language
stringclasses
81 values
author
stringlengths
1
120
title
stringlengths
1
409
text
stringlengths
4
32.8k
theme_code
stringclasses
6 values
theme_category
stringclasses
6 values
deepseek-v3-1-250821
stringclasses
6 values
kimi-k2-250905
stringclasses
6 values
doubao-seed-1-6-lite-251015
stringclasses
196 values
POR
José Miguel Silva
Ladrões de Bicicletas — Vittorio de Sica (1948)
Mil quilómetros por dia pedalava meu pai, desdea cama junto ao Douro até à próspera Cerâmicade Valadares. Se qualquer homem recebe,à nascença, uns sessenta inimigos por hora,imaginem a jornada de um operário ciclista.Tudo são despesas para ele: o rosário de geadanas giestas, o jornal atropelado pelo vento, o verdorda Primavera, a poalha do suor em cada mão.Meu pai, é claro, não se queixa, ganha um contode réis, tem uma casa portuguesa e grandes sonhosde amanhãs a gasolina. Pelo menos não trabalhoem nenhum matadouro, pensa ele, e com razão,erguido nos pedais do seu veículo de sombra,solitário trepador pela encosta de Avintes. Nãotrabalha em nenhum matadouro. E nesse reconfortopassa à Quinta dos Frades, alcança o Freixieiro,sente já o rumor de fumacentos camiões na nacional,onde tudo, depois, será muito mais plano.
T4
社会、权力与历史
T4
T4
T4
LZH
蜀宮羣仙
王母
滄海成塵幾萬秋, 碧桃花發長春愁。 不來便是數千載, 周穆漢皇何處遊。
T3
生命、时间与存在
T3
T3
T3
ARA
الشاعر سارية الدؤلي
قصيدة تَعَلَّم رَسولَ اللَهِ أَنَّكَ قادِرٌ
تَعَلَّم رَسولَ اللَهِ أَنَّكَ قادِرٌ عَلى كُلِّ حَيٍّ مِن تِهامٍ وَمُنجِدِ تَعَلَّم رَسولَ اللَهِ أَنَّكَ مُدرِكي وَأَنَّ وَعيداً مِنكَ كالأَخذِ بِاليَدِ تَعَلَّم بِأَن الرَكبَ إِلّا عُوَيمِراً هُمُ الكاذِبونَ المُخلِفو كُلِّ مَوعِدِ وَنُبّي رَسولُ اللَهِ أَنّي هَجَوتُهُ فَلا رَفَعَت سَوطي إِلَيَّ إِذَن يَدي سِوى أَنَّني قَد قُلتُ وَيل أُمَّ فِتيَةٍ أُصيبوا بِنَحسٍ لا يُطاقُ وَأَسعُدِ أَصابَهُم مَن يَكُن لِدِمائِهِم كِفاءً فَعَزَّت عَولَتي وَتَجَلُّدي ذُؤَيبٌ وَكُلثومٌ وَسُلمى تَتابَعوا أولَئِكَ إِن لا تَدمَع العَينُ أَكمَدِ عَلى أَنَّ سُلمى لَيسَ فيها كَمِثلِهِ وَأُخوَتِهِ وَهَل مُلوكٌ كَأَعبُدِ وَإِنِّيَ لا عِرضاً خَرَقتُ وَلا دَماً هَرَقتُ فَذَكِّر عالِمَ الحَقِّ وَاِقصُدِ أَأَنتَ الَّذي تَهدي مَعَدّاً لِدينِها بَلِ اللَهُ يَهديها وَقالَ لَكَ اِشهَدِ فَما حَمَلَت مِن ناقَةٍ فَوقَ رَحلِها أَبَرَّ وَأَوفى ذِمَّةً مِن مُحَمَّدِ
T5
神圣、超验与智慧
T5
T4
T5
ARA
الشاعرة أم السعد بنت عصام الحميري
قصيدة سألتم التِمثال إِذ لم أجِد
سألتم التِمثال إِذ لم أجِد للثمِ نعلِ المُصطفى من سبيلِ لعلّني أَحظى بتقبيلهِ في جنّة الفردوسِ أسنى مقيلِ في ظلّ طوبى ساكناً آمناً أسقى بأكواس من السلسبيلِ وَأمسحُ القلب به علّه يسكن ما جاش به من غليلِ فَطالما اِستشفى بأطلال من يهواهُ أهلُ الحبّ في كلّ جيلِ
T5
神圣、超验与智慧
T5
T5
T5
LZH
龔明之
期頤堂
百事如今與世違, 十花一木謾兒嬉。 莫欺兀兀癡頑老, 曾睹昇平元祐時。
T4
社会、权力与历史
T4
T3
T4
JPN
基有
null
なかきよに なほあまりある おもひとや あけてもしはし むしのなくらむ
T3
生命、时间与存在
T3
T3
T2
ZHO
yifang
卜算子
风,吹不动的白雾,再往北 打探消息,沉淀在远处的小树林 来自七月的爻辞,叶子像硬币 落下,正面与反面,将决定 你的生活,模糊不清,居于 最后一页,噢,你的生活 在冬天的枝子内部,打火机 扔进雪地,试着捡起了六次 筒袖里的骰子,春分以后 才掷到树上,开花与结果 空气,突然凝结,都与你有关 现在,你不能乘坐雪花飞走 骑上公园的水泥凳,等一枝旧签 从盛满的笼子里摇落而出,倾听 陶罐回忆,火焰澄澈的波纹,又 哑然而止,捂着光,返回一块石头 如果从反面开始,颠倒一枚零钱 于是在演义的结尾登上滑梯 巫师在吊蓝里,风景均匀地流动
T3
生命、时间与存在
T3
T3
T3
CES
Baše, Josef
Vzdech.
Vyvracel víry dogmata rozumem kaleným. Dopsal. I sedí zadumán, se srdcem zemdleným. Je noc, je ticho. Měsíce záře se rozlila po stěnách, koutech světnice – – tam stará postilla; maně se ruka vztáhla k ní, maně ji otvírá: tu písmo, rukou matčinou, v oči se upírá... Na listy hledí sežloutlé, vybledlých do řádků: jako by slyšel poznovu snů děckých pohádku. A srdcem touha zachvěla, oči se zrosily: „Ó kéž bych posud na klínu vám říkal z postilly.“
T2
爱、情感与人际关系
T2
T3
T2
ARA
الشاعر قسمونة بنت إسماعيل اليهودي
قصيدة كالشمسِ مِنها البدرُ يقبس نورَهُ
كالشمسِ مِنها البدرُ يقبس نورَهُ أَبداً ويكسفُ بعد ذلك جرمها
T1
自然、宇宙与地方感
T1
T5
T1
CES
Čacká, Marie
4. Spi, děťátko, sklop očinky,
Spi, děťátko, sklop očinky, Ty modravé fijalinky V spánku tichý stín: Kolébka tvá lokty moje, a pokojné lůžko tvoje Měkký matky klín. Čílko tvé již obletuje, Křídélkama ochlazuje Snů radostných roj: Bude se ti dobře spáti, Nebo tvoje dobrá máti Hlídá tvůj pokoj. Nebude tě nic tu lekat, Jen maminka tiše čekat, Až se probudíš, Aby tebe zulíbala, Z pokojných snů uvítala, Spíš, dceruško, spíš?
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
LZH
余繼登
送方戸部之金陵
十月燕山道, 瀟瀟風正寒。 故人從此去, 偃蹇寄微官。 世事憑誰論, 天涯好自寛。 相看惟涕泪, 聊爾勸加餐。
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
LZH
王庭
秋雨遣怀
抱病身独闲, 起行日云晏。 萧条空林中, 靡靡秋雨遍。 残叶踏饥禽, 荒村吠寒犬。 虚室静琴书, 闲阶冷苔藓。 欲愁生计疏, 还嗟世情浅。 自適在丘园, 匪能薄轩冕。 悠悠岁月深, 闲情谁当遣。
T3
生命、时间与存在
T3
T3
T3
CES
Chocholoušek, Béda
NEZEMŘELY!
Zemřelé touhy! Proč ležíte tam dole, hluboko? Proč chladíte mé srdce mrazem mrtvolným? Což není nikoho, kdo by vás vzbudil zas? Ohně západů již dohořely, a duše by chtěla snít, – Mrtvé touhy! Chladí, tíží... Vytryskly z krbu poslední jiskry, vějíř jisker duhovitě zbarvených, krásný ohňostroj mrtvým touhám. To mládí... bylo krásné! – Touhy byly, mnoho, mnoho, – a všechny mrtvy, mrtvy... A v duši chaos! Cosi tam bouří jak splavy řek, když ledy plují. – Snad touhy... se probouzejí? – Cítím vůni ženy. – Tragika padlých myšlenek vibruje dole v duši a budí duši, budí touhy. – – Začněme život nový, zapalme nové ohně, jichž žár roztaví mrzké okovy, jež naše touhy spjaly, Pojď duše, vrátíme se zase do zahrad, kde zpívají fontány písně melancholické, kde mešká naše Paní! Pojď, nesmíme být smutni, nesmíme hlavou pokyvovat chmurně jak vrby smuteční! Pojď, tam v dáli láká pinie, pojď, tam čeká ona, Bílá! Viď, duše, zas se touhy probudily!? Zas prozpěvují píseň svatební. A Paní čeká. Pojď duše! My zpijeme se štěstím!
T3
生命、时间与存在
T3
T3
T2
LZH
周嘉猷
酬张大诚然天津见寄即用原韵
我似栖林鸟, 君如破浪船。 此间春又老, 何地月重圆。 客梦依乡井, 离愁入旧年。 清樽话畴昔, 期在五云边。
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
TUR
Ali Ayçil
Erzurum Radyosu
I. Evin dantel işleyeni uyanıyor kına ve kuş sesiyle hafifletiyor şilteleri göğe bir ferahlık yayılıyor aralandıkça araladıkça ergen kızlar ağustos pencerelerini II. Günü solduruyor bir 'arkası yarın'ın odada unuttuğu uzak hayatlar ne var şu Marry'nin kahkahasında boynumda kıldan terden ve köpükten yara açacak kadar Ne ağlıyor ne göğsünü dövüyor kızıl saçlı 'yurttan sesler korosu' çiğnedikçe çürüyor ırlaması ağzında kış çarşılarına kar yağıyor hani bize yükseklerden seslenip duran huma? III. Kısa dalga bin ikiyüz metrede bir zangoç çana dokunuyor 'Demirbank iyi günler diler'
T3
生命、时间与存在
T3
T1
T3
LZH
秦之本
山居
缓步归西山, 山根水一曲。 儿童立浅沙, 濯缨兼濯足。 清浊亦何心, 大地不吾局。 长啸有余兴, 开樽对华烛。 醉歌搔短发, 濡首爱张旭。
T1
自然、宇宙与地方感
T1
T1
T1
ITA
Dante Alighieri
XXXI
"O tu che se' di là dal fiume sacro", volgendo suo parlare a me per punta, che pur per taglio m'era paruto acro, ricominciò, seguendo sanza cunta, "dì, dì se questo è vero; a tanta accusa tua confession conviene esser congiunta". Era la mia virtù tanto confusa, che la voce si mosse, e pria si spense che da li organi suoi fosse dischiusa. Poco sofferse; poi disse: "Che pense? Rispondi a me; ché le memorie triste in te non sono ancor da l'acqua offense". Confusione e paura insieme miste mi pinsero un tal "sì" fuor de la bocca, al quale intender fuor mestier le viste. Come balestro frange, quando scocca da troppa tesa la sua corda e l'arco, e con men foga l'asta il segno tocca, sì scoppia' io sottesso grave carco, fuori sgorgando lagrime e sospiri, e la voce allentò per lo suo varco. Ond'ella a me: "Per entro i mie' disiri, che ti menavano ad amar lo bene di là dal qual non è a che s'aspiri, quai fossi attraversati o quai catene trovasti, per che del passare innanzi dovessiti così spogliar la spene? E quali agevolezze o quali avanzi ne la fronte de li altri si mostraro, per che dovessi lor passeggiare anzi?". Dopo la tratta d'un sospiro amaro, a pena ebbi la voce che rispuose, e le labbra a fatica la formaro. Piangendo dissi: "Le presenti cose col falso lor piacer volser miei passi, tosto che 'l vostro viso si nascose". Ed ella: "Se tacessi o se negassi ciò che confessi, non fora men nota la colpa tua: da tal giudice sassi! Ma quando scoppia de la propria gota l'accusa del peccato, in nostra corte rivolge sé contra 'l taglio la rota. Tuttavia, perché mo vergogna porte del tuo errore, e perché altra volta, udendo le serene, sie più forte, pon giù il seme del piangere e ascolta: sì udirai come in contraria parte mover dovieti mia carne sepolta. Mai non t'appresentò natura o arte piacer, quanto le belle membra in ch'io rinchiusa fui, e che so' 'n terra sparte; e se 'l sommo piacer sì ti fallio per la mia morte, qual cosa mortale dovea poi trarre te nel suo disio? Ben ti dovevi, per lo primo strale de le cose fallaci, levar suso di retro a me che non era più tale. Non ti dovea gravar le penne in giuso, ad aspettar più colpo, o pargoletta o altra vanità con sì breve uso. Novo augelletto due o tre aspetta; ma dinanzi da li occhi d'i pennuti rete si spiega indarno o si saetta". Quali fanciulli, vergognando, muti con li occhi a terra stannosi, ascoltando e sé riconoscendo e ripentuti, tal mi stav'io; ed ella disse: "Quando per udir se' dolente, alza la barba, e prenderai più doglia riguardando". Con men di resistenza si dibarba robusto cerro, o vero al nostral vento o vero a quel de la terra di Iarba, ch'io non levai al suo comando il mento; e quando per la barba il viso chiese, ben conobbi il velen de l'argomento. E come la mia faccia si distese, posarsi quelle prime creature da loro aspersion l'occhio comprese; e le mie luci, ancor poco sicure, vider Beatrice volta in su la fiera ch'è sola una persona in due nature. Sotto 'l suo velo e oltre la rivera vincer pariemi più sé stessa antica, vincer che l'altre qui, quand'ella c'era. Di penter sì mi punse ivi l'ortica, che di tutte altre cose qual mi torse più nel suo amor, più mi si fé nemica. Tanta riconoscenza il cor mi morse, ch'io caddi vinto; e quale allora femmi, salsi colei che la cagion mi porse. Poi, quando il cor virtù di fuor rendemmi, la donna ch'io avea trovata sola sopra me vidi, e dicea: "Tiemmi, tiemmi!". Tratto m'avea nel fiume infin la gola, e tirandosi me dietro sen giva sovresso l'acqua lieve come scola. Quando fui presso a la beata riva, "Asperges me" sì dolcemente udissi, che nol so rimembrar, non ch'io lo scriva. La bella donna ne le braccia aprissi; abbracciommi la testa e mi sommerse ove convenne ch'io l'acqua inghiottissi. Indi mi tolse, e bagnato m'offerse dentro a la danza de le quattro belle; e ciascuna del braccio mi coperse. "Noi siam qui ninfe e nel ciel siamo stelle; pria che Beatrice discendesse al mondo, fummo ordinate a lei per sue ancelle. Merrenti a li occhi suoi; ma nel giocondo lume ch'è dentro aguzzeranno i tuoi le tre di là, che miran più profondo". Così cantando cominciaro; e poi al petto del grifon seco menarmi, ove Beatrice stava volta a noi. Disser: "Fa che le viste non risparmi; posto t'avem dinanzi a li smeraldi ond'Amor già ti trasse le sue armi". Mille disiri più che fiamma caldi strinsermi li occhi a li occhi rilucenti, che pur sopra 'l grifone stavan saldi. Come in lo specchio il sol, non altrimenti la doppia fiera dentro vi raggiava, or con altri, or con altri reggimenti. Pensa, lettor, s'io mi maravigliava, quando vedea la cosa in sé star queta, e ne l'idolo suo si trasmutava. Mentre che piena di stupore e lieta l'anima mia gustava di quel cibo che, saziando di sé, di sé asseta, sé dimostrando di più alto tribo ne li atti, l'altre tre si fero avanti, danzando al loro angelico caribo. "Volgi, Beatrice, volgi li occhi santi", era la sua canzone, "al tuo fedele che, per vederti, ha mossi passi tanti! Per grazia fa noi grazia che disvele a lui la bocca tua, sì che discerna la seconda bellezza che tu cele". O isplendor di viva luce etterna, chi palido si fece sotto l'ombra sì di Parnaso, o bevve in sua cisterna, che non paresse aver la mente ingombra, tentando a render te qual tu paresti là dove armonizzando il ciel t'adombra, quando ne l'aere aperto ti solvesti?
T5
神圣、超验与智慧
T5
T5
T5
BUL
Лангстън Хюс
Песни
Стоях до нея в здрача и пеех песни. Тя каза: „Не разбирам думите.“ Аз казах: „Песента е без думи.“
T6
语言、艺术与创造
T6
T6
T6
IND
Listy
DENGANMU DALAM ANGAN
DENGANMU DALAM ANGAN Oleh Listy Aku sendiri tak tahu Kenapa ini terjadikenapa menjadi seperti ini Aku ingin lari darimu Aku tahu ini bukan untukku Setiap diriku berjalan menjauh Kenapa dan kenapaselalu ingin menengok lagi padamu Ada apakah denganmu Aku ingin kembali lagi dan lagiUntukmu Sedang disini diriku punya cerita cintaLalu... Denganmu apa???? Cinta kah??? Karna kutak tahu pasti adamu Aku tak ingin bimbang Aku disini dengan apa yang sudah adacinta yang telah terpatrinamun.. aku inginkan dirimu untukkusalahkah aku?? sedang dirimupun inginkan cinta ini
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
LZH
陳宗臣
題東洞
蔚藍勝概世應稀, 中有高人隠翠微。 那日徵書來古洞, 恩光榮耀倍山輝。
T4
社会、权力与历史
T1
T4
T4
SPA
Manuel Gutiérrez Nájera
EFÍMERAS
Idos, dulces ruiseñores. Quedó la selva callada, y a su ventana, entre flores, no sale mi enamorada. Notas, salid de puntillas; está la niñita enferma… Mientras duerme en mis rodillas, dejad, ¡oh notas!, que duerma. Luna, que en marco de plata su rostro copiabas antes, si hoy tu cristal lo retrata acas, luna, la espantes. Al pie de su lecho queda y aguarda a que buena esté, coqueto escarpín de seda que oprimes su blanco pie. Guarda tu perfume, rosa, guarda tus rayos, lucero, para decir a mi hermosa, cuando sane que la quiero.
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
FRA
Joachim du Bellay
Si tu veux sûrement en cour te maintenir
Si tu veux sûrement en cour te maintenir, Le silence, Ronsard, te soit comme un décret. Qui baille à son ami la clef de son secret, Le fait de son ami son maître devenir. Tu dois encor, Ronsard, ce me semble, tenir Avec ton ennemi quelque moyen discret, Et faisant contre lui, montrer qu'à ton regret Le seul devoir te fait en ces termes venir. Nous voyons bien souvent une longue amitié Se changer pour un rien en fière inimitié, Et la haine en amour souvent se transformer. Dont (vu le temps qui court) il ne faut s'ébahir. Aime donques, Ronsard, comme pouvant haïr, Haïs donques, Ronsard, comme pouvant aimer. Joachim du Bellay
T2
爱、情感与人际关系
T2
T4
T2
LZH
杜挚
赠毌丘俭诗
骐骥马不试, 婆娑槽枥间。 壮士志未伸, 坎轲多辛酸。 伊挚为媵臣, 吕望身操竿。 夷吾困商贩, 甯戚对牛叹。 食其处监门, 淮阴饥不餐。 卖臣老负薪, 妻畔呼不还。 释之宦十年, 位不增故官。 才非八子伦, 而与齐其患。 无知不在此, 袁盎未有言。 被此笃病久, 荣卫动不安。 闻有韩众药, 信来给一丸。
T3
生命、时间与存在
T4
T3
T3
JPN
範政
null
ひとめみし かたちのをのに かるくさの つかのまもなと わすれさるらむ
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T3
JPN
経盛
null
あはちしま せとのしほかせ さむからし つまとふちとり こゑしきるなり
T1
自然、宇宙与地方感
T1
T2
T1
LZH
趙希𩇕
遊瑞象寺和杜夢麟韻
招提深僻好山重, 濕翠陰森一徑松。 夜靜鶴歸清夢繞, 日高僧起碧雲封。 晴分貝葉翻餘照, 雨送鐘聲度遠峰。 竹舍因逢三昧語, 鳥啼花滿萬緣空。
T5
神圣、超验与智慧
T1
T5
T5
ENG
Phelps, Elizabeth Stuart
“ABSENT! "
You do not lift your eyes to watch Us pass the conscious door; Your startled ear perceiveth not Our footfall on the floor; No eager word your lips betray To greet us when we stand; We throng to meet you, but you hold To us no beckoning hand. Faint as the years in which we breathed, Far as the death we died, Dim as the faded battle-smoke, We wander at your side; Cold as a cause outlived, or lost, Vague as the legends told At twilight, of a mystic band Circling an Age of Gold. Unseen, unheard, unfelt — and yet, Beneath the army blue Our heart-beats sounded real enough When we were boys like you. We turned us from your fabled lore, With ancient passion rife; No myth, our solemn laying down Of love, and hope, and life. No myth, the clasped and severed hands, No dream, the last replies. Upon the desolated home To-day, the sunlight lies. Take, sons of peace, your heritage — Our loss, your legacy; Our action be your fables fair, Our facts, your poetry. O ye who fall on calmer times! The perils of the calm Are yours — the swell, the sloth, the sleep, The carelessness of harm, The keel that rides the gale, to strike Where the warm waves are still; Ours were the surf, the stir, the shock, The tempest and the thrill. Comrades, be yours that vigor old, Be yours the elected power That fits a man, like rock to tide, To his appointed hour; Yours to become all that we were, And all we might have been; Yours the fine eye that separates The unseen from the seen.
T4
社会、权力与历史
T4
T4
T4
ARA
الشاعر البراق
قصيدة عبرتُ بقومي البحر أنزفُ ماءهُ
عَبَرتُ بِقَومي البَحرَ أَنزِفُ ماءَهُ وَهَل يَنزِفَنَّ البَحرَ يا قَومُ نازِفُ وَيَومَ اِلتَقَينا ظِلَّ يَومٍ عَصَبصَبٍ وَفيهِ غُبارٌ ثائِرٌ وَعَواصِفُ وَضَربٌ يَقُدُّ الهامَ بِالبيضِ موجِعٌ وَفيهِ الجِيادُ السابِحاتُ زَواحِفُ إِذا قيلَ قَد وَلَّت هَزيماً فَإِنَّها بِقَدرِ لِحاظِ الطَرفِ مِنكَ عَواطِفُ وَظَلَّ لَها يَومٌ يُجَمِّعُ هَبوَةً بِها يُبتَنى سَقفٌ مِنَ الأُفقِ واقِفُ وَدارَت رَحى الحَربِ المُشيبَةِ لِلفَتى وَهالَت ذَوي الأَلبابِ تِلكَ المواقِفُ بِها نَغَمُ الأَسيافِ تَنطِقُ بِالطُلى فَصيحاتُ حَدٍّ ثائِراتٌ خَفائِفُ فَآبَت إلى ما يَستَشيرُ بَني أَبي وَيُنهِضُها الشُمُّ الكِرامُ الغَطارِفُ
T4
社会、权力与历史
T4
T4
T4
BEN
ভারতচন্দ্র রায়গুণাকর
রাজবংশপরম্পরার বিবরণ
অন্নদা কহেন চল ব্যাজ নাহ আর। প্রিয়পুত্র যেই তারে দেহ রাজ্যভার ॥ মজুন্দার কন, আম কি জানি তাহার। উপযুক্ত বুঝিয়া নিযুক্ত কর ভার ॥ অন্নদা কহেন তবে ভবিষ্যৎ কই। মোর প্রিয় গোপাল ভূপাল হবে অই॥ সমাদরে মোর ঝাপ রাখবেক এই। যার স্থানে ঝাপ রবে রাজা হবে সেই॥ গোপালের পদুত্ন হবে বড় ভাগ্যধর। রাঘব হইবে নাম রাঘব সোসর॥ দে-গাঁয়ে আছিল রাজা দেপাল কুমার পরশ পাইয়াছিল বিখ্যাত সংসার ॥ আমার কপটে তার হয়েছে নিধন। রাঘবেরে দিব আম তার রাজ্যধন॥ গ্রাম দাঘ নগর সে করিবে পত্তন! দশীঘ কাট কারবেক শঙ্কর স্থাপন ॥ তার প্দন্ন হইবেক রাজা রর রায়। বাড়বেক আধকার আমার দয়ায় ॥ গঙ্গাতীরে নবদ্বীপে শঙ্কর স্থাপিবে। পৃথিবীতে কণীর্ত রাখি কৈলাসে যাইবে॥ (কাব্যগ্রন্থ : অন্নদামঙ্গল)
T4
社会、权力与历史
T4
T4
T4
LZH
魏學渠
淮上訪陳階六明府
百尺樓前淮水平, 三秋客夢使君情。 蕭蕭雨暗田横島, 漠漠雲遮韓信城。 南伐六軍方駐馬, 北來四月未聞鶯。 不堪囬首西州路, 重向山陽聽笛聲。
T4
社会、权力与历史
T4
T4
T4
FAS
مسعود سعد سلمان
مستزاد در مدح سلطان مسعود
ای کامگار سلطان،انصاف تو به گیهان گشته عیان مسعود شهریاری،خورشید نامداری اندر جهان ای اوج چرخ جایت،گیتی ز روی و رایت چون بوستان چون تیغ آسمان گون،گردد به خوردن خون همداستان باشد به دستت اندر،از گل بسی سبک تر گرز گران بر تیز تگ هزبری،برقی که گردد ابری زیر عنان کوهی که باد گردد،چون گردباد گردد در زیر ران پیش رفیع تختت،از طوع و طبع بختت بسته میان کس چون تو ناشنوده،عادل چو تو نبوده نوشین روان در هیچ روزگاری،کس چون تو شهریاری ندهد نشان در شکر و مدحت تو،پاینده دولت تو شد همزبان آمد بهار خرم،شد عرصه های عالم پر گلستان از دست هر نگاری،نیکوتر از بهاری باده ستان در عز و ناز و شادی،بر تخت ملک بادی تا جاودان
T4
社会、权力与历史
T4
T4
T4
CES
Horký, Karel
HUSOVY SLAVNOSTI.
Je těžko dneska oslavovat Husa a počínat si při tom původně; bez lampionů zdá se sláva kusá a mnozí chtějí zase pochodně. V sousední obci ostrostřelci tvrdí, že lampiony nejsou laciné, leč „Sokol“ zase, pochodně že smrdí, což publikum prý sotva promine. A každoročně v červencovou chvíli je pravá rvačka o ty formule, a když se střelci jakž takž udobřili, zas Sokolové chtějí fakule. A Hus? A Hus? Ach, na to zapomněli... Teď není času, teď se hašteří... Červenec prchá, brzy prchne celý – a zasmějou se páni páteři...
T4
社会、权力与历史
T4
T4
T4
LZH
章峴
留題龍隠巖
碧崖石室俯清漣, 蟠蟄靈虬不記年。 委蛻去爲天下雨, 抱珠歸作洞中眠。 照開霧脚澄溪月, 滴破雲根暗穴泉。 負郭勝遊雖信美, 桑間留愛我無緣。
T1
自然、宇宙与地方感
T1
T1
T1
LZH
黄人傑
溫泉
離火自天爍, 溫泉由地生。 我來需曉汲, 聊用濯塵纓。
T1
自然、宇宙与地方感
T1
T1
T1
LZH
吴栻
宿三桥吊淮阴侯
客馆衔杯说未央, 淮阴往事正堪伤。 推心已得逢真主, 蹑足何须立假王。 即肯千金酬一饭, 不难百战宥三章。 可怜酒后狂歌日, 猛士谁人守四方。
T4
社会、权力与历史
T4
T4
T4
SPA
Ricardo Cano Martín
Soneto
Súbito el soplo de la muerte impía oscureció tu esplendorosa frente, y el lauro de tus sienes, refulgente en corona trocó, de escarcha fría! Dónde tu acento huyó cuya armonía asombro fue de inspiración ferviente? Dónde se hundió tu pensamiento ardiente que envolviera en su luz la fantasía? A la tumba tu cuerpo desterrado tu acento entre los ángeles descuella siendo el manto de Dios su eterno abrigo ¡Oh! ¡Cuánto envidio tu sepulcro helado! Y si pudiese proseguir tu huella muriera al punto por estar contigo
T3
生命、时间与存在
T3
T3
T2
DEU
Löns, Hermann
Surrogat
O küsse mich, dein Küssen ist So süß fast wie des Todes Kuß, Bei deinem leisen Kuß vergißt Mein Herz, daß es noch schlagen muß. O küß und küß mich immerzu, Bei deinem warmen, lieben Kuß Vergesse ich, wie einst die Ruh Des Grabes mich beglücken muß.
T2
爱、情感与人际关系
T2
T3
T2
RUS
Golts-Miller I.I.
Когда же? | «Когда ж, когда настанет век...»
Когда ж, когда настанет век Свободы, разума, любви И перестанет человек Бродить, как дикий зверь, в крови? Когда ж падет господство тьмы И царство ада на земле, И божий свет увидим мы, И отразится на челе Людей -- разумной жизни след, И будет правда нам закон? Когда ж?.. когда? ужели нет Конца для варварских времен?!.
T4
社会、权力与历史
T4
T4
T4
ARA
الشاعر يحيي توفيق حسن
قصيدة وافترقنا
قالت:أعدلي جواباتي..أعد صوري ضاع الهوى بيننا فأرحل بلا أسف قدمات في داخلي من عاش يسكنني من بعته عمري..وارتاح في كنفي غداََ..ستندمُ.. لكن حين لا ندمٌ يجدي..فدارالأسى بالكبر والصلفِ ياكبريائي:الى كم تشعلين دمي لقد ركضتُ بأوهامي.. الى تلفي لمن سأكتب أشعاري.. وألقيها ومن سيسمعها..منّي.. ويرويها لمن أبوح بأسراري.. وقد رحلت لمن أصوغ فكاهاتي.. وأحكيها لمن أباتُ على شوقٍ.. لتسمعني من هاتفي همسها ينساب من فيها لمن أقصّ.. حكاياتي.. لأضحكها ويضحك القلب من مغزى حكاويها ومن يواسي..ومن يحنو اذا غرقت روحي بحزني..ومن للنفس يشفيها من كان يحلم أني..سوف أفقدها ومن يصدّق اني.. سوف أقصيها آهٍ.. يا نبض حياتي.. ودمي وغرامي.. وتراتيل.. ضميري ليتني مت.. ولم أفقدكِ يا بسمة الدنيا.. على.. درب شعوري ليتني.. لم أعرف الحب.. ولم أعشق العشق.. ولم أدرِ مصيري سيّرتني.. نحو أشجاني.. يدٌ خطّطت..في الغيب.. دربي ومسيري يا جراحي.. ذهب العمر.. سدىََ بين شكٍ.. وشجونٍ.. وأنينْ قد كسرتُ القيد.. أرجو.. راحةََ ليتني قد عشت في القيد سنينْ كلما.. أوشكتُ أنسى.. عادني طيفها.. بين غلالاتِ.. الحنينْ يا رياح الشك.. هبّي.. وأعصفي ببقايا الروح والقلب الحزينْ يا حبيبي.. أظلمت نفسي وروحي وانقضى العمر.. وحبي لك باقي كيف ألقاك بأوهامي.. ومن لي بثوانٍ.. من سويعات التلاقي يا ضباب اليأس في ليل اشتياقي كم أعاني.. من تباريح الفراقِ عذبيني يا أماسي البعد.. واطوِ قلبي المحموم في نار احتراقي غنّي لي يا هجرُ.. ألحان العذاب حُرمت روحي.. أغاريد.. العتاب سكن الموت.. شرايين.. دمي وسرى في أضلعي.. طيف الخراب وغدا.. بَعدكِ.. ليلي فارغٌ ونهاري.. بعد ما غبتِ.. سراب ما انتظاري.. بين أطياف الأسى لحبيب.. غاب.. لا ينوي الاياب ها أنا أشكو.. فهل.. تشكو كما يشتكي قلبي.. وتضنيك الجراح أفلا تأسى.. لذكرى.. حبنا لأماسينا.. لهمسات الصباح كلها.. راحت.. وولّت.. مثلما تذهب الريشة.. أدراج الرياح لم يعد باقٍ سوى.. آهاتنا والأسى والدمع والجرح المباح أيها النائي.. وفي عيني يلوح كيف لا ترثي.. لمهزومٍ.. يبوح ما أراد..البعد.. لكن ساقه للمقادير.. اباءٌ.. وجموح لا تدعني.. للتباريح.. التي أنزلتني من سمائي.. للسفوح رب من جافيته.. ظلماََ.. له خافقٌ يهفو.. لعينيك.. وروح يا لقلبين.. بهذا الليل هاما ما بكاهم في الهوى.. آسٍ رؤوف سلّما النفس.. لأوجاع.. النوى واستراحا بين أنصال السيوف واستمدّا الحزن.. من روحيهما واستعدّا في خشوعٍ.. للحتوف لا تلمني.. أيها القاسي.. فكم صبرت نفسي.. على غدر الظروف شتّت الدهر.. سريعاََ شملنا وافترقنا.. كل قلب في طريق وانتهينا.. لا تراني.. أبداََ قد غدا يفصلنا.. ليلٌ سحيق لم نعد ندري.. ولفحات الأسى تغرق الروحين.. في يأس عميق وتوارات.. شعلة الحب.. الذي كان غوثاََ.. من غريقٍ.. لغريق آهِ يا نسمة عمري.. لو رأيتِ وجومي.. وشحوبي.. واكتئابي وشرودي.. وسهومي.. والشجا في عيوني.. واحتراقي واغترابي لتناسيتِ.. خصامي.. وبكت رقةََ عيناكِ.. من يؤس عذابي فاسعديني.. قبل أن ينضب عمري ويفنى في الأسى.. وهج شبابي فتعالي.. واسكبي النور.. على ظلمة الروح.. بعينيكِ..وعودي وأريقي.. في دمائي.. نفحةََ من عبير الحب..في أمسي البعيدِ أنقذيني من عذابي.. وابعثي في حنايا اضلعي.. عهدي السعيدِ قبلما.. يغلبني.. ليل الأسى وينام الحزن في قلبي الوئيدِ يا لمحرومين..ذابا في العناق واستراحا.. بعد أوجاع الفراقِ حَسِبَا الحب.. عذاباََ.. ونوى بعد ما عاشا بوجدٍ.. واحتراقِ فاستناما.. لنسيمات.. الهوى واستباحا.. كل ساعات التلاقي ذهب العمر.. هباءََ.. وانقضى بين هجرٍ.. وحنينٍ.. واشتياق يا ليالي الحزن عودي واشعلي في حنايا الصدر.. آهات أنيني من مغيثي.. من عذابي.. فلقد حار قلبي.. في متاهات شجوني
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
ZHO
古道西风
静夜听雪
冬天来了好久,一直等待着 等待着一场雪的到来 阴谋,策划已久 整个冬天虚火上升 不停地咳出焦渴的呼喊 直至立春时节 终于趁着夜色,踏风而来 纷纷,绽放生的美丽与精彩 挥洒着浓重的体香 覆盖所有的灰黄 刹那间的芳华,白得闪亮 雪兆丰年,火车穿过村庄 酒杯滑落一旁 敲窗的雪,叮咚作响 如那冬麦啃动 冰冻的土壤
T1
自然、宇宙与地方感
T1
T1
T1
ARA
عبد الله الربيعي
قصيدة فَتَنَتنا صورَةٌ في بَيعَةٍ
فَتَنَتنا صورَةٌ في بَيعَةٍ فَتَنَ اللَهُ الَّذي صَوَّرَها زادَها الناقِشُ في تَحسينِها أَنَّهُ إِذ صاغَها نَصَّرَها وَجهُها لا شَكَّ عِندي فِتنَةٌ وَكَذا هِيَ عِندَ مَن أَبصَرَها أَنا لِلقِسِّ عَلَيها حاسِدٌ لَيتَ غَيري عَبَثاً كَسَّرَها
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T6
ITA
Graziella Ajmone
Poesia di Graziella Ajmone - Preghiera per la mamma
Poesia di Graziella Ajmone Preghiera per la mamma Ti prego per la mia mamma, pei suoi occhi colmi d’amore, per le sue mani benedette, che san lenire ogni dolore. Ti prego per il suo cuore, che illumina tutta la casa, come una lampada soave, col suo tranquillo splendore. Ch’ella vegli, o Signore, a me sempre vicino! La mamma è come un angelo accanto al suo bambino.
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
LZH
邵伯宣
题徐景颜教谕縠江渔者卷
柯山青浸縠江波, 有客长年被绿蓑。 钓泽偶膺多士选, 讲帷仍赋散人歌。 桃花白鹭忘机久, 莼菜鲈鱼入梦多。 迟子束书归旧隐, 水云深处一经过。
T1
自然、宇宙与地方感
T1
T1
CUSTOM:归隐
LZH
陸有柏
題倉岡夕照
返照倉江麓, 湧金門外看。 鳴鐘諸品靜, 纖月萬峰寒。
T1
自然、宇宙与地方感
T1
T1
T1
ARA
الشاعر إبراهيم مصطفي الحمد
قصيدة ارتكابات ليل لم ينته
بحر يجرُّ الليلَ دونَ أناةِ بِقطارهِ المملوءِ بالحَسَراتِ *** فيهِ الوصولُ إلى.. وآخرُ ما لَهُ هذا الصّدى ومَراوحُ الأصواتِ *** مُمْتَدَّةٌ أنهارُ هذا الليلِ تحمِلُ صخرَها وتَجيءُ بالوَيلاتِ *** أَتَجُرُّهُ يا ليلُ؟ صوتُ جُنونِهِ: بِيَدَيهِ تَصْهُلُ كُلُّها عَرَباتي *** فَلَواتُهُ فَرَشَتْ رِمالَ ضَلالِهِ، ويلوذُ مِمّا فيهِ بالفَلَواتِ!! *** قالوا لَهُ: إنَّ النهارَ مُمَدَّدٌ، ويسوقُهُ جيشٌ من الأمواتِ *** فَغَدا إلى رُكنِ الحياةِ مُقَرْفِصاً ومُحَمْلِقاً بالناسِ والهيآتِ *** فإذا أبو جهلٍ يقودُ جَحافلاً ويسوعُ مصلوبٌ وجيشُ عُصاةِ *** في ألفِ ليلةَ كُلُّ شيءٍ واردٌ قَصَصٌ تجيءُ بِرَغبَةِ الحَكَواتي *** لكنَّ قِصَّتَهُ الحقيقةُ مَشهداً كابوسُها يجري بدونِ رُواةِ *** لا سَرْدَ في زَرَدِ الدروعِ سوى الذي قالَتْهُ رَشّاشٌ لسربِ حُفاةِ *** مازالَ في رُكنِ الحياةِ مُقَرفِصاً يُحصي الرصاصَ وحفنَةَ المِيتاتِ *** ومُذيعَةُ الأخَبارِ تَمْزِجُ قولَها: قُتِلوا بما اصطنعَتْ من البَسَماتِ *** كانتْ لهم تَروي وهُمْ لمْ يسمعوا مَلّوا مِنَ الأخبارِ والنَّشَراتِ *** هُمْ صانعوها القاتلون الميّتون العابثون وجوقَةُ النَّكِراتِ *** مازالَ في رُكنِ الحياةِ مُقَرفِصاً والليلُ شَلاّلاً من الظُّلُماتِ
T4
社会、权力与历史
T4
T4
T4
BUL
Морикава Кьорику
Август…
Август. В класовете на просото вее есенният вятър. Кьорику
T1
自然、宇宙与地方感
T1
T1
T1
ENG
Roddick, Amy Redpath
NO TEARS.
For a hero’ s death, no tears! He fought for lasting peace, But everlasting peace he’ s won; It might be troubled if I wept.
T3
生命、时间与存在
T3
T3
T4
LZH
趙蕃
以茶寄楊溥之二首
憶過君家置酒杯, 病予方止只空陪。 而今夢想論文地, 柳合沙堤鷗去來。
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
ENG
Geoffrey Chaucer
Merciles Beaute
1. CAPTIVITY YOUR eyen two wol slee me sodenly, I may the beaute of hem not sustene, So woundeth hit through-out my herte kene. And but your word wol helen hastily My hertes wounde, whyl that hit is grene, Your eyen two wol slee me sodenly, I may the beaute of hem not sustene. Upon my trouthe I sey yow feithfully, That ye ben of my lyf and deeth the quene; For with my deeth the trouthe shal be sene. Your eyen two wol slee me sodenly, I may the beaute of hem not sustene, So woundeth hit through-out my herte kene. 2. REJECTION So hath your beaute fro your herte chaced Pitee, that me ne availeth not to pleyne; For Daunger halt your mercy in his cheyne. Giltles my deeth thus han ye me purchaced; I sey yow sooth, me nedeth not to feyne; So hath your beaute fro your herte chaced Pitee, that me ne availeth not to pleyne. Allas! that nature hath in yow compassed So greet beaute, that no man may atteyne To mercy, though he sterve for the peyne. So hath your beaute fro your herte chaced Pitee, that me ne availeth not to pleyne; For Daunger halt your mercy in his cheyne. 3. ESCAPE Sin I fro Love escaped am so fat, I never thenk to ben in his prison lene; Sin I am free, I counte him not a bene. He may answere, and seye this or that; I do no fors, I speke right as I mene. Sin I fro Love escaped am so fat, I never thenk to ben in his prison lene. Love hath my name y-strike out of his sclat, And he is strike out of my bokes clene For ever-mo; ther is non other mene. Sin I fro Love escaped am so fat, I never thenk to ben in his prison lene; Sin I am free, I counte him not a bene.
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
CES
Hanka, Václav
PASTÝŘ.
Na trávném vrchu jarního času zamyšlen těžce ovce své pasu. Darmo mi jasné slunéčko svítí, darmo se pro mne rozvíjí kvítí. Darmo zde háje zelené čnějí, darmo v jich houští ptáčkové pějí. Darmo mně v trávě koníček cvrčí, stříbrný darmo potoček hrčí. Radostí mou co mohlo prv slouti, všecko mne mrzí, všecko mne rmoutí. Lilida dcera ubohé vdovy, Lilida sličná jako máj nový. Jala mé srdce sama jsuc jata, stejná v nás obou milost vře svatá. Teď mne však osud oddělil od ní, slyšte můj nářek Bohyně vodní! Srdce mé stále po ní jen touží, na ni jen myslí, pro ni se souží. Jako mha časy zmizely oku, co sem pas stádo při jejím boku. Tak jako dětel okřívá rosou, tak jak on vadne podťatý kosou. Tak i mé srdce při ní hned mladne, teď ale mdlí a pomalu vadne.
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
TUR
Ümit Yaşar Oğuzcan
Aşkımızın Son Çarşambası
Pazar Pazartesi Salı Seni bir çarşamba günü Terkedeceğim Sonra başımı alıp Perşembeye doğru gideceğim
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
LZH
蘇軾
六觀堂老人草書
物生有象象乃滋, 夢幻無根成斯須。 方其夢時了非無, 泡影一失俯仰殊。 清露未晞電已徂, 此滅滅盡乃真吾。 云如死灰實不枯, 逢場作戲三昧俱。 化身為醫忘其軀, 草書非學聊自娛。 落筆已喚周越奴, 蒼鼠奮髯飲松腴, 剡藤玉版開雪膚。 遊龍天飛萬人呼, 莫作羞澀羊氏姝。
T6
语言、艺术与创造
T6
T6
T6
HIN
Ayodhya Singh Upadhyay Hariaudh
87. ललितललाम
सरस भाव मन्दार सुमन से समधिक हो हो सौरभ धाम। नन्दन बन अभिराम लोक अभिनन्दन रच मानस आराम। लगा लगा कर हृतांत्री में मानवता के मंजुल तार। सूना सूना कर वसुधा-तल को सुधा भरा उसकी झनकार।1। गा गा कर अनुराग राग से रंजित-अनुरागी जन राग। धान को लय को स्वर समूह को सब स्वर्गीय रसों में पाग। चारु चार नयनों को दिखला जग आलोकित कर आलोक। कला निराली कली कली में कला कलानिधि में अवलोक।2। बढ़ा चौगुनी चतुरानन से चींटी तक सेवा की चाह। बहु विमुग्ध हो बहे हृदय में आपामर का प्रेम-प्रवाह। कलित से कलित कामधेनुसम कामद कर कमनीय कलाम। ललित से ललित बनबन देखा अललित चित में ललितललाम।3।
T5
神圣、超验与智慧
T1
T5
T5
LZH
歐陽玄
至正壬午十一月余以疾謁告南歸求毉至安成郡北之族中節判繼先劉君相公不逺一舎携尊爼見勞談邊得知為西皋趙學士之壻别次為余徴詩即席走筆作長句併呈似王守筠溪相公及郭倅明則相公一粲
徳州沃野濟岱雄, 池産往往多明公。 與君初見問爵里, 塵邊又復知氷翁。 氷翁西皋古君子, 擇壻如君信佳士。 故應邂逅氣味同, 逺來勞我於桑梓。 南州初筮發新硎, 安成名藩駕屏星。 金鑾學士已頭白, 玉潤郎君終眼青。 我嘗三仕歴郡邑, 聽訟催科紛蝟集。 能令過客情誼洽, 可見邦侯才力及。 古㕔小飲亟分手, 因君索詩為君壽。 郡中政清長貳和, 為我寄聲賢太守。
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
ZHO
陶发美
栗色!栗色!
有说,老猎人的号角 是从久远的死人堆里捡来的 有说,它是从家乡的一片消失的栗子林里捡来的 更有说,他曾经养了一头老公牛 老公牛本有两只栗色的角 可是,有一只角被取下后 居然变成了土黄色 就仅剩下一只角是栗色的了 也有说,没有那么多稀罕的故事 不过就是他家祖传一物 用的时间久了 自然就变成了栗色 栗色!栗色! ——老猎人的命里所系呢!
T3
生命、时间与存在
T3
T3
T3
LZH
顏木
洪山返照
珠簾斜捲看洪山, 山色空青返照間。 遠浦帆飛雙鳥過, 孤峰僧定片雲還。 自憐短景催人老, 卻愛長年伴我閒。 誰似葛巾陶靖節, 歲寒三逕且盤桓。
T1
自然、宇宙与地方感
T1
T3
T1
ARA
الشاعر ابن مواهب
قصيدة غبتم فما لي في التصبر مطمع
غِبتُم فما لي في التَصبُّر مَطمعٌ عَظُم الجوى وَاِشتَدَّت الأَشواقُ لا الدارُ بعدكم كما كانت ولا ذاك البهاءُ بها ولا الإِشراق أشتاقكم وَكذا المحبّ إذ نَأى عنه أحبَّةُ قَلبه يَشتاق
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
FAS
شهرام شیدایی
آن‌قدر به خودم گوش می‌دهم
آن‌قدر به خودم گوش می‌دهم که رودخانه‌یِ گِل‌آلود زلال می‌شود کلمه‌ها برای بیرون‌آمدن بال‌بال می‌زنند پرنده‌ها تمامِ شاخه‌های دُور و برم را می‌گیرند. کلمه‌ها چیزی می‌خواهند پرنده‌ها چیزی و رودخانه آن‌قدر زلال شده که عزیزترین مُـرده‌ات را بی‌صدا کنارت حس می‌کنی چشم‌هایت را می‌بندی ، حرف نمی‌زنی ، ساعت‌ها این درکِ من از توست : در سکوتت مُـرده‌ها جابه‌جا می‌شوندــ کسی که منم ، اما کلمه تو با آن آمد ــ طول می‌کشد ، سکوتت طول می‌کشد آن‌قدر که پرنده‌ها به تمامِ بدنت نوک می‌زنند و چیزی می‌خواهند که تو را زجر می‌دهدــ‌ از هیچ‌کس نتوانسته‌ام ، نمی‌توانم جدا شوم ــ‌ این درکِ من از ، من و توست . اِکولالیا در اینستاگرام به جاده‌ها نمی‌اندیشی ، به کشتی‌ها نمی‌اندیشی به فکرِ استخوان‌هایت در خاکی استخوان‌هایی که بی‌شک آرام نخواهند شد من از سکوتِ تو بیرون می‌آیم و می‌دانم آدم‌های زیادی در تو زجر می‌کشند و می‌دانم که رفته‌رفته در این فرشِ کهنه در این دودکشِ روبه‌رو در این درختِ باغ چه ریشه می‌کنی و می‌دانم که تو سال‌هاست در من حرف نمی‌زنی حرف نمی‌زنی حرف نمی‌زنی. ■
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
RUS
Baratynskij E.A.
Дядьке-итальянцу
Беглец Италии, Жьячинто, дядька мой, Янтарный виноград, лимон ее златой Тревожно бросивший, корыстью уязвленный, И в край, суровый край, снегами покровенный, Приставший с выбором загадочных картин, Где что-то различал и видел ты один! Прости наш здравый смысл: прости мы та из наций Где брату вашему всех меньше спекуляций: Никто их не купил. Вздохнув, оставил ты В глушь севера тебя привлекшие мечты; Зато воскрес в тебе сей ум, на всё пригодной, Твой итальянский ум, и с нашим очень сходной! Ты счастлив был, когда тебе кое-что дал Почтенный, для тебя богатый генерал, Чтоб, в силу строгого с тобою договора, Имел я благодать нерусского надзора. Благодаря богов, с тобой за этим вслед Друг другу не были мы чужды двадцать лет. Москва нас приняла, расставшихся с деревней. Ты был вожатый мой в столице нашей древней: Всех макаронщиков тогда узнал я в ней, Ментора моего полуденных друзей. Увы! оставив там могилу дорогую, Опять увидели мы вотчину степную, Где волею небес узнал я бытие, О сын Авзонии! для бурь, как ты свое; Но где, хотя вдали твоей отчизны знойной, Ты мирный кров обрел, а позже гроб спокойный. Ты полюбил тебя призревшую семью -- И, с жизнию ее сливая жизнь свою, Ее событьями в глуши чужого края Былого своего преданья заглушая, Безропотно сносил морозы наших зим. В наш краткий летний жар тобою был любим Овраг под сению дубов прохладовейных. Участник наших слез и праздников семейных, В дни траура главой седой ты поникал; Но ускорял шаги и членами дрожал, Как в утро зимнее, порой, с пределов света, Питомца твоего, недавнего корнета, К коленам матери кибитка принесет, И скорбный взор ее минутно оживет. Но что! радушному пределу благодарной, Нет! ты не забывал отчизны лучезарной! Везувий, Колизей, грот Капри, храм Петра, Имел ты на устах от утра до утра; Именовал ты нам и принцев и прелатов Земли, где зрел дивясь суворовских солдатов, Входящих, вопреки тех пламенных часов, Что, по твоим словам, со стогнов гонят псов, В густой пыли побед, в грозе небритых бород, Рядами стройными в классический твой город; Земли, где, год спустя, тебе предстал и он, Тогда Буонапарт, потом Наполеон, Минутный царь царей, но дивный Кондотьери, Уж зиждущий свои гигантские потери. Скрывая власти глад, тогда морочил вас Он звонкой пустотой революцьонных фраз. Народ ему зажег приветственные плошки; Но ты, ты не забыл серебряные ложки, Которые, среди блестящих общих грез, Ты контрибуции назначенной принес: Едва ты узнику печальному британца Простил военную систему Корсиканца. Что на твоем веку, то ль благо, то ли зло, Возникло при тебе -- в преданье перешло. В Альпийских молниях приемлемый опалой. Свой ратоборный дух, на битвы не усталой, В картечи эпиграмм Суворов испустил. Злодей твой на скале пустынной опочил. Ты сам глаза сомкнул, когда мирские сети Уж поняли тобой взлелеянные дети; Когда, свидетели превратностей земли, Они глубокий взор уставить уж могли, Забвенья чуждые за жизненною чашей, На итальянский гроб в ограде церкви нашей, А я, я, с памятью живых твоих речей -- Увидел роскоши Италии твоей: Во славе солнечной Неаполь твой нагорной, В парах пурпуровых, и в зелени узорной, Неувядаемый; амфитеатр дворцов Над яркой пеленой лазоревых валов; И Цицеронов дом, и злачную пещеру, Священную поднесь Камены суеверу, Где спит великий прах властителя стихов, Того, кто в сей земле волканов и цветов, И ужасов, и нег взлелеял Эпопею, Где в мраке Тенара открыл он путь Энею, Явил его очам чудесный сад утех, Обитель сладкую теней блаженных тех, Что, крепки в опытах земного треволненья, Сподобились вкусить эфирных струй забвенья. Неаполь! До него среди садов твоих Сердца мятежные отыскивали их. Сквозь занавес веков еще здесь помнят виллы, Приюты отдыхов и Мария и Силлы; И кто, бесчувственный среди твоих красот, Не жаждал в их раю обресть навес иль грот, Где б скрылся, не на час, как эти полубоги, Здесь Лету пившие, чтоб крепнуть для тревоги, Но чтоб незримо слить в безмыслии златом Сон неги сладостной с последним, вечным сном. И в сей Италии, где всё -- каскады, розы, Мелезы, тополи и даже эти лозы, Чей безыменный лист так преданно обник Давно из божества разжалованный лик, Потом с чела его повиснул полусонно, -- Всё беззаботному блаженству благосклонно, Ужиться ты не мог! и, помня сладкий юг, Дух предал строгому дыханью наших вьюг, Не сетуя о том, что за пределы мира Он улететь бы мог на крылиях зефира! О тайны душ! меж тем, как сумрачный поэт, Дитя Британии, влачивший столько лет По знойным берегам груди своей отравы, У миртов, у олив, у моря и у лавы, Молил рассеянья от думы роковой, Владеющей его измученной душой, Напрасно! (уст его, как древле уст Тантала, Струя желанная насмешливо бежала) -- Мир сердцу твоему дал пасмурный навес Метелью полгода скрываемых небес, Отчизна тощих мхов, степей и древ иглистых! О, спи! Безгрезно спи в пределах наших льдистых! Лелей по своему твой подземельный сон Наш бурнодышущий, полночный аквилон, Не хуже веющий забвеньем и покоем, Чем вздохи южные с душистым их упоем!
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
FAS
شیخ محمود شبستری
در تحقیق شریعت و بیان طریقت
سوالی چند کردم از حکیمی سوالی نیک هست از علم نیمی شریعت چیست گفتم گفت بسیار برای خود به امر حق کنی کار بگفتم چیست مقصود از شریعت بگفتا آن که دریابی طریقت بدو گفتم طریقت چیست گفتن بگفتا رو به سوی دوست رفتن بگفتم چیست پایان طریقت بگفتا هست پایانش حقیقت بگفتم از حقیقت چیست حاصل بگفتا آن که گردد جانت واصل بدو گفتم چه باشد وصل با جان بگفتا وصل جان را قرب حق دان بگفتم قرب حق از چیست امروز بگفت از بُعد نفس و آه دلسوز بگفتم بُعد نفس از چه بدانم بگفتا از تصوف ای چو جانم بگفتم چیست تحقیق تصوف بگفتا ای اخی ترک تکلف بگفتم ترک آن معنی چه سانست بگفتا آن که درویشی همان است بگفتم چیست درویشی و درویش بگفتا آنچه داری آوری پیش بدو گفتم نشانم ده که چونست بگفتا آن نشان از ما برونست اگرچه مختصر گفتم بیانش ولیکن معتبر می دان عیانش نشانی بی نشان دارند ایشان که جز حق در نظر نارند ایشان خوشا وقت کسی کان حال دارد ز حال خویش ترک قال دارد هر آن کس را که این معنی نشان است نمی گوید چو من کل اللسان است
T5
神圣、超验与智慧
T5
T5
T5
DEU
Klaj, Johann
IreneoderDeß Friedens Bildniß auf dem Tittelblat
Die gehäuffte Sündflut hat das Teutsche Land bedecket unser Häuser Haab und Gut mit deß Krieges Blut beflecket: Noa die berühmten Leut haben voller Trost und Glauben zu der lang verlangten Zeit außgeschickt die weisse Tauben. Sie bracht in dem reinen Mund ein Blat von Olivenzweigen zu der letzten Abendstund Gottes Frieden zu bezeugen. Auf Irene rechten Hand stehet solches Friedensbild. und deß Oellaubs grünes Band hat ihr schönes Haubt umhüllt. Das vor blutbetrieffte Schwert hat die lincke Hand zerbrochen: Diese Rach ist Rühmens werth die Vergessenheit gerochen. Nürenberg ist voller Freud in dem Fried in ihr geschlossen man vergisst deß Kriegeslied weil für Blut wird Wein vergossen.
T4
社会、权力与历史
T4
T4
T4
ITA
Giulio Filippi
ATTO II
Sommo Iddio, a te mi volto... Son da tutti abbandonata, Innocente imprigionata: Non sia lungi un tuo conforto... Qua nessuno orecchio umano Sente i miei tristi lamenti; Se soccorri gl'innocenti, Deh! Mi porgi la tua mano.. VOCE SCONOSCIUTA Genoveffa, fai coraggio; Tu dovrai patire ancora. L'innocenza tua vien fuora, Come vien del sole il raggio. Dunque, sei sempre ostinata Come fosti nel passato? Il pensiero avrai cambiato A trovarti imprigionata... Il pensiero coll'onore Non si può paragonare; Epperciò lasciami stare Nel penoso mio dolore. L'onestà lasciala andare: Sei nell'atto sprigionata E del tutto discolpata. So ben io come parlare. Se colpevole alla gente Ne risulta l'onor mio, Sono giusta col buon Dio: Chè Lui tutto vede e sente. Se desideri soffrire, Qui starai fino alla morte. Te l'ho detto tante volte: Pria che cedere, morire! Tuo marito, sai,è alla guerra E potrebbe esser già morto; Nessun rigo di conforto Lui mandò su questa terra. E se vedova ne sei, Perché fai appassir quel fiore? Io ti porto tanto amore E felice ti farei... Sai che Dio ci diè la vita E la forza per godere; Perché tu vuoi sostenere Questa tua triste partita? Se prometti essere mia, Io proclamo tua innocenza; Chiamo Iddio alla mia presenza, Se ti dico una bugia! Vanne, Satana infernale, Con quei detti ributtanti; Dico adesso e dissi avanti: La tua brama a me non vale. Me ne vado; ma ritorno. Pensa bene ai casi tuoi, Ne sei in tempo, se tu vuoi, Pria che venga il fatal giorno. Guarda come quel brigante Mi perseguita e m'incita; Io che detti a te la vita, Bambinel mio caro infante. Ah! Tu, dunque, vedi? esisti In quest'orrida prigione; Senza colpa, né cagione Passi in vita i giorni tristi O mio caro bel bambino, Vieni sopra del mio seno; Ti riscaldo un poco almeno, Privo sei di un pannolino. E neppure una bevanda ... Quelle man benefattrici Per bagnar le tue narici Non mi fecero domanda. Oh se avessi un materasso Per poterti fare un nido! Sulla paglia, ecco ti affido, Sopra questo duro sasso. O mio Dio che gli hai donato Il gran dono della vita, Una madre deperita Vuol che a te sia consacrato. Io non posso nel tuo tempio Battezzare l'innocente Per cagion di quel pezzente Uomo ingrato, tristo ed empio. Per doverti battezzare Far dovrò da sacerdote Mi arrossiscono le gote Nel pensar quel che ho da fare. Tutto io sola ho da eseguire Qui da madre e da padrino; Grazie a te, Padre divino, Che m'inciti a proseguire. Del Celeste Padre in nome E del Figlio e ancor del Santo Spirto, o Enrico amato tanto, Ti battezzo... Io non so come. Difettandomi ogni plico Io che fui sì calunniata E in prigione segregata Registrar ti possa, o Enrico. Questa volta è la finale: Brami vita o vuoi la morte? Pria che offender mio consorte Sto alla legge tua marziale. Se all'onor sei scrupolosa, Ma pietà del tuo bambino! Che se a me non fai l'inchino, Ti fo priva di ogni cosa. Pria che a te venire amante, Io non temo la mia sorte. Te e tuo figlio avrete morte: Dio mi fulmini all'istante! O Signora... Chi mi chiama? Sono io, l'amica Berta. Mi sembravi: ma ero incerta... Svela pure la tua brama. Reco a te triste avventura Che ben presto hai da soffrire: Con certezza intesi dire La terribile sciagura. Credi, a me manca il coraggio A doverti palesare... Parla pur, non esitare: Io non temo alcun oltraggio Credi, in me sento gran duolo A doverti riferire 'Questa notte hai da morire'! Per cagion del tetro Golo!... Non è lui che ha stabilito Che sia data a te la morte: Sigelfrido tuo consorte! E' tornato mio marito?... No!... Al sopromo egli ha inviato Una lettera chiarita Che sia tolta a te la vita Per il tuo male operato. Sai che Golo ha scritto al Conte Che con Drago avei contatto E ti prese lui sull'atto Stretti stretti a fronte a fronte. E lui venne nella stanza Per difendere il suo onore... Ascoltò un calunniatore Senza aver testimonianza... Sì... Perché l'ordine ha dato Verso te non sia pietoso: Anche il figlio generoso A te insieme trucidato. Oh! Qual fu di lui l'errore Da subir tale periglio? Lo rifiuta per suo figlio Perché nacque in disonore. Questa poi è la più pesa Della mia triste avventura L'innocente creatura A morir senza difesa. Genoveffa, ti abbisogna Qualche incarico lasciarmi? Se i segreti vuoi affidarmi Parla pur senza vergogna. Io scolpito nel tuo volto Vedo ben che sei innocente Non è giusta certamente Sia colà tutto sepolto. Forse un giorno può venire Tua innocenza proclamata; Chi te, o donna, ha calunniata Peggior duolo ha da subire. Sento che sei ben disposta Per far teste a questo imbroglio Penna, inchiostro, quarche foglio Ne saria la mia proposta. Se possibile ti resta Procurarmi un lumicino... Dentro a questo borsellino C'è ogni cosa che hai richiesta. Già l'avevo preveduto Che ti fosse necessario Per descrivere in diario Tutto quanto ti è accaduto. Ti ringrazio dell'affetto Che per me tu esponi fuora; Qua ritorna fra mezz'ora; Sarà pronto il mio ricetto. O signora, è ancora pronto Quel che a me vuoi consegnare? Tieni e non dimenticare Che ne dei tener di conto. Come a te fosse un tesoro Più geloso e più prezioso: Se ritornerà il mio sposo, Dallo a lui per mio decoro. Io ti giuro conservare Questo pegno di buon cuore! C'è di passi un tal rumore... Te deo subito lasciare. Genoveffa, alzati in piedi Non istare più a capo chino Via, con te prendi il bambino Segui noi dove andar vedi. Il buon Dio mi aiuti almeno! Abbandono totalmente Alla sua mano possente Me e mio figlio al punto estremo.
T2
爱、情感与人际关系
T2
T4
T2
LZH
李潛
挽羅斯立
金玉不論富, 癯然學孟軻。 兩番新貢士, 半世老監河。 發粟歲無歉, 橫橋春不波。 陰功寫難盡, 留與邑人歌。
T2
爱、情感与人际关系
T4
T2
T2
ARA
الشاعر مصعب تقي الدين
قصيدة إنتحار وساعة مطر
أنا زمن الذين مضوا أنا الأحزان والذكرى أنا الغيم الذي يبكي فينزل دمعه مطرا أنا الإنسان لو أحكي لطال الليل إن حضرا لذابت كل أنجمه لتصبغ صفحتي شعرا سأشعل كل قنديلٍ لأبدي ما هنا استترا وأصدح علَ أغنيتي ستمنح تائها قدرا غريباً كنت عن وطني ومنفياً ومحتضرا لأخبر من بمسجدنا بأن إمامهم كفرا وبدل سورة الرحمان فالرحمان ما غفرا وأسس سورة الدستور إن الخير ماأمرا بلادي قد قسا الوالي على شعبي وما انتظرا ليقطع رجل من يمشي ويفقأعين من نظرا أميري قد غدا فرعون أصبح قلبه حجرا وموسى فيَ مسجون سيعدم بعد أن صبرا بلادي هذه صحفي تجوب البر والبحرا ستَغرق بعد أن تروي كلاما يشبه المطرا سيبلع كل من صبأوا ويُغرق كل من كفرا بلادي إن بكى الوال ي على شعري وإن سخرا أقول كقول من سبقوا هجوت ولست معتذرا وأُخبر من أتى بعدي بأن غريبهم قُبرا فشعري قد غدا سيفا وإني متُ منتحرا
T4
社会、权力与历史
T4
T4
T4
ARA
الشاعر فؤاد حداد
قصيدة بأغني
باغني بالقلب يتوزع نسا ورجالْ وباغني بالقلب يتجمّع على الأهوالْ باغني بالفلاحين وباغني بالعمالْ باغني بالدم سايل والعَرق سيّالْ باغني بالأرض حامل من اليالي طوالْ باغني بالماضي شيّلني المآسي جبالْ من قبل ما اتلقت اتلقت علىّ حبالْ وباغني بالحاضر الصاعد مع الآمالْ وباغني بالغد يكتر لي البنون والمالْ باغني بالأمهات وباغني بالأطفالْ باغني بالثوره من شهداء ومن أبطالْ بعافية اليد لما تحطّم الأغلالْ باغني بالمطرقة وباغني بالسندالْ باغني بالجرح رافع صرح الاستقلالْ وثابت الركن ما يقدر عليه زلزالْ باغني بالشعب خدني الشعب جانبي الشعبْ أغني في محبتك يا ابو العرب موّالْ وان كانت الغنوه أكبر منّي خدني الشعبْ وقال لي ما اخدكش إلا من الطريقْ الصعبْ يا ابو العرب وادي قلبي في الحروف انصَبْ غنى بليالي وبعيون العرب موّالْ
T4
社会、权力与历史
T4
T4
T4
CES
Merhaut, Josef
HRADY VESNINY.
Je v mlhách Špilberk – – Tmí se to tam, tmí – – Z dnů rytířských co nese v nový čas? Co ze zápasů šerých století, co z valů, věží, příkopů a zdí? Hrad rozkopán... a slunce rytířské, když ráno vstává i když chodí spat, své růže svůdné hází nadarmo v ty lhostejné a rovné, nudné zdi, jež v zeleň parku, nad puch kasemat, tam trčí v uniformě kasáren. – – – Pod mrtvým hradem svítí živý hrad! Z fasády bílé v barvách přírody tam kvete, zpívá, dumá Morava – a bílý anděl světlem plýtvá v svět a knihu zvedá v symbol vítězství nad hrubou silou hrubých zápasů, nad hřmění děl a klání barbarů – – ó, Vesno, v hradu svém buď zdráva, zdráva! Tak v sousedství dvě doby osud snes’: tam v starých hradbách koule dělové, a zde dva erby: pestrá Orlice a Světlonoš, jenž stoupá výš a výš – – ó, nové doby hrady, buďte zdrávy! Ó, ruce žen, jež jste je budovaly, ó, srdce žen, jež láskou jste je hřály, ó, ústa žen, jež jste je vymodlily, ó, duše žen, jež jste je prolinuly – ó, ženy práce, ducha, odhodlání, ó, paní hradu, buďte zdrávy, zdrávy! Ať kolem hučí vlny cizoty: ten hrad je náš a vše je naše v něm, tak ryzí, celé čisté z kořene – a duše lidu bílá dýchá v něm, ta duše lidu hluboká a jasná a plna kouzla, pohádek a snů – ó, duše lidu, k níž se vracíme, ó, silná duše, znovu objevená, ó, buď nám zdráva, zdráva! – – – Je v mlhách osud. Ať se obzor tmí, neb nové světlo přízně kdesi vstává: chcem svoje jen na této půdě své – a chtí-li boj –: nuž půjdem v zápas duchů! Pak ženy všecky v hradu cimbuří! Ó, ženy, strážné ohně zapalte tam: neb mužům se to jde v boj sladčeji, když vaše barvy mají připiaty, a šátečkem jim v pozdrav máváte, a ohně vaše z dálky hoří tmou. – – Ó, ženy, ženy naše, pomáhejte, ó, ženy všecky v hradu cimbuří! Ó, paní hradu, buďte zdrávy, zdrávy! Ó, Vesno, v hradu svém nám zdráva buď!
T4
社会、权力与历史
T4
T4
T4
ARA
الشاعر عبد اللطيف زغلول
قصيدة تذكير الساهين
رُويدَكَ يَا ابنَ آدمَ هَل وَفيتَ بِما استَرعاكَ ربُّكَ واتّقيتَ وهل خالفتَ نفسَكَ في هواها لِيحفظَ مَا رعيتَ ومَن رَعيتَ أمِ الدنيا سبتكَ فهِمتَ فيها وغَرَّكَ مَا كَنزتَ ومَا جَنيتَ ولم تعبأْ بحلٍّ أو حرامٍ ولا مِن أينَ جَاءكَ مَا اقتَنيتَ وأعمتكَ المباهجُ والأماني فَلمْ تَرَ هوَّةً فِيها هَويتَ وألهاكَ التكاثرُ والتباهي فَأرداكَ الغُرورُ ومَا دَريتَ فكم حمّلت نفسَكَ من ذنوبٍ وآثامٍ لِتملُكَ مَا اشتَهيتَ وكم أسرفتَ في جمعٍ وكسبٍ فَبعتَ بِغيرِ تَقوى واشتَريتَ وكم قارفتَ سلباً وابتزازاً بكثرةِ ما رشيتَ وما ارتشيتَ ظَننتَ المَالَ يُخلدُ جَامعيهِ خُدعتَ فما اعتبرتَ وما ارعويتَ ألم تَقنعْ بِما يُغنيكَ دَهراً وتطمعُ في المزيدِ أما اكتفيتَ
T5
神圣、超验与智慧
T5
T5
T5
LZH
方芳佩
立秋前一日
转瞬流光速, 临风易作愁。 芙蕖还暎水, 蟋蟀已鸣秋。 爱静居山境, 迎凉上小楼。 井梧如解事, 为我少迟留。
T1
自然、宇宙与地方感
T1
T3
T1
RUS
Чюмина Ольга Николаевна
Кто-то мне сказал
Кто-то мне сказал (О дитя, мне страшно!), Кто-то мне сказал: Час его настал. Лампу я зажгла (О дитя, мне страшно!), Лампу я зажгла, Близко подошла. В первых же дверях (О дитя, мне страшно!), В первых же дверях Пламень задрожал. У вторых дверей (О дитя, мне страшно!), У вторых дверей Пламень зашептал. У дверей последних (О дитя, мне страшно!), Вспыхнув только раз, Огонек угас.
T3
生命、时间与存在
T3
T3
T3
ARA
الشاعر سليم جدي
قصيدة نضت المنون عليك سيفاً قاطعاً
نضت المنون عليك سيفاً قاطعاً فشكا بنو النقاش خطباً فاجعا ووقفت يوم البين حول منازل كادت لوحشتها تعد بلاقعاً ولقد بعثت إليك آخر نظرة فرددت طرفي كالسحابة هامعا ولبثت والحسرات طي اضالعي فلقيت منها ما يذيب اضالعا قد كان عندي للقريض عرائس فغدت نوادب كالحمام سواجعا ارثي ويرثيك البديع وكم نقش ت على الطروس فرائداً وبدائعا وإذا سئلت فلا تجيب وطالما شنفت بالدر النضيد مسامعا ما انت إلا دوحة منها اجتنى أهل الحجى ثمر المعارف يانعا لك في صروح العلم خير مآثر تبقي مدى الأيام ذكرك شائعا وكم انتصبت لدى المجالس حيثما كنا نراك عن الحقوق مدافعا فغزاك جيش الحادثات فلم يكن داعي الردى إلا بنفسك طامعا وقضيت كهلاً إنما أدركت من دنياك أسرار الحقائق يافعا وثويت في ظلمات قبرك تاركاً ببلادنا مصباح فضلك ساطعا وحرمت آلك مذ تفرق شملهم صدراً رحيباً للمكارم جامعا وبكي العفيف غداة فقدك راجياً ان تسمع الشكو فلم تلك سامعا كسي الحداد على ابيه وما درى أي الخطوب أصاب ذاك الطالعا وبمهده ذاق البلاء وامه قد أرضعته من اللبان مدامعا ونأيت عنه وما رجعت إلى الحمى والأنس راح فليس بعدك راجعا يا هاجعاً والحزن يمنعنا الكرى حتى م تمسي في ضريحك هاجعا يا من تواضع حين عز مقامه هيهات مثلك أن يرى متواضعا قد غاب تحت الترب نجمك بعدما الفيته في أفق مجدك طالعا واتيت يوسف وهو أكرم راحل كانت ترجي الناس منه منافعا دفنوه في رمس وطول حياته لم يتخذ غير القلوب مرابعا ما ضاع طيب ذكائه إلا وقد حفظت له الأوطان ذكراً ضائعا يتفنن الكتاب عند رثائه إذ كان في فن الكتابة بارعا والصبر بعد نواه يعصي مدنفا يزري على خديه دمعاً طائعا ولقد خلقنا للشقاء وكلنا يبقى لاحكام المنية خاضعا والمرء يلهو بالحياة فان صفت لا بد ان تسقيه سماً ناقعا والدهر جبار يروع فؤاد من تلقيه في روض السعادة راتعا وحسبت هذا الدهر ذئباً خاطفاً إذ شاهدت عيناي منه فظائعا والموت كان مع الوجود ولم تزل أرواحنا في راحتيه ودائعا
T3
生命、时间与存在
T3
T3
T2
SPA
Jorge Teillier
CARTA DE LLUVIA
Si atraviesas las estaciones conservando en tus manos hechas cántaro la lluvia de la infancia que debíamos compartir, nos reuniremos en el lugar en donde los sueños corren jubilosos como ovejas liberadas del corral y en donde brillará sobre nosotros la estrella que nos fuera prometida. Pero ahora te envío esta carta de lluvia que te lleva un jinete de lluvia por caminos acostumbrados a la lluvia. Ruega por mí, reloj, en estas horas monótonas como ronroneos de gato. He vuelto a la casa que conserva las cenizas que hacen renacer a los fantasmas que odio. Alguna vez salí al patio a decirles a los conejos que el amor había muerto. Aquí no debo recordar a nadie, aquí debo olvidar la colina de los aromos porque la mano que cortó aromos ahora cava una fosa. El pasto ha crecido demasiado como para arrancarlo. En el techo de la casa vecina se pudre una pelota de trapo dejada allí por un niño muerto. Entre las tablas del cerco me miran rostros que creía olvidados, y mi amigo espera en vano que en el río centellee su buena estrella. Tú, como en mis sueños, vienes atravesando las estaciones con la lluvia de la infancia en tus manos hechas cántaro En el invierno nos reunirá el fuego que encenderemos juntos. Nuestros cuerpos harán las noches tibias como el aliento de los bueyes, y al despertar veré que el pan sobre la mesa tiene un resplandor más grande que el de los planetas enemigos cuando lo partan tus manos de adolescente. Pero ahora te envío una carta de lluvia que te lleva un jinete de lluvia por caminos acostumbrados a la lluvia.
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
ZHO
王忠友
桃花盛开
四月一转身,桃花全开了 我推门的一瞬,大吃一惊 它们怎么一下子就来到我的眼前 年年四月,桃花盛开 那是冬天砸碎的花骨头 经历一次起死回生,万里行程 突然间 蹦出来 一月,二月,三月的风 在春天沉默时就奔走,催促 那些等待春天的人 在梦中都听到了桃枝撕裂的响声 一大早,呼喊着跑出家门 说笑间,满山遍野滚滚而来的桃花 又前进了几十里地
T1
自然、宇宙与地方感
T1
T1
T1
TUR
Veysel Çolak
İçin
Hiçbir gecede yokum, artık bilemem uykularını kırdığın yeri, ışığın karanlık gözlerin kül içinde, bir yasemin gömülü kalbinin arkasına, dağları çizen bir ayrılık kokusu sonra sen, yırtılan yerlerinden görünen yüzüm daha ne olsun, her gündür ah, acıyla biten Genç ölümlerin biçtiği gizem, çocukluğundan beri biriktirdiğin çığlık; toprağın öfkeli, ağzın çamur kent uyanıyor, gerinerek yalnızlık. Gövdesi kör, sesi mazot tadında, günleri kan çanağı, yalanı gölgeli seninle yarılan gökyüzü ve yeşeren boynun... Kalbin var olacak inlemekle, artık boğulan bir sestin, terden doğmuştun, o günden sonradır kasabaları gürültü basar; zaman denilen yanılgı, zaman denilen rüzgâr dünyaya inat, sen için için göğsünde çocuklar oynat Açılan bir çiçek gördüğünde yumuldun, yüzünü karıştıran turaç sürüsü işte o, boşluğun; işte o, hayatın, işte o senin olan ısırgan gizem. Bu uzaklık böyle ne kadar diken üstüne basıp kaçtın seni çağıran ömrün aldattın şarkılarını, şaşıran kuşlar biriktirdin dünyaya bağırarak eksildin ama ne zaman düşlesek seni dumandı için, bulanıktı denizin gene de bizimdi kimsesizliğin. Bir alan edin kendine, bir dağ arkası gürültüyle yürüyen adamlar göğsüne itsin seni ellerinde üşüyen demir, öksüren yaşamaklar aşkla kırılan kemençeler ve ilk anlam, bana açılan için.
T3
生命、时间与存在
T3
T3
T3
ZHO
鲁蛟
玩笑
人类喜欢用战争来玩笑 战争就用枪炮来玩笑 枪炮就用弹头来玩笑 弹头就用人们的头颅 来玩笑 而人们的头颅啊 就找不到合适的对象 来玩笑了
T4
社会、权力与历史
T4
T4
T4
LIT
Sigitas Parulskis
Pervertas rytas
kasdamas iš krosnies pelenus sukrešėjusius šlako gurvuolius radau kruviną vinį šitiek amžių šildausi tavo kančia šalta
T3
生命、时间与存在
T3
T3
T2
ZHO
柴柏松
蓝色矢车菊
没入兵役体检室,缓慢地我旋进 旋进地面沉沉的流沙, 看见无数门窗敞开(或阒然地 隐闭),许多张陌生脸孔 震动喉结与声襞—— 士兵们衣物褪尽,开襟的 罩袍底呈示出雄浑地 臂膀与阔肩。我似乎预见, 年轻的体魄们持枪 进入射击位置。 盘起过肩黑发, 我掩饰略施脂粉的腮颊 轻解罗衫,像雏妓 在人前献祭初熟的时日。 没人发现我褪下的麻质长裙 在置物柜里放大了 怖栗——走进体检列队之中 仿佛雨水投入湖心,失去 被区辨的线索, 阴影汹涌地向我麋集。 终于哀伤起来了。 X 光切碎我的 身体,我假想在场的人们, 能看见我沉睡于腔体的乳房,像白鸽 舒展她毫无所畏的翅膀。 帷幔背后,一些目光掠过, 不会有人吧——不会 有人能证实这体检室不是我 应该栖止的捕笼。检测片紧贴着 我在床上,听心电图响彻促音。 屏息,在列队里 我等候医师涉手每个士兵阴部的囊袋。 斜靠墙头,廊缘 一盆蓝色矢车菊1静静萎顿—— 每一分钟每一秒钟,叶脉不断地 浮出皱纹。我无法设想 轮到我的那刻 世界如何无动于衷,且我肯定无法设想 一位雏妓如何从女孩变成女人。 矢车菊叶贴伏在地上,终于疲惫地掉落。 体检记录表。柜台。 士兵们成群结伴地袒胸更衣, 没有人看见一双沉默 历劫后的眼——躲进隔间 放下过肩黑发,整好身上一袭麻质长裙。 缓慢地我旋进 旋进地面沉沉的流沙, 看见无数门窗敞开(或阒然地 隐闭),许多张陌生脸孔离开—— 我的双脚却无能拔出来
T4
社会、权力与历史
T4
T4
T4
ARA
الشاعر شوقي أحمد
قصيدة أعللاني بطيفِ الحبيبْ
أعللاني بطيفِ الحبيبْ فمذ غابَ صبريَ يستجيبْ أ أسعداني ولو صورةٌ له تُطفي نارَ الحشا واللهيبْ وأيُّ طبيبٍ كمثلِ حبيبٍ كبلسمِ طِيْبٍ له قد يُطيبْ فيا صاحبيَّ بماء الجفون أ فارسما قبل شمسِ المغيبْ فتاةَ الجمالِ حباها الكمالِ زهتْ بالمعالي وعقلي السليبْ وحيدةُ دهرٍ فريدةُ عصرٍ كصورةِ بدرٍ بدا يغيبْ
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
BEN
অক্ষয়কুমার বড়াল
শৃঙ্খলমুক্ত
আর কেন বাঁধি তারে--শিকল দিলাম খুলি' ; কত বর্ষ অনভ্যাসে উড়িতে গিয়াছে ভুলি' | ঝাপটি' পড়িল ভূমে, ভয়ে কাঁপে পাখা দুটি ; পুত্র কন্যা দেয় তাড়া-- করে ঘরে ছুটাছুটি | ল'য়ে গেনু গৃহ-শিরে অতি সন্তর্পণে ধরি,' সর্বাঙ্গে বুলানু কর কত-না আদর করি' ; ক্রমে সুস্থ, তুলি' গ্রীবা চাহিল আকাশ-পানে-- মুখরিত উপবন কূজনে গুঞ্জনে গানে | স্ফুরিল কাকলি মুখে, সহসা উড়িল টিয়া-- উড়িছে-- হরিত্-পক্ষে স্বর্ণ-রৌদ্র আলোড়িয়া | কি আলোক-পরিপূর্ণ ! কি বায়ু-- পাগল-করা ! প্রকৃতি মায়ের মত হাস্যমুখী মনোহরা ! ধায় ছাড়ি' গ্রাম, নদী ; দূর মাঠে যায় দেখা,-- দিগন্তে অরণ্য-শীর্ষ---শ্যামল বঙ্কিম রেখা | ল'য়ে শত শূণ্য নীড় ডাকে ধরা অবিরত-- নীল স্থির নভস্থলে ভাসে ক্ষুদ্র মরকত | চকিতে সরিল মেঘ-- কোথা কিছু নাহি আর! চকিতে ভাতিল মেঘে অমরার সিংহদ্বার ! ঝটিতি মিশিল বায়ে মিলনের কলধ্বনি--- ত্রিদিব পেয়েছে ফিরে' যেন তার হারামণি ! এই মৃত্যু--- এই মুক্তি ! হে দেব, হে বিশ্বস্বামী ! আমিও ত বদ্ধজীব, আমিও ত মুক্তিকামী ! আমিও কি ফেলি' দেহ--বিস্ময়ে আতঙ্ক-হীন--- অসীম সৌন্দর্যে তব হইব আনন্দে লীন ?
T3
生命、时间与存在
T5
T3
T3
RUS
Нельдихен Сергей Евгеньевич
Человек человеку — волк
— Ночью я протяну к облакам жесткокожую руку И достану луны двухконечный отточенный крюк, К одному острию привяжу рукоятку — бамбук И узлы затяну липко-телой шершавой гадюкой. С самодельною кирко-мотыгой в руке вздуто-жилой Рано утром взбегу на бугор вороненой горы, От лохматого солнца кусок отобью неостылый, Сброшу вниз, на поверхность земли, под откосы, бугры. И отбитый от солнца кусок, разгоревшийся камень Все постройки разрушит, раздавит животных-людей, На земле лишь останутся горы из черствых камней, Океан и один человек, как при первом Адаме... — В разнолиственных рощах, в садах свеже-цветных плодовых, Где бродили в тени первобытных животных стада, Под плодами ходил, слушал тихие свисты и ревы Человек первосозданный, — голый, упругий, Адам, И единый Адам синеглазый большой беззаботный Ни забав, ни работ не нашел для себя одного; Бог узнал, рассердился и самку создал для него, И Адам наплодил сыновей, подражая животным... — Я один буду жить над отбитым от солнца осколком, Но не буду Адамом скучающим в райском саду, — Со своей самодельной изогнутой кирко-иголкой Я работу себе на земле закоптелой найду. — Мне не надо готовых садов с кружевными ветвями, Сам свой собственный сад для себя я сумею создать, Не слезая с горы, обхвачу я кирки рукоять, Сам один отпихну раскрасневшийся солнечный камень; И очищу я быстро поверхность земли от развалин И в живой океан побросаю обломки и пыль; Птицы те, что высоко весь день над горами летали, Будут ночью слетаться ко мне на горящий фитиль; Разровняю я землю и, если работать устану, Положу у подошвы горы запылившийся крюк И руками поймаю за головы птиц-великанов, Птичьи шеи сверну, накормлю терпеливых гадюк; А пахучее желтое мокрое мягкое мясо Для себя отделю от приплюснутых перьев, костей. Жадно съем и пещеру найду посвежей, потемней, Захочу — отдохну, не узнав от которого часа... — Голубые обои сереют в натопленной спальне, Весь завален подушками шелковый длинный диван, Много круглых портретов висит, засыхает тюльпан, Трехаршинное зеркало светит, журчит умывальник; Как всегда, наверху опрокинута дымная яма, В самых верхних квадратах двойного цветного окна, Ниже — трубы торчат над неровными крышами прямо, Между крышами в яме за дымом трясется луна... — — Как же я дотянусь до луны и до солнца руками? — Ведь и я — человек, как и все, трехаршинный худой, У меня есть и спальня… О, нет, все ж я очень большой, — У меня есть тетради и книги с моими стихами! — Homo homini lupus est, — я же должен быть тигром, Если волк для меня каждый стриженый зверь-человек; Но противны мне долгие дикозвериные игры, — Не могу я давить каждый день по одной голове... Что стучит за окном?.. — а, опять за ограду собора Пулеметы, двуколки везут, тащат пушку-трубу... — Что ж, спасибо, спасибо, — скорей открывайте пальбу... — На углу собираются люди в папахах и шпорах... — Началось, началось, — завели броневик-пулемет, И бегут, и орут, и ладонями кровь зажимают!.. — Дзинь! — прорвалось стекло... — Рая!.. пуля попала… убьет... Рая, милая Рая, проснись... не пугайся... стреляют!..
T4
社会、权力与历史
T4
T4
T4
TUR
Hasan Basri Çantay
Canlara Canan Diye Sevdim
Sevdim seni hep canlara cânân diye sevdim Bir ben değil âlem sana kurban diye sevdim Ecrâm-ı felek levh u kalem mest-i nigahın Didarına aşık ulu Yezdân diye sevdim Mahşerde nebiler bile senden medet ister Gül yüzlü melekler sana hayran diye sevdim Aşkınla buhurdan gibi tütmede bu kalbim Sensiz bana Cennet bile hicran diye sevdim Ta arşa çıkar her gece aşıkların ahı Asilere lütfun yüce ferman diye sevdim Doğ kalbime bir lahzacık ey nûr-i Dilârâ Sevdanı gönül derdine derman diye sevdim Bülbül de senin bağrı yanık aşık-ı zârın Feryadı bütün ateş-i sûzân diye sevdim Huriler ezelden beri Şeydâ-yı cemalin Yanmıştı sana Yusuf-i Kenan diye sevdim Evlad ü iyalden geçerek Ravza’na geldim Evsafını medhetmede Kur’ân diye sevdim Kıtmirinim ey Şâh-ı Rüsûl kovma kapından Âlemlere rahmet dedi Rahman diye sevdim Şeydâ kuluna nazar eyle nazar-ı merhametinle Bir lahza nazar en büyük ihsan diye sevdim
T5
神圣、超验与智慧
T5
T5
T5
LZH
本中
過本覺寺三過堂
文翁蘭若接邨墟, 滿徑蒿萊嵗月餘。 塔擁珠光銜舍利, 池涵碧水浸芙蕖。 疎花鳥語和清梵, 古壁蝸涎學篆書。 寂寂空堂誰復過, 去來今事總成虚。
T3
生命、时间与存在
T3
T3
T5
LZH
趙必愿
重建神秀樓追和忠定公韻
維茲城南樓, 廢興端有時。 昔我忠定公, 樓成旋西歸。 拜廳慚匪肖, 易麾繇好溪。 循環六十載, 烏兔驚梭飛。 吁嗟古雉堞, 巨浸墮藩籬。 陶甓既還舊, 更創如有期。 歲事喜中稔, 度材授工師。 非敢侈輪奐, 聊爾遵先規。 江山展圖畫, 欄檻倚晴暉。 肯堂久在念, 今我身則夷。 遼鶴去不返, 遺墨猶淋漓。 一時賸篇詠, 皆表而出之。 登眺惟疇昔, 未覺此舉非。 落成燈火夜, 萬點天星移。 潮生月在浦, 酒闌風滿衣。 幸繼前人躅, 敬和前人詞。 斯樓儻不朽, 庶慰蒸湘悲。
T4
社会、权力与历史
T4
T4
T2
ENG
Betham, Matilda
THE ARTISAN.
This twilight gloom. This lone retreat — This silence to my soul is sweet! Awhile escap'd from toil and strife, And all the lesser ills of life, Here only at the evening's close, My weary spirit finds repose; My sinking heart its freedom gains, Which poverty had bound in chains! For here unheard the moments fly — And so secure, so happy I, That, often at the very last, I feel not that my dream is past. The little hour of bliss I spend, With thee, my chosen, only friend! That transient hour the heart sustains, Which poverty has bound in chains! And for this dear, this precious hour, I would not, if I had the power, Exchange a worldling's life of ease, Whom all around him seek to please. I have no other friend beside, But here I safely may confide. Suspicion ne'er the bosom stains, Which poverty has bound in chains! How oft I wonder at my lot! How oft are all but thee forgot! While in this half-despairing breast, Love builds a little, quiet nest, To hover o'er with joyous wing, Nay, sometimes soar aloft and sing! ‘ Tis this alone the heart sustains, Which poverty has bound in chains!
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
LZH
言有章
示周大曹四叠韵
孔舆墨突为谁忙, 治国真如卜式羊。 奇气尚堪凌海岳, 天心底事有冰霜。 且拌觞咏依金谷, 绝羡昇平到柏梁。 欲判从违问詹尹, 黄钟何地许高张。
T4
社会、权力与历史
T4
T4
T4
ARA
الشاعر خشان خشان
قصيدة سلمت يداك أبا بلال
رعى المولى لبيتكمُ سرورهْ بكم يا صاحبي وأدام نورهْ قضينا عندكم ساعاتِ أنْسٍ بكم قد أثريت فغدت وفيرةْ وما طول الزمان بمرِّ وقت وأيام إذا عُدّت كثيرة ولكن بالذي به من حبورٍ وما يحويه من فضلٍ وخِيرة مطاعمُ عندكم من كل لون لذاذتها لمن طعِموا مثيرةْ وإنّ حديثَكم لألذُّ منها فكم حِكَمٍ تضمّن مستنيرة تجمعت الأطايب من طعامٍ ومن فقه يرافقه وسيرة فكلّ النفس عندكم مُناها غدت في ودّكم من ذا أسيرة أعود إلى الطعام فثمّ فنٌّ بإعدادٍ وتقديمٍ وصورةْ كأن طهاة قبّاني طهوهُ يجاور مستطيلٌ مستديره وفي ترتيبه أطيافُ لونٍ تألّق كالأزاهير النضيرة فهندسة الطعام لكم تناهتْ على من رامها منكم مشورةْ أكلنا بل شبعنا بل بشِمْنا وذاك من البَشامِ بلا كُدورهْ ولكن ما شبعنا من حديث بعقلٍ خَطّ لا طرسٍ سطورهْ مآدب فكركم صارت لزاما لها في النفس منزلة الشعيرة ولمْ لا والتفكّر فرض عينٍ على ذي اللبّ، دمت له أميرهْ إذا افتخروا بقيس أو تميم فما كالفكر، نِعْمَ به عشيرة ونعم سلاحه عند اصطراع إذا ما صح لا تفنى الذخيرهْ تعودنا من الدهر الدواهي فلم يك مخلفا يوما نذيرة ولكنْ نذرُه بالخير نزْرٌ بكم يا سيدي أوفى نذوره لكم في نفس صاحبكم مقام يرى فيكم له أهلا وديرهْ ألا سلمت يداك أبا بلال كما سلمت يدا أختي سميرة أطال الله عيشكما بسعدٍ وفي الجنات يمنحكم نشوره
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
ITA
Cornelio Bentivoglio d'Aragona
Sotto quel monte, che il gran capo estolle
Sotto quel monte, che il gran capo estolle, E protegge coll’ombra il rivo e ’l fiore, Stav’io con Fille, e parlavam d’amore, Ambo sedendo in su l’erbetta molle. Scriver col dardo suo la ninfa volle Su la polve la fè, ch’avea nel core, Ed anch’io impressi il mio fedele ardore Nel tronco di quel faggio appiè del colle. Quando l’impressa arena agita e volve Turbo importun d’aura rapace e fella, E la mia speme e la sua fè dissolve. Ma la stessa giustissima procella Porta nel tronco la commossa polve, E con la sua la fede mia cancella.
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
LZH
李好復
邵智夫同游南城
園林晴晝蔚如烟, 林外支流盡水田。 落日趂墟人已散, 鷺鷥飛上渡頭船。
T1
自然、宇宙与地方感
T1
T1
T1
ARA
الشاعر هلال بن سعيد بن عرابة العماني
قصيدة سر قاصدا سرعا يا حادي النجب
سِرْ قاصِداً سرعاً يا حادي النُّجُبِ وَقِفْ على التعلةِ العلياءِ من غربِ والثَمْ حصى بُقْعَةٍ الوسطى وقبِّلهُ وادمعْ عليه بِمُنْهَلّ ومُنْسكِبِ واسجدْ هنالك إجلالاً لرؤيتها وامضِ إلى سدرةِ الوادي مع الأثبِ تجدْ بهنَّ حماماتٍ تنوحُ ضُحىً تشوقاً تُنْشِدُ الأصواتَ بالطَرَبِ وقل لها أين غزلانُ الأراكِ مَضَوا فإنَّ مُضناهم أضحى لفي تعبِ وَسِرْ إلى سَلم المِسْيال مُنْتظِراً هل لَحَّ يسقيه رَجَّاس من السُحُبِ به شموسٌ عهدناهَا مُحَمَّلةً أعناقُها الحُمر من دُرٍّ ومن ذَهَبِ يَخْتُلْنَ في السعي من تِيهٍ ومن ترفٍ في الرفرفِ الخُضر أو في أحمر القَصَبِ يبسمن عن أقحوانٍ في العقيق يرى بحولة الظلم من عَصَّارة العنبِ يحمي برشقِ نبالٍ في القِسيّ وكم قد أتلفتْ من نفوسِ الخلقِ بالعَطَبِ هم الأصحابُ لا أنسى مودّتَهم حتى أكونَ ببطنِ اللَّحدِ والتُرُبِ كانت لنا بديارِ اللهوِ سلطنةٌ نأوي ونسرح في أثوابِنا القُشُبِ ثم افترقْنَا وصارَ البينُ ينعقُ في آثارِنا بقبيحِ الزَجْرِ والنَعَبِ لكنَّ صبراً عسى الرحمنُ يَجْمَعُنا يومَ المعادِ بأعلى السَّكنْ والرُّتبِ
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
ZHO
张烨
死神的表白
我是死神!可我远不如你们那样的程度!!对待善良的生命你们用拳头、鞭子、子弹――筑成死亡;而我悲哀地为他们铺就雪白的床。即便对你们这样的暴徒――我来拾取灵魂的时候――还用手指轻轻替你们阖上跳动着罪恶的眼皮……1966.12
T4
社会、权力与历史
T4
T4
T4
ZHO
李祚福
一个比一个更可怕的唬
只记得我们童年时 妈妈扒开嘴角和眼皮做恐怖样子 说:老虎,老虎 老婆也学着做给自己的孩子看 想不到我们孩子却伸手去挖老婆的眼珠子 挖不到就哭闹,让老婆好不尴尬 朋友听我说起这事 气急的向身旁的女儿发火 他说死冇用的家伙 在公园玩爬梯 一个小屁屁老远就大喊:是我玩的 她就乖乖走开
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
LZH
陳繼儒
美人圖
弱風吹素衣, 水熱鴛鴦冷。 小鬢撩春深, 不忍嗔花影。
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
CUSTOM:美人情态
JPN
祐賢
null
くりかへし みかさのもりに ひくしめの なかきめくみを なほいのるかな
T5
神圣、超验与智慧
T5
T5
T1
CES
Zdobnický, František
2. Přítel tvoří znělku.
Krásná jesti zář jitřních červánků, Přísností se pyšní Radamant, A když vůni dýše Amarant, Přírody což nad tu radovánku! O libosti zefyrových vánků Mnohý tlustý svědčí foliant, A když svědomí co diamant Čisté, což nad poklid tichých spánků! Hrůzoslavné v ucho hučí takty, Když věhlasný Rýna vodopád Vlnobití vede v katarakty: A však nade krásy vše krásnější Drahomíru mou musím já zvát, A mou lásku k ní nejplamenější.
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
JPN
遠子(掌侍)
null
ちきりしを よもとたのまぬ このゆふへ まつとはなしに しつこころなき
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
LZH
厉翼
送尹蔓回睦州
怜君授衣月, 远作泛舟行。 江阔桐庐岸, 山深建德城。 千寻乔木影, 七里暮滩声。 兴尽当停棹, 临流更濯缨。
T2
爱、情感与人际关系
T1
T2
T2
LZH
張澄
積雨
積雨生頑痺, 新晴意自怡。 幽花依小徑, 野蔓媚疎籬。 髪少從梳懶, 年衰與杖宜。 腐儒慙用拙, 糲食復何辭。
T3
生命、时间与存在
T3
T3
T3
CES
Kuchař, Josef
13. Na nebi hvězdy zlaté táhnou kruhy,
Na nebi hvězdy zlaté táhnou kruhy, já hledám růži mrtvé lásky své: hrob s květem v duši pohřbil zápas tuhý – na nebi hvězdy zlaté táhnou kruhy. Mně zdá se, noc že na hrob příkrov nese a jako hroudy padaj’ hvězdy v zem, a nad rovem kříž smutku pne se – mně zdá se, noc že temný příkrov nese.
T2
爱、情感与人际关系
T2
T3
T2
URD
Hafeez Hoshiarpuri
اب کوئی آرزو نہیں ذوق پیام کے سوا
اب کوئی آرزو نہیں ذوق پیام کے سوااب کوئی جستجو نہیں شوق سلام کے سواکوئی شریک غم نہیں اب تری یاد کے بغیرکوئی انیس دل نہیں اب ترے نام کے سواتیری نگاہ مست سے مجھ پہ یہ راز کھل گیااور بھی گردشیں ہیں کچھ گردش جام کے سواخواہش آرزو سہی حاصل زندگی مگرحاصل آرزو ہے کیا سوز مدام کے سواآہ کوئی نہ کر سکا چارۂ تلخئ فراقنالۂ صبح کے بغیر گریۂ شام کے سوارنگ بہار پر نہ بھول بوئے چمن سے در گذریہ بھی ہیں خوش نما فریب دانا و دام کے سوامر کے حیات جاوداں عشق کو مل گئی حفیظؔجی کے ہوس کو کیا ملا مرگ دوام کے سوا
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
CES
Maran, Pavel
Za letního večera.
Juž večer! V ticho doubravy se sklání, v to ticho zadumané v svaté chvíli, jen z dálky lehce zpěvný potok kvílí, neb vánek časem v lehkém šepotání do korun stromů zkazku svoji dýchá. Po kmenech ještě tu a tam se honí, jak nádech zlata, slunce políbení již blednoucí, jak úsměv v mrtvém snění. Tak ticho kol! Jen z křoví časem steskne si pták, jenž s písní v zpěvné hrudi dřímá a cvrček z louky tichou píseň zvoní. Se stromů žluté pryskyřice roní se jako ručej slz. – Vše kouzlem jímá v té poušti temna jako svatyň snivá. Ó přírodo, v své velebnosti velká! Ať hřímáš v bouři jako orgij divá, zdaž srdce boha v hrudi tvé to nelká, ať v němém tichu, v klidném dřímáš snění, v par závoj stajena, ať v rozechvění své vášně „matkou být“ se chvěješ v záři, zda nesplývá ten úsměv z boha tváří, zda nejásá ten bůh, když jaro usměje se, a zpěv se rozléhá po nivách, luzích, lese? A člověk v také velké chvíli cítí, že není sám, že za tou clonou taje lesk božských snů jak tucha ráje hraje, že na tvých ňadrech celý život sníti a pít z nich lásku, souzvuk hmoty s duchem, tvou krásu pochopit a v ni se vžíti; z tvé knihy číst – že není v echu hluchém hlas vlastní obrážet, leč poznání cíl svatý, cíl pravdy, svobody v tvých tajích najít zlatý!
T1
自然、宇宙与地方感
T1
T1
T1
LZH
牟斌
登黄鹤楼
黄鹤不知何处去, 大书黄鹤壮空楼。 巍名应与龟山久, 遗爱难随汉水流。 满壁唐音光画栋, 一帘庾月动高秋。 及时正好供清玩, 几度昏鸦噪宿愁。
T1
自然、宇宙与地方感
T1
T3
T1