language
stringclasses 81
values | author
stringlengths 1
120
⌀ | title
stringlengths 1
409
⌀ | text
stringlengths 4
32.8k
| theme_code
stringclasses 6
values | theme_category
stringclasses 6
values | deepseek-v3-1-250821
stringclasses 6
values | kimi-k2-250905
stringclasses 6
values | doubao-seed-1-6-lite-251015
stringclasses 196
values |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
ARA
|
الشاعر محمود أبو نوير
|
قصيدة نعيٌ مُبارَكْ
|
انْثُر دِمَاكَ على الثَّرى
واجْمَعْ رُفَاتَكَ وانْتَحِبْ
ما في الْبِلادِ مُصِيبَةٌ
ولهَا العُجَابُ مُع الْعَجَبْ
وَطَنٌ هَزِيلٌ قَدْ لَهَىٰ
فِيْ جَوْفِهِ جِذْرُ التَّعَبْ
هَمٌّ ثَقيلٌ فِي الْمَسَا
والصُّبْحُ يُسْفِرُ بالْكُرَبْ
فَالشَّامُ في جُرْحٍ وَمَا
أحَدٌ لَهَا يَوْمَاً غَضِبْ
والْقُدْسُ رَهْنُ سَلاسِلٍ
فَيهَا الْعُرُوبَةُ تُغْتَصَبْ
انْثُرْ دِمَاكَ على الثَّرَىٰ
وانْسَ الهُوَيَّةَ والنَّسَبْ
عُمَرٌ مَضَى وَعَليُّنَا
نَبْعَا الرُّجُولَةِ والْغَضَبْ
وتَشَابُهُ الأسْمَاءِ ذاكَ
جَرِيمَةٌ لا تُرْتَكَبْ
فابْرأْ مِن اسْمِكَ إنَّهُ
عَارُ العُرُوبَةِ والْعَرَبْ
يا أمَّةً قَدْ صُودِرَتْ
حتَّى اللسَانُ إذا خَطَبْ
يا أمَّةً قَدْ دَمَّرَتْ
مَا كانَ في جو السُّحٌبْ
إنِّي أُبَارِكُ نَعْيَكمْ
أُمُّ العُرُوبَةِ والْعَرَبْ
|
T4
|
社会、权力与历史
|
T4
|
T4
|
T4
|
LZH
|
韦曾
|
谒天柱山真君祠
|
天柱吐白云,
仙宫隔青霭。
新亭皇黄家,
旧封传汉代。
犹持蘋藻奠,
永荷阎闾泰。
徬佛见群仙,
凌风振青佩。
仰攀丹凤翼,
俯跃苍龙背。
暂息三峰前,
还逐九霄外。
灊岳高似掌,
皖水遥疑带。
半壁风雨来,
空林鬼神会。
今我何为者,
赤绂仍皂盖。
远愧黄与龚,
流芳及千载。
|
T5
|
神圣、超验与智慧
|
T5
|
T5
|
T5
|
RUS
|
Scherbina N.F.
|
«Зачем ты, мой ангел, прекрасна...»
|
Зачем ты, мой ангел, прекрасна,
Зачем твои глазки горят,
И сердцу так сладко, так ясно
О доле иной говорят!
К чему этот пурпур улыбки
И музыка чистых речей? ..
Иль ангел явился ошибкой
В обители бедной людей?
Я молча любуюсь тобою,
Но шепчут невольно уста:
Ужель под могильной землею
Сотлеет твоя красота!
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T3
|
T2
|
CES
|
Nach, Pavel
|
ANTIFONA.
|
V struny omšelé svou já deřím Píseň...
Zavířil prach všechen, jenž kryl je již dávno
a tóny hluboké zavzněly rázem,
– když ruka padla.
Paian zářivý v sluch svůj intonuji:
O květech báječných, s vůní, jež čich mámí,
O krajích, v kterých se všech sedm divů
zázračně tají...
|
T6
|
语言、艺术与创造
|
T6
|
T6
|
T1
|
LZH
|
李稙
|
訪南山許真人故居
|
穿雲策杖岸烏紗,
來訪南山羽客家。
九轉既成丹竈冷,
半池烟水浸桃花。
|
T5
|
神圣、超验与智慧
|
T5
|
T5
|
T5
|
LZH
|
李文佐
|
次權嚮之睡軒韻
|
身罹世網羨冥鴻,
到處危途蜀道同。
凌雪馳驅愁獨苦,
看雲記憶喜相逢。
慙非出宰郞官選,
籍甚分司御史風。
公館寂寥誰與語,
吟詩幸許酒杯空。
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T3
|
T3
|
IND
|
Ka
|
BAIT MELODIMU, MAMA
|
BAIT MELODIMU, MAMA
Oleh Ka
Terlelap kutertidur dengan tangis.
Terbuai aku dengan sepi,
Mama..
Ku mencintai pada jiwamu yang bijak
Ku mencintai pada bait melodimu menimangku
Ku mencintai setiap tetes peluhmu...
Mama..
Namun kini hanya ada bait yang menyiksa
Ada nafas yang tersengal dikerokonganku
Ada peluh yang melepuhkan kulitku...
Ma...
Ku merasa ada budi yang cepat dibalas
Ku merasa ada hal yang telah menantiku
Ku merasa tuntunan rupiah menghantuiku !
Ma..
Ketakutan terus menghempitku,
Kegagalan membuatku rasa ingin mengakhiri hidup ini !
Tapi
aku lebih takut Tuhan murka kepadaku...
Ma..
Ku ingin bait semgangatmu untukku
Ku ingin senyuman hangat yang menegarkanku
Namun
ku tidak memaksa.
Kini, yang ku mau hanya Do'a mu
Yang akan menghantarkan aku, pada gemilangnya..
Masa depanku...
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
TUR
|
Melih Cevdet Anday
|
Apartman
|
Dün iki katliydi,
Bugün üç katli
Derken
Dört katli, bes katli, alti katli
Yükseliyor efendim yükseliyor,
Memleket yükseliyor
|
T4
|
社会、权力与历史
|
T4
|
T4
|
T4
|
HEB
|
Eli Eliahu
|
המלצה
|
אַל תִּהְיֶה מְשׁוֹרֵר.קָשֶׁה לִחְיוֹת כָּכָה -כָּל דָּבָר מְסַמֵּלדָּבָר אַחֵר.אַל תִּהְיֶה מְשׁוֹרֵר.אֵין זֶה דָּבָר פָּשׁוּט לִהְיוֹתתָּמִיד בְּנַעֲלָיו שֶׁל מִישֶׁהוּ אַחֵר.לְמַד דְּבַר מַה שֶׁיֵּשׁ עִמּוֹ תּוֹעֶלֶת.שֶׁיִּפְתַּח לְךָ דֶּלֶת.מַשֶּׁהוּ עִם חֻקִּים בְּרוּרִים.מוטב עִם מִסְפָּרִים.עַל מִסְפָּרִים אֶפְשָׁר לִסְמֹךְ.הֵם אֲמִינִים.לֹא כְּמוֹ הַמִּלִּים, שֶׁאוֹמְרוֹת דָּבָראֶחָד וּמִתְכַּוְּנוֹת לְדָבָר שֵׁנִי.
|
T6
|
语言、艺术与创造
|
T6
|
T6
|
T6
|
PAN
|
محمد بوٹا گجراتی
|
بے بہت دراز اوہ برج اُچا
|
بے بہت دراز اوہ برج اُچا
جتھے عشقَ دے جھنڈڑے جھلدے نی
ایہہ عشقَ بازار بیپار ڈاہڈھا
جتھے سودڑے سراں دے تلدے نی
پھرن کالڑے ماتمی ویس کرکے
عاشق بھور مشتاق جو پھلّ دے نی
قیدی عشقَ دے بوٹیا لین ترلے
گلوں زلف دے طوق نہ کُھلھدے نی
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
LZH
|
孫漸
|
過南華
|
挾策自羽齡,
周覽南華書。
茫然訪道志,
欲駕將焉如。
朅來南華道,
始識其故墟。
塵跡寄委蛻,
萬事同蘧廬。
想其爲吏時,
傲世樂有餘。
天地等毫末,
軒冕同錙銖。
三公禮蓽戶,
萬乘尊褐夫。
去古邈已遠,
澆風日淪胥。
得喪嚇腐鼠,
怒悅紛衆狙。
材否笑鶩雁,
斷續傷鶴鳬。
釣臺已湮沒,
漆城稱荒蕪。
恨不見斯人,
逍遙與之俱。
還淳以反樸,
撫俗歸黄虞。
神交付恍惚,
日暮猶躊躇。
|
T5
|
神圣、超验与智慧
|
T5
|
T5
|
T5
|
LZH
|
萧钧
|
晚景游泛怀友
|
龙开依御沟,
凤辖转芳洲。
云峰初辨夏,
麦气早迎秋。
山翠馀烟积,
川平晚照收。
浪随文鹢转,
渡逐彩鸳浮。
风花转未落,
岩泉咽不流。
一辞金谷苑,
空想竹林游。
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
ASM
|
পল্লৱ কুমাৰ নাথ
|
সেই সময় সেই সমীক্ষা
|
সেই সময় নিৰব আছিল আবেলিৰ দৰেই
যাৰ বাবে ঘূণে ধৰা নাছিল সেই সময়ৰ বুকুত
অতীতৰ গান
সুৰৰ অতীত
কোন সেই নাৰীৰ দৰে হৃদয়ৰ নদীৰ দৰে শৰীৰৰ
শস্য শ্যামলা বুকুত অঁকা হালধীয়া বুটা
যৌৱনৰ গান
সুৰৰ যৌৱন
সেই সময়ৰ বুকুত আছে এটি দশকৰ নিতুল ভাষ্কৰ্য্য
শৈশৱৰ পৰা যৌৱনলৈ জীৱনৰ সমীক্ষা
জীৱনৰ গান
সুৰৰ জীৱন
সেই সমীক্ষায়ে ইতিহাস হোৱাৰ দুখত ৰিঙিয়াই
কলঙৰ ঘাটতো নিথৰ লাগে,পুৰণি সাঁকোডালে সাৱটি লয় অতীত
মিলনৰ গান
সুৰৰ মিলন
সেই সময়ত যি আছিল
সেই সমীক্ষাত নিৰ্ভূল বাখ্যা !
সেই সময়, সেই সমীক্ষা
( ৰচনাঃ ০১ জানুৱাৰী, ২০১৫
পূৰ্ব প্ৰকাশঃ দেওবৰীয়া চৰা, দৈনিক অসম )
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T3
|
T3
|
ARA
|
الشاعر محمد ولد بن ولد أحميدا
|
قصيدة يا عارفا من كل فن
|
يَا عَارِفاً مِن كُلِّ فَن
شَوَارِداً لَم تُعرَفَن
عَن كُلِّ فَهمٍ عُزَّفاً
لَم يَدرِ بَينَ مَعنَاهَا يَفَن
غَادَرتهَا بِلا خَفاً
مِن وَاجِبٍ وما يُسَن
أنتَ الفَتَى الأسني الحَسَن
في يَقَظَةٍ وفي وَسَن
ألقَى لَكَ المَجدُ الرَّسَن
يَسُرُّني أَن تَلبَسَن
بُرداً قَشِيباً أوكِساً
|
T5
|
神圣、超验与智慧
|
T5
|
T5
|
T2
|
RUS
|
Leonid Schwab
|
[И некого зачем предупредить...]
|
И некого зачем предупредить, Автомобилем с птичьего полета, хромым коростелем Распоряжаться по собственному усмотрению, Погода велика.
Одушевленный Предмет неуязвим.
Грядет бездушная замена каруселей, И венгр венгерский запоет внутренним голосом, Прекрасный камень телевизор, Прекрасный город стадион, И венгр венгерский под страхом смерти Венгрию не покинет.
|
T4
|
社会、权力与历史
|
T4
|
T4
|
T4
|
LZH
|
韦洵美
|
假僧榻闷吟
|
四壁纷纷蟋蟀声,
背灯欹枕梦难成。
人间有此不平事,
何处人能报不平。
|
T4
|
社会、权力与历史
|
T4
|
T4
|
T4
|
LZH
|
姚勉
|
寄鄒希聖兄弟
|
槐花又向此秋黄,
槐未黄時趁早忙。
龍到水高衝浪化,
鵬因風厚貼雲翔。
棠金鏃取霜筠健,
越砥磨開電劍光。
努力晨窗并夜案,
天庭已動桂枝香。
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
CUSTOM:科举劝勉
|
URD
|
Amir Ameer
|
نہ تو نے پہنے جو اپنے ہاتھوں میں میری ان انگلیوں کے کنگن
|
نہ تو نے پہنے جو اپنے ہاتھوں میں میری ان انگلیوں کے کنگنتو سوچ لے کتنی سونی سونی تری کلائی پڑی رہے گی
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
PAN
|
نصیر بلوچ
|
مینوں پورے دیس دی چنتا، اوہنوں خطرہ گھر دا اے
|
مینوں پورے دیس دی چنتا، اوہنوں خطرہ گھر دا اے
ٹوٹے کر کے جہڑا شیشہ کندھاں دے وچ بھردا اے
بھکھیاں وانگوں سورج وی سرمایہ دار توں ڈر دا اے
جھگیاں نالوں پہلاں چانن محلاں اُتے کردا اے
اُس بندے دی تنہائی داتینوں کیہ اندازہ اے
آپے گلاں کردا جہڑا آپ ہنگارے بھر دا اے
اوہدے نال نبھانی پے گئی ویلے دی مجبوری اے
گل گل نال وگڑ دا جہڑا گل گل نال سنور دا اے
تھوڑے پانی ہووے کنڈھے سینہ تان کھلوندے نیں
ایدھر اودھر والا کنڈھا طوفاناں توں ڈر دا اے
ہارے نوں ہیرا کہندے نیں ایہ پر گل اے اوہدے لئی
جہڑا بازی جِت سکدا اے، سجناں پچھے ہردا اے
...............
کتاب: تیرا ہجر گلاب جیہا
صفحہ: 40
|
T4
|
社会、权力与历史
|
T4
|
T4
|
T3
|
RUS
|
Буткевич (Бета) Борис Васильевич
|
Маньчжурские ямбы
|
I
Ну да! Еще не так давно
В мое раскрытое окно
И в дверь на цементный балкон
Вставал июньский небосклон.
Маньчжурский неподвижный зной:
С утра ленивая пора,
Лимонов профиль вырезной,
А во дворе -- детей игра...
И плыл дрожащий горизонт,
И млели там зонты дерев,
И солнце -- огненный орех --
Опять слепило горячо.
Опять стремительный дракон
Взмывал в лазурь, на высоту,
И делался горяч балкон,
И пронизала пустоту
Огня небесного искра,
И приходила в мой покой,
Касалась легкою рукой
Тоска (она любви сестра).
II
Ну почему бы не поплыть,
А то отправиться пешком,
С бродячим за спиной мешком.
Туда, где с башнями углы
Оглиненных кизячьих стен,
Где вовсе раскрывает свет
Испепеляющий дракон;
В бумаге поднято окно,
И на циновке детский стол,
И флейта плачется светло,
А музыкант на ней -- слепой.
Проедет в толстые врата
Мешками полная арба...
Коней дрожащая губа,
А шея стрижена, крута,
Извозчик по пояс нагой
(И как мала его нога!),
А там стреляет кнут другой
И -- впряженных коров рога...
III
Не раз задумывался я
Уйти в глубокие края,
И в фанзе поселиться там,
Где часты переплеты рам;
Бумага в них, а не стекло,
И кана под окном тепло.
На скользкую циновку сесть,
Свинину палочками есть
И чаем горьким запивать;
Потом курить и рисовать,
Писать на шелке письмена --
И станет жизнь моя ясна,
Ясна, как сами письмена.
|
T1
|
自然、宇宙与地方感
|
T1
|
T1
|
T1
|
HIN
|
Dharamvir Bharati
|
4. समापन वाक्य-एज़रा पाउण्ड
|
ओ मेरे गीतो इतनी उत्कण्ठा और जिज्ञासा से क्यों देखते हो तुम लोगों के चेहरों में क्या उनमें तुम्हें अपने गुज़रे खोये मिल जाएँगे ?
|
T6
|
语言、艺术与创造
|
T6
|
T6
|
T6
|
HUN
|
Petőfi Sándor
|
A BILINCS
|
Szabadságért küzdött az ifju,
S börtönbe dobták, ottan űl,
És meg-megrázza és átkozza
Bilincsét nagy kegyetlenűl.
Bilincse ekkép szóla hozzá:
„Csörgess, de oh ne átkozzál!
Csörgess, ifjú, csörgésem átok,
Mely a zsarnok fejére száll!
Ugye nem ismersz? a szabadság
Csatáiban kard voltam én,
S épen talán a te kezedben
Villogtam a vér mezején.
Szerencsétlen te, szerencsétlen
Kardoddal hol találkozál!
Csörgess, ifjú, csörgésem átok,
Mely a zsarnok fejére száll.
Bilincset vertenek belőlem,
Belőlem, aki kard valék,
S ki vélem vítt a szabadságért,
Most azt szorítom... szörnyüség!
Szégyennek és haragnak pirja
A rozsda, amely rajtam áll.
Csörgess ifjú, csörgésem átok,
Mely a zsarnok fejére száll.”
Nagykároly, 1846. szeptember 5-12.
|
T4
|
社会、权力与历史
|
T4
|
T4
|
T4
|
ARA
|
الشاعر ابن هذيل القرطبي
|
قصيدة مطوقة يغدو الندى في جناحها
|
مُطوقةُ يغدو النّدى في جَناحِها
لآلىءَ ليست من نظامِ ولا سَلَكِ
إذا انتقلت عن أيكها فكأنّما
قوادمُها أجفانُ والهةٍ تبكي
|
T1
|
自然、宇宙与地方感
|
T1
|
T1
|
T3
|
LZH
|
茅光著
|
雞鳴城
|
盡道曹瞞計策深,
當年何事困烏林。
雞鳴喚起遲遲日,
照見奸雄一片心。
|
T4
|
社会、权力与历史
|
T4
|
T4
|
T4
|
ARA
|
الشاعر مصطفي الغلاييني
|
قصيدة رايةَ العُرْبِ رايةَ المَدنِيَّهْ
|
رايةَ العُرْبِ رايةَ المَدنِيَّهْ
رايةَ المجدِ رايةَ الحُرِّيَّهْ
أَنتِ مَهْوَى آمالِنا الوطنيَّهْ
ومَنارٌ يَهدي السبيلَ السَّويَّهْدُمْتِ فينا مَدَى الزمان عَلِيَّهْ
بكِ نَحْمي الحِمَى المُفَدَّى ونجْني
ثَمَراتٍ تُحْيي الديارَ وتُغْني
ونَرَجِّي الحياةَ في رَوْضِ أَمْنِ
وارفٍ ظِلُّهُخَصِيبٍ اغَنِّفي حِمَى دَوْلَةِ العُلاَ العَرَبِيَّهْ
اِرْفَعُوا رايةَ الفَضِيلَةِ فِينا
واسْتِثيرُوا مجدَ الجُدودِ الدَّفِينا
إِنَّ صَوْتَ الآباءِ يَدْعُو البَنِينا
أَنْ يهُبُّوا إلى العُلاَ مُسْرِعِينابِنُفُوسٍ تَهْوَى المعالي أَبِيَّهْ
ناشِئَ العُرْبِ يا سَلِيلَ المَعالي
أنتَ غُصْنٌ في رَوْضَةِ الآمالِ
جَرِّدِ العَزْمَ في صُفوفِ اللَّيالي
واحْمِ بالنفسِ والظُّبَى والمالِرايةَ العُرْبِ رايةَ المَدَنِيَّهْ
|
T4
|
社会、权力与历史
|
T4
|
T4
|
T4
|
CES
|
Ráb, Václav Věnceslav
|
MLÁDEC Z HRUŠOVA.
|
„Ký to přes skalnaté stěny
Oděnců se valí roj?
Totě Zvikoš rozezlený –
Vše se rychle k boji stroj!
Na tě čeká komoň vraný,
Chop se meče, synu můj!
Zběř tu rozplaš na vše strany,
Stár je k bitvě otec tvůj.“
Takto k synu milenému
Vece starý Hrušovec,
Do pravice bujarému
Mládci tiskna praporec;
„Vezmi tento zlatotkaný
Prápor, pod nímž vážný děd
Na pohanské Pomořany
Zmar a krutou zhoubu ved.
Mnohdykráte hrad můj stéci
Smělí vrazi dychtili,
Prchli však, an barvoskvěcí
Prápor vláti zočili.
Chovej ho co zřetel v hlavě,
Svatým ti buď znamením,
Vrať se vítězně a zdravě,
Aneb klesni mrtev s ním.“
Z kmetových ust ledva zplyne
K synu tklivá tato řeč,
Již on prápor k srdci vine,
K boku pásá věrný meč;
Pancířem si prsa kryje,
V nichžto srdce plamenné
Pro milostnou Jutu bije,
Jarou láskou raněné.
Dívka želem očka klopí,
S tajným želem hledí naň,
Zbledlé tváře slzou kropí,
„Drahý, dí mu, život chraň!“
A pak zdobí prápor věncem,
Skvostný připíná mu háv;
Bolně volá za milencem:
„Vrať se šťasten, vrať se zdráv!“
Po dolinách příkrou strání
Rozlétá se bitvy hluk,
V bouřlivém tu hlaholání
Vyřítí se sterý pluk.
V nich se mládcův prápor chvěje,
Neseť v řady záhubu,
Slunce již naň záři leje,
Na krvavou obrubu.
Na věži pak v hradě stojí
Dívka, hledí v údolí,
Milenec tam v horkém boji
S nepřítelem zápolí;
Radostí v ní srdce plesá,
Když se prápor zhůru dme,
A když v seči k zemi klesá,
Lkajíc ruce k nebi pne.
Jako v strašném rozkacení
Kanec drtí smrčiny,
Tak i stírá v zápasení
Zbory jinoch hrdinný.
Aj, tu Zvikoš naň doráží,
Vztekle na hrdinu zří,
Rázem jej tne v pravé paží,
V němž se drahý prápor skví.
Prápor klesá; tu ho chytí
Mládec v silnou levici,
V nepřátelský zbor se řítí
Co lev hněvem soptící.
A jak vrchol na pahoří
Jedlový se kolébá,
Prápor opět v zlaté zoři
Větrem hrdě plápolá.
Zvikošův tu zbrojnoš klamně
Nazad z pluku vyrazí,
Vítězovo levé rámě
Hrotem těžkým odrazí;
Vřelou krví mládec kropí
Roucha zlatou tkaninu,
Prápor v letu usty chopí,
Střelmo pádí v dálinu.
Blíže hradu mrtev padne
Slibu věrný mládenec,
Ještě drží usta chladné
Věnčený ten praporec.
Dívka s hradu vysokého
Letí střelená co laň,
Uzříc hocha ubledlého
Bledne též a – sklesne naň.
Teď tam na travnaté pláni
Věkoletý stojí strom,
Kmeny vetché v řeku sklání,
Vrchol dávno zdrtil hrom;
Bašty hradu Hrušovského
Zmařilo již století,
Čin však mládce udatného
Chová Čech v své paměti.
|
T4
|
社会、权力与历史
|
T4
|
T4
|
T4
|
BEN
|
তারাপদ রায়
|
লাল ডায়েরি
|
প্রত্যেকের বাড়ির ঠিকানা আমি লাল ডায়েরীতে
টুকে রাখি, খুব বর্ষাকালে কিংবা কোনো এক শীতে
চলে যাবো। ওভারকোট, গরম দস্তানা-
হয়তো অবাক হবে নাকি কিছু নয়,
‘কী খবর, এখন কী মনে করে?....এত কুয়াশায়
বাড়ি চিনতে কষ্ট হলো খুব?’
কোথায় কুয়াশা ,
এ ঠিকানা এপ্রিল মাসের। তখন আকাশ পথঘাট
খুব ঝকঝকে ছিলো, তোমার বাড়ির সামনে
বকুল গাছের ডালে শালিকের বাসাভরা ফুল ।
কি আশ্চর্য !
তোমার বাড়ির সামনে বকুল ছিলো না ,
আমার ডায়েরিতে দ্যাখো,
এই তো বকুলগাছ, এই কমাটার পাশে শালিকের বাসা।
সমস্ত ঠিকানা কবে ছবি হয়ে গেছে ,
যে যার বাড়িতে আছো।
বর্ষাতি জড়িয়ে আমি প্রথম বৃষ্টিতে চলে যাবো।
তোমার বাড়ির পিছে কদমবাগান,
ফুল ফোটে আমার ডায়েরিতে।
(কাব্যগ্রন্থঃ ছিলাম ভালবাসার নীল পতাকাতলে স্বাধীন)
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T3
|
T2
|
ARA
|
الشاعر أعشي تغلب
|
قصيدة كأني وابن أدعج إذ دخلنا
|
كأني وابن أدعج إذ دخلنا
على قرشيك الورع الجبان
هزبراً غابةٍ وقصا حماراً
فظلا حوله يتناهشان
أنا الجشمي من جشم بن بكرٍ
عشية رعت طرفك بالبنان
فما يستطيع ذو ملكٍ عقابي
إذا اجترمت يدي وجنى لساني
عشية غاب عنك بنو هشامٍ
وعثمان استها وبنو أبان
تروح إلى منازلها قريش
وأنت مخيم بالزرقان
|
T4
|
社会、权力与历史
|
T4
|
T4
|
T4
|
ZHO
|
郭天祐
|
错置之海——致我终将远去的家乡
|
「海潮穿透梦的轮廓
思念的渔汛已抵达岸边
浪头难掩激动」
⠀
复印旧日,风里
奔赴失去形迹的海岸
汉神巨蛋、爱河码头、旧火车站
⠀
我们都曾被其抚养,这粼粼世界
映着水族的踪迹
雾笛刺破每个黄昏
温暖流淌一地
⠀
霎时选举宣传车迎面
轰鸣,来自未然的震颤
干燥念想的滨线。形貌模糊
大街闪烁着招租标示,霓虹广告灯板
跌进无水沙滩
⠀
再一次我将成为见证。一个陆生人
建造一座虚幻港都
那里没有追忆,如果
一个背海者得以被宽容
⠀
波涛涌动一如每个昨日
沛然且未定……
这一瞬。城国已干燥的无法自欺
浪头、骤雨和船鸣
已然不再。一个时代终结
⠀
水花终究迷离,犹如传说
我走向残阳
手里握着沉默的瓶中船——
⠀
仅存的错置之海
|
T1
|
自然、宇宙与地方感
|
T1
|
T1
|
T3
|
RUS
|
Дементьев Николай Иванович
|
Оркестр
|
Уже кончали четвёртый акт.
Бинокли метались, как молнии. Зорко
Смотрели с галёрки, и музыка в такт
Ласкала актёров, партер и галёрку.
Молчал дирижёр, громыхал монолог,
Дыхание было задержано в лёгких,
Когда из-под сцены змеёю дымок
Прополз к декорациям, тонкий и лёгкий.
Вначале никто не заметил огня,
И до появленья пожарного с лампой
Гремел монолог, инструменты, звеня,
Бросали кусками веселье за рампу.
Но крик брандмайора игру перервал
На смутном обрыве взметённого чувства.
Сполз занавес наполовину, и зал
Напрягся, как прут, надломился и - хрустнул.
Все бросились вон от насиженных мест
На лестницу, к дверям от запаха гари.
Но паника выросла наперерез
Бегущим и мнущим испуганным тварям.
Тогда-то взлетели смычки, и оркестр
По сводам горящего зала ударил.
Про дым и пожар позабыл дирижёр,
И по мановению лёгкого взмаха
Вдруг выросла в невозмутимый мажор
Спокойная ширь оратории Баха.
До давки в дверях докатилась волна,
Легла на полу, успокаивать стала.
И люди очнулись. Так после вина
Вину сознают, ощущают усталость.
На улицу вышли, калош не забыв,
Шатаясь слегка от жары и угара,
А в зале обрушились пол и столбы,
И выходы были объяты пожаром.
Обвалы рождали невиданный треск,
Огонь древесину глотал, как обжора,
А где-то внизу, не обиваясь с мажора,
Заканчивал трудную пьесу оркестр.
|
T6
|
语言、艺术与创造
|
T6
|
T6
|
T6
|
CES
|
Kosina, Jaroslav
|
POSLEDNÍ ŽREC.
|
Juž západ červánkovou září zkvetl
a večera klid na zem stichlou sletl.
Tu žrec sám přede sochou Svantovíta
a duší jeho vzpomínek roj zmítá;
duch jeho v onen zašlý čas se noří,
kdy naposled zřel divou sevřen mukou,
jak svatým ohněm svatá oběť hoří,
již bohům vlastní byl zapálil rukou.
Však oběť svatá tehdy neskončena...
Neb Němců dav juž číhal v háji svatém
a okem bystrým jako lačná fena
se díval po plameni žertvy vzňatém.
Jich vůdcem muž byl v říze černé,
kříž držel v ruce ze suchého klestí
a děl, že zákon svaté pravdy pěstí.
Čím jemu kříž, tím chase jeho věrné
byl divý třasot mečů těžkopádných,
jenž nešetřil ni dívčích prsou vnadných,
ni stánků božích – hájů posvátných,
ba bohům samým hrozil jejich pych.
Juž do rohu vlil víno Svantovítu,
juž zpěv posvátný hájem šírým zní tu...
Však viz! Muž onen děsný v říze černé
tu náhle pokynul své chase věrné –
ta jásala – lid trnul – a hned meči
juž kláno bylo ve divoké seči...
Ó běda! Bezbranné tu děti, ženy
nepřátel meči leží povražděny
a mužové, již vyronili sílu,
jen na smrť myslí, na mohylu.
Žrec Svantovítův sepiat zírá podál,
jak v jeho říze žoldák zlato hledá,
jak divoce se šklebí tvář mu snědá,
jak divokým mu žárem plane líce,
když drzou rukou svojí do přílbice
přelévá víno ze svatého rohu,
jež v oběť posvěceno bylo bohu.
Tu modlitbou zaúpěl k Svantovítu:
„Ty ze svého v to zíráš, bože, skrytu,
jak žoldák z cizích krajů loupeží tu,
ty zříš, jak pokálen tvůj svatý stánek,
a vzdechy naše nese k tobě vánek.
Ó bože, pomoz nám v nerovném boji,
ó ukaž na vrazích teď sílu svoji,
ó vyslyš služebníků svojich stesky
a ruce jim žhavými ochrom blesky
a rozdrť meče jejich těžkopádné
a hromem potři duše jejich zrádné!“
Však nadarmo zří blankyt na nebeský,
nadarmo hledá křivolaké blesky,
klín hromu nehučí tím děsným tichem,
jen žoldnéř posupným se směje smíchem;
žrec darmo k nebi upírá své zraky...
A duši jeho těžkoleté mraky
zastírat jmou se rouškou hustou;
nebeský blankyt v tmu se mění pustou
a ucho neslyší juž drsných zvuků,
jež provázejí v díle drsnou ruku.
Juž víčko umdlelé se uzavírá
a mdloba žrece v tuhou náruč svírá.
Tak dlouho ležel tu. Juž večer byl,
když jatý žrec se z mrákot probudil,
juž míru duch utichlou objal zemi
a hvozdy šíré svými perutěmi
a temno sletlo v hor a lesů lemy.
Žrec spoutaný kol vrahů meče hledá
a udiven své zraky vzhůru zvedá.
Kam poděla se tlupa vrahů těch?
Či jenom hrozný sen mu used v skráně
jak mlha večerní v okolní stráně?
Ó ne, vždyť cítí přehroznou tu muku,
jak pouto cizácké mu svírá ruku,
zří kolem bratří mrtvých siná těla,
nad nimiž peruť smrti zašuměla,
zří těžké mlaty v ostrém ležet hloží
a v troskách povalenu sochu boží,
zří všude pohromu a trosky bídné,
kam jenom ztrmácené oko vzhlídne.
Tu náhle jarou vzchopil se žrec silou
a přísahal svých druhů nad mohylou:
„Ó bože, sílo tajemná a věčná,
i za ty trudy duše má ti vděčna!
Tys od nás odvrátil své hněvné oko
a dopustil, že ňader ve hluboko
nám cizák vetknul po jílec až dýku.
I za to měj ode mne slova díků!
Vím, pane, že jsem nehodným tvým sluhou,
jenž vládneš bouře jekem, míru duhou,
však sloužit chci ti dechem posledním.
Než z ruky mé zas k tobě vonný dým
se ve kotoučích modrých vzpramení,
ať stáří zlomí sílu v rameni,
ať mlékem zbělá havranní můj vlas
a sirou osykou se chvěje hlas.
Teď na poušť jdu, bych usmířil tvůj hněv,
kde uslyším jen bouře, dravců řev.
Až moje skráně šedinami zkvetou,
pak zas se vrátím v tu zem nyní kletou
a zas ti žertvu vonnou zapálím.
Pak podivíš se, bože, věrným svým!“
Od dob těch přes poušť, novou jeho vlasť
let dvacet prchlo věkův u propasť,
v tu temnou, nevyzpytnou propasť věků –
žil sám se zvěří divou v bouře jeku.
Když mněl, že usmířil juž bohů hněv,
tu starou touhou vzkypěla mu krev:
on z pouště v rodné kraje sám se vrací.
Myšlenek osnova se v dumách ztrácí,
kles jemu smutek ňader ve hluboko,
neb kam své stářím zmdlelé zdvihne oko,
zří všude cizince. „Vy, háje svaté,
jste sprzněny a nyní slunce zlaté
zde mořem světla září nade mnou,
kde jindy hvozd tkal temnosť tajemnou.
Lid můj se neklání víc bohům otců,
však bohu vnucenému ostřím bodců,
krev červená teď barví naše řeky
a mrtvol houf konejší vrahů vzteky.
Po letech zas se ve vlasť vracím,
však co zřít musím? Krbu na domácím
žár skřítkům posvátným víc nezaplane
a bázně duch nad krajem rodným vane.
V dědictví otců cizáci teď žijí
a cizí koně naše vody pijí.
Ó bože, sílo tajemná i věčná,
i za ten trud má duše je ti vděčna.
Teď půjdu v kraj a hlasem hromným
zaúpím v duše vrahům věrolomným,
já vypudím je rázem z rodna kraje,
neb tobě půda, bože, posvátna je.
Až znova lid v háje svých vkročí bohů,
pak vínem zpěním okraj tvého rohu.
Dřív nežli černá noc svou zmaří sílu
před jitrem – vzhůru ku spasnému dílu!“
Tak děl a chvatně třesoucí se pěstí
si cestu z háje posvátného klestí...
Však náhle stanul u blízkého křoví.
Tam, kde vysoká tráva z půdy klíčí,
se znenáhla muž, obr děsný, týčí
a na žrece zrak metá sokoličí.
A jak když od větru se hýbe tráva –
hle! za ním druhý juž z úkrytu vstává,
za druhým třetí a juž hrozná tlupa
zří dychtivě na žrece okem supa.
Muž starý, polo slepý, v říze černé
byl hrozným vůdcem té své chase věrné.
Kříž držel v ruce ze suchého klestí
a třasným hlasem děl, že pěstí
on zákon pravdy. Pokynul a mlatů
se několik hned vzhůru vzneslo v chvatu.
Jen jeden vzmach a mrtvo leží tělo,
jež slávu bohův obnoviti chtělo.
Juž smrti mrak na víčka usedá
a líce strastmi rozoraná pohledá
a ve mdlé ucho drzý posměch zní:
„Žrec poslední byl žertvou poslední!“
|
T4
|
社会、权力与历史
|
T4
|
T4
|
T4
|
LZH
|
朱福清
|
歇浦感旧
|
年华如水事如尘,
道是寻春却送春。
青雀划开波底月,
黄金误尽画中人。
落花无奈依芳草,
飞絮多情肯化蘋。
不许今年头不白,
懊侬词稿又翻新。
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T3
|
T3
|
LZH
|
沈括
|
鄜延凱歌
|
馬尾胡琴隨漢車,
曲聲猶自怨單于。
彎弓莫射雲中雁,
歸雁如今不寄書。
|
T4
|
社会、权力与历史
|
T4
|
T4
|
T4
|
ARA
|
الشاعر نصار الظفيري
|
قصيدة المليكه
|
قابلتها والشوق فيني ما صبر
إلا ثواني وبعدها قال وحكى
قال وتكلم عن عذابي والسهر
وقال الهموم اللي أعانيها وشكى
تعذبتني حب وذابتني قهر
وكم قلبها من حبها لقلبي بكى
وقالت تأكد ما يغيرني بشر
إنت الوحيد اللي خفوقي تملكه
لكن ظروف الناس يا خلي بحر
محد ملك ظرفه ولا حد يملكه
ولا ترى شوفك يكحل بالنظر
لكن طريق البعد لازم أسلكه
جاوبتها هالبعد مجبور وقدر
ودرب الوصل مجبور قلبك يتركه
عهد علي منساك لو غبتي دهر
إنتي المليكه بس وقلبي المملكه
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
HUN
|
Arany, János
|
SIR-VERS
|
Nincs végezve itt még a cikk,
Folytatása következik:
Én-Uram, légy én szerkesztőm,
Új folyamban újrakezdőm.
|
T6
|
语言、艺术与创造
|
T6
|
T6
|
T6
|
LZH
|
仇远
|
江阴何仲礼相访和答
|
月照空梁几梦中,
翩然环佩下天风。
十年不到澄江上,
一棹能来濑水东。
湖海交游今渐少,
英豪见识略相同。
旧时东野吟诗处,
何日携壶酹此翁。
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
LZH
|
陳正誼
|
尋八愚舊蹟
|
十年溪上意,
懷抱何殷殷。
如此山川秀,
自傳冰雪文。
小橋橫野色,
亂石帶寒雲。
我欲采高隱,
遺蹤不可聞。
|
T1
|
自然、宇宙与地方感
|
T1
|
T3
|
T1
|
RUS
|
Перфильев Александр Михайлович
|
Седое, старое, в мятелях Рождество
|
Седое, старое, в мятелях Рождество,
Такое милое, как елочные свечи. . .
Далекой радостью пахнуло от него
И легче груз, упавший нам на плечи . . .
Хоть новых радостей не видим мы предтечи —
Звезда бумажная нас манит в Вифлеем,
И дед рождественский, и старых сказок речи
Дороже и ценней всех жизненных проблем.
Воспоминанья детства близки всем,
И детских глаз так драгоценны блестки,
Что хочется спросить мучительно — зачем
Сменила жизнь мой прежний Вифлеем
На балаганные бумажные подмостки?
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T3
|
T3
|
BUL
|
Карл Сандбърг
|
Троици
|
Когато бях дете, чух три червени думи —
по улиците падали французите за тях:
Братство, Равенство и Свобода. Попитах
защо за думи хората загиват.
Пораснах. Мъже брадати с люляк на реверите
ме учеха, че няма по-възвишени от тези златни думи:
Небе, Семейство, Майка. Други пък, по-стари,
припяваха протяжно с глас, дълбоко от гърдите им извиращ,
три други думи: Бог, Безсмъртие и Дълг.
Всевечните часовници тиктакаха от алфа до омега,
вещаеха и гибел, и проклятие, а времето словата си менеше.
Проблясваха комети в небесата. А от великата Русия долетяха
три непреклонни думи, за които падаха
работниците с пушки във ръце: Хляб, Мир, Земя.
Накрая срещнах аз един моряк от Щатите
с момиче върху коленете си — за спомен от световните пристанища —
и тъй ми рече той: „Щом искаш ти по цялата земя
да бъдеш у дома си, три неща да казваш научи:
«Обичаш ли ме? — Шунка със яйца! — и — Плаща, моля!»“
|
T4
|
社会、权力与历史
|
T4
|
T4
|
T4
|
ARA
|
الشاعر مقبولة عبد الحليم
|
قصيدة ودعني أغني
|
لأني كزهرك أهوى الصباح
ربيعًا تسنى بعمري ولاح
لأني نقاء الندى ليت روحي
ترقَّ نسيمًا كعطر الأقاح
وتملا دنان الحياة بخمرٍ
حلالٍ لثغرك كأسًا مباح
أنا ما نسيتك يومًا وإني
جدلت زهورك دومًا وشاح
وشالاً رقيقًا سواراً وعقدًا
فكيف سأمضي بدرب الرواح!!
وكيف تنام عيوني وتغفو
وأنت ببعدي تلوك الجراح
أريدك طيرًا طروبًا فدعني
أغني لتعشق فيَّ الصباح
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
PAN
|
عبدالکریم قدسی
|
اونہاں اگے بھرے پیالے پئے ہوئے نیں
|
اونہاں اگے بھرے پیالے پئے ہوئے نیں
سانوں اپنی جان دے لالے پئے ہوئے نیں
شعراں دی مندری وچّ لائیے نگ وانگوں
جیہڑے دکھڑے آل دوالے پئے ہوئے نیں
کجھ شعراں دی ہانڈی وچّ تلخی دا تڑکا
کجھ حالات دے گرم مصالحے پئے ہوئے نیں
انیائے دے پتھراں رستے ڈکے نیں
سدیاں بعد وی اوتھے ہالے پئے ہوئے نیں
نکیاں ہُندیاں توں جو مینوں خط لکھے
میرے کول اوہ اجے سمبھالے پئے ہوئے نیں
رجّ بیٹھے نا دل دی گلّ کوئی کیتی
اوہ جاون لئی ایویں کاہلے پئے ہوئے نیں
غربت والی دھوڑ وچّ رستہ دسدا نہیں
اکِّھیں بے سمتی دے جالے پئے ہوئے نیں
تُہمت لاؤن توں پہلاں ایہہ وی سوچ لوو
قدسی کول وی بڑے حوالے پئے ہوئے نیں
|
T4
|
社会、权力与历史
|
T4
|
T4
|
T3
|
JPN
|
基政(高階)
| null |
いかなれは こひしとおもふ いにしへの つきひにそへて とほさかるらむ
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
BUL
|
Ясен Василев
|
— когато бъдем безплътни (E=MC²)
|
— Ad infinitum —
Предвещано е: — времевретеното ще прободе овеществената вселена — :
Бездънният кладенец зее:
Долу.
Бог.
Има ли Бог?
Бог спи!
Планетите-електрони кръговъртят във въртоп около ядрото-слънце.
Чий взор се е разлял в черните дупки на галактиките?
E=MC² — когато бъдем безплътни —
Костенурките издъхват под тежестта на света.
Полуголи в пясъка под пирамидите
тантриците танцуват триединно върху върховете на тризъбеца
— създателя, пазителя и разрушителя —
Тайната: кванти; кварки; бог…
Парадокси на времето: броениците отново ще се разпръснат…
— (защото ние сме бог) —
когато бъдем безплътни —
|
T5
|
神圣、超验与智慧
|
T5
|
T5
|
T5
|
POR
|
Luís Veiga Leitão
|
Acompanhamento Lírico
|
Desceu a nuvem. E de vale em vale
a manhã ficou pálida suspensa
Árvores lama fronte de quem pensa
vestem de branco um branco glacial
Como flecha de lume no vitral
também minha alma que brilhou intensa
novamente afogou sua presença
no fundo de uma túnica irreal
E levo-a
pelo mar fora pelo mar da névoa
sob o silêncio úmido profundo
em cujas mãos de lágrimas deponho
o mutilado corpo do teu sonho
corpo sem asas de voar no mundo
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T3
|
T2
|
T2
|
LZH
|
程正隆
|
瀦湖晚眺
|
平湖落日鱗鱗起,
飛蓬過影長千咫。
北望山陰峰可數,
南山紺碧如浮水。
去舟一一趣山裏,
遠紅蕩漾生霞綺。
空濛樹色有無間,
斜倚枯笻想畫理。
|
T1
|
自然、宇宙与地方感
|
T1
|
T1
|
T1
|
LZH
|
黄珩
|
和劉後村梅花絕句
|
豐鐘逐散曉雲遮,
我欲伸冤玉帝家。
青女一身都是膽,
年年隨下月偷花。
|
T5
|
神圣、超验与智慧
|
T1
|
T5
|
T5
|
ARA
|
الشاعر المنذر بن حسان
|
قصيدة وبادِيَةِ الجواعِرِ من نُمَيْرٍ
|
وبادِيَةِ الجواعِرِ من نُمَيْرٍ
تُنادي وهي سَافِرَةُ النِّقابِ
مُسَلَّبةٌ تنادي يا لَقيْسٍ
وقيْسٌ بئْسَ فتيانِ الضِّراب
قتلْنا منهُمُ ألفيْنِ صبْراً
وألفاً بالتِّلاع وبالروابي
سمتْ كلبٌ إلى قيسٍ بجمْعٍ
يَهُدُّ مناكِبَ الأَكَمِ الصِّعابِ
بدى لجَبِ يدقُّ الأرْضَ حتى
تُضايقُ من دعا بِهَلا وهَابِ
نَفَيْنَ إلى الجزيرَةِ فَلَّ قَيْسٍ
إلى بَقٍّ بها وإلى ذُبابِ
وأفَلتنَا هَجينُ بني سُلَيْمٍ
يفَدِّى المُهْرَ من حُبِّ الأِيابِ
فلولا اللّهُ والمُهْرُ المُفَدَّى
لأُبْتَ وأنْتَ غِرْبالُ الإِهابِ
ونجَّاهُ حَثيِثُ الرَّكْضِ منَّا
أُصَيْلاناً ولونُ الوجْهِ كابي
وآضَ كأنَّه يُطْلَى بوَرْسِ
وَدُقَّ هَوِيّ كاسِرَةٍ عِقابِ
حمدْت اللّه إذ لَقّى سليمْا
علي دُهْمَان صَقْرَ بني جَنابِ
فهُنَّ إذا ذَكرْنَ حُمَيْدُ كلبٍ
صَقَعْنَ بِرَنَّةٍ بعْدَ انْتحابِ
متى تذْكُرَ فتى كلْبِ حُمَيْدا
تر القِيْسيَّ يَشْرَقُ بالشَّرابِ
أراقَ البَحْدليُّ دماءَ قيْسٍ
وألصَقَ خَدَّ قيْسٍ بالتُّرابِ
|
T4
|
社会、权力与历史
|
T4
|
T4
|
T4
|
ARA
|
عبد القادر بدران
|
قصيدة اليُسرُ يَعلو وللإعسَارِ إِدبارُ
|
اليُسرُ يَعلو وللإعسَارِ إِدبارُ
والله يُحكِمُ ما يقضِي ويختارُ
إِن أُمُّ دَفرٍ جَفَت أَو أهلُها جاروا
خَفِّض عليكَ فلِلأقدَارِ أَدوارُوحاذِرِ الدَّهرَ إِنَّ الدهرَ غَدَّارُ
كُن كالمُهَنَّدِ في الرَّمضَاءِ إِن خَطَرَت
ظَلمَاءُ كَربٍ وجَلِّيها إِذا انفَطَرَت
وكُن بِنَفسِ عِنانِ الدَّهرش قَد أَسَرَت
ولا تَكُن وَجِلاً مِن كُتلَةٍ غَدَرَتفَلِلبُغَاةش ليالٍ نُورُها نارُ
|
T5
|
神圣、超验与智慧
|
T5
|
T5
|
T5
|
LZH
|
吴廷桢
|
观潮
|
阊阖长风吹海立,
冯夷怒挟天吴入。
层层驾浪薄秋旻,
凉波如沸鱼龙泣。
海门匹练遥飞来,
龛山赭山青崔嵬。
罔象横冲两崖束,
巨灵直擘中流开。
划然分奔吼馀怒,
霆击雷轰碎天鼓。
日车倾昃羲和愁,
疾掩阳乌避吞吐。
倏忽奔腾万马狞,
鸱夷蹴踏来窈冥。
雪山摧翻鳌脊瘦,
冰柱迸裂蛟涎腥。
俄闻舂岸喧云碓,
旋见跳波散珠珮。
惊涛荡潏天低昂,
乱石匉訇山破碎。
潮头一落百丈强,
迎潮之子凌苍茫。
千桅乍隐鸥起没,
一叶忽浮凫拍张。
目精眩转毛洒淅,
我生江乡懵未识。
吁嗟向若恤然惊,
倒泻长江荡胸臆。
水犀强弩千雕翎,
欲寻断镞扬遗灵。
钓台西峙滩涨急,
海天澒洞孤烟青。
|
T1
|
自然、宇宙与地方感
|
T1
|
T1
|
T1
|
IND
|
Puisi Elfri Lidwina
|
KEMACETAN KOTA
|
KEMACETAN KOTA
Puisi Elfri Lidwina
Di kala sang surya menampakkan diri
Aku bergegas berangkat ke sekolah
Menggunakan kendaraan milik ayahku
Yang melaju seiring berjalannya waktu
Macet… Macet… Macet...
Itulah yang selalu kutemui
Di tengah –tengah kesibukan dan keramaian
Mobil-mobil di jalan merangkak perlahan
Dengan masing-masing tujuan
Oh…
Akankah terus seperti ini?
Mengapa banyak orang yang memikirkan diri sendiri?
Angkutan kota yang berseliweran menaik-turunkan penumpang
Menjadi salah satu pemicu terjadinya macet
Kendaraan parkir di sembarang tempat
Tak peduli dengan rambu-rambu yang berdiri di sudut jalan
Inikah bentuk kota metropolitan ?
Dengan masyarakat yang tak tahu aturan ?
Hingga memang harus kuakui
Seperti inilah kehidupan kota
|
T4
|
社会、权力与历史
|
T4
|
T4
|
T4
|
ARA
|
الشاعر ابن الجزار
|
قصيدة لَئِن مَرِضَ الحَبيبُ فَقَد تَحَلّى
|
لَئِن مَرِضَ الحَبيبُ فَقَد تَحَلّى
مَحَاسِنَ كُلُّنا فيها يَحارُ
صَفا لَوناً وَراقَ العَينَ حُسناً
فَجاءَ كَأَنَّهُ ذَهَبٌ نُضارُ
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
ARA
|
الشاعر أحمد بن إسماعيل بن إبراهيم
|
قصيدة ماذا أقول لمن إن زرته حجبا
|
ماذا أقول لمن إن زرته حجبا
وإن تخلفت عنه مكرها عتبا
وإن أردت خلاصاً من تعتبه
ظلماً، فعاتبته في فعله غضباً
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
LZH
|
康好文
|
別後寄權思遠二首
|
偶入招提境,
興亡意不窮。
雲行餘古塔,
日落動踈鍾。
客裏千愁散,
天涯一笑同。
誰能慰幽獨,
叢菊在籬東。
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
ARA
|
الشاعر نايف الجهني
|
قصيدة أغانٍ خضراء
|
(1)
هل تترك الصحراء
ماء حدودها يروي جباه التائهين,
أم إنها
إن ذاب ذاك الغصن في أكوابها
جاءت تردد أغنيات المتعبين
لا لن تحينْ
في الرمل أغنية البكاءِ...
وصمتها... ينثال في إغفاءة المطرِ...
المسافر كل حينْ
يا أرضنا الأولى
ويا نبضاتها اللائي توارثْن القصائد
في الصدى.. أين الوجوه?
تصاعدت فيها حكايات السنين
وتجعّدت أحلامها فينا كليل باغتوا
فيه اشتعالات الموائد
واختفى فيهم يردد أغنيات المتعبين!
(2)
هل أنت حين يلامس
النخل ارتعاشات النهار
هل أنت.. حين يهب في الأحداق
فجر للغبار
تستوطن الوجع المعبأ في بنادقنا
وتنهض للحصار?
قل للأيادي إنها
في (الجيب) لن تبقى ولن
يجتثها لحماسنا.. صوت انفجار
(3)
إن هيأوا للأرض باب
وتنفسوا تحت التراب
حملوا السيوف على مواجعهم
وعادوا بالغياب
سيحاصرون بصمتهم
ويحمّلون إلى الذهاب
|
T4
|
社会、权力与历史
|
T4
|
T4
|
T4
|
LZH
|
吴荔孃
|
春日偶成
|
瞳瞳晓日映窗疏,
荏苒韶光一觉余。
深巷卖花新雨后,
闲门插柳嫩寒初。
莺儿有语迁乔木,
燕子多情觅旧庐。
那用踏青郊外去,
芊芊草色上阶除。
|
T1
|
自然、宇宙与地方感
|
T1
|
T1
|
T1
|
PAN
|
شاہ محمد
|
چند کَور دی مندی جو نظر دیکھی
|
چند کَور دی مندی جو نظر دیکھی،
دغے بازیاں ہور بتھیریاں نی
اُس نے تُرت لاہور تھیں کُوچ کِیتا،
بَیٹھا جائے کے وِچ مُکیریاں نی
پِچھے تخت بَیٹھی رانی چند کوراں،
دیندے آن مُصاحِب دلیریاں نی
شاہ محمدا، کَور نا جمنا ایں،
قلعے کوٹ تے ریتاں تیریاں نی
|
T4
|
社会、权力与历史
|
T4
|
T4
|
T4
|
ARA
|
الشاعر بهاء الدين زهير
|
قصيدة ورئيسٍ ذي خسةٍ
|
وَرَئيسٍ ذي خِسَّةٍ
كُلُّ مَن شِئتَ لائِمُه
جَنَّنتَهُ وِلايَةٌ
قَلَّ فيها مُسالِمُه
ما رَأى الناسُ أَنَّهُ
قَطُّ دَرَّت مَكارِمُه
قُلتُ إِذ راحَ غارِقاً
في بِحارٍ تُلاطِمُه
عَن قَريبٍ تَرَونَ حا
سِدَهُ وَهوَ راحِمُه
لَعَنَ اللَهُ مَن يُشا
رِكُهُ أَو يُزاحِمُه
|
T4
|
社会、权力与历史
|
T4
|
T4
|
T4
|
POR
|
Eugénio Andrade
|
Retrato Ardente
|
Entre os teus lábios é que a loucura acode desce à garganta, invade a água.
No teu peito é que o pólen do fogo se junta à nascente, alastra na sombra.
Nos teus flancos é que a fonte começa a ser rio de abelhas, rumor de tigre.
Da cintura aos joelhos é que a areia queima, o sol é secreto, cego o silêncio.
Deita-te comigo. Ilumina meus vidros. Entre lábios e lábios toda a música é minha.
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
HIN
|
Rabindranath Tagore
|
बात थी कि हम दोनों एक तरी पर ही
(কথা ছিল এক তরীতে কেবল তুমি আমি)
|
बात थी कि हम दोनों एक तरी पर ही
चले चलेंगे बहते हुए अकारण ही;
कोई समझेगा न-तीर्थगामी हम हैं,
जानेगा भी नहीं कि हम जा रहे कहाँ !
कूलहीन सागर में कान तुम्हारे
सुना करेंगे स्वर्णिम गान अकेले-
हँसते हुए; तरंगों-सी ही मेरी-
भाषा बन्धनरहित रागिनी नीरव ।
समय हुआ है नहीं आज भी क्या उसका ?
सागर-तट पर घिरती आती है सन्ध्या;
पंख खोल मद्धिम प्रकाश में हैं अपने
नीड़ों में खग सिन्धु पार के फिर आए !
आओगे तुम यहाँ घाट पर कब-
काट डालने को बन्धन सारे ?
अस्ताचलमुखी शेष रवि-कर-सी
तरी चलेगी निरुद्देश निशि में ॥
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
DEU
|
Ludwig Heinrich Christoph Hölty
|
Der alte Landmann an seinen Sohn
|
Üb' immer Treu und Redlichkeit,
Bis an dein kühles Grab;
Und weiche keinen Fingerbreit
Von Gottes Wegen ab.
Dann wirst du, wie auf grünen Aun,
Durchs Pilgerleben gehn;
Dann kannst du, sonder Furcht und Graun,
Dem Tod' ins Auge sehn.
Dann wird die Sichel und der Pflug
In deiner Hand so leicht;
Dann singest du, beym Waßerkrug,
Als wär dir Wein gereicht.
Dem Bösewicht wird alles schwer,
Er tue was er tu!
Der Teufel treibt ihn hin und her,
Und läßt ihm keine Ruh!
Der schöne Frühling lacht ihm nicht,
Ihm lacht kein Ährenfeld;
Er ist auf Lug und Trug erpicht,
Und wünscht sich nichts als Geld.
Der Wind im Hain, das Laub am Baum,
Sauft ihm Entsezen zu;
Er findet, nach des Lebens Traum,
Im Grabe keine Ruh.
Dann muß er, in der Geisterstund',
Aus seinem Grabe gehn;
Und oft, als schwarzer Kettenhund,
Vor seiner Haustür stehn.
Die Spinnerinnen, die das Rad
Im Arm, nach Hause gehn,
Erzittern wie ein Espenblatt,
Wenn sie ihn liegen sehn.
Und jede Spinnestube spricht
Von diesem Abenteur,
Und wünscht den todten Bösewicht
Ins tiefste Höllenfeur.
Der alte Kunz war, bis ans Grab,
Ein rechter Höllenbrand;
Er pflügte seinem Nachbar ab,
Und stahl ihm vieles Land.
Nun pflügt er, als ein Feuermann,
Auf seines Nachbars Flur;
Und mißt das Feld, hinab hinan,
Mit einer glühnden Schnur.
Er brennet, wie ein Schober Stroh,
Dem glühnden Pfluge nach;
Und pflügt, und brennet lichterloh,
Bis an den hellen Tag.
Der Amtmann, der im Weine floß,
Die Bauren schlug halbkrum,
Trabt nun, auf einem glühnden Roß,
In jenem Wald herum.
Der Pfarrer, der aufs Tanzen schalt,
Und Filz und Wuchrer war,
Steht nun, als schwarze Spukgestalt,
Am nächtlichen Altar.
Üb' immer Treu und Redlichkeit,
Bis an dein kühles Grab,
Und weiche keinen Fingerbreit
Von Gottes Wegen ab.
Dann suchen Enkel deine Gruft,
Und weinen Tränen drauf,
Und Sommerblumen, voll von Duft,
Blühn aus den Tränen auf.
|
T5
|
神圣、超验与智慧
|
T5
|
T5
|
T5
|
RUS
|
Барыкова Анна Павловна
|
Зимою
|
Метель завывает уныло. Кругом
Все спит подневольным и тягостным сном.
Холодные хлопья несметною тучей
Несутся и вьются, как саван летучий.
Мороз все сгубил, - все заковано в лед;
А вьюга над всем панихиду поет.
Во мгле непроглядной не видно дороги.
Глаза залепляет, не движутся ноги;
Постелью пуховою смотрит сугроб,
А ляжешь - постель обращается в гроб...
В степи разгулялись туманы-бураны;
Повсюду - опасность; повсюду - обманы;
Повсюду - в засаде невидимый враг:
Бездонная круча, болото, овраг,
Глубокая прорубь, - все гладко, все бело...
Забитая кляча, замерзшее тело
Мужицкое - скрыты... Сугроб снеговой
Одел их в прекрасный покров гробовой.
Все глухо и немо. Лишь воронов стая
Кружится в потемках, друг друга скликая,
И каркает громко, - да жалобный вой
Голодных волков раздается порой.
И трудно поверить, что спит не навеки
Красавица степь, что замерзшие реки
Воскреснут опять, что головки цветов
Не сгинут под гнетом тяжелых снегов,
Что песнь соловья зазвучит заливная,
Что пышно пшеница взойдет трудовая,
Что листья зашепчутся в чаще лесов,
Погнутся деревья от зрелых плодов,
Что жизни зародыш, природой хранимый,
Под саваном смерти таится незримый.
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T1
|
T3
|
T3
|
ARA
|
الشاعر ذو الرمة
|
قصيدة بَيْضَاءُ صَفْرَاءُ قَدْ تَنَازَعَهَا
|
بَيضاءُ صَفراءُ قَد تَنازَعَها
لَونانِ مِن فِضَّةٍ وَمِن ذَهَبِ
تَطالَلتُ فَاستَشرَفتُهُ فَعَرَفتُهُ
فَقُلتُ لَهُ أَأَنتَ زَيدُ الأَرانِبِ
|
T1
|
自然、宇宙与地方感
|
T1
|
T1
|
T2
|
ENG
|
Rita Ann Higgins
|
Our Brother the Pope
|
Sorrow is better than laughter, for by a sad countenance the heart is made better.
ECCLESIASTES Few people know this but Pope John the 23rd was a member of our family.
His real name was Pope John the 23rd Higgins.
He lived with us in Ballybrit, I can't say he had his own room but he didn't need it; he had his own house, our house.
He was there when our father brought home the mackerel, when Yahweh Curran whistled his way round the twelve cottages.
He was there when we painted the house for the races and when we got the new range Stanley the 9th.
When he died nothing was the same.
The mackerel began to stink, Yahweh Curran didn't whistle for a solid month, the picture show in Silk's Shed was just a runaway wagon with three wheels.
Our mother cried and cried.
Saint Jude and Saint Agnes let her down big time, as for poor Philomena, she couldn't conjure up a minor miracle if her life depended on it, she was gone by the board.
The neighbours who were well clued in queued up round the cottages to offer their condolence, they were soaking in grief.
We're sorry about the mackerel they said one after the other, holding their noses.
Our mother cried louder.
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
CES
|
Šimeček, František
|
NA PRVNÍHO
|
Tak světem krok můj nesmělý,
což všude vidím nepřítele?
Ba, sotva dva, tři udělám,
již před sebou mám – věřitele.
Ach, je to oklik ulicí
a všude v patách lační lvové,
však nejhoršími bývají
v měsíci každém první dnové.
|
T4
|
社会、权力与历史
|
T4
|
T4
|
T3
|
LZH
|
許倓
|
塞上曲
|
古北關前月似霜,
石塘嶺下塞雲黃。
鳴笳夜半邊聲起,
不見征夫亦斷腸。
|
T4
|
社会、权力与历史
|
T2
|
T4
|
T4
|
TUR
|
Aleksandr Blok
|
Durgun Yıllarda Gelmiş Olanlar Dünyaya
|
Durgun yıllarda gelmiş olanlar dünyaya
Anımsamazlar geçtikleri yolları;
Biz, Rusya'nın korkunç yıllarının çocukları -
Gücümüz yok hiçbir şeyi unutmaya.
Yakıp kavuran, kül eden yıllar!
Çılgınlığın mı, umudun mu kökü gizli sizde?
Savaş günlerinden, özgürlük günlerinden
Kanlı bir parıltı kaldı yüzlerde.
Uğultusu tehlike çanlarının
Dilsiz olmaya zorladı bizi.
Uğursuz bir boşluk kapladı
Bir zaman coşkuyla dolu yüreklerimizi.
Varsın, üstünde ölüm döşeğimizin
Uçuşsun bir karga sürüsü, bağırışlarla -
Tanrım, seyretsinler âlemini senin
Kimler daha lâyıksa!
Çeviren: Ataol BEHRAMOĞLU
|
T4
|
社会、权力与历史
|
T4
|
T4
|
T4
|
IND
|
Amalia Puspita Sari
|
KATAKANLAH PADAKU SAHABAT
|
KATAKANLAH PADAKU SAHABAT
Oleh Amalia Puspita Sari
Sahabat, janganlah kau membisu dengan masalahmu,
Sahabat,
Aku disini ada untuk mu
Ada untuk mendengar curahan hati mu Percayalah padaku,
Aku akan menjaga semua rahasia mu.
Aku pun akan mengeluarkan mu dari belenggu
Sahabat,
Janganlah kau ragu,
Janganlah kau bimbang.
Aku disini selalu ingin melihatmu bahagia.
Aku disini tak bisa melihat mu terluka,
Tersenyumlah, Ada aku disini,
Aku, yg setia untuk semua masalah mu.
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
ARA
|
المصك الطائي
|
قصيدة يا لَهفَ نَفسي عَلى سَيفٍ وَشيعَتِهِ
|
يا لَهفَ نَفسي عَلى سَيفٍ وَشيعَتِهِ
لَو كُنتُ أَلحَقتُ سَيفاً بِالخَبيثينا
أَبرا إِلى اللَهِ مِن سَيفٍ وَشيعَتِهِ
وَمِن عَلِيٍّ وَمِن أَصحابِ صَفّينا
وَمِن مُعاوِيَةُ الغاوي وَشيعَتِهِ
أَخزى إِلهُ الوَرى تِلكَ العَثانينا
|
T4
|
社会、权力与历史
|
T4
|
T4
|
T4
|
SLV
|
Elbl, Danica
|
DRAGI LIDJE
|
Oh, kak mi tou lepo z jezika gre,
vejte, pa smo končno se zbrali le.
Kumer smo dočakali tote procedure
in otprli prenovleni dom kulture.
Zaj pa le vsaki naj malo premisli,
da nemo na odri skous eni no isti.
Či kerega mika, naj le pride tou gor,
niše si nede misla, da je nor.
Okuli srca vejte, se lepo ti zdi,
či notr v dvorani se tere lidi.
Za tistega na odri je pravo plačilo,
gda se ploska zarejsn, nej pa na silo.
Zatou pa le prite sin večkrat,
da nede gnes toto zadnokrat.
Te vidli kaj zmoremo tisti fsi,
ki se nas kultura kak klejš drži.
Vejte, na odri pa smo samo zatou,
da van bi v živleji lepo bilou,
da malo pozabli bi na skrbi,
fsaj tisto vuro, gda se tou noter sedi.
|
T6
|
语言、艺术与创造
|
T6
|
T6
|
T6
|
ARA
|
الشاعر عمرو بن أحمر الباهلي
|
قصيدة كريم النجار حمى ظهره
|
كَريمِ النِجارِ حَمى ظَهرَهُ
فَلَم يُرتَزَأُ بِرُكوبٍ زِبالا
|
T4
|
社会、权力与历史
|
T4
|
T4
|
CUSTOM:品格赞美
|
RUS
|
Фофанов Константин Михайлович
|
Голубю
|
Отчего, мой голубь скромный,
Ты воркуешь под окном?
Отчего твой голос томный
Сердце рвет мое ножом?
На, тебе, от хлеба крошки
Подкрепись и полети —
Где с решетками окошки,
Где есть люди взаперти.
Ты туда снеси поклоны
И прощальный поцелуй,
Сядь к решеткам, у колоны
И с любовью проворкуй:
«Как от солнца вас не прячут,
Путь ваш красен бытия:
Ведь о вас родные плачут,
И за вас отмстят друзья!»
Обещай свои им крылья,
О свободе им пророчь, —
Скоро кончатся насилья
И прогонит солнце ночь!
|
T4
|
社会、权力与历史
|
T4
|
T4
|
T4
|
RUS
|
Габриак Черубина де
|
Красный плащ
|
Кто-то мне сказал: твой милый
Будет в огненном плаще...
Камень, сжатый в чьей праще,
Загремел с безумной силой?
Чья кремнистая стрела
У ключа в песок зарыта?
Чье летучее копыто
Отчеканила скала?
Чье блестящее забрало
Промелькнуло там, средь чащ?
В небе вьется красный плащ...
Я лица не увидала.
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
POR
|
Jean Follain
|
Pensamentos de outubro
|
Como amamosesse ótimo vinhoque bebemos sozinhosquando a noite ilumina as colinas com cobrenenhum caçador miraas aves de caça na planícieas irmãs de nossos amigosparecem mais bonitashá no entanto ameaça de guerraum inseto pausadepois segue:Pensées d´OctubreJean FollainOn aime bience grand vinque l’on boit solitairequand le soir illumine les collines cuivréesplus un chasseur n’ajusteles gibiers de la plaineles soeurs de nos amisapparaissent les plus bellesil y a pourtant menace de guerreun insecte s’arrêtepuis repart.
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T3
|
T3
|
ARA
|
الشاعر علي أحمد باكثير
|
قصيدة ما هو الكون
|
خلق الله للجمال قلوباً
اجتباها من صفوة الشعراءِ
سكب النور في قلوبهم السو
دِ فعادت تموج بالأضواءِ
واستحالت مرائياً يعكس الكو
نُ عليها ما عنده من مراءِ
واقفاً ناظراً محياه فيها
في غرورٍ كوقفة الحسناءِ
*****
*****
ما هو الكون غير ذاك الضعيف ال
حول يسطو به على الأقوياءِ؟
ما هو الكون غير ذاك الي يش
فى به الداء وهو عين الداءِ؟
غير ذاك الذي عليه تلاقى
ضربات السراء والضراءِ
غير ذاك الذي به تعثر الدن
يا على مرطها من الخيلاءِ
غير ذاك الذي به الحب والبغ
ضاءُ بين الأحباب والأعداءِ
غير ذاك الذي به امتحن الل
ه قلوب العصاةِ والأتقياءِ
غير ذاك الذي به يلوذ النس
لُ ويغرَى الآباءُ بالأبناءِ
غير ذاك الذي به يصير الكو
نُ نسيماً على بساطِ اللقاءِ
غير ذاك الذي تجمع فيه
ما وعى حسنه من الأسماءِ
غير ذاك الذي إليه ومنه
كل ما في الوجود من أشياءِ
ما هو الكون غير فتنة حوا
ءَ وما في حواءَ من إغراءِ؟
ليت شعري أكان للكون معنى
لو أتى آدمٌ بلا حواءِ؟
*****
*****
*****
*****
عظمت دولة الجمال وعزت
وتعالى ما فيه من أسماءِ
بعض أسمائه يضيع به الده
رُ فناء وما له من فناءِ
نفذت من أعماقه حكمة البا
ري وضاعت وساوس الحكماءِ
والسعيد السعيد من شم منه
أرجاً من حديقةٍ غناءِ
والسعيد السعيد من شهد الل
ه على لوحِ نوره الوضاءِ
*****
*****
رب غاوٍ يلومني في نشيدي
وهو لا ينتهي عن الفحشاءِ
خاشع الطرف مطرق الرأسِ يمشي
بين خلين سمعةٍ ورياءِ
يظهر الفكر وهو في السر يغشى
ما تندى له جبينُ الحياءِ
وأنا الطاهر السراويل والبُر
دِ نقيُّ القميصِ عفُّ الرداءِ
ليس منى الفسوقُ تأباه في جس
مي دماءُ الأجدادِ والآباءِ
ينهل الحسن من غرامي ولكن
هو صديانُ يلتظي من إبائي
كل حبي طهرٌ وقدسٌ وتسبي
حٌ لربي وصيغةٌ من دعاءِ
أنا عبد الجمال حررتُ في مع
بدهِ مهجتي بلا استثناءِ
مهرقاً في محرابه ذوب قلبي
ما تراه مضرجاً من دمائي؟
أعبد اللهَ فيه: أقرأُ فيه
آية الاقتدارِ والإنشاءِ
إن يكن في الحدود جسمي فروحي
تتهادى في العالم اللانهائي
|
T5
|
神圣、超验与智慧
|
T5
|
T5
|
T5
|
DEU
|
Angelus Silesius
|
5. Der Ausspruch über die Verdammten
|
Geht, ihr Verfluchten, geht, ihr Teufels Rottgesellen,
Ihr Raben, die ihr mich nie habt getränkt, gespeist,
Bekleidt, besucht, getröst noch eingen Dienst geleist,
Geht in das ewge Feur und in den Schlund der Höllen.
Empfahet euren Lohn in ihren grimmen Wellen,
Blitz, Donner, Pestilenz und alls, was böse heißt,
Geht und bleibt ewiglich von meinem Reich verweist.
Ihr werdt nun heuln und schrein und wie die Hunde bellen,
In Durst und Hunger stehn. Eur Wurm, der stirbet nicht,
Das Feuer löscht nicht aus, das euch ist zugericht.
Ihr müsset ewiglich in Peinen sein gerochen,
Wie ihr verdienet habt; denn was ihr habt getan
Den Gliedern meines Leibs, nehm ich mich selber an.
Geht, ihr Verfluchten, geht, das Urteil ist gesprochen.
|
T5
|
神圣、超验与智慧
|
T5
|
T5
|
T5
|
SPA
|
V. García Escobar
|
Los encantos de una voz
|
¿Eres tórtola ausente y lastimada
que exhala en vago arrullo sus amores,
o pájaro de mágicos primores,
que saluda la cándida alborada?
¿O el ruiseñor perdido en la enramada,
o cisne de dulcísimos dolores,
o el son del aura errante entre las flores,
o el arpa por el céfiro halagada?
No lo acierto, ¡por Dios! Las armonías
que hasta mi corazón vibra tu aliento,
y despiertan en él mil fantasías
No tienen nombre en el humano acento
¿Y para qué? ¡palabras asaz frías!
La inspiración sólo habla al sentimiento.
|
T6
|
语言、艺术与创造
|
T6
|
T2
|
T6
|
ARA
|
محمد أحمد شامي الصحبي
|
قصيدة أنتَ الذي أحييتَ قلبي
|
ربَّاهُ.. لولا فضلُكَ المتدفِّقُ
ما كنتُ حتىٰ الآنَ بابَكَ أطرقُ
أنتَ الذي أحييتَ قلبي بعدما
عاثتْ صروفُ الدهر فيه تُمزِّقُ
لك كلُّ حمدٍ فاض بين جوانحي
يرقىٰ بذكرك في المدىٰ ويحلِّقُ
يا رب فاجعلْ ذكرَهُ لكَ جُنَّةً
يومَ القلوب لدىٰ الحناجرِ تَخْفُقُ
|
T5
|
神圣、超验与智慧
|
T5
|
T5
|
T5
|
LZH
|
蔣蒓
|
湖州道中
|
山光萬叠罨溪明,
草綠平堤雨乍晴。
十里桑陰濃到郭,
春風時送翦刀聲。
|
T1
|
自然、宇宙与地方感
|
T1
|
T1
|
T1
|
JPN
|
経忠(藤原家平男)
| null |
ふけしよの つらさににたる つきかけも いつまてまちし かたみなりけむ
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T3
|
T2
|
ARA
|
الشاعر كعب بن الأشرف النضري
|
قصيدة أراحلٌ أنت لم تحلُل بمنقبَةٍ
|
أراحلٌ أنت لم تحلُل بمنقبَةٍ
وتاركٌ أنتَ أمّ الفضلِ بالحرمِ
صَفراء رادعةٍ لو تعصرُ اعتَصَرَت
من ذي القوارير والحنّاء والكتَمِ
يرتجُّ ما بَين كعبَيها ومرفقها
إذا تأنّت قياماً ثم لم تقم
أشباهُ أم حكيم إذ تواصلُنا
والحبلُ منها متينٌ غير منجذمِ
إِحدَى بَني عامِر جنَّ الفؤادُ بها
ولو تشاء شفت كعبا من السقم
فرعُ النساء وَفرع القوم والدها
أهلُ التحلّة والإيفاءُ بالذمَمِ
لَم أَر شَمسا بِليلٍ قَبلها طلَعت
حَتى تجلّت لنا في ليلةِ الظلَمِ
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
ZHO
|
顾文涛
|
现代性
|
每夜都可以用来痛哭
疲惫之后依然是井底的寂静
这个宇宙
这个无限后退,坚不可摧的深井
一颗混乱的心渴望着眼泪
在这节节拔高的城市
心被无数尘土阻挡
压在心中的缕缕忧伤
使目光碰到的事物摇晃
在入睡前
彩色的梦已经变黑
用来痛哭的仅仅是肉体
一颗混乱的心比痛哭更不幸
有一种痛在人群之中
在唤不出名字的地方
在挥之不去,招之不来的地方
在孤独的萨克斯的暗淡火焰上
那么多人,在街上若无其事地走着
那么多人潜伏着生病或受伤的欲望
那么多声音怀揣着各自的目的
将这个城市摇撼
你的心混乱
你看到两面镜子对照,就
显露出一条逸出宇宙的无限之路
但你进不了这两维世界的隧道
每天都可以用来痛哭
泪水混杂着断断续续的渴望
把眼球带出眼眶
荷马唱着盲目的歌
被眼睛挡住的光明升起
在心中的什么地方?
混乱的心,紊乱的血液和新陈代谢
我们彼此传染
在这不断后退的宇宙里
前进
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T3
|
T3
|
LZH
|
秦镗
|
龚守诚山庄邀赏桃花和韵
|
桃花何以武陵溪,
试唱新吟续旧题。
游舫半通沙市外,
故人多在画桥西。
山横翠霭连书屋,
春酿红香拂杖藜。
酒尽一尊归去晚,
晴郊散步夕阳低。
|
T1
|
自然、宇宙与地方感
|
T1
|
T2
|
T1
|
LZH
|
錢陞(紫芝)
|
閉門
|
薜荔空齋手一巵,
㣲酣不減獨醒時。
閒來更不捜奇句,
只寫衡門閉影詩。
|
T6
|
语言、艺术与创造
|
T6
|
T3
|
T6
|
LZH
|
陸游
|
散策門外鄰叟怪其瘦
|
八十衰翁力既愆,
强扶藤杖出門前。
朝晡恃粥何勞嘆,
齒脫牙搖已數年。
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T3
|
T3
|
ITA
|
Giacomo Zanella
|
Il Cantico di Debora
|
O prodi che al folgore
De’ brandi, dell’aste
Il petto magnanimo
In campo snudaste,
Ne’ rischi con giubilo
Poneste le vite,
A Dio benedite.
Porgete l’orecchio,
O prenci e regnanti:
Io son che glorifico
Il Santo de’ Santi;
Al Dio degli eserciti
Io Debora, io sono
Che il cantico intuono.
O Signore, quel dì che alle spalle
Di Seìr ti lasciasti la valle,
E d’Edòme per l’ampia contrada
A’ tuoi servi segnasti la strada.
Spaventata diè un balzo la terra
Che ti vide discendere in guerra;
Cieli e nubi si sciolsero in fonti;
Come cera si strussero i monti;
Tocche al vampo dell’ira divina
Dileguaro le balze del Sina.
Ma nell’età di Sangaro,
Ne’ giorni di Iaele
Le vie maestre tacquero
Deserte in Israele:
Tremando i passeggeri
Battean torti sentieri,
Finché terribil sorse
Debora in guerra, e madre
Impavida soccorse
All’invilite squadre.
Dio nove pugne elesse,
Dio gli orgogliosi oppresse.
Quarantamila in campo
Trasse Israel: ma nudi
D’aste venian, nè scampo
Avean d’usberghi e scudi.
Voi, voi, gran duci, appello,
Salute d’Israello!
Voi, voi, che del nemico
L’ire sfidaste, al Santo,
Al Dio di Abramo antico
Lieto intonate il canto.
Cantate le sue glorie,
Dite le sue vittorie
Voi che premete in corso
Di bianche asine il dorso;
Voi che sedete al fôro
Maestri della legge,
Magnificate in coro
Colui che ne protegge.
Dove allo scontro orribile
Giacquero i carri infranti;
Dove il torrente esanimi
Volve cavalli e fanti,
Cantiam, cantiam le glorie,
Del Dio delle vittorie,
Terribile a’ protervi,
Benigno co’ suoi servi.
Spezzate le ritorte
La gente allor convenne
Festosa in sulle porte
E ’l principato ottenne.
Sorgi, Debora, sorgi, il canto intuona;
Sorgi, Debora, all’inno impenna il vol;
Sorgi, Barac fedel; sorgi, imprigiona
I vinti tuoi, d’Abinoàm figliuol.
In salvo d’Israel sono gli avanzi;
Co’ servi suoi l’Altissimo pugnò;
Ei che col braccio d’Efraìm pur dianzi
D’Amalecco le file esterminò.
Uscì da Beniamino altro leone,
Pur terror di Amalèc: mandò Machir
I suoi prenci alla pugna; e Zabulone
I duci ad Israel scese ad offrir.
Venne Issacàr: nè scolorossi in viso
Barac, il forte, delle trombe al suon.
In contrari voler Ruben diviso
Fra’ suoi prodi agitò vane tenzon.
Che stai, che stai fra due confini assiso,
Mandrïan delle gregge intento al suon?
In contrari voler Ruben diviso
Fra’ suoi prodi agitò vane tenzon.
Oltre il Giordan guardò vilmente il nido
Galad, nel Dan le navi sue lasciò;
Del mare si ritenne Àser sul lido
E ne’ porti al terror schermo cercò.
Ma Zabulone e Neftali di prandi
Vil desìo non trattenne, e dal Tabor
Sulle pianure di Meròme a’ brandi
Nemici il petto scesero ad oppor.
Vennero i re; con noi pugnaro; accanto
All’acque di Megiddo alto pugnâr;
Ma de’ re Cananei fu stolto il vanto,
Chè nè un’oncia d’argento indi portâr.
Dal ciel per noi pugnarono
Amiche le procelle;
Schierate incontro a Sisara
Pugnarono le stelle.
I monti de’ cadaveri
Nell’onda sua repente
Trasse il Cison torrente,
Trasse il Cisonne, all’imo
Travolse il Cadumimo.
Anima mia, calpesta,
Calpesta i glorïosi
Che contro Dio la testa
D’inalberar fur osi.
Ove son essi? L’ugna
Tritossi de’ cavalli,
Fuggendo dalla pugna
Per dirupati calli
I più valenti! ansanti
Van pe’ burroni erranti.
Ma di Mezor maledetta,
Disse l’Angiol, sia la terra;
Sia la gente maledetta
Che non surse al suon di guerra;
Co’ guerrier non si son misti
Ne’ conflitti del valor;
Co’ fratelli non fur visti
Alle pugne del Signor.
Fra le donne benedetta
In eterno sia Iaele,
La pudica, la diletta
Del Cineo sposa fedele;
Benedetta la tremenda
Che Israele francheggiò;
Benedetta nella tenda
Ove Sisara prostrò.
Venne e d’acqua ei la richiese.
Fior di latte in regal vase
Ella incontro offrì cortese,
Come il ciel le persuase.
Colla manca strinse un chiodo,
Colla destra un maglio alzò,
E, spiato al ferir modo,
Nelle tempie gliel cacciò.
Traforolle. Al suo cospetto
Si scotea divincolando;
Trambasciando, sanguinando
Si torceva il maledetto,
Finché giacque in abbandon
Fiero ingombro al padiglion.
Dalla finestra protendea lo sguardo
La madre intanto e lo chiamava a nome.
Perchè non giunge? come
Il vol di sue quadrighe oggi è sì tardo,
Di sue quadrighe il vol che il vento avanza?
Ululando dicea nella sua stanza.
La maggior delle ancelle a confortarla
Allor così le parla:
Or dividon le prede: immense prede
Essi forse non fero? Una donzella,
Due donzelle a ciascun; ma la più bella
A Sisara si dà. Di ostro superba
E di rubini screzïata e di oro
Per Sisara una veste si riserba;
Ei già vi passa la cervice, e riede
Grave le terga di regal tesoro.
Peran così, Signore,
Perano i rei! Ma quanti
Ti aman di saldo amore,
Fulgor di gloria ammanti,
Pari al fulgor che splende
In volto al sol che in orïente ascende.
|
T5
|
神圣、超验与智慧
|
T5
|
T5
|
T5
|
LZH
|
宋鼎
|
送賀秘監歸會稽詩
|
紫氣朝明主,
丹丘送老臣。
誰知探穴處,
更有散金人。
陌上神仙日,
城東梅柳春。
遙知歸隱處,
煙浪隔囂塵。
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
ITA
|
Ciacco dell'Anguillara
|
O gemma lezïosa
|
O GEMMA lezïosa,
Adorna villanella,
Che se’ più virtudiosa
Che non se ne favella,
Per la virtude ch’hai
Per grazia del Signore,
Aiutami, che sai
Che son tuo servo, amore.
Madonna. Assai son gemme in terra,
Ed in fiume ed in mare,
Ch’hanno virtude in guerra
E fanno altrui allegrare.
Amico, io non son dessa
Di quelle tre nessuna:
Altrove va per essa,
E cerca altra persona.
Amante. Madonna, tropp’è grave
La vostra risponsione:
Chè io non aggio nave,
Nè non son marangone
Ch’io sappia andar cercando
Colà ove mi dite.
Per voi perisco amando
Se non mi soccorrite.
Madonna. Se perir tu dovessi
Per questo cercamento,
Non crederia che avessi
In te innamoramento.
Innanzi ch’esca l’anno
Per te fo messe dire,
Come altre donne fanno.
Amante. O villanella adorna,
Fa sì ch’io non perisca:
Che l’uom morto non torna
Per far poi cantar messa.
Se vuoimi dar conforto,
Madonna, non tardare:
Quand’odi ch’io sia morto
Non far messa cantare.
Madonna. Se morir non ti credi,
Molto hai folle credenza,
Se quanto in terra vedi
Trapassa per sentenza.
Ma s ’tu sei dio terreni
Non ti posso scampare:
Guarda che leggi tieni,
Se non credi all’altare.
Amante. Per l’altar mi richiamo,
Che adoran li cristiani:
Però mercè vi chiamo,
Poi sono in vostre mani.
Pregovi in cortesia
Che m’aitate, per Dio,
Perchè la vita mia
Da voi conosca in fio.
Madonna. Si sai chieder mercede
Con umiltà piacente;
Giovar de’ ti la fede,
Si ami coralmente.
E sì saputo dire,
Ch’io mi sono accordata:
Dimmi, che t’è in piacire?
Amante. Madonna, a me non piace
Castella nè monete:
Fatemi far la pace
Con quel che voi sapete.
Questo adimando a vui,
E facciovi finita:
Donna siete di lui
Ed egli è la mia vita.
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
BEL
|
Michas Skobla
|
ДРЭВЫ
|
Зямлю, каб не рассыпалася на выбоінах Млечнага, Шляху, як старое рыпучае кола, не рассохлася ад пякучых пацалункаў сонца, як збан, што з ганчарнага круга трапіў адразу ў печ, не размякла пад зорнымі ліўнямі, ад якіх не ратуе і парасон захмаранага неба; каб не раскідала па жмені касмічным вятром на забаўку свайго жыцьцядайнага мліва — утрымлівае не збуцьвелая зямная вось, не мітычная сетка мэрыдыянаў, ня частыя пазваночнікі чыгунак і нават ня сінія паясы рэкаў, а Дрэвы, карэньні якіх аплялі Зямлі і не адпускаюць, нават калі на месцы пушчы застаюцца заплаканыя пні.
|
T1
|
自然、宇宙与地方感
|
T1
|
T1
|
T1
|
LZH
|
魏萬
|
金陵酧李翰林謫仙子
|
君抱碧海珠,
我懷藍田玉。
各稱希代寶,
萬里遙相燭。
長卿慕藺久,
子猷意已深。
平生風雲人,
暗合江海心。
去秋忽乘興,
命駕來東土。
謫仙遊梁園,
愛子在鄒魯。
二處一不見,
拂衣向江東。
五兩挂海月,
扁舟隨長風。
南遊吳越徧,
高揖二千石。
雪上天台山,
春逢翰林伯。
宣父敬項橐,
林宗重黃生。
一長復一少,
相看如弟兄。
惕然意不盡,
更逐西南去。
同舟入秦淮,
建業龍盤處。
楚歌對吳酒,
借問承恩初。
宮買長門賦,
天迎駟馬車。
才高世難容,
道廢可推命。
安石重攜妓,
子房空謝病。
金陵百萬戶,
六代帝王都。
虎石據西江,
鍾山臨北湖。
二山信爲美,
王屋人相待。
應爲岐路多,
不知歲寒在。
君游早晚還,
勿久風塵間。
此別未遠別,
秋期到仙山。
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
LZH
|
陳道
|
遊小金山
|
砥柱鯨波迥不群,
曉光春色隔溪分。
長公日月黃扉晚,
陀院秋風白髮紛。
山閣晴峰雲欲冷,
帆檣迷望水空沄。
遺蹤不逐風烟散,
隨處天涯可借君。
|
T1
|
自然、宇宙与地方感
|
T1
|
T3
|
T1
|
LZH
|
釋雲岫
|
謝天童和尚相訪
|
長者車來草舍榮,
黄童白叟悉皆驚。
一香未得謝臨屈,
廿里松雲入夢青。
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T5
|
T2
|
T2
|
ARA
|
الشاعر سامر رضوان
|
قصيدة طرائق لنيل اللقب
|
الطريقة الظاهرية:
من الشارعِ الغجريِّ
الذي لا يحبُّ التقاطع، والأصدقاء
أحاولُ أنْ أستميحَ النواصي
لأني إذا قلتُ أرفضُ،
تخسرني بحّةُ الناي،
والمشي بالطرقاتِ وحيداً
بدونِ الحديدْ
وسلسلةُ القهرِ أضحتْ هدايا
لجيلٍ جديدْ
هو الآن يكنسُ كلّ الأزقةِ
من طحلبٍ كانَ أبهى من الوردِ
كان يسمّى مجازاً وطنْ
خارجٌ من دخولِ النقاشاتِ
والضرب بالبسملةْ
داخلٌ للخضمِّ المناطِ بسجاننا
يحملُ السوطُ حبّ المناجلِ للسنبلةْ
أيُّ وقتٍ أنا؟
وقتيَ الصمتُ،
والأكلُ دونَ التنفسِ
هذا هو الحبُّ والمسألةْ
لا أملُّ
وإنْ ضاقَ صوتُ المغني
عليهِ التصاقُ الشفاهِ بكمِّ القميصِ
وإلا..
فَتُمْتَدَحُ المرحلةْ
أحبُّ الحلولَ التي حضّها سالفُ العصرِ
كي تنتقيني الخليقةُ
شاهدَ جرحٍ على المهزلةْ
أفكُّ زُرارَ القميصِ
لتخرجَ من عروةِ القلبِ
أسئلةُ الداخلينَ إليَّ
أنا باذرُ النارِ
في الصمتِ أُشعلُ رفضي
وأسكتُ إنْ سمعَ الحائطُ المخمليُّ صريراً
فأقلامهم لا تجفُّ
وأُتهمُ اليومَ بالانحياز لكلّ الفراشاتِ
صامدةٌ أبجديتنا
إذ فتحتُ المطارَ لترسو السفينةُ
تحملُ وهجَ الأغاني،
وتخنقها الزلزلةْ
الطريقة السوريالية:
لنا الرملُ
خذْ يا صبيُّ التصحُّرَ، عُدّ الصبايا
وأنتَ تسوّقُ مبدأَ مِشطكَ
هنّ يرحبن بالمتشدّقِ:
لا فرقَ بيني وبينكِ إلا انتفاخُ القميصْ.
هربتَ من الوعدِ،
خضتَ بأوهام هذي القبيلةِ،
والكهفِ،
بيني وبينكَ ما بينَ بين،
وبينَ الصدامِ وسلمكَ،
أعشابُ أرضٍ تشابهُ كثّاً عريَّ الجبينْ
إليكَ السطوعُ الذي سوف يخبو،
إليكَ المرايا
وأنتَ تقلّمُ أغصانَ ظلّكَ،
في راحتيكَ الحدائقُ تحتاجُ أنْ تستفيقَ
لتهربَ رقتها من هناكَ
إذاً كيفَ أحلمُ؟
والطقسُ أدمنَ حتى اتعاظيَ
من هدأة البوقِ بعدَ النشورِ،
وكيفَ أعاودُ تدوينَ كُلّ المصاحفِ
والأصدقاءُ الذينَ تُخَبِّئُؤهمْ جارتي
قد توفّوا
وكيف أطرِّزُ عشقي بصنارةِ الصوفِ
حين السنانيرُ أضحتْ لصيدِ السمكْ
الطريقة الأرسطية:
من السوط تبني الحمامةُ عشَّ الخلافةِ،
تستلُّ هيأتها نائباً بانتخاب السيوفِ،
على ريشها نامَ تاجُ الوصايا
يزيحُ التزنّرَ بالفُلكِ،
بالعصمةِ الجدلية،
(نفيّ النفيْ).. (ثمّ نفيُ النفيْ)
ثمّ عودتُهُ للبلادِ،
وقد أوعزَ اللهُ للأرضِ
أنْ تُخرجَ الفلكَ من قرصناتِ الجباةِ،
ينطونَ بالحبلِ
أسمعُ منْ وقعهمْ
آيةَ الانزلاقِ إلى صدر طفلٍ
أحبَّ الفراشاتِ، والركضَ
ثمّ استثارتهُ حلوى البلادِ
وما ذاقتِ الأقحوانةُ طعمَ الندى
كمْ منَ الوقتِ مرَّ
ولم أُعتقِ العامَ من سيّدٍ
لا يحبُّ اقتناءَ الجواري
ولكنه الارتباطُ بإطعامِ هذا الحجيجِ؟؟؟؟؟؟؟؟؟؟؟؟؟
أحبُّ اعتلاءَ العروشِ
لأني اعتليتُ الحمارَ
ولم تسقطِ الرغبةُ المشتهاةُ
دسستُ بهاراتِ فلفلِ أرضي
بإحدى مغاراتِ هذا الحمارِ
فَشُلّ اللجامُ
وأفلتَ ذيلُ الفتاوى
وأقسمَ مسرورُ
أنْ يُرديَ البحرَ ماءً
وأنْ يقطفَ الرغبةَ المشتهاةَ
ويقرفَ رأسي.
الطريقة الشائعة:
أنا أخرسٌ لا أجيدُ الكلامَ،
وأسئلةُ الكونِ تعقدُ قِمّتها
فوقَ (رأسٍ) بجسمي.
|
T4
|
社会、权力与历史
|
T4
|
T4
|
T3
|
HEB
|
Mati Shemoelof
|
בכפר שלם הרוס ובגירוש יפו
|
אַתְּ שׁוֹמַעַת אִמִּי חֻלְדָּה לְבָנָה שְׂבֵעָה שִׁכְנְעָה אֶת הַמְּפַקֵּחַ לֶאֱכֹל בְּיַחַד עִם הַקַּבְּלָן לְהַאֲכִיל אֶת הַפּוֹלִיטִיקַאי לִשְׁכַּב עִם הַשּׁוֹפֵט וּלְשַׁטֵּחַ אֶת הַהִיסְטוֹרְיָה שֶׁל הָאֲנָשִׁים.
חֻלְדָּה גְּדוֹלָה, אִמָּא, אֲנִי נִשְׁבָּע שֶׁרָאִיתִי אוֹתָהּ נוֹגֶסֶת בַּהֲרִיסוֹת בְּתֵאָבוֹן, וְהַפְרָשׁוֹתֶיהָ הֵן הַתַּרְבּוּת אֲשֶׁר אוֹכֶלֶת וְלֹא שְׂבֵעָה לְעוֹלָם.
וְלָמָּה אֲנִי מְסַפֵּר לָךְ אֶת כָּל זֶה, יַא אִמָּא, אוּלַי כִּי אֲנִי מַרְגִּישׁ שֶׁזֶּה לֹא יָכֹל כָּכָה לְהַמְשִׁיךְ צָרִיךְ לַעֲמֹד בְּיַחַד מוּל הַחֻלְדָּה וְלִצְעֹק אֶת כְּאֵב הַנְּגִיסוֹת.
אַתְּ צוֹדֶקֶת אִמָּא אֲנַחְנוּ לֹא חֻלְדּוֹת אֲבָל הַסִּימָנִים עַל הַגּוּף הַהֲרִיסוֹת בָּעֵינַיִם כְּבָר עָבְרוּ לְבִתִּי אֲשֶׁר שׁוֹאֶלֶת אֵיךְ לֹא עָשִׂינוּ כְּלוּם.
|
T4
|
社会、权力与历史
|
T4
|
T4
|
T4
|
LZH
|
王志道
|
和譚雲翔送雙桂韻
|
雙桂婆娑天上花,
殷勤分送士元家。
捷鈐果副聯韉祝,
謁謝當期穀旦差。
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
TUR
|
Friedrich Nietzsche
|
İşaret Ateşi
|
Burada, adanın denizlerin ortasında çıkıverdiği,
bir kurban taşı gibi birdenbire yükseldiği yerde,
burada, kara göklerin altında tutuşturuyor
Zerdüşt koca ateşini,
yollarını kaybetmiş gemicilere işaret ateşi,
bir cevap verebileceklere soru işareti...
Beyaz-gri karınlı bu alev
-arzulaması yalıyor soğuk uzaklıkları,
hep daha arı yüksekliklere uzatıyor boynunu-
sabırsızlıkla dikelmiş bir yılan:
bu işareti takıyorum kendi kendime.
Benim ruhumdur bu alev:
Kanmazca susuz hep yeni uzaklıklara,
durgun yalazını fırlatıyor, yukarlara.
Ne demeğe kaçtı Zerdüşt hayvandan da insandan da?
Ne demeğe bıraktı sağlam karaları?
altı yalnızlığı tanımıştı bile
ama yetmedi ona denizin yalnızlığı,
ada bıraktı tırmansın, tepe bıraktı yansın, alev olsun,
bir yedinci yalnızlığı, yukarıya,
attı şimdi oltasını arayışla,
Ey yollarını kaybetmiş denizciler! Ey sönmüş yıldızların artıkları!
Siz ey geleceğin denizcileri! Ey keşfedilmemiş gökler!
İşte atıyorum bütün yalnızlara oltamı:
bir cevap verin alevin sabırsızlığına,
yakalayın bana, yüksek dağlarda bekleyen balıkçıya
yedinci, sonuncu yalnızlığımı!
Çeviri: Oruç ARIOBA
|
T5
|
神圣、超验与智慧
|
T5
|
T5
|
T3
|
ITA
|
Francesco Maria Della Volpe
|
Alfin comparve il formidabil giorno
|
Alfin comparve il formidabil giorno:
Che fè di sangue il Savo andar vermiglio:
Tutto è fuga, e spavento intorno intorno,
Sbigottito è Bizanzio, Asia è in periglio.
Vincesti o Carlo: e te di palme adorno
Seppe far tua pietade, e tuo consiglio:
Già il Viva a te nel suo real soggiorno
Canta co’ suoi vagiti il tuo gran Figlio.
E par che dica: Andrei col brando anch’io
Sull’empio Trace a fulminar, qualora
Reggesse il piccol braccio al buon desìo.
Segui pur tue conquiste, e vinci ognora:
a che lasci, o gran Padre, ho sol desìo
Qualche trionfo alla mia spada ancora.
En metuenda dies, quae per declivia Savi
Odrysio tinctas sanguine duxit aquas.
Omnia plena metu. Jam Bisantina vacillant
Moenia: Gens Asiae, non bene tuta, pavit.
Victorem, Caesar, tua te prudentia fecit;
Fecit victorem te pietatis amor.
Audi, quot soboles vagitibus impleat Audam,
Laetitia plenum sic tibi cantat lo.
Ob quotquot, si possem (credo sic dicat) in hostis
Fulminea vellem fundere tela manu!
Tu sequere, et palmas victricibus adde,
Concedatque novas singula quaeque dies.
A cave, ne tantum vincas, ut nulla supersit
Post te, magne Pater, gens superanda mihi.
|
T4
|
社会、权力与历史
|
T4
|
T4
|
T4
|
LZH
|
林子真
|
感舊
|
梅花歷亂奈愁何,
夢裏朱樓掩淚過。
記得去年今夜月,
美人吹入笛聲多。
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T3
|
T2
|
CES
|
Lukavský, Josef
|
PEGASOVO ZROZENÍ.
|
Po mnohém boji veřejném i tajném,
kdy všechny živly byly zlobným Kainem,
o které v světě nikdy nouze není,
nastalo nejvážnější okamžení –
velebná chvíle odhalení přišla.
Hvězdička vyšla,
hvězdička milá na výstavním nebi.
Už prý to bylo tuze zapotřebí,
konečně aby její reflex bílý,
jenž vždycky vrhán bude k pravdy cíli,
osvítil temno usměvavým světlem
a zjasnil cesty v tento český Betlém.
Kdo hlavu měl, dvě ruce a dvě nohy,
svolával ďábly a svolával bohy
na pomoc proti nepříteli zlému,
nenarozenému.
Jak Lohengrin kdys řekl svojí Elze,
tak slavný výbor řekl svoje nelze,
by Pegasovi zatnul žílu žití.
Nezdarů dalších bylo jako kvítí.
Boj o život se vedl tiskem, slovem,
že Pegas stále stál jen před hřbitovem,
až noviny, ta obávaná metla
překážky s cesty velkolepě smetla
a Pegas dostal za přestálé strachy
od státu, země, od národa prachy,
by důstojně se ku obloze vztýčil
a žíravinou vtipu nemoc ničil,
jež otroctvím a hlupstvím bývá zvána
a po Čechách je velmi milována.
Nastavte uši, muži, ženy, panny,
otevřte očí viditelné brány,
na rety úsměv připravte si milý –
troubení nechte v uši zníti chvíli. –
Komoni statný, oři fin de siékl,
jenž jsi se těžce do života vlekl,
vzepni se mocně, zatřepetej křídly,
ukaž, že ještě humor v Čechách sídlí,
bičuj a nešetř, vysmívej se s chutí –
k ústupu ať tě nikdo nepřinutí.
Vítám tě starým čarodějným ritem:
Pegase! Přestaň se svým inkognitem!
|
T6
|
语言、艺术与创造
|
T6
|
T6
|
T4
|
LZH
|
丁西湖
|
送吳菊潭遊越
|
春江柳色新,
別酒易成醺。
自厭久爲客,
難堪又送君。
溪晴沙度鶴,
地暖水生雲。
若到蘭亭上,
應須弔右軍。
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
TUR
|
Cenap Şahabettin
|
Riyâh-I Leyâl
|
Ey gizli kebuterlerin âheste sürûdu
Ey mirvaha-i lâne-i mürgân
Ey bâd-ı hırâmân
Âfâka inince gecenin sütre-i dûdu
Başlarsın ufuktan seyelâna
Bâlîn-i cihâna!
Ol dem ki olur, ey tarab-âmûz-ı hayâlât,
Bir nây-ı zümürrüd gibi nâlân
Destinde nihâlân…
Ol dem ki olur dest-i bilûrunda semâvât,
Bir çeng-i dil-âvîz-i müzehheb
Bir ûd-ı mükevkeb…
Ol dem getir ondan bana ey bâd-ı peyem-res,
Ondan bana sen gizlice bir ses,
Ey bâd-ı peyem-res,
Ol dem getir ondan bana sen gizlice bir ses;
Ol dem götür ey bâd-ı şebângâh,
Benden ona bir âh! …
Bir ninni ile rûh-ı leyâli uyutursun;
Ervâha eder da’vet o ninni
Bir hâb-ı muganni!
Bir hâb-ı muganni ile rûhu avutursun;
Bir hâb-ı mugannide gönüller
Rü’yâları dinler!
Ey bâd-ı muganni ki hadâıkda verirsin
Her nağmeye, her saza muâdil
Yapraklara bir dil…
Ey bâd-ı muattar ki semâdan getirirsin
Her zühreye bir nâme-i hoş-bû,
Bir bûse-i dil-cû…
Bir ses getir ondan bana ey bâd-ı peyem-res,
Bir şeb getir ey bâd-ı peyem-res,
Ondan bana bir ses! …
Ey bâd-ı peyem-res getir ondan bana bir ses,
Yâhûd götür ey bâd-ı şebângâh
Benden ona bir âh! …
Ey dağların en sâf ü tabiî nakarâtı,
Tekrîr-i sürûdunla ağaçlar
Cûlar gibi çağlar!
Dağlarda akan çeşmelerin hoş nagamâtı
Eyler seni, ey bâd-ı tabîat,
Dağdan dağa da’vet!
Ey zemzeme-fermâ-yı ser-âheng-i sahârî
Her sûdan edersin dil ü câne
İsâl-i terâne!
Senden alır elhânını ebhâr u mecârî;
Her sahile bir neşe verirsin,
Bir ses getirirsin…
Bir ses getir ondan bana ey bâd-ı peyem-res,
Bir şeb getir ey bâd-ı peyem-res,
Ondan bana bir ses! …
Ey bâd-ı peyem-res getir ondan bana bir ses;
Yâhûd götür, ey bâd-ı şebângâh
Benden ona bir âh! …
Mizmâr-ı serâdan gelen âsûde nevâlar,
Cûlardaki sâzende hayalât,
Dağlardaki esvât,
Ebhâr u sevâhildeki bîhûde sadâlar
Vermez dil-i şeb-hîzime ârâm;
Etmez beni hoşkâm!
Ben neyleyim elhân-ı yek-âheng-i cihânı?
Ey lâne-i seyyâl-i mezâhir,
Ey bâd-ı meşâcir,
Anlat bana bir dildeki âheng-i nihânı;
Gönder bana bir zemzeme-i sâf,
Bir nağme-i şeffâf…
Bir ses getir ondan bana ey bâd-ı peyem-res,
Bir şeb getir ey bâd-ı peyem-res,
Ondan bana bir ses! …
Ey bâd-ı peyem-res getir ondan bana bir ses,
Yâhûd götür ey bâd-ı şebângâh,
Benden ona bir âh! …
|
T1
|
自然、宇宙与地方感
|
T1
|
T2
|
T1
|
Subsets and Splits
No community queries yet
The top public SQL queries from the community will appear here once available.