language
stringclasses
81 values
author
stringlengths
1
120
title
stringlengths
1
409
text
stringlengths
4
32.8k
theme_code
stringclasses
6 values
theme_category
stringclasses
6 values
deepseek-v3-1-250821
stringclasses
6 values
kimi-k2-250905
stringclasses
6 values
doubao-seed-1-6-lite-251015
stringclasses
196 values
LZH
張擴
挽懿節皇后詞五首
內治推炎宋, 名參列后賢。 若爲憂國步, 遽報損天年。 未暢關雎化, 空騰煒管傳。 六宫遵舊訓, 女則有遺篇。
T4
社会、权力与历史
T4
T4
T2
ARA
حريث بن زيد الخيل
قصيدة ألاَ بَكَرَ الناعي بأوسِ بن خالدٍ
ألاَ بَكَرَ الناعي بأوسِ بن خالدٍ أَخِي الشَّتْوَةِ الغَبْراءِ والزَّمَنِ المَحْلِ فإنْ تَقْتُلُوا بالغَدْرِ أوسًا فإنَّنِي تركْتُ أبا سُفْيانَ مُلْتَزِمَ الرَّحْلِ فلا تجزَعي يا أمَّ أوسٍ فإنَّهُ تُصِيبُ المنَايَا كُلَّ حَافٍ وذِي نَعْلِ قتلْنا بقَتَلانا من القومِ عُصْبَةً كِرامًا ولم نأكلْ بهم حَشَفَ النَّخْلِ ولولا الأسى ما عِشْتُ في النَّاسِ بعده ولكنْ إذا ما شِئتُ جَاوَبَنِي مِثْلِي
T4
社会、权力与历史
T4
T4
T4
DEU
Stolberg, Christian Graf zu
Die Blicke
Röthliche, goldbesäumte Wolken hüllen Ihre Strahlen nicht mehr! Sie kommt, die Sonne! Blickt allgütig lächelnde Freud' und junges Leben hernieder! Schimmernder blüh'n die thaubenetzten Fluren; Jedes zitternde Blümchen athmet Freude, Strahlt in Regenbogen die Sonnenblicke Lieblicher um sich. Himmlischer aber lächelt mir das Auge, Ach! das Grazienauge meines Mädchens! Blicket mild in's Herz mir noch ungefühlte, Selige Freuden! Wallendes Leben bebt durch jede Nerve, Klopft in jeglichem Pulse; frohe Schauer Strömen in die trunkene Seele namenloses Entzücken! Aber ach! Wehmuth blickt mir oft ihr blaues Auge! Wehmuth und Trübsinn! Dann entquellen Sehnsuchtsseufzer, thaut mir der Liebe Zähre Ueber die Wange! Duftige Nebel locket so die Sonne Aus dem Blumengefild' am Sommerabend; Trübe steigt der wolkige Schleier, träufelt Labende Kühlung. – Blicke mir, meine Dora, blicke Wehmuth Mir in's liebende Herz! Auch sie gewähret Süßes namenloses Gefühl, der Liebe Traute Gesellin! Bis du mir einstens (Ahndung lispelt's leise Ahndung, ach! die zur Hoffnung noch nicht reifte!) Bis du Lieb' im schmachtenden Auge, Liebe, Liebe mir lächelst!
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
ENG
Mukerji, Dhan Gopal
Drowsy the noonday air...
Drowsy the noonday air, Under the trees the still shadow Like a fugitive fragment of night Seeks shelter from the sun. The bird has ceased singing, The beggar unable to bear The wealth of the sun Spreads his torn garment, To find peace in The benign shadow of sleep. Ah, lone soul like him, I spread this rag of my song. Under the tree of life Over which blazes the sun of fate. The calm of its shadow Protects me, but where my peace?
T3
生命、时间与存在
T3
T3
T3
LZH
周凤章
秋日登黄鹄矶远眺
江汉交流地, 登临破旅颜。 秋光都在水, 云气欲移山。 树老如僧懒, 楼孤似客间。 悬知明月夜, 定有鹤飞还。
T1
自然、宇宙与地方感
T1
T1
T1
NOR
Ruth Lillegraven
draumen
så ei natt eg ligg der og drøymer og døser då kjem far min gode far min til meg endre, seier han eg skulle hatt att skøytet på garden men du far, seier eg du treng vel ikkje det der du er nei, seier han, men eg tenkjer slik på ho signe syster di du kjem deg jo ikkje opp att du er som far min du klarar det ikkje no lyt du sleppe taket så ikkje garden går ned med deg dette seier han så blir han borte så vaknar eg og får ikkje sove tenkjer og tenkjer neste dag tilbyr eg signe og nils garden etter litt tid kjøper dei han mot avtalt sum og lovnad om kår så får me bli her abelone og eg men eg veit at eg ikkje lenger er som far så kven ereg no
T2
爱、情感与人际关系
T2
T3
T2
LZH
顧亮
月氏王頭歌和楊鐵崖
月氏肉, 碎如雪, 月氏顱, 勁如鐵。 快劍一斫天柱折, 留取胡盧飲生血。 冒頓老魅呼月精, 夜酌葡萄隴月明。 鬼妻蹋地號我天, 可汗天靈哮唬聲嘶酸。 於乎, 顱兮顱兮汝勿悲, 我今酌汝金留犂。 黔州都督有血頂, 精魂夜夜溺中啼。
T4
社会、权力与历史
T4
T4
T4
LIT
Antanas A. Jonynas
Ruduo atėjo į mūsų namus
O taip o taip o taiptas liūdnas žmogusjis nieko daugiau neištarsnieko nebepasakyso taipguli jis ant dulkėtos žolėsguli jis ant dulkėtos žolėsakmenys jo burnojeo taipnieko jisai nesapnuojažiūri jo pėdos į upębaltos jo pėdos žiūri į upębaltas jo delnas dyla dangujo taip o taipo taip tai mėnulismes trypiame žolę aplinkpiktai mes trypiame žolę aplinkjau jis nieko nebepasakyso taip o taipnieko jis nebeištarstai tik samanos grikši tarp mūsų dantų
T3
生命、时间与存在
T3
T3
T3
SLV
Stritar, Josip
Bralcu
Ni "muza" se meni prikazala, Smehljaje se ni mi "lire" podala, Nobene, Ne zlate in ne lesene! Pa tudi domača "vila" Ni v sanjah me iz volila, Da naj budim zaspane slovence Iz goste mertvaške sence. -- Jaz pojem le kar tako, (Če pesem je žvergolenje to) Ko tica na veji poje, Vesele, pa žalostne vmes, Priproste pesmi zares, Pa - svoje! -- Krilatega konja ne jaham Nevarna zdi se mi ježa taka. Prijatelj od nekdaj sem peš - koraka, S tem rad se pobaham. Ne spušča se pesem moja v oblake, Pa tudi ne v mlake. Po polji cvetočem naj rajši hodi, Zahaja pa tudi v temno hosto, Zgovarja se s tiči pogosto, Po blatu pa nikdar ne brodi. -- Česti ne iščem in slave, Ne ponarejene, ne prave; Pošteno mi mar je, ne slavno ime. Zato se nikoli peti ne silim, Ne "kujem" pesmi, kovanih ne "pilim" Jaz pojem samo, da si lajšam serce, To pričajo, menim, pesmi same. -- "Zakaj pa jih daješ med ljudi, Če vrednost tako je njihova nizka?" -- ""Zato ker drug se nihče ne potrudi, Da spet se enkrat kaj slovenskega tiska."" To pravim pa vender, kar sem pel, Iz svojega serca naravnost sem vzel; Iz serca, in ne od drugod. Če bo pa našlo do serca pot, Ne vem; ko bi kdaj se zgodilo, Ne pravim, da me ne bo veselilo. Če kdo morebiti se kje dobi, (Pri nas se godijo čudne reči) Da pesem ga moja pohujšuje, Prehudo naj se ne togotuje: Res ni za otroke pesem moja, Izlezle ravno kar iz povoja, In ne za hinavce plešoglave ... Godne si bralce želim in zdrave. Pomisli naj vsak prislovico tisto, Ki pravi: Čistemu vse je čisto. Le to še samo, da te delj ne mudim, In da se spodobno priporočim: Ošabno po konci glave ne nosim, Pa milostne sodbe tudi ne prosim: Če pesmi ti moje niso po godi, Ostro jih sodi, Le hud mi, prosim te, bralec! ne bodi! --
T6
语言、艺术与创造
T6
T6
T6
LZH
吳珠
煙波亭
漢水連天闊, 江雲護曉寒。 青青山數點, 最好倚欄看。
T1
自然、宇宙与地方感
T1
T1
T1
CES
Šafařík, Pavel Josef
Časové.
Brzkým kvapí nazpět časy letem Do bezedné věků hlubiny; Mizý, lehkým zhrdajíce světem, V temnou říš a v šeré doliny: Náš pak život, když um s vyražením Divné jejich cesty sprovázy, Sotva jedním porozkošiv zřením, S ními v plném blesku zacházý. Jako řeka, ana tokem skalným Pořád žene vlnky ječícý, V moře, z něhož vznikla, s hlukem valným Řídí kroky spěšně bežícý: Takť y časů původ mlhy husté Kryjí nevystihlé věčnosti; Zátok doly tamto tají pusté Mdlému oku naší křehkosti. Kam jsou, příteli, kam jasní dnové Zaletěli prošlé radosti? Kam se, medle, s tváří liliové Poděly ty růže mladosti? Kde jest oheň, jejžto malovala Živá čilost vzhledu libého? Kde jest sýla, která vynikala Z kroku holečka vždy bystrého? Vše to polkla propast nelítostné Doby, ješto světu panuje! Ta, ta krásy utěšené, stkvostné Rozmanitých tvorů ničuje! Sylný topol, k hvězdám vznášejícý Přetlustá svá pyšně ramena, Hrdý rek – a pejr, červ v zemi spícý –, Rovně kříví před ní kolena. Takliž všecko časů mocy coufat Musý tvorstvo viditedlné? Nemůželiž sobě člověk troufat Sklíčit soky nesmrtedlné? Zdaliž vždycky bude naříkati Nad osudem tímto zůřivým? Neustále hlasem teskným lkáti Pod jhem krku velmi důtklivým? Ha! již vidím stezku, níž jda budu Oukladům se časů vysmívat! Vidím stkvějícý se tamto boudu, V které věčně mohu obývat! Onna stezkou moudrosti a ctnosti, Tato chrámem sluje zbožněných; Oba sýdlem nesmrtedlnosti: Kyž se stanu jedním z blažených!
T3
生命、时间与存在
T3
T3
T3
ARA
الشاعر زيد بن حارثة
قصيدة سيفي الغَرِيفُ وفوقَ جلْدي نَثْرَةٌ
سيفي الغَرِيفُ وفوقَ جلْدي نَثْرَةٌ من صُنْعِ دَاودٍ لها أزرارُ أَنْفي به من رامَ منهمْ فُرْقَةً وبمثلِه قد تُدْرَكُ الأوتارُ
T4
社会、权力与历史
T4
T4
T2
LZH
張薦
和潘孟陽春日雪迴文絕句
遲遲日氣暖, 漫漫雪天春。 知君欲醉飲, 思見此交親。
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
ARA
الشاعر يحيي الغزال
قصيدة وإن رجائي في الإياب إليكم
وَإِنَّ رَجائي في الإِيابِ إِلَيكُم وَإِن أَنا أَظهَرتُ العَزاءَ قَصيرُ وَإِن كُنتِ تَبغينَ الوَداعَ فَبالِغي فَدونَكِ أَحوالٌ أَرى وَشُهورُ
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
RUS
Щербина Николай Федорович
Средь бурного моря
Средь бурного моря Житейских волнений, В томлении горя, В тревоге сомнений Без слова тоскуя, Без веры я стражду, — Молитвы прошу я, И веры я жажду… Но в час тот я знаю В сознаньи ужасном, Что их призываю Напрасно… Напрасно!
T5
神圣、超验与智慧
T5
T3
T5
ENG
Seiffert, Marjorie Allen
IV. RETURN
She has come home To the house she knew: But she has forgotten The square oaken smile of the door. The room is a stranger, The fire is sullen; On her hair a black leaf shines And clings where it fell. Against her heart She has hidden away The bitter golden profile of a king.
T3
生命、时间与存在
T3
T3
T3
LZH
刘学尹
刘春过黄墓
黄墓名垂远, 忠魂应有知。 碑残无几字, 树老剩余枝。 古塚栖狐冷, 荒原过客悲。 桃花今日泪, 洒作酹坟诗。
T4
社会、权力与历史
T3
T4
T4
JPN
行念
null
うつりゆく こころのいろの あきそとも いましらすけの まののはきはら
T1
自然、宇宙与地方感
T1
T3
T1
RUS
Беленсон-Лугин Александр Эммануилович
Таити
Со мной простись, моя Таис: Готов корабль отплыть в Таити, Где томно гнет к земле маис Свои оранжевые нити. Печальна ты? так не таись, -- Матросы без меня плывите: Уста мне слаще, чем маис Таис желанней, чем Таити!
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
LZH
梁顥
寒食值雨
春波微綠草連門, 寒食煙光可斷魂。 細雨隔簾煙火滅, 落花風動欲黄昏。
T1
自然、宇宙与地方感
T1
T3
T1
TUR
Can Yücel
Pul Pul
Sağ gözü ağladı önce, durduğu yerde, Ne acıdığından, ne de kederinden; Zati ilk düşen damlada Ne insanlar, ne kendisi vardı... Koştular çırılçıplak, Mağara duvarlarına çizilmiş ceylan gözleri, Koştular, koştular sahile; İlk düşen damlada deniz vardı... Şaşırdılar, utandılar da birbirlerinden Daldılar, daldılar derine Nefesleri, nefesleri kesilinceye dek; Işıklı bitkiler içinde Işıklı balıklar gördüler, Şaşırdılar, şaşırdılarda ... Zati ilk düşen damlada güneş vardı...
T3
生命、时间与存在
T3
T3
T3
ZHO
张琴
狮城无眠
24个小时 一年四季机器都有睡眠的时候 无眠的狮城 书吧沸腾出一腔热血 让干燥的大地又有一次洗礼 天上的星星嫉妒的流泪 那领航人总是不甘落伍 来端杯伊人 书香倾国倾城 这是一群智慧的人 是一群视书为生命的人 真希望你们熄灯休息 铁狮耐不住 你们是我的保护神 诗经画卷还需要你们来传承 狮城无眠 男人女人点燃一城灯火 洛阳纸贵
T6
语言、艺术与创造
T6
T6
T5
ARA
الشاعر ابن حيوس
قصيدة سَما بِكَ دَهْرُكَ فَلْيَفِتَخِرْ
سَما بِكَ دَهرُكَ فَليَفتَخِر عَلى كُلِّ دَهرٍ مَضى أَو غَبَر فَلَو أَنَّ أَيّامَهُ أَوجُهٌ لَكانَت مَساعيكَ فيها غُرَر وَكَم جَدَّ مُجتَهِدٌ في طِلابِ عُلاكَ فَلَم يَكتَحِل بِالأَثَر وَأَينَ الثَمادُ مِنَ الرافِدَينِ وَأَينَ مِنَ الفَرقَدَينِ السَمَر كَأَنَّكَ أَحكَمتَ رَيبَ الزَمانِ وَسُقتَ إِلى ما تَشاءُ القَدَر بِصَرفِ اِعتِزامِكَ صَرفُ الخُطوبِ وَكَفِّ اِنتِقامِكَ كَفُّ الغِيَر وَطاوَعَكَ الدَهرُ فيمَن تُريدُ فَمَن شِئتَ ساءَ وَمَن شِئتَ سَرّ هَناكَ اِنفِرادُكَ بِالمُعجِزاتِ وَيَومُكَ ذا فَهوَ يَومٌ أَغَرّ وَهَذا السِدِلّى الَّذي ما سَما لَهُ مَلِكٌ في قَديمِ العُصُر رَفَعتَ لَهُ قُبَّةً أَصبَحَت تَطولُ عَلى ما عَلا وَاِشمَخَرّ إِذا ما بَدَت في الدُجى خِلتَها مُرَصَّعَةً بِالنُجومِ الزُهُر وَفي الدَجنِ تَحسِبُها كاعِباً عَلَيها السَحائِبُ مِثلُ الأُزُر تُراعُ لَها الشَمسُ عِندَ الطُلوعِ فَلَو مَكَلَت نَفسَها لَم تُنِر وَلَو راءَها البَدرُ في تَمِّهِ وَكانَت لَهُ قُدرَةٌ لِاِستَتَر فَصارَ لَها عَلَماً في البِناءِ كَسيرَةِ صاحِبِها في السِيَر فَإيوانُ كِسرى وَإِن أَعجَزَ ال بَرِيَّةَ في جَنبِهِ مُحتَقَر وَكُلُّ بِناءٍ بَنَتهُ المُلوكُ حَديثٌ عَلا وَقَديمٌ دَثَر وَقَلَّ مَقَرّاً عَلى ذي الصِفاتِ لِمَن نَصَرَ الدينَ لَمّا اِنتَصَر فَأَضحَت عُرى الحَقِّ في ظِلِّهِ بِرَغمِ العِدى مُحكَماتِ المِرَر لِمُنتَجَبِ الدَولَةِ المُصطَفى ال مُظَفَّرِ سَيفِ إِمامِ البَشَر مَآثِرُ تُخبِرُ عَن أَصلِهِ وَما نَسَبَ السَيفَ مِثلُ الأَثَر وَكَم قَد بَغاها المُلوكُ الأُلى فَأَعيَت عَلى بَدوِهِم وَالحَضَر وَلَو يَظفَرونَ لَعَمري بِها لَكانَت لِتيجانِهِم كَالدُرَر شَآهُم إِلى المَجدِ ذو هِمَّةٍ بِباعِ المَجَرَّةِ عَنها قِصَر تَضِلُّ مَناقِبُهُم في عُلاهُ كَما ضَلَّ في الريحِ سافي العَفَر وَيَغرَقُ جودُهُمُ في نَداهُ كَما غَرِقَت في الأَتِيِّ الغُدُر وَأَنّى يُسامي سَحابَ السَما ءِ في الأَرضِ مِنهُ الحَيا المُنهَمِر وَيُزجي الظَعائِنَ صَوبُ البُروقِ وَبِشرُكَ ذا بارِقٌ لا يَغُرّ أَمَرَّ اِرتِياحُكَ حَبلَ الرَجا إِلى أَن حَلا لِلمُنى ما أَمَرّ وَغادَرتَ في كُلِّ أَرضٍ مَرَرتَ بِها أَثَراً يا لَهُ مِن أَثَر أَبانِيَ بِالسَيفِ أَعلَيتَها وَلَولاكَ ما قامَ مِنها حَجَر مَحَوتَ بِها أَثَرَ المُفسِدينَ وَما لَيسَ تَجبُرُ لا يَنجَبِر كَذا يَبلُغُ العِزَّ مَن رامَهُ وَيَعمُرُ أَوطانَهُ مَن عَمَر لَئِن حَمَلَ الوِزرَ فيها العِدى فَإِنَّكَ مِمّا جَنَوهُ الوَزَر أَحَلّوا مَحارِمَ مِن دونِها تَكادُ السَمَواتُ أَن تَنفَطِر وَقَد وارَدوكَ بِحارَ الرَدى وَكَم وارِدٍ مِنهُمُ ما صَدَر رَضوا بِالفَرارِ حِذارَ البَوارِ وَلَو شِئتَ لَم يُنجِ مِنها المَفَرّ فَأَذهَلتَهُم عَن طِلابِ التِراثِ فَكَم مِن دَمٍ مَرَّ مِنهُم هَدَر وَما يَقتَضونَكَ تِلكَ الدُيونَ وَلَو أَنَّهُم في عِدادِ الشَجَر مَنِيَّتُهُم بِجِوارِ الصَليبِ وَمَن لَم تُجِر مِنهُمُ لَم يُجَر وَقَد ذَلَّ مَن حاوَلوا نَصرَهُ فَكَيفَ يَعِزُّ بِهِ المُنتَصِر وَعَزَّ عَلى الرومِ ما كُلِّفوا حَمى ثُغَرَ الدينِ طَعنُ الثُغَر وَفيما جَرى مِن طَريدَي ظُباكَ عَلى مَلكِهِم لَهُمُ مُعتَبَر وَبَعضُ كِلابٍ وَهُم بَعضُ مَن قَهَرتَ رَماهُم بِإِحدى الكُبَر وَقَد يَمَّموا الشامَ في قُوَّةٍ يَخِرُّ لَها الجَبَلُ المُشمَخِرّ مِئينَ أُلوفٍ غَزَوا في مِئينَ فَلَم يَلبَثوا غَيرَ لَمحِ البَصَر وَوَلّوا هَزيماً حِذارَ الرَدى وَهَل حَذَرٌ عاصِمٌ مِن قَدَر بِيَومٍ تَكَنَّت كِلابٌ بِهِ عَلى كُلِّ ذي نَخوَةٍ مِن مُضَر فَأَلّا ثَنَوها حِيالَ القُصَيرِ وَعَزمُكَ يَقدُمُ تِلكَ الزُمَر وَقَد كَلَّ بَأسُهُمُ وَالحَدي دُ خَوفاً مِنَ الأَسَدِ المُهتَصِر وَوَقعُ الظُبى دونَ قَرعِ العَصا وَوَخزُ القَنا دونَ نَخسِ الإِبَر وَما يَدفَعُ الكَرُّ عَن أَهلِهِ إِذا ضاقَ بِالدارِعينَ المَكَرّ ذَعَرتَ حُماةَ الوَغى مِنهُمُ كَما اِنذَعَرَت لِلهِزَبرِ الحُمُر وَفي أَيِّ يَومٍ شَهِدتَ الوَغى وَما عُدتَ تَسحَبُ ذَيلَ الظَفَر تَجَنَّبَ ذو الخُبرِ هَذا النِزالَ وَرَوَّعَ غَيرَ الخَبيرِ الخَبَر وَلَو شاجَروكَ القَنا ضَلَّةً لَطَمَّ عَلى الخَبَرِ المُختَبَر يُقِرُّ بِبَأسِكَ أُسدُ الثَرى إِذا المَوتُ عَن ناجِذَيهِ فَغَر فَقَد أَحجَمَ الناسُ عَنكَ الغَدا ةَ أَهلُ الفَيافي وَأَهلُ المَدَر وَقائِعُ جَلّى دَياجيرَها إِباؤُكَ ثُمَّ الحُسامُ الذَكَر بِها بانَ فَضلُكَ لِلعالَمينَ وَبِاللَيلِ يُعرَفُ فَضلُ القَمَر صَفَت في جَنابِكَ أَيّامُنا فَحاشى لَها أَبَداً مِن كَدَر وَحَسَّنتَ بِالعَدلِ أَوطانَنا وَلَولاكَ ما حَسُنَت مُستَقَرّ فَشَيَّدَ رَبُّ العُلى ما بَنَيتَ وَلا أَعدَمَ الشامَ هَذا النَظَر وَكَم حَرَمٍ لَو نَأَيتَ اِستُبيحَ وَكَم ثَغَرٍ لَو بَعُدتَ اِنثَغَر وَلَولا قِراعُكَ وَالمَكرُماتُ لَماتَ بِهِ الناسُ خَوفاً وَضُرّ جَزَيتَ المُنيبينَ وَالمارِقي نَ بِالخَيرِ خَيراً وَبِالشَرِّ شَرّ فَلَسنا نُفَكِّرُ بِالحادِثاتِ طَوى جَورَها عَدلُكَ المُنتَشِر وَإِنَّكَ أَكرَمُ ذي قُدرَةٍ عَفا وَتَجاوَزَ لَمّا قَدَر وَلِلعُذرِ عِندَكَ إيساعُهُ قَبولاً وَلِلذَنبِ أَن يُغتَفَر فَفَخراً بِنَيلِكِ هَذي الخِلالَ فَفي عُشرِ مِعشارِها مُفتَخَر فَضائِلُ لَم تَجتَمِع في الوَرى فَسُبحانَ جامِعِها في بَشَر وَلَو خُلِقَت قَبلَ أَن يَنزِلَ ال كِتابُ أَتى ذِكرُها في السُوَر فَلا يَرجُ ذو شَرَفٍ نَيلَها فَإِنَّ الطَريقَ إِلَيها خَطِر وَما يَركَبُ الخَطَرَ المُستَهالَ مِنَ القَومِ إِلّا العَظيمُ الخَطَر وَما يَكمُلُ المَرءُ حَتّى يَكونَ لَدى السِلمِ حُلواً وَفي الحَربِ مُرّ وَعَذراءَ لَمّا تَلِدها النِساءُ وَلَكِنَّها مِن بَناتِ الفِكَر إِذا رَفَعَ الخَفَرُ الغانِياتِ سَمَت بِالتَبَرُّجِ لا بِالخَفَر تَحَلَّت بَدائِعَ حُرِّ الكَلامِ كَما يَتَحَلّى القَضيبُ الزَهَر وَجاءَتكَ تُثني بِما قَد أَنَلتَ وَلِلغارِسينَ اِجتِناءُ الثَمَر وَلَم آلُ جُهداً كَما قَد تَرى وَإِنّي بِتَقصيرِ جَريي مُقِرّ وَما أَنا مُثنٍ عَلى مَن عَداكَ رَجاءً لَهُ ما تَمادى العُمُر نَهاني عَنِ الضَيحِ قُربُ الصَريحِ وَأَنسانِيَ الغَمرُ شُربَ الغُمَر وَجادَت أَمانِيَّ مِن راحَتَيكَ فَلَم يَبقَ لي عِندَ خَلقٍ وَطَر أَيادِيَ يَغمِرُني جودُها كَما غَمَرَ الأَرضَ جَودُ المَطَر بِها أَقلَعَ الدَهرُ عَن جُرمِهِ وَلَو لَم أَصِر في حِماها أَصَرّ فَلي بِالجَميلِ الَّذي خَوَّلَت لِسانٌ يُقِرُّ وَعَينٌ تَقَرّ لَقَد سارَ فِعلُكَ بي في الأَنامِ وَلا عُذرَ لِلحَمدِ إِن لَم يَسِر
T4
社会、权力与历史
T4
T4
T5
SPA
Manuel Paso y Cano
A Cristo
Te llaman la miseria y los pesares, hambre que gime, cólera que estalla, y en el fiero trajín de la batalla tus hijos que se matan a millares. Oficia la mentira en tus altares y gobierna a tu pueblo la canalla; rugiendo por las tierras y los mares, oye, si no, la voz de la metralla. La dinamita a gritos te ha llamado ¡Nada hiciste al morir! grita iracundo, este mundo irredente y desquiciado, quiere tu sangre, manantial fecundo, baja otra vez a ser crucificado, ¡vuelve, Señor, a redimir el mundo.
T5
神圣、超验与智慧
T5
T4
T5
SPA
Federico García Lorca
Son de negros en Cuba
Cuando llegue la luna llena iré a Santiago de Cuba, iré a Santiago, en un coche de agua negra. Iré a Santiago. Cantarán los techos de palmera. Iré a Santiago. Cuando la palma quiere ser cigüefla, iré a Santiago. Y cuando quiere ser medusa el plátano, iré a Santiago. Iré a Santiago con la rubia cabeza de Fonseca. Iré a Santiago. Y con la rosa de Romeo y Julieta iré a Santiago. ¡Oh Cuba! ¡Oh ritmo de semillas secas! Iré a Santiago. ¡Oh cintura caliente y gota de madera! Iré a Santiago. ¡Arpa de troncos vivos, caimán, flor de tabaco! Iré a Santiago. Siempre he dicho que yo iría a Santiago en un coche de agua negra. Iré a Santiago. Brisa y alcohol en las ruedas, iré a Santiago. Mi coral en la tiniebla, iré a Santiago. El mar ahogado en la arena, iré a Santiago, calor blanco, fruta muerta, iré a Santiago. ¡Oh bovino frescor de calaveras! ¡Oh Cuba! ¡Oh curva de suspiro y barro! Iré a Santiago.
T1
自然、宇宙与地方感
T1
T4
T1
LZH
項安世
出三坑口望松陽一首
鷄犬桑麻自一同, 四山環縣作畿封。 三坑路口一回首, 石壁蒼林千萬重。
T1
自然、宇宙与地方感
T1
T1
T1
ARA
الشاعر جعفر القزويني النجفي
قصيدة ما لي من الشوق يدعوني إلى الغزل
ما لي من الشوق يدعوني إلى الغزل وإن كبرت وجد الجد في هزلي فكلما غردت ورقاء في فنن ثنت فؤادي لذكر الأعصر الأول أزمان ان قطعت سعدي زيارتها عني إلى الليل أشكوها فيشفع لي وان حذرت عليها عين جارتها جعلت غمز حواجيبي لها رسلي نصبت سود تماسيحي لها شركاً فليس تفلت إلا من يدي أملي وقايداي إلى من قد علقت بها زهو الشباب وعز غير مبتذل فكم طرقت فتاة الحي يصحبني مهند غير هياب ولا وكل وكم قضيت لبانات بكاظمة مع أهيف القدر رامي من بني ثعل أصمى فؤادي بسهم من لواحظه والموت أيسر خطب الأعين النجل فكم خلعت وقاري للعقار وكم حاك العناق لنا ثوباً من القبل واهاً لقلبي كم تحى صبابته بيض الخدود وسود الشعر والمقل من كل مايسة الأعطاف مثقلة الأ رداف تخطو باقدام الوحي الوجل تثني على جيدها وشيا معصفرة والحسن يظهر حسن الحلي والخلل ماست بقد كخوط البان والتفت إلي ترنو بعيني جؤذر وجل فقل لعاذلتي في حب قاتلتي كفي معاتبتي ما العذل من شغلي أني يصيخ لتأنيب اخو فرح طارت بأحزانه خفافة الجذل في عرس من غرست نعماه عارفة عندي مدى الدهر ما حالت ولم تحل مهدي الخليقة محمود الطريقة ميمون النقيبة مأمون من الزلل من عنصر شرفت قدما ارومته ومن نجار بأصل المجد متصل من آل جعفر خير الناس قاطبة ومن بني الجود والعلياء آل علي لمهدي ابن علي كل مكرمة لو رام أخمصها العيوق لم ينل مهذب كرمت أخلاقه وزكت أعراقه فتعدى رتبة المثل وكيف لا يسمون من كان والده علي قدر على كل الأنام علي غيث العفاة وفكاك العناة ورغام العداة برأي منك معتدل إذا رأيت سجاياه وعفته عن الدنا وعن الخيلاء والخول ورمت وفر عطاياه ونائله خلت الامامة لم تفقد ولم تزل فاهنأ اخي بمن زفت اليك ولا برحت ترمي اكف الدهر بالشلل ولم تزل ترغم الأعدا فضائلك اللاتي تسامت على الجوزاء والحمل
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T5
ARA
الشاعر أبو الصوفي
قصيدة لا تعنف بقرفة للمحبين
لا تُعنِّف بقرفةٍ للمُحبِّـ ـين وَقَدْ كنتَ قُطْبَ رَحاها لمتَني بالأنين يَا فارغَ القلـ ـبِ وهل تعلم النفوسُ سِواها قَدْ شربنا كأسَ المَلالةِ والهجـ ـرِ كلانا يَذوق حَرَّ لَظاها بك مَا بي من الصَّبابة والوجـ ـد فدَعْنا نُبدِي الأَنين شِفاها
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
FAS
پل سلان
بلور
نه بر لبانم، انتظار دهانت نه بر آستانه‌ی در، انتظار بیگانه‌ای نه درچشم، انتظار اشکی. هفت شب فراتر سرخ در پی سرخ هفت قلب عمیق‌تر دست به در می‌کوبد هفت گل‌سرخ پس چشمه تراویدن آغاز می‌کند. ■
T3
生命、时间与存在
T3
T3
T3
ITA
Giuseppe Gioachino Belli
Er Cardinale solomìto
Bbadi, Eminenza. Iddio sto perzichino Nu’ lo vò un corno: Iddio è un cane grosso Che un giorno o ll’antro pò arrivàvve all’osso E ddavve er gusto de strillà Ccaino. Lui ve sopporterà, ssor prete rosso, Un anno, dua, tre, cquattro, ccinque, inzino Che jje zzómpi la mosca sur nasino, Eppoi ve striggnerà lli panni addosso. Dio fa ccampana e ccapoccella, e vvede E ssente tutto, e cce n’ha ppochi spicci E ggnente da spiccià, ssi llei sce crede. Com’è ito a ffinì ppe’ sti crapicci Quer tar prelato?... Morze e sse n’aggnéde A aspettà ar callo er zor Tomasso Sgricci.
T4
社会、权力与历史
T4
T4
T4
ARA
الشاعر محمد مهدي البحراني
قصيدة لا تسري يا زجر فان السرى
لا تسري يا زجر فان السرى في هذه الليلة لم يرغب لأن صدغ ابن اخي مرسل على محياه ولم يحجب فالوجه بدر صدغه عقرب فالقمر الليلة في العقرب فان يك المختار قد شقه بالخسف فالعبدي بالمقضب
T5
神圣、超验与智慧
T2
T5
T5
ZHO
曹驭博
再走一段——与友人们在深夜东华校园散步
再走一段吧。深夜 学院内的石砖路上 大风将一辆辆脚踏车推倒 寂静在每一次的碰撞中 破裂。我们活着 在里头谈着诗歌 我们用主义称呼诗歌的房子 后写实、现代、象征 又叫又跳,寒冷 从牛仔裤的破洞进入 又缓缓从我们的嘴里散溢 如果有一种孤独 能涵盖写作的信念 那一定是用长长的指甲 抠金属环子,打着嗝 轻飘飘地去看世间万物 例如公会、学术——爱。 「我不是不能爱,而是不敢爱」 「So do I——」有人如此回答。 锐利如金属的词语 在风中不停打转 锯开空气 诗歌在里头萌生 「我们即将看见的是杨牧的宿舍」 环状——我们绕着屋子 再走一段吧。敌人不来 行走是衰老的前进 课堂早早结束 我们活着 做永恒的行当
T6
语言、艺术与创造
T6
T6
T6
ASM
দাদুল ভূঞা
ওৰণি
ৰভাৰ তলিত তেওঁ ওৰণি খনৰে ঢাকিছিল তেওঁৰ মুখ, ওৰণিৰ তলত লাজ লাজকৈ হাহিঁ এটা মাৰিছিল ন-কইনা জনী হৈ আহিবৰ দিনা দেউতাই দেখা নাছিল তেওঁৰ মুখ তেওঁৰ তিলফুলীয়া ওঁঠৰ হাহিঁ। লাহে লাহে অচিনাকি ঘৰখন চিনাকি হ'ল অচিনাকি মানুহবোৰ চিনাকি হ'ল তেওঁৰ ওৰণি খনৰ ফাঁকেৰে কপাল দেখা হ'ল। দেউতাক চাহ কাপ ওপৰৰ পৰাই দিব পৰা হ'ল, তামোলৰ বটাতো আনলৈ ঠেলি দিব পৰা হ'ল। লাহে লাহে ওৰণি খনৰ ফাকেঁৰে জিলিকি উঠিল নেঘেৰী কলডিলীয়া খোপা তাৰ পিছত তেওঁৰ মেঘালি চুলী। এতিয়া তেওঁ পাহৰিলে চাদৰ- মেখেলা, পিন্ধিলে দেশী বিদেশী শাৰী, শাৰীয়েও আমুৱালে তেওঁ পিন্ধিলে ৰঙা, নীলা চুইজাৰ নাইবা কূর্টা, কপালৰ ৰাঙলী জোনটো হেঁৰাল চুলিৰ ফাকঁত। এতিয়া ৰাংঢালী পখিলী জনী হৈ ঘূৰি ফুৰে তেওঁ এৰাল চিঙা ডেকাবোৰে লগ পালে জোকাই তেওঁক। তেওঁৰ খং উঠে,তেওঁ আহি মোক কয়, মই কওঁ বোৱাৰী সাজ যোৰ পিন্ধি চোৱাচোন এবাৰ , মাজ কপালত আকি লোৱাচোন পূর্ণিমাৰ জোন। তেঁও ওঁঠ বিকতাই তাচিল্যৰ হাহিঁ এটা মাৰে তেতিয়া মই কওঁ আকৌ এবাৰ ন- কইনা জনী হৈ চোৱাচোন সেই বোৱাৰী,বোৱাৰী লগা পোচাক যোৰ পিন্ধি এবাৰ মুকলি আকাশৰ তললৈ গৈ চোৱাছোন। ++++++++++++++++++++++++++++++ কবি :: দাদুল ভূঞা জিলা:- শোনিতপুৰ,গহপুৰ(মাগনি) মো:-৭৮৯৬৫০৬১৫৫/9859289325
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
TUR
Metin Önal Mengüşoğlu
Yüzüme Bakan Deliler
Sokaklardan deliler geçti Omuzlarına lâme yıldızlar takmışlardı Göğüslerindeki düğmeler dore Garip madalyonlar iri tesbihler Kehribar kibrit kutuları tabakalar Sokaklardan deliler geçti Işıkta parlayan nesneler geçti Dürülmüş bükülmüş gazeteleri Püro gibi ağızlarına takmışlardı Bronz büstün önüne ulaşınca Lüküs cigaralarını yakmışlardı Köylerin kasabaların ve şehirlerin Herkesin delileri bir örnek Kılıklarına kıyafet olmuş Ne varsa palto ceket hep üniforma Anlamsız derinlikler içeren yüzleriyle Dönüp dönüp yüzümüze bakmışlardı O gözleri hiç titremeyen ahbaplar Göğüs kapıları kaygılara kapalı Deliler, tenleri hiç buruşmayan komşular Sokaklardan deliler geçti Yanlarında tereddütsüz sallanan ellerinin Lâstikten çekiciyle bir ömür boyu Bakışlarını çivileyip çakmışlardı Cepleri dolapları gardropları Dopdolu kutularla ahşap ve karton Oradan toprağa bir sır bırakmışlardı Sokaklardan deliler geçti Sonra bir yağmur alıp götürdü korkularını Eridi renkler sırmalar üniformalar Küçük renkli gölcüklere kaldı sokaklar Delilerse hâlâ işin keyfinde Sokaklarda su olmuş akmışlardı
T4
社会、权力与历史
T4
T4
T3
LZH
曹于汴
熊念塘年丈終養畢謁選任婺源
君親恩則同, 忠孝固一理。 吾君之臣萬, 吾親之子幾。 所以一日養, 三公不可擬。 人子處襁褓, 父母歩一顧。 兒有一宵别, 親應終夜寤。 漸長漸相離, 如葉之辭樹。 大離乃為仕, 長年動以數。 熊子天下賢, 孝愛切肝脾。 成名年不少, 尺組莫相縻。 歸去環膝下, 菽水亦依隨。 雖然五載歡, 百年無憾遺。 孝道有終始, 事君當在茲。 作令文公里, 瞻對無忸怩。 其友為曹生, 三年離其母。 匪以捐七尺, 匪以干五斗。 親年一何速, 客夜一何久。 褰裳盼修途, 徘徊未能剖。 重感熊子義, 涕淚交於胸。 雲中亦有鶴, 陌上亦有蓬。 人生懐其親, 為熊勿為儂。
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
ARA
الشاعر مالك بن الريب
قصيدة العبد يقرع بالعصا
العَبدُ يُقرَعُ بِالعَصا وَالحُرُّ يَكفيهِ الوَعيدُ
T4
社会、权力与历史
T4
T4
T4
LZH
釋遇昌
上法智大師
雨霽遥空木落時, 危亭南望倍依依。 白蓮舊社人離久, 丹闕經年信去稀。 入觀夜堂江月滿, 揮松秋殿晝燈微。 林中自有吾廬在, 請益終期海上歸。
T5
神圣、超验与智慧
T2
T5
T5
HEB
Ronny Someck
טרקטורים
הַבָּנִים שֶׁל דּוֹקְטוֹר מֶנְגֵּלֶה מוֹכְרִים טְרַקְטוֹרִים בַּדֶּרֶך שֶׁבֵּין מִינְכֶן לִשְׁטוּטְגַּרְט. מִי שֶׁיִּקְנֶה אוֹתָם יַחֲרֹש אֶת הָאֲדָמָה, יַשְׁקֶה עֵץ, יִצְבַּע בְּאָדֹם אֶת רַעֲפֵי הַבַּיִת וּבְפֶסְטִיבַל הַבִּירָה יִרְאֶה אֵיךְ תִּזְמֹרֶת הַמִּסְבָּאָה מֻצֶּבֶת עַל הָרְחָבָה כְּחַיָּלֵי בְּדִיל בְּחַלּוֹן רַאֲוָה. בִּמְכוֹן הַיֹּפִי שֶׁל הַהִסְטוֹרְיָה יוֹדְעִים לְסָרֵק בְּלֹרִית אֲפִלּוּ בִּשְׁעָרָהּ שֶׁל מִפְלֶצֶת.
T4
社会、权力与历史
T4
T4
T4
LZH
吳澄
九日登樓
黄葉黄花競獻新, 徳星來聚此相親。 雲烟暮色樓頭眼, 風雨秋聲客裏人。 詩興悠悠千載事, 酒盃盎盎一時春。 其期白首各自愛, 莫負乾坤七尺身。
T3
生命、时间与存在
T3
T3
T3
ZHO
吴隐
始终在陌生人的怀抱遗忘
心不在焉地走进 浪漫的餐馆 遇见指头开着樱花的男人 带着幸福的预感 他把落下的花瓣当作叹息 送给任何人 他的皮肤上且流离失所地写着 几首游荡的诗 应该使人着迷 应该追寻狂喜的空气 呼吸着呼吸 晕眩着晕眩 水面上的星星 保持生长的速度 密密麻麻地 妆点了垂直下降的 诱惑与脸 在无始无终的床 他们做爱 他们一直做爱 像沙子挤进另一粒沙子 荒凉而且极端干燥 在不合时宜的气候 他们扭曲著名字做爱 男人的樱花全心全意地肿胀后 在最繁华里崩溃 最后只剩下一条影子 坚硬但空晃晃 缺乏斑斓的故事 可以被诉说 只能不停地 在各种时间象限 游走 不停地错过 不停地相反 不停地终止再终止 他们都是最寂寞的雨 没有可以降落的 歌唱中的唇
T3
生命、时间与存在
T2
T3
T3
CES
Frič, Josef Václav
Dle cizího motivu.
A život člověka, to pracné dílo, neskončené, junákem světoborným v mládí rozvržené, mužem pak, (vytrvá-li) z půli provedené, a kmetem zklamaným (favente Jove) – rozdrcené!
T3
生命、时间与存在
T3
T3
T3
CES
Březina, Otokar
KDYŽ Z LÁSKY TVÉ vyšlehnou světelné proudy tvé vůle,
KDYŽ Z LÁSKY TVÉ vyšlehnou světelné proudy tvé vůle, slavné a těžké jak tisíců životů život, a z prostoru vyrůstá prostor, sršící světy, tu věky budoucích smrtí provanou zachvěním Myšlenku tvou. A bolest tvá tvůrčí až k posledním končinám vesmíru zalká, nesmírná, rozlitá tisíciletími, hořící němými zápasy sluncí, jež metají z propastí ran svých, kvasících ohněm, a gigantských tepen oblouky plamenných vln do výší tisíců mil a pohnutými atmosférami třesou všemi světy tvých duší. A nad jejich hloubkami zdvižené oblaky tmy jak rozhrabaná hnízda ohnivých hadů zasyčí sinými světly a hněvem ztrnulých zraků vždy otevřených! Neboť i ty, Věčný a Třikráte Svatý, v propastech svého nitra, kde tisíce vesmírů mrtvých a budoucích dřímá, chováš svůj sen a k němu se blížíš úzkostí lásky tajemstvím věků. A my všichni, nesmrtelni tvou vůlí, bolestí svojí tvé bolesti sdílíme slávu! A naše radost, dar příliš těžký, jenž z dětských rukou nám dosud bezvládně padá, je slabostí naší zesláblý odraz vítězství tvých!
T5
神圣、超验与智慧
T5
T5
T5
JPN
重之母
null
おやのおやと おもはましかは とひてまし わかこのこには あらぬなるへし
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
TUR
Mihri Hatun
Necati Beye Nazire
Eyledi yâr beni derd ile âvâre meded Ölürem itmez ise hasret ile çâre meded Öldürürdüm dir imiş zülfiñe çeşmüñ beni yâr Virme cellâd eline as beni ol dâre meded Çeşm-i mestüñ yine nâ-hak yire kan eylemesün Suçunı bildüre katlansun a bir pâre meded Şerbet-i la‘lüñ imiş haste dile dost şifâ Demidür eyle devâ bu dil-i bî-mâra meded Bir nefes kaldı ki, Mihrî vire cân firkat ile Çıkmasun hasret ile, hey meded, ol yâre meded
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
LZH
毛端卿
題崞縣郝子玉此君軒
桂林名姓一枝新, 萬竹青青徳有鄰。 渭上風煙分别派, 山陽詩酒屬閒人。 心期已到氷霜窟, 眼界不知花栁塵。 萱背從今看輝映, 嫩香新粉四時春。
T1
自然、宇宙与地方感
T1
T1
T1
SQI
Agron Tufa
Shtëpia e vjetër
1. Mbi shtëpinë e vjetër janë heqë tjegullat. Ja se si misteri u prish... Cullak e gafil kapen trarë e kulmakë - gjithë skeleti i drobitur i çatisë; tash pamja i shëmbëllen një varke antike që stuhia e gorromisi në breg për ta fiksuar prore në gravurën e një jermi të keq. Kujdes, mos prek asnjë ashkël, asnjë cungal të nxirë nga tymi dhe bloza e viteve, derisa një blic vetëtime të shkrepë e të ruajë në qiell frymën e riteve - kripën e ëndrrave fëminore, fshamjet, mallkimet, lotët e pagëlltitur që iu mveshën përmallshëm kësaj strehe. Mandej, shpresën e rritur dhe zemrën e gurtë, që çan shigjetë me majën e mendjes n'arrati, ndjeje, më parë se shtëpia të shkretet, si varka e Noes në bregun e ri. 2. Rëra. Struktura e saj kokrrizore: bardhë e zi. Shtëpia fundoset përditë nga pak, derisa deti së thelli ngre dallgë e stuhi sërish ta zbulojë me trarë e kulmakë. Ndoshta harrakati në shmang kthen të bujë për një natë të pastrehë... shtegtarit fillikat do t'i shtiren në ëndrra pa lidhje, rrëmujë brerjet tona fëminore - ambicie e mëkat. Ndoshta shpesët e malit, si shpirtra me kapakë do t'i shmangen furtunës, pa pipëtirë. Ndoshta UFO-t ngrehin studion te ky prag sinjalet tokë-qiell duke përtërirë. Në qoftë kështu, atëherë plazma abstrakte e ëndrrave tona do t'ringjallet në imazhe dëshire... Të mposhtur e konfuzë, brenda një nate bujtësit kozmikë do ikin. Në njëfarë mënyre... Rëra. Struktura e saj kokrrizore: bardhë e zi. Vizatimi frotazh s'ka për t'u zbehur kurrë. Dhe nëse imagjinata ia ngjyros hijet, kjo shtëpi prore do frymojë kujtimesh, si një gravurë. 3. Macet shtriqen kutull si thonjëza me bold çative; harlisen kopshtet t'amështa nektaresh njomështore. Përhapet shermasheku - vizatim i shpejtë n'fletore duke përpirë muret anësore të shtëpive. Streha e vjetër shkreton. Djersin qemer' i bruztë si balli i një të vdekuri. Veç vesë e ftohtë në shtalkë... Po bebëza të zbrazëta dritaresh, si sumbuj t'qelibartë, ndryjnë brenda ish-sytë tanë - të kapur prore në kurth - vështrime të habitura - pengje n' balsamim. Thurima e dendur e pjergullës, si trumbë dallëndyshesh m'i fsheh përnën gjethnajë... më lë midis ndërdyshjesh, pa ia qëlluar dot - kush qe vështrimi im...
T3
生命、时间与存在
T3
T3
T3
URD
Nasir Kazmi
تو جب میرے گھر آیا تھا
تو جب میرے گھر آیا تھامیں اک سپنا دیکھ رہا تھاتیرے بالوں کی خوشبو سےسارا آنگن مہک رہا تھاچاند کی دھیمی دھیمی ضو میںسانولا مکھڑا لو دیتا تھاتیری نیند بھی اڑی اڑی تھیمیں بھی کچھ کچھ جاگ رہا تھامیرے ہاتھ بھی سلگ رہے تھےتیرا ماتھا بھی جلتا تھادو روحوں کا پیاسا بادلگرج گرج کر برس رہا تھادو یادوں کا چڑھتا دریاایک ہی ساگر میں گرتا تھادل کی کہانی کہتے کہتےرات کا آنچل بھیگ چلا تھارات گئے سویا تھا لیکنتجھ سے پہلے جاگ اٹھا تھا
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
DEU
Kempner, Friederike
[Einander unbekannt - doch tief verwandt]
Einander unbekannt – doch tief verwandt – Das sind wir Menschen alle; – Ich danke dir in jedem Falle Für Deinen schönen Brief, den du gesandt.
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
ITA
Francesco Berni
XX.
Cesare mio, qui sono ove il mar bagna la riva a cui diè l’ossa e ’l nome mise morta colei ch’ebbe il figliuol d’Anchise nutrice a Troia e ne suoi error compagna. Qui la vittoria espetta e Franza e Spagna di sue rapine e prede mal divise, e chi al barbaro giogo si sommise or tardo del suo error si pente e lagna. Tra foco, fiamme, stridi orrendi e feri, fame, roine e martïal furore, meno mia vita in duri aspri sentieri; e pur vivon scolpiti in mezzo il core tutti l’antichi miei dolci pensieri, ché Morte ha sol la scorza e ’l rest’Amore. Divizio mio, io son dove il mar bagna la riva a cui il Battista il nome mise e quella donna che fu già di Anchise non mica scaglia ma bona compagna. Qui non si sa che sia Francia né Spagna, né lor rapine ben o mal divise; se non che chi al lor giogo si summise grattisi ’l cul, s’adesso in van si lagna. Fra sterpi e sassi e villan rozzi e fieri, pulci, pidocchi e cimici a furore, men vo a sollazzo per aspri sentieri; ma pur Roma ho scolpita in mezzo il cuore e con gli antichi mei pochi pensieri Marte ho nella brachetta e in culo Amore.
T4
社会、权力与历史
T4
T4
T4
IND
Wafi Irsyad
MENITI ASA
MENITI ASA Oleh Wafi Irsyad Seorang pemuda duduk termangu Terpejam menatap masa lalu Mengingat sajak yang menyembilu Hingga perlahan ditikam waktu Serpihan fragmen perlahan terlalui Tumpukan cercaan kian menghantui Tersimpul dalam hingar bingar kehidupan
T3
生命、时间与存在
T3
T3
T3
LZH
盧茂
送葉大尹廷衡
雞犬無譁四境同, 桑麻百里長春風。 熙熙安養知誰力, 父老相逢說魯恭。
T4
社会、权力与历史
T4
T4
T4
ARA
الشاعر السليك بن السلكة
قصيدة وعاشية راحت بطاناً ذعُرتها
وَعاشيَةٍ راحَت بِطاناً ذَعَرتُها بِسَوطِ قَتيلٍ وَسطُها يَتَسَيَّفُ كَأَنَّ عَلَيهِ لَونَ بُردٍ مُحَبَّرٍ إِذا ما أَتاهُ صارِمٌ يَتَلَهَّفُ فَباتَ لَهُ أَهلٌ خَلاءٌ فِناؤُهُم وَمَرَّت بِهِم طَيرٌ فَلَم يَتَعَيَّفوا وَباتوا يَظُنُّونَ الظُنونَ وَصُحبَتي إِذا ما عَلَوا نَشزاً أَهَلّوا وَأَوجَفوا وَما نِلتُها حَتّى تَصَعلَكتُ حِقبَةً وَكِدتُ لأَِسبابِ المَنيَّةِ أُعرَفُ وَحَتّى رَأَيتُ الجُوعَ بِالصَيفِ ضَرَّني إِذا قُمتُ تَغشاني ظِلالٌ فَأُسدِفُ
T3
生命、时间与存在
T3
T4
T3
ASM
ইনতাজ হক
মম
টিক টিক টিক . . . তিল তিলকৈ কিছু সময় হাতৰ মুঠিত সামৰি- তেওঁ উৰিব খোজে এখন আকাশত ; তেওঁৰ তেজত বোলে কেঞ্চাৰৰ চেঁকুৰা ! নীলা হ'ব খোজা তেওঁৰ পাখিত তেওঁ গাঠিব খোজে - সেউজীয়াৰ এক বিজলুৱা মম ! তেওঁ চাগে নাজানে এটি পুৰণা সাধু: উৰিব খোজা এখন মহাকাব্যত কিদৰে (?) মমবোৰ গলি সহি পৰিছিল উৰি ফুৰা এখন শুকাণ সাগৰ ।
T3
生命、时间与存在
T3
T3
T3
LZH
文天祥
次妹第一百五十五
天際傷愁別, 江山憔悴人。 團圓思弟妹, 傳語故鄉春。
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
SPA
Osip Mandelstam
¿Qué calle es ésta?
¿Qué calle es ésta? La calle Mandelstam. Qué apellido más espantoso: Si no lo aireas Suena curvo y no recto. Poco en él es lineal Más bien de carácter sombrío Y es por eso que esta calle O, mejor, este foso Lleva el nombre De ese tal Mandelstam.
T6
语言、艺术与创造
T6
T6
T4
ITA
Giovanni Della Casa
XXXIII
Ben veggo io, Tiziano, in forme nove l'idolo mio, che i begli occhi apre e gira in vostre vive carte, e parla e spira veracemente, e i dolci membri move; e piacemi che 'l cor doppio ritrove il suo conforto, ove talor sospira, e mentre che l'un volto e l'altro mira, brama il vero trovar, né sa ben dove. Ma io come potrò l'interna parte formar giamai di questa altera imago, oscuro fabro a sì chiara opra eletto? Tu Febo (poi ch'Amor men rende vago), reggi il mio stil, che tanto alto subietto fia somma gloria a la tua nobil arte.
T6
语言、艺术与创造
T6
T6
T6
SLV
Avanzo, Miha
Marsikaj se je spremenilo
Chubby ne bere več vidmarja in andreja zupančič ljubi blues knjige imajo le še rdeče platnice in pesniki pišejo le še politične pesmi začenja se vedenje o rečeh odmevi pozabljenih uporov le še včasih pridejo do nas deklico ki bi bila nepomirljiva s svetom le še redko srečamo če je v komuni nov film ali v mali drami premiera ob jutrih gremo na sprehod na rožnik ob večerih pa gledamo tv ob vsem tem pa nam imena zvenijo vse bolj tuje in kdajpakdaj ne vemo kako bi odgovorili na kakšno vprašanje
T4
社会、权力与历史
T4
T4
T4
LZH
尚用之
留題雉山
座下聞經本至誠, 改頭易面悟前身。 信知大道無難事, 一念真如雉化人。
T5
神圣、超验与智慧
T5
T5
T5
CES
Vladyka, Jan Baptista
Pohřeb.
Cválá vývod Truchločerný Z města ouzka K chlumku smrtnu. Tísná žalná Hořná píseň Lidstva zvonců Vzívá zhůru. Kolkol rudno Pálá zážeh, Podlé stromců, Podlé země; Jen ve prostřed Temna zborce Svítí jasnem Syn ze kříže. Hned za rakvi Kráčí dívka V tváři Lílí, V Lílí slzno. Zastaví se Kříže svíce, Mlknou pěvci, Mlkne vývod. Zavzní knězstvo, Skrápí máteř, Šnury zahrčí Do hrobu – ze hrobu. Spouští dcera První hroudu Dolů do nocy Zrovna ke srdci. „Ach nedržte Děvče síře! Zahrabejte Dceř ke matce! Pusťte medle! Pusťte mne dolů; Bude mi lehce, Věřte mi, věřte mi. Pusťte čerstvě, Než mi zazdí Matku dobru. – Ach nevalte Tak pospěšně Zemci černu. Nechte ještě Pro mne místo, Zdržte, zdržte! Dost je, dost je. – Ach vy lidé Zlí jste lidé. Juž se rovná, – Juž vyrůstá Nad hrobem vrch. – Teď jste mne pustili! – Nech se obejmout Kyprý pahrbku. Nech se políbit. Dej tu hubičku Dolů do rakve. Řekni jí, že Pláči nahoře. – Nehněvej se; Jsem neposlušná. Říkalas mi: Neplač dítě, Jak jsi se loučila, – Já to zapomněla. – Neplač dítě, Taks mi řekla, – Tvé oči řekli Ještě více. Pro mne že přijdeš Zas ve brzku, Slíbila jseš mi, Slíbila jsem ti. Uschněte krápě, Usta nekvilte! – Dobří lidé, Na mne čekáte? S vámi nepůjdu; Máti mi řekla: Neplač dítě, – Víc neporoučela.“
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
SLV
Maurer, Neža
Pesem poje o njej
Naj diham svoj zrak. Naj grem po svoji cesti. Nikomur ni treba iti z menoj. Naj bo razgled v vse štiri smeri in še v peto. Če me ljubiš, če sploh veš, kaj je ljubezen, če sploh si- ne preizkušaj me, ne muči me zavoljo neke prihodnje sreče, ko nihče ne ve, kakšna bo. Umreti. Večer je. Ogenj umira na polju in človek je sklonjen ob njem. V mesečini se nadzira moja gora. Moja mladost, moje tekanje in padanje in droben fant mojih otroških let - osiveli fant mojih otroških let. Umiranje. Bežim. Bežim od minevanja, bežim od trpljenja, bežim od sumničenja, bežim od laži. Bežim, dokler sem šibka, dokler padam. Ko me noge spet trdno nesejo, obstanem in se obrnem. Vračam se k sebi. Oni pod zemljo ne vedo nič. torej jih ni. Kaj je to - bili so? Bil je otrok. Bil je mož. Bila je ljubezen. Zdaj poje pesem o njej, o njej in o vrtnici. Pesem je. Drugega ni. Pesem in zrak in cesta. Cesta za moje želje, za moje veselje, za moj mir, za mojo žalost, za mojo samoto. Cesta za moje življenje. Biti ogenj - do zadnjega zublja, do zadnje iskre, do zadnjega diha!
T3
生命、时间与存在
T3
T3
T3
ENG
Robert Mannyng of Brunne
Praise of Women
NO thyng ys to man so dere As wommanys love in gode manere. A gode womman is mannys blys, There her love right and stedfast ys. There ys no solas under hevene Of alle that a man may nevene That shulde a man so moche glew As a gode womman that loveth true. Ne derer is none in Goddis hurde Than a chaste womman with lovely worde.
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
DEU
Rückert, Friedrich
27.
Deiner Bedürfnisse Befriedigung gereicht Dir zum Genusse wol, doch zur Beschwer auch leicht. Gebietrisch fordern sie einmal-Gewohntes immer: Gib oder weigre nun! was ist von beidem schlimmer?
T3
生命、时间与存在
T3
T3
T3
ARA
الشاعر سيف الدولة الحمداني
قصيدة راقبتني العيون فيك فأشفق
راقبتني العيون فيك فأشفق ت ولم أخل قط من إشفاق ورأيت العذول يحسدني في ك مجداً يا أنفس الأعلاق فتمنيت أن تكوني بعيداً والذي بيننا من الود باق رب هجر يكون من خوف هجر وفراق يكون خوف فراق
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
BEN
সৈয়দ মর্তুজা
পদ-১
প্রথমে প্রণাম করি প্রভু নিরঞ্জন। তার পাছে প্রণামিয়ে নবীর চরণ।। করিম রহিম আল্লা পরোয়ারদিগার। আঠার হাজার আলম সৃজন যাহার।। (কৃতজ্ঞতা : নবজাগরণ/আমিনুল ইসলাম)
T5
神圣、超验与智慧
T5
T5
T5
LIT
Marcelijus Martinaitis
K.B. apie įsplaptintą veidrodį
Buvau įvestas į įslaptinto veidrodžio kambarį. Dideliu greičiu laikas jame ėmė lėkti atgal, po to grįžo. Stebėjau, kaip veidrodyje atsispindi vaizdai, vėluodami dienomis, mėnesiais, metais, čia pat materializuodamiesi ir virsdami į trūnėsius ir dulkes. Daug kartų buvau atspindėtas, seniai nesantis. Tai buvo laiko irimas. Galėjau stebėti, kaip išnykstu: kūdikis, paauglys, jaunuolis, uniformuotas kareivis, su moterimi, automobilyje, su šunimi, apsuptas sveikintojų, beveik dabartinis, užvakar: be jokio ryšio begalinė savęs išnykimų grandinė. Pagaliau ištiktas dabarties veidrodyje tapau atvaizdu, kuris pats savęs jau nemato.
T3
生命、时间与存在
T3
T3
T3
CES
Jahn, Jiljí Vratislav
My zříme příboj kvapných vln,
My zříme příboj kvapných vln, jenž kolem nás se láme, však mocnosť, vojvodící jim, tu nikdy nepoznáme. Jen tušit smíme z účinků velebné její síly, však ty svou věčnou proměnou nás věčně zase mýlí. A byť vše duch náš zpytoval nejodvážnějším vzletem, získáme jen stín naděje na pouť svou tímto světem. Již o předmětech vůkol nás míváme zprávu chudou, však příčiny a původy snad vždy nám temny budou.
T3
生命、时间与存在
T3
T3
T3
BUL
Николай Агнивцев
Николета
Както винаги — вечерно, Във опушена таверна (При онази Николета гдето е в гръдта налета) Седем се събрахме. Ясно, че ни се допи ужасно. Със винцето на аванта си говорихме за Канта, в точната императива, стигнахме дори до Хива, до седящи vis-à-vis, до избраната за мис, и от там със мисълта стигнахме до любовта. И в такова състояние в миг обърнахме внимание, че онази Николета (във гръдта добре налета) е развратничка една… спала в нашите легла. — Не! — извикахме тогава. Любовта е вечно цяла няма да си я делим, няма туй да й простим. Нека чувства се гадина, че е спала със седмина. Съвестта й да изпитаме, щом я викнем и попитаме: — Я кажи ни Николета, гдето си в гръдта налета, как делиш легло, сърце и със седемте мъже? Отговора й ни изуми — Седмицата има седем дни… Аз мълчах като халосан. Слава богу не са осем!!! (Господ работата знай си и не ги направил двайсет.)
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
CUSTOM:调侃的两性关系
ZHO
叶蜉
印刷体
旗鱼在网中露出鼻子 渔夫就想锯掉它,因为 旗鱼不写好诗。 不写好诗就会刺人,旗鱼其实 没想那么多。懒得理你。至于 不写好诗的人反正已经作古,病逝 毋庸担忧会被他的骨头噎死 说到海的样子 谁胆敢说:「我看清海的全貌」? 老渔夫转动舵,吐出淡淡的手卷烟 并不发表意见 不同的季节海有不同的面孔 在你记忆中却只有一幅 关于海啸的铜版划,一如他 总难忘怀那年,每天正午 在烈日下垂钓 若你登上一座攀满青苔的灯塔 夜里海将会变色,而若 你是铁达尼的乘客,海就是一面 密室中不断下降的天井, 将你挤压,将你覆盖。像一首 又臭又长的诗 就算你是渔夫,也难逃一死
T6
语言、艺术与创造
T6
T6
T3
BUL
Владо Любенов
Кварталът
От изкопи с влажна и черна уста се зъби ръждясал метал. Небето е люспеста сива пета над този забутан квартал. Край жилищни блокове с мръсни стени — къщурки от синя печал. И две дългокоси и грозни жени подскачат из рядката кал.
T1
自然、宇宙与地方感
T1
T4
T1
SLV
Menart, Janez
REQUIEM
Zlati IHS v kamnu nad vrati. Duh davnega deda iz polžastih letnic, iz zlatih začetnic gleda v hlev, na gnojišče, v svinjak, skoz oreh, že shiran od let, čez gmajno, na kamnati svet in v plešasti hrib in v sonce za njim in v trepetajoči sončni trak, ki živ in iskriv od mušic umika svoj zadnji korak čez zlizani hišni prag. O, v kamen vklesani jok! O, zadnji mrak! O, hvala ti milostni bog, da z vago nebeško si zvagal naj drug izpije ta kelih muk! O, trikrat ubog ti moj sivolasi pravnuk, ki jokaš in vendar ne veš, kaj je jok, ki v mlinu brezupa ne veš za obup, ti zadnji otrok mojih otrok, ki še ob nedeljah po grapah pehaš se k fari na klic zvonov in snemaš zakmašni črni klobuk in sklepaš dvoje okornih rok in veš, kaj je Bog, ti zadnji, ki zmučeno sedaš na plug in vole trepljaš in kako za šalo potarnaš jim skrb srca: " E, Čadek, še malo pa greva počivat oba!" Ti zadnji, ki sam, zapuščen od otrok, na vegasti klopi pred hišo sediš in mračen se vtapljaš v jesenski mrak in, kot da si v mislih že sklenil naš krog, strmiš na izlizani hišni prag! O, koliko nog, o koliko rok, dan za dnem, dan za dnem, petdeset, sto in dvesto let, dež in pripeka in led in sneg, koliko plugov in svinj in telet, koliko zrnja, voz in dreves, koliko, koliko, vedi bog! okamenelo je v tistile breg, v tale vodnjak in v ta svinjak in v dimnik in v streho in v zid in v tehle troje stopnic in v tale kamniti prag! O, koliko nog, o koliko nog, koliko belih tančic, koliko črnih krst, da vdal se je kamen za plitki lok! Koliko muk in krivic, koliko strtih src, koliko upanja polnih lic šlo je čez prag in čez troje stopnic tja, kamor zval je cesarjev klic, tja, kamor kazal je črn kruh, tja, kamor vabil je željni duh voden od leta ptic! Širen, brezmejen je svet, vanj so kot jalovo zrnje legli ob setvi let za žolte kolajne, za tuje blagajne, za znanje. A lisasta pisma po skrinjah in žolto-lišajaste slike še jokajo njihove večne krike: O, da mi še enkrat srečni korak prestopi domači prag! A v pismih napisanih s strojem v teh pismih ni krikov: nazaj! Ne, ti, ki so zadnji močili plenice in trgali hlače, vsi ti so na pragu pustili le zmeden smehljaj in vzdihljaj: Eh, da je drugače...mogoče... A kaj se hoče... Še preidejo kdaj, a le kot zgubljen odmev, komaj še vprašajo kaj, komaj še stopijo v hlev. Zemlja jim v duši umira kot žito, ki v slani pozebe. Kmalu bodo hodili le na pogrebe. Kadar še teh dvoje rok molek dobi med prste in ko osmero nog zdrsa čez hišni prag tja, kjer počivajo mati, bo zemlja med spuščanjem krste udušila svoj zadnji jok in svoje srce izgubila. In vdano rodila bo drugim svoj dar, brez duše, ljubezni in muk. Težki trorezni plug iz nje bo oral denar. Tam v zgrbljenem varstvu oreha pa v sivih deževjih jokala bo vegasta streha. In mačka hodila bo mlade leč na hladno peč. In le še kdaj v zarji, kot trata jesenska krvavi in zlati, blesti se bo IHS v kamnu nad z žeblji zabitimi vrati.
T3
生命、时间与存在
T3
T3
T3
LZH
朱士稚
腊月
今年腊月归未得, 独在乌程县可怜。 隔岸横飞西塞雁, 前门数缆下江船。 高城哀柝兵戈侧, 短布单衣雨雪边。 笑语逢迎随契托, 故园何处泪潸然。
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
POR
Jonathan Griffin
COM ESTES OLHOS
Quem cruza o extremo sul da Groenlândia a cinco mil metros visibilidade boa vê, enchendo o norte azul, uma manada em susto de chifres brancos detida por oceano. Grenhas se enrolando sobre a quietude deles. Mas quando se olha para baixo vêem-se longas pardas - tentáculos do oceano é o que parece, penetrantes águas sem sol entre as frontes de prata - agudas enseadas (um calafrio como que sobe desde o pardo - a gente, numa nave tépida, estremece). Há uma esbranquiçada monótona sarna sobre as águas tristes Presas nela dispersas lascas de pureza - Minha mãe em jovem ouviu no Spitzbergue trovões, o nascer de icebergues Num relance dos olhos e pensar vi o ciclo vi os ventos para sempre de sobre a curva do mundo trazendo nuvens para os chifres de rocha rasgarem em neve - e para baixo devagar os glaciares fluem e estalando caem em fiordes - e, primeiro apertadas na massa, altivamente as ninfas de gelo as graves fúrias soltam-se livres só para seguirem a corrente chupada pela seca do Equador - as longas garras do sol - para o sul vi o aberto uma corrente levando entes esquisitos - esmeraldas sobre o mar - só que mais pálidas, intensidades pálidas cada uma com uma fina fímbria de branco - jóias de doce água primeva perpétua frota. navios de água
T1
自然、宇宙与地方感
T1
T1
T1
DEU
Verlaine, Paul-Marie
Monde
Ich will, o trübe Zeit, die mich zerstört im Innern, Mich an die blauen Tage reiner Lieb' erinnern, Einwiegend meine Schmach und meine bittre Lust Im Kuss auf ihre Hand, nicht auf der andern Brust! Und ich, Tiberius gleich, in diesen finstern Stunden, Ob ich nun Freude oder ob ich Schmerz empfunden, Will ruhn und denken, fern vom Glück, das schlecht uns lohnt, Der blassen Mädchen, deren Ehre wir geschont, Wenn auf dem Rasenplatz nach Tanz und frohen Tagen Im weissen Mondenschein die Kirchuhr zwölf geschlagen.
T2
爱、情感与人际关系
T2
T3
T2
LZH
翁華
龍爪石
香開巖桂露凄清, 翠鎖晴嵐潑眼明。 風度南枝烏鵲囀, 月斜西塢玉繩橫。 來游十里水雲窟, 償我一生丘壑情。 詩句乞君高挂壁, 且容鼻息撼雷鳴。
T1
自然、宇宙与地方感
T1
T1
T1
PAN
پاش
آپنی اسُرَکھتا چوں
جے دیش دی سُرَکھیا ایہو ہوندی ہے کہ بے ضمیری زندگی لئی شرط بن جاوے اکھ دی پُتلی چ 'جاں' توں بنا کوئی وی شبد اشلیل ہووے تے من بدکار گھڑیاں ساہمنے ڈنڈوت چ جُھکیا رہے تاں سانوں دیش دی سُرَکھتا توں خطرہ ہے اسیں تاں دیش نوں سمجھے ساں گھر ورگی پوِتّر شے جیہدے وچ ہُسّڑ نہیں ہندا منُوکھ ورھدے منیہاں دی گُونج وانگ گلیاں چِ ویہندا ہے کنک دیاں بَلِیاں وانگ کھیتیں جھومدا ہے اتے اسمان وی شالتا نوں ارتھ دیندا ہے اسیں تاں دیش نوں سمجھے ساں جپّھی ورگے اک احساس دا ناں اسیں تاں دیش نوں سمجھے ساں کم ورگا نشہ کوئی اسیں تاں دیش نوں سمجھے ساں قربانی جیہی وفا پر جے دیش روح دی وگار دا کوئی کارخانہ ہے پر جے دیش اُلّو بنن دا پریوگ گھر ہے تاں سانوں اوس توں خطرہ ہے جے دیش دا امن ایہو ہوندائے کہ قرضے دے پہاڑاں توں رِڑھدیاں پتھراں وانگ ٹُٹدی رہے ہوند ساڈی کہ تنخواہاں دے منہ تے تُھکدا رہے قیمتاں دا بے شرم ہاسا کہ اپنے لہو وچ نہاونا ہی تیرتھ دا پُن ہووے تاں سانوں امن توں خطرہ ہے جے دیش دی سُرَکھتا ایہو ہوندی ہے کہ ہر ہڑتال نوں پھیہہ کے امن نوں رنگ چڑھنا ہے کہ سورمگتی بس حداں تے مر پروان چڑھنی ہے کلا دا پھل بس راجے دی کھڑکی وچ کِھڑنا ہے عقل نے حکم دے کھوہے تے گڑکے دھرت سِنجنی ہے کِرت نے راج محلاں دے دریں کھرکا ہی بننا ہے تاں سانوں دیش دی سُرَکھتا توں خطرہ ہے
T4
社会、权力与历史
T4
T4
T4
ENG
Field, Eugene
TELLING THE BEES.
OUT of the house where the slumberer lay Grandfather came one summer day, And under the pleasant orchard trees He spake this wise to the murmuring bees: “The clover-bloom that kissed her feet And the posie-bed where she used to play Have honey store, but none so sweet As ere our little one went away. O bees, sing soft, and, bees, sing low; For she is gone who loved you so.” A wonder fell on the listening bees Under those pleasant orchard trees, And in their toil that summer day Ever their murmuring seemed to say: “Child, O child, the grass is cool, And the posies are waking to hear the song Of the bird that swings by the shaded pool, Waiting for one that tarrieth long.” ‘ Twas so they called to the little one then, As if to call her back again. O gentle bees, I have come to say That grandfather fell asleep to-day, And we know by the smile on grandfather's face He has found his dear one's biding-place. So, bees, sing soft, and, bees, sing low, As over the honey-fields you sweep,— To the trees abloom and the flowers ablow Sing of grandfather fast asleep; And ever beneath these orchard trees Find cheer and shelter, gentle bees.
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
ARA
الشاعر خالد محمد قاسم حجازي
قصيدة دربُ الحنين
سِرْ بي على دربِ الحنينِ العالي ما كنتُ أخشى من صعودِ جبالي إنَّ الحنينَ إلى اللقاءِ مسافةٌ مجهولة العنوانِ والأطوالِ يمشي لها في كلِّ يومٍ عاشقٌ شَبِقُ الجوى ويئنُّ بالأحمالِ مفتاحُ بوحيَ حين أطلقُ همستي شعرية الأوتار في الترحالِ الشوقُ أوَّلُ شَهقةٍ عند البعا دِ مليئة بالحزنِ كالشلَّالِ إنْ تذبلِ الأزهارُ في أرض النوى لن تذبلَ الأحلامُ في الأوصالِ يا آخرَ الأحلامِ قد طُمستْ أوا ئلها فرفقاً حلمنا بالتالي ينتابني نقصٌ ولستُ بكاملٍ وحروف بعض قصائدي إكمالي تنتابني ذكرى اللقاءِ بغنوةٍ وردية الألحانِ والموَّالِ نظراتها والشوقُ يُلهبُ مقلتي تمشي إليَ برقةٍ ودلالِ الصمتُ أصدقُ كِلْمةٍ عند الجوى نطقتْ بها العينانِ في إذلالِ أحوالُ قلبيَ أنَّ نبضيَ صارخٌ هل يا تُرى أحوالها أحوالي؟ أنا راحلٌ ونهايتي ببدايتي وكأنني أهبُ الحياةَ زَوَالي ورجوتُ بسمتها تُذَوِّبُ دمعتي في عينها هو حزنها قَتَّالي أرنو إلى اللقيا تسابقُ خطوتي قد أدبرتْ وتَفِرُّ من إقبالي حاولتُ إخمادَ الهوى بدموعهِ زادتْ دموعُ الشوقِ في إشعالي لم أبكِ حاضرَنا على ما قد مضى وسأزرعُ الذكرى على أطلالي! هل نلتقي؟ نصفُ السؤالِ إجابةٌ قُتلتْ إجابتُهُ بسهمِ سؤالي!
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
ZHO
康邪
对春天的一次感性描述
越来越泼妇的雨 整夜都未曾安静片刻 更早一些,一只小山鼠 跑过我的脚边 从它身上 我闻到了一股青草的味道
T1
自然、宇宙与地方感
T1
T1
T1
CES
Venig, Adolf
ROMANCE V EMPIRU.
Škoda těch krvavých růží! v kytici spjaty na stole leží, jedna z nich po druhé hyne tu – Škoda těch zmizelých písní marně si vzpomínám, najdu je stěží v uzounkých klávesách spinetu. Vidím Vás, markýzo v dáli: trháte růže krvavě rudé, vážete v novou zas kytici. Vím, že i starý ten nápěv v mysli Vám tesklivě zaznívat bude, slza že skane Vám po lici. Vzpomeňte na mne si někdy, jak jste mne našla, byl jsem tak bídný, z hluboké rány jsem krvácel. Lásku vy chtěla jste vzkřísit a já už zatím mrazivě klidný smrti jsem v náruč se potácel. Umírám, markýzo, v dáli, kytice růží na stole zvadla, vůně jich se mnou už zhyne tu – Na starý vzpomínám nápěv – na slzu, která tenkrát Vám spadla v uzounké klávesy spinetu.
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
HIN
Swagata Basu
1. सरस्वती वंदना
भाल हो ऊँचा सदा और श्रीचरणों में स्थान दो वाग वागेश्वरी देवी, बस इतना सा वरदान दो।। मातृभूमि सबल रहे, देशभक्ति प्रबल रहे शब्दों में श्रृंखला रहे, प्यार भी पला रहे कर्म का आदर रहे और लेखनी को मान दो हे श्वेत वस्त्राभृता देवी, बस इतना सा वरदान दो।। देशद्रोहियों पर वार हो, जातियों में प्यार हो दुःशासनो का संहार हो, सुरों का विस्तार हो आशीष की वर्षा रहे और काव्य को सम्मान दो है वीणावादिनी माँ, बस इतना सा वरदान दो।। लेखनी में धार हो, वाणी में संस्कार हो गीत हो मुखरित सदा, छंदों की बौछार हो मानव की गरिमा रहे और संस्कृति का ज्ञान दो हे माँ विद्यादायिनी, बस इतना सा वरदान दो।।
T5
神圣、超验与智慧
T5
T5
T5
SPA
Christian Formoso Bavich
Ruptura y el peso de la hora
Y cuando la hora repentina de la costumbre y la desdicha rompe como ola o muerto la paz de la tarde, y separa la vida en antes y después de esta hora, como sepulcro o testigo, como arañando la espalda o la tierra, quisiera diluirme en el suelo, en la sombra, en el río de las latitudes plenas y apartadas de esta hora que rompe; y cuando sucede lo súbito; y las vidas recuerdan el peso de la hora como invisible mundo en el hombro, en la interminable columna o vértebra, de los días postreros y anteriores, algo se duerme y algo se tumba, y las vidas recuerdan el peso de esta hora como si hablaran, como el graznido o la muerte de un condenado, como sentencia. Nada hay que borre el temblor de esta hora, ni el tiempo en su laguna o arena, ni agujas, ni rezos. Hay desazones y heridas borbotando, hay frases marinas, y temporales. Cada quien tras la hora tiene su razón. Y cuando la hora repentina, irrumpe hay desazones y heridas, como sentencias, como religión, imborrable, como fe, diluyendo las luces para enviarnos el recuerdo imborrable de esta hora.
T3
生命、时间与存在
T3
T3
T3
LZH
劉用行
遊浯溪
祿兒豈解傾唐祚, 獨使斯文壽兩翁。 蜀道至今遺舊話, 湘流澈底照孤忠。 摧風溜雨中興字, 轉地回天克復功。 人說蒼崖磨向盡, 不知磨盡幾英雄。
T4
社会、权力与历史
T4
T4
T4
ZHO
Sabine
旧梦
无人的午后 小学生不连续的键盘声 构成一个完整的平面 午后两三时的幽静与闷热 漂浮在旧房子的屋檐间 悠悠的燃烧与冷却 呼吸热空气与阴凉的室温之间 凝视静寂的目光 变成一股贯穿旧房子的迂迂回回 捻起干燥玫瑰花瓣 包含爱情的幽魂 相拥而泣的恋人是死亡还是存在 沾抹旧唱片的灰尘 磁轨上是仲夏的乐曲 与初雪的梦 原封不动排列在唱坏的盘子里面 没有损伤 没人来敲门的午后 时间从成人的骨架上融化 化成液体流到旧房子的 通道 重新组合成一个无边的形体 变成一间广大的房子 许多的大房间与小房间住着 各式各样的幽灵 无尽的通道通往无尽的幽微 最后删减成一个果核 植嵌在 面无表情的成人丢弃的脱落的记忆的爱情的夏天的 落叶飘飘的秋天尽头 一个没有上锁的旧房子 丝毫未曾凋落的 溶化在炎热的吹风的静寂的 幽幽远远的午后的深处。
T3
生命、时间与存在
T3
T3
T3
DEU
Hölderlin, Friedrich
An M.B.
O lächle fröhlich unschuldsvolle Freuden, Ja, muntrer Knabe, freue dich, Und unbekümmert, gleich dem Lamm auf Frühlingsheiden, Entwickeln deine Keime sich. Nicht Sorgen und kein Heer von Leidenschaften Strömt über deine Seele hin; Du sahst noch nicht, wie tolle Toren neidisch gafften, Wann sie die Tugend sehen blühn. Dich sucht noch nicht des kühnen Lästrers Zunge: Erst lobt sie, doch ihr Schlangengift Verwandelt bald das Lob, das sie so glänzend sunge, In Tadel, welcher tödlich trifft. Du glaubst mir nicht, daß diese schöne Erde So viele Unzufriedne trägt, Daß nicht der Welt, der dich der Schöpfer gab, Beschwerde, Nur eigner Kummer Seufzen regt. So folge ihr, du edle gute Seele, Wohin dich nur die Tugend treibt, Sprich: Welt! kein leerer Schatten ists, das ich mir wähle, Nur Weisheit, die mir ewig bleibt.
T5
神圣、超验与智慧
T5
T5
T5
CES
Kolář, František
Anděl strážce.
Učila mne má babička, že má každý andělíčka. Ptám se zvědav (bylť jsem robě) po andělské té podobě; babička mi na to děla, že je duch a nemá těla; vštěpila mi modlitbičku ke strážnému andělíčku. A já s prosbou tam jsem čelil, by se mi ten anděl vtělil – ajhle! tu jsi objevila ty se mi, má zlatá milá! Od té doby k andělíčku sám si dělám modlitbičku.
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
TUR
Tevfik Akdağ
İnsan Dediğin
Neymiş ırk dediğin senin kardeşim, Neymiş beş kıtada birbirine vurdurulan? Düşün şöyle, Kadıköy'deki bir kahvede Şiir soluyan ipek yürekli bir şairle New York'ta 7. caddede Bir değil mi renginden kovuşturulan? Düşün, kapa gözlerini, Durdur bir an hücrelerini Bir değil mi görkemli bodrumlara para saklayan Zürich'li sarışın pembe yanaklı kızla, Digor'daki uçuk benizli kız Damına tezek toplayan? Düşün, ayrı mı safra keseleri, akciğerleri Kenya'lı üç çocuklu anayla Bulvarları kalçalayan Paris'li şen kadının? Ayrı mı Madrit'li boğa güreşçisinin Bağdatlı sokak hırsızının Edingburg'lu lordun Aşkın sonunda kollarını bırakışı? Kim yeryüzünün neresinden gelmiş, ne zaman, Kim karışmış kimin kanına ne kadar? Taşıllaşmış sözcüklerdir bunlar artık. Bütün akılları denesen, Bütün duygulardan geçsen, Bütün kitapları okusan.. İnsan dediğin, insanca düşünen, İnsanca davranandır, yok ötesi! Ver, göster, öğret de bak, Sarısı, karası, beyazı, kulu, kölesi.. İnsanlar da denizler, göller, çiçekler gibi, Toprağın güzel soyundandır kardeşim..
T4
社会、权力与历史
T4
T4
T3
BUL
Раул Гонсалес Туньон
Стихотворение, което Хуансито Каминадор съчини за предполагаемата смърт на Хуансито Каминадор
Беше фокусник със шумна слава, ходеше от град на град, забързан вечно, и умря в едно пристанище далечно. Малко нещо от умрелия остава. Щом на представлението тури край смъртта — песен, гълъб бял и карта за игра — всичко се в един сандък събра. Всичко, ала не и песента. Траур на латерната сложете; на звездата, зайчето невинно, ладийката, дамаджаната без вино, топката и тенекиеното цвете. Музиката панаирна отлетя — песен, карта за игра и гълъб бял — с тях и плащът ален излинял. Всичко, ала не и песента. Траур и на ветропоказателя сложете, на часовника със кукувица сладкогласа, грамофончето, покривката за маса, чантата ловджийска и чифтето. С неговата фокусническа мечта — песен, гълъб бял и карта за игра — времето безмилостно се подигра. С всичко, ала не и с песента. Мъничък живот, а смърт такава! Днеска го погребва мълчешката черната царица на Шахмата и един поет със него се прощава. Нека за шега се вземе хитростта — лесен, карта за игра и гълъб бял, — ловкостта, дори несретния му дял. Всичко, ала не и песента.
T3
生命、时间与存在
T3
T3
T3
ZHO
东水楼
乡雪
到处都在下雪 即使是一颗心 周围也已经白茫茫一片 现在,我重新打量这小小的村庄 黑土地上洁白的脚印 像一朵朵无心插种的花
T1
自然、宇宙与地方感
T1
T1
T1
JPN
道生
null
こひこひて ほのかにひとを みかつきの はてはつれなき ありあけのそら
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
CES
Heyduk, Adolf
Přede žněmi.
Klas květů plnou hlavu shýbá, čil povívá jím větrů chvat, a slunce paprsek jej líbá, jenž k nivě s požehnáním pad’. Ó, klase, na ta žírná lada již smrt se chystá; klidně trp! Týž pramen slunné záře padá i na chystaný tobě srp.
T3
生命、时间与存在
T1
T3
T3
BEL
Viktar Žybul
[З рагаткі я прыцэліўся ў варону]
З рагаткі я прыцэліўся ў варону, А трапіў – у міністра абароны. Варонаў шмат, міністраў мала… Даўно мне так не шанцавала!
T4
社会、权力与历史
T4
T4
T4
RUS
Нечаев Степан Дмитриевич
Умирающий певец
"Преходит ночь: заря бессмертья занялась... О вы, которые душой моей владели! Сберитеся, друзья, в торжественный сей час Вокруг страдальческой постели. Прострите нежну длань, спешите усладить Улыбкою любви боренье смертной муки; Но тщетной горестью брегитесь омрачить Минуту близкую разлуки. Подайте лиру мне: слабеющей рукой Еще коснуться струн магических желаю... Отрада дней моих! я слышу голос твой И снова к жизни воскресаю. Тебе, благий Отец, за терны и цветы, Тебе дерзаю петь за всё благодаренье: В блаженстве и скорбях я зрел твои следы - Одной любви благоволенье. Мой жребий славою в сем мире не гремел; Мои любимые мечтанья не свершились; Как гость нежданный, мрак могильный налетел,- И брачны светочи затмились. Но смел ли я роптать? В замену сих даров Не ты ли выспренни послал мне утешенья: К изящному, к добру могущую любовь И тайну сладость вдохновенья? Доволен отхожу: я мог благоговеть, Мог слезы проливать пред благостью твоею; Мне был знаком восторг, любил я дружбу петь, - И мой закат утешен ею. О други! к вам певца последний взор и глас; Земные чувствия над прахом погасите: Мы дети Вечного; придет свиданья час, Надежду верой оживите. Нет! не расторгнется святой союз сердец: В свидетели мои при гробе избираю Неувядаемый поэзии венец; В залог вам лиру завещаю. Где вы, мои враги?.. Но я их не имел: Я скоро забывал и зависть, и гоненья; Не мщения перун, их злобу одолел Непобедимый меч смиренья. И вот готовы мы пред троном Судии Предстать рука с рукой, в сей жизни примиренны. О, радость! и враги все братия мои В обителях Отца нетленных. А ты, сокрытая любовь души моей, Одна моим мечтам присущная подруга, Ты, разгадавшая немой язык очей Досель таившегося друга! Добыча ранняя сердечного вдовства, Ты будешь увядать, убитая тоскою,- И ласковый Гимен и сладости родства Навек отринутся тобою. Спокойная весь день, ты будешь ночи ждать, Чтоб втайне милые оплакивать надежды, Чтоб никому сих слез священных не видать, Чтоб скорбь одна сомкнула вежды. Я грусть твою постиг, я счел твой каждый вздох, Но, обручен с иной невестою - с могилой, Безмолвно угасал, - и искупить не мог Покоя твоего, друг милый!.." С сим словом тихий стон прощальну песнь прервал И лира сирая из хладных рук упала; Последний звук в струнах еще не умирал,- А юного певца не стало.
T3
生命、时间与存在
T3
T3
T2
URD
Mian Muhammad Bakhsh
پنڈ کے بوہڑ تھلے ہم عشق لڑایا کرتے تھے
پنڈ کے بوہڑ تھلے ہم عشق لڑایا کرتے تھےوہ پانڈے مانجا کر تی تھی ہم مج نہوایا کرتے تھےوہ ہر کام میں اگے تھی ہم ہر کام میں پھاڈی تھےوہ سبق مکا کے بہہ جاتی تھی ہم پنسل گھڑیا کرتے تھےجدوں میری بے بے اس کے گھر رشتہ لین گئیوہ کالج جایا کرتی تھی ہم درس میں پڑھیا کرتے تھےگرمیوں میں سِکھر دوپہری ہم بیری پہ چڑہیا کرتے تھےمنہ سج پڑولا ہوتا تھا جب ڈیموں لڑیا کرتے تھےپنڈکے چھپڑکنڈے جب وہ مینوں ملنے آتی تھیشیدا، گاما، فضلو، طیفا مفت میں‌سڑیا کرتے تھے۔
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
RUS
Pecherin V.S.
К изваянию Зевса Олимпийского, творению Фидия | «Или бог с неба сошел показать тебе образ свой, Фидий...»
Или бог с неба сошел показать тебе образ свой, Фидий, Или ты сам в небеса бога узреть возлетел.
T6
语言、艺术与创造
T5
T6
T6
ARA
الشاعر عمر أبو ريشة
قصيدة ملحمة النبي
أي نجوى مخضلة النعماء رددتها حناجر الصحراء سمعتها قريش فا نتفضت غضبى وضجت مشبوبة الأهواء ومشت في حمى الضلال إلى الكعبة مشي الطريدة البلهاء وارتمت خشعة على اللات والعزى وهزت ركنيهما بالدعاء وبدت تنحر القرابين نحرا في هوى كل دمية صماء وانثنت تضرب الرمال اختيالا بخطى جاهلية عمياء عربدي يا قريش وانغمسي ما شئت في حمأة المنى النكراء لن تزيلي ما خطه الله للأرض وما صاغه لها من هناء شاء أن ينبت النبوة في القفر ويلقي بالوحي من سيناء فسلي الربع ما لغربة عبد الله تطوى جراحها في العزاء ما لأقيال هاشم يخلع البشر عليها مطارف الخيلاء انظريها حول اليتيم فراشا هزجا حول دافق اللالاء وأبو طالب على مذبح الأصنام يزجي له ضحايا الفداء هو ذا أحمد فيا منكب الغبراء زاحم مناكب الجوزاء بسم الطفل للحياة وفي جنبيه سر الوديعة العصماء هب من مهده ودب غريبَ الدار في ظل خيمة دكناء تتبارى حليمةٌ خلفه تعدو وفي ثغرها افترار رضاء عرفت فيه طلعة اليمن والخير إذا أجدبت ربى البيداء وتجلى لها الفراق فاغضت في ذهول وأجهشت بالبكاء عاد للربع أين آمنةٌ والحب والشوق في مجال اللقاء ما ارتوت منه مقلة طالما شقت عليه ستائر الظلماء يا اعتداد الأيتام باليتم كفكف بعده كل دمعة خرساء أحمد شب يا قريش فتيهي في الغوايات واسرحي في الشقاء وانفضي الكف من فتى ما تردى برداء الأجداد والآباء أنت سميته الأمين وضمخت بذكراه ندوة الشعراء فدعي عمه فما كان يغريه بما في يديك من إغراء جاءه متعب الخطى شارد الآمال مابين خيبة ورجاء قال هون عنك الأسى يابن عبد الله واحقن لنا كريم الدماء لا تسفه دنيا قريش تبوئك من الملك ذروة العلياء فبكى أحمد وما كان من يبكي ولكنها دموع الإباء فلوى جيده وسار وئيدا ثابت العزم مثقل الأعباء وأتى طوده الموشح بالنور وأغفى في ظل غار حراء وبجفنية من جلال أمانيه طيوف علوية الإسراء وإذا هاتف يصيح به اقرأ فيدوي الوجود بالأصداء وإذا في خشوعه ذلك الأمي يتلو رسالة الإيحاء وإذا الأرض والسماء شفاه تتغنى بسيد الأنبياء جمعت شملها قريش وسلت للأذى كل صعدة سمراء وأرادت أن تنقذ البغي من أحمد في جنح ليلة ليلاء ودرى سرها الرهيب علي فاشتهى لو يكون كبش الفداء قال: يا خاتم النبيين أمست مكة دار طغمة سفهاء أنا باق هنا ولست أبالي ما ألاقي من كيدها في البقاء سيروني على فراشك والسيف أمامي وكل دنيا ورائي حسبي الله في دروب رضاه أن يرى فيّ أول الشهداء فتلقاه أحمد باسم الثغر عليما بما انطوى في الخفاء أمر الوحي ان يحث خطاه في الدجى للمدينة الزهراء وسرى واقتفى سراه أبو بكر وغابا عن أعين الرقباء وأقاما في الغار والملأ العلوي يرنو إليهما بالرعاء وقفت دونه قريش حيارى وتنزهت جريحة الكبرياء وانثنت والرياح تجار والرمل نثير في الأوجة الربداء هللي يا ربا المدينة واهمي بسخي الأظلال والأنداء واقذفيها الله أكبر حتى ينتشي كل كوكب وضاء واجمعي الأوفياء إن رسول الله آت لصحبة الأوفياء وأطلّ النبي فيضا من الرحمة يروي الظماء تلو الظماء
T5
神圣、超验与智慧
T5
T5
T5
ASM
আব্দুল কুদ্দুচ
বিৰক্তিৰ আৰ্তৰাও
দূৰৈৰ পৰা দেখিছো কিশোৰীৰ আধালিকা শৰীৰ, অপৈনত চকুহালত ধূৰ্ত নৰকংকালৰ প্ৰতাৰণা, দুখৰ কান্দোনত নিগৰি সমাপ্ত হৈছে চকুলো, আশ্ৰিতা জোনৰ বোকোচাও আজি ভাৰসাহীন, শব্দবোৰে জোনাক পোৱা নাই। বৰ ব্যস্ত আজি বতাহজাক দুখৰ সমুদ্ৰলৈকে, ঈশ্বৰৰ নাম সুঁৱৰি তাইৰ আজি বিৰক্তিৰ আৰ্তৰাও।
T3
生命、时间与存在
T3
T3
T2
IND
Walillahilham
DEKLARASI KEMISKINAN
DEKLARASI KEMISKINAN Oleh Walillahilham Miskin cintamiskin jiwamiskin keadilandemokrasi berlanjut, pejabat yang terus m enganiaya rakyat kecil menguasai medan pertempuran, DPR (drop out rakyat), polisi (penegak lalulintas sikat duitnya), President (pernyataan sendiri enggan tepati janji)inilah negri kita merdeka tanpa insiden rakyat jelatasekutu terus tertawa hingga lahir tikus-tikus kantor di meja persandingan Hancur.... sedikit demi sedikit bulu garuda rontokkurangnya sampo di setiap petinggi-petinggi bangsa indonesia
T4
社会、权力与历史
T4
T4
T4
ITA
Derek Walcott
Poesia di Derek Walcott - Amore dopo amore
Poesia di Derek Walcott Amore dopo amore Tempo verrà in cui, con esultanza, saluterai te stesso arrivato alla tua porta, nel tuo proprio specchio, e ognun sorriderà al benvenuto dell'altro e dirà: Siedi qui. Mangia. Amerai di nuovo lo straniero che era il tuo Io. Offri vino. Offri pane. Rendi il cuore a se stesso, allo straniero che ti ha amato per tutta la tua vita, che hai ignorato per un altro e che ti sa a memoria. Dallo scaffale tira giù le lettere d'amore, le fotografie, le note disperate, sbuccia via dallo specchio la tua immagine. Siediti. E' festa: la tua vita è in tavola.
T3
生命、时间与存在
T2
T3
T3
ITA
Marcello Giovanetti
VII. La ninfa e il rozzo amante
Cinzia, Cinzia del Ren, colei che finge la ritrosa, la schiva (il dico o taccio?), Cinzia, bella qual dea, fèra qual sfinge, a rozzo pastorel si reca in braccio. Sovente il collo d’amoroso impaccio al perfido Filen circonda e cinge; e sembra meco poi rigido ghiaccio l’empia, e le guance di rossor non tinge? Ben la vid’io scherzar sotto una folta siepe col vago, e sua beltá divina esser da rozza man recisa e còlta. Cosí in prato talor giace vicina vipera al fior; cosí talor sta involta candida perla in fango o rosa in spina.
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
RUS
Veltman A.F.
Зороастр | «Почто над холмами Адербиджана...»
Почто над холмами Адербиджана Светило дня так пламенно горит? Не сильный ли противник Аримана Благовестителем из Урмии летит? Так, это он! Тревога воскипела, И в Бактре Маг! Огнь вспыхнул до небес: Повержен в прах кумир блестящий Бела И великан златый Сандес. Ты, сладостная, где? Где твой кумир, Аная, К которому любви поклонники текли И, жертвы тучные в объятиях сжимая, Нетерпеливо в храм к закланию несли? Где рощи пальмовой услужливые сени, Навесы темные, цветущие древа? Там таинства свершались наслаждений И слышались любви волшебные слова! Взрастает кипарис; под мирной тенью древа Лик солнца пламенно горит; С священного огня блюстительница дева Не сводит кроткий взор, задумчиво стоит.
T5
神圣、超验与智慧
T5
T5
T5