PoetryMTEB/MultilingualPoetryThemeClassification

language stringclasses 81 values	author stringlengths 1 120 ⌀	title stringlengths 1 409 ⌀	text stringlengths 4 32.8k	theme_code stringclasses 6 values	theme_category stringclasses 6 values	deepseek-v3-1-250821 stringclasses 6 values	kimi-k2-250905 stringclasses 6 values	doubao-seed-1-6-lite-251015 stringclasses 196 values
LZH	隆儲	奉懷易觀察師高州二首	高涼移節海天遙，屢向龍門首獨搔。聞道潘仙逢李杜，那知葛相失蕭曹。詩成丹竈貽羚峽，文勒朱崖化鱷濤。總恨艱難勞獬豸，新操樂府是離騷。	T2	爱、情感与人际关系	T4	T2	T2
LZH	郭三益	題南嶽寺	古木陰森梵帝家，簾泉一酌試新芽。官符星火催春焙，却使山僧怨白蛇。	T4	社会、权力与历史	T4	T4	T4
URD	Imran Aami	زخم اب تک وہی سینے میں لیے پھرتا ہوں	زخم اب تک وہی سینے میں لیے پھرتا ہوںکوفے والوں کو مدینے میں لیے پھرتا ہوںجانے کب کس کی ضرورت مجھے پڑ جائے کہاںآگ اور خاک سفینے میں لیے پھرتا ہوںریت کی طرح پھسلتے ہیں مری آنکھوں سےخواب ایسے بھی خزینے میں لیے پھرتا ہوںایک ناکام محبت مرا سرمایہ ہےاور کیا خاک دفینے میں لیے پھرتا ہوںدل پہ لکھا ہے کسی اور پری زاد کا نامنقش اک اور نگینے میں لیے پھرتا ہوںاس لیے سب سے الگ ہے مری خوشبو عامیؔمشک مزدور پسینے میں لیے پھرتا ہوں	T2	爱、情感与人际关系	T2	T2	T2
DEU	Silesius, Angelus	105. Wie man GOttes Huld erlangt.	Jm munde Hönigseim im Hertzen trage Gold Inn Augen lautres Licht so wird dir Christus hold.	T5	神圣、超验与智慧	T5	T5	T5
LZH	周伦	乾宁驿	驿楼风劲卷尘沙，天上楼船向海涯。北望官河潮正长，片帆拖影夕阳斜。	T1	自然、宇宙与地方感	T1	T1	T1
BEN	হেয়াত মামুদ	নিরঞ্জনের বর্ণনা	নাহি রূপ অঙ্গ অপূর্ব অভঙ্গ যেমন পুষ্পের গন্ধ। কহে বিনা মুখে চক্ষে নাহি দেখে যত কবে ভালমন্দ॥ কে দেখে তাহাকে কৃপা করে যাকে আছে হয়া সর্বময়। মহস্মদ হেয়াৎ কহে শুন বাত সে বনে সকলি নয়॥ (গ্রন্থ : প্রাচীন ও মধ্যযুগের সাহিত্যের ইতিকথা)	T5	神圣、超验与智慧	T5	T5	T5
LZH	王軒	題西施石詩	嶺上千峰秀，江邊細草春。今逢浣紗石，不見浣紗人。	T3	生命、时间与存在	T3	T3	T3
FAS	تریستان تزارا	دیگر از دوریت نمی ترسم	چه بر سر من آمده دیگر از دوریت نمی ترسم از اینکه نیستی و از ترس نبودنت نمی هراسم و نمی میرم چه بر سرم آمده که به وقت خدا حافظی اینچنین بی باک از تو روی بر میگردانم و از ترس دلتنگی و دوری اِکولالیا در اینستاگرام بارها و بارها سر بر نمی گردانم راستی تو بگو چه بر سر من آمده	T2	爱、情感与人际关系	T2	T2	T2
CES	Boubela, Josef	Písně.	Když svou mně Zora milostná na spánky růžnou ruku skloní, o Tobě, milko, zlaté sny jí vložím na památku do ní. A polední když vánek k vám za slunkem jasným pozaletí, perutí svou z mých myšlének dech teplý, milko, přinese Ti. A večer proudem vzpomněnek Ti pošlu člunek milko moje; ten člunek, ten je mysl má, a přístav pro něj – srdce Tvoje. Myslí lidé, že měsíček tepla nevydává, ale věřte, že to právě naopak se stává. Když se s milou při měsíčku procházíme sadem, jasný plápol on mi vznítí ve srdci mém mladém.	T2	爱、情感与人际关系	T2	T2	T2
ZHO	谭曙方	马尼拉舞女	杰瑞，卡瑞斯蒂你们的排列就是海湾迷人的椰林乡下的阳光太薄情不能让你们拔上成熟的高度于是金钱这个巫婆将你们成批成批地移植到浴在酒液之中的马尼拉马尼拉的日夜与乡下不一样你们听不到太阳的笑声你们把阳光昏睡成黑夜昏睡在深深的黑黑的梦魇里 DISCO舞厅忽明忽灭的闪烁是唤你们醒来的晨光在覆盖马尼拉之夜的音乐雨中你们惭惭鲜活成诱人的树霓虹灯辐射兴奋之火如灼人的赤日有海风从悠长的海湾徐徐登陆吹你们优美的胴体摇摆成一片又一片肉体的丛林丛林伸展枝丫展示浑圆的曲线开合又黑又亮的眼睛台下喝啤酒的是收割人他们夹着比利刃还锋利的金币在夜晚收割这片丛林丛林微笑着在被收割的一刹微笑着明日的再生杰瑞，卡瑞斯蒂······ 叶落也要归根的不知你们是否还记得家乡的椰林马尼拉的迷离之夜呵已湮掉了你们回家的路程 1991·1草于马尼拉选自诗集《黄河哟》（山东友谊书社1992年出版）	T4	社会、权力与历史	T4	T4	T4
LZH	邵邽	登恆山	祀典千年出秩宗，英英岳氣默相通。元冥獨握堪輿令，朔易曾收橐籥功。巒嶂層層青入漢，松杉鬱鬱翠摩風。東方泰岱西方華，萬古威靈與並雄。	T1	自然、宇宙与地方感	T1	T5	T1
ARA	الشاعر نيفين محمد درويش	قصيدة يا طبيب الحب	كم طبيبٍ مادرى ماسقَمي فسقاني بلسماً في بلسَم زاد جسمي سقماً في سقَمٍ آه يا أوجاع قلبي المُسقَمِ أيُّ أناتٍ سرت من أضلعي غير أنات الفؤاد المُغرَمِ أيُّ بردٍ فاتكٍ في أعظمي أيُّ حرٍّ يتلظى في دمي غير حمى الشوق والوجد التي أرَّقَت عيني بجوف الظُّلَمِ ياطبيب الحب هيا داوِني أنت من تدري خفايا أَلَمي أنت دائي ودوائي وأنا بين كفيك فؤادٌ يرتمي أنا في بعدك عُمرٌ ضائعٌ ووجودي عدَمٌ في عدَمِ	T2	爱、情感与人际关系	T2	T2	T2
FAS	ژاک پره‌ ور	باغ	هزاران هزاران سال کافی نیست برای گفتن از لحظه‌ی شیرین جاودانه‌گی همان جایی که در آغوش گرفتی‌ام همان جایی که در آغوش گرفتم‌ات آنی غرق در پرتو زمستان در پارک مون‌سوری پاریس در پاریس روی زمین زمینی که ستاره‌ای‌ست… ■	T2	爱、情感与人际关系	T2	T2	T2
HUN	Móricz, Zsigmond	CXXX. ZSOLTÁR	A mélységből Hozzád kiáltok Uram, Hallgasd meg én esdő, könyörgő szavam; Mert büneinket ha számba nem vetted, Ki maradhat meg, ki maradhat meg! Óh mert hiszen nálad van a bocsánat, Lelkem elepedve várja az Urat, Nem várják ilyen reszkető térddel Őrök a reggelt, őrök a reggelt! Hát Izráel bízzál a kegyelembe, Szabadító erő száll le fejedre: Kivon az Isten ingyen kegyéből, Minden bünödből, minden bünödből!	T5	神圣、超验与智慧	T5	T5	T5
RUS	Гриневская Изабелла Аркадьевна	Прости	Когда я в горести бывало, К тебе, родная, прибегала, Роптала гневно на людей — «Своими чувствами владей И злобе не давай расти! Прости, — учила ты, — прости!» Когда с разбитой жизнью снова Пришла к тебе без слез, без слова, Ты, чутким сердцем все поняв И робко дочь свою обняв, Сказала: «тяжко крест нести, Но все ж прости, дитя, прости!» Теперь от берега далеко Во тьме плыву я одиноко. Погибло все средь бурных волн, Что бьют мой бедный утлый челн. Из благ всех, Боже, дай спасти — Хоть слово чудное «прости».	T2	爱、情感与人际关系	T2	T2	T2
ZHO	曾魂	已是：一个充沛的盆栽	没有什么比较不需要美的余生需要光毁灭需要勇气我说：「要有光。」就有了光桌边漆黑的荒漠不甚漆黑。在灯下的意境划地为圈光合的秘事重覆作用墨水往地心晕化汲自己的血，自给自足养裸色的喜悦与伤痛已是：一个充沛的盆栽然后一分一秒靠近枯竭如龟裂的眼泪每次告别，都是一场漫长的仪式又是另一种凝视重要的是我一直死去我一直没有死去	T3	生命、时间与存在	T3	T3	T3
ITA	Giovanni Muzzarelli	37b	Or, se mi fugge Morte come morte, aver potrà questa mia morte vita, e s' io son fatto un'altra nova morte, non posso dar la morte a la mia vita. Da me morir non posso, e men per Morte: dunque da morte nasce la mia vita. Così non spero mai de vita uscire, ma peggio assai, per non poter morire.	T3	生命、时间与存在	T3	T3	T3
LZH	孙育	車駕幸楊少傅私第歡宴應制又六首	待隐留仙跸，名园异雒阳。礼遵周制度，赋奏汉文章。树映螭头晓，花迎雉尾香。忽闻鸣凤吹，又进万年觞。	T4	社会、权力与历史	T4	T4	T4
TUR	Fazıl Hüsnü Dağlarca	İlk Suç	Dag biçaklar Erkenden Güzelligini Gecenin	T1	自然、宇宙与地方感	T1	T4	T1
ARA	الشاعر أدونيس	قصيدة الفجر يقطع خيطه	أَلفجر يقطع خيطَهُ يضع الجفونَ على التراب ويداي ساريتان تحتضنانِ أشرعةَ الغيابِ. .. رحلت شبابيكي- فما من زهرةٍ ما من كتابِ أنا والزوايا، لي خيوطي الواهناتُ، ولي غُرابي.	T3	生命、时间与存在	T3	T3	T3
ITA	Folgòre da San Gimignano	Poesia di Folgòre da San Gimignano - Di Febbraio	E di Febbraio vi dono bella caccia di cerbl, cavriuli e di cinghiari, corte gonnelle con grossi calzari e compagnia che vi diletti e piaccia; can da guinzagli e segugi da traccia, e le borse fornite di danari, ad onta degli scarsi e degli avari, o chi di questo vi dà briga e 'mpaccia, e la sera tornar co' vostri fanti carcati della molta salvaggina, avendo gioia ed alle grezza e canti; far trar del vino e fummar la cucina, e fin al primo sonno star razzanti; e poi posar infino alla mattina.	T1	自然、宇宙与地方感	T1	T1	T1
ARA	الشاعر ابن الجنان	قصيدة إلى أحمد المختار نهدي تحية	إلى أحمد المختار نُهدي تحية تُفاوحُ روض الحزنِ بلّله المزنُ إذا نافحت معناه زاد تأرُّجا وإن لثمتْ يمناه قابله اليمن أسيِّر أشواقي رسولاً بعَرفها لتسعدها منه العوارف والمن وأرجو لديه الفضلَ فهو منيلُه وما خاب لي منه الرجاء ولا الظنُّ عليه اعتمادي حين لا ليَ حيلةٌ إليه استنادي حين ينبو بي الركن به وثقتْ نفسي الضعيفة بعدما أضرَّ بها من ضعف قوتها الوهن إليه صلاتي قد بعثتُ مشفعا سلاماً به الإحسان ينساقُ والحسنُ	T2	爱、情感与人际关系	T5	T2	T2
LZH	马骏声	端阳赫丽楼独酌	客里光阴草草过，抚心高蹈奈愁何。异乡初度五时节，浊酒难降十地魔。千古离骚容耿介，百年流化自滂沱。孤游绝国忧成绪，潦倒新成醉后歌。	T3	生命、时间与存在	T3	T3	T3
RUS	Озеров Владислав Александрович	Осёл и Собачка	Не будем, вопреки способностям природным, Искать несвойственных нам к счастию путей. Природа не равно ущедрила людей: Один родится в свет к художествам свободным, Другой - к простому ремеслу. Пусть каждый с долею своею остается, И он не ошибется, Как то случилося Ослу. Одним хозяевам с потешницей большою, С Собачкою, Осел служил. Сравнив ее судьбу с своею он судьбою, В лукавый час неловко рассудил: "За что Собачка так мила всему здесь дому? С тарелки кушать ей, из чашки пить дают, А мне лишь жалуют овсяную солому И в барыши за лень почасту только бьют. Когда на задние Собачка ножки станет И лапочку хозяину протянет, Хозяин милует, берет ее с собой, Когда ж хозяюшку она лизнет разочек, Хозяйка сахарцу ей уделит кусочек, А сахар нынче дорогой! Собачка ластится: вот тут и вся причина. Так выберу веселый день И приласкаюсь сам: улучшится судьбина, Пойдет и мне тогда ячмень, И, может быть, мою понежат лень". В сей мысли крайне бестолковой, Завидев издали хозяина с обновой, Осел бежит, и, равно перед ним Став дыбом, он ему кладет тяжелу ногу На правое плечо; горланьем же своим На весь наводит двор и пущую тревогу. Хозяин закричал: "Что сделалось с тобой? Какая ласка и потеха! Иль стал ты скот уж прямо круговой? Гей, дайте плеть сюда для смеха!" Явилась плеть; Осел переменил напев И отшагал смиренно в хлев.	T3	生命、时间与存在	T3	T3	T5
LZH	柳宗元	聞籍田有感	天田不日降皇輿，留滯長沙歲又除。宣室無由問釐事，周南何處託成書。	T4	社会、权力与历史	T4	T4	CUSTOM:怀才不遇
HIN	Pradeep Singh	19. उससे पहले ही पुकार लेना	सर्द रात में सन्नाटा जो पसरा रहता है गलियों में देखना हमारे बीच ही न आ पसरे करते रहना चौकस मुझे वाचमैन सी सोटी* खड़का कर हिमालय की बर्फ न जमने पाए बीच हमारे डालते रहना नया जलावन बातों के अलाव में व्यस्तताएं कर रही हैं भरसक कोशिशें माहौल बिगाड़ने की हमारे बीच कर्फ्यू की घोषणा होने को है उससे पहले ही पुकार लेना... (*सोटी=लाठी)	T2	爱、情感与人际关系	T2	T2	T4
FRA	HUGO, Victor	[no title]	… L'enfant ne meurt qu'une fois, mais le père ! Il mourra tous les jours jusqu'à ce qu'on l'enterre.	T3	生命、时间与存在	T2	T3	T3
HUN	Arany, János	A MÉH ROMÁNCA	Ablak alatt A pünkösdi rózsa, Kezd egy kicsit Fesleni bimbója: Kékszemű lyány, Válogat belőle, Koszorúnak Holnap esküvőre. Reménykedik Egy kis méh az ágon: Szép eladó, Jaj, ne bántsd virágom! Ezt az egyet Magamnak kerestem, Alig hasadt Mikor eljegyeztem. Felel a lyány: Te bohó kis állat! Lelsz te rózsát Nem egyet, ha’ százat, Holnap is nyit, Holnap is eljössz te Csak ne kívánd Ami legszebb közte. Mond a kis méh: Szőke szép hajadon, Neked Isten Hű szeretőt adjon! Nem sok amit Kívánok tetőled: Ne szakaszd le Az én szeretőmet. Felel a lyány: Dehogynem szakasztom! Dehogy leszek E ne’kűl menyasszony! Koszorúmban Ezt fonom előre, Ugy vigyenek Holnap esküvőre. El se mondá, Nyult a szép bimbóhoz Hogy letörje A virágcsomóhoz. A szegény méh Rárepűlt kezére, Csókot adni Annak a fejére. „Hess te gyilkos! Ne bocsáss fulánkot: Leszakasztám, Vigyed a virágod.” „Szép menyasszony, Már nekem mi haszna! Koszorúdnak Híja lesz miatta.” Koszorúdnak Híja lesz miatta - Ezt a kis méh Keserűn mondhatta, Mert a szíve, Hiába parányi, Nagyon tudott A virágért fájni. S a leánynak, Hiába kiáltott, Szeme alá Üti a fulánkot; Szegény bogár! S maga haldokolva Félreült, egy Rozmarin-bokorra. Szép menyasszony Jajgat a sebével, Esküvőre Sem mehet szemével: Holdfogyásig Dagadt lőn a tája... Azalatt meg Elhagyá babája.	T2	爱、情感与人际关系	T2	T2	T2
HUN	Karinthy Frigyes	A reformnemzedékhez	Hevenyészett elszámolás a költőre bízott talentomról ”Vidám fiuk, kik bornál egyesültök Közétek bűvöl engem dalotok ----------------- Fogadjatok be én is dalolok... ----------------- A mult időkről újakat beszélek A vén Panard-dal én együtt ivám...” (Béranger-Petőfi.) Nem nagyon hívtatok gyerekek hogy dörmögő basszussal kontrázzak nektek Mikor ujkort éltetvén rágyujtottatok a reformnóta szép szövegére Harag nélkül mondom a hiúság ballasztját régen lebocsájtottam Csak nehezék az higgyétek el vagy fityegő zászló árboc tetején Nem is szólnék ha nem motoszkálna bennem valami derűs gyanakvás Hogy le akartatok tagadni általában mintha nem is volnék Vagy mintha elástam volna a rámbízott talentomot senki se látta Pedig tudjátok titokban hogy dehogy ástam el csináltam belőle Százannyit és ezerannyit mintahogy a Gazda kívánja figyelő szemmel Csakhát nem vertem rá képmásomat mindegyikre külön s az évszámot A szabadalmi jogvédelem és a copyright sose volt erős oldalam Még a “scripta manens” se volt szent néha a “verba volans”-t többre becsültem Elmulasztottam ügyelni hogy a megtalált szó nevemhez fűzve maradjon Többet mondok számomra ez a tulajdon név se volt oly szörnyű jelentős (Emlékeztek még a gyerekkori fogócskára “nem ér a nevem?”) Hiszen önmagamat úgyis csak azzal a minden névnél ritkább örökebb Senki másra nem illő soha visszanemtérő egyetlen jelöléssel és Császári rangnál és névnél gőgösebb szólítással e földi téreken: én Vagy egyetlen nagy “I” betűvel mint az angyali angol önérzet Igy hát előfordulhat sokszor bizony hogy nem is tudom igazolni magam S ó mily rettenetes megeshet hogy a kor történelmiből szépen kimaradok S eljövendő évszázadok késő unokáinak unokája a reményteli ifjú Szipogva nem szurkol a vizsgán miattam mert elfeledte első szeretőmet Se azért voltam bíz én és leszek is lexikonon s anyakönyvi kivonaton túl Attól a perctől hogy hunyorogva először nyilt ki barbár szemem a csudára Hogy e művelt régi világnak ezúttal úgy tetszett éppen velem megreformálni magát Onnan kezdve vagyok én s leszek is s ott leszek köztetek bármi csekélymód Bármily kicsiny mértékben név nélkül és névtelenül akár tudtok róla akár nem Ott leszek valahol a szavában és a szívében annak is ki rólam sose hallott Nem is sejtve talán hogy engem idézvén szép régi igéket Vagy kevély-szelesen holmi spanyolviasz-gondolatot amiről elhiszi szentül Most lelte meg éppen holott régporlódó koponyámból indult el koponyája felé Hogy eljusson s egy szikrát villantson benne valami titokzatos úton Itt vagyok én köztetek máris hiába nem láttok vagy látni nem is akartok Itt vagyok mint az a furcsa ifjú álmomból akiről szólt a legenda Va-Kong polgára ki először látta közöttük a Napot egy percre először és utoljára Egzotikus bolygó Napját mely egyszer kél s egyszer nyugszik egy emberöltő folyamán S szólni akart róla vergődő és csetlő-botló szavakkal hírt adni társainak De azok hallgattak csak gúnyosan s már kezdte hinni kaján mosolyukból Hogy káprázat volt az egész s hogy “nem tudhatni arról mit meg nem tapogattál” Míg egyszer ráeszmélt hogy ott áll köztük s látja őket s ők nem veszik észre Hogy köztük van nem látják s ilyenformán mégis csak neki volt igaza Így állok én így ülök én így borozgatok mellettetek a deszkapadon Hivatlan vendég ezzel az átkozott megneláss-süveggel kócos fejemen Mert idehúzott dalotok s most itt feszengek szégyenkezve és sóvár-irígyen Senki se szól hozzám s felemelt poharamhoz senki se koccintja poharát Legfeljebb elbámul a szembenülő pillanatra hogy magától táncol a kancsó Legyint mérgesen részeg vagyok gondolja csak arra nem gondol hogy ez én lehetek Rossz dolog ez gyerekek kísértetnek lenni ezt kopogja nektek apátok Ülni idegenül tulajdon családunk vacsorára terített víg asztala mellett Rángatom hát a terítőt szátokba nézek jobb híján s magamba így mulatok Vagy pedig lappangó mozdulatom furcsa hatását rajtatok figyelem Egyik odébbhúzódik (a mellettem ülő) önkéntelen mikor előrehajolok Másik meredten néz a szemembe s azt hiszi üres levegőbe tűnődik Ez itt nem úgy fejezi be a dalt ahogy gondolta vagy ahogy kedve szerint volt Az ott máshova tesz egy szót egy vesszőt mint ahová tenni akarta Vagy tette volna ha én történetesen e világra meg nem születek Az a párocska másképp enyeleg az a csókocska másképp csattan a szájon Ez az álmocska másként végződik ez a gondolatocska másként kunkorodik Ebből a simogatásból nyakleves lett volna és e pofonból símogatás Ha holt kezem meg nem fogja vagy meg nem lódítja az élő könyököt S minden eféle apró mozdulatból felém valami béke sugárzik Vidám gyönyörű Törvény hogy éltem s hogy kellettem valakinek Holt kezeket hiába nem szorongatott görcsösen gyermekkezem egykor Utolsót rándult a kéz s átadta az áramot jelezve add tovább s adtam is én Teljes a lánc még nem akadt meg van remény feltámadás ujjászületés Mert ez a Reform gyerekek nem a program és nem a becsvágy Az a reform hogy résen légy “figyelj és jól érezd magadat” Az a reform hogy sejtelmem se volt soha bizony semmi reformról Csak azt éreztem mint a diák hogy nekem majd vizsgázni kell ebből Ebből az életvalamiből amivel megbíztak s amit én is akartam És csak utóbb derült ki hogy nem az én kedvemért találta ki hajdan Valami őrjítően érthetetlen óriás akarat és bátorság és erőfeszítés Valami ordítás egy rettenetes hang nem tudni fájdalomtól vagy örömtől Ordított ekkorát de még most is remeg és gyűrűzik és torlódik tőle minden atom Ez az ordítás harsogott kezdettől fogva végig borzongó füleimben Ezt verte vissza bennem minden idegszál minden könny és kacagás Ez a kaland ez a hang volt az amitől tennem kellett mindég valamit Tennem vagy mondanom vagy gondolnom vagy közölni vagy kifejezni Mindegy milyen formában vagy reformában a műfajon semmi se múlik (Az én fejemet nem a dajka formálta belülről nyomta kifelé ez a hang) Ettől volt minden ezért kellett próbálnom mindég valami újat Ettől változott alak és anyag sőt halmazállapot ettől Voltam kicsi voltam nagy voltam rézből és gumiból és fából vaskarika Láng és hamu gáz és szén betölteni mindent elférni gombostű fejében Mert nekem tudni kellett gyerekek mit érez a ló álló kocsirúdnál Mikor lógatja fejét és néz és néha oknélkül dobbant a lábaival Mit érez a nő mikor vállát csókolják és aki nő sose voltam S mit érzek én magam mikor félek mikor hencegek mikor kétségbeesem Vajjon ezt érezte Platon és Buddha s ezt fogja gondolni X Y és Z Majd valamikor ha bekövetkezik amit megsejteni mertem Ettől erőlködtem ettől szerettem élni s várni a ritka pillanatot Melyben zakatolva megáll a nekilódult élet véremben és képzeletemben (Vér és képzetek és indulatok és gondolatok mind akadály csak) S egy pillanatra túl ezeken kitárul életem forrása a tiszta Valóság Ritka pillanat látnoki perc dolgok veleje boldog hangos nevetés Odaátról ahol létezem igazán túl e haláltól szorongó álmodozáson Egy pillanatra üveggé válik múlt és jövő kék és szürke sok rétege bennem E ritka pillanatok közt ami volt erről kell csak vallanom itten Hogy folyton változtam mint a felhők s állandó voltam mint a makacsság Ragaszkodva valamihez amire engem senki se kényszerített Amit senki nem kért amit senki se kérdezett amit senki nem követelt Se érdek se családi kapocs se fajta se szempont se lelki se testi közösség Mintahogy senki se kényszerít senki se kér nem kérdezi ezt a néhány sort Amit elmondok nektek igazolásul csak azért hogy végire járjak Mintahogy senki se kényszerít rá hogy reggel a kádban s míg járom a lépcsőt Miközben másnak üzleten és szórakozáson s főnökei kedvén jár az esze Töprengjetek emberi végzeten s hogy mi a jó mi a rossz és mi igaz és mi a hazugság Vagy senki se kényszerít hogy megálljak és meghalljam az uccán Két szembejövő töredék szavait s igyekezzem megtudni belőle Sorsukat és életüket megállván nagynehezen hogy közbe ne szóljak Így eshetett hogy ma már mérlegemet bármely percben átvizsgálhatja bárki fia Boltomban is ha böngész mindenki talál valami magánakvalót Gyermek és asszony és víg cimbora és költő és kutató és katona Mert sok mindent kínlódtam és éltem s mindenből maradt valami Sok hitvány könnyből nehány gramm tiszta só sok lőréből pár icce párlat Sokmillió végigszámolt kabátgombból nehány biztos “igen” és “nem” Nehány biztos “szeret” és “nem szeret” sokezer akácfa leveléből Sok bolond füstjéből és kormából sok szónak pár egyszerű kristály Ami már az enyim s mindenkié akkor is ha százszor ellopják és eltemetik Tessék besétálni aki nem hiszi vagy azt gondolja hogy puszta dicsekvés Hogy lim-lomot mutatok vagy hamisítványt vagy elavultat ami reformra szorul Ez nem csalás gyerekek nem ámítás nem pythia-gőz nem bengáli vörös Akvárium-kék vagy kínai sárga vedd a kezedbe pajtás nem törik össze Egyik csak afféle játék a másik már szerszám amivel fúrni és ásni lehet Lux Úr Szabadalma Faremido egy új világkép és kiszera méra bávatag Egy pici tükör amiben élesen látod az arcod álszent gonosz Barabbás Egy szál virág halott kezeidbe örökszép Hanna Reménytelen Szerelem Dallam amit te is el fogsz énekelni a létra tetején törtető ifjú barátom És végre emitt ez a tőr az én haragom s a dac fente élesre neked Az én fegyverem vedd a kezedbe markolatát próbáld csak ki ne félj Szegezd a szívemnek toppants egyet és döfd előre ha mered Ez az egyetlen tőr amitől elesem a magamé a tiéd még tompa fiacskám Így döfsz te és így döfök én de viszont így élsz te és így halok én meg Mert bár én álmodtam őt de önmagam nem vagyok Telma Titusz S mert nem vagyok az talán jobb is hogy nem szóltatok nekem gyerekek Lám a harci dalt amit írtam magam már nem szívesen dalolom Csak az hős aki pőre a páncéllovag fél hogy Achilles-sarkát hátrakötik Van mit vesztenie hetyke tivornyán és hirtelen jelszavakon Béke és harc veletek formáljátok és gyúrjátok át ezt a világot Amit magam már megpróbáltam formálni és gyúrni egy keveset	T6	语言、艺术与创造	T6	T6	T3
LZH	炳宗	春日游邓尉山	万峰深处有流泉，松径藤萝杖策穿。十里梅开香到寺，洞庭犹隔太湖烟。	T1	自然、宇宙与地方感	T1	T1	T1
ARA	الشاعر ابن عبد القوي المرداوي	قصيدة وأمرُك بالمعروف والنهيُ يا فتى	وأمرُك بالمعروف والنهيُ يا فتى عن المنكر اجعل فرص عين تسدّد على عالم بالحظر والفعل لم يقم سواه به مع أمن عدوان معت ولو كان ذا فسق وجهل وفي سوى ال ذي قيل فرض بالكفاية واحدد وبالعلما يختصّ ما اختصّ علمه بهم وبمن يستنصرون به قد وأضعفه بالقلب ثم لسانه وأقواه إنكار الفتى اجلد باليد وأنكر على الصبيان كل محرّم بتأديبهم والعلم في الشرع بالرد فمن ضرب الأولاد ضرب مؤدّب وزوجته عند النشوز المنكد وضرب أمير المسلمين رعية لتأديبهم بالشرع غير مشدد وضرب ولي أو معلم صبية بغير اعتداء لا ضمان لما ابتد ومن سلم ابناكي يعلم عائما فيغرق لم يضمن كتسليم أرشد له نفسه كي يهتدي لسباحة فيغرق وقيل الابن يودي بمعبد وإن أمر الإنسان غير مكلّف لينزل بئرا أو يقول له اصعد إلى نخله فاحكم بتضمين آمر وإن كان ذا عقل كبيرا فلا بدي وإن كان ذو السلطان امرء به فوجهين في تضمينه هكذا طد ويضمن بالتأديب إسقاط حاملي ومن من دوا أمراضها أسقطت قد وإن جهر الذميّ بالمنكرات في الش رية يزجر دون مخف بمركد وبالأسهل ابدأ ثمّ زد قدر حاجة فإن لم يزل بالنافذ الأمر فاصدد إذا لم تخف في ذلك الأمر خيفة إذا كان ذا الإنكار حتم التأكد	T5	神圣、超验与智慧	T5	T5	T5
LZH	惠士奇	广州十二月书怀	风物娱游子，孤怀强自宽。鹧鸪知岁暮，鹦鹉诉冬寒。山上飞鸣好，樊中饮啄安。可怜珠树鸟，无地避金丸。	T3	生命、时间与存在	T3	T3	T2
ZHO	牧野	是的，安全了。无害的你	是的，安全了。无害的你他放下手中的家什一把镰刀或斧头，枪或者填满火药的武器或许也就是一支工整书写的鹅毛管笔他收拾好现场，塞进公文信封长舒了一口气。然后他提笔写下”此地无银”几个汉字借用皎洁的月光覆盖起来，整整齐齐心情一下子漂亮了许多深刻、迷离而朦胧，这样就好他又重新打起了精神——	T6	语言、艺术与创造	T6	T4	T6
LZH	歐陽修	夜宿中書東閤	翰林平日接羣公，文酒相歡慰病翁。白首歸田徒有約，黄扉論道愧無功。攀髯路斷三山遠，憂國心危百箭攻。今夜靜聽丹禁漏，尚疑身在玉堂中。	T4	社会、权力与历史	T4	T4	T4
LZH	陸游	過武連縣北柳池安國院煮泉試日鑄顧渚茶院有二泉皆甘寒傳云唐僖宗幸蜀在道不豫至此飲泉而愈賜名報國靈泉云三首	行殿凄涼迹已陳，至今父老記南巡。一泓寒碧無今古，付與閑人作主人。	T4	社会、权力与历史	T4	T4	T4
LZH	李畿嗣	登擊空亭懷前令倪紹江	漠漠寒潭遍野花，空亭猶自鎖殘霞。何如潘令栽桃日，贏得河陽萬口誇。	T4	社会、权力与历史	T2	T4	T4
IND	Julita Prisiony Maulana Siregar	SEBUAH PEMBERIAN	SEBUAH PEMBERIAN Oleh Julita Prisiony Maulana Siregar Teringat akan pintaku dulu Aku meminta kepada-Mu Untuk menghadirkan seseorang Seseorang yang mampu menopang kesedihanku Menguatkanku Menjadi pendengar ceritaku Penyeka air mataku Di saat aku menangis Aku juga meminta kepada-Mu Untuk memberikan cinta kepadaku Agar aku bisa menghancurkan ke-egoisanku Kini aku mendapatkn itu Engkau menghadirkan seseorang untukku Engkau pun memberikan cinta untukku Sebuah pemberian dari-Mu Yang sangat aku syukuri Darinya aku belajar akan kekuatan Kelembutan, kehangatan, dan pelajaran Pelajaran yang sangat berharga Pelajaran yang membawaku pada cinta Lambat laun ke-egoisanku runtuh Menjadi sebuah kisah baru Terimakasih untuk-Mu Atas sebuah pemberian nyata	T5	神圣、超验与智慧	T2	T5	T5
URD	Anwar Masood	کب ضیا بار ترا چہرۂ زیبا ہوگا	کب ضیا بار ترا چہرۂ زیبا ہوگاکیا جب آنکھیں نہ رہیں گی تو اجالا ہوگامشغلہ اس نے عجب سونپ دیا ہے یاروعمر بھر سوچتے رہیے کہ وہ کیسا ہوگاجانے کس رنگ سے روٹھے گی طبیعت اس کیجانے کس ڈھنگ سے اب اس کو منانا ہوگااس طرف شہر ادھر ڈوب رہا تھا سورجکون سیلاب کے منظر پہ نہ رویا ہوگایہی انداز تجارت ہے تو کل کا تاجربرف کے باٹ لیے دھوپ میں بیٹھا ہوگادیکھنا حال ذرا ریت کی دیواروں کاجب چلی تیز ہوا ایک تماشا ہوگاآستینوں کی چمک نے ہمیں مارا انورؔہم تو خنجر کو بھی سمجھے ید بیضا ہوگا	T3	生命、时间与存在	T3	T3	T2
RUS	Блок Александр Александрович	Ей было пятнадцать лет. Но по стуку	Ей было пятнадцать лет. Но по стуку Сердца - невестой быть мне могла. Когда я, смеясь, предложил ей руку, Она засмеялась и ушла. Это было давно. С тех пор проходили Никому не известные годы и сроки. Мы редко встречались и мало говорили, Но молчанья были глубоки. И зимней ночью, верен сновиденью, Я вышел из людных и ярких зал, Где душные маски улыбались пенью, Где я ее глазами жадно провожал. И она вышла за мной, покорная, Сама не ведая, что будет через миг. И видела лишь ночь городская, черная, Как прошли и скрылись: невеста и жених. И в день морозный, солнечный, красный - Мы встретились в храме - в глубокой тишине: Мы поняли, что годы молчанья были ясны, И то, что свершилось,- свершилось в вышине. Этой повестью долгих, блаженных исканий Полна моя душная, песенная грудь. Из этих песен создал я зданье, А другие песни - спою когда-нибудь.	T2	爱、情感与人际关系	T2	T2	T2
ARA	عمران السدوسي	قصيدة لَقَد كانَ في الدُنيا يَزيدُ بن بعثرٍ	لَقَد كانَ في الدُنيا يَزيدُ بن بعثرٍ حَريصاً عَلى الخَيراتِ حُلواً شَمائِلُه	T2	爱、情感与人际关系	T2	T4	T2
ITA	Roberto Bolano	Poesia di Roberto Bolano - Pioggia	Piove e tu dici è come se le nuvole piangessero. Poi ti copri la bocca ed affretti il passo. Come se quelle squallide nuvole piangessero? Impossibile. Ma allora: da dove questa rabbia, questa disperazione che ci condurrà tutti al diavolo? La Natura nasconde alcuni dei suoi processi nel Mistero, il suo fratellastro. Così questa sera che consideri simile a una sera da fine del mondo più presto di quel che credi ti sembrerà soltanto una sera triste, una sera di solitudine smarrita nella memoria: lo specchio della Natura. Oppure la dimenticherai. Né la pioggia, né il pianto, né importano i tuoi passi che risuonano durante il percorso sulla scogliera. Ora puoi piangere e lasciare che la tua immagine si disperda nei parabrezza delle auto ferme lungo il Paseo Marítmo. Ma non puoi perderti Llueve y tú dices es como si las nubes lloraran. Luego te cubres la boca y apresuras el paso. ¿Como si esas nubes escuálidas lloraran? Imposible. Pero entonces, ¿de dónde esa rabia, esa desesperación que no ha de llevar a todos al diablo? La Naturaleza oculta algunos de sus procedimientos en el Misterio, su hermanastro. Así esta tarde que consideras similar a una tarde del fin del mundo más pronto de lo que crees te parecerá tan sólo una tarde melancólica, una tarde de soledad perdida en la memoria: el espejo de la Naturaleza. O bien la olvidarás. Ni la lluvia, ni el llanto, ni tus pasos que resuenan en el camino del acantilado importan. Ahora puedes llorar y dejar que tu imagen se diluya en los parabrisas de los coches estacionados a lo largo del Paseo Marítmo. Pero no puedes perderte.	T3	生命、时间与存在	T3	T3	T3
ZHO	蒲丛	每个人心中都有一位菩萨	渐渐稀少的蝉鸣让我努力去聆听夜晚的寂静晚风拂过的地雷花，次第打开它们张口耳朵和嘴巴试图吞下整个夜晚一团火一样地燃烧多么好，在避开白昼的喧嚣后肆无忌惮的打开身体它们干净的耳朵里听不到别的声音它们体内只需汲取土里的养分和水就能够繁茂的生长而我在浏览完朋友圈的疫苗事件后想起我的出生地，滋泥泉子曾经滋泥遍野的地方一个村里，五个孩童因没有吃上糖丸而得了脊髓灰质炎后来每看到有发放疫苗时母亲都会想尽办法多要几颗塞进我嘴里多么善良朴实的母亲啊她们以为手心里攥着的小小药丸就是她们赖以信任观世音菩萨	T4	社会、权力与历史	T2	T4	T4
DEU	Günderode, Karoline von	Scandinavische Weissagungen	Warnende Träume Ängsteten Baldur, Baldur den Schönen, Odins Erzeugten, Liebling der Frigga. Und zu des Vaters Weisheit sich wendend Forschete Baldur Was ihn bedräue! Aber der Große Herrliche König Wußte des Sohnes Frage nicht Antwort, Rief seiner Gattin; Daß sie zum Eingang Gehe der Erde, Hieß sie der König. Daß sie befrage Dorten die Wole Um die Geschicke Baldur des guten Freundlichen Gottes. Frigga, wie Odin Hatte geboten, Eilte zur alten Furchtbaren Seh'rin, Nahm mit sich Fulla Ihre Gespielin. Und es verliesen Frühe die Straßen Asgards die Frauen; Stiegen zur Tiefe Drunten wo Notta Zögernd noch weilte, Wo aus der Mähne Thauige Perlen Schüttelt das Nachtroß; Kamen zum Saume Hin dann des Norden, Wo mit dem Winter Frühling nicht wechselt, Sommer nicht wärmet, Herbstliche Früchte Reisend nicht schwellen. Wo sich die feuchten Nebel erzeugen, Eisichte Regen, Nächtliches Dunkel. Dort war die Höle Wo die Prophetin Wohnt in der Tiefe. Sag' mir, o Frigga Wes ist die Höle, Die so gewaltig Odem hier holet, Daß mich ihr Lufthauch Zieht fast hinunter? Wisse, der Eingang Hier ist zum finstern Reiche der Hela. Schlangengleich windet Krümmt sich die Höle Neunmal den Tag lang Hin bis zum Strome, Neunmal die Nacht lang Hin zum Gialstrom. Über dem Strome Wölbt sich die Brücke, Welche die Todten Führet nach Nilfheim. Frigga! Du führst mich Lebend zur Stelle Wo seine Schleier Hebet der Abgrund! Nicht will ich schauen, Augen voll Lichtes, Dunkel von Nilfheim. Nicht mag ich sehen Kriege der Todten, Schlachten der Schatten, Luftigen Erzes Blutlose Wunden. Wahrlich verwirren Mögt es die Sinne Körperlos träumen, Schauspiel der Schatten Lebend zu sehen. Odin mich sendet Fragend zur Wole Wegen des düstern Traumes von Baldur. Sie die Prophetin Schauet die Zukunft, Kennet was da ist, Weis was gewesen. Sag wer bedräuet Selige Götter! Wohnt nicht in Hallen Schimmernder Säulen Baldur gesichert? Mächtig ist Baldur, Trägt in der Linken Glänzenden Goldes Dreifache Speere. Trägt in der Rechten Drohend sein Schlachtschwert, Welcher der Götter Mag ihn verderben? Nahet die Stunde, Fallen auch Starke. Viele der Lager Stehen bereitet Drunten in Nilfheim; Gierig ist Hela, Zählet die Gäste, Hält sie in düstren Burgen gefangen. Müssen auch Götter Wandeln nach Nilfheim? Herrschet nicht Odin Droben im Lichte, Drunten im Dunkel? Kann auch geschehen Was er nicht wolle? Mächtig sind Riesen Nennen die Erde Trotzig ihr Erbtheil. Wer sind die Riesen Welche der Götter Erbe bestreiten? Hör', was ich sage, Rückwärts die Seele Schauend gewendet. Einst war der Mond nicht, War nicht die Erde; Feuer im Raume Ewiglich brannte, Drunten war Dunkel Kälte und Nachtfrost. Einstens das Feuer Mischte dem Dunkel Lebende Kräfte. Mächtig erwuchs da Ymer, ein Riese, Welcher erzeugte Viele der Riesen. Uneins sie wurden, Tödteten Ymer, Daß er gewaltig Rollt in die Tiefe, Und aus dem Haupte Wuchsen die Berge, Und aus dem Odem Wölbt sich der Luftkreis, Und aus dem Leibe Wurden die Ebnen. Aber es kamen Droben vom Lichte Viele der Götter; Odin sie führte; Und es entzweiten Schreckliche Kriege Selige Götter, Irdische Riesen. Friede noch fern ist, Denn zu den Feinden Hat sich der böse Loke gesellet, Hat sich mit Riesen- Töchtern vermählet, Fenris den argen Wolf so erzeuget, Und die Verruchte Schlange von Midgard, Dann auch der Todten Herrscherin, Hela. Diese sind mächtig, Trotzen mit gleichen Kräften den Göttern, Diese befürchtet Odin für Baldur, Darum zur Alles- Seherin sendet Odin mich nieder. Siehe die fragende Flamme entglühet, Siehe, der Runnen Zeichen sind fertig Vielfach gemischet, Wartend der Deutung. Höre mich alte Seherin! Wole! Mitternachts Tochter! Mutter der Zeiten! Du, die mit Armen Reichet zum Himmel! Du, deren Fußtritt Nilfheim erbebet! Sage was dräuet Baldur dem Schönen? Sage was wollen Ängstliche Träume Warnend verkünden? Lausche! sie schweiget, Mächtiger rede, Stärkre Beschwörung Ruf ihr entgegen. Blicke nach Norden, Lege die Zeichen, Schüre die Flamme. Du! die du zählest Treffende Pfeile Wodans, im Köcher, Eh' sein Geschoß noch Scheidet vom Bogen, Höre! Prophetin Höre, mich höre! Bereit ist die Tafel, Die Becher sind trübe Der Wein ist wie Blut roth, Die Gäste sind düster, Sie schweigen und sehen Begierig zur Thüre, Denn einer der Stühle Ist leer noch für Einen; Des harren die Vielen, Des zögernden Gastes; Sie schweigen und sehen Begierig zur Thüre. Wem ist der leere Plaz dort bereitet? Wo ist die Tafel? Wer sind die Gäste? Die Tafel ist drunten, Vergangenheit nippet Mit bleichem Gesichte An kärglichen Bechern. Seherin! wehe! Wird aus dem Kranze Asgards die Rose Sinken zum Staube? Knospe des Tages Herrlicher Morgen! Wirst du den Reigen Fliehen der Stunden? – Eins mir noch sage, Welcher der Götter, Welcher der Riesen Dräuet dem Sohne? Der listige Loke Der finsteren Tochter Gesellet den Schönen. Wehe mir! wehe! Röthe, die erste, Färben wird Helas Düstere Mienen, Wenn sie den schönen Fremdling begrüßet. – Wehe mir! wehe! Werden ohnmächtig Nimmer die Götter Rächen der Frevel An dem Geschlechte Trotziger Riesen? Nimmer erwürgen Lokes Erzeugte? Werden die Götter Nie sich der Herrschaft Dauernd erfreuen? Dieses noch sage Schweige dann immer. Erfahren du viel hast, Verstummen nun gönne Der Schweigen Gewöhnten. Die Stirn ist Traum erfüllet Die Wimper Schlaf bedürfend Die Lippe Rede müde Erfahren du viel hast, Verstummen nun gönne Der Schweigen Gewöhnten. Wahrlich, den Schlummer Würdest dem schweren Auge entreiben, Käm' er nur selber Odin der starke Herrliche König, Kundige Rede Dürftest nicht weigern. Es können nicht Götter Bezwingen im Busen Das feste uralte Beständige Herz mir. Sprüche wohl giebt es Zahlen und Kreiße Todten zu öffnen Selber die Lippen; Aber nicht herrisch Will ich gebieten, Flehend ich komme, Odin der Starke Bittet dich, rede! Vernimm denn o Frigga! Nicht können sie dauern Die Reiche des Zwistes. Der mächtige Odin Besiegen nicht konnte In Fülle der Jugend Die Stärke der Riesen, Wird schwerere Kriege Er ihnen bereiten, Wann spätere Jahre Ihn selber besieget? Zwar Ymer ist todt längst, Doch lebt ihm im tiefen Versteinerten Herzen Der Groll gegen Götter, Er lebt in den Kindern Den irdischen Riesen. Der listige Loke Hat göttliche Kräfte Den ihren vermählet, Des freuet sich Ymer, Ergözt sich der Siege Der Enkelin Hela, Sie spottet im Abgrund Vergänglicher Herrschaft Gewaltiger Götter. Jammervoll Schicksal! Rauben wird Hela Sieghaft den schönen Göttlichen Sohn mir? Die Klage verspare Dem größeren Weh noch. Es nahet die Stunde, Ich sehe sie kommen, An nächtlichem Schauer Erkranket der Morgen, Erbleicht vor Entsetzen; Das siegende Dunkel Verdränget den Mittag. Da rufet der Wächter Des Himmels zum Kampfe, Die Götter von Asgard, Denn Söhne des Feuers In kriegrischen Reihen Verderbend bedrohen Die Sitze der Götter; Und Loke gesellet Sich Feinden der Götter; Es sprenget die Ketten Der schreckliche Wolf auch; Es kommen die Riesen Der Berge gezogen. Da Odin erkennet Die Stunde des Falles In ahndender Seele. Dem Wolfe erlieget Der herrliche König. Der Himmel erbebet Es berstet die Erde; Der hungrige Abgrund Eröffnet die Lippen, Verschlinget die irren Vermischeten Räume, Verschlinget das Feuer Und Dunkel und Kälte, Gedanken und Zeiten Und Himmel und Götter In daurender Dämm'rung.	T5	神圣、超验与智慧	T5	T5	T5
LZH	呵御	送林西野之任思恩	秋風燕甸惜離韀，楊栁蕭蕭河上筵。雨露竟非偏嶺表，雁鴻何事滯雲邊。征亭草色連芳渡，落日蟬聲帶逺烟。兩地重牽湖海思，近人明月更淒然。	T2	爱、情感与人际关系	T2	T2	T2
CES	Breska, Alfons	Aquarium.	Jak na dně moře vládne v duši záhadné přítmí zelené, jež nikdy bouře nerozruší, kde všechny tvary se jen tuší a všechny barvy stlumené. Chvílemi cosi s výše slítne, zda byl to zvuk či pouhý stín? Jak zlatá rybka tucha kmitne směsicí chaluh, šerem svitne a sjede kamsi do hlubin. Hloub tato nezná slunce svitů, zde věčné přítmí, věčná tiš, co tady tajně žije v skrytu, jest neurčitých tuch a citů, myšlenek nedosněných říš. Zde rozvíjí se čárná snění jak vábné řasy rozkvětlé, jež pod vodou své barvy mění a v beztvárnou se hmotu změní, kdyby se octly na světle.	T1	自然、宇宙与地方感	T1	T3	T1
CES	Breska, Alfons	ŽNEČKA	Jak na žně čekající ovsů klasy, sršící sluncem, jsou tvé plavé vlasy, kde rudá stužka květy vlčích máků se prokmitává mezi stébly v poli; obloha modrá, jež se nad údolí ke hvozdům klene, ze tvých klidných zraků v dálku se dívá; rty tvé rozpukané jak země výhní srpnového dne po vláze dychtí; meze z tebe voní vyhřáté sluncem, vše je v tobě stkané z paprsků žhoucích, z polních květů, chrp, když cvrčků píseň, motiv léta, zvoní. Jsi jako Ceres: v ruce lesklý srp, na žebřinovém voze mlčky v kraje díváš se, dýcháš, všecko v tobě zraje.	T1	自然、宇宙与地方感	T1	T2	T1
ARA	الشاعر حمود كراف	قصيدة الزمن الجائر	إنّا الزمانَ الذي أضناهُ هَتَّ قلبُهُ أشقاهُ وما زالَ يزيدُ في جورِهِ وينهضُ على أحبَّهُ فليتَ أنَّ لهُ مَفَرًّا من خلفِ البحرِ مَنْفاهُ	T3	生命、时间与存在	T3	T3	T3
CES	Karník, Jan	IDYLICKÝ CHVALOZPĚV.	V mlhavé ráno ke vsi jdu v lípoví skryté. Komíny jak strejci po práci pokojně pokuřují. U cesty jeřáby hořkými hrozny jsou slité, ovísek žloutne, zahnědlou natí brázdy se zachmuřují. V důvěrném souzvuku se vším, co ve sladkost domova zraje, co v píšťalce pasáků, borovin fagoty, mlčením rybníků, povozů rachoty z rodných niv k tanci i do pláče hraje, šumí a proudí v srdci a cévách mi krev, když notou šumařskou bzučím si radostný zpěv. Na pustém strnisku, na slunkem vysmahlých mezích zdravím vás bradaté tetičky, strakaté kozy! Z olšinek, rozrostlých na křivých potoka březích, zvědavě patříte, pastvinek směšní, vousatí bozi! Úvozem vymletým hopkáte jako srnčata v poklusu krotkém, za provaz vedeny vlasatým mudínem, domácím šotkem, jenž kolem očima střílí, jakoby šípy sršely z luku, hlásaje zpupně, že se dnes nelekne ani patnácti kluků! Žehnána buďte vaše veménka těžká jak hodin kostelních závaží, veménka růžová, jež jako slovenských gazdin buclaté džbány nesete z pastvin do nízkých chaloupek na stinná zápraží, kde vlídným úsměvem hovorných matek jste uvítány. Hned na to jako když májový deštík hustými provázky prší, do lesklých plecháčů bílé paprsky srší. Mléko pak v buclaté hrnéčky nalité večerní mannou se stane. Ó jak se rozzáří tvářičky tři umazané, když drobní naháči skrčeni u kamen na lávce košilku přes snědá kolénka stydlivě stáhnou, hrnéčky za roučky ke rtíků studánce nahnou, načež slyšet jen v pauzách hluboký oddech a po krátké přestávce v hrdélkách dětských zažblunkne lahodný mok. Smráká se... Ze dvorka matčin slyš mazlivý hlas a bedlivý krok... Na chudém pastvisku, kde řídké jetele hlavičky stydlavě v trávě se krčí, šmatlavá družino hovorných sousedek, zdravím vás, v bělavých loktuškách pajmámy husičky, kterých si váží výstavný grunt i chatrný podsedek! V mrazivém březnu vídám vás v kuchyni horkem zalité, – voní tam chlebové pecny a na plotně brambory šeptají ve varu, jako když za pecí babička uspává malého nezdaru, – vy tam jak figury z bělostné sádry na hnízdě nehybně sedíte, jen občas z tmavého koutu se ozve prohnutých hrtánu kovový hlas, – Ó pozaunéř výborný každá je z vás! – to nesmírnou mateřskou něhu, již nelze už tajiti, do světa troubíte. Když potom milostné slunéčko jarní po mezích rozsype zlaté orsejů kloboučky a dnové jdou s úsměvy tak jako do tance slovenští šohaji švarní, vodíte švitornou rodinu na slunné, omladlé paloučky. Tu potom v zeleném pažitu jak by se koulely oživlé citrÓny, vy pak, šlechetné matky, v ten rej po očku hledíte s klidem usedlé matrÓny... Na lukách podzimních, kde kvetou ustydlé ocúny, zdravím vás, plavky a stračeny, mazly a jahody, oblé jež rohy nosíte vážně jak královské koruny a mízou medovou od věků sytíte národy! U rodin nevděčných za kojny sloužíte, s výčitkou patříce člověku do tváře zlobou krvavě podlité. Chvalozpěv pěju dnes vaší mateřské lásce. Do šerých stájí, kde seno voní a kde vy stojíte tichou, zamlklou řadou, přichází řezník, jemuž se vašeho zplozence zachce. Když ruce chtivé osidlo na plavou šíji mu kladou, s jakou to bolestí v hlubině moudrého oka patříte na kroky hrozného soka, s jakou to bolestí hledíte k zápraží, kde jako bezcitné zboží váš plaváček přesně se odváží. Když potom večer děvečka houpavých boků a jako obrázek z pouti buclatá s náručí suché, chrastící jetele do chléva přichvátá a v celé stáji svalnaté šíje po plné žebři rázem se vzpínají, stračena osiřelá stojí tu se lbí až pod žleb schýlenou a z chléva v krajinu tichou a zšeřenou říve svůj nářek hlubokou mocného hrdla šalmají. Žalostné surmy mateřské bolesti v zamlklá lada se rozletí – marně, nedojdou k sluchu již mrtvému mláděti! Kartuši, Broku, Pozore, drobní i velicí hafani, z nichž jeden po dvoře kocoury zuřivě prohání a druhý s klidem mudrckým po mouchách dotěrných čelistmi cvaká, buďte mi zdrávi! Když den se schýlí a ve vsi se smráká, udeří hodina vaší horlivé bdělosti. Dům, jenž vás denně jen miskou pomejí pohostí, střežíte nezištně a věru s jistějším zdarem než starý ponocný, který s osleplou lucernou v kožiše zavrtán usne hned za pivovarem, není-li z dřímoty líbezné vyrušen chasou na toulce rozvernou. Buďte mi zdrávi pro svoji věrnost, se kterou od věků vzácnými strážci jste statku a druhy dobrými člověku, na něhož zříte jak na zázrak oddaným okem, kolem nějž tančíte radostným krokem i skokem, kterého v návratu vítáte přítulným halasem, – i když je surovým necitou anebo nevrlým mamlasem, nehodným božího vzduchu, nehodným sluneční záře, nehodným bezelstné lásky, která je krásou zvířecí tváře...	T1	自然、宇宙与地方感	T1	T1	T1
ITA	Filippo Manucci	Te Maurum Laudamus	Te Maurum laudamus cum voce e canti, Te Dominum fatemur: non più Galli! Te aeternum Patrem, te vogliamo avanti. Tibi omnes populi fan balli, Tibi rustici fan leticia e festa; Omnes clamant: al gal! scazialo! e dalli! Pleni siam tutti d’una rabia infesta; Omnes clamamus: Dura, Ludovico! Veni a bassar al gal l’ardita cresta! Te curialis chorus, te ogni amico, Te mulierum numerus, te i putti, Te petunt omnes, niun t’à per nimico. Te martyrum li exerciti destrutti Per urbem va cridando: o divo Moro, Patrem immense Majestatis, tutti. Tu sempiternus Pater sarai lhoro, Che, ad liberandum populum, signore Non horruisti ussir fuor del tuo coro. Tu aperuisti a’ toi nemici el core, Credentibus che ’l gallo fosse un dio, Ut melius cognoscerent l’erore Nunc ad dexteram sedes, signor mio, Regis romani, in gran triumpho posto, Venturus entro al tuo dominio prio. Quaesumus ergo te che torni tosto; Amicis tuis dà qualche conforto, Populum tuum ver ti ben hai disposto. Salvum fac illum donec he’ torna im porto; Domine, non tardar; domine, fave; Domine, non voler sto popul morto. Extolle illos, che ’l peso più grave Substinerunt per te fin a questa hora, Ut in aeternum dir te possiamo: Ave! Benedicimus te, ciascum te adora, Laudamus nomen tuum in terra, in mare, Che in seeculum stia vivo e mai non mora. A gallico furore liberare, Et ab insania sua nos custodire, In isto anno, domine, dignare. Miserere di tanto aspro martire, Miserere di noi, pieta, merzè, Placeat tibi, domine, venire. Misericordia tua mancar non de’; Ostende hora l’amor che tu ci porti, Quemadmodum speravimus in te. E sempre tuoi sarano vivi e morti.	T5	神圣、超验与智慧	T5	T4	T5
ARA	الشاعر هارون بن علي المنجم	قصيدة كريمٌ بصيرٌ بأمرش الزّمانِ	كريمٌ بصيرٌ بأمرش الزّمانِ فضائلُهُ حُجَّةٌ شائعه يَروحُ بِعِرضٍ مَصونٍ لهُ ولكنَّ أَموالَهُ ضائعَه عزائمُهُ ومآثيرُهُ لآجال أَعدائهِ قاطعَه ولو حاربتهُ نجومُ السَّماءِ لمَا لبثت ساعةً طالعَه ولو طلبت يَدُهُ مَسَّها لدانت لهُ وَدَنت طائعَه فلا زالَ في نعمةٍ لا تَزولُ لأعراضهِ كلّها جامعَه	T4	社会、权力与历史	T4	T4	CUSTOM:人物品格赞美
BEN	আল মাহমুদ	সোনালি কাবিন-০৪	এ তীর্থে আসবে যদি ধীরে অতি পা ফেলো সুন্দরী মুকুন্দরামের রক্ত মিশে আছে এ-মাটির গায়, ছিন্ন তালপত্র‍ ধরে এসো সেই গ্র‍ন্থ পাঠ করি কত অশ্র‍ু লেগে আছে এই জীর্ণ তালের পাতায়। কবির কামনা হয়ে আসবে কি, হে বন্য বালিকা অভাবে অজগর জেনো তবে আমার টোটেম সতেজ খুনের মতো এঁকে দেবো হিঙ্গুলের টিকা তোমার কপালে লাল, আর দীন-দরিদ্র‍ের প্র‍েম। সে-কোন গোত্র‍ের মন্ত্র‍ে বলো বধূ তোমাকে বরণ করে এই ঘরে তুলি? আমার তো কপিলে বিশ্বাস, প্র‍েম কবে নিয়েছিলো ধর্ম কিংবা সংঘের স্মরণ? মরণের পরে শুধু ফিরে আসে কবরের ঘাস। যতক্ষণ ধরো এই তাম্র‍বর্ণ অঙ্গের গড়ন তারপর কিছু নেই, তারপর হাসে ইতিহাস। (কাব্য : সোনালি কাবিন)	T4	社会、权力与历史	T3	T4	T4
SLV	Stržinar, Ahacij	Od poslednih reči tega človeka	Poslušaj grešni človek od poslednjih reči, gori vzemi ta nauk, kar sveti duh uči: Če boš te reči mislil, ki si na svetu živ, v tvojih delih premišljal, nikdar ne boš grešil. Tako je postavljeno, kar živi na svetu, skozi greh je zasluženo, mora enkrat umreti: Moramo tedaj umreti in v naših telesih po delu lon prejeti v peklu ali v nebesih. Človeška pamet mora za gvišno spoznati, da mrtvaški naturi tukaj ni obstati: Veruje pa pravi kristjan, da bo od smrti vstal na ta strašni sodni dan bogu rajtengo dal. Angelsko trobentanje bo ta čas storilo potres in trepetanje, mrtve obudilo: Živi bodo tisti dan od straha dol padali, mrtvi pa iz svojih jam bodo gor vstajali. Verni se bodo bali velike nadloge, kam se bodo podali vsi grešniki ubogi, vpili bodo tisti čas hribi in doline, padite vkup, pokrijte nas, da ta sodba mine. Tak' se bodo sramovali vsak svoje pregrehe, da bi rajši ostali, znotraj peklenske kehe; Al zastonj, svet široki ne more pokriti, tudi morje globoko nič ne more skriti. Krivični in nedolžni, ubogi in bogati, gospodje in podložni, kralji in soldati; Od Adama prvega vse bo k sodbi prišlo, da človeka zadnjega se bode skup' zneslo. Prišel bo na sodni dan iz nebes sveti Abel, iz pekla pa prekleti Kajn, svojega brata rabelj; Iz nebes, zemlje in pekla vse gladko naenkrat se bo ta dan vkup steklo v dolino Jozafat. Ta čas pride sodnik, mogočen častiti, Kristus naš odrešenik, vse ljudi soditi; dobrotljiv in častit dobrim in pravičnim, grozovito srdit hudim in krivičnim. Avbe, nesrečni grešnik tega si rešljiv, kdo bo tvoj pravi sodnik, kdo ga bo potolažil? Njega si ta čas križav, ko si greh storil, vendar se nisi ponižal, da bi se spokoril. Tukaj od te sramote se nisi prav spovedal, tam te bo v večni sramoti ves voljni svet gledal; Pred enim se bo sramoval, pred vsemi boš zasramovan, brez prave pokore umrl, večno boš preklet. Kadar tedaj bo prišel ta sodnik pravični, čez vse bo sodbo držal, verne in krivične; Misli, besede, dejanja, vse bo znano, za vse ostro vprašanje, skriti nič ni mogoče. Kaj je tukaj domišljavih, kot bi bili pravični, tam bodo prav spoznani, kako so krivični; Avbe, strašni sodni dan, malo bo izvoljenih, pojdejo na levo stran, veliko pogubljenih. Vsi Ajdi, Turki, Judje, krivični Kristjani, vsi neusmiljeni tudi bodo prekleti. Ker sodba bo v tej viži, niste v mojem imenu tem ubogim dali jesti, boste pogubljeni. Priča vseh pogubljenih pojdejo v nebesa, pravični in izvoljeni z dušo in telesom: Ta čas se bo odprla ta zemlja široko, pogubljenje požrla dol v pekel globoko. Avbe, če bo tako strašno te sodbe končanje, kako šele bo grozno večno prekletje: Te reči grešnik misli in pojdi k pokori, stanovitno premisli, greha več ne stori.	T5	神圣、超验与智慧	T5	T5	T5
DEU	Jacoby, Leopold	Der deutschen Sprache Lobgesang	Wie soll ich dich schildern, du Geliebte! Meine Seele sehnt sich, dir Dank zu sagen, Und mein Herz quillt über, So müssen meine Lippen reden. Aus gepreßtem Innern muß ich dein Lob singen. Früher, Da mich Niemand gekannt, Hast du allein mich aufgenommen, Und nun, da mich Alles verlassen, Bist du doch mir treu geblieben Und bist meine einzige Liebe geworden. Wie soll ich dich schildern, du Geliebte! Bist du mir hold gesinnt, Was habe ich zu fragen nach Ehre von Menschen? Was habe ich zu fragen nach den Schätzen, Die voll Jammer und Thränen der Armen sind? Du wendest dein Antlitz mir zu voll Liebe, Und in deinem Lachen spiegeln sich Die Sonne, der Mond und alle die Sterne. Wenn du muthwillig bist und spielest, Dann bist du wie ein junges Reh im Walde, Da es bei der Mutter spielet, Und ich muß jauchzen unter Thränen. Zürnst du, ach sie wissen es nicht, Welche Qual du bereitest. Wie eine Jungfrau zaghaft ist und unbeholfen, Und doch der süßesten Geheimnisse voll, So bist du ach wie oft so spröd', So starr und widerstrebend, Daß man sich muß ärgern über dich Und muß dich doch lieb haben. Wenn ich dich aber schelten will, Dann blickst du mich mit einmal an Klug mit frischen Kinderaugen, Wie eine Tanne unterm Schnee vorguckt, Und aller Unmuth ist mir gleich davongeflogen. Wenn du ein Herzenslied anhebst zu singen, Dann quillt es alles heraus voll innerlichem Wohllaut, Und du bist reich an Schönheit Und an Gedankentiefe wunderbar Wie Meerleuchten. Du bist kein Singsang Und bist keine Sprache, um nichts zu sagen. – Und du willst mich nimmer verlassen, Darob muß mein Herz wohl fröhlich sein. Wenn ich voll Jammer war, Wer hat mich getröstet als du? Wenn ich verschmachtet war, Wer hat mich erquickt als du? Wann habe ich eine frohe Stunde im Leben gehabt? Nach der Kindheit bis auf den heutigen Tag, Wenn du sie mir nicht gegeben? Du hast mich durch dunkle Nacht geführt, Und ich habe ein Licht gesehen, Das noch niemals auf Erden Und auf die Menschen gestrahlet. So soll auch dein Ruhm klingen märchenhaft, Und du wirst gesegnet sein, Und dein Lob soll nicht untergehen, So lange Menschen auf Erden wohnen. Wie solltest du auch nicht trösten können Bis in die Tiefe der Menschenseele, Bist du doch selber auch elend und gequält. Du bist wie das Volk. Die Geschichtschreiber und Hofgelehrten Verrathen dich alle Tage. Sie schreiben Lügen in ihre Bücher Und lassen sie auswendig lernen. Sie küssen den Fuß, der dich tritt Und der sie selber von sich stößt. Sie sind blind mit offenen Augen. Du bist wie das Volk. Von den Fürsten hast du dich mißhandeln lassen, Von den Königen hast du dich verachten lassen, Und die falschen Propheten Haben nun die geschwollene Phrase über dich geworfen, Um deinen Aufschrei zu ersticken. Aber ihnen zum Trotz hast du geblühet zweimal, Ihnen allen zum Trotz wirst du blühen Ein drittes Mal, Schöner als jede von beiden Blüthen, Schöner als beide zusammen. Wie wenn im Junimond, An den Ufern des Stromes, der golden rauscht Und von Liebe und Freiheit murmelnd klingt, Ein süßer Duft aufsteiget Und ein lieblicher Wohlgeruch, Das ist der Duft der Weinblüthen, Der von den Bergen und Hügeln kommt, – Aber ihrer sind wenige, die sich daran erfreuen Und ihre Augen weiden und ihr Herz erquicken, So hast du geblühet das erste Mal. Und wie wenn zur Herbsteszeit Auf den Hügeln und Bergen die Weinlese beginnt, Und der Wein in die Kelter wird getragen, Und Abends das junge Volk eilet zum Tanz Und lauter Lust und Jubel erklinget ringsum, – Und ihrer sind viel mehr, die ihr Herz erfreuen, Und von Grund der Seele fröhlich werden, Und der Wein hat manch Lied geboren, stark und herrlich, Das unvergessen ist und unvergänglich auf Erden, – So hast du geblühet das zweite Mal. Aber wie wenn nach des Winters Qual Bei des jungen Frühlings Einkehr Ein Hausherr den Tisch deckt voll und reich, Und öffnet die Thüren weit Und hinausruft in das Land: Kommet her, all ihr Armen und Elenden! Ihr sollt nicht mehr ausgeschlossen sein Von den Freuden dieser Erde, Ihr sollt vollen Antheil haben An allem Schönen auf Erden, So kommet her und erquicket euch alle! – Und siehe, sie kommen alle herbei Und genießen von Allem und trinken von dem Wein, Und werden froh und fröhlich Und vergessen der grausen Zeit, die hinter ihnen liegt, Und ist ihnen wie ein Traum, Aber sie brauchen nicht Angst haben aufzuwachen, Denn es ist in Wahrheit ein neuer Frühling worden Rings um sie her, – So wirst du blühen das dritte Mal. Unvergleichlich, wie du bist, Ist auch die Weise, wie du geworden bist, Und dein hoher Ruhm ist, sie zu erzählen: Vom Morgen her, Wo das Licht aufgehet Und die Wiege der Menschen stand, Bist du gekommen, Und durch Abend sollst du wandern Wieder zum Morgen! Wild und stürmisch ist dein Anfang gewesen, Und wild und stürmisch Müssen die Wendepunkte deines Lebens sein. Als ein Zug voll Abenteuer-Sehnsucht Und voll Schwärmerei die Menschen ergriff Und rückwärts nach Morgen führte, Und sich daheim mit der Liebe verband, Da blühtest du im Süden auf Voll Anmuth, In unerreichtem Sprachwohllaut. Damals als ein edler Sänger sang: Durchsüßet und geblümet sind die reinen Frauen, Es ist so wonnigliches nicht zu schauen In Lüften noch auf Erden, noch in allen grünen Auen. Aber noch war Nacht um dich her, Stokfinstere graunvolle Nacht. Da kam eine Zeit, die war wie heute. An allen Ecken und Enden gährte es. Und die Menschen erfaßte ein Sehnen Und ein Hunger nach Licht und geistiger Speise. Da trat ein Mann auf und verdeutschte ein Buch, Das hat schon genug Blut gekostet auf Erden. Und seine Sprache in dem Buch war wunderbar, Voll Kraft und Männlichkeit Und doch voll hoher Schönheit fast überall: Sie weinet des Nachts, Daß ihr die Thränen über die Backen laufen, Es ist Niemand unter allen ihren Freunden, Der sie tröste. Die Augen der Blinden Werden aus dem Dunkel und Finsterniß sehen. Und die Elenden werden wieder Freude haben – Und die Armen unter den Menschen werden fröhlich sein. – Nun ruhet doch alle Welt und ist stille, Und jauchzet fröhlich. Wenn ich mit Menschen- und mit Engelzungen redete, Und hätte der Liebe nicht, So wäre ich ein tönend Erz, Oder eine klingende Schelle. [Die Liebe] freuet sich nicht der Ungerechtigkeit, Sie freuet sich aber der Wahrheit! Es war ein streitbarer Held, Und manch schönen Sieg hat er dem Dunkel abgerungen. Aber auf halbem Wege blieb er stehen, Und mit ihm ist es finster blieben, Finster vor ihm Und finster nach ihm. Denn höre es wohl, du Welt! Solche, die sich Jünger dessen nennen, Der doch gesprochen: Liebet euch unter einander! Die sind die ärgsten Hasser geworden Und Feinde des Menschengeschlechts auf Erden. Die Märchen und Poesien eines Buches Haben sie zu einem Verdummungshammer gemacht, Damit sie den Kopf des Volkes stumpfsinnig schlagen Bis auf den heutigen Tag. O wie fürchterlich haben sie gewüthet! Die Erde, Darauf alle Menschen sollen Freude haben, Die haben sie zu einem Jammerthale gemacht. Sie haben so lange geschrieen: die Erde ist ein Jammerthal! Bis sie es wirklich schier ist geworden. Zum gemeinen Manne haben sie gesprochen: Quäl' dich nur hier für uns Und laß dich schinden hier für uns Und sei ein getreuer Sklav' Und muckse und murre nicht; Wenn du aber erst todt bist, Nachher wird Alles gut werden. Und es giebt deren, Die hassen den Menschen noch über den Tod hinaus. Sie lassen ja die Leichen nicht in ihren Gräbern ruhen. Wenn der Arme und Elende krank vor ihnen liegt Und hilflos ist vor Kummer und Gram, Dann schlagen sie ihm sein Herz noch mehr entzwei Mit Hölle und mit Teufel nach dem Tode, Bis er schier wahnsinnig wird vor Angst Und zu Allem, was sie wollen, ja sagt, Da er noch lebt. Und brauchte sie doch bloß einer zu fragen: Wenn du mir so Angst machst Und es so greulich dort ist, Wie bist du denn von dort herausgekommen? Denn du mußt doch dort gewesen sein, Da du es so Alles haarklein weißt. So müßten sie ja auf der Stelle verstummen. Aber das fragt sie keiner, So brauchen sie auch nicht darauf zu antworten. Und sie machen mit den Menschen, was sie wollen. Und das ist ein gräßliches Elend Und das Fürchterlichste von Allem, Was menschenliebende Augen sehen müssen auf Erden. Und sollten doch den Armen lieber sagen: Wir wollen dich fröhlich machen im Leben Und nicht traurig im Tode. Du sollst leben mit Freude, So sollst du sterben ohne Angst Und ohne Groll, Sondern mit Dank für die Freude auf Erden. Denn die Freude ist göttlich, Und die Liebe ist die köstlichste der Freuden. Wer aber fröhlich wird, der wird auch gut. – Aber der Mann, der auf halbem Wege stehen blieb, Eine Sprache hat er dem Volke geschaffen, Ein gutes Schwert für kommende Zeiten. Wenn ringsum Kriege und Stürme tobten, Und Alles auf den Armen einhieb und schlug, Dann saß der Arme und weinte still für sich Und las in dem Buch, so lernte er die Sprache, Und die schlichte, sinnige Ausdrucksweise Wuchs ihm tief in's Herz hinein. Auf diesem Boden blühete ein Baum empor, Der soll noch herrliche Früchte tragen. Aber es kamen Tage des Jammers und der Noth Und wurde schier finsterer um dich her, Als es vordem jemals gewesen. Und die Menschen erholten sich allmählig Und sahen dich in Nebel und Dunkel gehüllt. Da kam ein Mann auf, Der kämpfte mit scharfem Schwert und scharfem Wort Und brachte Vernunft und Licht und Klarheit In eine verkommene Welt. Die Gesetze des Schönen hat er den Menschen vorgezeichnet Und lehrte: frei sein von Vorurtheil. Und lehrte es in klarer, durchsichtiger Sprache: Es ist nicht jedem Auge gegeben, die Hülle zu durchschauen, In welche der Dichter eine Wahrheit kleidet. – Was ist ein Held ohne Menschenliebe? Nun, wen lieben zwei Von euch am meisten? Macht, sagt an, ihr schweigt? Die Ringe wirken nur zurück und nicht Nach außen? Jeder liebt sich selber nur Am meisten? – O so seid ihr alle drei Betrogene Betrüger! Er blieb im Leben einsam und fühlte sich einsam. Da leuchtete ein Doppelstern empor am Himmel, Und zwei Cedern blüheten zusammen auf der Erde, Herrliche Gestalten! Einer an dem andern rankten sie sich empor zu gleicher Zeit, Ein nie gesehenes Schauspiel unter allen Nationen, Und wurden vollkommener einer durch den andern, Bis er dahin ging allzufrüh, Der eine Sprache schuf, Darin jedes Wort, einer vollen Aehre gleich, Sich beugt unter der Wucht der Gedanken: Der Menschheit Würde ist in eure Hand gegeben, Bewahret sie! – – Erhebet euch mit kühnem Flügel Hoch über euren Zeitenlauf! Fern dämmre schon in eurem Spiegel Das kommende Jahrhundert auf. – – Der fortgeschritt'ne Mensch trägt auf erhob'nen Schwingen Dankbar die Kunst mit sich empor, Und neue Schönheitswelten springen Aus der bereicherten Natur hervor. – Und der Erste blieb allein, Einer unter den Erdenmenschen, Der das Glück ertragen konnte: Bedecke deinen Himmel, Zeus, Mit Wolkendunst Und übe, dem Knaben gleich, Der Disteln köpft, An Eichen dich und Bergeshöh'n! Mußt mir meine Erde Doch lassen steh'n Und meine Hütte, die du nicht gebaut, Und meinen Herd, Um dessen Gluth Du mich beneidest. Ich dich ehren? wofür? Hast du die Schmerzen gelindert Je des Beladenen? Hast du die Thränen gestillet Je des Geängsteten? Hat nicht mich zum Manne geschmiedet Die allmächtige Zeit Und das ewige Schicksal, Meine Herren und deine? Hier sitz' ich, forme Menschen Nach meinem Bilde, Ein Geschlecht, das mir gleich sei, Zu leiden, zu weinen, Zu genießen und zu freuen sich Und dein nicht zu achten Wie ich. Nie hat in Worten unmittelbarer ein Mensch An das Herz des Menschen gegriffen: Der Menschheit ganzer Jammer packt mich an. Wer fühlet, Wie wühlet Der Schmerz mir im Gebein? Wohin ich immer gehe, Wie weh, wie weh, wie wehe Wird mir im Busen hier! Ich bin, ach! kaum alleine, Ich wein', ich wein', ich weine, Das Herz zerbricht in mir! Das Alte ist vergangen, Und es ist Alles neu geworden. Die Schönheit, auf Unrecht aufgebaut, ist keine Schönheit! Es ist ein häßlicher Flecken an ihr, Der sie zu Grunde richtet. Darum ist die Schönheit Griechenlands untergegangen, Denn sie war gebaut auf Sklaverei. Die Schönheit, die wir aufrichten wollen, Soll gebaut sein auf Menschenliebe, Und darum wird sie leben bleiben. Viele sollen nicht treu sein Einem, Aber Einer soll treu sein Vielen. Viele sollen nicht dankbar sein Einem, Aber Einer soll dankbar sein Vielen. Jeder, der gequält ist, Soll auf seine gequälten Brüder sehen, Daß er ihnen helfe, So wird Einer treu sein Vielen. Jeder, der minder gequält ist, Soll auf seine Brüder sehen, die mehr gequält sind, Daß er ihnen helfe, So wird Einer dankbar sein Vielen. Alles, was den Menschen niedrig macht, Ist in der Treue gegen Einen; Alles, was den Menschen hoch erhebt, Ist in der Treue gegen Viele. Wer Vielen treu ist, Der muß frei werden; Wer Einem treu ist, der muß ein Sklave sein Und er wird es bleiben. Und ihr sollt vorwärts dankbar sein. Jeder Erwachsene soll den Kindern dankbar sein. Der Lehrer soll den Schülern dankbar sein. Der Gegenwärtige soll den Kommenden dankbar sein. Durch den Dank nach rückwärts ist die Knechtschaft gekommen, Durch den Dank nach vorwärts Müssen die Sklaven freie Menschen werden Und muß alles Elend ein Ende haben. Ihr sollt nicht Mährchen für Wahrheit halten. Denn wenn ihr das thuet, So mordet ihr euch selbst Und mordet eure Kinder. Stehe auf, du Sprache, und gehe dorthin, Wo der Jammer wohnet, Wo das Elend zu Tische sitzt, Und der Hunger in den Eingeweiden wühlet. Wen du dort finden wirst, Mache seinen zerschlagenen Arm stark Und seinen stumpfen Blick helle. Laß nicht ab von ihm, Wenn er sich hinlegt vom Elend Und wenn er aufsteht zum Elend. Trommle, zischle, raune ihm zu: Du sollst dich nicht treten lassen. Du sollst dich nicht unterdrücken lassen. Du sollst dich nicht aussaugen lassen. Du sollst den Sklavensinn von dir thun. Du sollst die Knechtseligkeit von dir thun. Du sollst dich nicht bücken vor einem lebendigen Menschen, Denn er ist nicht mehr als du. Wirst du dies befolgen, So wird das Elend abfallen von dir, Wie ein Reif von der Erde schwindet, Wenn das Frühlicht kommt Und die Sonne am Himmel pranget. Denn weil du dich treten läßt, Darum heulest du. Weil du dich unterdrücken läßt, Darum bist du elend. Und weil du dich aussaugen läßt, Darum mußt du Hunger leiden. Wer aber seinen Nebenmenschen zwingt, Weniger zu wissen als er selber weiß, Der unterdrückt seinen Bruder, Der tritt auf ihn Und der saugt ihn aus. Und wer seinen Nebenmenschen zwingt, Mehr zu arbeiten, als er selber arbeitet, Der unterdrückt seinen Bruder, Der tritt auf ihn Und der saugt ihn aus. Und du Sprache, Nimm eine Leuchte in deine Hand Und gehe dorthin, wo es finster ist, Wo es ganz finster ist. Und strecke die Leuchte über die dort schlummern Und nichts wissen von sich, Bis ihre Wimpern zucken Und sie sich hin und wieder wälzen. Und rufe laut, daß es halle Von Hügel zu Hügel, Von Thal zu Thal: Wacht auf! wacht auf! Ihr habt zweitausend Jahre geschlafen, Das ist lange genug. Wacht auf! seht, Es will lichter Morgen werden! Und es hören es die Hügel, Und es hören es die Thäler, Und es hören es die Ufer des Meeres alle. Und die Wellen am Ufer hören es, Und beginnen es gegen einander zu schlagen. Und die Tiefen des Meeres hören es, Und steigen mit Freuden empor. Und die letzten Wellen hören es, Und schlagen es an die Felsen mit Jubel. Da dröhnt das Land. Ein neues Licht durchzuckt alle Menschen. Aufjauchzen die Nationen der Erde. Denn der Fluch ist von ihnen genommen, Und den Blinden sind die Augen aufgethan, Und wollen als freie Menschen auf Erden wohnen, Und ein Blutbad unter ihnen wird nicht mehr sein.	T6	语言、艺术与创造	T6	T6	T6
LZH	李巽臣	張烈婦詩	君如梧桐枝，妾如葛藟絲。感君纏綿意，願言百世期。一朝忽摧折，妾身寧自持。君疾心已死，君死身何辭。黃泉路非遙，前行稍遲遲。抱我青銅鑑，著我素羅褘。從容理繒練，生死當相隨。傷哉貞婦魂，一死綱常垂。悠悠世風替，大道日淪彝。奚為巾幗間，秉節堅不移。高山起峨峨，河水長瀰瀰。芳名亦以永，萬古恆如斯。	T4	社会、权力与历史	T2	T4	T4
LZH	趙琥	別友	斜風細雨釀輕寒，握手相看話別難。有酒莫辭今日醉，鳳儀門外即陽關。	T2	爱、情感与人际关系	T2	T2	T2
LZH	袁說友	和張思濟縣尉韻二首	書債頻年積，舟行一水期。稍吟秋夜雨，不盡故人思。正爲才高累，寧論事了嗤。相忘心屢折，落筆更蜚馳。	T2	爱、情感与人际关系	T2	T2	T2
HUN	Kölcsey Ferenc	REMEGVE ZENG...	Töredék Remegve zeng, remegve száll az ének, Új ég alatt, ó Ronyva, partodon, Szokatlan e nyelv lángoló hevének, Bár szép s erős, bár hangja szívet von. 1817. jún. 21.	T6	语言、艺术与创造	T6	T6	T1
UNK	renshi.eu [GR-ES-IE-CY-PL-AT-GR]	GR – Yannis Stiggas – Final Poem	Είναι που να τρελαίνεται κανείς όπως ξηλώνουν έτσι τα μερόνυχτα το αίμα σου κλωστή-κλωστή οι τρεις σου μοίρες να πανιάζουνε τι περιμένεις ν’ αρχινίσει, βρε κουτέ, δεν είναι παραμύθι αυτό είναι μονάχα το κουφάρι του. Αλλά στο κάτω κάτω της κραυγής εγώ δεν ήρθα εδώ να πτοηθώ είμαι ο καλπάζων νους της άλλης γονιμότητας που ’χει βαθύνει τις ρωγμές και πιο πολύ το πείσμα ν’ αρνείσαι τον ήλιο σ’ όλες τις ηλικίες του —είναι σ’ όλες ανήλικος Ναι λέει στη ζωή Ναι και στους σύρτες της Για τέτοιο πείσμα μιλάω Η μία πνοή είναι μία οι δύο είναι αμέτρητες Εκεί που χορταριάζει το χάος πάμε και χτίζουμε σπίτια.	T3	生命、时间与存在	T3	T3	T3
ARA	أبو نواس	قصيدة يا أيّها المُطنِبُ ذا الغرورِ	يا أَيُّها المُطنِبُ ذا الغُرورِ في سِفَةِ السودِ مِنَ الطُيورِ في الحَسَنِ الهَدّاءِ وَالتَخيِيرِ رَيبِ شَهاداتٍ لِدَعوى زورِ اِسمَع فَما نَبّاكَ كَالخَبيرِ مِن ذي صِفاتٍ حاذِقٍ نِحريرِ صِفاتُهُ مُحكَمَةُ التَحبيرِ ما جَعَلَ الأُسودَ كَاليَعفورِ أَطيارُ يَعفورٍ ذَواتُ الخَيرِ أَولى بِذاتِ فَضلِها المَذكورِ هَذا ثَناءُ حُسنِها المَشهورِ يا حُسنَها فَوقَ أَعالي الدورِ في حُجَرٍ شامِخَةِ التَحجيرِ إِذا تَهادَينَ مِنَ الوُكورِ بِعَرصَةِ الإِناثِ وَالذُكورِ وَطَرَدِ الغَيورِ كَالغَيورِ تَكريرُ تَهديلٍ عَلى تَكريرِ كَأَنَّ في هَديلِها الجَهيرِ تَرَنُّمَ العيدانِ وَالزَميرِ أَو كَدَوِيِّ النَحلِ في القَفيرِ مِن مُجتَنى الذَوبِ أَخي التَغريرِ ذَواتِ هامٍ جَهمَةَ التَدويرِ وَأَعيُنٍ أَصفى مِنَ البِلَّورِ في لامِعٍ مِن حُمرَةٍ مُنيرِ لَمعَ ايَواقيتِ مَعَ الشُذورِ إِلى قَراطيمَ نِبالٍ حورِ كَتَوأَماتِ اللُؤلُؤِ المَذخورِ فُصِّلَ مَقروناً مِنَ المَنثورِ فَوقَ مَناقيرَ قِصارٍ صُوَرِ كَرَنَّةِ البَمِّ وَرَجعِ الزيرِ ذَواتِ ريشٍ كَمَداري الحورِ وَأَرجُلٍ في حُمرَةِ الحَريرِ جُردٍ كَظَهرِ الأَدَمِ المَبشورِ بَينَ البُطونِ المُلسِ وَالظُهورِ مِن بَينِ ما سَبطٍ وَذي تَنميرِ كَم طائِرٍ مِنهُنَّ ذي تَشميرِ حَزَوَّرٍ ذي ذَنَبٍ قَصيرِ مِن مُزجَلٍ أُرسِلَ في البُحورِ فَشَقَّ هَولَ الحَورِ وَالغُمورِ كَفِعلِهِ بِالحَزنِ وَالوُعورِ يَقطَعُ كَالمُستَطرِدِ المَذعورِ في اليَومِ أَيّاماً مِنَ المَسيرِ يَفوتُ وَثباً حُذُقَ النُسورِ وَخاطِفَ العُقبانِ وَالصُقورِ كَالحالِقِ الكاسِرِ لِلتَغويرِ أَو سَهمِ رامٍ قاصِدٍ طَريرِ أَو لِفتِ نارٍ بِيَدِ المُشيرِ حَتّى هَوى لِلوَكرِ كَالمَمطورِ فَضَعضَعَ الحُجرَةَ بِالنَعيرِ وَكَبَّروا فَأَيَّما تَكبيرِ فَرُبَّ ساعٍ عِندَها بِشيرِ أَبَرَّ مِنهُ قَسَمُ النَذيرِ	T1	自然、宇宙与地方感	T1	T1	T2
ARA	الشاعر صفية بنت ثعلبة الشيبانية	قصيدة أَحيوا الجوارَ فَقد أماتته معاً	أَحيوا الجوارَ فَقد أماتته معاً كلّ الأعاربِ يا بَني شيبانِ ما العذرُ قد لفّت ثيابي حرّةٌ مَغروسةٌ في الدارِ والمرجانِ بنت الملوك ذوي المَمالِكِ وَالعُلى ذات الحِجالِ وصفوة النعمانِ أَتهاتفونَ وَتشحذونَ سُيفوكم وَتقوّمونَ ذَوابل المرّانِ وَتقوّمونَ جُنودكم يا معشري وَتُجدّدونَ حَقيبة الأبدانِ وَعَلى الأكاسرِ قَد أجرتُ لحرّةٍ بِكهولِ مَعشرنا وبالشبّانِ شيبان قَومي هَل قبيلٌ مثلهم عِندَ الكفاحِ وكرّة الفرسانِ لا وَالذوائب مِن فروعِ ربيعةٍ ما مِثلهم في نائبِ الحدثانِ	T4	社会、权力与历史	T4	T4	T2
ARA	الشاعر توفيق ضعون	قصيدة شهد المحاسن	يسائلني أنطون هل ساغ مدحهُ لمن صاغ من درّ الكلام لها عقدا؟ فقلت له لم تهد يا صاح تائهًا فقد ذاق طرفي من محاسنها شهدا	T2	爱、情感与人际关系	T2	T6	T2
CES	Racek, Adolf	VÍM: bohem láska,	VÍM: bohem láska, je pravda známá, je dobrem láska, je krása sama. Je život láska, je láska štěstí, je moudrost láska a mravnost jesti. Uměním láska, je láska cností, řád žití láska, prozřetelností.	T5	神圣、超验与智慧	T5	T5	T5
EST	Leelo Tungal	Krokodill	Mina kardan: seal veevärgitoruson vist kinni üks krokodill,silmad märjad ja saba sorus – eks see “Vhüü!” on ta nutupill! Hüüan: “Kroku!”, kuid tema ei vasta,või kui vastab, siis vaid vhüü-ää...Looma veevärgist välja ei lasta,sellepärast ta vakka ei jää. Algul öösiti ärkasin üles,siis kui kraan pistis karjuma – olin vudinal ema süles.Aga nüüd hakkan harjuma. Terves maailmas mul ju ei oleühtki tuttavat looma, jakoeravõtmisest välja ei tule...Las ta elab, see roomaja!	T3	生命、时间与存在	T2	T3	T3
LZH	魏了翁	游監丞挽詩	冰至人猶玩，波頹力不支。摇摇路旁梗，炯炯日中葵。學道長身健，憂時兩鬢絲。竟摇天老眼，畀以寧馨兒。	T3	生命、时间与存在	T3	T3	T2
CES	Dr. Efkem Ot	RŮŽOVÁ PUNČOŠKA.	Byl starým panicem a myslil už, že srdce jeho sopka vyhaslá je. Ach, jak se mýlil ubohý ten muž! Byl blízko konec půvabného máje a kukačky hlas volal v dáli kdesi. Náš panic v blízké vyšel sobě lesy. Proč šel tam, sotva dovedl by říci; on nedbal ptáků s písněmi jich všemi, proň všichni třeba mohli býti němi, též nečichával k vonné pryskyřici; ba zašel si tam jenom proto snad, by silným vzduchem zostřil se mu hlad. Šel přemítaje v lesním zášeří, jak na lékárníka by vyzrál asi, jenž v tarokách tak často „Pagát!“ hlásí, co asi bude míti k večeři, že plzeňské přec lepší je než „zdejší“, však že by mělo býti lacinější. Z těch myšlenek jej božských melodický hlas vyrušil; zrak zdvihl udivený a před sebou zřel nevšední dvě ženy – dvě jeptišky. Jak v básních bývá vždycky, z nich jedna byla zimy obrazem, však druhá vzdušnou, rajskou bytostí, jež malý výlet s nebes výsosti si na tu bídnou udělala zem. Byl překvapen tím zjevem v lesní tiši, však úžas jeho byl pak ještě vyšší, když v rukou mladší z oněch sester dvou zřel punčošku – ach – bledě růžovou. Ta barva jemná s rouchem řeholnic sic v dissonanci byla příkré tuze, však panic ubohý k své poznal hrůze, že zhoubným čárům propadl a nic že nemůže ho od nich zachrániti; tak zamotal se v spletité jich síti, že sotva zašeptal: „Má úcta, dámy!“ „Až na věky!“ mu znělo v odpověď a dlouhý pohled žhavých očí teď ho ještě více opájí a mámí. Již dávno zjev mu zmizel zbožných žen, než dosud stojí jako přimražen, zří zářné oko, ručku úbělovou a punčošku v ní svůdnou, nehotovou, jež objemem a celým tvarem svým je rozkošného lýtka svědectvím. Již pochybnosti nebylo: náš panic byl zamilován; četné hlouposti, jež prováděl teď, byly beze hranic; ať jiných pominu, – on k radosti všech spoluhráčů často z nenadání teď hlásil „pagát,“ neměl-li ho ani. Ať bděl či snil, zřel stále před sebou tvář, nebeskou jež září velebou, a punčošky tvar vnadný v ručce bílé. Ó, punčoška ta bledě růžová v hrob přečasný ho ještě pochová! Náš panic nyní všecky prázdné chvíle – a těch má stále dosti – v lese tráví, zří denně tu, již nosí v srdci svém a která křesťanské teď na pozdravy mu děkuje vždy sladkým úsměvem. Dřív život dát chtěl taký za úsměv, však teď už jeho touhy neukojí, než jenom víc v něm rozpaluje krev, on dále spěje celou myslí svojí. Ó, kéž by mohl nějak zbaviti se – buď tak neb onak, násilím či zradou – té, která zlobu tají v každém ryse a žárlivě bdí nad svou družkou mladou! A jednou se srdce se svého paní přec beze svědků potkal z nenadání: to v šerých bylo chrámu ambitech, kde jeptiška se procházela mladá; hned na kolena panic před ní padá a rychle, sotva že mu stačí dech, jí vyjevuje, kterak láskou šílí, též o punčošce oné zmiňuje se, již v jejích ručkách spatřil tenkrát v lese a kterou od té doby vidí všude, a připojil pak vřelou prosbu, smí-li tu nožku zřít, jež nositi ji bude. Sám ulekl se slov těch odvážných a čekal ve strachu, že zbožná žena tou nestoudností jeho uražena buď uprchne neb ztropí z něho smích. Chvěl nadarmo se; sličná žena svatá jak v zmatku čelo dlaní přejela si, pak, jako soucitem by byla jata, se sklonila, teď přes tvář rajské krásy jí úsměv přeletěl jak motýl malý a kypré její rtíky zašeptaly: „Nuž, vyplněn buď podivný váš sen! V náš klášter přijďte v neděli; ten den v něm výstava je ženských ručních prací, tam uzříte, co cílem touhy vaší“ – – – A rychle jako vidina se vznáší, až v pozadí se chodby šeré ztrácí. Náš panic dosud na dlaždicích klečí a neví ani, uvěřiti má-li v ten blaha příval velký, nenadálý; zda ve světe můž býti štěstí větší – Ó, nervy ubohé, co zkusily jste ve dnech nekonečných před nedělí! Náš panic stále nejvýš rozechvělý, div nezkrotnou že touhou nešílí, ni tichá noc mu klidu nepřináší, neb láska sen mu s těžkých víček plaší. Však jako vše, i tento dlouhý čas přec konec měl, a slavnostní den Páně se rozbřeskl. Náš panic zbledlý vlas si obarvil a línající skráně jím přikryl pečlivě, pak fialkovou se polil voňavkou, vzal šaty modní a zatknuv růži v dírku knoflíkovou tam spěchal, kde byl očekáván od Ní. Snad doufali jste, čtenářové milí, že pozvání to na poslední chvíli přec ještě bude nějak odvoláno? Mně líto jest, že nelze říci: Ano, v čas ctihodná se zachránila děva. – Ač zabásnit bych mohl si tu hravě, přec povím jen, jak událo se právě, ať čtenářka se na mne třebas hněvá. Jak panic vstoupil do klášterních vrat, hned jeptiška jej spěla přivítat a s úsměvem, jenž závrať působí mu, jej do klenuté, velké vedla síně, jež plna par a vonného je dýmu. Náš panic mněl, že přišel do kuchyně, než v tom už v onu záhadu proud světla hlas jeptišky mu vrhl altový: „Nuž, Baruško, zde tomu pánovi své ukaž punčochy, jež jsem ti pletla!“ Co říci dále? Jako v mlze panic zřel tlapy medvědí, jež – hrozná ironie! – dvé růžových mu známých punčoch kryje; a neohlížeje se dále na nic ven cestu ze dveří jen našel stěží... Smích jeptišek mu dosud v uších leží.	T2	爱、情感与人际关系	T2	T2	T2
ITA	Fernando Pessoa	Penso a te nel silenzio della notte Poesia di Fernando Pessoa	Poesia di Fernando Pessoa Penso a te nel silenzio della notte Penso a te nel silenzio della notte quando tutto è nulla, e i rumori presenti nel silenzio sono il silenzio stesso, allora solitario di me, passeggero fermo di un viaggio senza Dio, inutilmente penso a te. Tutto il passato in cui fosti un momento eterno è come questo silenzio di tutto. Tutto il perduto, in cui fosti quel che più persi. è come questi rumori, tutto l'inutile, in cui fosti quel che non doveva essere, è come il nulla che sarà in questo silenzio notturno. Ho visto morire o sentito che morirono, quanto amai o conobbi, ho visto non saper più nulla di quelli che un po' andarono con me, e poco importa se fu un'ora o qualche parola; o un passeggio emotivo e muto, e il mondo oggi per me è un cimitero di notte, bianco e nero di tombe e alberi e di chiardiluna, ed è in questo quiete assurda di me e di tutto che penso a te.	T3	生命、时间与存在	T3	T3	T3
ITA	Giovanni Battista Richeri	Se nel notturno orror, Cintia, ti prese	Se nel notturno orror, Cintia, ti prese Giammai desìo di rimirar le stelle, Tu le credesti picciole facelle Per vaghezza dei guardi in Cielo appese. Eppure l’ererno Creatore palese Far volle a noi la sua grandezza in quelle; Che non meno del Sol vivaci e belle Formolle, e d’immortal fiamma le accese. Nè quei globi sì vasti, onde riluce L’ampio vuoto del Ciel, ei fè per noi, Che debil ne veggiamo e scarsa luce; Ma ogni astro è un Sole, che co’ raggi suoi Altri mondi rischiara, e il giorno adduce A quante genti immaginar ti puoi.	T5	神圣、超验与智慧	T1	T5	T5
DEU	Paul Keller	Neujahr	Wenn die Tage des Jahres zu Ende sind, Dann trägt die heilige Mutter ihr Kind Hin zu der Menschen Hütten, Dass allen, die litten und stritten, Mit dem neuen Jahr und der neuen Zeit Sei eine alte Gnade geweiht. Eine Gnad' die auf der Weisheit ruht: Ein Kind ist glücklich, und Gott ist gut! Und wer das hört in der Neujahrsnacht Und im Herzen erwägt und mit gutem Bedacht, der kann ja fürder nicht irre gehn; Und seine Augen nach Glück aussehn. Bleibe im Herzen den Kindern gleich, Denn ihrer ist das Himmelreich, Nicht nur der Himmel im Sternenzelt, Nein, auch der Himmel auf dieser Welt, In dem die süßesten Früchte stehn Und die Ströme des Paradieses gehn. Doch die nach anderem Glücke zogen, Sind alle betrogen. Ein Kind ist glücklich und Gott ist gut; Wenn's einer nur recht begreifen tut, Der ist der Weiseste, den es gab, Der lacht sich durchs Leben bis ans Grab. Tweet Kalender - Neujahrsgedichte - Gedichtinterpretationen - Gedichtanalysen audible-Hörbücher KOSTENLOS testen Impressum - Datenschutz	T5	神圣、超验与智慧	T5	T5	T5
LZH	行方	顧玉山草堂席上寓興	春暉樓頭春最早，主人宴客情更好。萬斛蒲萄瀉緑波，一色氍毺翦芳草。捲簾山色何冥冥，吳天半掃蛾眉青。亂雲忽西起，倒壓白日停。野狐啼煙道路黒，海風吹雨蛟龍腥。短歌長吁傷我情，門前溪水聲泠泠。	T1	自然、宇宙与地方感	T1	T1	T1
ENG	MacKeracher, William M.	DOMINION DAY.	Where the purple-vestured mountains Bear their summits crowned with snow, Haughty lords of all the riches In the rocks and streams below; Tow'ring to the azure heavens, Frowning on the sapphire sea: There to-day, O wide Dominion, Thine own children honor thee. Where the shadeless, open prairie Spreads its lone expanse unstirred By a sound of living creature, Save the lowing of the herd, And the half-grown wheat in verdure Reaches thickly to the knee, There to-day, O fair Dominion, Thine own children honor thee. Where the south wind from the bushes The large, luscious berry shakes, And the commerce of the cities Meets the traffic of the lakes, And the thunderous Niag'ra Sings the paean of the free: There to-day, O strong Dominion, Thine own children honor thee. Where the deep, majestic river Bears upon its solemn tide, By the haunts of ancient story And the seats of former pride, Ocean argosies to markets Where the world is held in fee: There to-day, O great Dominion, Thine own children honor thee. Where the stalwart sea-girt peoples Keep the gateway of the land; In the meadows of New Brunswick, On the Nova Scotian strand, In the Gulf's fair island garden, Sheltered by the maple tree: There to-day, O blest Dominion, Thine own children honor thee. In thy cherished mother country, In thy sister lands afar, On the burning eastern desert, Underneath the southern star, ‘ Midst the speech of alien races, Wheresoe'er thy children be, There to-day, O dear Dominion, Loyal hearts remember thee.	T2	爱、情感与人际关系	T2	T2	T2
ARA	الشاعر علي حيدر	قصيدة من أين جئت قال لي من النجف	من أين جئت قال لي من النجف أكرم بها بلاد عز وشرف وأي أرض قاصداً في ذا السفر فقال للبصرة أو إلى المجر فقلت ما قصدك في ذا السفره وما الذي تصنعه بالبصره فقال إني مرشد وداعي إلى الهدى وبالصلاح ساعي وجئت أدعو للهدى والحكم فالجهل قد عم الورى بالظلم أدعو لدين الحق والرشاد فالقطر مملوء من الفساد قلت له وفقت للصلاح ولم تزل تسعد بالنجاح وكثر اللَه هداة الامه ففيهم تكشف عنا الغمه وأنتم القوام للبلاد وأنتم دعائم الرشاد وبعد ذا أحببت أن أعرف ما يحسنه أو الذي قد فهما سألته مسألة طفيفه على العوام سهلة خفيفه فقال لا أستحضر الجوابا فامهلني حتى أحضر الكتابا فقام مسرعا بكل همه وقد عرفت كنهه وفهمه فعاد وهو يحمل الكتابا فقال خذه واقرأ الجوابا فقلت عرفني الكتاب واسمه فقال اقرأ هو طب حكمه فقلت اقرأ وأنا أسمع ما تقوله فأنت فخر العلما فقال عذراً إن عيني لم تكد تبصر إذ كانت أصيبت بالرمد عرفت أن الشيخ أمياً ولا يقصد إلا سلب أموال الملا وجاء بالزور وبالتمويه وجاهلا في بزة الفقيه قلت له أما درست في النجف وما الذي حويت من علم السلف قال قرأت النحو والأصولا والفقه والمعقول والمنقولا قرأت مفتاح الجنان كله فهو لعمري فيه تشفى الغله ومجمع البحرين والمصباحا وعدة الأصول والصحاحا سألته مسألة نحويه قال لعمري هذه ألفيه دعني أجيء لك بالوسيلة فهذي مسألة جليله فيها خلاف بيننا ومعركه أحسنت إذ جئت بهذي الفذلكه فقام للخرج وعاد مسرعا فقال خذ فالعلم في جوف الوعى هذا كتاب ما رأيت مثله وسيلة إلى نجاة لعله فكم بها من نكتة لطيفه وكم حوت مسألة شريفه نظرت من بعد إلى العنوان إذا به لواعج الأشجان وهو لعمري زاد وجدي والشجن لما رأيت الدين أضحى ممتحن بمعشر قد خدموه حيله لنيل ما يبغونه وسيله	T4	社会、权力与历史	T4	T4	T4
HIN	Shahryar	तमाम ख़ल्क़-ए-ख़ुदा देख के ये हैराँ है	तमाम ख़ल्क़-ए-ख़ुदा देख के ये हैराँ है कि सारा शहर मिरे ख़्वाब से परेशाँ है मैं इस सफ़र में किसी मोड़ पर नहीं ठहरा रहा ख़याल कि वो वादी-ए-ग़ज़ालाँ है ये एक मैं कि तिरी आरज़ू ही सब कुछ है वो एक तू कि मिरे साए से गुरेज़ाँ है तो हाफ़िज़े से तिरा नाम क्यूँ नहीं मिटता जो याद रखना है मुश्किल भुलाना आसाँ है मैं उस किताब के किस बाब को पढ़ूँ पहले विसाल जिस का है मज़मूँ फ़िराक़ उनवाँ है	T2	爱、情感与人际关系	T2	T2	T2
ENG	Holley, Marietta	THE KNIGHT OF NORMANDY.	Clear shone the moon, my mansion walls Towered white above the wood, Near, down the dark oak avenue An humble cottage stood. My gardener's cottage, small and brown, Yet precious unto me; For there she dwelt, who sat by me That night beside the sea. So sweet, the white rose on her neck Was not more fair than she, As silently her soft brown eyes Looked outward o'er the sea. So still, the muslin o'er her heart Seemed with no breath to stir, As silently she sat and heard The tale I told to her. “It was a knight of Normandy, He vowed on his good sword He would not wed his father's choice, The Lady Hildegarde. “Near dwelt the beauteous Edith, A lowly maiden she —” Ah! still unmoved, her dark sweet eyes Looked far away from me. “Dearer to him one blossom small That had but touched her hand, Than all the high-born beauties — The ladies of the land. “Dearer to him,” quick came my breath As I looked down on her, But the white roses in her hand No lightest leaf did stir. Ah! wistfully I read her face, Full gently did I speak, No light dawned in her tender eye, No flush stole o'er her cheek. “He wore her colors on the field, He went where brave hearts were; Ah, gallantly and nobly He fought for love of her. “He loved her with his whole true heart,” Now like a sudden flame Up to her cheek so pure and white, A flood of crimson came. Her hands unclasped, down to her feet My flowers unnoticed shook; I leaned and followed with my gaze Her glad and eager look. I saw a boat sweep round the rock, Rowed with a steady grace; I saw the fisher's manly form, His brown and handsome face. “For love of her, to victory He his brave squadron led, Then broke his true heart, and her scarf Pillowed his dying head. “So died this knight of Normandy, Died with his sword unstained;” I know not that she heard my words, So near the boat had gained. I said, Heaven bless her, in my heart, She had no thought for me; I turned away and left them there Beside the beating sea. Behind me lay the sweet moonlight, My shadow went before, And passed a dark and gloomy shape Before me through the door. Oh strange and sad this life of ours, This life beneath the sun; O sad and strange and full of pain God help us, every one. God help us, that we may endure Like him of Normandy; And die with sword unstained, that has Led us to victory.	T2	爱、情感与人际关系	T2	T2	T2
CES	Štemberka, Jindřich	MÁM ZASE MILOVAT’?	Ó božská noci! – Dech když piju vlahý, jímž dýší ňádra tvá, ten sladký kalich, má duše ptáčetem se vznáší v blankyt, kde skromnou září svítí snivé hvězdy jak v dumném srdci tichý úsměv štěstí... Ó ráji, edene! – Ó kouzlo spící! – Jdu v dumě po zahradě květné spící, a v oko moje kane šer ten vlahý... Noc přede mnou. – Co v ní se skrývá? – Štěstí? To nechci! Otrávil mne jeho kalich; však přírodu mám, básně – čisté hvězdy, jež zjasňují mrak srdce v modrý blankyt. Jsem ptákem! Jak on povznáším se v blankyt, zřím v minulosť, ty stíny věčně spící, a nepláču... Já též jsem míval hvězdy, mně láska též kdys rosila zor vlahý, a úsměv blaha skanul v ňader kalich... však jako v moři zmizelo mé štěstí! Ó myslíš snad, že želím toho štěstí, že vzdýchám pro tvůj ret, tvých očí blankyt? Já na dno vypil již svůj strastný kalich, já zapomněl, má hruď je tůně spící, již nechci prožíti sen, slzou vlahý, já dosti zkusil pro lásky své hvězdy! Či věříš, zapadlé že vzejdou hvězdy? Či doufáš, pohřbené že vzkvete štěstí?! Ó neklam se! – Jen jednou úsměv vlahý k nám láska vyšle – zjasní duše blankyt, pak nikdy víc! Radš minulosť nech spící; ta naše láska svadlý růže kalich... Dál pil jsem myšlének svých trpký kalich, jda podle jezera, v němž plály hvězdy. Tu tebe uzřel jsem – a srdce spící mi zkrvácelo touhou po tom štěstí, jež druhdy skytal mi tvých oček blankyt... Pak... však ty víš... já zlíbal zrak tvůj vlahý. Svit slzy vlahý, vůně plný kalich a šerý blankyt, na němž slzí hvězdy – toť všecko štěstí v lůně lásky spící.	T2	爱、情感与人际关系	T2	T2	T2
ITA	Celio Magno	183	Qual rara sorte o qual celeste mano, dolce amico diletto, il laccio ordio Ch'i nostri cor sì strettamente unio che d'essempio simil si cerca invano? Tu de l'anima mia desir sovrano, porto a' tristi pensier del petto mio; a te primiera e dolce cura anch'io, anch'io tuo porto in questo flutto insano. Felice nodo e degno sol che giunto par d'amici sì raro, eterno tegna o con noi manchi in un medesmo punto; perché qualunque morte innanzi spegna, l'un pensando da l'altro esser disgiunto, mille morti a provar lasso non vegna.	T2	爱、情感与人际关系	T2	T2	T2
HUN	Tóth, Árpád	EREDJ SZERELEM, SZÉP SEHONNAI!	Elhagytak Isten jó angyalai: A Hit, a Kedv, Egészség s Fiatalság, Hej, Szerelem! te szép sehonnai, Csak te fordítod még felém az orcád S áltatsz, mint asszonynépet... Állj odább! Ne gyújtogasd parázzsal őszi vágyam, Hervadni-fájó nőkkel tégy csodát, Mint egykor Kleopátra udvarában! Ott bíbor-ágyán láttál egy királynőt, Miattad égett barna kebele, Mint két súlyos gyümölcs, mely bánatfán nőtt, S a vágyak bús magvával volt tele - Ott fényedtől csillogtak néma jajjal Az olajosan reszkető szemek, A vágyak bús magvából tört olajjal, Lassú könnyekkel fényesítve meg... Menj, Szerelem, nőkkel busongani, Nótám se sír, könnyem se hull utánad, Cécótlanok a férfi útai, S magányosan szép minden férfibánat. Guruljon szét ajándékod, ha volt, - S adtál-e mást, mint kínt meg törpeséget? - Ritkuló lomb közt hiú, őszi folt, Vén, piros pompa, jobb lerázni téged! Gőggel, kopáran, némán, egyedül, Hadd lépek így a végső, csöndes útra, Ahol a titkok lombja feketül, S lehull az élet hazug koszorúja. Elhagytak Isten jó angyalai: A Kedv, a Hit, Egészség, Fiatalság - Eredj te is, édes sehonnai, És csókold meg egy asszony könnyes arcát!	T2	爱、情感与人际关系	T2	T3	T2
ARA	الشاعر جابر الشكرجي	قصيدة مرحبا بالإنسان	اوج روحي شمع للجاي من ابعيد واطش حبات عيني املبس الجيته اتلكاه ركض والبس الثوب اجديد وصيحن صيحة المجنون لوشفته	T2	爱、情感与人际关系	T2	T2	T2
ITA	Berardino Rota	CXXVIII	Cornelio, a te che, fuor del vulgo infido, ricco di te medesmo e ’n te raccolto, tenendo a poco quel ch’a’ primi è molto, ti stai, phenice e cigno, al tuo bel nido, accrescer fiato al glorioso grido convien di quella che già il volo ha sciolto, poi che il nocchier cantando a l’otio volto sen va, pacato il mar, securo il lido; giovenetto real da Dio ne venne in breve hora per far quel che in tanti anni né Grecia mai né Roma armata ottenne. Qual brami alzai del pigro stile i vanni per ornarmene anch’io, ma mi ritenne morte empia, fragil corpo, annosi affanni.	T3	生命、时间与存在	T3	T4	T3
ARA	الشاعر محمد الشلطامي	قصيدة أغنية قصيرة عن يناير	الريح في قلوعنا تموتْ عنيدة ونحن فوق موجها صخرْ فالديارْ واللصوص لمن تدق أيها الناقوس والصغارْ غابوا بلا خبرْ إصبعه فغاب من صغارنا الحُفاة أربعهْ إلا قلوعنا إلا دموعنا!! غابوا بلا خبرْ يُقال إن ساحرا غريب مدَّ إصبعه وتمتم الصلاة للحديد واستخارْ فغاب من صغارنا الحُفاة أربعهْ من يومها وكلُّ شيء حرّكته الريحْ إلا قلوعنا كل قطر في السحاب جففته الريحْ إلا دموعنا!!	T4	社会、权力与历史	T4	T4	T4
ARA	الشاعر بهاء الدين الصيادي	قصيدة سرنا على شطط النوى بجمالكم	سِرْنا على شَطَطِ النَّوى بِجِمالِكُمْ ولنا قُلوبٌ تَحتَ ظِلِّ نِعالِكُمْ بِرَقيقِ عِطْرٍ زارَنا من حالِكُمْ يا سادَتي هلْ يَخْطُرَنَّ بِبالِكُمْ مَنْ ليسَ يَخْطُرُ غيرُكُمْ في بالِهِ مُضْنًى لأجْلِكُمُ على الضِّلْعَيْنِ أنْ والقَلْبُ منهُ يا أُهَيْلَ الحَيِّ حَنْ أنْتُمْ أُولو الإحسانِ والخُلُقِ الحَسَنْ حاشاكُمو أن تَغْفَلوا عن حالِ من هو غافِلٌ في حُبِّكُمْ عن حالِهِ	T2	爱、情感与人际关系	T2	T2	T2
LZH	高岑	秋日书怀	江城木叶已翻飞，深巷萧萧独掩扉。北雁应知书有泪，西风不管客无衣。他乡岁月秋难遣，故国亲朋日渐稀。坐尽残阳灯火上，满天云影望依依。	T2	爱、情感与人际关系	T2	T2	T2
ZHO	丁小炜	燕下都	最后我从一片泥泞的雪地里突围那些青铜刀剑和箭镞从干涸的河床里涌起锈迹斑斑却无比锋利划破时间的大幕燕昭王招贤的黄金台依然保持着千年的巍峨气势庄稼和牛羊每天都按时朝圣那双美人的手美如葱白被燕太子丹剁下送与荆轲这凄绝的礼物为英雄落败埋下伏笔壮士悲歌送别的水边史书的文字惊涛拍岸眼前的易水满目疮痍森森白骨从坍塌的高台上裸露出来勇士们头骨上的伤痕仿佛石器和瓦当写下远古的叙事踏遍这宏大的都城我无从打捞十万人头讲述的故事	T4	社会、权力与历史	T4	T4	T4
LZH	黃道	春日友人邀登君山	君山嵯峨半倚天，乘春臨眺山之巓。東風悠悠亂帆沒，海燕飛入蘼蕪烟。王孫開宴向江渚，招攜江畔同心侶。舉觴椑睨靑天低，世上浮名何足語。曾聞昔日春申君，賓朋珠履日滿門。百萬貔貅此山駐，雄名英氣孰可論。一朝流血棘門上，惟見此山今獨存。楚水流聲尙嗚咽，吳墟誰復招游魂。吁嗟俠骨今黃土，何如我輩酬金樽。狂歌起舞與君樂，吾徒酒人殊不惡。長願登山醉不醒，肯向風塵悲寂寞。	T3	生命、时间与存在	T3	T3	T3
ZHO	笨水	面具	我带着面具出门铁面具，皮面具，木面具，纸面具与变脸相比，我太笨拙与手术刀雕刻的脸相比我太粗糙，刻痕太明显与人前一张脸人后一张脸的人，相比我的脸，总会揭穿我的面具我戴面具来，是为了配合这个时代穿过这个时代好大的风，吹我的面具风吹兰陵王，蜘蛛侠木面具下的神，纸面具后的鬼风吹我路远口渴，只有在无人时，我会用它们舀水听它们哭，只有在形单影只时我才会把眼孔漏出来的水当作滂沱之泪	T3	生命、时间与存在	T3	T4	T3
DEU	Franz Poppe	Blumen in der Schule	In dumpfer Schule sitzen kleine Mädchen; da draußen lacht der Frühling, weit und breit; die Vögel singen und die Blumen blühen, die Erd' ist eine Braut im Hochzeitskleid. O Frühling, mit den grünen Rebensprossen schlägst du ans Fenster, und dein Sonnenschein, er spielt im Schulstaub; doch du pochst vergebens, nur leise ruft das Kinderherz: Herein! Und dennoch weißt du heimlich einzuschleichen: Ein Wohlgeruch weht durch die schwüle Luft, als käme er von Veilchen und Narzissen, als wär's von Birkenlaub ein frischer Duft. Die Kinder haben dich hereingetragen in Blumensträußen, heimlich, ungesehn; die liegen duftend unterm staub'gen Tische; liebst du die Kinder, laß es still geschehn! O, dulde Blumen in den dunklen Räumen, weis' ihnen nicht die Tür mit barschem Wort! Wenn Du die Blumen aus der Schule weisest, treibst du die Liebe und den Frühling fort. Des Kindes Herz ist auch wie eine Blume; es sehnt sich nach des Frühlings Sonnenschein. Soll es erblühn, der Welt und Gott zur Freude, so muß das Lehrerherz die Sonne sein. Tweet Blumengedichte - Frühlingsgedichte - Gedichtinterpretationen - Gedichtanalysen audible-Hörbücher KOSTENLOS testen Impressum - Datenschutz	T2	爱、情感与人际关系	T1	T2	T2
ITA	Niccolò Amenta	Chi turba la mia pace? E quali ascolto	CHI turba la mia pace? E quali ascolto Querule voci, ed angoscioso piemo, Quai funesti d’intorno Gridi, singali, gemiti sospiri? Chi toglie al Sole i rai? Come s’è involto L’aer di nere oscure nubi Ah quanto Senza l’usato lume è mesto il giorno, Onde sembra, che morte ogn’aura spiri! Veneto Leon doglioso rugge! D’Adria la quicta, chiara,e phaoid’onda Torbida tulla, e tempestosa mugge, E in sulla secca sus vedova sponda Piangono i Cigni in dolorose gare! Il Ciel, l’aria, la terra, il lito, il mare Minaccian’onte all’alma egra e smarrita: E tant’orror l’ultimo giorno addita. Ohime! Fra le confuse amare strida, E Trevisani, e Morosin risuona Ogni spiaggia, ogni riva? Ed or di Lisabetta, or di Giovanni I nomi sento in più distinte grida. A gran bara la gente of fa corona: Or nella stessa parte altra n’arriva, Che pianti accresce alla gran turba, e affanni Oh Dio, che fia Forse de’ cari Sposi, Cui laccio egual legava i cuori, e l’alme E di pari malor vivean penosi, Portan le bare le corporee salme? E se digiunse i corpi infausta sorte, Or le fredd’ossa unisce acerba morte? Ahi sì, che annunzian manifesti accenti, La Trevisana, e ’l Morosin già spenti. Dunque son già d’Adria i bei lumi estinti Onde fian sempre oscuri i giorni nostri, Le notti senza stelle? Ne darà Borea i dì torbidi, e manchi; I prati ogn’or di gel coperti, e cinti; Piene di spaventosi orridi mostri Saran le verdi Selve, ove le snelle Damme correan fra fior vermigli, e bianchi; I vaghi augelli, che fra i rami, e i fonti Scherzavan pria, cantando in liete danze Lasceran tutt’i nostri boschi, e i monti Cercando altrove men dogliose stanze; E là in Parnaso, ove s’udìo sovente Lor nomi risuonar sì lietamente, Sol dire udrassi fra sospiri, e pianti: Ove sono i bei Sposi, amati amanti? Piange Parnaso E chi fia, che l’atroce Novella ascolti, u’ la portò la Fama, Con roco orribil suono. Che non distilli in molle pianto il cuore? L’alto Genio dell’Adria in mesta voce, E in sua ragion deluso, indarno or chiama Da rilevato, chiaro, augusto trono Ambo gli Eroi, da cui con sommo onore Egli sperava illustre, inclita Prole Che portasse, seguendo gli Avi egregi L’armi temute dove nasce il Sole, Per la gran Patria ornar di nuovi fregj: Prole, che ardire a chiaro sangue unito Mostrato avrebbe in ogni estranio lito: Prole che ’l viver ne rendea giocondo, Ed avria data nuova luce al Mondo. E poi soggiunge: Qual dal Cielo irato Colpo più fero attendi, o qual rovina, Patria famosa, altera? Se togliesti sovente, e desti i Regni, Reggendo sempre a tuo voler lor fato, D’Italia superbissima Regina: Già de’ tuoi figli alla ben nata schiera Giunti miravi più saldi sostegni: Indi farsi maggior tuo gran Diadema Inchinartisi Borea, e ’l Mauro adusto; L’Orto tutto, e l’Occaso, e l’India estrema Obbedire al tuo dolce impero e giusto; Tuoi costumi, tua fè, tue Leggi sante Portar’ oltre l’Etiope, e ’l Garamante; E senza soffrir molto, in breve acquisto Il gran sepolcro liberar di Cristo. Ma qual lingua spiegar potrà le doglie, Di quei, che maggior parte avran nel danno? De i dolci Affini, e cari E degli eletti lor Compagni fidi, Con cui comune avean pensieri, e voglie? Ahi destino, diran, destin tiranno, Astri nemici, ingiuriosi, avari! Cruda morte, deh come ne dividi Sì tosto dalla Coppia alma, e gentile? Come nel fiore de lor chiari giorni Hai due tronchi recisi, a quai simile Forse fia, che dal Cielo altro non torni. Deh qual colpo infelice or’ha distrutto Per noi gioje, piaceri, e ’l mondo tutto? Poichè quanto di ben per noi si avea, Ora spense tua falce ingiusta e rea. Vanne, Canzon, piangendo in ogni parte: Narra de’ Sposi l’infelice sorte, Spiega l’eguale affetto a parte a parte, Il malor, l’agonia, la stessa morte. E a chi domanda, come han varia cella L’ossa, che unir volea pietosa stella, Digli lasciando il pianto, e in lieto viso Son’insieme quell’alme in Paradiso.	T4	社会、权力与历史	T4	T4	T2
FRA	DAUDET, Alphonse	À CLAIRETTE	Croyez-moi, mignonne, avec l’amourette Que nous gaspillons à deux, chaque jour (Ne vous moquez pas trop de moi, Clairette), On pourrait encor faire un peu d’amour. On fait de l’amour avec l’amourette. Qui sait ? connaissons un peu mieux nos cœurs. Qui sait ? cherchons bien…pardon, je m’arrête ; Vous avez la bouche et l’œil trop moqueurs (Ne vous moquez pas trop de moi, Clairette) : Qui sait ? connaissons un peu mieux nos cœurs. Voyons, si j’avais dans quelque retraite Le nid que je rêve et que j’ai cherché, (Ne vous moquez pas trop de moi, Clairette), On aime bien mieux quand on est caché. Si j’avais un nid dans quelque retraite ! Un nid ! des vallons bien creux, bien perdus. Plus de falbalas, plus de cigarette ; Champagne et mâcon seraient défendus, (Ne vous moquez pas trop de moi, Clairette)… Un nid, des vallons bien creux, bien perdus. Quel bonheur de vivre en anachorète, Des fleurs et vos yeux pour tout horizon, (Ne vous moquez pas trop de moi, Clairette) ! Par le dieu Plutus, j’ai quelque raison Pour désirer vivre en anachorète. Eh bien ! cher amour, la nature est prête, Le nid vous attend… Comment ! vous riez ? (Ne vous moquez pas trop de moi, Clairette), C’était pour savoir ce que vous diriez.	T2	爱、情感与人际关系	T2	T2	T2
FAS	صامت بروجردی	شمارهٔ ۴ - و برای او فی النصیحه	گوشت کن ای مست غفلت تا که هشیارت کنم تا یکی در خواب خواهی ماند بیدارت کنم شربتی از داروی اسرار در کارت کنم تا علاج خستگی از طبع بیمارت کنم پیشتر از آنکه صید چنگل دوران شوی همره ضحاک نفس اندر چه زندان شوی اولا کبر و تکبر را ز دامن پاک کن پس به فرق شهوت و عجب و تمنا خاک کن جامه منت به تیغ بی نیازی چاک کن روح قدسی شو چو عیسی جای در افلاک کن پیش از آن کاندر سردار ملامت جا کنی طعنه مخلوق رابر گوش جان اصغا کنی ای برادر از جهان، اهل او بیگانه باش گنج هستی را اگر خواهی برو دیوانه باش شمع وحدت را چه می جویی برو پروانه اش نی که بر هر طرف دامن چنگ زن چو شانه باش زانکه اندر مردم دنیا وفایی نیست نیست آشنایی را رها کن آشنایی نیست نیست گوهر مقصود از دریای بی پایان ببین اغنیار ابین چو قارون غرق در زیرزمین چوب از تقوی و انبان از توکل برگزین نی بمانند گدایان بر در درها نشین جان من هر کس که گول نفس شیطان خورد خورد هر که هم گوی سعادت را ز میدان برد برد راحت ار خواهی قرین صحبت نادانمشو عزت ارجویی رهین منت دو نان مشو رحمت ار خواهی دخیل کثرت عصیان مشو زین سه فعل اول حذر کن عاقبت گریان مشو چون نمی ترسی ز خود بین نی ز کس تقصیر را چاره خود کن رها کن دامن تقدیر را پیشتر از ما هم آخر روزگاری بوده است سال و ماه و هفته و لیل و نهاری بوده است مفلس و بی قدر و شهریاری بوده است بستر خاکی و تخت زرنگاری بوده است ای برادر افسر دارا و جام جم چه شد جیش سلم و تور کو آن بهمن و رستم چه شد زیر این کاس مقرنس هیچ دل خرم نشد هیچ وقت این خاک سیر از زاده آدم نشد هیچ کس را عاقبت جا جز به خاک غم نشد ذره از نور ماه و پرتو خور کم نشد آنکه گردد مبتلای دوزخ حرمان تویی بی نصیب از هر دو عالم صاحب خسران تویی تا کی از نقد غنیمت سرفرازی می کنی فخر بر خلق جهان از بی نیازی می کنی بر گدایان در خور ترکتازی می کنی خاک عالم برسر تو خاکبازی می کنی این همه عمر طویلت را هلاکی بیش نیست این همه سیم وزرت را مشت خاکی بیش نیست گر به حکمت ور به عرفان می شدی تدبیر مرگ کی شد فرموریوس آونک در زنجیر مرگ یاز سقراط وفلاطون می شی تاخیر مرگ تا ابد لقمان نبودی طعمه شمشیر مرگ ای برادر درد روز مرگ را نبود علاج شربت و پاشیوه و منضج ندارد احتیاج پس بیا و تخم نیکی در درون دل بکار آنچنان تخمی که گردد سبز در فصل بهار جیفه دنیا همان با اهل دنیا واگذار دولت جاوید و فصل سرمدی کن اختیار سر بر آر از بستر غفلت که کار از دست رفت وقت را فرصت شمرهان روزگار از دست رفت تخم نیکی چیست اول بی سر و سامان شدن دوم از رخت فضیحت پا و سر عریان شدن سوم از آزار مردم ایمن و ترسان شدن چارم از خوف عمل هر نیم شب گریان شدن چارر کن دین خود زین چار بند آباد کن خویش را ز طاعت حرص و هوی آزاد کن این شنیدستم که روز حشر با آن التهاب شخص عاصی در حضور آید چو از بهر حساب نامه اعمال خود بیند چو خالی از ثواب لال گردد در حضور کردگار اندر جواب اشک خجلت را روان از دید بر دامان کند پشت بر فردوس اعلی روی در نیران کند آن زمان آید ندا از مصدر عز و جلال می روی اندر کجا ای بنده با رنج و ملال عرض می خواهد کرد عاصی در حضور لایزال چون مرا در حضرت تو نیست تاب انفعال عاصیم لایق به آتش سوزی نیران می روم نی به جز از انفعال جرم و عصبان می روم با یک اقرار زبانی از چنان هول شدید قفل نومیدی او را لطف حق گردد کلید مژده رحمت رساند از خدا بروی نوید آری آری ناامیدی را بود در وی امید ای خوش آن دم (صامتا) کز لطف اخلاق مبین بشنویم آواز «طبتم فادخلوا خالدین»	T5	神圣、超验与智慧	T5	T5	T3
LZH	黎邦琰	訪歐楨伯道館	白首尚爲郎，相看氣益揚。文誰同大雅，酒或似東方。紫闕星辰近，青箱日月長。避喧君自得，不是學空王。	T2	爱、情感与人际关系	T2	T2	T2
LZH	白君舉	酬元遺山	夢裏薰風湛露歌，花開漢苑舊經過。拾遺老去青春暮，司馬歸來白髮多。橫槊賦詩吾豈敢，短衣扣角夜如何。相逢未盡相思話，草色連雲水碧波。	T2	爱、情感与人际关系	T3	T2	T2
FRA	Laurent Drelincourt	Sur l'Enfer	Juste Dieu, que l'Enfer est un gouffre effroyable ! Ses ténèbres, ses feux, son soufre, ses tourments, Ses gênes, ses bourreaux, ses cris, ses hurlements, N'ont rien, dans l'univers, qui leur soit comparable. Là ronge incessamment le ver insatiable, Là l'on sent du remords les époinçonnements, Là sans pouvoir mourir l'on meurt à tous moments, Là l'éternité rend la peine épouvantable. Objet rempli d'horreur, tu viens mal à propos Intimider mon âme et troubler mon repos ; Loin d'ici, noire image, à mon bonheur contraire. Non, reviens : c'est ma chair qui m'aveugle en ce point, Mais voici de l'Esprit le conseil salutaire Crains sans cesse l'Enfer pour n'y descendre point. Laurent Drelincourt	T5	神圣、超验与智慧	T5	T5	T5
ENG	Edgar Allan Poe	Annabel Lee	It was many and many a year ago, In a kingdom by the sea, That a maiden there lived whom you may know By the name of ANNABEL LEE; And this maiden she lived with no other thought Than to love and be loved by me. I was a child and she was a child, In this kingdom by the sea; But we loved with a love that was more than love- I and my Annabel Lee; With a love that the winged seraphs of heaven Coveted her and me. And this was the reason that, long ago, In this kingdom by the sea, A wind blew out of a cloud, chilling My beautiful Annabel Lee; So that her highborn kinsman came And bore her away from me, To shut her up in a sepulchre In this kingdom by the sea. The angels, not half so happy in heaven, Went envying her and me- Yes! - that was the reason (as all men know, In this kingdom by the sea) That the wind came out of the cloud by night, Chilling and killing my Annabel Lee. But our love it was stronger by far than the love Of those who were older than we- Of many far wiser than we- And neither the angels in heaven above, Nor the demons down under the sea, Can ever dissever my soul from the soul Of the beautiful Annabel Lee. For the moon never beams without bringing me dreams Of the beautiful Annabel Lee; And the stars never rise but I feel the bright eyes Of the beautiful Annabel Lee; And so, all the night-tide, I lie down by the side Of my darling- my darling- my life and my bride, In the sepulchre there by the sea, In her tomb by the sounding sea.	T2	爱、情感与人际关系	T2	T2	T2
LZH	通復	春日松山	小磴容深坐，苔連醉客茵。晩風松落子，晴日草浮春。石逼孤支屋，橋危側過人。囘看雙屐路，又見落花新。	T1	自然、宇宙与地方感	T1	T1	T1
ARA	الشاعر علي الحصري القيرواني	قصيدة منعت الكلام الذي	مُنِعتُ الكَلامَ الَّذي شُفيتُ بِمَعسولِهِ وَكَيفَ عَزائي وَقَد مَضى القَلبُ مَع سولِهِ	T2	爱、情感与人际关系	T2	T2	T2
RUS	Фёдоров Александр Митрофанович	Умирающее лето	В спокойной древности эпикуреец умный, Готовясь умереть, чертог свой украшал Цветами, пурпуром... Сам пышно возлежал На ложе царственном в беспечности бездумной. От яств затейливых ломилися столы, Все редкие плоды тропического сада Алели бархатом средь гроздий винограда, И воздух полон был душистой, влажной мглы. Так лето знойное, готовясь умереть, Окрашивает свой чертог незащищенный Такими красками, что взгляд на них смотреть Невольно устает, восторгом утомленный. Пышней и ярче всё на склоне летних дней: Алее пурпур зорь на небе отдаленном, Светлее трепет звезд, синее мрак ночей, Прозрачней глубь волны на озере студеном. Но смерть уже грозит. Жестокая рука Сорвет с земли венец, налитый ароматом. Уж чую холодок зловещий ветерка: То вестник осени, бестрепетный, как фатум. А по ночам блестят пророческим огнем Созвездья яркие на небосклоне ночи: Вон Лебедь, Водолей, Пегас, Персей, и в нем Альголь обманчивый, как любящие очи; Телец, где пурпуром горит Альдебаран, Возничий царственный с Капеллой золотою И пара Близнецов, сквозь палевый туман Горящих бледною и дружною четою; Надменный Сириус блестит в созвездья Пса, И Ригель пурпурный в созвездьи Ориона Восходит на небо, как полночи краса, Как властный смерти жезл в руке центуриона. Но холоден их блеск, и в нем провидит глаз Мертвящий взгляд зимы, упорный и бесстрастный: Так иней и роса сверкают, как алмаз, По зорям осени безжизненной, но ясной. Кой-где уж лист упал и яркий цвет поблек, И, точно капли слез, забвенья и обиды, С небес струится звезд блистающий поток: То, искрясь, над землей летят Андромедиды.	T3	生命、时间与存在	T1	T3	T3
LZH	朱大卿	紀遊	開秋氣微肅，天水湛相照。扁舟愜幽尋，層峰入奇眺。融結幾何年，指顧集群妙。神仙得非幻，遺蛻在巖竅。行往求其蹤，恐爲識者笑。獨鶴去不還，山猿偶然叫。應有采芝人，凌空發長嘯。	T1	自然、宇宙与地方感	T1	T5	T1
LZH	行日	徑峰天慧山居詩和元栯堂禪師韻	不譚塵世有炎涼，靜坐龍山絶校量。石室雲生渾似玉，地爐火煖灼然香。閒吟乍嘯風敲竹，髙臥誰吁露結霜。幽鳥數聲剛逗巧，緑蘿窓上艶清陽。	T1	自然、宇宙与地方感	T1	T5	T1
ARA	الشاعر الحزين الكناني	قصيدة الله يعلم أن قد جبت ذا يمن	الله يعلم أن قد جبت ذا يمن ثم العراقين لا يثنيني السأم ثم الجزيرة أعلاها وأسفلها كذاك تسري على الأهوال بي القدم ثم المواسم قد أوطنتها زمنا وحيث تحلق عند الجمرة اللم قالوا دمشق ينبيك الخبير بها ثم ائت مصر فثم النائل العمم لما وقفت عليها في الجموع ضحى وقد تعرضت الحجاب والخدم حييته بسلام وهو مرتفق وضجة القوم عند الباب تزدحم في كفه خيزران ريحها عبق من كف أروع في عرنينه شمم يفضي حياء ويفضى من مهابته فما يكلم إلا حين يبتسم ترى رؤوس بني مروان خاضعة يمشون حول ركابيه وما ظلموا إن هش هشوا له واستبشروا جذلا وإن هم آنسوا إعراضه وجموا كلتا يديه ربيع عند ذي خلفٍ بحر يفيض وهادي عارض هزم	T4	社会、权力与历史	T4	T4	T1
ARA	الشاعر المشهدي القمي	قصيدة الحمد لله وصلى الله	الحمد لله وصلى الله على رسوله الذي اصطفاه محمد وآله وسلما وبعد قد أحببت أن انظما في علمي البيان والمعاني أرجوزة لطيفة المعاني أبياتها عن مائة لم تزد فقلت غير آمن من حسد فصاحة المفرد في سلامته من نفرة فيه ومن غرابته وكونه مخالف القياس ثم الفصيح من كلام الناس ما كان من تنافر سليما ولم يكن تأليفه سقيما وهو من التعقيد أيضا خال وان يكن مطابقا للحال فهو البليغ والذي يؤلفه وبالفصيح من يعبر نصفه والصدق أن يطابق الواقع ما نقول والكذب خلافه اعلما وعربي اللفظ ذو أحول يأتي بها مطابقا للحال عرفانها علم هو المعاني منحصر الابواب في ثمان ان قصد المخبر نفس الحكم فسم ذا فائدة وسم ان قصد الاعلام للعلم به لازمها وللمقام انتبه ان ابتدائيا فلا يؤكد أو طلبيا فهو فيه يحمد وواجب بحسب الانكار ويحسن التبديل بالاغيار والفعل أو معناه من أسنده لماله في ظاهر ذا عنده حقيقة عقلية وإن إلى غير ملابس مجاز أولا الحذف للصون وللانكار والاحتراز أو للاختيار والذكر للاصل للتنويه والبسط والضعف وللتنبيه وان باضمار يكن معرفا فللمقامات الثلاث فاعرفا والاصل في الخطاب للمعين والترك فيه للعموم البين وعلمية فللاحضار وقصد تعظيم أو احتقار وصلة للجهل والتعظيم للشأن والايماء والتفخيم وبالاشارة لذي فهم بطي في القرب والبعد أو التوسط وأل لعهد وحقيقة وقد يفيد الاستغراق أو لما انفرد وباضافة فلاختصار وقصد تعظيم أو احتقار واًّن منكرا فللتحقير والضد والافراد والكثير وضده والوصف للتبيين والمدح والتخصيص والتعيين وكونه مؤكدا فيشمل لدفع وهم كونه لا يشمل والسهو والتجوز المباح ثم بيانه فللايضاح باسم به يختص والابدال يزيد تقريرا لما يقال والعطف تفصيل مع اقتراب أو رد سامع الى الصواب والفصل للتخصيص والتقديم فلاهتمام يحصل التقسيم كالاصل والتمكين والتفأل وقد يفيد الاختصاصان ولي نفيا وقد على خلاف الظاهر يأتي كأولى والتفات دائر لما مضى الترك مع القرينة والذكر أن يفيدنا تعيينه وكونه فعلا فللتقيد بالوقت مع افادة التجدد واسما فلانعدام ذا ومفردا لان نفس الحكم فيه قصدا والفعل بالمفعول ان تقيد ونحوه فليفيد أزيدا وتركه لمانع منه وان بالشرط لاعتبار ما يجييء من أداته والجزم أصل في اذا لا ان ولو كذاك منع ذا والوصف والتعريف والتأخير وعكسه يعرف والتنكير ثم مع المفعول حال الفعل كحاله مع فاعل من أجل تلبس لا كون ذاك قد جرى وان يرد ان لم يكن قد ذكرا النفي مطلقا أو الاثبات له فذاك مثل لازم في المنزلة من غير تقدير والا لزما والحذف للبيان فيما ابهما أو لمجيء الذكر أو لرد توهم السامع غير القصد أو هو للتعميم أو للفاصله او هو لاستهجانك المقابله وقدم المفعول أو شبيهه ردا على من لم يصب تعيينه وبعض معمول على بعض كما اذا اهتمام أو لاصل علما القصر نوعان حقيقي وذا ضربان والثاني الاضافي كذا كقصرك الوصف على الموصوف وعكسه من نوعه المعروف طرقه النفي والاستثناهما والعطف والتقديم ثم انما دلالة التقديم بالفحوى وما عداه بالوضع وأيضا مثلما القصر بين خبر ومبتدا يكون بين فاعل وما بدا منه فمعلوم وقد ينزل منزلة المجهول أو ذا يبدل ويقتضي الانشاء اذا كان طلب ما هو غير حاصل ومنتخب فيه التمني وله الموضوع ليت وان لم يكن الوقوع ولو وهل مثل لعل الداخلة فيه والاستفهام والموضوع هل همزة من ما وأي أينا كم كيف أيان متى ام أنى فهل بها يطلب تصديق وما لا همزة تصور وهي هما وقد للاستبطاء والتقرير وغير ذا يكون والتحقير والامر وهو الطلب استعلاء وقد لانواع يكون جاءا والنهي وهو مثله بلا بدا والشرط بعدها يجوز والندا وقد للاختصاص والاغراء يجيء ثم موضع الانشاء قد يقع الاخبار للتفأل والحرص او بعكس ذا تأمل ان نزلت ثانية من ماضيه كنفسها أو نزلت كالعارية افصل وان توسطت فالوصل لجامع أرجح ثم الفصل للحال حيث اصلها قد سلما أصل وان مرجح تحتما توفية المقصود بالناقص من لفظله الايجاز والاطناب ان بزائد عنه وضربا الاول قصر وحذف جملة أو جمل أو جزء جملة وما يدل عليه أنواع ومنه العقل وجاء للتوشيع بالتفصيل ثان والاعتراض والتذييل علم البيان ما به قد يعرف ايراد ما طرقه تختلف في كونها واضحة الدلالة فما به من لازم الموضوع له اما مجاز منه الاستعارة تبنى على التشبيه أو كناية وطرفا التشبيه حسيان ولو خياليا وعقليان ومنه ما بالوهم والوجدان وفيهما يختلف الجزءان ووجهه ما اشتركا فيه وجا ذا في حقيقتيهما وخارجا وصفا فحسي وعقلي وذا واحد أو في حكمه او لا كذا والكاف او كأن او كمثل أداته وقد بذكرالفعل وغرض منه على المشبه يعود أو على المشبه به فباعتبار كل ركن قسما أنواعه ثم المجاز فافهما مفرد أو مركب وتارة يكون مرسلا أو استعارة بجعل ذا ذاك وادعي له وهي ان اسم جنس استعير له أصلية أو لا فتبيعيه وان تكن ضدا تهكميه وما به لازم معنى وهو لا ممتنع كناية فاقسم الى ارادة النسبة أو نفس الصفة او غير هذين اجتهد أن تعرفه علم البديع تحسين الكلام رعاية الوضوح والمقام ضربان لفظي كتجنيس ورد وسجع أو قلب وتشريع ورد والمعنوي منه كالتسهيم والجمع والتفريق والتقسيم والقول بالموجب والتجريد والجد والطباق والتأكيد والعكس والرجوع والايهام واللف والنشروالاستخدام والسوق والتوجيه والتوفيق والبحث والتعليل والتعليق السرقات ظاهر فالنسخ يذم لا أن يستطيب المسخ والسلخ مثله وغر ظاهر كوضع معنى في محل آخر أو يتشابهان أو ذا أشمل ومنه قلب واقتباس ينقل ومنه تضمين وتلميح وحل ومنه عقد والتأنق ان تسل براعة استهلال انتقال حسن اختتام وانتهى المقال	T6	语言、艺术与创造	T6	T6	T5
ITA	Ugo Betti	La bella addormentata di Ugo Betti	Nella foresta il Principe si duole perché la bella non può risvegliare. L'ha ritrovata dopo assai chiamare, bianca in un letto d'oscure viole: quivi dorme; da sposa è la sua vesta, mormora, sopra, la nera foresta. Le dame, a due a due, timidamente, le portan veli confetti orecchini, lasciano tutto, piano, ai suoi piedini, tirando un poco la gonna splendente... tirando un poco la gonna splendente... E i moretti le fan la pantomima! Quindi, tutti per mano, alzano un coro. Cantano: - Perché dormi, Chiomadoro? Ma ruba il vento la voce argentina. Allora al suono dell'alte campane, viene a chiamarla il Re con la Regina; il vescovo le parla alla latina, le butta il sole tremule collane! Ma il sole scende, si leva la bruma argentea, rabescata d'usignuoli, poi sopra i golfi tramonta la luna, gl'innamorati rimangono soli... Ella che dorme, lui che si dispera, mormora mormora la foresta nera.	T2	爱、情感与人际关系	T2	T3	T2

LZH

隆儲

奉懷易觀察師高州二首

高涼移節海天遙，屢向龍門首獨搔。聞道潘仙逢李杜，那知葛相失蕭曹。詩成丹竈貽羚峽，文勒朱崖化鱷濤。總恨艱難勞獬豸，新操樂府是離騷。

T2

爱、情感与人际关系

T4

T2

LZH

郭三益

題南嶽寺

古木陰森梵帝家，簾泉一酌試新芽。官符星火催春焙，却使山僧怨白蛇。

T4

社会、权力与历史

T4

URD

Imran Aami

زخم اب تک وہی سینے میں لیے پھرتا ہوں

زخم اب تک وہی سینے میں لیے پھرتا ہوںکوفے والوں کو مدینے میں لیے پھرتا ہوںجانے کب کس کی ضرورت مجھے پڑ جائے کہاںآگ اور خاک سفینے میں لیے پھرتا ہوںریت کی طرح پھسلتے ہیں مری آنکھوں سےخواب ایسے بھی خزینے میں لیے پھرتا ہوںایک ناکام محبت مرا سرمایہ ہےاور کیا خاک دفینے میں لیے پھرتا ہوںدل پہ لکھا ہے کسی اور پری زاد کا نامنقش اک اور نگینے میں لیے پھرتا ہوںاس لیے سب سے الگ ہے مری خوشبو عامیؔمشک مزدور پسینے میں لیے پھرتا ہوں

T2

爱、情感与人际关系

T2

DEU

Silesius, Angelus

105. Wie man GOttes Huld erlangt.

Jm munde Hönigseim im Hertzen trage Gold Inn Augen lautres Licht so wird dir Christus hold.

T5

神圣、超验与智慧

T5

LZH

周伦

乾宁驿

驿楼风劲卷尘沙，天上楼船向海涯。北望官河潮正长，片帆拖影夕阳斜。

T1

自然、宇宙与地方感

T1

BEN

হেয়াত মামুদ

নিরঞ্জনের বর্ণনা

নাহি রূপ অঙ্গ অপূর্ব অভঙ্গ যেমন পুষ্পের গন্ধ। কহে বিনা মুখে চক্ষে নাহি দেখে যত কবে ভালমন্দ॥ কে দেখে তাহাকে কৃপা করে যাকে আছে হয়া সর্বময়। মহস্মদ হেয়াৎ কহে শুন বাত সে বনে সকলি নয়॥ (গ্রন্থ : প্রাচীন ও মধ্যযুগের সাহিত্যের ইতিকথা)

T5

神圣、超验与智慧

T5

LZH

王軒

題西施石詩

嶺上千峰秀，江邊細草春。今逢浣紗石，不見浣紗人。

T3

生命、时间与存在

T3

FAS

تریستان تزارا

دیگر از دوریت نمی ترسم

چه بر سر من آمده دیگر از دوریت نمی ترسم از اینکه نیستی و از ترس نبودنت نمی هراسم و نمی میرم چه بر سرم آمده که به وقت خدا حافظی اینچنین بی باک از تو روی بر میگردانم و از ترس دلتنگی و دوری اِکولالیا در اینستاگرام بارها و بارها سر بر نمی گردانم راستی تو بگو چه بر سر من آمده

T2

爱、情感与人际关系

T2

CES

Boubela, Josef

Písně.

Když svou mně Zora milostná na spánky růžnou ruku skloní, o Tobě, milko, zlaté sny jí vložím na památku do ní. A polední když vánek k vám za slunkem jasným pozaletí, perutí svou z mých myšlének dech teplý, milko, přinese Ti. A večer proudem vzpomněnek Ti pošlu člunek milko moje; ten člunek, ten je mysl má, a přístav pro něj – srdce Tvoje. Myslí lidé, že měsíček tepla nevydává, ale věřte, že to právě naopak se stává. Když se s milou při měsíčku procházíme sadem, jasný plápol on mi vznítí ve srdci mém mladém.

T2

爱、情感与人际关系

T2

ZHO

谭曙方

马尼拉舞女

杰瑞，卡瑞斯蒂你们的排列就是海湾迷人的椰林乡下的阳光太薄情不能让你们拔上成熟的高度于是金钱这个巫婆将你们成批成批地移植到浴在酒液之中的马尼拉马尼拉的日夜与乡下不一样你们听不到太阳的笑声你们把阳光昏睡成黑夜昏睡在深深的黑黑的梦魇里 DISCO舞厅忽明忽灭的闪烁是唤你们醒来的晨光在覆盖马尼拉之夜的音乐雨中你们惭惭鲜活成诱人的树霓虹灯辐射兴奋之火如灼人的赤日有海风从悠长的海湾徐徐登陆吹你们优美的胴体摇摆成一片又一片肉体的丛林丛林伸展枝丫展示浑圆的曲线开合又黑又亮的眼睛台下喝啤酒的是收割人他们夹着比利刃还锋利的金币在夜晚收割这片丛林丛林微笑着在被收割的一刹微笑着明日的再生杰瑞，卡瑞斯蒂······ 叶落也要归根的不知你们是否还记得家乡的椰林马尼拉的迷离之夜呵已湮掉了你们回家的路程 1991·1草于马尼拉选自诗集《黄河哟》（山东友谊书社1992年出版）

T4

社会、权力与历史

T4

LZH

邵邽

登恆山

祀典千年出秩宗，英英岳氣默相通。元冥獨握堪輿令，朔易曾收橐籥功。巒嶂層層青入漢，松杉鬱鬱翠摩風。東方泰岱西方華，萬古威靈與並雄。

T1

自然、宇宙与地方感

T1

T5

T1

ARA

الشاعر نيفين محمد درويش

قصيدة يا طبيب الحب

كم طبيبٍ مادرى ماسقَمي فسقاني بلسماً في بلسَم زاد جسمي سقماً في سقَمٍ آه يا أوجاع قلبي المُسقَمِ أيُّ أناتٍ سرت من أضلعي غير أنات الفؤاد المُغرَمِ أيُّ بردٍ فاتكٍ في أعظمي أيُّ حرٍّ يتلظى في دمي غير حمى الشوق والوجد التي أرَّقَت عيني بجوف الظُّلَمِ ياطبيب الحب هيا داوِني أنت من تدري خفايا أَلَمي أنت دائي ودوائي وأنا بين كفيك فؤادٌ يرتمي أنا في بعدك عُمرٌ ضائعٌ ووجودي عدَمٌ في عدَمِ

T2

爱、情感与人际关系

T2

FAS

ژاک پره‌ ور

باغ

هزاران هزاران سال کافی نیست برای گفتن از لحظه‌ی شیرین جاودانه‌گی همان جایی که در آغوش گرفتی‌ام همان جایی که در آغوش گرفتم‌ات آنی غرق در پرتو زمستان در پارک مون‌سوری پاریس در پاریس روی زمین زمینی که ستاره‌ای‌ست… ■

T2

爱、情感与人际关系

T2

HUN

Móricz, Zsigmond

CXXX. ZSOLTÁR

A mélységből Hozzád kiáltok Uram, Hallgasd meg én esdő, könyörgő szavam; Mert büneinket ha számba nem vetted, Ki maradhat meg, ki maradhat meg! Óh mert hiszen nálad van a bocsánat, Lelkem elepedve várja az Urat, Nem várják ilyen reszkető térddel Őrök a reggelt, őrök a reggelt! Hát Izráel bízzál a kegyelembe, Szabadító erő száll le fejedre: Kivon az Isten ingyen kegyéből, Minden bünödből, minden bünödből!

T5

神圣、超验与智慧

T5

RUS

Гриневская Изабелла Аркадьевна

Прости

Когда я в горести бывало, К тебе, родная, прибегала, Роптала гневно на людей — «Своими чувствами владей И злобе не давай расти! Прости, — учила ты, — прости!» Когда с разбитой жизнью снова Пришла к тебе без слез, без слова, Ты, чутким сердцем все поняв И робко дочь свою обняв, Сказала: «тяжко крест нести, Но все ж прости, дитя, прости!» Теперь от берега далеко Во тьме плыву я одиноко. Погибло все средь бурных волн, Что бьют мой бедный утлый челн. Из благ всех, Боже, дай спасти — Хоть слово чудное «прости».

T2

爱、情感与人际关系

T2

ZHO

曾魂

已是：一个充沛的盆栽

没有什么比较不需要美的余生需要光毁灭需要勇气我说：「要有光。」就有了光桌边漆黑的荒漠不甚漆黑。在灯下的意境划地为圈光合的秘事重覆作用墨水往地心晕化汲自己的血，自给自足养裸色的喜悦与伤痛已是：一个充沛的盆栽然后一分一秒靠近枯竭如龟裂的眼泪每次告别，都是一场漫长的仪式又是另一种凝视重要的是我一直死去我一直没有死去

T3

生命、时间与存在

T3

ITA

Giovanni Muzzarelli

37b

Or, se mi fugge Morte come morte, aver potrà questa mia morte vita, e s' io son fatto un'altra nova morte, non posso dar la morte a la mia vita. Da me morir non posso, e men per Morte: dunque da morte nasce la mia vita. Così non spero mai de vita uscire, ma peggio assai, per non poter morire.

T3

生命、时间与存在

T3

LZH

孙育

車駕幸楊少傅私第歡宴應制又六首

待隐留仙跸，名园异雒阳。礼遵周制度，赋奏汉文章。树映螭头晓，花迎雉尾香。忽闻鸣凤吹，又进万年觞。

T4

社会、权力与历史

T4

TUR

Fazıl Hüsnü Dağlarca

İlk Suç

Dag biçaklar Erkenden Güzelligini Gecenin

T1

自然、宇宙与地方感

T1

T4

T1

ARA

الشاعر أدونيس

قصيدة الفجر يقطع خيطه

أَلفجر يقطع خيطَهُ يضع الجفونَ على التراب ويداي ساريتان تحتضنانِ أشرعةَ الغيابِ. .. رحلت شبابيكي- فما من زهرةٍ ما من كتابِ أنا والزوايا، لي خيوطي الواهناتُ، ولي غُرابي.

T3

生命、时间与存在

T3

ITA

Folgòre da San Gimignano

Poesia di Folgòre da San Gimignano - Di Febbraio

E di Febbraio vi dono bella caccia di cerbl, cavriuli e di cinghiari, corte gonnelle con grossi calzari e compagnia che vi diletti e piaccia; can da guinzagli e segugi da traccia, e le borse fornite di danari, ad onta degli scarsi e degli avari, o chi di questo vi dà briga e 'mpaccia, e la sera tornar co' vostri fanti carcati della molta salvaggina, avendo gioia ed alle grezza e canti; far trar del vino e fummar la cucina, e fin al primo sonno star razzanti; e poi posar infino alla mattina.

T1

自然、宇宙与地方感

T1

ARA

الشاعر ابن الجنان

قصيدة إلى أحمد المختار نهدي تحية

إلى أحمد المختار نُهدي تحية تُفاوحُ روض الحزنِ بلّله المزنُ إذا نافحت معناه زاد تأرُّجا وإن لثمتْ يمناه قابله اليمن أسيِّر أشواقي رسولاً بعَرفها لتسعدها منه العوارف والمن وأرجو لديه الفضلَ فهو منيلُه وما خاب لي منه الرجاء ولا الظنُّ عليه اعتمادي حين لا ليَ حيلةٌ إليه استنادي حين ينبو بي الركن به وثقتْ نفسي الضعيفة بعدما أضرَّ بها من ضعف قوتها الوهن إليه صلاتي قد بعثتُ مشفعا سلاماً به الإحسان ينساقُ والحسنُ

T2

爱、情感与人际关系

T5

T2

LZH

马骏声

端阳赫丽楼独酌

客里光阴草草过，抚心高蹈奈愁何。异乡初度五时节，浊酒难降十地魔。千古离骚容耿介，百年流化自滂沱。孤游绝国忧成绪，潦倒新成醉后歌。

T3

生命、时间与存在

T3

RUS

Озеров Владислав Александрович

Осёл и Собачка

Не будем, вопреки способностям природным, Искать несвойственных нам к счастию путей. Природа не равно ущедрила людей: Один родится в свет к художествам свободным, Другой - к простому ремеслу. Пусть каждый с долею своею остается, И он не ошибется, Как то случилося Ослу. Одним хозяевам с потешницей большою, С Собачкою, Осел служил. Сравнив ее судьбу с своею он судьбою, В лукавый час неловко рассудил: "За что Собачка так мила всему здесь дому? С тарелки кушать ей, из чашки пить дают, А мне лишь жалуют овсяную солому И в барыши за лень почасту только бьют. Когда на задние Собачка ножки станет И лапочку хозяину протянет, Хозяин милует, берет ее с собой, Когда ж хозяюшку она лизнет разочек, Хозяйка сахарцу ей уделит кусочек, А сахар нынче дорогой! Собачка ластится: вот тут и вся причина. Так выберу веселый день И приласкаюсь сам: улучшится судьбина, Пойдет и мне тогда ячмень, И, может быть, мою понежат лень". В сей мысли крайне бестолковой, Завидев издали хозяина с обновой, Осел бежит, и, равно перед ним Став дыбом, он ему кладет тяжелу ногу На правое плечо; горланьем же своим На весь наводит двор и пущую тревогу. Хозяин закричал: "Что сделалось с тобой? Какая ласка и потеха! Иль стал ты скот уж прямо круговой? Гей, дайте плеть сюда для смеха!" Явилась плеть; Осел переменил напев И отшагал смиренно в хлев.

T3

生命、时间与存在

T3

T5

LZH

柳宗元

聞籍田有感

天田不日降皇輿，留滯長沙歲又除。宣室無由問釐事，周南何處託成書。

T4

社会、权力与历史

T4

CUSTOM:怀才不遇

HIN

Pradeep Singh

19. उससे पहले ही पुकार लेना

सर्द रात में सन्नाटा जो पसरा रहता है गलियों में देखना हमारे बीच ही न आ पसरे करते रहना चौकस मुझे वाचमैन सी सोटी* खड़का कर हिमालय की बर्फ न जमने पाए बीच हमारे डालते रहना नया जलावन बातों के अलाव में व्यस्तताएं कर रही हैं भरसक कोशिशें माहौल बिगाड़ने की हमारे बीच कर्फ्यू की घोषणा होने को है उससे पहले ही पुकार लेना... (*सोटी=लाठी)

T2

爱、情感与人际关系

T2

T4

FRA

HUGO, Victor

[no title]

… L'enfant ne meurt qu'une fois, mais le père ! Il mourra tous les jours jusqu'à ce qu'on l'enterre.

T3

生命、时间与存在

T2

T3

HUN

Arany, János

A MÉH ROMÁNCA

Ablak alatt A pünkösdi rózsa, Kezd egy kicsit Fesleni bimbója: Kékszemű lyány, Válogat belőle, Koszorúnak Holnap esküvőre. Reménykedik Egy kis méh az ágon: Szép eladó, Jaj, ne bántsd virágom! Ezt az egyet Magamnak kerestem, Alig hasadt Mikor eljegyeztem. Felel a lyány: Te bohó kis állat! Lelsz te rózsát Nem egyet, ha’ százat, Holnap is nyit, Holnap is eljössz te Csak ne kívánd Ami legszebb közte. Mond a kis méh: Szőke szép hajadon, Neked Isten Hű szeretőt adjon! Nem sok amit Kívánok tetőled: Ne szakaszd le Az én szeretőmet. Felel a lyány: Dehogynem szakasztom! Dehogy leszek E ne’kűl menyasszony! Koszorúmban Ezt fonom előre, Ugy vigyenek Holnap esküvőre. El se mondá, Nyult a szép bimbóhoz Hogy letörje A virágcsomóhoz. A szegény méh Rárepűlt kezére, Csókot adni Annak a fejére. „Hess te gyilkos! Ne bocsáss fulánkot: Leszakasztám, Vigyed a virágod.” „Szép menyasszony, Már nekem mi haszna! Koszorúdnak Híja lesz miatta.” Koszorúdnak Híja lesz miatta - Ezt a kis méh Keserűn mondhatta, Mert a szíve, Hiába parányi, Nagyon tudott A virágért fájni. S a leánynak, Hiába kiáltott, Szeme alá Üti a fulánkot; Szegény bogár! S maga haldokolva Félreült, egy Rozmarin-bokorra. Szép menyasszony Jajgat a sebével, Esküvőre Sem mehet szemével: Holdfogyásig Dagadt lőn a tája... Azalatt meg Elhagyá babája.

T2

爱、情感与人际关系

T2

HUN

Karinthy Frigyes

A reformnemzedékhez

Hevenyészett elszámolás a költőre bízott talentomról ”Vidám fiuk, kik bornál egyesültök Közétek bűvöl engem dalotok ----------------- Fogadjatok be én is dalolok... ----------------- A mult időkről újakat beszélek A vén Panard-dal én együtt ivám...” (Béranger-Petőfi.) Nem nagyon hívtatok gyerekek hogy dörmögő basszussal kontrázzak nektek Mikor ujkort éltetvén rágyujtottatok a reformnóta szép szövegére Harag nélkül mondom a hiúság ballasztját régen lebocsájtottam Csak nehezék az higgyétek el vagy fityegő zászló árboc tetején Nem is szólnék ha nem motoszkálna bennem valami derűs gyanakvás Hogy le akartatok tagadni általában mintha nem is volnék Vagy mintha elástam volna a rámbízott talentomot senki se látta Pedig tudjátok titokban hogy dehogy ástam el csináltam belőle Százannyit és ezerannyit mintahogy a Gazda kívánja figyelő szemmel Csakhát nem vertem rá képmásomat mindegyikre külön s az évszámot A szabadalmi jogvédelem és a copyright sose volt erős oldalam Még a “scripta manens” se volt szent néha a “verba volans”-t többre becsültem Elmulasztottam ügyelni hogy a megtalált szó nevemhez fűzve maradjon Többet mondok számomra ez a tulajdon név se volt oly szörnyű jelentős (Emlékeztek még a gyerekkori fogócskára “nem ér a nevem?”) Hiszen önmagamat úgyis csak azzal a minden névnél ritkább örökebb Senki másra nem illő soha visszanemtérő egyetlen jelöléssel és Császári rangnál és névnél gőgösebb szólítással e földi téreken: én Vagy egyetlen nagy “I” betűvel mint az angyali angol önérzet Igy hát előfordulhat sokszor bizony hogy nem is tudom igazolni magam S ó mily rettenetes megeshet hogy a kor történelmiből szépen kimaradok S eljövendő évszázadok késő unokáinak unokája a reményteli ifjú Szipogva nem szurkol a vizsgán miattam mert elfeledte első szeretőmet Se azért voltam bíz én és leszek is lexikonon s anyakönyvi kivonaton túl Attól a perctől hogy hunyorogva először nyilt ki barbár szemem a csudára Hogy e művelt régi világnak ezúttal úgy tetszett éppen velem megreformálni magát Onnan kezdve vagyok én s leszek is s ott leszek köztetek bármi csekélymód Bármily kicsiny mértékben név nélkül és névtelenül akár tudtok róla akár nem Ott leszek valahol a szavában és a szívében annak is ki rólam sose hallott Nem is sejtve talán hogy engem idézvén szép régi igéket Vagy kevély-szelesen holmi spanyolviasz-gondolatot amiről elhiszi szentül Most lelte meg éppen holott régporlódó koponyámból indult el koponyája felé Hogy eljusson s egy szikrát villantson benne valami titokzatos úton Itt vagyok én köztetek máris hiába nem láttok vagy látni nem is akartok Itt vagyok mint az a furcsa ifjú álmomból akiről szólt a legenda Va-Kong polgára ki először látta közöttük a Napot egy percre először és utoljára Egzotikus bolygó Napját mely egyszer kél s egyszer nyugszik egy emberöltő folyamán S szólni akart róla vergődő és csetlő-botló szavakkal hírt adni társainak De azok hallgattak csak gúnyosan s már kezdte hinni kaján mosolyukból Hogy káprázat volt az egész s hogy “nem tudhatni arról mit meg nem tapogattál” Míg egyszer ráeszmélt hogy ott áll köztük s látja őket s ők nem veszik észre Hogy köztük van nem látják s ilyenformán mégis csak neki volt igaza Így állok én így ülök én így borozgatok mellettetek a deszkapadon Hivatlan vendég ezzel az átkozott megneláss-süveggel kócos fejemen Mert idehúzott dalotok s most itt feszengek szégyenkezve és sóvár-irígyen Senki se szól hozzám s felemelt poharamhoz senki se koccintja poharát Legfeljebb elbámul a szembenülő pillanatra hogy magától táncol a kancsó Legyint mérgesen részeg vagyok gondolja csak arra nem gondol hogy ez én lehetek Rossz dolog ez gyerekek kísértetnek lenni ezt kopogja nektek apátok Ülni idegenül tulajdon családunk vacsorára terített víg asztala mellett Rángatom hát a terítőt szátokba nézek jobb híján s magamba így mulatok Vagy pedig lappangó mozdulatom furcsa hatását rajtatok figyelem Egyik odébbhúzódik (a mellettem ülő) önkéntelen mikor előrehajolok Másik meredten néz a szemembe s azt hiszi üres levegőbe tűnődik Ez itt nem úgy fejezi be a dalt ahogy gondolta vagy ahogy kedve szerint volt Az ott máshova tesz egy szót egy vesszőt mint ahová tenni akarta Vagy tette volna ha én történetesen e világra meg nem születek Az a párocska másképp enyeleg az a csókocska másképp csattan a szájon Ez az álmocska másként végződik ez a gondolatocska másként kunkorodik Ebből a simogatásból nyakleves lett volna és e pofonból símogatás Ha holt kezem meg nem fogja vagy meg nem lódítja az élő könyököt S minden eféle apró mozdulatból felém valami béke sugárzik Vidám gyönyörű Törvény hogy éltem s hogy kellettem valakinek Holt kezeket hiába nem szorongatott görcsösen gyermekkezem egykor Utolsót rándult a kéz s átadta az áramot jelezve add tovább s adtam is én Teljes a lánc még nem akadt meg van remény feltámadás ujjászületés Mert ez a Reform gyerekek nem a program és nem a becsvágy Az a reform hogy résen légy “figyelj és jól érezd magadat” Az a reform hogy sejtelmem se volt soha bizony semmi reformról Csak azt éreztem mint a diák hogy nekem majd vizsgázni kell ebből Ebből az életvalamiből amivel megbíztak s amit én is akartam És csak utóbb derült ki hogy nem az én kedvemért találta ki hajdan Valami őrjítően érthetetlen óriás akarat és bátorság és erőfeszítés Valami ordítás egy rettenetes hang nem tudni fájdalomtól vagy örömtől Ordított ekkorát de még most is remeg és gyűrűzik és torlódik tőle minden atom Ez az ordítás harsogott kezdettől fogva végig borzongó füleimben Ezt verte vissza bennem minden idegszál minden könny és kacagás Ez a kaland ez a hang volt az amitől tennem kellett mindég valamit Tennem vagy mondanom vagy gondolnom vagy közölni vagy kifejezni Mindegy milyen formában vagy reformában a műfajon semmi se múlik (Az én fejemet nem a dajka formálta belülről nyomta kifelé ez a hang) Ettől volt minden ezért kellett próbálnom mindég valami újat Ettől változott alak és anyag sőt halmazállapot ettől Voltam kicsi voltam nagy voltam rézből és gumiból és fából vaskarika Láng és hamu gáz és szén betölteni mindent elférni gombostű fejében Mert nekem tudni kellett gyerekek mit érez a ló álló kocsirúdnál Mikor lógatja fejét és néz és néha oknélkül dobbant a lábaival Mit érez a nő mikor vállát csókolják és aki nő sose voltam S mit érzek én magam mikor félek mikor hencegek mikor kétségbeesem Vajjon ezt érezte Platon és Buddha s ezt fogja gondolni X Y és Z Majd valamikor ha bekövetkezik amit megsejteni mertem Ettől erőlködtem ettől szerettem élni s várni a ritka pillanatot Melyben zakatolva megáll a nekilódult élet véremben és képzeletemben (Vér és képzetek és indulatok és gondolatok mind akadály csak) S egy pillanatra túl ezeken kitárul életem forrása a tiszta Valóság Ritka pillanat látnoki perc dolgok veleje boldog hangos nevetés Odaátról ahol létezem igazán túl e haláltól szorongó álmodozáson Egy pillanatra üveggé válik múlt és jövő kék és szürke sok rétege bennem E ritka pillanatok közt ami volt erről kell csak vallanom itten Hogy folyton változtam mint a felhők s állandó voltam mint a makacsság Ragaszkodva valamihez amire engem senki se kényszerített Amit senki nem kért amit senki se kérdezett amit senki nem követelt Se érdek se családi kapocs se fajta se szempont se lelki se testi közösség Mintahogy senki se kényszerít senki se kér nem kérdezi ezt a néhány sort Amit elmondok nektek igazolásul csak azért hogy végire járjak Mintahogy senki se kényszerít rá hogy reggel a kádban s míg járom a lépcsőt Miközben másnak üzleten és szórakozáson s főnökei kedvén jár az esze Töprengjetek emberi végzeten s hogy mi a jó mi a rossz és mi igaz és mi a hazugság Vagy senki se kényszerít hogy megálljak és meghalljam az uccán Két szembejövő töredék szavait s igyekezzem megtudni belőle Sorsukat és életüket megállván nagynehezen hogy közbe ne szóljak Így eshetett hogy ma már mérlegemet bármely percben átvizsgálhatja bárki fia Boltomban is ha böngész mindenki talál valami magánakvalót Gyermek és asszony és víg cimbora és költő és kutató és katona Mert sok mindent kínlódtam és éltem s mindenből maradt valami Sok hitvány könnyből nehány gramm tiszta só sok lőréből pár icce párlat Sokmillió végigszámolt kabátgombból nehány biztos “igen” és “nem” Nehány biztos “szeret” és “nem szeret” sokezer akácfa leveléből Sok bolond füstjéből és kormából sok szónak pár egyszerű kristály Ami már az enyim s mindenkié akkor is ha százszor ellopják és eltemetik Tessék besétálni aki nem hiszi vagy azt gondolja hogy puszta dicsekvés Hogy lim-lomot mutatok vagy hamisítványt vagy elavultat ami reformra szorul Ez nem csalás gyerekek nem ámítás nem pythia-gőz nem bengáli vörös Akvárium-kék vagy kínai sárga vedd a kezedbe pajtás nem törik össze Egyik csak afféle játék a másik már szerszám amivel fúrni és ásni lehet Lux Úr Szabadalma Faremido egy új világkép és kiszera méra bávatag Egy pici tükör amiben élesen látod az arcod álszent gonosz Barabbás Egy szál virág halott kezeidbe örökszép Hanna Reménytelen Szerelem Dallam amit te is el fogsz énekelni a létra tetején törtető ifjú barátom És végre emitt ez a tőr az én haragom s a dac fente élesre neked Az én fegyverem vedd a kezedbe markolatát próbáld csak ki ne félj Szegezd a szívemnek toppants egyet és döfd előre ha mered Ez az egyetlen tőr amitől elesem a magamé a tiéd még tompa fiacskám Így döfsz te és így döfök én de viszont így élsz te és így halok én meg Mert bár én álmodtam őt de önmagam nem vagyok Telma Titusz S mert nem vagyok az talán jobb is hogy nem szóltatok nekem gyerekek Lám a harci dalt amit írtam magam már nem szívesen dalolom Csak az hős aki pőre a páncéllovag fél hogy Achilles-sarkát hátrakötik Van mit vesztenie hetyke tivornyán és hirtelen jelszavakon Béke és harc veletek formáljátok és gyúrjátok át ezt a világot Amit magam már megpróbáltam formálni és gyúrni egy keveset

T6

语言、艺术与创造

T6

T3

LZH

炳宗

春日游邓尉山

万峰深处有流泉，松径藤萝杖策穿。十里梅开香到寺，洞庭犹隔太湖烟。

T1

自然、宇宙与地方感

T1

ARA

الشاعر ابن عبد القوي المرداوي

قصيدة وأمرُك بالمعروف والنهيُ يا فتى

وأمرُك بالمعروف والنهيُ يا فتى عن المنكر اجعل فرص عين تسدّد على عالم بالحظر والفعل لم يقم سواه به مع أمن عدوان معت ولو كان ذا فسق وجهل وفي سوى ال ذي قيل فرض بالكفاية واحدد وبالعلما يختصّ ما اختصّ علمه بهم وبمن يستنصرون به قد وأضعفه بالقلب ثم لسانه وأقواه إنكار الفتى اجلد باليد وأنكر على الصبيان كل محرّم بتأديبهم والعلم في الشرع بالرد فمن ضرب الأولاد ضرب مؤدّب وزوجته عند النشوز المنكد وضرب أمير المسلمين رعية لتأديبهم بالشرع غير مشدد وضرب ولي أو معلم صبية بغير اعتداء لا ضمان لما ابتد ومن سلم ابناكي يعلم عائما فيغرق لم يضمن كتسليم أرشد له نفسه كي يهتدي لسباحة فيغرق وقيل الابن يودي بمعبد وإن أمر الإنسان غير مكلّف لينزل بئرا أو يقول له اصعد إلى نخله فاحكم بتضمين آمر وإن كان ذا عقل كبيرا فلا بدي وإن كان ذو السلطان امرء به فوجهين في تضمينه هكذا طد ويضمن بالتأديب إسقاط حاملي ومن من دوا أمراضها أسقطت قد وإن جهر الذميّ بالمنكرات في الش رية يزجر دون مخف بمركد وبالأسهل ابدأ ثمّ زد قدر حاجة فإن لم يزل بالنافذ الأمر فاصدد إذا لم تخف في ذلك الأمر خيفة إذا كان ذا الإنكار حتم التأكد

T5

神圣、超验与智慧

T5

LZH

惠士奇

广州十二月书怀

风物娱游子，孤怀强自宽。鹧鸪知岁暮，鹦鹉诉冬寒。山上飞鸣好，樊中饮啄安。可怜珠树鸟，无地避金丸。

T3

生命、时间与存在

T3

T2

ZHO

牧野

是的，安全了。无害的你

是的，安全了。无害的你他放下手中的家什一把镰刀或斧头，枪或者填满火药的武器或许也就是一支工整书写的鹅毛管笔他收拾好现场，塞进公文信封长舒了一口气。然后他提笔写下”此地无银”几个汉字借用皎洁的月光覆盖起来，整整齐齐心情一下子漂亮了许多深刻、迷离而朦胧，这样就好他又重新打起了精神——

T6

语言、艺术与创造

T6

T4

T6

LZH

歐陽修

夜宿中書東閤

翰林平日接羣公，文酒相歡慰病翁。白首歸田徒有約，黄扉論道愧無功。攀髯路斷三山遠，憂國心危百箭攻。今夜靜聽丹禁漏，尚疑身在玉堂中。

T4

社会、权力与历史

T4

LZH

陸游

過武連縣北柳池安國院煮泉試日鑄顧渚茶院有二泉皆甘寒傳云唐僖宗幸蜀在道不豫至此飲泉而愈賜名報國靈泉云三首

行殿凄涼迹已陳，至今父老記南巡。一泓寒碧無今古，付與閑人作主人。

T4

社会、权力与历史

T4

LZH

李畿嗣

登擊空亭懷前令倪紹江

漠漠寒潭遍野花，空亭猶自鎖殘霞。何如潘令栽桃日，贏得河陽萬口誇。

T4

社会、权力与历史

T2

T4

IND

Julita Prisiony Maulana Siregar

SEBUAH PEMBERIAN

SEBUAH PEMBERIAN Oleh Julita Prisiony Maulana Siregar Teringat akan pintaku dulu Aku meminta kepada-Mu Untuk menghadirkan seseorang Seseorang yang mampu menopang kesedihanku Menguatkanku Menjadi pendengar ceritaku Penyeka air mataku Di saat aku menangis Aku juga meminta kepada-Mu Untuk memberikan cinta kepadaku Agar aku bisa menghancurkan ke-egoisanku Kini aku mendapatkn itu Engkau menghadirkan seseorang untukku Engkau pun memberikan cinta untukku Sebuah pemberian dari-Mu Yang sangat aku syukuri Darinya aku belajar akan kekuatan Kelembutan, kehangatan, dan pelajaran Pelajaran yang sangat berharga Pelajaran yang membawaku pada cinta Lambat laun ke-egoisanku runtuh Menjadi sebuah kisah baru Terimakasih untuk-Mu Atas sebuah pemberian nyata

T5

神圣、超验与智慧

T2

T5

URD

Anwar Masood

کب ضیا بار ترا چہرۂ زیبا ہوگا

کب ضیا بار ترا چہرۂ زیبا ہوگاکیا جب آنکھیں نہ رہیں گی تو اجالا ہوگامشغلہ اس نے عجب سونپ دیا ہے یاروعمر بھر سوچتے رہیے کہ وہ کیسا ہوگاجانے کس رنگ سے روٹھے گی طبیعت اس کیجانے کس ڈھنگ سے اب اس کو منانا ہوگااس طرف شہر ادھر ڈوب رہا تھا سورجکون سیلاب کے منظر پہ نہ رویا ہوگایہی انداز تجارت ہے تو کل کا تاجربرف کے باٹ لیے دھوپ میں بیٹھا ہوگادیکھنا حال ذرا ریت کی دیواروں کاجب چلی تیز ہوا ایک تماشا ہوگاآستینوں کی چمک نے ہمیں مارا انورؔہم تو خنجر کو بھی سمجھے ید بیضا ہوگا

T3

生命、时间与存在

T3

T2

RUS

Блок Александр Александрович

Ей было пятнадцать лет. Но по стуку

Ей было пятнадцать лет. Но по стуку Сердца - невестой быть мне могла. Когда я, смеясь, предложил ей руку, Она засмеялась и ушла. Это было давно. С тех пор проходили Никому не известные годы и сроки. Мы редко встречались и мало говорили, Но молчанья были глубоки. И зимней ночью, верен сновиденью, Я вышел из людных и ярких зал, Где душные маски улыбались пенью, Где я ее глазами жадно провожал. И она вышла за мной, покорная, Сама не ведая, что будет через миг. И видела лишь ночь городская, черная, Как прошли и скрылись: невеста и жених. И в день морозный, солнечный, красный - Мы встретились в храме - в глубокой тишине: Мы поняли, что годы молчанья были ясны, И то, что свершилось,- свершилось в вышине. Этой повестью долгих, блаженных исканий Полна моя душная, песенная грудь. Из этих песен создал я зданье, А другие песни - спою когда-нибудь.

T2

爱、情感与人际关系

T2

ARA

عمران السدوسي

قصيدة لَقَد كانَ في الدُنيا يَزيدُ بن بعثرٍ

لَقَد كانَ في الدُنيا يَزيدُ بن بعثرٍ حَريصاً عَلى الخَيراتِ حُلواً شَمائِلُه

T2

爱、情感与人际关系

T2

T4

T2

ITA

Roberto Bolano

Poesia di Roberto Bolano - Pioggia

Piove e tu dici è come se le nuvole piangessero. Poi ti copri la bocca ed affretti il passo. Come se quelle squallide nuvole piangessero? Impossibile. Ma allora: da dove questa rabbia, questa disperazione che ci condurrà tutti al diavolo? La Natura nasconde alcuni dei suoi processi nel Mistero, il suo fratellastro. Così questa sera che consideri simile a una sera da fine del mondo più presto di quel che credi ti sembrerà soltanto una sera triste, una sera di solitudine smarrita nella memoria: lo specchio della Natura. Oppure la dimenticherai. Né la pioggia, né il pianto, né importano i tuoi passi che risuonano durante il percorso sulla scogliera. Ora puoi piangere e lasciare che la tua immagine si disperda nei parabrezza delle auto ferme lungo il Paseo Marítmo. Ma non puoi perderti Llueve y tú dices es como si las nubes lloraran. Luego te cubres la boca y apresuras el paso. ¿Como si esas nubes escuálidas lloraran? Imposible. Pero entonces, ¿de dónde esa rabia, esa desesperación que no ha de llevar a todos al diablo? La Naturaleza oculta algunos de sus procedimientos en el Misterio, su hermanastro. Así esta tarde que consideras similar a una tarde del fin del mundo más pronto de lo que crees te parecerá tan sólo una tarde melancólica, una tarde de soledad perdida en la memoria: el espejo de la Naturaleza. O bien la olvidarás. Ni la lluvia, ni el llanto, ni tus pasos que resuenan en el camino del acantilado importan. Ahora puedes llorar y dejar que tu imagen se diluya en los parabrisas de los coches estacionados a lo largo del Paseo Marítmo. Pero no puedes perderte.

T3

生命、时间与存在

T3

ZHO

蒲丛

每个人心中都有一位菩萨

渐渐稀少的蝉鸣让我努力去聆听夜晚的寂静晚风拂过的地雷花，次第打开它们张口耳朵和嘴巴试图吞下整个夜晚一团火一样地燃烧多么好，在避开白昼的喧嚣后肆无忌惮的打开身体它们干净的耳朵里听不到别的声音它们体内只需汲取土里的养分和水就能够繁茂的生长而我在浏览完朋友圈的疫苗事件后想起我的出生地，滋泥泉子曾经滋泥遍野的地方一个村里，五个孩童因没有吃上糖丸而得了脊髓灰质炎后来每看到有发放疫苗时母亲都会想尽办法多要几颗塞进我嘴里多么善良朴实的母亲啊她们以为手心里攥着的小小药丸就是她们赖以信任观世音菩萨

T4

社会、权力与历史

T2

T4

DEU

Günderode, Karoline von

Scandinavische Weissagungen

Warnende Träume Ängsteten Baldur, Baldur den Schönen, Odins Erzeugten, Liebling der Frigga. Und zu des Vaters Weisheit sich wendend Forschete Baldur Was ihn bedräue! Aber der Große Herrliche König Wußte des Sohnes Frage nicht Antwort, Rief seiner Gattin; Daß sie zum Eingang Gehe der Erde, Hieß sie der König. Daß sie befrage Dorten die Wole Um die Geschicke Baldur des guten Freundlichen Gottes. Frigga, wie Odin Hatte geboten, Eilte zur alten Furchtbaren Seh'rin, Nahm mit sich Fulla Ihre Gespielin. Und es verliesen Frühe die Straßen Asgards die Frauen; Stiegen zur Tiefe Drunten wo Notta Zögernd noch weilte, Wo aus der Mähne Thauige Perlen Schüttelt das Nachtroß; Kamen zum Saume Hin dann des Norden, Wo mit dem Winter Frühling nicht wechselt, Sommer nicht wärmet, Herbstliche Früchte Reisend nicht schwellen. Wo sich die feuchten Nebel erzeugen, Eisichte Regen, Nächtliches Dunkel. Dort war die Höle Wo die Prophetin Wohnt in der Tiefe. Sag' mir, o Frigga Wes ist die Höle, Die so gewaltig Odem hier holet, Daß mich ihr Lufthauch Zieht fast hinunter? Wisse, der Eingang Hier ist zum finstern Reiche der Hela. Schlangengleich windet Krümmt sich die Höle Neunmal den Tag lang Hin bis zum Strome, Neunmal die Nacht lang Hin zum Gialstrom. Über dem Strome Wölbt sich die Brücke, Welche die Todten Führet nach Nilfheim. Frigga! Du führst mich Lebend zur Stelle Wo seine Schleier Hebet der Abgrund! Nicht will ich schauen, Augen voll Lichtes, Dunkel von Nilfheim. Nicht mag ich sehen Kriege der Todten, Schlachten der Schatten, Luftigen Erzes Blutlose Wunden. Wahrlich verwirren Mögt es die Sinne Körperlos träumen, Schauspiel der Schatten Lebend zu sehen. Odin mich sendet Fragend zur Wole Wegen des düstern Traumes von Baldur. Sie die Prophetin Schauet die Zukunft, Kennet was da ist, Weis was gewesen. Sag wer bedräuet Selige Götter! Wohnt nicht in Hallen Schimmernder Säulen Baldur gesichert? Mächtig ist Baldur, Trägt in der Linken Glänzenden Goldes Dreifache Speere. Trägt in der Rechten Drohend sein Schlachtschwert, Welcher der Götter Mag ihn verderben? Nahet die Stunde, Fallen auch Starke. Viele der Lager Stehen bereitet Drunten in Nilfheim; Gierig ist Hela, Zählet die Gäste, Hält sie in düstren Burgen gefangen. Müssen auch Götter Wandeln nach Nilfheim? Herrschet nicht Odin Droben im Lichte, Drunten im Dunkel? Kann auch geschehen Was er nicht wolle? Mächtig sind Riesen Nennen die Erde Trotzig ihr Erbtheil. Wer sind die Riesen Welche der Götter Erbe bestreiten? Hör', was ich sage, Rückwärts die Seele Schauend gewendet. Einst war der Mond nicht, War nicht die Erde; Feuer im Raume Ewiglich brannte, Drunten war Dunkel Kälte und Nachtfrost. Einstens das Feuer Mischte dem Dunkel Lebende Kräfte. Mächtig erwuchs da Ymer, ein Riese, Welcher erzeugte Viele der Riesen. Uneins sie wurden, Tödteten Ymer, Daß er gewaltig Rollt in die Tiefe, Und aus dem Haupte Wuchsen die Berge, Und aus dem Odem Wölbt sich der Luftkreis, Und aus dem Leibe Wurden die Ebnen. Aber es kamen Droben vom Lichte Viele der Götter; Odin sie führte; Und es entzweiten Schreckliche Kriege Selige Götter, Irdische Riesen. Friede noch fern ist, Denn zu den Feinden Hat sich der böse Loke gesellet, Hat sich mit Riesen- Töchtern vermählet, Fenris den argen Wolf so erzeuget, Und die Verruchte Schlange von Midgard, Dann auch der Todten Herrscherin, Hela. Diese sind mächtig, Trotzen mit gleichen Kräften den Göttern, Diese befürchtet Odin für Baldur, Darum zur Alles- Seherin sendet Odin mich nieder. Siehe die fragende Flamme entglühet, Siehe, der Runnen Zeichen sind fertig Vielfach gemischet, Wartend der Deutung. Höre mich alte Seherin! Wole! Mitternachts Tochter! Mutter der Zeiten! Du, die mit Armen Reichet zum Himmel! Du, deren Fußtritt Nilfheim erbebet! Sage was dräuet Baldur dem Schönen? Sage was wollen Ängstliche Träume Warnend verkünden? Lausche! sie schweiget, Mächtiger rede, Stärkre Beschwörung Ruf ihr entgegen. Blicke nach Norden, Lege die Zeichen, Schüre die Flamme. Du! die du zählest Treffende Pfeile Wodans, im Köcher, Eh' sein Geschoß noch Scheidet vom Bogen, Höre! Prophetin Höre, mich höre! Bereit ist die Tafel, Die Becher sind trübe Der Wein ist wie Blut roth, Die Gäste sind düster, Sie schweigen und sehen Begierig zur Thüre, Denn einer der Stühle Ist leer noch für Einen; Des harren die Vielen, Des zögernden Gastes; Sie schweigen und sehen Begierig zur Thüre. Wem ist der leere Plaz dort bereitet? Wo ist die Tafel? Wer sind die Gäste? Die Tafel ist drunten, Vergangenheit nippet Mit bleichem Gesichte An kärglichen Bechern. Seherin! wehe! Wird aus dem Kranze Asgards die Rose Sinken zum Staube? Knospe des Tages Herrlicher Morgen! Wirst du den Reigen Fliehen der Stunden? – Eins mir noch sage, Welcher der Götter, Welcher der Riesen Dräuet dem Sohne? Der listige Loke Der finsteren Tochter Gesellet den Schönen. Wehe mir! wehe! Röthe, die erste, Färben wird Helas Düstere Mienen, Wenn sie den schönen Fremdling begrüßet. – Wehe mir! wehe! Werden ohnmächtig Nimmer die Götter Rächen der Frevel An dem Geschlechte Trotziger Riesen? Nimmer erwürgen Lokes Erzeugte? Werden die Götter Nie sich der Herrschaft Dauernd erfreuen? Dieses noch sage Schweige dann immer. Erfahren du viel hast, Verstummen nun gönne Der Schweigen Gewöhnten. Die Stirn ist Traum erfüllet Die Wimper Schlaf bedürfend Die Lippe Rede müde Erfahren du viel hast, Verstummen nun gönne Der Schweigen Gewöhnten. Wahrlich, den Schlummer Würdest dem schweren Auge entreiben, Käm' er nur selber Odin der starke Herrliche König, Kundige Rede Dürftest nicht weigern. Es können nicht Götter Bezwingen im Busen Das feste uralte Beständige Herz mir. Sprüche wohl giebt es Zahlen und Kreiße Todten zu öffnen Selber die Lippen; Aber nicht herrisch Will ich gebieten, Flehend ich komme, Odin der Starke Bittet dich, rede! Vernimm denn o Frigga! Nicht können sie dauern Die Reiche des Zwistes. Der mächtige Odin Besiegen nicht konnte In Fülle der Jugend Die Stärke der Riesen, Wird schwerere Kriege Er ihnen bereiten, Wann spätere Jahre Ihn selber besieget? Zwar Ymer ist todt längst, Doch lebt ihm im tiefen Versteinerten Herzen Der Groll gegen Götter, Er lebt in den Kindern Den irdischen Riesen. Der listige Loke Hat göttliche Kräfte Den ihren vermählet, Des freuet sich Ymer, Ergözt sich der Siege Der Enkelin Hela, Sie spottet im Abgrund Vergänglicher Herrschaft Gewaltiger Götter. Jammervoll Schicksal! Rauben wird Hela Sieghaft den schönen Göttlichen Sohn mir? Die Klage verspare Dem größeren Weh noch. Es nahet die Stunde, Ich sehe sie kommen, An nächtlichem Schauer Erkranket der Morgen, Erbleicht vor Entsetzen; Das siegende Dunkel Verdränget den Mittag. Da rufet der Wächter Des Himmels zum Kampfe, Die Götter von Asgard, Denn Söhne des Feuers In kriegrischen Reihen Verderbend bedrohen Die Sitze der Götter; Und Loke gesellet Sich Feinden der Götter; Es sprenget die Ketten Der schreckliche Wolf auch; Es kommen die Riesen Der Berge gezogen. Da Odin erkennet Die Stunde des Falles In ahndender Seele. Dem Wolfe erlieget Der herrliche König. Der Himmel erbebet Es berstet die Erde; Der hungrige Abgrund Eröffnet die Lippen, Verschlinget die irren Vermischeten Räume, Verschlinget das Feuer Und Dunkel und Kälte, Gedanken und Zeiten Und Himmel und Götter In daurender Dämm'rung.

T5

神圣、超验与智慧

T5

LZH

呵御

送林西野之任思恩

秋風燕甸惜離韀，楊栁蕭蕭河上筵。雨露竟非偏嶺表，雁鴻何事滯雲邊。征亭草色連芳渡，落日蟬聲帶逺烟。兩地重牽湖海思，近人明月更淒然。

T2

爱、情感与人际关系

T2

CES

Breska, Alfons

Aquarium.

Jak na dně moře vládne v duši záhadné přítmí zelené, jež nikdy bouře nerozruší, kde všechny tvary se jen tuší a všechny barvy stlumené. Chvílemi cosi s výše slítne, zda byl to zvuk či pouhý stín? Jak zlatá rybka tucha kmitne směsicí chaluh, šerem svitne a sjede kamsi do hlubin. Hloub tato nezná slunce svitů, zde věčné přítmí, věčná tiš, co tady tajně žije v skrytu, jest neurčitých tuch a citů, myšlenek nedosněných říš. Zde rozvíjí se čárná snění jak vábné řasy rozkvětlé, jež pod vodou své barvy mění a v beztvárnou se hmotu změní, kdyby se octly na světle.

T1

自然、宇宙与地方感

T1

T3

T1

CES

Breska, Alfons

ŽNEČKA

Jak na žně čekající ovsů klasy, sršící sluncem, jsou tvé plavé vlasy, kde rudá stužka květy vlčích máků se prokmitává mezi stébly v poli; obloha modrá, jež se nad údolí ke hvozdům klene, ze tvých klidných zraků v dálku se dívá; rty tvé rozpukané jak země výhní srpnového dne po vláze dychtí; meze z tebe voní vyhřáté sluncem, vše je v tobě stkané z paprsků žhoucích, z polních květů, chrp, když cvrčků píseň, motiv léta, zvoní. Jsi jako Ceres: v ruce lesklý srp, na žebřinovém voze mlčky v kraje díváš se, dýcháš, všecko v tobě zraje.

T1

自然、宇宙与地方感

T1

T2

T1

ARA

الشاعر حمود كراف

قصيدة الزمن الجائر

إنّا الزمانَ الذي أضناهُ هَتَّ قلبُهُ أشقاهُ وما زالَ يزيدُ في جورِهِ وينهضُ على أحبَّهُ فليتَ أنَّ لهُ مَفَرًّا من خلفِ البحرِ مَنْفاهُ

T3

生命、时间与存在

T3

CES

Karník, Jan

IDYLICKÝ CHVALOZPĚV.

V mlhavé ráno ke vsi jdu v lípoví skryté. Komíny jak strejci po práci pokojně pokuřují. U cesty jeřáby hořkými hrozny jsou slité, ovísek žloutne, zahnědlou natí brázdy se zachmuřují. V důvěrném souzvuku se vším, co ve sladkost domova zraje, co v píšťalce pasáků, borovin fagoty, mlčením rybníků, povozů rachoty z rodných niv k tanci i do pláče hraje, šumí a proudí v srdci a cévách mi krev, když notou šumařskou bzučím si radostný zpěv. Na pustém strnisku, na slunkem vysmahlých mezích zdravím vás bradaté tetičky, strakaté kozy! Z olšinek, rozrostlých na křivých potoka březích, zvědavě patříte, pastvinek směšní, vousatí bozi! Úvozem vymletým hopkáte jako srnčata v poklusu krotkém, za provaz vedeny vlasatým mudínem, domácím šotkem, jenž kolem očima střílí, jakoby šípy sršely z luku, hlásaje zpupně, že se dnes nelekne ani patnácti kluků! Žehnána buďte vaše veménka těžká jak hodin kostelních závaží, veménka růžová, jež jako slovenských gazdin buclaté džbány nesete z pastvin do nízkých chaloupek na stinná zápraží, kde vlídným úsměvem hovorných matek jste uvítány. Hned na to jako když májový deštík hustými provázky prší, do lesklých plecháčů bílé paprsky srší. Mléko pak v buclaté hrnéčky nalité večerní mannou se stane. Ó jak se rozzáří tvářičky tři umazané, když drobní naháči skrčeni u kamen na lávce košilku přes snědá kolénka stydlivě stáhnou, hrnéčky za roučky ke rtíků studánce nahnou, načež slyšet jen v pauzách hluboký oddech a po krátké přestávce v hrdélkách dětských zažblunkne lahodný mok. Smráká se... Ze dvorka matčin slyš mazlivý hlas a bedlivý krok... Na chudém pastvisku, kde řídké jetele hlavičky stydlavě v trávě se krčí, šmatlavá družino hovorných sousedek, zdravím vás, v bělavých loktuškách pajmámy husičky, kterých si váží výstavný grunt i chatrný podsedek! V mrazivém březnu vídám vás v kuchyni horkem zalité, – voní tam chlebové pecny a na plotně brambory šeptají ve varu, jako když za pecí babička uspává malého nezdaru, – vy tam jak figury z bělostné sádry na hnízdě nehybně sedíte, jen občas z tmavého koutu se ozve prohnutých hrtánu kovový hlas, – Ó pozaunéř výborný každá je z vás! – to nesmírnou mateřskou něhu, již nelze už tajiti, do světa troubíte. Když potom milostné slunéčko jarní po mezích rozsype zlaté orsejů kloboučky a dnové jdou s úsměvy tak jako do tance slovenští šohaji švarní, vodíte švitornou rodinu na slunné, omladlé paloučky. Tu potom v zeleném pažitu jak by se koulely oživlé citrÓny, vy pak, šlechetné matky, v ten rej po očku hledíte s klidem usedlé matrÓny... Na lukách podzimních, kde kvetou ustydlé ocúny, zdravím vás, plavky a stračeny, mazly a jahody, oblé jež rohy nosíte vážně jak královské koruny a mízou medovou od věků sytíte národy! U rodin nevděčných za kojny sloužíte, s výčitkou patříce člověku do tváře zlobou krvavě podlité. Chvalozpěv pěju dnes vaší mateřské lásce. Do šerých stájí, kde seno voní a kde vy stojíte tichou, zamlklou řadou, přichází řezník, jemuž se vašeho zplozence zachce. Když ruce chtivé osidlo na plavou šíji mu kladou, s jakou to bolestí v hlubině moudrého oka patříte na kroky hrozného soka, s jakou to bolestí hledíte k zápraží, kde jako bezcitné zboží váš plaváček přesně se odváží. Když potom večer děvečka houpavých boků a jako obrázek z pouti buclatá s náručí suché, chrastící jetele do chléva přichvátá a v celé stáji svalnaté šíje po plné žebři rázem se vzpínají, stračena osiřelá stojí tu se lbí až pod žleb schýlenou a z chléva v krajinu tichou a zšeřenou říve svůj nářek hlubokou mocného hrdla šalmají. Žalostné surmy mateřské bolesti v zamlklá lada se rozletí – marně, nedojdou k sluchu již mrtvému mláděti! Kartuši, Broku, Pozore, drobní i velicí hafani, z nichž jeden po dvoře kocoury zuřivě prohání a druhý s klidem mudrckým po mouchách dotěrných čelistmi cvaká, buďte mi zdrávi! Když den se schýlí a ve vsi se smráká, udeří hodina vaší horlivé bdělosti. Dům, jenž vás denně jen miskou pomejí pohostí, střežíte nezištně a věru s jistějším zdarem než starý ponocný, který s osleplou lucernou v kožiše zavrtán usne hned za pivovarem, není-li z dřímoty líbezné vyrušen chasou na toulce rozvernou. Buďte mi zdrávi pro svoji věrnost, se kterou od věků vzácnými strážci jste statku a druhy dobrými člověku, na něhož zříte jak na zázrak oddaným okem, kolem nějž tančíte radostným krokem i skokem, kterého v návratu vítáte přítulným halasem, – i když je surovým necitou anebo nevrlým mamlasem, nehodným božího vzduchu, nehodným sluneční záře, nehodným bezelstné lásky, která je krásou zvířecí tváře...

T1

自然、宇宙与地方感

T1

ITA

Filippo Manucci

Te Maurum Laudamus

Te Maurum laudamus cum voce e canti, Te Dominum fatemur: non più Galli! Te aeternum Patrem, te vogliamo avanti. Tibi omnes populi fan balli, Tibi rustici fan leticia e festa; Omnes clamant: al gal! scazialo! e dalli! Pleni siam tutti d’una rabia infesta; Omnes clamamus: Dura, Ludovico! Veni a bassar al gal l’ardita cresta! Te curialis chorus, te ogni amico, Te mulierum numerus, te i putti, Te petunt omnes, niun t’à per nimico. Te martyrum li exerciti destrutti Per urbem va cridando: o divo Moro, Patrem immense Majestatis, tutti. Tu sempiternus Pater sarai lhoro, Che, ad liberandum populum, signore Non horruisti ussir fuor del tuo coro. Tu aperuisti a’ toi nemici el core, Credentibus che ’l gallo fosse un dio, Ut melius cognoscerent l’erore Nunc ad dexteram sedes, signor mio, Regis romani, in gran triumpho posto, Venturus entro al tuo dominio prio. Quaesumus ergo te che torni tosto; Amicis tuis dà qualche conforto, Populum tuum ver ti ben hai disposto. Salvum fac illum donec he’ torna im porto; Domine, non tardar; domine, fave; Domine, non voler sto popul morto. Extolle illos, che ’l peso più grave Substinerunt per te fin a questa hora, Ut in aeternum dir te possiamo: Ave! Benedicimus te, ciascum te adora, Laudamus nomen tuum in terra, in mare, Che in seeculum stia vivo e mai non mora. A gallico furore liberare, Et ab insania sua nos custodire, In isto anno, domine, dignare. Miserere di tanto aspro martire, Miserere di noi, pieta, merzè, Placeat tibi, domine, venire. Misericordia tua mancar non de’; Ostende hora l’amor che tu ci porti, Quemadmodum speravimus in te. E sempre tuoi sarano vivi e morti.

T5

神圣、超验与智慧

T5

T4

T5

ARA

الشاعر هارون بن علي المنجم

قصيدة كريمٌ بصيرٌ بأمرش الزّمانِ

كريمٌ بصيرٌ بأمرش الزّمانِ فضائلُهُ حُجَّةٌ شائعه يَروحُ بِعِرضٍ مَصونٍ لهُ ولكنَّ أَموالَهُ ضائعَه عزائمُهُ ومآثيرُهُ لآجال أَعدائهِ قاطعَه ولو حاربتهُ نجومُ السَّماءِ لمَا لبثت ساعةً طالعَه ولو طلبت يَدُهُ مَسَّها لدانت لهُ وَدَنت طائعَه فلا زالَ في نعمةٍ لا تَزولُ لأعراضهِ كلّها جامعَه

T4

社会、权力与历史

T4

CUSTOM:人物品格赞美

BEN

আল মাহমুদ

সোনালি কাবিন-০৪

এ তীর্থে আসবে যদি ধীরে অতি পা ফেলো সুন্দরী মুকুন্দরামের রক্ত মিশে আছে এ-মাটির গায়, ছিন্ন তালপত্র‍ ধরে এসো সেই গ্র‍ন্থ পাঠ করি কত অশ্র‍ু লেগে আছে এই জীর্ণ তালের পাতায়। কবির কামনা হয়ে আসবে কি, হে বন্য বালিকা অভাবে অজগর জেনো তবে আমার টোটেম সতেজ খুনের মতো এঁকে দেবো হিঙ্গুলের টিকা তোমার কপালে লাল, আর দীন-দরিদ্র‍ের প্র‍েম। সে-কোন গোত্র‍ের মন্ত্র‍ে বলো বধূ তোমাকে বরণ করে এই ঘরে তুলি? আমার তো কপিলে বিশ্বাস, প্র‍েম কবে নিয়েছিলো ধর্ম কিংবা সংঘের স্মরণ? মরণের পরে শুধু ফিরে আসে কবরের ঘাস। যতক্ষণ ধরো এই তাম্র‍বর্ণ অঙ্গের গড়ন তারপর কিছু নেই, তারপর হাসে ইতিহাস। (কাব্য : সোনালি কাবিন)

T4

社会、权力与历史

T3

T4

SLV

Stržinar, Ahacij

Od poslednih reči tega človeka

Poslušaj grešni človek od poslednjih reči, gori vzemi ta nauk, kar sveti duh uči: Če boš te reči mislil, ki si na svetu živ, v tvojih delih premišljal, nikdar ne boš grešil. Tako je postavljeno, kar živi na svetu, skozi greh je zasluženo, mora enkrat umreti: Moramo tedaj umreti in v naših telesih po delu lon prejeti v peklu ali v nebesih. Človeška pamet mora za gvišno spoznati, da mrtvaški naturi tukaj ni obstati: Veruje pa pravi kristjan, da bo od smrti vstal na ta strašni sodni dan bogu rajtengo dal. Angelsko trobentanje bo ta čas storilo potres in trepetanje, mrtve obudilo: Živi bodo tisti dan od straha dol padali, mrtvi pa iz svojih jam bodo gor vstajali. Verni se bodo bali velike nadloge, kam se bodo podali vsi grešniki ubogi, vpili bodo tisti čas hribi in doline, padite vkup, pokrijte nas, da ta sodba mine. Tak' se bodo sramovali vsak svoje pregrehe, da bi rajši ostali, znotraj peklenske kehe; Al zastonj, svet široki ne more pokriti, tudi morje globoko nič ne more skriti. Krivični in nedolžni, ubogi in bogati, gospodje in podložni, kralji in soldati; Od Adama prvega vse bo k sodbi prišlo, da človeka zadnjega se bode skup' zneslo. Prišel bo na sodni dan iz nebes sveti Abel, iz pekla pa prekleti Kajn, svojega brata rabelj; Iz nebes, zemlje in pekla vse gladko naenkrat se bo ta dan vkup steklo v dolino Jozafat. Ta čas pride sodnik, mogočen častiti, Kristus naš odrešenik, vse ljudi soditi; dobrotljiv in častit dobrim in pravičnim, grozovito srdit hudim in krivičnim. Avbe, nesrečni grešnik tega si rešljiv, kdo bo tvoj pravi sodnik, kdo ga bo potolažil? Njega si ta čas križav, ko si greh storil, vendar se nisi ponižal, da bi se spokoril. Tukaj od te sramote se nisi prav spovedal, tam te bo v večni sramoti ves voljni svet gledal; Pred enim se bo sramoval, pred vsemi boš zasramovan, brez prave pokore umrl, večno boš preklet. Kadar tedaj bo prišel ta sodnik pravični, čez vse bo sodbo držal, verne in krivične; Misli, besede, dejanja, vse bo znano, za vse ostro vprašanje, skriti nič ni mogoče. Kaj je tukaj domišljavih, kot bi bili pravični, tam bodo prav spoznani, kako so krivični; Avbe, strašni sodni dan, malo bo izvoljenih, pojdejo na levo stran, veliko pogubljenih. Vsi Ajdi, Turki, Judje, krivični Kristjani, vsi neusmiljeni tudi bodo prekleti. Ker sodba bo v tej viži, niste v mojem imenu tem ubogim dali jesti, boste pogubljeni. Priča vseh pogubljenih pojdejo v nebesa, pravični in izvoljeni z dušo in telesom: Ta čas se bo odprla ta zemlja široko, pogubljenje požrla dol v pekel globoko. Avbe, če bo tako strašno te sodbe končanje, kako šele bo grozno večno prekletje: Te reči grešnik misli in pojdi k pokori, stanovitno premisli, greha več ne stori.

T5

神圣、超验与智慧

T5

DEU

Jacoby, Leopold

Der deutschen Sprache Lobgesang

Wie soll ich dich schildern, du Geliebte! Meine Seele sehnt sich, dir Dank zu sagen, Und mein Herz quillt über, So müssen meine Lippen reden. Aus gepreßtem Innern muß ich dein Lob singen. Früher, Da mich Niemand gekannt, Hast du allein mich aufgenommen, Und nun, da mich Alles verlassen, Bist du doch mir treu geblieben Und bist meine einzige Liebe geworden. Wie soll ich dich schildern, du Geliebte! Bist du mir hold gesinnt, Was habe ich zu fragen nach Ehre von Menschen? Was habe ich zu fragen nach den Schätzen, Die voll Jammer und Thränen der Armen sind? Du wendest dein Antlitz mir zu voll Liebe, Und in deinem Lachen spiegeln sich Die Sonne, der Mond und alle die Sterne. Wenn du muthwillig bist und spielest, Dann bist du wie ein junges Reh im Walde, Da es bei der Mutter spielet, Und ich muß jauchzen unter Thränen. Zürnst du, ach sie wissen es nicht, Welche Qual du bereitest. Wie eine Jungfrau zaghaft ist und unbeholfen, Und doch der süßesten Geheimnisse voll, So bist du ach wie oft so spröd', So starr und widerstrebend, Daß man sich muß ärgern über dich Und muß dich doch lieb haben. Wenn ich dich aber schelten will, Dann blickst du mich mit einmal an Klug mit frischen Kinderaugen, Wie eine Tanne unterm Schnee vorguckt, Und aller Unmuth ist mir gleich davongeflogen. Wenn du ein Herzenslied anhebst zu singen, Dann quillt es alles heraus voll innerlichem Wohllaut, Und du bist reich an Schönheit Und an Gedankentiefe wunderbar Wie Meerleuchten. Du bist kein Singsang Und bist keine Sprache, um nichts zu sagen. – Und du willst mich nimmer verlassen, Darob muß mein Herz wohl fröhlich sein. Wenn ich voll Jammer war, Wer hat mich getröstet als du? Wenn ich verschmachtet war, Wer hat mich erquickt als du? Wann habe ich eine frohe Stunde im Leben gehabt? Nach der Kindheit bis auf den heutigen Tag, Wenn du sie mir nicht gegeben? Du hast mich durch dunkle Nacht geführt, Und ich habe ein Licht gesehen, Das noch niemals auf Erden Und auf die Menschen gestrahlet. So soll auch dein Ruhm klingen märchenhaft, Und du wirst gesegnet sein, Und dein Lob soll nicht untergehen, So lange Menschen auf Erden wohnen. Wie solltest du auch nicht trösten können Bis in die Tiefe der Menschenseele, Bist du doch selber auch elend und gequält. Du bist wie das Volk. Die Geschichtschreiber und Hofgelehrten Verrathen dich alle Tage. Sie schreiben Lügen in ihre Bücher Und lassen sie auswendig lernen. Sie küssen den Fuß, der dich tritt Und der sie selber von sich stößt. Sie sind blind mit offenen Augen. Du bist wie das Volk. Von den Fürsten hast du dich mißhandeln lassen, Von den Königen hast du dich verachten lassen, Und die falschen Propheten Haben nun die geschwollene Phrase über dich geworfen, Um deinen Aufschrei zu ersticken. Aber ihnen zum Trotz hast du geblühet zweimal, Ihnen allen zum Trotz wirst du blühen Ein drittes Mal, Schöner als jede von beiden Blüthen, Schöner als beide zusammen. Wie wenn im Junimond, An den Ufern des Stromes, der golden rauscht Und von Liebe und Freiheit murmelnd klingt, Ein süßer Duft aufsteiget Und ein lieblicher Wohlgeruch, Das ist der Duft der Weinblüthen, Der von den Bergen und Hügeln kommt, – Aber ihrer sind wenige, die sich daran erfreuen Und ihre Augen weiden und ihr Herz erquicken, So hast du geblühet das erste Mal. Und wie wenn zur Herbsteszeit Auf den Hügeln und Bergen die Weinlese beginnt, Und der Wein in die Kelter wird getragen, Und Abends das junge Volk eilet zum Tanz Und lauter Lust und Jubel erklinget ringsum, – Und ihrer sind viel mehr, die ihr Herz erfreuen, Und von Grund der Seele fröhlich werden, Und der Wein hat manch Lied geboren, stark und herrlich, Das unvergessen ist und unvergänglich auf Erden, – So hast du geblühet das zweite Mal. Aber wie wenn nach des Winters Qual Bei des jungen Frühlings Einkehr Ein Hausherr den Tisch deckt voll und reich, Und öffnet die Thüren weit Und hinausruft in das Land: Kommet her, all ihr Armen und Elenden! Ihr sollt nicht mehr ausgeschlossen sein Von den Freuden dieser Erde, Ihr sollt vollen Antheil haben An allem Schönen auf Erden, So kommet her und erquicket euch alle! – Und siehe, sie kommen alle herbei Und genießen von Allem und trinken von dem Wein, Und werden froh und fröhlich Und vergessen der grausen Zeit, die hinter ihnen liegt, Und ist ihnen wie ein Traum, Aber sie brauchen nicht Angst haben aufzuwachen, Denn es ist in Wahrheit ein neuer Frühling worden Rings um sie her, – So wirst du blühen das dritte Mal. Unvergleichlich, wie du bist, Ist auch die Weise, wie du geworden bist, Und dein hoher Ruhm ist, sie zu erzählen: Vom Morgen her, Wo das Licht aufgehet Und die Wiege der Menschen stand, Bist du gekommen, Und durch Abend sollst du wandern Wieder zum Morgen! Wild und stürmisch ist dein Anfang gewesen, Und wild und stürmisch Müssen die Wendepunkte deines Lebens sein. Als ein Zug voll Abenteuer-Sehnsucht Und voll Schwärmerei die Menschen ergriff Und rückwärts nach Morgen führte, Und sich daheim mit der Liebe verband, Da blühtest du im Süden auf Voll Anmuth, In unerreichtem Sprachwohllaut. Damals als ein edler Sänger sang: Durchsüßet und geblümet sind die reinen Frauen, Es ist so wonnigliches nicht zu schauen In Lüften noch auf Erden, noch in allen grünen Auen. Aber noch war Nacht um dich her, Stokfinstere graunvolle Nacht. Da kam eine Zeit, die war wie heute. An allen Ecken und Enden gährte es. Und die Menschen erfaßte ein Sehnen Und ein Hunger nach Licht und geistiger Speise. Da trat ein Mann auf und verdeutschte ein Buch, Das hat schon genug Blut gekostet auf Erden. Und seine Sprache in dem Buch war wunderbar, Voll Kraft und Männlichkeit Und doch voll hoher Schönheit fast überall: Sie weinet des Nachts, Daß ihr die Thränen über die Backen laufen, Es ist Niemand unter allen ihren Freunden, Der sie tröste. Die Augen der Blinden Werden aus dem Dunkel und Finsterniß sehen. Und die Elenden werden wieder Freude haben – Und die Armen unter den Menschen werden fröhlich sein. – Nun ruhet doch alle Welt und ist stille, Und jauchzet fröhlich. Wenn ich mit Menschen- und mit Engelzungen redete, Und hätte der Liebe nicht, So wäre ich ein tönend Erz, Oder eine klingende Schelle. [Die Liebe] freuet sich nicht der Ungerechtigkeit, Sie freuet sich aber der Wahrheit! Es war ein streitbarer Held, Und manch schönen Sieg hat er dem Dunkel abgerungen. Aber auf halbem Wege blieb er stehen, Und mit ihm ist es finster blieben, Finster vor ihm Und finster nach ihm. Denn höre es wohl, du Welt! Solche, die sich Jünger dessen nennen, Der doch gesprochen: Liebet euch unter einander! Die sind die ärgsten Hasser geworden Und Feinde des Menschengeschlechts auf Erden. Die Märchen und Poesien eines Buches Haben sie zu einem Verdummungshammer gemacht, Damit sie den Kopf des Volkes stumpfsinnig schlagen Bis auf den heutigen Tag. O wie fürchterlich haben sie gewüthet! Die Erde, Darauf alle Menschen sollen Freude haben, Die haben sie zu einem Jammerthale gemacht. Sie haben so lange geschrieen: die Erde ist ein Jammerthal! Bis sie es wirklich schier ist geworden. Zum gemeinen Manne haben sie gesprochen: Quäl' dich nur hier für uns Und laß dich schinden hier für uns Und sei ein getreuer Sklav' Und muckse und murre nicht; Wenn du aber erst todt bist, Nachher wird Alles gut werden. Und es giebt deren, Die hassen den Menschen noch über den Tod hinaus. Sie lassen ja die Leichen nicht in ihren Gräbern ruhen. Wenn der Arme und Elende krank vor ihnen liegt Und hilflos ist vor Kummer und Gram, Dann schlagen sie ihm sein Herz noch mehr entzwei Mit Hölle und mit Teufel nach dem Tode, Bis er schier wahnsinnig wird vor Angst Und zu Allem, was sie wollen, ja sagt, Da er noch lebt. Und brauchte sie doch bloß einer zu fragen: Wenn du mir so Angst machst Und es so greulich dort ist, Wie bist du denn von dort herausgekommen? Denn du mußt doch dort gewesen sein, Da du es so Alles haarklein weißt. So müßten sie ja auf der Stelle verstummen. Aber das fragt sie keiner, So brauchen sie auch nicht darauf zu antworten. Und sie machen mit den Menschen, was sie wollen. Und das ist ein gräßliches Elend Und das Fürchterlichste von Allem, Was menschenliebende Augen sehen müssen auf Erden. Und sollten doch den Armen lieber sagen: Wir wollen dich fröhlich machen im Leben Und nicht traurig im Tode. Du sollst leben mit Freude, So sollst du sterben ohne Angst Und ohne Groll, Sondern mit Dank für die Freude auf Erden. Denn die Freude ist göttlich, Und die Liebe ist die köstlichste der Freuden. Wer aber fröhlich wird, der wird auch gut. – Aber der Mann, der auf halbem Wege stehen blieb, Eine Sprache hat er dem Volke geschaffen, Ein gutes Schwert für kommende Zeiten. Wenn ringsum Kriege und Stürme tobten, Und Alles auf den Armen einhieb und schlug, Dann saß der Arme und weinte still für sich Und las in dem Buch, so lernte er die Sprache, Und die schlichte, sinnige Ausdrucksweise Wuchs ihm tief in's Herz hinein. Auf diesem Boden blühete ein Baum empor, Der soll noch herrliche Früchte tragen. Aber es kamen Tage des Jammers und der Noth Und wurde schier finsterer um dich her, Als es vordem jemals gewesen. Und die Menschen erholten sich allmählig Und sahen dich in Nebel und Dunkel gehüllt. Da kam ein Mann auf, Der kämpfte mit scharfem Schwert und scharfem Wort Und brachte Vernunft und Licht und Klarheit In eine verkommene Welt. Die Gesetze des Schönen hat er den Menschen vorgezeichnet Und lehrte: frei sein von Vorurtheil. Und lehrte es in klarer, durchsichtiger Sprache: Es ist nicht jedem Auge gegeben, die Hülle zu durchschauen, In welche der Dichter eine Wahrheit kleidet. – Was ist ein Held ohne Menschenliebe? Nun, wen lieben zwei Von euch am meisten? Macht, sagt an, ihr schweigt? Die Ringe wirken nur zurück und nicht Nach außen? Jeder liebt sich selber nur Am meisten? – O so seid ihr alle drei Betrogene Betrüger! Er blieb im Leben einsam und fühlte sich einsam. Da leuchtete ein Doppelstern empor am Himmel, Und zwei Cedern blüheten zusammen auf der Erde, Herrliche Gestalten! Einer an dem andern rankten sie sich empor zu gleicher Zeit, Ein nie gesehenes Schauspiel unter allen Nationen, Und wurden vollkommener einer durch den andern, Bis er dahin ging allzufrüh, Der eine Sprache schuf, Darin jedes Wort, einer vollen Aehre gleich, Sich beugt unter der Wucht der Gedanken: Der Menschheit Würde ist in eure Hand gegeben, Bewahret sie! – – Erhebet euch mit kühnem Flügel Hoch über euren Zeitenlauf! Fern dämmre schon in eurem Spiegel Das kommende Jahrhundert auf. – – Der fortgeschritt'ne Mensch trägt auf erhob'nen Schwingen Dankbar die Kunst mit sich empor, Und neue Schönheitswelten springen Aus der bereicherten Natur hervor. – Und der Erste blieb allein, Einer unter den Erdenmenschen, Der das Glück ertragen konnte: Bedecke deinen Himmel, Zeus, Mit Wolkendunst Und übe, dem Knaben gleich, Der Disteln köpft, An Eichen dich und Bergeshöh'n! Mußt mir meine Erde Doch lassen steh'n Und meine Hütte, die du nicht gebaut, Und meinen Herd, Um dessen Gluth Du mich beneidest. Ich dich ehren? wofür? Hast du die Schmerzen gelindert Je des Beladenen? Hast du die Thränen gestillet Je des Geängsteten? Hat nicht mich zum Manne geschmiedet Die allmächtige Zeit Und das ewige Schicksal, Meine Herren und deine? Hier sitz' ich, forme Menschen Nach meinem Bilde, Ein Geschlecht, das mir gleich sei, Zu leiden, zu weinen, Zu genießen und zu freuen sich Und dein nicht zu achten Wie ich. Nie hat in Worten unmittelbarer ein Mensch An das Herz des Menschen gegriffen: Der Menschheit ganzer Jammer packt mich an. Wer fühlet, Wie wühlet Der Schmerz mir im Gebein? Wohin ich immer gehe, Wie weh, wie weh, wie wehe Wird mir im Busen hier! Ich bin, ach! kaum alleine, Ich wein', ich wein', ich weine, Das Herz zerbricht in mir! Das Alte ist vergangen, Und es ist Alles neu geworden. Die Schönheit, auf Unrecht aufgebaut, ist keine Schönheit! Es ist ein häßlicher Flecken an ihr, Der sie zu Grunde richtet. Darum ist die Schönheit Griechenlands untergegangen, Denn sie war gebaut auf Sklaverei. Die Schönheit, die wir aufrichten wollen, Soll gebaut sein auf Menschenliebe, Und darum wird sie leben bleiben. Viele sollen nicht treu sein Einem, Aber Einer soll treu sein Vielen. Viele sollen nicht dankbar sein Einem, Aber Einer soll dankbar sein Vielen. Jeder, der gequält ist, Soll auf seine gequälten Brüder sehen, Daß er ihnen helfe, So wird Einer treu sein Vielen. Jeder, der minder gequält ist, Soll auf seine Brüder sehen, die mehr gequält sind, Daß er ihnen helfe, So wird Einer dankbar sein Vielen. Alles, was den Menschen niedrig macht, Ist in der Treue gegen Einen; Alles, was den Menschen hoch erhebt, Ist in der Treue gegen Viele. Wer Vielen treu ist, Der muß frei werden; Wer Einem treu ist, der muß ein Sklave sein Und er wird es bleiben. Und ihr sollt vorwärts dankbar sein. Jeder Erwachsene soll den Kindern dankbar sein. Der Lehrer soll den Schülern dankbar sein. Der Gegenwärtige soll den Kommenden dankbar sein. Durch den Dank nach rückwärts ist die Knechtschaft gekommen, Durch den Dank nach vorwärts Müssen die Sklaven freie Menschen werden Und muß alles Elend ein Ende haben. Ihr sollt nicht Mährchen für Wahrheit halten. Denn wenn ihr das thuet, So mordet ihr euch selbst Und mordet eure Kinder. Stehe auf, du Sprache, und gehe dorthin, Wo der Jammer wohnet, Wo das Elend zu Tische sitzt, Und der Hunger in den Eingeweiden wühlet. Wen du dort finden wirst, Mache seinen zerschlagenen Arm stark Und seinen stumpfen Blick helle. Laß nicht ab von ihm, Wenn er sich hinlegt vom Elend Und wenn er aufsteht zum Elend. Trommle, zischle, raune ihm zu: Du sollst dich nicht treten lassen. Du sollst dich nicht unterdrücken lassen. Du sollst dich nicht aussaugen lassen. Du sollst den Sklavensinn von dir thun. Du sollst die Knechtseligkeit von dir thun. Du sollst dich nicht bücken vor einem lebendigen Menschen, Denn er ist nicht mehr als du. Wirst du dies befolgen, So wird das Elend abfallen von dir, Wie ein Reif von der Erde schwindet, Wenn das Frühlicht kommt Und die Sonne am Himmel pranget. Denn weil du dich treten läßt, Darum heulest du. Weil du dich unterdrücken läßt, Darum bist du elend. Und weil du dich aussaugen läßt, Darum mußt du Hunger leiden. Wer aber seinen Nebenmenschen zwingt, Weniger zu wissen als er selber weiß, Der unterdrückt seinen Bruder, Der tritt auf ihn Und der saugt ihn aus. Und wer seinen Nebenmenschen zwingt, Mehr zu arbeiten, als er selber arbeitet, Der unterdrückt seinen Bruder, Der tritt auf ihn Und der saugt ihn aus. Und du Sprache, Nimm eine Leuchte in deine Hand Und gehe dorthin, wo es finster ist, Wo es ganz finster ist. Und strecke die Leuchte über die dort schlummern Und nichts wissen von sich, Bis ihre Wimpern zucken Und sie sich hin und wieder wälzen. Und rufe laut, daß es halle Von Hügel zu Hügel, Von Thal zu Thal: Wacht auf! wacht auf! Ihr habt zweitausend Jahre geschlafen, Das ist lange genug. Wacht auf! seht, Es will lichter Morgen werden! Und es hören es die Hügel, Und es hören es die Thäler, Und es hören es die Ufer des Meeres alle. Und die Wellen am Ufer hören es, Und beginnen es gegen einander zu schlagen. Und die Tiefen des Meeres hören es, Und steigen mit Freuden empor. Und die letzten Wellen hören es, Und schlagen es an die Felsen mit Jubel. Da dröhnt das Land. Ein neues Licht durchzuckt alle Menschen. Aufjauchzen die Nationen der Erde. Denn der Fluch ist von ihnen genommen, Und den Blinden sind die Augen aufgethan, Und wollen als freie Menschen auf Erden wohnen, Und ein Blutbad unter ihnen wird nicht mehr sein.

T6

语言、艺术与创造

T6

LZH

李巽臣

張烈婦詩

君如梧桐枝，妾如葛藟絲。感君纏綿意，願言百世期。一朝忽摧折，妾身寧自持。君疾心已死，君死身何辭。黃泉路非遙，前行稍遲遲。抱我青銅鑑，著我素羅褘。從容理繒練，生死當相隨。傷哉貞婦魂，一死綱常垂。悠悠世風替，大道日淪彝。奚為巾幗間，秉節堅不移。高山起峨峨，河水長瀰瀰。芳名亦以永，萬古恆如斯。

T4

社会、权力与历史

T2

T4

LZH

趙琥

別友

斜風細雨釀輕寒，握手相看話別難。有酒莫辭今日醉，鳳儀門外即陽關。

T2

爱、情感与人际关系

T2

LZH

袁說友

和張思濟縣尉韻二首

書債頻年積，舟行一水期。稍吟秋夜雨，不盡故人思。正爲才高累，寧論事了嗤。相忘心屢折，落筆更蜚馳。

T2

爱、情感与人际关系

T2

HUN

Kölcsey Ferenc

REMEGVE ZENG...

Töredék Remegve zeng, remegve száll az ének, Új ég alatt, ó Ronyva, partodon, Szokatlan e nyelv lángoló hevének, Bár szép s erős, bár hangja szívet von. 1817. jún. 21.

T6

语言、艺术与创造

T6

T1

UNK

renshi.eu [GR-ES-IE-CY-PL-AT-GR]

GR – Yannis Stiggas – Final Poem

Είναι που να τρελαίνεται κανείς όπως ξηλώνουν έτσι τα μερόνυχτα το αίμα σου κλωστή-κλωστή οι τρεις σου μοίρες να πανιάζουνε τι περιμένεις ν’ αρχινίσει, βρε κουτέ, δεν είναι παραμύθι αυτό είναι μονάχα το κουφάρι του. Αλλά στο κάτω κάτω της κραυγής εγώ δεν ήρθα εδώ να πτοηθώ είμαι ο καλπάζων νους της άλλης γονιμότητας που ’χει βαθύνει τις ρωγμές και πιο πολύ το πείσμα ν’ αρνείσαι τον ήλιο σ’ όλες τις ηλικίες του —είναι σ’ όλες ανήλικος Ναι λέει στη ζωή Ναι και στους σύρτες της Για τέτοιο πείσμα μιλάω Η μία πνοή είναι μία οι δύο είναι αμέτρητες Εκεί που χορταριάζει το χάος πάμε και χτίζουμε σπίτια.

T3

生命、时间与存在

T3

ARA

أبو نواس

قصيدة يا أيّها المُطنِبُ ذا الغرورِ

يا أَيُّها المُطنِبُ ذا الغُرورِ في سِفَةِ السودِ مِنَ الطُيورِ في الحَسَنِ الهَدّاءِ وَالتَخيِيرِ رَيبِ شَهاداتٍ لِدَعوى زورِ اِسمَع فَما نَبّاكَ كَالخَبيرِ مِن ذي صِفاتٍ حاذِقٍ نِحريرِ صِفاتُهُ مُحكَمَةُ التَحبيرِ ما جَعَلَ الأُسودَ كَاليَعفورِ أَطيارُ يَعفورٍ ذَواتُ الخَيرِ أَولى بِذاتِ فَضلِها المَذكورِ هَذا ثَناءُ حُسنِها المَشهورِ يا حُسنَها فَوقَ أَعالي الدورِ في حُجَرٍ شامِخَةِ التَحجيرِ إِذا تَهادَينَ مِنَ الوُكورِ بِعَرصَةِ الإِناثِ وَالذُكورِ وَطَرَدِ الغَيورِ كَالغَيورِ تَكريرُ تَهديلٍ عَلى تَكريرِ كَأَنَّ في هَديلِها الجَهيرِ تَرَنُّمَ العيدانِ وَالزَميرِ أَو كَدَوِيِّ النَحلِ في القَفيرِ مِن مُجتَنى الذَوبِ أَخي التَغريرِ ذَواتِ هامٍ جَهمَةَ التَدويرِ وَأَعيُنٍ أَصفى مِنَ البِلَّورِ في لامِعٍ مِن حُمرَةٍ مُنيرِ لَمعَ ايَواقيتِ مَعَ الشُذورِ إِلى قَراطيمَ نِبالٍ حورِ كَتَوأَماتِ اللُؤلُؤِ المَذخورِ فُصِّلَ مَقروناً مِنَ المَنثورِ فَوقَ مَناقيرَ قِصارٍ صُوَرِ كَرَنَّةِ البَمِّ وَرَجعِ الزيرِ ذَواتِ ريشٍ كَمَداري الحورِ وَأَرجُلٍ في حُمرَةِ الحَريرِ جُردٍ كَظَهرِ الأَدَمِ المَبشورِ بَينَ البُطونِ المُلسِ وَالظُهورِ مِن بَينِ ما سَبطٍ وَذي تَنميرِ كَم طائِرٍ مِنهُنَّ ذي تَشميرِ حَزَوَّرٍ ذي ذَنَبٍ قَصيرِ مِن مُزجَلٍ أُرسِلَ في البُحورِ فَشَقَّ هَولَ الحَورِ وَالغُمورِ كَفِعلِهِ بِالحَزنِ وَالوُعورِ يَقطَعُ كَالمُستَطرِدِ المَذعورِ في اليَومِ أَيّاماً مِنَ المَسيرِ يَفوتُ وَثباً حُذُقَ النُسورِ وَخاطِفَ العُقبانِ وَالصُقورِ كَالحالِقِ الكاسِرِ لِلتَغويرِ أَو سَهمِ رامٍ قاصِدٍ طَريرِ أَو لِفتِ نارٍ بِيَدِ المُشيرِ حَتّى هَوى لِلوَكرِ كَالمَمطورِ فَضَعضَعَ الحُجرَةَ بِالنَعيرِ وَكَبَّروا فَأَيَّما تَكبيرِ فَرُبَّ ساعٍ عِندَها بِشيرِ أَبَرَّ مِنهُ قَسَمُ النَذيرِ

T1

自然、宇宙与地方感

T1

T2

ARA

الشاعر صفية بنت ثعلبة الشيبانية

قصيدة أَحيوا الجوارَ فَقد أماتته معاً

أَحيوا الجوارَ فَقد أماتته معاً كلّ الأعاربِ يا بَني شيبانِ ما العذرُ قد لفّت ثيابي حرّةٌ مَغروسةٌ في الدارِ والمرجانِ بنت الملوك ذوي المَمالِكِ وَالعُلى ذات الحِجالِ وصفوة النعمانِ أَتهاتفونَ وَتشحذونَ سُيفوكم وَتقوّمونَ ذَوابل المرّانِ وَتقوّمونَ جُنودكم يا معشري وَتُجدّدونَ حَقيبة الأبدانِ وَعَلى الأكاسرِ قَد أجرتُ لحرّةٍ بِكهولِ مَعشرنا وبالشبّانِ شيبان قَومي هَل قبيلٌ مثلهم عِندَ الكفاحِ وكرّة الفرسانِ لا وَالذوائب مِن فروعِ ربيعةٍ ما مِثلهم في نائبِ الحدثانِ

T4

社会、权力与历史

T4

T2

ARA

الشاعر توفيق ضعون

قصيدة شهد المحاسن

يسائلني أنطون هل ساغ مدحهُ لمن صاغ من درّ الكلام لها عقدا؟ فقلت له لم تهد يا صاح تائهًا فقد ذاق طرفي من محاسنها شهدا

T2

爱、情感与人际关系

T2

T6

T2

CES

Racek, Adolf

VÍM: bohem láska,

VÍM: bohem láska, je pravda známá, je dobrem láska, je krása sama. Je život láska, je láska štěstí, je moudrost láska a mravnost jesti. Uměním láska, je láska cností, řád žití láska, prozřetelností.

T5

神圣、超验与智慧

T5

EST

Leelo Tungal

Krokodill

Mina kardan: seal veevärgitoruson vist kinni üks krokodill,silmad märjad ja saba sorus – eks see “Vhüü!” on ta nutupill! Hüüan: “Kroku!”, kuid tema ei vasta,või kui vastab, siis vaid vhüü-ää...Looma veevärgist välja ei lasta,sellepärast ta vakka ei jää. Algul öösiti ärkasin üles,siis kui kraan pistis karjuma – olin vudinal ema süles.Aga nüüd hakkan harjuma. Terves maailmas mul ju ei oleühtki tuttavat looma, jakoeravõtmisest välja ei tule...Las ta elab, see roomaja!

T3

生命、时间与存在

T2

T3

LZH

魏了翁

游監丞挽詩

冰至人猶玩，波頹力不支。摇摇路旁梗，炯炯日中葵。學道長身健，憂時兩鬢絲。竟摇天老眼，畀以寧馨兒。

T3

生命、时间与存在

T3

T2

CES

Dr. Efkem Ot

RŮŽOVÁ PUNČOŠKA.

Byl starým panicem a myslil už, že srdce jeho sopka vyhaslá je. Ach, jak se mýlil ubohý ten muž! Byl blízko konec půvabného máje a kukačky hlas volal v dáli kdesi. Náš panic v blízké vyšel sobě lesy. Proč šel tam, sotva dovedl by říci; on nedbal ptáků s písněmi jich všemi, proň všichni třeba mohli býti němi, též nečichával k vonné pryskyřici; ba zašel si tam jenom proto snad, by silným vzduchem zostřil se mu hlad. Šel přemítaje v lesním zášeří, jak na lékárníka by vyzrál asi, jenž v tarokách tak často „Pagát!“ hlásí, co asi bude míti k večeři, že plzeňské přec lepší je než „zdejší“, však že by mělo býti lacinější. Z těch myšlenek jej božských melodický hlas vyrušil; zrak zdvihl udivený a před sebou zřel nevšední dvě ženy – dvě jeptišky. Jak v básních bývá vždycky, z nich jedna byla zimy obrazem, však druhá vzdušnou, rajskou bytostí, jež malý výlet s nebes výsosti si na tu bídnou udělala zem. Byl překvapen tím zjevem v lesní tiši, však úžas jeho byl pak ještě vyšší, když v rukou mladší z oněch sester dvou zřel punčošku – ach – bledě růžovou. Ta barva jemná s rouchem řeholnic sic v dissonanci byla příkré tuze, však panic ubohý k své poznal hrůze, že zhoubným čárům propadl a nic že nemůže ho od nich zachrániti; tak zamotal se v spletité jich síti, že sotva zašeptal: „Má úcta, dámy!“ „Až na věky!“ mu znělo v odpověď a dlouhý pohled žhavých očí teď ho ještě více opájí a mámí. Již dávno zjev mu zmizel zbožných žen, než dosud stojí jako přimražen, zří zářné oko, ručku úbělovou a punčošku v ní svůdnou, nehotovou, jež objemem a celým tvarem svým je rozkošného lýtka svědectvím. Již pochybnosti nebylo: náš panic byl zamilován; četné hlouposti, jež prováděl teď, byly beze hranic; ať jiných pominu, – on k radosti všech spoluhráčů často z nenadání teď hlásil „pagát,“ neměl-li ho ani. Ať bděl či snil, zřel stále před sebou tvář, nebeskou jež září velebou, a punčošky tvar vnadný v ručce bílé. Ó, punčoška ta bledě růžová v hrob přečasný ho ještě pochová! Náš panic nyní všecky prázdné chvíle – a těch má stále dosti – v lese tráví, zří denně tu, již nosí v srdci svém a která křesťanské teď na pozdravy mu děkuje vždy sladkým úsměvem. Dřív život dát chtěl taký za úsměv, však teď už jeho touhy neukojí, než jenom víc v něm rozpaluje krev, on dále spěje celou myslí svojí. Ó, kéž by mohl nějak zbaviti se – buď tak neb onak, násilím či zradou – té, která zlobu tají v každém ryse a žárlivě bdí nad svou družkou mladou! A jednou se srdce se svého paní přec beze svědků potkal z nenadání: to v šerých bylo chrámu ambitech, kde jeptiška se procházela mladá; hned na kolena panic před ní padá a rychle, sotva že mu stačí dech, jí vyjevuje, kterak láskou šílí, též o punčošce oné zmiňuje se, již v jejích ručkách spatřil tenkrát v lese a kterou od té doby vidí všude, a připojil pak vřelou prosbu, smí-li tu nožku zřít, jež nositi ji bude. Sám ulekl se slov těch odvážných a čekal ve strachu, že zbožná žena tou nestoudností jeho uražena buď uprchne neb ztropí z něho smích. Chvěl nadarmo se; sličná žena svatá jak v zmatku čelo dlaní přejela si, pak, jako soucitem by byla jata, se sklonila, teď přes tvář rajské krásy jí úsměv přeletěl jak motýl malý a kypré její rtíky zašeptaly: „Nuž, vyplněn buď podivný váš sen! V náš klášter přijďte v neděli; ten den v něm výstava je ženských ručních prací, tam uzříte, co cílem touhy vaší“ – – – A rychle jako vidina se vznáší, až v pozadí se chodby šeré ztrácí. Náš panic dosud na dlaždicích klečí a neví ani, uvěřiti má-li v ten blaha příval velký, nenadálý; zda ve světe můž býti štěstí větší – Ó, nervy ubohé, co zkusily jste ve dnech nekonečných před nedělí! Náš panic stále nejvýš rozechvělý, div nezkrotnou že touhou nešílí, ni tichá noc mu klidu nepřináší, neb láska sen mu s těžkých víček plaší. Však jako vše, i tento dlouhý čas přec konec měl, a slavnostní den Páně se rozbřeskl. Náš panic zbledlý vlas si obarvil a línající skráně jím přikryl pečlivě, pak fialkovou se polil voňavkou, vzal šaty modní a zatknuv růži v dírku knoflíkovou tam spěchal, kde byl očekáván od Ní. Snad doufali jste, čtenářové milí, že pozvání to na poslední chvíli přec ještě bude nějak odvoláno? Mně líto jest, že nelze říci: Ano, v čas ctihodná se zachránila děva. – Ač zabásnit bych mohl si tu hravě, přec povím jen, jak událo se právě, ať čtenářka se na mne třebas hněvá. Jak panic vstoupil do klášterních vrat, hned jeptiška jej spěla přivítat a s úsměvem, jenž závrať působí mu, jej do klenuté, velké vedla síně, jež plna par a vonného je dýmu. Náš panic mněl, že přišel do kuchyně, než v tom už v onu záhadu proud světla hlas jeptišky mu vrhl altový: „Nuž, Baruško, zde tomu pánovi své ukaž punčochy, jež jsem ti pletla!“ Co říci dále? Jako v mlze panic zřel tlapy medvědí, jež – hrozná ironie! – dvé růžových mu známých punčoch kryje; a neohlížeje se dále na nic ven cestu ze dveří jen našel stěží... Smích jeptišek mu dosud v uších leží.

T2

爱、情感与人际关系

T2

ITA

Fernando Pessoa

Penso a te nel silenzio della notte Poesia di Fernando Pessoa

Poesia di Fernando Pessoa Penso a te nel silenzio della notte Penso a te nel silenzio della notte quando tutto è nulla, e i rumori presenti nel silenzio sono il silenzio stesso, allora solitario di me, passeggero fermo di un viaggio senza Dio, inutilmente penso a te. Tutto il passato in cui fosti un momento eterno è come questo silenzio di tutto. Tutto il perduto, in cui fosti quel che più persi. è come questi rumori, tutto l'inutile, in cui fosti quel che non doveva essere, è come il nulla che sarà in questo silenzio notturno. Ho visto morire o sentito che morirono, quanto amai o conobbi, ho visto non saper più nulla di quelli che un po' andarono con me, e poco importa se fu un'ora o qualche parola; o un passeggio emotivo e muto, e il mondo oggi per me è un cimitero di notte, bianco e nero di tombe e alberi e di chiardiluna, ed è in questo quiete assurda di me e di tutto che penso a te.

T3

生命、时间与存在

T3

ITA

Giovanni Battista Richeri

Se nel notturno orror, Cintia, ti prese

Se nel notturno orror, Cintia, ti prese Giammai desìo di rimirar le stelle, Tu le credesti picciole facelle Per vaghezza dei guardi in Cielo appese. Eppure l’ererno Creatore palese Far volle a noi la sua grandezza in quelle; Che non meno del Sol vivaci e belle Formolle, e d’immortal fiamma le accese. Nè quei globi sì vasti, onde riluce L’ampio vuoto del Ciel, ei fè per noi, Che debil ne veggiamo e scarsa luce; Ma ogni astro è un Sole, che co’ raggi suoi Altri mondi rischiara, e il giorno adduce A quante genti immaginar ti puoi.

T5

神圣、超验与智慧

T1

T5

DEU

Paul Keller

Neujahr

Wenn die Tage des Jahres zu Ende sind, Dann trägt die heilige Mutter ihr Kind Hin zu der Menschen Hütten, Dass allen, die litten und stritten, Mit dem neuen Jahr und der neuen Zeit Sei eine alte Gnade geweiht. Eine Gnad' die auf der Weisheit ruht: Ein Kind ist glücklich, und Gott ist gut! Und wer das hört in der Neujahrsnacht Und im Herzen erwägt und mit gutem Bedacht, der kann ja fürder nicht irre gehn; Und seine Augen nach Glück aussehn. Bleibe im Herzen den Kindern gleich, Denn ihrer ist das Himmelreich, Nicht nur der Himmel im Sternenzelt, Nein, auch der Himmel auf dieser Welt, In dem die süßesten Früchte stehn Und die Ströme des Paradieses gehn. Doch die nach anderem Glücke zogen, Sind alle betrogen. Ein Kind ist glücklich und Gott ist gut; Wenn's einer nur recht begreifen tut, Der ist der Weiseste, den es gab, Der lacht sich durchs Leben bis ans Grab. Tweet Kalender - Neujahrsgedichte - Gedichtinterpretationen - Gedichtanalysen audible-Hörbücher KOSTENLOS testen Impressum - Datenschutz

T5

神圣、超验与智慧

T5

LZH

行方

顧玉山草堂席上寓興

春暉樓頭春最早，主人宴客情更好。萬斛蒲萄瀉緑波，一色氍毺翦芳草。捲簾山色何冥冥，吳天半掃蛾眉青。亂雲忽西起，倒壓白日停。野狐啼煙道路黒，海風吹雨蛟龍腥。短歌長吁傷我情，門前溪水聲泠泠。

T1

自然、宇宙与地方感

T1

ENG

MacKeracher, William M.

DOMINION DAY.

Where the purple-vestured mountains Bear their summits crowned with snow, Haughty lords of all the riches In the rocks and streams below; Tow'ring to the azure heavens, Frowning on the sapphire sea: There to-day, O wide Dominion, Thine own children honor thee. Where the shadeless, open prairie Spreads its lone expanse unstirred By a sound of living creature, Save the lowing of the herd, And the half-grown wheat in verdure Reaches thickly to the knee, There to-day, O fair Dominion, Thine own children honor thee. Where the south wind from the bushes The large, luscious berry shakes, And the commerce of the cities Meets the traffic of the lakes, And the thunderous Niag'ra Sings the paean of the free: There to-day, O strong Dominion, Thine own children honor thee. Where the deep, majestic river Bears upon its solemn tide, By the haunts of ancient story And the seats of former pride, Ocean argosies to markets Where the world is held in fee: There to-day, O great Dominion, Thine own children honor thee. Where the stalwart sea-girt peoples Keep the gateway of the land; In the meadows of New Brunswick, On the Nova Scotian strand, In the Gulf's fair island garden, Sheltered by the maple tree: There to-day, O blest Dominion, Thine own children honor thee. In thy cherished mother country, In thy sister lands afar, On the burning eastern desert, Underneath the southern star, ‘ Midst the speech of alien races, Wheresoe'er thy children be, There to-day, O dear Dominion, Loyal hearts remember thee.

T2

爱、情感与人际关系

T2

ARA

الشاعر علي حيدر

قصيدة من أين جئت قال لي من النجف

من أين جئت قال لي من النجف أكرم بها بلاد عز وشرف وأي أرض قاصداً في ذا السفر فقال للبصرة أو إلى المجر فقلت ما قصدك في ذا السفره وما الذي تصنعه بالبصره فقال إني مرشد وداعي إلى الهدى وبالصلاح ساعي وجئت أدعو للهدى والحكم فالجهل قد عم الورى بالظلم أدعو لدين الحق والرشاد فالقطر مملوء من الفساد قلت له وفقت للصلاح ولم تزل تسعد بالنجاح وكثر اللَه هداة الامه ففيهم تكشف عنا الغمه وأنتم القوام للبلاد وأنتم دعائم الرشاد وبعد ذا أحببت أن أعرف ما يحسنه أو الذي قد فهما سألته مسألة طفيفه على العوام سهلة خفيفه فقال لا أستحضر الجوابا فامهلني حتى أحضر الكتابا فقام مسرعا بكل همه وقد عرفت كنهه وفهمه فعاد وهو يحمل الكتابا فقال خذه واقرأ الجوابا فقلت عرفني الكتاب واسمه فقال اقرأ هو طب حكمه فقلت اقرأ وأنا أسمع ما تقوله فأنت فخر العلما فقال عذراً إن عيني لم تكد تبصر إذ كانت أصيبت بالرمد عرفت أن الشيخ أمياً ولا يقصد إلا سلب أموال الملا وجاء بالزور وبالتمويه وجاهلا في بزة الفقيه قلت له أما درست في النجف وما الذي حويت من علم السلف قال قرأت النحو والأصولا والفقه والمعقول والمنقولا قرأت مفتاح الجنان كله فهو لعمري فيه تشفى الغله ومجمع البحرين والمصباحا وعدة الأصول والصحاحا سألته مسألة نحويه قال لعمري هذه ألفيه دعني أجيء لك بالوسيلة فهذي مسألة جليله فيها خلاف بيننا ومعركه أحسنت إذ جئت بهذي الفذلكه فقام للخرج وعاد مسرعا فقال خذ فالعلم في جوف الوعى هذا كتاب ما رأيت مثله وسيلة إلى نجاة لعله فكم بها من نكتة لطيفه وكم حوت مسألة شريفه نظرت من بعد إلى العنوان إذا به لواعج الأشجان وهو لعمري زاد وجدي والشجن لما رأيت الدين أضحى ممتحن بمعشر قد خدموه حيله لنيل ما يبغونه وسيله

T4

社会、权力与历史

T4

HIN

Shahryar

तमाम ख़ल्क़-ए-ख़ुदा देख के ये हैराँ है

तमाम ख़ल्क़-ए-ख़ुदा देख के ये हैराँ है कि सारा शहर मिरे ख़्वाब से परेशाँ है मैं इस सफ़र में किसी मोड़ पर नहीं ठहरा रहा ख़याल कि वो वादी-ए-ग़ज़ालाँ है ये एक मैं कि तिरी आरज़ू ही सब कुछ है वो एक तू कि मिरे साए से गुरेज़ाँ है तो हाफ़िज़े से तिरा नाम क्यूँ नहीं मिटता जो याद रखना है मुश्किल भुलाना आसाँ है मैं उस किताब के किस बाब को पढ़ूँ पहले विसाल जिस का है मज़मूँ फ़िराक़ उनवाँ है

T2

爱、情感与人际关系

T2

ENG

Holley, Marietta

THE KNIGHT OF NORMANDY.

Clear shone the moon, my mansion walls Towered white above the wood, Near, down the dark oak avenue An humble cottage stood. My gardener's cottage, small and brown, Yet precious unto me; For there she dwelt, who sat by me That night beside the sea. So sweet, the white rose on her neck Was not more fair than she, As silently her soft brown eyes Looked outward o'er the sea. So still, the muslin o'er her heart Seemed with no breath to stir, As silently she sat and heard The tale I told to her. “It was a knight of Normandy, He vowed on his good sword He would not wed his father's choice, The Lady Hildegarde. “Near dwelt the beauteous Edith, A lowly maiden she —” Ah! still unmoved, her dark sweet eyes Looked far away from me. “Dearer to him one blossom small That had but touched her hand, Than all the high-born beauties — The ladies of the land. “Dearer to him,” quick came my breath As I looked down on her, But the white roses in her hand No lightest leaf did stir. Ah! wistfully I read her face, Full gently did I speak, No light dawned in her tender eye, No flush stole o'er her cheek. “He wore her colors on the field, He went where brave hearts were; Ah, gallantly and nobly He fought for love of her. “He loved her with his whole true heart,” Now like a sudden flame Up to her cheek so pure and white, A flood of crimson came. Her hands unclasped, down to her feet My flowers unnoticed shook; I leaned and followed with my gaze Her glad and eager look. I saw a boat sweep round the rock, Rowed with a steady grace; I saw the fisher's manly form, His brown and handsome face. “For love of her, to victory He his brave squadron led, Then broke his true heart, and her scarf Pillowed his dying head. “So died this knight of Normandy, Died with his sword unstained;” I know not that she heard my words, So near the boat had gained. I said, Heaven bless her, in my heart, She had no thought for me; I turned away and left them there Beside the beating sea. Behind me lay the sweet moonlight, My shadow went before, And passed a dark and gloomy shape Before me through the door. Oh strange and sad this life of ours, This life beneath the sun; O sad and strange and full of pain God help us, every one. God help us, that we may endure Like him of Normandy; And die with sword unstained, that has Led us to victory.

T2

爱、情感与人际关系

T2

CES

Štemberka, Jindřich

MÁM ZASE MILOVAT’?

Ó božská noci! – Dech když piju vlahý, jímž dýší ňádra tvá, ten sladký kalich, má duše ptáčetem se vznáší v blankyt, kde skromnou září svítí snivé hvězdy jak v dumném srdci tichý úsměv štěstí... Ó ráji, edene! – Ó kouzlo spící! – Jdu v dumě po zahradě květné spící, a v oko moje kane šer ten vlahý... Noc přede mnou. – Co v ní se skrývá? – Štěstí? To nechci! Otrávil mne jeho kalich; však přírodu mám, básně – čisté hvězdy, jež zjasňují mrak srdce v modrý blankyt. Jsem ptákem! Jak on povznáším se v blankyt, zřím v minulosť, ty stíny věčně spící, a nepláču... Já též jsem míval hvězdy, mně láska též kdys rosila zor vlahý, a úsměv blaha skanul v ňader kalich... však jako v moři zmizelo mé štěstí! Ó myslíš snad, že želím toho štěstí, že vzdýchám pro tvůj ret, tvých očí blankyt? Já na dno vypil již svůj strastný kalich, já zapomněl, má hruď je tůně spící, již nechci prožíti sen, slzou vlahý, já dosti zkusil pro lásky své hvězdy! Či věříš, zapadlé že vzejdou hvězdy? Či doufáš, pohřbené že vzkvete štěstí?! Ó neklam se! – Jen jednou úsměv vlahý k nám láska vyšle – zjasní duše blankyt, pak nikdy víc! Radš minulosť nech spící; ta naše láska svadlý růže kalich... Dál pil jsem myšlének svých trpký kalich, jda podle jezera, v němž plály hvězdy. Tu tebe uzřel jsem – a srdce spící mi zkrvácelo touhou po tom štěstí, jež druhdy skytal mi tvých oček blankyt... Pak... však ty víš... já zlíbal zrak tvůj vlahý. Svit slzy vlahý, vůně plný kalich a šerý blankyt, na němž slzí hvězdy – toť všecko štěstí v lůně lásky spící.

T2

爱、情感与人际关系

T2

ITA

Celio Magno

183

Qual rara sorte o qual celeste mano, dolce amico diletto, il laccio ordio Ch'i nostri cor sì strettamente unio che d'essempio simil si cerca invano? Tu de l'anima mia desir sovrano, porto a' tristi pensier del petto mio; a te primiera e dolce cura anch'io, anch'io tuo porto in questo flutto insano. Felice nodo e degno sol che giunto par d'amici sì raro, eterno tegna o con noi manchi in un medesmo punto; perché qualunque morte innanzi spegna, l'un pensando da l'altro esser disgiunto, mille morti a provar lasso non vegna.

T2

爱、情感与人际关系

T2

HUN

Tóth, Árpád

EREDJ SZERELEM, SZÉP SEHONNAI!

Elhagytak Isten jó angyalai: A Hit, a Kedv, Egészség s Fiatalság, Hej, Szerelem! te szép sehonnai, Csak te fordítod még felém az orcád S áltatsz, mint asszonynépet... Állj odább! Ne gyújtogasd parázzsal őszi vágyam, Hervadni-fájó nőkkel tégy csodát, Mint egykor Kleopátra udvarában! Ott bíbor-ágyán láttál egy királynőt, Miattad égett barna kebele, Mint két súlyos gyümölcs, mely bánatfán nőtt, S a vágyak bús magvával volt tele - Ott fényedtől csillogtak néma jajjal Az olajosan reszkető szemek, A vágyak bús magvából tört olajjal, Lassú könnyekkel fényesítve meg... Menj, Szerelem, nőkkel busongani, Nótám se sír, könnyem se hull utánad, Cécótlanok a férfi útai, S magányosan szép minden férfibánat. Guruljon szét ajándékod, ha volt, - S adtál-e mást, mint kínt meg törpeséget? - Ritkuló lomb közt hiú, őszi folt, Vén, piros pompa, jobb lerázni téged! Gőggel, kopáran, némán, egyedül, Hadd lépek így a végső, csöndes útra, Ahol a titkok lombja feketül, S lehull az élet hazug koszorúja. Elhagytak Isten jó angyalai: A Kedv, a Hit, Egészség, Fiatalság - Eredj te is, édes sehonnai, És csókold meg egy asszony könnyes arcát!

T2

爱、情感与人际关系

T2

T3

T2

ARA

الشاعر جابر الشكرجي

قصيدة مرحبا بالإنسان

اوج روحي شمع للجاي من ابعيد واطش حبات عيني املبس الجيته اتلكاه ركض والبس الثوب اجديد وصيحن صيحة المجنون لوشفته

T2

爱、情感与人际关系

T2

ITA

Berardino Rota

CXXVIII

Cornelio, a te che, fuor del vulgo infido, ricco di te medesmo e ’n te raccolto, tenendo a poco quel ch’a’ primi è molto, ti stai, phenice e cigno, al tuo bel nido, accrescer fiato al glorioso grido convien di quella che già il volo ha sciolto, poi che il nocchier cantando a l’otio volto sen va, pacato il mar, securo il lido; giovenetto real da Dio ne venne in breve hora per far quel che in tanti anni né Grecia mai né Roma armata ottenne. Qual brami alzai del pigro stile i vanni per ornarmene anch’io, ma mi ritenne morte empia, fragil corpo, annosi affanni.

T3

生命、时间与存在

T3

T4

T3

ARA

الشاعر محمد الشلطامي

قصيدة أغنية قصيرة عن يناير

الريح في قلوعنا تموتْ عنيدة ونحن فوق موجها صخرْ فالديارْ واللصوص لمن تدق أيها الناقوس والصغارْ غابوا بلا خبرْ إصبعه فغاب من صغارنا الحُفاة أربعهْ إلا قلوعنا إلا دموعنا!! غابوا بلا خبرْ يُقال إن ساحرا غريب مدَّ إصبعه وتمتم الصلاة للحديد واستخارْ فغاب من صغارنا الحُفاة أربعهْ من يومها وكلُّ شيء حرّكته الريحْ إلا قلوعنا كل قطر في السحاب جففته الريحْ إلا دموعنا!!

T4

社会、权力与历史

T4

ARA

الشاعر بهاء الدين الصيادي

قصيدة سرنا على شطط النوى بجمالكم

سِرْنا على شَطَطِ النَّوى بِجِمالِكُمْ ولنا قُلوبٌ تَحتَ ظِلِّ نِعالِكُمْ بِرَقيقِ عِطْرٍ زارَنا من حالِكُمْ يا سادَتي هلْ يَخْطُرَنَّ بِبالِكُمْ مَنْ ليسَ يَخْطُرُ غيرُكُمْ في بالِهِ مُضْنًى لأجْلِكُمُ على الضِّلْعَيْنِ أنْ والقَلْبُ منهُ يا أُهَيْلَ الحَيِّ حَنْ أنْتُمْ أُولو الإحسانِ والخُلُقِ الحَسَنْ حاشاكُمو أن تَغْفَلوا عن حالِ من هو غافِلٌ في حُبِّكُمْ عن حالِهِ

T2

爱、情感与人际关系

T2

LZH

高岑

秋日书怀

江城木叶已翻飞，深巷萧萧独掩扉。北雁应知书有泪，西风不管客无衣。他乡岁月秋难遣，故国亲朋日渐稀。坐尽残阳灯火上，满天云影望依依。

T2

爱、情感与人际关系

T2

ZHO

丁小炜

燕下都

最后我从一片泥泞的雪地里突围那些青铜刀剑和箭镞从干涸的河床里涌起锈迹斑斑却无比锋利划破时间的大幕燕昭王招贤的黄金台依然保持着千年的巍峨气势庄稼和牛羊每天都按时朝圣那双美人的手美如葱白被燕太子丹剁下送与荆轲这凄绝的礼物为英雄落败埋下伏笔壮士悲歌送别的水边史书的文字惊涛拍岸眼前的易水满目疮痍森森白骨从坍塌的高台上裸露出来勇士们头骨上的伤痕仿佛石器和瓦当写下远古的叙事踏遍这宏大的都城我无从打捞十万人头讲述的故事

T4

社会、权力与历史

T4

LZH

黃道

春日友人邀登君山

君山嵯峨半倚天，乘春臨眺山之巓。東風悠悠亂帆沒，海燕飛入蘼蕪烟。王孫開宴向江渚，招攜江畔同心侶。舉觴椑睨靑天低，世上浮名何足語。曾聞昔日春申君，賓朋珠履日滿門。百萬貔貅此山駐，雄名英氣孰可論。一朝流血棘門上，惟見此山今獨存。楚水流聲尙嗚咽，吳墟誰復招游魂。吁嗟俠骨今黃土，何如我輩酬金樽。狂歌起舞與君樂，吾徒酒人殊不惡。長願登山醉不醒，肯向風塵悲寂寞。

T3

生命、时间与存在

T3

ZHO

笨水

面具

我带着面具出门铁面具，皮面具，木面具，纸面具与变脸相比，我太笨拙与手术刀雕刻的脸相比我太粗糙，刻痕太明显与人前一张脸人后一张脸的人，相比我的脸，总会揭穿我的面具我戴面具来，是为了配合这个时代穿过这个时代好大的风，吹我的面具风吹兰陵王，蜘蛛侠木面具下的神，纸面具后的鬼风吹我路远口渴，只有在无人时，我会用它们舀水听它们哭，只有在形单影只时我才会把眼孔漏出来的水当作滂沱之泪

T3

生命、时间与存在

T3

T4

T3

DEU

Franz Poppe

Blumen in der Schule

In dumpfer Schule sitzen kleine Mädchen; da draußen lacht der Frühling, weit und breit; die Vögel singen und die Blumen blühen, die Erd' ist eine Braut im Hochzeitskleid. O Frühling, mit den grünen Rebensprossen schlägst du ans Fenster, und dein Sonnenschein, er spielt im Schulstaub; doch du pochst vergebens, nur leise ruft das Kinderherz: Herein! Und dennoch weißt du heimlich einzuschleichen: Ein Wohlgeruch weht durch die schwüle Luft, als käme er von Veilchen und Narzissen, als wär's von Birkenlaub ein frischer Duft. Die Kinder haben dich hereingetragen in Blumensträußen, heimlich, ungesehn; die liegen duftend unterm staub'gen Tische; liebst du die Kinder, laß es still geschehn! O, dulde Blumen in den dunklen Räumen, weis' ihnen nicht die Tür mit barschem Wort! Wenn Du die Blumen aus der Schule weisest, treibst du die Liebe und den Frühling fort. Des Kindes Herz ist auch wie eine Blume; es sehnt sich nach des Frühlings Sonnenschein. Soll es erblühn, der Welt und Gott zur Freude, so muß das Lehrerherz die Sonne sein. Tweet Blumengedichte - Frühlingsgedichte - Gedichtinterpretationen - Gedichtanalysen audible-Hörbücher KOSTENLOS testen Impressum - Datenschutz

T2

爱、情感与人际关系

T1

T2

ITA

Niccolò Amenta

Chi turba la mia pace? E quali ascolto

CHI turba la mia pace? E quali ascolto Querule voci, ed angoscioso piemo, Quai funesti d’intorno Gridi, singali, gemiti sospiri? Chi toglie al Sole i rai? Come s’è involto L’aer di nere oscure nubi Ah quanto Senza l’usato lume è mesto il giorno, Onde sembra, che morte ogn’aura spiri! Veneto Leon doglioso rugge! D’Adria la quicta, chiara,e phaoid’onda Torbida tulla, e tempestosa mugge, E in sulla secca sus vedova sponda Piangono i Cigni in dolorose gare! Il Ciel, l’aria, la terra, il lito, il mare Minaccian’onte all’alma egra e smarrita: E tant’orror l’ultimo giorno addita. Ohime! Fra le confuse amare strida, E Trevisani, e Morosin risuona Ogni spiaggia, ogni riva? Ed or di Lisabetta, or di Giovanni I nomi sento in più distinte grida. A gran bara la gente of fa corona: Or nella stessa parte altra n’arriva, Che pianti accresce alla gran turba, e affanni Oh Dio, che fia Forse de’ cari Sposi, Cui laccio egual legava i cuori, e l’alme E di pari malor vivean penosi, Portan le bare le corporee salme? E se digiunse i corpi infausta sorte, Or le fredd’ossa unisce acerba morte? Ahi sì, che annunzian manifesti accenti, La Trevisana, e ’l Morosin già spenti. Dunque son già d’Adria i bei lumi estinti Onde fian sempre oscuri i giorni nostri, Le notti senza stelle? Ne darà Borea i dì torbidi, e manchi; I prati ogn’or di gel coperti, e cinti; Piene di spaventosi orridi mostri Saran le verdi Selve, ove le snelle Damme correan fra fior vermigli, e bianchi; I vaghi augelli, che fra i rami, e i fonti Scherzavan pria, cantando in liete danze Lasceran tutt’i nostri boschi, e i monti Cercando altrove men dogliose stanze; E là in Parnaso, ove s’udìo sovente Lor nomi risuonar sì lietamente, Sol dire udrassi fra sospiri, e pianti: Ove sono i bei Sposi, amati amanti? Piange Parnaso E chi fia, che l’atroce Novella ascolti, u’ la portò la Fama, Con roco orribil suono. Che non distilli in molle pianto il cuore? L’alto Genio dell’Adria in mesta voce, E in sua ragion deluso, indarno or chiama Da rilevato, chiaro, augusto trono Ambo gli Eroi, da cui con sommo onore Egli sperava illustre, inclita Prole Che portasse, seguendo gli Avi egregi L’armi temute dove nasce il Sole, Per la gran Patria ornar di nuovi fregj: Prole, che ardire a chiaro sangue unito Mostrato avrebbe in ogni estranio lito: Prole che ’l viver ne rendea giocondo, Ed avria data nuova luce al Mondo. E poi soggiunge: Qual dal Cielo irato Colpo più fero attendi, o qual rovina, Patria famosa, altera? Se togliesti sovente, e desti i Regni, Reggendo sempre a tuo voler lor fato, D’Italia superbissima Regina: Già de’ tuoi figli alla ben nata schiera Giunti miravi più saldi sostegni: Indi farsi maggior tuo gran Diadema Inchinartisi Borea, e ’l Mauro adusto; L’Orto tutto, e l’Occaso, e l’India estrema Obbedire al tuo dolce impero e giusto; Tuoi costumi, tua fè, tue Leggi sante Portar’ oltre l’Etiope, e ’l Garamante; E senza soffrir molto, in breve acquisto Il gran sepolcro liberar di Cristo. Ma qual lingua spiegar potrà le doglie, Di quei, che maggior parte avran nel danno? De i dolci Affini, e cari E degli eletti lor Compagni fidi, Con cui comune avean pensieri, e voglie? Ahi destino, diran, destin tiranno, Astri nemici, ingiuriosi, avari! Cruda morte, deh come ne dividi Sì tosto dalla Coppia alma, e gentile? Come nel fiore de lor chiari giorni Hai due tronchi recisi, a quai simile Forse fia, che dal Cielo altro non torni. Deh qual colpo infelice or’ha distrutto Per noi gioje, piaceri, e ’l mondo tutto? Poichè quanto di ben per noi si avea, Ora spense tua falce ingiusta e rea. Vanne, Canzon, piangendo in ogni parte: Narra de’ Sposi l’infelice sorte, Spiega l’eguale affetto a parte a parte, Il malor, l’agonia, la stessa morte. E a chi domanda, come han varia cella L’ossa, che unir volea pietosa stella, Digli lasciando il pianto, e in lieto viso Son’insieme quell’alme in Paradiso.

T4

社会、权力与历史

T4

T2

FRA

DAUDET, Alphonse

À CLAIRETTE

Croyez-moi, mignonne, avec l’amourette Que nous gaspillons à deux, chaque jour (Ne vous moquez pas trop de moi, Clairette), On pourrait encor faire un peu d’amour. On fait de l’amour avec l’amourette. Qui sait ? connaissons un peu mieux nos cœurs. Qui sait ? cherchons bien…pardon, je m’arrête ; Vous avez la bouche et l’œil trop moqueurs (Ne vous moquez pas trop de moi, Clairette) : Qui sait ? connaissons un peu mieux nos cœurs. Voyons, si j’avais dans quelque retraite Le nid que je rêve et que j’ai cherché, (Ne vous moquez pas trop de moi, Clairette), On aime bien mieux quand on est caché. Si j’avais un nid dans quelque retraite ! Un nid ! des vallons bien creux, bien perdus. Plus de falbalas, plus de cigarette ; Champagne et mâcon seraient défendus, (Ne vous moquez pas trop de moi, Clairette)… Un nid, des vallons bien creux, bien perdus. Quel bonheur de vivre en anachorète, Des fleurs et vos yeux pour tout horizon, (Ne vous moquez pas trop de moi, Clairette) ! Par le dieu Plutus, j’ai quelque raison Pour désirer vivre en anachorète. Eh bien ! cher amour, la nature est prête, Le nid vous attend… Comment ! vous riez ? (Ne vous moquez pas trop de moi, Clairette), C’était pour savoir ce que vous diriez.

T2

爱、情感与人际关系

T2

FAS

صامت بروجردی

شمارهٔ ۴ - و برای او فی النصیحه

گوشت کن ای مست غفلت تا که هشیارت کنم تا یکی در خواب خواهی ماند بیدارت کنم شربتی از داروی اسرار در کارت کنم تا علاج خستگی از طبع بیمارت کنم پیشتر از آنکه صید چنگل دوران شوی همره ضحاک نفس اندر چه زندان شوی اولا کبر و تکبر را ز دامن پاک کن پس به فرق شهوت و عجب و تمنا خاک کن جامه منت به تیغ بی نیازی چاک کن روح قدسی شو چو عیسی جای در افلاک کن پیش از آن کاندر سردار ملامت جا کنی طعنه مخلوق رابر گوش جان اصغا کنی ای برادر از جهان، اهل او بیگانه باش گنج هستی را اگر خواهی برو دیوانه باش شمع وحدت را چه می جویی برو پروانه اش نی که بر هر طرف دامن چنگ زن چو شانه باش زانکه اندر مردم دنیا وفایی نیست نیست آشنایی را رها کن آشنایی نیست نیست گوهر مقصود از دریای بی پایان ببین اغنیار ابین چو قارون غرق در زیرزمین چوب از تقوی و انبان از توکل برگزین نی بمانند گدایان بر در درها نشین جان من هر کس که گول نفس شیطان خورد خورد هر که هم گوی سعادت را ز میدان برد برد راحت ار خواهی قرین صحبت نادانمشو عزت ارجویی رهین منت دو نان مشو رحمت ار خواهی دخیل کثرت عصیان مشو زین سه فعل اول حذر کن عاقبت گریان مشو چون نمی ترسی ز خود بین نی ز کس تقصیر را چاره خود کن رها کن دامن تقدیر را پیشتر از ما هم آخر روزگاری بوده است سال و ماه و هفته و لیل و نهاری بوده است مفلس و بی قدر و شهریاری بوده است بستر خاکی و تخت زرنگاری بوده است ای برادر افسر دارا و جام جم چه شد جیش سلم و تور کو آن بهمن و رستم چه شد زیر این کاس مقرنس هیچ دل خرم نشد هیچ وقت این خاک سیر از زاده آدم نشد هیچ کس را عاقبت جا جز به خاک غم نشد ذره از نور ماه و پرتو خور کم نشد آنکه گردد مبتلای دوزخ حرمان تویی بی نصیب از هر دو عالم صاحب خسران تویی تا کی از نقد غنیمت سرفرازی می کنی فخر بر خلق جهان از بی نیازی می کنی بر گدایان در خور ترکتازی می کنی خاک عالم برسر تو خاکبازی می کنی این همه عمر طویلت را هلاکی بیش نیست این همه سیم وزرت را مشت خاکی بیش نیست گر به حکمت ور به عرفان می شدی تدبیر مرگ کی شد فرموریوس آونک در زنجیر مرگ یاز سقراط وفلاطون می شی تاخیر مرگ تا ابد لقمان نبودی طعمه شمشیر مرگ ای برادر درد روز مرگ را نبود علاج شربت و پاشیوه و منضج ندارد احتیاج پس بیا و تخم نیکی در درون دل بکار آنچنان تخمی که گردد سبز در فصل بهار جیفه دنیا همان با اهل دنیا واگذار دولت جاوید و فصل سرمدی کن اختیار سر بر آر از بستر غفلت که کار از دست رفت وقت را فرصت شمرهان روزگار از دست رفت تخم نیکی چیست اول بی سر و سامان شدن دوم از رخت فضیحت پا و سر عریان شدن سوم از آزار مردم ایمن و ترسان شدن چارم از خوف عمل هر نیم شب گریان شدن چارر کن دین خود زین چار بند آباد کن خویش را ز طاعت حرص و هوی آزاد کن این شنیدستم که روز حشر با آن التهاب شخص عاصی در حضور آید چو از بهر حساب نامه اعمال خود بیند چو خالی از ثواب لال گردد در حضور کردگار اندر جواب اشک خجلت را روان از دید بر دامان کند پشت بر فردوس اعلی روی در نیران کند آن زمان آید ندا از مصدر عز و جلال می روی اندر کجا ای بنده با رنج و ملال عرض می خواهد کرد عاصی در حضور لایزال چون مرا در حضرت تو نیست تاب انفعال عاصیم لایق به آتش سوزی نیران می روم نی به جز از انفعال جرم و عصبان می روم با یک اقرار زبانی از چنان هول شدید قفل نومیدی او را لطف حق گردد کلید مژده رحمت رساند از خدا بروی نوید آری آری ناامیدی را بود در وی امید ای خوش آن دم (صامتا) کز لطف اخلاق مبین بشنویم آواز «طبتم فادخلوا خالدین»

T5

神圣、超验与智慧

T5

T3

LZH

黎邦琰

訪歐楨伯道館

白首尚爲郎，相看氣益揚。文誰同大雅，酒或似東方。紫闕星辰近，青箱日月長。避喧君自得，不是學空王。

T2

爱、情感与人际关系

T2

LZH

白君舉

酬元遺山

夢裏薰風湛露歌，花開漢苑舊經過。拾遺老去青春暮，司馬歸來白髮多。橫槊賦詩吾豈敢，短衣扣角夜如何。相逢未盡相思話，草色連雲水碧波。

T2

爱、情感与人际关系

T3

T2

FRA

Laurent Drelincourt

Sur l'Enfer

Juste Dieu, que l'Enfer est un gouffre effroyable ! Ses ténèbres, ses feux, son soufre, ses tourments, Ses gênes, ses bourreaux, ses cris, ses hurlements, N'ont rien, dans l'univers, qui leur soit comparable. Là ronge incessamment le ver insatiable, Là l'on sent du remords les époinçonnements, Là sans pouvoir mourir l'on meurt à tous moments, Là l'éternité rend la peine épouvantable. Objet rempli d'horreur, tu viens mal à propos Intimider mon âme et troubler mon repos ; Loin d'ici, noire image, à mon bonheur contraire. Non, reviens : c'est ma chair qui m'aveugle en ce point, Mais voici de l'Esprit le conseil salutaire Crains sans cesse l'Enfer pour n'y descendre point. Laurent Drelincourt

T5

神圣、超验与智慧

T5

ENG

Edgar Allan Poe

Annabel Lee

It was many and many a year ago, In a kingdom by the sea, That a maiden there lived whom you may know By the name of ANNABEL LEE; And this maiden she lived with no other thought Than to love and be loved by me. I was a child and she was a child, In this kingdom by the sea; But we loved with a love that was more than love- I and my Annabel Lee; With a love that the winged seraphs of heaven Coveted her and me. And this was the reason that, long ago, In this kingdom by the sea, A wind blew out of a cloud, chilling My beautiful Annabel Lee; So that her highborn kinsman came And bore her away from me, To shut her up in a sepulchre In this kingdom by the sea. The angels, not half so happy in heaven, Went envying her and me- Yes! - that was the reason (as all men know, In this kingdom by the sea) That the wind came out of the cloud by night, Chilling and killing my Annabel Lee. But our love it was stronger by far than the love Of those who were older than we- Of many far wiser than we- And neither the angels in heaven above, Nor the demons down under the sea, Can ever dissever my soul from the soul Of the beautiful Annabel Lee. For the moon never beams without bringing me dreams Of the beautiful Annabel Lee; And the stars never rise but I feel the bright eyes Of the beautiful Annabel Lee; And so, all the night-tide, I lie down by the side Of my darling- my darling- my life and my bride, In the sepulchre there by the sea, In her tomb by the sounding sea.

T2

爱、情感与人际关系

T2

LZH

通復

春日松山

小磴容深坐，苔連醉客茵。晩風松落子，晴日草浮春。石逼孤支屋，橋危側過人。囘看雙屐路，又見落花新。

T1

自然、宇宙与地方感

T1

ARA

الشاعر علي الحصري القيرواني

قصيدة منعت الكلام الذي

مُنِعتُ الكَلامَ الَّذي شُفيتُ بِمَعسولِهِ وَكَيفَ عَزائي وَقَد مَضى القَلبُ مَع سولِهِ

T2

爱、情感与人际关系

T2

RUS

Фёдоров Александр Митрофанович

Умирающее лето

В спокойной древности эпикуреец умный, Готовясь умереть, чертог свой украшал Цветами, пурпуром... Сам пышно возлежал На ложе царственном в беспечности бездумной. От яств затейливых ломилися столы, Все редкие плоды тропического сада Алели бархатом средь гроздий винограда, И воздух полон был душистой, влажной мглы. Так лето знойное, готовясь умереть, Окрашивает свой чертог незащищенный Такими красками, что взгляд на них смотреть Невольно устает, восторгом утомленный. Пышней и ярче всё на склоне летних дней: Алее пурпур зорь на небе отдаленном, Светлее трепет звезд, синее мрак ночей, Прозрачней глубь волны на озере студеном. Но смерть уже грозит. Жестокая рука Сорвет с земли венец, налитый ароматом. Уж чую холодок зловещий ветерка: То вестник осени, бестрепетный, как фатум. А по ночам блестят пророческим огнем Созвездья яркие на небосклоне ночи: Вон Лебедь, Водолей, Пегас, Персей, и в нем Альголь обманчивый, как любящие очи; Телец, где пурпуром горит Альдебаран, Возничий царственный с Капеллой золотою И пара Близнецов, сквозь палевый туман Горящих бледною и дружною четою; Надменный Сириус блестит в созвездья Пса, И Ригель пурпурный в созвездьи Ориона Восходит на небо, как полночи краса, Как властный смерти жезл в руке центуриона. Но холоден их блеск, и в нем провидит глаз Мертвящий взгляд зимы, упорный и бесстрастный: Так иней и роса сверкают, как алмаз, По зорям осени безжизненной, но ясной. Кой-где уж лист упал и яркий цвет поблек, И, точно капли слез, забвенья и обиды, С небес струится звезд блистающий поток: То, искрясь, над землей летят Андромедиды.

T3

生命、时间与存在

T1

T3

LZH

朱大卿

紀遊

開秋氣微肅，天水湛相照。扁舟愜幽尋，層峰入奇眺。融結幾何年，指顧集群妙。神仙得非幻，遺蛻在巖竅。行往求其蹤，恐爲識者笑。獨鶴去不還，山猿偶然叫。應有采芝人，凌空發長嘯。

T1

自然、宇宙与地方感

T1

T5

T1

LZH

行日

徑峰天慧山居詩和元栯堂禪師韻

不譚塵世有炎涼，靜坐龍山絶校量。石室雲生渾似玉，地爐火煖灼然香。閒吟乍嘯風敲竹，髙臥誰吁露結霜。幽鳥數聲剛逗巧，緑蘿窓上艶清陽。

T1

自然、宇宙与地方感

T1

T5

T1

ARA

الشاعر الحزين الكناني

قصيدة الله يعلم أن قد جبت ذا يمن

الله يعلم أن قد جبت ذا يمن ثم العراقين لا يثنيني السأم ثم الجزيرة أعلاها وأسفلها كذاك تسري على الأهوال بي القدم ثم المواسم قد أوطنتها زمنا وحيث تحلق عند الجمرة اللم قالوا دمشق ينبيك الخبير بها ثم ائت مصر فثم النائل العمم لما وقفت عليها في الجموع ضحى وقد تعرضت الحجاب والخدم حييته بسلام وهو مرتفق وضجة القوم عند الباب تزدحم في كفه خيزران ريحها عبق من كف أروع في عرنينه شمم يفضي حياء ويفضى من مهابته فما يكلم إلا حين يبتسم ترى رؤوس بني مروان خاضعة يمشون حول ركابيه وما ظلموا إن هش هشوا له واستبشروا جذلا وإن هم آنسوا إعراضه وجموا كلتا يديه ربيع عند ذي خلفٍ بحر يفيض وهادي عارض هزم

T4

社会、权力与历史

T4

T1

ARA

الشاعر المشهدي القمي

قصيدة الحمد لله وصلى الله

الحمد لله وصلى الله على رسوله الذي اصطفاه محمد وآله وسلما وبعد قد أحببت أن انظما في علمي البيان والمعاني أرجوزة لطيفة المعاني أبياتها عن مائة لم تزد فقلت غير آمن من حسد فصاحة المفرد في سلامته من نفرة فيه ومن غرابته وكونه مخالف القياس ثم الفصيح من كلام الناس ما كان من تنافر سليما ولم يكن تأليفه سقيما وهو من التعقيد أيضا خال وان يكن مطابقا للحال فهو البليغ والذي يؤلفه وبالفصيح من يعبر نصفه والصدق أن يطابق الواقع ما نقول والكذب خلافه اعلما وعربي اللفظ ذو أحول يأتي بها مطابقا للحال عرفانها علم هو المعاني منحصر الابواب في ثمان ان قصد المخبر نفس الحكم فسم ذا فائدة وسم ان قصد الاعلام للعلم به لازمها وللمقام انتبه ان ابتدائيا فلا يؤكد أو طلبيا فهو فيه يحمد وواجب بحسب الانكار ويحسن التبديل بالاغيار والفعل أو معناه من أسنده لماله في ظاهر ذا عنده حقيقة عقلية وإن إلى غير ملابس مجاز أولا الحذف للصون وللانكار والاحتراز أو للاختيار والذكر للاصل للتنويه والبسط والضعف وللتنبيه وان باضمار يكن معرفا فللمقامات الثلاث فاعرفا والاصل في الخطاب للمعين والترك فيه للعموم البين وعلمية فللاحضار وقصد تعظيم أو احتقار وصلة للجهل والتعظيم للشأن والايماء والتفخيم وبالاشارة لذي فهم بطي في القرب والبعد أو التوسط وأل لعهد وحقيقة وقد يفيد الاستغراق أو لما انفرد وباضافة فلاختصار وقصد تعظيم أو احتقار واًّن منكرا فللتحقير والضد والافراد والكثير وضده والوصف للتبيين والمدح والتخصيص والتعيين وكونه مؤكدا فيشمل لدفع وهم كونه لا يشمل والسهو والتجوز المباح ثم بيانه فللايضاح باسم به يختص والابدال يزيد تقريرا لما يقال والعطف تفصيل مع اقتراب أو رد سامع الى الصواب والفصل للتخصيص والتقديم فلاهتمام يحصل التقسيم كالاصل والتمكين والتفأل وقد يفيد الاختصاصان ولي نفيا وقد على خلاف الظاهر يأتي كأولى والتفات دائر لما مضى الترك مع القرينة والذكر أن يفيدنا تعيينه وكونه فعلا فللتقيد بالوقت مع افادة التجدد واسما فلانعدام ذا ومفردا لان نفس الحكم فيه قصدا والفعل بالمفعول ان تقيد ونحوه فليفيد أزيدا وتركه لمانع منه وان بالشرط لاعتبار ما يجييء من أداته والجزم أصل في اذا لا ان ولو كذاك منع ذا والوصف والتعريف والتأخير وعكسه يعرف والتنكير ثم مع المفعول حال الفعل كحاله مع فاعل من أجل تلبس لا كون ذاك قد جرى وان يرد ان لم يكن قد ذكرا النفي مطلقا أو الاثبات له فذاك مثل لازم في المنزلة من غير تقدير والا لزما والحذف للبيان فيما ابهما أو لمجيء الذكر أو لرد توهم السامع غير القصد أو هو للتعميم أو للفاصله او هو لاستهجانك المقابله وقدم المفعول أو شبيهه ردا على من لم يصب تعيينه وبعض معمول على بعض كما اذا اهتمام أو لاصل علما القصر نوعان حقيقي وذا ضربان والثاني الاضافي كذا كقصرك الوصف على الموصوف وعكسه من نوعه المعروف طرقه النفي والاستثناهما والعطف والتقديم ثم انما دلالة التقديم بالفحوى وما عداه بالوضع وأيضا مثلما القصر بين خبر ومبتدا يكون بين فاعل وما بدا منه فمعلوم وقد ينزل منزلة المجهول أو ذا يبدل ويقتضي الانشاء اذا كان طلب ما هو غير حاصل ومنتخب فيه التمني وله الموضوع ليت وان لم يكن الوقوع ولو وهل مثل لعل الداخلة فيه والاستفهام والموضوع هل همزة من ما وأي أينا كم كيف أيان متى ام أنى فهل بها يطلب تصديق وما لا همزة تصور وهي هما وقد للاستبطاء والتقرير وغير ذا يكون والتحقير والامر وهو الطلب استعلاء وقد لانواع يكون جاءا والنهي وهو مثله بلا بدا والشرط بعدها يجوز والندا وقد للاختصاص والاغراء يجيء ثم موضع الانشاء قد يقع الاخبار للتفأل والحرص او بعكس ذا تأمل ان نزلت ثانية من ماضيه كنفسها أو نزلت كالعارية افصل وان توسطت فالوصل لجامع أرجح ثم الفصل للحال حيث اصلها قد سلما أصل وان مرجح تحتما توفية المقصود بالناقص من لفظله الايجاز والاطناب ان بزائد عنه وضربا الاول قصر وحذف جملة أو جمل أو جزء جملة وما يدل عليه أنواع ومنه العقل وجاء للتوشيع بالتفصيل ثان والاعتراض والتذييل علم البيان ما به قد يعرف ايراد ما طرقه تختلف في كونها واضحة الدلالة فما به من لازم الموضوع له اما مجاز منه الاستعارة تبنى على التشبيه أو كناية وطرفا التشبيه حسيان ولو خياليا وعقليان ومنه ما بالوهم والوجدان وفيهما يختلف الجزءان ووجهه ما اشتركا فيه وجا ذا في حقيقتيهما وخارجا وصفا فحسي وعقلي وذا واحد أو في حكمه او لا كذا والكاف او كأن او كمثل أداته وقد بذكرالفعل وغرض منه على المشبه يعود أو على المشبه به فباعتبار كل ركن قسما أنواعه ثم المجاز فافهما مفرد أو مركب وتارة يكون مرسلا أو استعارة بجعل ذا ذاك وادعي له وهي ان اسم جنس استعير له أصلية أو لا فتبيعيه وان تكن ضدا تهكميه وما به لازم معنى وهو لا ممتنع كناية فاقسم الى ارادة النسبة أو نفس الصفة او غير هذين اجتهد أن تعرفه علم البديع تحسين الكلام رعاية الوضوح والمقام ضربان لفظي كتجنيس ورد وسجع أو قلب وتشريع ورد والمعنوي منه كالتسهيم والجمع والتفريق والتقسيم والقول بالموجب والتجريد والجد والطباق والتأكيد والعكس والرجوع والايهام واللف والنشروالاستخدام والسوق والتوجيه والتوفيق والبحث والتعليل والتعليق السرقات ظاهر فالنسخ يذم لا أن يستطيب المسخ والسلخ مثله وغر ظاهر كوضع معنى في محل آخر أو يتشابهان أو ذا أشمل ومنه قلب واقتباس ينقل ومنه تضمين وتلميح وحل ومنه عقد والتأنق ان تسل براعة استهلال انتقال حسن اختتام وانتهى المقال

T6

语言、艺术与创造

T6

T5

ITA

Ugo Betti

La bella addormentata di Ugo Betti

Nella foresta il Principe si duole perché la bella non può risvegliare. L'ha ritrovata dopo assai chiamare, bianca in un letto d'oscure viole: quivi dorme; da sposa è la sua vesta, mormora, sopra, la nera foresta. Le dame, a due a due, timidamente, le portan veli confetti orecchini, lasciano tutto, piano, ai suoi piedini, tirando un poco la gonna splendente... tirando un poco la gonna splendente... E i moretti le fan la pantomima! Quindi, tutti per mano, alzano un coro. Cantano: - Perché dormi, Chiomadoro? Ma ruba il vento la voce argentina. Allora al suono dell'alte campane, viene a chiamarla il Re con la Regina; il vescovo le parla alla latina, le butta il sole tremule collane! Ma il sole scende, si leva la bruma argentea, rabescata d'usignuoli, poi sopra i golfi tramonta la luna, gl'innamorati rimangono soli... Ella che dorme, lui che si dispera, mormora mormora la foresta nera.

T2

爱、情感与人际关系

T2

T3

T2