Datasets:
PoetryMTEB
/
MultilingualPoetryThemeClassification

Dataset card Data Studio Files
xet
Community
language
stringclasses
81 values
author
stringlengths
1
120
⌀
title
stringlengths
1
409
⌀
text
stringlengths
4
32.8k
theme_code
stringclasses
6 values
theme_category
stringclasses
6 values
deepseek-v3-1-250821
stringclasses
6 values
kimi-k2-250905
stringclasses
6 values
doubao-seed-1-6-lite-251015
stringclasses
196 values
DEU
Ramler, Karl Wilhelm
An den römischen Kaiser Joseph den Zweiten
Von deinen Siegen, Cäsar Germanicus, Singt mein gerechtes Loblied den ersten Sieg: Wie du, zu groß dem Eifergeiste, Preußens erhabenen König aufsuchst, In Landen aufsuchst, welche sein Schwert, sein Glück, Sein Recht vom Erbe deiner Erzeugerin Getrennt, in ihm den weisen Vater Ehrend, den biedersten Freund eroberst Und seiner Feldherrntugenden höchste dir Erstrebst, dein weites Reich zu befestigen, Ihn selber nimmer zu bekämpfen: Josephs des Volkererhalters Eidschwur. O, deiner Thaten erste strahlt herrlicher In eines Gottes Augen, als Ilions Und Babylons Eroberungen, Oder die Schlachten der Zingiskane, Geh' nun in deiner rühmlichen Laufbahn fort, Und leuchte künftig (unter der glänzenden, Gekrönten Reihe deiner Ahnherrn, Groß in den Künsten der Triumphirer, In allen Friedenskünsten der größere,) Gleich dieses Erdballs Sonne bei tausenden Des grenzenlosen blauen Aethers Sichtbar allein und allein erwärmend.
T4
社会、权力与历史
T4
T4
T4
HUN
Komjáthy Jenő
A HÓ ALÓL
Hol vagyok, ó, iszonyok atyja? Mi reszket a mélybe, mi retteg? Ez a halál fuvalatja! Tán élve a sírba temettek? Hótakaró a szemfödelen, Alszik az élet lelke velem, Ah, ez az élet tele, halál! Ah, ide tettek, Élve temettek A hó alá! Hol vagyok, ó, végzet irója? Mi suttog a mélybe, mi mozdul? Hol van, aki lelkemet ója A vésztül, az éjtül, a rossztul? Vérem a hóban szerteomol, Bennem a léttűz ős heve forr, S bennem az élő hit szava szól: Élek, ó, élek! S föltör az élet A hó alól. Élő vagyok, a sírban is érzem, Siromba a lét napja világol, E szív sose hal meg egészen, Mert benne az üdv szelleme lángol, Hiába borul rám puszta avar, És az irigy hant hiába takar, Nem töri lényem össze halál; El nem temetnek, Hiába tesznek A hó alá.
T3
生命、时间与存在
T3
T3
T3
ARA
الشاعر محمد حسين الخليلي
قصيدة عودي ليالي وصلنا عودي
عودي ليالي وصلنا عودي عودي فعودك مورق عودي عيدي وصال احبتي زمناً فزمان وصل أحبتي عيدي جودي بجمع شتاتهم وبه مني علي وطوقي جيدي رودي ملاعب رامة فبها سرت المهاة الخرد الرود نصبت لأرباب الهوى شركا من مرسلات جعودها السود تصطاد في لفتاتها مهجا لذوي الحجى وليوثها الصيد كم قد تعثر في حبائلها خالي الحشاشة من هوى الغيد فانصاع ملء فؤاده شغفا بقدودها الخطارة الميد سبل الهوى كم تاه سالكها بهوى المهاة الكاعب الخود
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
DEU
Eichendorff, Joseph von
Die Hochzeitsnacht
Nachts durch die stille Runde Rauschte des Rheines Lauf, Ein Schifflein zog im Grunde, Ein Ritter stand darauf. Die Blicke irre schweifen Von seines Schiffes Rand, Ein blutigroter Streifen Sich um das Haupt ihm wand. Der sprach: „Da oben stehet Ein Schlößlein überm Rhein, Die an dem Fenster stehet: Das ist die Liebste mein. Sie hat mir Treu versprochen, Bis ich gekommen sei, Sie hat die Treu gebrochen, Und alles ist vorbei.“ Viel Hochzeitleute drehen Sich oben laut und bunt, Sie bleibet einsam stehen, Und lauschet in den Grund. Und wie sie tanzen munter, Und Schiff und Schiffer schwand, Stieg sie vom Schloß herunter, Bis sie im Garten stand. Die Spielleut musizierten, Sie sann gar mancherlei, Die Töne sie so rührten, Als müßt das Herz entzwei. Da trat ihr Bräut'gam süße Zu ihr aus stiller Nacht, So freundlich er sie grüßte, Daß ihr das Herze lacht. Er sprach: „Was willst du weinen, Weil alle fröhlich sein? Die Stern so helle scheinen, So lustig geht der Rhein. Das Kränzlein in den Haaren Steht dir so wunderfein, Wir wollen etwas fahren Hinunter auf dem Rhein.“ Zum Kahn folgt' sie behende, Setzt' sich ganz vorne hin, Er setzt' sich an das Ende Und ließ das Schifflein ziehn. Sie sprach: „Die Tone kommen Verworren durch den Wind, Die Fenster sind verglommen, Wir fahren so geschwind. Was sind das für so lange Gebirge weit und breit? Mir wird auf einmal bange In dieser Einsamkeit! Und fremde Leute stehen Auf mancher Felsenwand, Und stehen still und sehen So schwindlig übern Rand.“ – Der Bräut'gam schien so traurig Und sprach kein einzig Wort, Schaut in die Wellen schaurig Und rudert immerfort. Sie sprach: „Schon seh ich Streifen So rot im Morgen stehn, Und Stimmen hör ich schweifen, Vom Ufer Hähne krähn. Du siehst so still und wilde, So bleich wird dein Gesicht, Mir graut vor deinem Bilde – Du bist mein Bräut'gam nicht!“ – Da stand er auf – das Sausen Hielt an in Flut und Wald – Es rührt mit Lust und Grausen Das Herz ihr die Gestalt. Und wie mit steinern'n Armen Hob er sie auf voll Lust, Drückt ihren schönen, warmen Leib an die eis'ge Brust. – Licht wurden Wald und Höhen, Der Morgen schien blutrot, Das Schifflein sah man gehen, Die schöne Braut drin tot.
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
LZH
鄭敬
廉泉陪吳令尹遊分韻
廉泉瀉出山之趾， 源流湛湛無泥滓。 清泠宜滌夷齊心， 香潔可洗巢由耳。 石門之水非同流， 舂陵之溪齊其美。 我陪仙令賞此亭， 共酌寒漪潄霜齒。
T1
自然、宇宙与地方感
T1
T1
T1
ARA
أبو العرفان محمد بن علي الصبان
قصيدة ركن الأنام فريد العصر أوحده
ركن الأنام فريد العصر أوحده معيد دهر المعالي بعدما ذهبا شمس الكمال ولكن لا كسوف له بحر العلوم ولكن ماؤه عذبا حبْرٌ أطاعته أصناف الفنون ففي كلّ الفنون تراه الحائز القصبا هو الغياث إذا ما المشكلات عصت هو الملاذ إذا ما معْضل صعبا يحجّ كعبته طلابُ جوهره فينفرون وكل أدرك الأربا لفضله تذعن الأعيان قاطبة إذ كلّ ما وهبوه بعض ما وهبا ما جاءه طالب يرجو نوافحه إلا ونال من الآمال ما طلَبا لنفسه هممٌ من قاس أصغرها بهمّة الدهر فاعلم أنه كذبا كنز الفصاحة أستاذ البلاغة إن يسمعه قسّ يقلْ سبحان من وهبا تكاد جُلاسه من حسن منطقه ومن لطافته أن يرقصوا طربا
T5
神圣、超验与智慧
T5
T5
T5
LZH
黃冠野夫
授馬氏女詩
女是寄生枝， 男是冬青木。 冬青駕白鵝， 寄生跨黃鹿。 若遇寇相凌， 穩便拋家族。 早早上三清， 莫候丹砂熟。
T5
神圣、超验与智慧
T5
T5
T5
ARA
الشاعر المعتضد بن عباد
قصيدة ولو كان قلبي عن الأشغال منتزحا
ولو كان قلبي عن الأشغال منتزحاً نادى لفقد حبيب النفس واحربا لكنما شغله بالمجد مجتهداً يليه عن حبه من بان أو قربا
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
URD
Wali Mohammad Wali
Aaj distaa hai haal kuchh kaa kuchh
आज दिस्ता है हाल कुछ का कुछ क्यूँ न गुज़रे ख़याल कुछ का कुछ दिल-ए-बे-दिल कूँ आज करती है शोख़ चंचल की चाल कुछ का कुछ मुजको लगता है ऐ परी-पैकर आज तेरा जमाल कुछ का कुछ असर-ए-बादा-ए-जवानी है कर गया हूँ सवाल कुछ का कुछ ऐ 'वली' दिल कूँ आज करती है बू-ए-बाग़-ए-विसाल कुछ का कुछ
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
ARA
الشاعر أمين نور الدين عبد المنعم
قصيدة عِيْلَان والتَّهجِير إلى أوروبا
الحَرْبُ خَصْمٌ وَ الظُّرُوْفُ تَخْنُقُ والنَّفْسُ وَلْهَى لِلحَيَاةِ تَعْشَقُ حَرْبُ الكَرَاسِي دَمَّرَتْ بِلَادَنَا حَرْبُ مَصَالِحٍ عَلَيْنَا تُطْبِقُ أَيْنَ المَفَرُّ؟! مِنْ خَرَابٍ مُؤْلِمٍ إِلَى بُحُوْرٍ مَوْجُهَا يَصْطَفِقُ لَوْ أَنَّهُمْ رَادُوا لَنَا مُسْتَقْبَلاً أَعْطُوا سَلَاماً لَا سِلَاحاً يَحْرِقُ أَنَّى نَظَرْتَ! بَصَمَاتِهِمْ تَرَى فِي كُلِّ حَيٍّ الدِّمَاءُ تُهْرَقُ عَانَى الفَقِيْرُ ظُلْمَهَمْ، قَدْ أَجْرَمُوا هُمُ الأَذَى، القَوْلُ فِيْهِمْ يَصْدُقُ ذَا رَبُّ أُسْرَةٍ، قَلِيْلٌ رِزْقُهُ إِذْ قَلَّ كَسْبُ عَيْشِهِ، هَلْ يَسْرُقُ؟ قَدْ كَانَ سَعْيُهُ لِسَدِّ رَمَقٍ مَنْ يَا تُرَى عَلَى العِيَالِ يُنْفِقُ؟ الصَّبرُ مِفْتَاحٌ لِكُلِّ ضِيْقَةٍ تَوْفِيْقُ رَبِّي كُلُّ فَقْرٍ يَمْحَقُ مِنْ دُوْنِ سَعْيٍ بَعْضُنَا قَدْ يُرْزَقُ لَكِنَّ بَعْضَ النَّاسِ دَوْماً تَقْلَقُ تَسْعَى بِجِدٍّ، دَائِماً عَجُوْلَةٌ إِذَا رَأَتْ مَيْسُوْرَ حَالٍ تَحْنَقُ قَالُوا جَنَى أَمْوَالَهُ مِنْ سَفَرٍ كُلُّ القُلُوْبِ لِلرَّحِيْلِ تَخْفِقُ بِلَادُ غَرْبٍ قَدْ حَرَقْتِ قَلْبَنَا إِنْ فُرْصَةٌ جَاءَتْ، إِلَيْهَا نَسْبِقُ لِجَمْعِ مَالٍ مِنْ بِلَادِ غُرْبَةٍ ودَفْعِ أَثْمَانٍ، بِنَفْسٍ تُزْهَقُ أُنْظُرْ لِغَرْبٍ يَسْتَغِلُّ شَعْبَنَا لِلَّاجِئِيْنَ كُلُّ مَالٍ يُغْدِقُ تَفْرِيْغُ أَرْضٍ لِليَهُوْدِ خِدْمَةٌ تَرْحِيْبُ غَرْبٍ هَلْ تَرَاهُ مَنْطِقُ؟! هُمْ فِي بِلَادِي كُلَّ حَرْبٍ أَوْقَدُوا هُمْ وَ اليْهَوُدُ أُخْوَةٌ قَدْ خُلِقُوا إِسْتَقْبَلُوا مَنْ؟! بَلْ لَهُمْ مَصْلَحَةٌ فِي القَتْلِ فِي التَّهْجِيْرِ، مَاذَا يَفْرِقُ قَدْ قِيْلَ أَوْرُوْبَا سَيَفْنَى شَعْبُهَا هِيَ الحَقِيْقَةُ الَّتِي قَدْ تَخْنُقُ حُبٌّ وَ فِسْقٌ لَا زَوَاجَ بَيْنَهُمْ الدَّفْعُ مُكْلِفٌ لِمَنْ يُطَلِّقُ ورَاحَةً لِنَفْسِهِمْ لَمْ يُنْجِبُوا أَطْمَاعُهُمْ، أَطْفَالُنَا أَنْ يَسْرِقُوا يَدٌ بِرُخْصِ أُجْرَةٍ بُغْيَتُهُمْ واللَّاجِئُوْنَ وَضْعُهُمْ لَا يُقْلِقُ عُمَّالُ عُرْبٍ بِالرَّخِيْصِ قَدْ أَتُوا فِي سَنَتِيْنِ الإِقْتِصَادُ يُوْرِقُ إِنْ مِرْكِلُ الشَّقْرَاءُ جَاءَتْ رَحْمَةٌ! أَنَا المُغَفَّلُ وَ أَنْتَ الأَحْمَقُ مِنْهَا قَنَابِلُ العِدَا مَوْقُوْتَةٌ تُهْدِي لَنَا مَوْتاً زُعَافاً يَغْدُقُ قَالَتْ لَنَا، أُسْطُوْلُنَا فِي بِحْرِكُمْ لِأَمْنِ صُهْيُوْنَ، عَلَيْهَا نُشْفِقُ أُبْقِي فِلَسْطِيْنَ بِقَلْبِي غَصَّةً بُوْصِلَتِي القُدْسُ ثَرَاهَا أَعْشَقُ عِيْلَانُ قُمْ، هَلَّا بِحَقٍّ تَنْطِقُ قُلْ يَا شَهِيْداً، أَيُّ مِنَّا الأَخْرَقُ؟ آهٍ لِجَهْلٍ فِي بِلَادِي، جُلُّهُمْ مَتَى عَلَى مَصِيْرِنَا قَدْ قَلِقُوا حُكَّامُنَا وَ شَعْبُنَا قَدْ فُرِّقُوا لَوْ هُمْ تَحَابُّوا، أَبَداً لَنْ يُخْفِقُوا خَيْرَاتُ رَبِّي فِي رِضَاهُ نِعْمَةٌ وِحْدَتُهُمْ خَيْراً لَهُمْ تُحَقِّقُ شَبَابُنَا بِأَيِّ ذَنْبٍ هُجِّرُوا قَدْ ضُيِّعُوا! جِيْلٌ بِغَرْبٍ يُلْحَقُ وهَمُّ غَرْبٍ بَيْنَهُمْ أَنْ يُدْمَجُوا مِنَ العُقُوْلِ كُلُّ شَيءٍ يُمْحَقُ قَدْ قُلْتُ ذَا تَآمُرٌ أَوْ فِتْنَةٌ لَمْ يَقْنَعُوا! قَالُوا: أَأَنْتَ الأَحْذَقُ؟ الغَرْبُ فِي أَذْهَانِهِمْ أُنْمُوْذَجٌ وقَوْلُهُمْ، إِسْلَامُنَا قَدْ طَبَّقُوا الغَرْبُ جَنَّةُ الإِلَهِ لِلوَرَى تَصْفُو نُفُوْسُ الخَلْقِ، فِيْهِ تُشْرِقُ قَوْلُ مُثَقَّفِيْنَ عُرْبٍ لَمْ يَعُوا بِأَنَّ دِيْنَنَا لَهُمْ مُؤَرِّقُ سَاسَةُ غَرْبٍ وَ اليَّهُوْدُ خَلْفَهُمْ مَنْ قَالَ؟! هُمْ لِشَعْبِ عُرْبٍ مَرْفِقُ إِلَى مَتَى يَا قَوْمُ نَبْقَى سُذَّجاً شَبَابُنَا قَدْ هُجِّرُوا بَلْ سُرِقُوا كَمْ مِنْ أُنَاسٍ قَدْ نَسُوا إِسْلَامَهُمْ غَرَّتْهُمُ الدُّنْيَا، عَلَيْهِمْ نُشْفِقُ لَيْسَ المُهِمُّ مَنْ يَمُوْتُ عِنْدَنَا كَرَامَةُ النَّاسِ بِذُلٍّ تُسْحَقُ أَيْنَ العُرُوْبَةُ الَّتِي قَدْ ضُيِّعَتْ يَا نَفْسُ أُوْبِي عَنْ خِدَاعٍ يَبْرُقُ فِي الحَرْبِ مَوْتٌ، فِي الرَّحِيْلِ نَغْرَقُ مَا ذَنْبُهَا تِلْكَ النُّفُوْسُ تُزْهَقُ عِيْلَانُ صَلَّى فِي العَرَاءِ سَاجِداً كَأَنَّهُ بَرُّ الأَمَانِ يَرْمُقُ الجِسْمُ فِي حُضْنِ الرِّمَالِ دَافِئٌ طَيْرُ جِنَانٍ رُوْحُهُ تُحَلِّقُ قَالُوا هِيَ الأَقْدَارُ كَانَتْ ضِدَّهُمْ! إِنْ شَاءَ رَبِّي لِلنُّفُوْسِ يَعْتِقُ مُهَاجِرُوْنَ أُهْمِلُوا مَا ذَنْبُهُمْ لِحَتْفِهِمْ قَدْ تُرِكُوا لِيَغْرَقُوا قَالُوا المُهَرِّبُ هُوَ الَّذِي بَغَى إِنْ كَانَ ذَنْبُهُ! فَسَوْفَ يُشْنَقُ؟! مُهَرِّبٌ أَثْقَلَ فُلْكاً حِمْلَهَا غَاصَتْ بِمَنْ فِيْهَا بِمَوْجٍ يَخْنِقُ نَنْصَحُهُمْ أَنْ يَصْدُقُوا فِي قَوْلِهِمْ العَيْبُ فِيْهِمْ، أَنَّهُمْ لَمْ يَصْدِقُوا يَا طِفْلَ عَيْنِ العَرَبِ الَّذِي قَضَى هَلَّا وَجَدْتَ عِنْدَنَا مَنْ يَرْفِقُ حَتَّى المُهَرِّبُ يَقُوْلُ كَاذِباً هُمْ أَخْطَؤُوا، أَنَا عَلَيْهِمْ أُشْفِقُ يَا مُجْرِماً مَاتَ الضَّمِيْرُ، لَا تَقُلْ أَخْطَاءُ، أَمْ أَنَّكَ أَنْتَ الأَصْدَقُ صِرْتَ مُغَرِّداً عَلَى التِّلْفَازِ، بَلْ مِهْذَارَ قَوْلٍ، كَالْغُرَابِ تَنْعَقُ عِيْلَانُ يَا طِفْلَ البِحَارِ، فِي الرَّدَى أَنْتَ البَرَاءَةُ الَّتِي لَا تَغْرَقُ أَنْتَ حَقِيْقَةٌ، لَهُمْ تُؤَرِّقُ تِلْكَ الحَقِيْقَةُ الَّتِي تُوَثَّقُ فَجِسْمُكَ المَتْرُوْكُ فِي شَطِّ الرَّدَى أَيْقَظَ أَشْجَانِي، بِحَقٍّ يَنْطِقُ أَيْنَ ضَمِيْرُ العُرْبِ، أَمْ لَمْ يَشْعُرُوا فَلَوْ صَحَا ضَمِيْرُهُمْ لَصُعِقُوا يَا طِفْلَ أُمٍّ فِي العَرَاءِ سَاجِداً أَنْتَ المُسَجَّى طِيْبُ عِطْرٍ تَعْبِقُ هَذَا المُهَرِّبُ يَقُوْلُ: آسِفاً هَلْ ظَنُّهُ مِنَ العِقَابِ يُعْتَقُ! أَوْ يَدَّعِي بأَنَّهُ الَّذِي، عَلَى عِيْلَانَ عَبْدَ اللهِ كُرْدِي يُشْفِقُ مُنَافِقٌ بِكِذْبِهِ وَ يَدَّعِي! أَنَّ الحَقِيْقَةَ كَشَمْسٍ تُشْرِقُ عِيْلَاُن أَنْتَ لِلْأَنَامِ عِبْرَةٌ جِثْمَانُكَ المُلْقَى لَنَا مُنْطَلَقُ يَا بَحْرُ أَيْنَ كُلُّ مَنْ فِيْكَ اخْتَفَى؟ لِمَ قُلُوْبٌ لِلثَّكَالَى تُحْرِقُ؟ أُمٌّ لِ عِيْلَانَ وطِفْلَيْهَا، كَمَا طِفْلَيْنِ مِنْ عِرَاقِنَا قَدْ غَرِقُوا هُمُ الضَّحَايَا، وَ أُلُوْفٌ أُبْعِدُوا الكُلُّ هَامَ لِلْحُتُوْفِ سَبَقُوا قَتْلٌ وَ تَهْجِيْرٌ بِدِوْنِ رَحْمَةٍ كَيْفَ بِنَا بَرَّ الأَمَانِ نَلْحَقُ؟! بَارِكْ بِنَا يَا رَبُّ وَ اجْمَعْ شَمْلَنَا بِوَجْهِ كُلِّ ظَالِمٍ نَتَّفِقُ يَا حَاكِماً أَطْفَالُنَا قَدْ قُتِلُوا نُفُوْسُهُمْ فِي كُلِّ قِطْرٍ تُزْهَقُ مَنْ ذَلَّ شَعْبَهُ فَسَوْفَ يُبْتَلَى بِكُلِّ ظَالِمٍ، وَ حَتْماً يُسْحَقُ حُكَّامُنَا يَا رَبُّ بَارِكْ سَعْيَهُمْ إِذَا اتَّقُوا وَ شَعْبَهُمْ لَمْ يَخْنِقُوا وكِدْ لِكُلِّ ظَالِمٍ مُسْتَكْبِرٍ مِنْ غَيْرِ حَقٍّ سَيْفَهُ يَمْتَشِقُ وكُنْ مُوَفِّقاً لِكُلِّ حَاكِمٍ صَانَ الشُّعُوْبَ لِلأَمَانِ يَسْبِقُ شُعُوْبُنَا مِنْ دُوْنِ عَوْنٍ تُرِكُوا أَعْطُوا الشُّعُوْبَ حَقَّهَا كَيْ تَصْدِقُوا إِلَهَنَا بَارِكْ بِهِمْ كَي يَنْهَضُوا لَمْلِمْ جِرَاحَ المُبْتَلِي، يَنْطَلِقُ صُهْيُوْنُ وَ الغَرْبُ، وَ مِنْ حُكَّامِنَا بِغَيْرِ ذُلِّ شَعْبِنَا لَمْ يَنْطِقُوا أَمْوَالُنَا ضَاعَتْ عَلَى حُرِوْبِهِمْ الفَقْرُ مُدْقِعٌ فَأَيْنَ المُشْفِقُ مَنْ أَوْقَدَ الحَرْبَ بِهَا سَيَكْتَوِي هَا نَحْنُ فِي بَحْرِ دِمَاءٍ نَغْرَقُ حُكَّامَنَا تُوْبُوا إِلَى بَارِئِكُمْ قُوْمُوا، بِرَكْبِ الأَنْبِيَاءِ الْتَحِقُوا خُذُوا نَبِيَّ اللهِ دَوْماً أُسْوَةً هَيَّا ارْحَمُوا، شُعُوْبَكُمْ لَا تُرْهِقُوا نَبِيُّنَا المُخْتَارُ جَاءَ رَحْمَةً يَهْدِي العُقُوْلَ، كُلَّ حَقٍّ تَنْطِقُ يُحْيِي النُّفُوْسَ فَيَطِيْبُ سَعْيُهَا ورَغْدُ عَيْشٍ فِي الحَيَاةِ تَعْشَقُ سَعِيْدَةٌ، حُلْوُ الجِنَانِ رَوْضُهَا ذِيْ أَرْضُنَا لَهَا القُلُوْبُ تَخْفِقُ أَرْضُ الرِّبَاطِ، أَمْ نَسِيْتُمْ قُدْسَنَا مَسْرَى النَّبِيِّ مِثْلُ شَمْسٍ تُشْرِقُ وَحِّدْ إِلَهِي المُسْلِمِيْنَ كُلَّهُمْ واهْدِ لَهُمْ خَيْرَ الكَلَامِ مَنْطِقُ إِرْفِقْ بِهِمْ وَ ارْتُقْ إِلَهِي شَعْثَهُمْ حَبِّبْ لَهُمْ طِيْبَ الإِخَاءِ مَرْفِقُ وانْعِمْ عَلَيْهِمْ بِسَلَامٍ دَائِمٍ كَيْ يَسْعَدُوا مِنْ بَعْدِ حَرْبٍ تُرْهِقُ
T4
社会、权力与历史
T4
T4
T4
CES
Miřiovský, Emanuel
XIX Pan páter při mši z breviáře
Pan páter při mši z breviáře modlitbu četl věřícím, ty’s klekla tiše u oltáře se srdcem vinným, kajícím. Ty’s modlila se v otčenáši, já k sloupu horké čelo klad’ a v upomínce lásky naší jsem šeptal: mám ji v hříchu rád. Ty’s vyprosila rozhřešení a odešla jsi z kostela a na mne jako v povržení plamenným okem hleděla. Už prázdno bylo po kostele a ze všech já jen zůstal jsem; pod chladným ňadrem srdce vřelé mi temným bilo tlukotem. Ty’s byla dávno od oltáře, já ještě klečel v pokání – pan páter končí z breviáře a kostelník mne vyhání.
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
ARA
حسين أحمد النجمي
قصيدة بيت على الغيوم
تعالي نذوب مع الأمنيات ونزرع في واحة الحزن زهرة ونقبس من ألق الصبح نوراً ونسرق من نشوة الدهر عمره ونجري ونلعب فوق الرمال فإما تعبنا اتكأنا لصخرة تعالي نحلق فوق الغيوم ونرشف من جنة الحب قطرة دعينا نغني قبيل الغروب غناء تذوب الترانيم عبره تعالي نعانق درب الجمال وننشق من زهر الشوق عطره سئمت الحياة وحيدا حزيناً فشاهدت طيفا فسافرت إثره تعالي نكوِّن بيتا جميلا على جانبيه زهور وخضره يكون فؤادي المعذب شطرا ويكمل قلبك بالحب شطره
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
LZH
錢奐
蕪湖登漢妃廟
性癖貪竒暫泊舟， 坐披片石瞰中流。 雷鳴浪底擎鰲骨， 雨過江心見佛頭。 萬頃奔濤翻日月， 一杯薦食老春秋。 至今遺事傳昭烈， 蜀水呉山共結愁。
T4
社会、权力与历史
T1
T4
T4
ARA
الشاعر سالم بن رجب النجفي
قصيدة رأت طالعاً للشيب حل بعارضي
رأت طالعاً للشيب حل بعارضي فقلت بريد للمشيب ورايد فيا عجباً يستوسط الجمع واحد ضعيف وسلطان الشبيبة شاهد
T3
生命、时间与存在
T3
T3
T3
POR
Frutuoso Ferreira
Noite de Brahma
Corre a Noite de Brahma... A Eternidade avulta... Aí junto à Porta de Oiro o grande Arcanjo exulta Na voragem sem fim dos êxtases deiformes; Estruge o vendaval dos céus pelagiformes E o Arcanjo vencedor enfrenta os temporais, Cheio desse esplendor das glórias eternais E Ele vibra da epopéia azul dos cataclismas, Nas lavas colossais dos Etnas das cismas. Corre a Noite de Brahma... O espírito da Flor Desdobra um madrigal — a apoteose do Amor, O Amor — Guerreiro audaz — Sol de inefável luz, Que se tornara um Deus, assim como Jesus: Pompeiam céus, a flux, chispantes de arrebóis E a Noite, em flor de Brahma acorda os seus Heróis; Este que vem fulgindo assim como os cristais, É um daqueles milhões de assinalados tais.
T5
神圣、超验与智慧
T5
T5
T5
RUS
Кайсаров Пётр Сергеевич
К розе
Пойди, скажи ты розе той, Которую я обожаю, Когда с её я красотой Твой алый, нежный цвет равняю; Как кажется она мила! Что время юности своей Она напрасно убивает; - Цветок, который средь степей Растёт - тот скоро увядает; Никем ни видим, ни хвалим. Скажи, что ей не убегать, И взоров наших не бояться, Но должно в свет вступить, пленять; И не краснея, восхищаться Позволить всем своей красой. Потом умри - чтобы в тебе Она свой жребий прочитала: Всегда угодно и судьбе, Чтоб та столь мало ж процветала; Которая, как ты, мила.
T3
生命、时间与存在
T2
T3
T3
LZH
文嘉
送吳海峯吏部服闋北上
吳苑春風動， 征帆畫鷁催。 移忠孤念切， 許國壯懐開。 粉署班猶接， 金臺轂已推。 邊陲正多事， 君有濟時才。
T4
社会、权力与历史
T4
T4
T2
LZH
譚元春
阻風野菴竟日
野刹泊荒荒， 風濤不受航。 雖然貧到骨， 焉肯坐垂堂。 龕磬多生熟， 庭陰一日蒼。 吾家花下藕， 出手正新香。
T1
自然、宇宙与地方感
T1
T3
T1
LZH
趙蕃
次韵斯遠去秋八月十三日午睡既醒登山遠望見懷
數行書裏兩章詩， 坐誦行哦晝屢移。 賦當疎雨梧桐日， 題就扶疎夏木時。
T6
语言、艺术与创造
T6
T2
T6
ARA
الشاعر القاضي عبد الوهاب المالكي
قصيدة سلام على بغداد في كل موقف
سلام على بغداد في كل موقف وحق لها مني السلام مضاعف فو الله ما فارقتها عن ملالة وإني بشطي جانبيها لعارف ولكنها ضاقت علي بأسرها ولم تكن الارزاق فيها تساعف فكانت كخل كنت أهوى دنوه وأخلاقه تنأى به وتخالف
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
FRA
Étienne Eggis
À Ch. Alexandre
Votre livre paisible est comme ces clairières Où les myosotis rêvent sous les fraisiers ; Où les brises, du jour folles avant-courières, Baignent leurs doux parfums dans les blancs cerisiers ; Où l’on voit au travers des chênes des carrières L’infini resplendir aux yeux extasiés ; Où le rêve parcourt l’espace sans barrières Aux chants de l’oiseau bleu caché sous les rosiers ; Ce vêtement de Dieu qu’on nomme la nature, De la famille humaine y cache la torture, Et calme sa souffrance au doux baiser de l’art. Dans son flux musical où voguent les idées, Ce livre où vit la soif des choses insondées, Est vaste comme Haydn et doux comme Mozart. Étienne Eggis
T6
语言、艺术与创造
T6
T6
T6
ARA
عبد العزيز بن حمد آل مبارك
قصيدة أَثِرهَا لا رَعَت نَبتَ الرَّوابِي
أَثِرهَا لا رَعَت نَبتَ الرَّوابِي فمَا سَبَبُ النَّوى غيرَ الرِّكابِ هُمُ زَجَرُوا الغُرابَ لَنا بِبَينٍ وَهُم عَدَلُوا إِلَى غَيرِ الصَّوابِ تُفَرِّقُ بَينَنا أَيدِي المَطايَا وَنَزجُرهُ فَما ذَنبُ الغُرابِ هَمَمتُ أَعُمُّها عَقراً وَلَكِن غَفَرتُ لَها لِصالِحَةِ الإِيابِ
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
POR
Soror Violante do Céu
A uma Suspeita
Amor, se uma mudança imaginada É com tanto rigor minha homicida, Que fará, se passar de ser temida, A ser, como temida, averiguada? Se só por ser de mim tão receada, Com dura execução me tira a vida, Que fará, se chegar a ser sabida? Que fará, se passar de suspeitada? Porém, já que me mata, sendo incerta, Somente o imaginá-la e presumi-la, Claro está, pois da vida o fio corta. Que me fará depois, quando for certa, Ou tornar a viver para senti-la, Ou senti-la também depois de morta.
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T3
LZH
洪彦忠
鳥嶺龍潭
雷雨包藏只一泓， 兩邊山木作幽淸。 問龍風世脩何行， 今日深潭臥不驚。
T1
自然、宇宙与地方感
T1
T1
T1
LZH
馮善
登泰山
泰山山勢鬱巑岏， 絕頂新晴向晚看。 北闕回瞻雲靄靄， 中原遙望路漫漫。 金壇日映千崖曙， 石室風生五月寒。 攀壁憑虛無盡處， 峰頭倒掛夕陽殘。
T1
自然、宇宙与地方感
T1
T1
T1
ENG
Christina Georgina Rossetti
An October Garden
In my Autumn garden I was fain To mourn among my scattered roses; Alas for that last rosebud which uncloses To Autumn's languid sun and rain When all the world is on the wane! Which has not felt the sweet constraint of June, Nor heard the nightingale in tune. Broad-faced asters by my garden walk, You are but coarse compared with roses: More choice, more dear that rosebud which uncloses Faint-scented, pinched, upon its stalk, That least and last which cold winds balk; A rose it is though least and last of all, A rose to me though at the fall.
T1
自然、宇宙与地方感
T1
T3
T1
CES
z Wojkowicz, Jan
POZEMSKÁ LÁSKA A MY, BÁSNÍCI VĚČNOSTI.
Eh, ať už se klameme navzájem v své ubohé erotice: Jen když nás illuse oblaží – potřebujeme více? Ve věčnost lásky své věříme, a přece milujem’ chvíli – dnes k ženě té a zítra té náš cit nás věčností mýlí. Že žena je právě taková, to mělo by nás mučit? Oh, od zvířat, od zvířat nevinných třeba se tady učit! Což tím, že cit ženy-člověka podléhá po čase změně – Což tím, že láska je dočasná, je o to pravdivá méně? Jsou duchové, kteří dovedou pochopit smysl Bytí, jít žitím jak zářící zahradou – jen žíti a žíti a žíti! V lásce a všude blahoslavit koloběh života-změny, žízniví vděčně píti si illusi z polibků ženy. Leč nám, nám básníkům Věčnosti sen s láskou nemožno spojit – nás illuse lásky chvilkové nemůže uspokojit!
T3
生命、时间与存在
T3
T3
T3
ARA
بكر بن النطاح
قصيدة إذا حبس الإنسان غرب لسانه
إِذا حَبَسَ الإِنسَانُ غَربَ لِسَانِهِ عَنِ النَّاسِ لَم تُسرِع إِلَيهِ القَواذِفُ وَكُلُّ امرِئ لا يَأمَنُ الناسُ غَيبَهُ لَهُ خاذِفٌ بِالغَيبِ مِنهُم وَقاذِفُ
T2
爱、情感与人际关系
T3
T2
T2
ZHO
付慧
母亲的岁月
一 母亲 准格尔山崖上，一颗 野风吹不落的山楂 日升月落 就是母亲的岁月 二 日本的炮声 在母亲的天空炸响 父母死了 亲人死了 大火烧毁了王爱召 一只狼 蹲在一堆废墟上 慵懒地眯着双眼 看着母亲逃离的身影 幸存的母亲时年六岁 这一天 十四岁的少年 牵起母亲的手 三 九月 山楂成熟了 沁出的缕缕馨香 穿过陕西古城，纳林川 跨越黄河之巅 奔腾不息的黄河水 成熟了母亲的青春 成熟了母亲的情感 成熟了母亲的岁月 四 母亲 一条富裕的河流 源源不断地注入鲜活身躯 洗刷圣洁的灵魂 生命在河流里滋长 那一年 黄河决堤 母亲用鲜血汇聚的浪涛 把哥哥、姐姐和我送上了岸 五 二月，麦苗返青 母亲用双手拔除杂草 三月，梨花开了 天地间一片银白 就似母亲的心性 八月，一丛金黄 母亲的世界五谷丰登 年复一年 母亲经历着岁月的磨砺 岁月压弯了母亲的腰身 夕阳下 田埂上矮小的身躯 凝固成一座自由女神 六 母亲的岁月 一点一滴沉没着 沉没着 最终，沉没在 黄河滩一座小山坡上 从此，那久远的思念 常常被一阵阵轻风折叠 期盼着 母亲布满老趼的双手 重新点燃土炕上的那盏煤油灯 灯光，铸就女儿一生的风景
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
HUN
Radnóti Miklós
ÁDVENT. KÉSEI EMBER
Megy vézna fenyővel a hóna alatt a sárban szegény; kalapja körül a kedve leng ijedten, mint nyáron, sárló tehénnek feje körül a méla bánat! (Tán gyerek is még ő és félti a mennyből az angyalt; tegnap még kis szőke szakálla fölött az ajkain néha fölpattant a lázas öröm!) De ma már csak megy vézna fenyővel a hóna alatt; fáradt két lába két érett gyümölcs a sárban csattog! és énekel szegény!
T3
生命、时间与存在
T3
T4
T3
CES
Halina, Otakar
Rozleť se volně, písni má.
Rozleť se volně, písni má, mé vlasti po mohylách, a povznes srdce truchlivé a krev mi ohřej v žilách. Jen zavzni slavným akkordem, až otřesou se tróny, a na hlas tvůj nechť umlknou všech zubožených stony! Má lyro, mocně pozazvuč! Otevři lůno hrobů, ať stenající národ tvůj zná počet svojich robů! A krev mu vzplane zápalem jak druhdy před stalety, kdy volné slovo v ústech měl a žásem plnil světy.
T4
社会、权力与历史
T4
T4
T4
CES
Chmelenský, Josef Krasoslav
Myslivec.
Nedbaje na vnadu Přirozenosti, Když se v houště vkradu Sám s svou žalostí; A když mním, jak divě Jsem byl oklamán, A pak zoufanlivě Patřím na svou zbraň. Ludovíko! S nebe Duch tvůj střeže mne – Bych byl hoden Tebe – Zbraň mi odpadne.
T2
爱、情感与人际关系
T2
T3
T2
POR
Mário Chamie
Submissão
no topo desta escada tem um chefe que te olha. na curva desta estrada tem um dono que me manda. mais desço quando subo, a cada passo, se me movo para cima e para baixo, mais volto quando ando, a cada passo, para frente e para os lados, na curva desta estrada, se me curvo sem mais nada. no caminho em que caminho cruzo os braços a cada passo e, mudo, avanço no caminho sem recuo que me leva nesta escada, nesta estrada a cada curva que me curva tão curvada. a cada passo, mais tropeço se começo nesta dança sob o peso desta canga que já levo sobre os ombros; sobre os ombros já tão curvos já tão duros no silêncio em que me escondo. a cada passo, em cada curva só te vejo tão curvado, que dependo da procura procurada na ida desta volta, nesta rota que me enrola nesta terra, neste piso, neste sítio, neste estado de capacho que me prende pela frente, pelas costas, já por dentro e já por fora, lado a lado no macio do teu corpo, no consolo de meu pasto.
T4
社会、权力与历史
T4
T4
T4
ARA
الأخضر اللهبي
قصيدة ونحلل من تهامة كل سهب
ونحلل من تهامة كل سهب نقي الترب أو دية رحابا أباطح من أباهر غير قطع وشائظ ما يفارقن الذبابا من الأعراض لا صدع ذباب ولا كانت قوائمها شعابا
T1
自然、宇宙与地方感
T1
T1
T1
CES
Kalus, Josef
CHŘADNOUCÍ STROM
Pozvolna od kořene chřadnu, schnu, až tesknota mne projímá a děs: již nemnoho mně vyměřeno dnů, snad zítra dokonám, či možná dnes? Kolem mne šumí mladistvý už les, podrosty bují nové, klíčí nové símě – Na oheň vržen, člověka hřát budu v kruté zimě?
T3
生命、时间与存在
T3
T3
T3
LZH
顾观
太白醉归图
歌成芍药倒金壶， 并辔宫官马上扶。 乐部余音随彩旆， 仙班小队下清都。 长庚万丈文章焰， 后世千年粉墨图。 江左青山旧时月， 一杯谁慰客坟孤。
T3
生命、时间与存在
T3
T6
T3
LZH
阮愈
詩一首
收拾新詩入錦囊， 晴天添得兩三章。 一冬只在梅花裏， 吟筆入春猶自香。
T6
语言、艺术与创造
T6
T6
T6
URD
Rehana Qamar
آنکھوں میں کسی یاد کا رس گھول رہی ہوں
آنکھوں میں کسی یاد کا رس گھول رہی ہوںالجھے ہوئے پلو سے گرہ کھول رہی ہوںوہ آئے خریدے مجھے پنجرے میں بٹھا دےمیں باغ میں مینا کی طرح بول رہی ہوںہر بار ہوا ہے مرے نقصان کا سوداکہنے کو ہمیشہ سے میں انمول رہی ہوں
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
CES
Paroubek, Otakar Georgius
IRMA. (XIV.)
Víte, jak je dlouhý zimy Těžký sen? – jak pustý, holý Kraj, kdy zajde do údolí Chladný sever křídly svými Nesa na nich příkrov sněžný, Kdy se blankyt mraky schmuří A z nich děsné víchry zuří Jak túr litý, bezotěžný Bujnou stepí? – Což ta zima A čin její hlásán zmarem, Kdy sny protkány má jarem A v nich země sladko dřímá! Dřív než v údol ku jezeru Přišla zima pod krov chatky, Na šedý vlas staré matky Vítr sníh snes od severu. Ještě buk šat hlídal zlatý, I ten lupen žlutá jíva, Ještě révy list se dívá V chýžku na kmit světla vzňatý, Kdy den mlhou podjesenní Uhas dřív, než paprsk žhavý Zapad za hor modrých hlavy; Ještě vodní hlať se pění Ostřím skal a větru váním Vlna za vlnou se žene I těch bělic vymrštěné Stříbro kruhy kreslí pláním Siným, kdy již přišel Vítku V ňadro jeho nezvaný hosť, Zima chladná nesouc výhosť Jara snům i pevnou hlídku Stavíc kolem, by snad blaha Záblesk nehlásil se vstoupiť, Kdy chlad její práhne loupiť A kdy zničiť, přec jen váhá. Tak ta zima přišla záhy A tak náhle, netušeně, Jak zvuk došlý po ozvěně, Kdy krok v skalách zbloudí z dráhy Své a ždá a volá vůdce. Tak mráz její Vítka zšálil, Že květ útlý dřív mu spálil, Než jej skrýť moh. Přilét prudce Za bolem bol dravým supem, Že i touhu, naděj schvátil – A tak Vítek všecko ztratil, Všecko jedním vzato lupem! A přec každý večer kráčel Ku jezeru, used nad ním, Dozíral až k výspám zadním, Od nichž mlhy mrak se vláčel – Pouhý mrak a bezetvárný. Blíž a blíže z vody vstoupal, Po peřeji vln se houpal A kam zasáh jeho zmarný Dech, vše v plíseň šedou měnil. A té jako ráně morné V oběť padly stráně horné, Zlatý list, co ještě lenil Poslední vyprodať zboží, Padla v oběť tůň i její Brvy černé, jež se chvějí Dále břehu; jen to hloží Prohlédalo sivou směsí Blízko tak, že v době květu, Kdy sem zabloudí čmel v letu A než v květ se pozavěsí, Bzučení lze slyšeť tomu, Kdo jak Vítek used podál, Kdo jen klidu srdce oddal Ne snům těžkým ni jich lomu V paprsk bolu ostrohranný; Ba kdy dostoup mrak až k němu, Že v něm dohléd sotva lemu Temných vod a na dvé klaný Když se nad bledé to čelo Sklenul a dál spustil k zemi – Ještě čekal, toužil němý Zrak, zda výpar zhoustne v tělo Rysů známých, krásných tahů, A kdy zdá se, jak by zrůstal Bílý z páry šat – v mih zůstal Mlhou jen a po dosahu Jeho marně by se páže Pjala, marně Vítek bažil, Kdy květ touhy zmar vždy zvážil, Že soud věčný věčně váže, Poutá věčně, věčně vězní. A tak, že se snem sen ztrácel, Aniž který Irmu vracel, Dlouho probděl a zpět bez ní, Jak byl přišel, kráčel stezí O bol jeden více v hrudi A méň o den do osudí Života, kdy na pomezí Jeho stál, že kročej krátký By mu stačil k překročení – A že váhá, a že lení, Kdo by věřil, že to matky Zvadlý ret i vrásek řady, Ruka kostnatá – vlas sněhu? Kdo by věřil, že by s břehu Skok jen stačil život mladý Prodať? – Ani Vítek víry Neměl i kdy v mračně bolu Vraždy blesk šleh do plápolu, By s ním uhas i ten sirý Život – byl mu anděl blízký, Jenž v něm zažehnal bouř litou, Nes jej křídel pod záštitou; A s ním vešel pod krov nízký Vítek klidný, jak ten letní Večer i dešť jeho mživý Vešel Vítek zadumčivý A s ním snové jedva sčetní. Jindy zase, kdy se zdálo, Že tak dlouho na břehu dlí, Zašel k němu matčin schudlý Krok. Tu usedla s ním málo, Kolem šíje ruku vila, Řekla slovo a zas stichla Jak ta vlna, co v břeh šplíchla – Chladná vlna i co snila, Chladné tak jak zimní dechy, Jež vln brázdy ledem dláždí, Vše, co žárem dýše, vraždí Mrazu hrotem. Bez útěchy Byla vlna, kdy v ni shlédla Matka, – tak z ní táh proud ledný, Když zrak dopad na bezedný Irmy hrob, že v návrat zvedla Se a s ní šel Vítek němý, Rád s ní šel a chýšku vítal A kdy vrásky matce sčítal, Byla krásou nade všemi. Potom už víc nešel k vodě, Kdy ta pozdní jeseň v dýmu Husté mlhy přešla v zimu Mrazivou a ve přírodě Bylo tak jak v nitru jeho – Mráz a led. A led byl z vlny Neprůhledný, sněhu plný A mráz vanul z toho všeho, Čím dech jarní druhdy dýchal, Z čeho květ se klonil nící, Zaváto vše metelicí, Jejíž bujný komoň pýchal, S ní-li zajel do údolí: Půdu zdupal, vody zavál, Praskal dub, jak s ním zahrával, Sněhu nanes na skal holý Hřbet, že ostrý vzlyk se prodral Z jejich ňader pod tou tíží; Všude hrozný, kam se vplíží, Všude černý mrak, kde modral Se dřív lazur nebesklonu, Všude smrť a chladné hroby, Příkrov bílý bez ozdoby, Všude život ve svém skonu. Ne tak bylo v nízké chýšce, Kde ret matky slovem zhříval Jizbu malou, kol níž příval Zimy táh jak spící lišce Přes doupě těch vlků smečka Hladová. Tak matka stará Rovna byla dechu jara Pod sněhem, co zimu přečká, Až se vtělí ve sněženku, Rovna byla kvočny křídlu, Stříbrnému rovna zřídlu, Jemuž nejde o pomněnku – Na tisíce mu jich vzkvete A zas tolik v proud mu padá. Tak se matce v paměť vkrádá Na sta zkazek u dítěte A ty nejkrásnější v davě Všech mu vypravuje prostě A zas hledá, jakou hostě Svého uctí, když on právě Vyhléd ven na spoustu zimní. Zda to slyší, co v sluch vchází, Či se duší jeho plazí Výzev země? –: „Též si zdřímni A snem krásným jak já zasni, Zamuř oko pod závěje A sám vejdi do naděje, Že než dosníš, smavou dásní Zulíbá Tě rozdech jarní, Probudí Tě květem fial, Zas Ti vrátí, co byl přijal, Úrokem si pozamarní – Zdřímni jen a uvěř ve sny, Jež sníh bílý hlídá hebce!“ Tak as zima Vítku šepce, Kdy v ni nahléd skrze těsný Pruh, v němž květy zmrzlé tály Na skle okna, kdy dech krbu Hřál. – A viděl starou vrbu A list její jedva znalý, Jak se houpá s větve spuštěn, Jediný na holé sněti. Poután vlákny větrem letí, Osud jeho nerozluštěn, Jeho účel bezúčelný. A s ním on tak srdce druží, Jak, kdo šťasten, ve květ růží Vkládá úsměv těšitelný; Tak se cítil jemu rovným Životem i sudbou svojí, Že, co v myšlenkách se rojí, Co mu bylo nevýslovným, Vše se chvěje vysloveno Listem vrby do podrobna. Řeč to byla polou hrobná, Polou žití neceněno, Více na vůli těm dáno, Kdo s ním chtějí pozahráti, Jimž bol není, kdy se zvrátí – V dnešní noc či v příští ráno, V okamih či po čas dlouhý. Tak se jemu blízkým našel, Že zrak k němu ještě vznášel, An už dech úst jeho prouhy Ledných květů kouzlil ve skle. I když odvrátil se zcela, V duši posud listem chvěla Holá haluz – její lesklé Rysy načrtané v půdě Černé, v půdě jeho žalu, Jako v tmavém vlase králů Bledý démant zbarven rudě Světla zžehem. S ním se baví, V listu tom bol vlastní hraní A jím znovu ňadro zraní, Neslyší, co máť mu praví. Tak den mnohý prošel chatkou, Mnoho pohádek tak vřelých Do myšlenek osamělých Vítku zašlo mluvou sladkou, Zaklepalo na hruď jemně, Stíny vyplašilo z řasů Tmavých, rozlilo se v jasu Oka, zašlo v bolné témě Pod kadeře rusé. Ale Mnoho jen tak proletělo, Jiných víc mu dovyznělo, Než zvuk moh se upjať v žale Tom, jenž na skálu až stvrdal, Jak šum háje zněly zkazky, Rozpadaly na obrázky, Jimiž bol ne Vítek zhrdal. On jim rád byl, kdy se nesly Ze rtů matky v duši sirou, Prosáklé tak jemnou vírou, Že v nich každý ton se kreslí Světlým tahem, jemuž stinnou Plochou vlastní nitro bylo; Byl jim rád a cenil dílo Zašlých bájí a ne vinou Jeho byl duch nevnímavý, Jenž, co slyší, nerozumí. K nim se rád on vrací z dumy Těžké, jim se po bok staví, S nimi zlatou stezkou kráčí K slunci, větru, k luně bledé, Za tři moře s nimi jede, Pro tři péra k ohniváči, S drakem láme tvrdé kopí, Otravné v prach leje víno, Krásné tělo milenčino Mrtvou, živou vodou kropí. Byl jim rád a ty-li stichly, Vybral úsměv vyzývavý, Slovo prosby, pocel žhavý, A jím zval zas matku, v nich-li Poustala zahleděvši Se naň okem zaroseným, Kdy jej zřela zamyšleným A tak málo dbalým ke vší Kráse pohádky i kouzel, A kdy pousmál se v líci, Vše mu chtěla z kraje říci A že on se slyšeť zpouzel, Počla tam, kde sám řek mezi A co řekla naposledy, Můstkem spojila: „Tak tedy –“ A zas celou duší vězí V srdci pohádek a zdobný Její šat z řas kyprých skládá. Tak dnů prošlo celá řada A krok zimy je tak drobný!
T3
生命、时间与存在
T3
T3
T2
RON
Alexandru Vakulovski
Poem despre sau Poate că ai şi murit
TATĂ tu trebuia azi să vii în oraşul ăsta TU trebuia să vii AZI la MINE dar Tată eu aşteptam să vii azi în oraşul ăsta şi să mă duci acasă să vii mai repede mi-a zis fratele azi trebuie să vină tata azi prietenul meu a plecat şi eu te aşteptam să vii tată ştiţi vreau ca tata să moară tata e bolnav şi ştiţi eu aş vrea ca tata să se sinucidă azi când toţi se certau eu am vorbit şi toţi au râs ştiţi am zis eu vreau ca tata să moară soarele mă făcea să transpir ca un animal eram în pustiu şi nu vedeam nici cămile pe nimeni eram singur nici nu puteam să visez măcar câteva persoane obosite ce trec prin nisip ca în romanele lui Fowles nici nu ştiu de ce tată dar nu mă simţeam rău ştiam că tu trebuie să vii am aflat tată că te-ai îmbolnăvit rău de tot cineva ar fi zis că eşti pe ducă tată eşti bolnav de rinichi şi azi când am ieşit la balcon să fumez cerul pământul mi s-a părut un rinichi mare insuportabil cu pietricele în loc de stele tu eşti bolnav şi eu nu pot să fac nimic-nimic decât aşa mai bine ai muri tată Dante călătorea prin infern purgatoriu paradis ca să ajungă să privească pur şi simplu cerul cu stele şi tu trebuie să mori tată străzile mi s-au întunecat ca nişte gânduri azi gândurile mi-s toate la tine ieri am vrut să-i spun unei femei te-am iubit şi te voi iubi totdeauna nimeni niciodată nu va putea schimba aceasta faţa de tine nici eu​nici tu dar gândurile acestea rătăcite nu erau pentru ea şi cobor din troleu picioarele încep să-mi alerge de fapt totul depinde de tine nu ştiu ai venit tu sau nu dar eu vreau să ajung mai repede să deschid uşa şi deşi ai fost întotdeauna foarte calm azi vreau să deschid uşa să-mi desfac palmele tată eu vreau să deschid uşa şi să-ţi zic
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
ITA
Dante Alighieri
CXVIII
«Vedete che danari hanno usorieri, siniscalchi e provosti e piatitori! che tutti quanti son gran rubatori, e sí son argogliosi molto e fieri. Ancor borghesi sopra i cavalieri son oggi tutti quanti, venditori di lor derrate e atterminatori; sí ch’ogne gentil uom fará panieri, e conviene che vendan casa o terra infin che i borghesi siar pagati, ché giorno e notte gli tegnono in serra. Ma io, che porto panni devisati, fo creder lor che ciascheun sí erra, e ’nganno ingannatori e ingannati.»
T4
社会、权力与历史
T4
T4
T4
CES
Hlaváček, Karel
Měl něhu jejich kroků...
Měl něhu jejich kroků a teplo jejich těl, měl karmín jejich retů a feniklový pel, když teprv pozdě k ránu vál přes můj Archipel. U parku za večera je stihl v kruhu stát, a známou jakous píseň na flétny teskně hrát – hrály tak tiše, dlouze a bílý měly šat. Pak zřel je tancující do parku zacházet... Ač do rána je čekal – přec nevyšly již zpět – když měsíc nad park vyšel, kdes v dálce začly pět... Měl něhu jejich kroků a teplo jejich těl, když teprv pozdě k ránu vál přes můj Archipel, kdy měsíc dlouho chvěl se, než do vln zacházel.
T2
爱、情感与人际关系
T2
T3
T2
LZH
钟崇基
华清池用吴和甫学士韵
玉沼休言喷小波， 长虬化得此中多。 御床不隔金鸡障， 阁道谁传秋雁歌。 击篲妖除登榻马， 碎钿仙泣倚妆娥。 魂归月夜凄风里， 寂寞长门长薜萝。
T4
社会、权力与历史
T4
T4
T4
ARA
ابن جعفر الأوسي
قصيدة شَعشِع الكَأسَ مُترَعاً يا نَديم
شَعشِع الكَأسَ مُترَعاً يا نَديم وَارتشفها مِن كَفِّ رِيمٍ رَخِيمٍ ذِي مُحَيّاً كَأَنَّهُ بَدرُ تَمٍّ في دُجى الشَعرِ فَوقَ غُصنٍ قَوِيمِ كَتَبَ الحُسنُ في مُحَيّاهُ خَطّاً رَقَمَ الوَشيَ فيهِ أَيَّ رُقُومِ فَبخَدَّيهِ رَوضُ وَردٍ نَضِير وَبِصُدغَيهِ غُصنُ آسٍ نَعِيمِ مَزَجَ الخمرَ لِي بريقَةِ فيهِ فاِرتَشَفتُ الرَحِيقَ مِن تَسنِيمِ قَد أَدارَ الكُؤوسَ لَفظاً وَلَحظاً وَسُلافاً مِن بِنتِ دَنٍّ قَديمِ عُتِّقَت في الدنانِ دَهراً فَرَقَّت وَاِستَحالَت عَن حِليَةِ التَجسِيمِ ما اِستَبانَت مِنَ الزُجاجَةِ لَولا ما طَفا مِن جُمانِها المَنظُومِ فَأَدِرها وَأملأ كُؤوسَكَ وَاشرَب غَيرَ ناسٍ بِها حُقوقَ النَدِيمِ في رِياضٍ سَقَتهُ مُزنَةُ سُحبٍ أَضحَكَت زَهرَهُ دُمُوعُ الغُيُومِ وَأَصيلٍ كَأنَّهُ مِن صَباحٍ غَيرَ أَن قَد غَدا رَقيقَ الأَدِيمِ تَظهَرُ الشَمسُ فيهِ طوراً وَتَخفى مِثلَ جِسمٍ مِن الغَرامِ سَقِيمِ أَظهَرَت لِلفراق وَجهَ اِصفِرارٍ مُعلِماً بِالوَداعِ وَالتَسليمِ فَبَكَت سُحبُها مِنَ البينِ خَوفاً وَاِنبَرى رِيحُها عَلِيلَ النِسِيمِ فَأَدِرها صَهباءُ تُذهِبُ هَمّي إِنَّها جَنَّةٌ لِدَفع الهُمومِ
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
CES
Picek, Václav Jaromír
UPOMÍNKA NA VĚK DĚCKÝ.
Kýž mi přáno, ještě jednou, Dřív než moje líce zblednou, Býti v citu blaženém, Jejž jsem jako dítě míval, Když mne otec můj vodíval Po palouku zeleném. Na lučině, v chyži, v háji Žiltě klouček jako v ráji, Duše jeho plesala, Plesal též, když mu matinka Vlásky stírala s čelinka, Stírajeci líbala. Její klín mu trůnem býval, Na němž jako král sedíval, Baldachyn byl lípový, A matinky slzy drahé Roněné na čílko blahé Daly vínek perlový. Teď je veta po tom ráji, Země ta mne neukájí, Klouček zrostl, našel – klam; Pravý ráj jen tam je v květu, Kde je tisíc hvězdných světů, Pravý ráj jen tam, jen tam. Proto přál bych ještě jednou, Dřív než moje líce zblednou, Žíti v citu blaženém, Jejž jsem jako dítě míval, Když mne otčík můj vodíval Po palouku zeleném.
T3
生命、时间与存在
T3
T3
T2
RUS
Куприн Александр Иванович
Тихонову
Подписку объявил на "Кругозор"... Подписчики ко мне ломятся скопом... Я вру или не вру?.. Победа иль позор?!. Хотя бы одного узреть под микроскопом!!
T6
语言、艺术与创造
T6
T6
CUSTOM:创作反馈
ITA
Vincenzo Monti
XC. LE STATUE GRECHE TRASPORTATE DA ROMA A PARIGI.
Questi che dalle vinte attiche arene Nell'agreste passar Lazio guerriero Famosi numi, e al vincitor severo Portaro i vizi e le virtù d'Atene; Or nuovo al Lazio ad involar li viene Fatal nemico con possente impero: E cel mertammo; chè il valor primiero Perse Italia incallita alle catene. Ma Gallia un giorno pentirassi, erede Dell'arti greche, e straccerà la chioma, Se inerte il brando allo scarpello cede: Ch'ov'è fasto e mollezza, ivi alfin doma Muòr libertade; e dolorosa fede Il cenere ne fa d'Atene e Roma.
T4
社会、权力与历史
T4
T4
T4
KOR
OH Eun
그것
그것에 대해 말하기 위해 그것을 떠올려야 했다 그것 이전의 것 그것이 아직 그것이 아닐 때 그것으로 여겨지던 것 그것의 이름이 지어지는 데 결정적인 역할을 한 것 그것과 가장 가까웠던 것 그것이 등장하자마자 퇴장할 수밖에 없었던 것 그것은 자라나며 무성해지고 그것과 멀어지며 동떨어진다 직전까지의 과거를 지우고 온전히 그것으로만 기억되려고 한다 별빛이 생기자 별이 사라졌다 산새가 울자 산이 꺼졌다 바닷물이 차오르자 바다가 말라버렸다 발음하는 순간, 제 뜻을 잊어버린 단어처럼
T6
语言、艺术与创造
T6
T6
T3
LZH
鄧元錫
雜言别傅陳二友
羲娥無停轂， 青陽忽朱明。 柔條奮翹柯， 原隰何靑靑。 往者日以徂， 來者日以榮。 嗟余至寡劣， 希聖徒有營。 邁往信不力， 逾覺時序傾。 我身所以立， 豈不恃友生。 奈何同心侶， 中道各有程。 戚戚增紆思， 薄言寄深情。
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
ZHO
火头
生活在别处
每当有风，绿叶挡住雨 远山看似巍峨，青是一支鸟 忽儿是你，脚步沉重，赶不上 那远去的 罗素拿出理发师的黑板 写下苏格拉底，逗号，停下来 否定笔，否定你的汩罗江。 水下有神，你心中也有 若无罢黜，草地上的午餐 吃不出众神的黄昏，那些闪电般 瑰丽的文字，借用了你的躯壳 他们真会选，这具俊美之躯 确是藏风得水的好道场 而你不是你
T3
生命、时间与存在
T3
T3
T3
HIN
Rehman Rahi
हन्दिफानूस
मुझे फूंक न मारना अति कोमलतम हूँ इतना कोमल कि (रंग धवल रूई खंड पर पड़ा आटे का पराग) स्वरूप गोलाकार सूर्य बाहर से रेशम का फुंदना अन्तस्तल से कलापूर्ण तिलिस्म से आश्चर्य ब्रह्मांड का बोलहीन उत्तराधिकारी फूट पड़ा माटी से, वर्षा से उभरा, धूप से शैशव पकड़ा सुनी चहकारें और झरनों का झरझर भूधर की चोटियाँ और आकाश देख लिया सूझा दिन में हर एक रहस्य को जान पाऊँगा निशा की अँधियारी में याद ही नहीं पड़ा आया किस देश से और जाना किधर है एक नज़र अपने को देख पाया था पर फूंक न मारना मुझे हूँ मैं अतिकोमलतम इतना कोमल कि...! (हन्दिफानूस=एक प्रकार की वन्य घास जिसमें छोटा छत्र-सा बीज रूप में उग आता है तथा जो हवा के हल्के झटके से बिखरकर सर्वत्र फैल जाता है।)
T1
自然、宇宙与地方感
T1
T3
T1
ARA
طريح بن إسماعيل الثقفي
قصيدة وَلاةٌ حُماةٌ يَحسِمُ اللَهُ ذو القُوى
وَلاةٌ حُماةٌ يَحسِمُ اللَهُ ذو القُوى بِهِم كُلَّ داءٍ يُضبِنُ الدينَ مَعضِلِ
T5
神圣、超验与智慧
T5
T5
T5
LZH
董天工
走差
狀似捲荷四寸長， 手環相擊響丁當。 不疾不徐音鏗爾， 遠韻清微勝鼓簧。
T6
语言、艺术与创造
T6
T6
CUSTOM:器物描写
FIN
Aki Salmela
Savuke
Olisi viehättävää löytää mielen pohjalta kaunis kuoriutumaton hyönteinen, joka ei tunne omaa lajiaan. Olisi viehättävää löytää ajatusten laidalta pieni komeetta, jolla on jälkiä vedestä ja hedelmätarhoista. Toisinaan kauneus lepää tyhjän lompakon pohjalle kuin viimeinen muistutus katoavaisuudesta. Sitä katselee hetken, sitten muistaa äkkiä mitä kaikki tarkoittaa ja panee lompakon pois. Jäljellä on tämä huomaamaton hetki, ja pian sekin tahtoo osansa huomiosta. Nyt on sen aika – ja sitten senkin aika on ohi. Juuri näin minä ymmärrän elämän, mutta voit toki sanoa että olen ymmärtänyt väärin. Kuulisin sen mielelläni kun yö koputtaa ikkunaan kuin musta lintu joka on päättänyt päästä huoneeseen. Tunnen tämän linnun, ja tiedän mitä sillä on asiaa. En avaa ikkunaa, mutta avaan kielen niin kuin vanhan, kauniisti tummuneen savukerasian. Olisi epäkohteliasta olla tarjoamatta, siksi minä tarjoan tämän sinulle.
T3
生命、时间与存在
T3
T3
T3
ZHO
流水
机情
我是迷惘的滑鼠 不知去向 你是最绵密的网路 体贴 温暖 你用温柔的手 指引我 探索世界 却遇上 名叫“她”的病毒 破坏连线 再试一次吧 (远方的电脑没有回应) 数据机的灯号不再闪烁 我只好 关 机 我是迷惘的滑鼠 不 知 去 向
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
DEU
Erich Mühsam
Frühling
Das Fell der Erde schäumt in Wellen. Aus Bäumen und aus Schollen quellen des Frühlings Knospen auf wie Gischt. – Dröhnt, Fluten, – zischt! Schlagt an die Dünen meiner Brust! Treibt Frühlingsgrün aus meinen dürren Hängen! Macht Leid zu Lust und meine Liebe zu Gesängen!
T1
自然、宇宙与地方感
T1
T1
T1
LZH
崇聖寺鬼
題壁
策馬暫尋原上路， 落花芳草尚依然。 家亡國破一場夢， 惆悵又逢寒食天。
T4
社会、权力与历史
T3
T4
T4
ENG
Warren, George Washington
AN INTERVIEW WITH A GREAT CHARACTER.
There was a quiet hour in Scollay Square; The cars and teams were blocked from getting there; No longer shone the famed electric light,— It flickered out and left the darkest night. I seemed to feel a shock upon my arm, And hear the statue speak: “I‘ ll do no harm,— An elder of First Church I think you are; I have a message for you; come, prepare.” “Winthrop!” cried I, “my venerable sire! Do you reanimate your rich attire? Most glad am I to have this interview; Pray, tell me all you wish, things old and new.” “My friend,” said he, “no ven'rable am I, For mortals grow no older when they die; E'er since my earthly race I long have run, My age has numbered only sixty-one. Years are not counted on the heavenly shore, For in eternal life time is no more. The children sweet, the lovely bride forsooth, Transferred, preserve the freshness of their youth. Those who departed later are not found Far to transcend them in their endless round. More of the spirits’ life I may not tell; Enough to say that with them all is well; God's universe has boundless worlds to show; His works will take eternity to know. “But I would speak of your millennial time Whose fame has gone through yon celestial clime. Almost one seventh of the years our Lord Has named for Him, First Church has preached His word. Its simple cov'nant ever served its need; It learned to live without a cumbrous creed. Its‘ goodly church,’ fast built where flowed the tide, Fulfils the vision Wilson saw with pride. Its charming chapel opens wide the door To the bright children of the suffering poor. Ah! blest are they who use for them their might! Angels will bear them on their upward flight; And, in return, the grateful youth will come, With prosperous hands, to deck their Christian home. The seed, wide-spread, will take its deepest root, And, watered oft, will yield its tenfold fruit. Erelong those hallowed walls will scarce contain Those who shall flock to learn the precepts plain. More week-day services will be required, To hear the word by holy men inspired; And long shall those enduring arches ring With pulpit tones, and songs the choir will sing. “The cup I gave, and which you pass around, The sole familiar thing about this ground, Will prove a token true from age to age,— May its partakers gild the sacred page! “Oft as my after-knowledge takes wide range, I note how wonderful the constant change: No coin we used is current here to-day; The bills we passed you would not take for pay. Our money funds required no‘ safety’ locks, And differs much what we and you call‘ stocks;’ Men often find yours quite a dangerous game, And get their foot stuck in them just the same. “The Thursday Lecture yields no more its grace; Your Thursday Evening Club now takes its place. The buildings strong we built have ceased to be. Lands now most valued then were in the sea. And so, few centuries hence,‘ t will be again: What now is property will sink like rain; Your mills, railroads, and bonds will be out-played; Then, too, your fruitful Calumet may fade. Amass as much as one can call his own, By right use only can its good be shown; Pile worldly goods in a superfluous whole, They are not worth e'en one immortal soul. “‘ T was not my lot to have large sums in store, My wealth was gone ere mortal life was o'er; But Faith and Liberty I most did prize,— On those twin rocks I bade a nation rise. There was another John, you understand; He founded Learning's halls in this new land; Not Vanderbilt, nor any moneyed name Will e'er outshine John Harvard's brilliant fame. Learn this: strive not for wealth that will not last, But let your treasures be in heaven cast; These are alone the real things to crave. While that will mould, like bodies in the grave, Material forms to meet decay are sure; The mind and spirit only will endure. Hope's blissful visions, with its longings strong, The will's high purpose, freed from thought of wrong, Fond memory of good deeds that here were done, Of sinners from their evil courses won, The love and knowledge of the God Supreme, Of Christ who came the fallen to redeem,— These are, indeed, the good, substantial things To which the soul for endless ages clings. “Could I have marked where should this statue stand, I would have placed it on that Common land, Of past and coming times the great delight,— With First Church spire and Capitol in sight; My figure there should front the setting sun; That, in review of any good I‘ ve done During the last score years I passed on earth, Posterity may better know my worth. “I love the grand First Church, I love the State. I planted both. Their growth, through God, is great, And both will flourish ever, while the sun His circuit round this globe shall seem to run. May every good Saint Botolph's town betide, And Thursday Club, led by the wisest Guide.” Of what he said, this is, condensed, the sum. Then flashed the light; on came the busy hum; Then Winthrop's spirit soared up to the stars; Mute stood his statue‘ mid the noisy cars.
T5
神圣、超验与智慧
T5
T5
T5
JPN
元康
null
ちきらすよ　せくもひとめを　おもひかは　あさきになして　かけたえむとは
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
BUL
Тодор Ташев
Искам
Купиха ми конче, зайченце и мече, сто коли и слонче — всичко имам вече. Пълна е с играчки цялата ми стая. Искам, искам братче, с него да играя!
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
RUS
Гмырев Алексей Михайлович
Сон
Мне снилась весна в деревеньке родной, Акации в белом наряде, Река, утонувшая в шири степной, Узоры теней на ограде, Сияние церкви и низеньких хат, Янтарно-прозрачное небо, Кайма облаков и роскошный закат Объятого пламенем неба... Звенела печальная песня вдали, Любовью мой сон опьяняя... О, знаю, кто пел там, чьи муки росли, В напеве печальном и нежном плыли, Алмазные слёзы роняя!
T1
自然、宇宙与地方感
T1
T1
T1
ARA
الشاعر ناهض بن ثومة
قصيدة أَمِن طَلَلٍ بَينَ الكَثيبِ وَأَخطَبٍ
أَمِن طَلَلٍ بَينَ الكَثيبِ وَأَخطَبٍ حَمَتهُ السَواحي وَالهِدامُ الرَشائِشُ وَجَرُّ السَوافي فَاِرتَمى فَوقَهُ الحَصى فَدَفُّ النَقا مِنهُ مُقيمٌ وَطائِشُ وَمَرُّ اللَيالي فَهوَ مِن طولِ ما عَفا كَبُردِ اليَماني وَشَّهُ الحِبرُ نامِشُ فَما العَهدُ مِن أَسماءَ إِلّا مَحَلَّةً كَما خَطَّ في ظَهرِ الأَديمِ الرَواقِشُ بِرُمحَينِ أَو بِالمُنحَنى دَبَّ فَوقَها سَفا الريحِ أَو جِذعٌ مِنَ السَيلِ خادِشُ أَنا الشاعِرُ الخَطّارُ مِن دونِِ عامِرٍ وَذو الضَغمِ إِذ بَعضُ المُحامينَ ناهِثُ بِخَبطٍ كَخَبطِ الفيلِ حَتّى تَرَكتُهُ أُمَيماً بِهِ مُستَدمِياتٌ مَقارِشُ
T3
生命、时间与存在
T1
T3
T3
TUR
Paul Celan
Corona
güz kendi yaprağını yiyor elimden: biz iki dostuz. zamanı ceviz kabuklarından ayıklayıp yürümeyi öğretiyoruz ona: zamansa dönüyor kabuğuna. aynada pazar, düşte uyunan uyku, ağızsa gerçeği söylemede. gözüm bir sevgilinin cinselliğine teşne: öyle bakışıyoruz, karanlık sözler ediyoruz birbirimize, haşhaş ve bellek gibi seviyoruz birbirimizi, uyuyoruz şarap gibi midye kabuğunda, bir deniz gibi ayın kanlı ışığında. penceredeyiz sarmaş dolaş,kendimizi seyrediyoruz sokaktan: vakt erişti, herkesler bilsin bunu! artık çiçek açma zamanıdır taşın, yüreğinse tedirginlik zamanı. zamanıdır, zamanı gelmenin. artık zamanıdır. Çeviri: Sevil Eryaşar
T3
生命、时间与存在
T3
T3
T3
JPN
初君（遊女）／初若
null
ものおもひ　こしちのうらの　しらなみも　たちかへるならひ　ありとこそきけ
T2
爱、情感与人际关系
T1
T2
T2
CES
Zeyer, Julius
JAKO POZDNÍ CHŮDCE.
Jako pozdní chůdce (Bože, bože můj,) bludic vzav za vůdce světlo, jejichž svit v noci mezi stromy v pustém lese kmit’, v beznaději hyne, (Bože, při něm stůj!) zkáza když mu kyne z bařin, v jejichž tmách míhá chorý plamen v horečných jak snách: – tak já v propast žalu (Bože, bože můj,) trudů do přívalu za přízrakem šel. Za mnou žití brána zavřela se, žel! Běda cestě křivé! (Bože, při mně stůj –) Od krbu snad snivé blaho šlo mi vstříc. – Minul jsem je, nikdy nenajdu je víc.
T3
生命、时间与存在
T3
T3
T3
LZH
汪元英
送詹東圖别駕之任昭州
粤西西去駕朱轅， 半刺新承簡擢恩。 宦路驥淹才久屈， 藝林鸞跱望逾尊。 天迴桂嶺消烟瘴， 秋入灕江滿月痕。 南首蒼梧應只尺， 排雲直欲叫重閽。
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
LZH
何允泓
读金元诸公遗集各赋一章凡五首
南冠憔悴老钟仪， 大府人传草檄时。 书剑旧参横海幕， 铙歌新咏渡淮师。 伯才共惜陈琳老， 京国空怀庾信悲。 奏罢谈洋尝药后， 刘基何事笑陈基。
T4
社会、权力与历史
T4
T4
T4
ZHO
雁歌
紫荆花盛开在七月
百年前的一个早晨 天空的雾很大 中国，丢失了自己的孩子 从此，一位满脸沧桑的母亲 日日夜夜年年岁岁 站在长城脚下 高昂着憔悴的头颅 直望南方 望穿秋水 望断云天 在汽笛长鸣的喧嚣里 在林则徐茂密的胡茬里 在泪光闪烁的条约里 在眦目欲裂的眼神里 在每一个风雨如晦的日子里 中国，在痛苦地找寻 找回那段遗失的故事 找回那颗茕茕孑立的魂灵 找回华夏的荣光 找回民族的自尊 任八国的大火燃红你的胸膛 任血染的尸骨铺满爬行的绝路 任酸楚的泪滴泛滥成海 任痛苦的煎熬蔓延成根 百年的沧桑 百年的守望 百年的归期 诉说着岁月的无奈 更诉说着一个民族的图腾 和一个国度的崛起
T4
社会、权力与历史
T4
T4
T4
LZH
褚沄
咏柰诗
成都贵素质， 酒泉称白丽。 红紫夺夏藻， 芬芳掩春蕙。 映日照新芳， 丛林抽晚蒂。 谁谓重三珠， 终焉竞八桂。 不让圜丘中， 粲洁华庭际。
T1
自然、宇宙与地方感
T1
T1
T1
RUS
Вознесенский Александр Николаевич
У нас всегда 1-е апреля
Ну, хоть первого апреля -- в день, когда разрешено, -- Врите вдосталь, врите щедро, лейте враки, как вино! Выходите на пороги отомкнувшихся дверей И ревите вольным ревом разыгравшихся зверей. Похваляйтесь тем, что ваши домочадцы, как в раю, Не насытятся, смакуя долю сладкую свою. Выходите, папы, мамы, выволакивайте всех Ребятишек, чтобы миру показать их "бодрый смех". Жены сверху, жены снизу, из квартир и этажей Выбегайте, щеголяя буйной радостью мужей. Ковыляйте и мужчины, затаив на сердце шрам, И с размазанной улыбкой по измученным губам. Выползайте, журналисты, из редакций: полным ртом Уверяйте, что в "принципах" -- весь ваш "стол" и весь ваш "дом". Эй, художники, поэты и носители идей, Заполняйте дыры улиц и прорехи площадей, Шумом, гулом, визгом, звяком ваших лгущих голосов Заглушайте правду жизни: к черту правду! На засов! Ах, хотя бы врали смачно, врали смело, как борцы, Если правды ваши дрянны, как гнилые огурцы. Пусть хоть этот лживый праздник будет весел, будет пьян, Пусть хотя б в одном обмане надоест и вам обман. Выходите ж, выбегайте, выползайте, господа, -- Будем врать, чтоб уж навраться нам сегодня на года... И авось настанет чудо! Солнце к завтрему взойдет И увидит: кто-то где-то дышит, смотрит... и не врет!
T4
社会、权力与历史
T4
T4
T4
RUS
Герцык Аделаида Казимировна
Развязались чары страданья
Развязались чары страданья, Утолилась мукой земля. Наступили часы молчанья, И прощанья, и забытья. Отстоялось крепкое зелье, Не туманит полуденный зной, Закипает со дна веселье Золотистой, нежной струей. И навстречу влаге веселой Голоса земли потекли, Зароились жаркие пчелы, Просветилась душа земли. Только этой радостью вешней Свое сердце ты не неволь, Еще близко, в ризе нездешней Отгорает старая боль.
T3
生命、时间与存在
T3
T3
T1
ARA
الأستاذ سيد قطب
قصيدة إلى الشاطئ المجهول
تطيفُ بنفسي وهيَ وسنانةٌ سكرى هواتفُ في الأعماق ساريةٌ تترى هواتفُ قد حجّبنَ؛ يسرينَ خفية هوامسُ لم يكشفنَ في لحظة ستراً! ويعمُرنَ من نفسي المجاهل والدجى ويجنبن من نفسي المعالم والجهرا فيهنّ من يوحينَ للنفس بالرضا وفيهن من يلهمنها السخط والنكرا ومن بين هاتيك الهواتف ما اسمهُ حنينٌ، ومنهنّ التشوق والذكرى أهبن بنفسي في خفوتٍ وروعةٍ وسرنً بهمس، وهي مأخوذة سكرى سواحر تقفوهنّ نفسي ولا ترى من الأمر إلا ما أردنَ لها أمرا إلى الشاطئ المجهول والعالم الذي حننتُ لمرآهُ؛ إلى الضفة الأخرى إلى حيث لا تدري.. إلى حيثُ لا ترى معالم للأزمان والكون تستقرا إلى حيث " لا حيث " تميز حدوده! إلى حيث تنسى الناس والكون والدهرا وتشعر أن (الجزء) و(الكل) واحد وتمزج في الحس البداهة والفكرا فليس هنا (أمس) وليس هنا (غد) ولا (اليوم) فالأزمان كالحلقة الكبرى وليس هنا (غير) وليس هنا (أنا) هنا الوحدة الكبرى التي احتجبت سرا خلعتُ قيودي وانطلقتُ محلقاً وبي نشوة الجبار يستلهم الظفرا أهوّم في هذا الخلود وأرتقي وأسلك في مسراهُ كالطيف إذ أسرى وأكشف فيه عالما بعد عالم عجائب ما زالت ممنعة بكراً لقد حجب العقل الذي نستشيرهُ حقائق جلت عن حقائقنا الصغرى هنا عالم الأرواح فلنخلع الحجا فننعم فيه الخلد، والحب، والسحرا
T5
神圣、超验与智慧
T5
T5
T5
ARA
الشاعر أبو المعالي الطالوي
قصيدة ألمم إذا هم غزاك بيلبغا
أَلمِم إِذا هَمٌّ غَزاكَ بِيلبُغا وَاِعطف لِمَقصَفِهِ تَنَل ما يُبتَغى فوحقِّ كَوثَرِ مائِهِ من وال في جَنّاتِ عَدنٍ مِثلُهُ فَلَقَد لَغا
T5
神圣、超验与智慧
T5
T5
T5
ARA
القاضي الفاضل
قصيدة ما زال سقمك أن أغرى بي السقما
ما زالَ سُقمُكَ أَن أَغرى بِيَ السَّقَمَا وَقَد شُفِيَت وَقَد رُمتُ الشِفاءَ فَما وَزِدتَ شُهرَةَ حُسنٍ غَيرَ خافِيَةٍ فَكانَ سُقمُكَ ناراً قَد عَلا عَلَما تُغيرُني فيكَ حُمّى الوِردَ إِذ وَرَدَت فَما تُقَبِّلُهُ عَذبَ اللَمى شَبِما أَقسَمتُ بِالثَغرِ مِنهُ إِنَّهُ قَسَمٌ أَكرِم بِهِ عِندَ أَبناءِ الهَوى قَسَما ما قَبَّلَت فاهُ إِلّا وَهيَ عاشِقَةٌ وَلا سَرَت ضَرَماً إِلّا لِسِرِّ ظَما يا رَوضَةَ الحُسنِ لا أَصبَحتِ ذاوِيَةً وَلا أَغَبَّكِ سُقيا أَدمُعي ديما وَلا تَحَرَّشَتِ الدُنيا بِصِحَّتِهِ وَلا اِستَباحَت لَهُ الحُمّى مَصونَ حِمى
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
SLV
Levstik, Fran
V hudem léti.
Izlivajte curke svoje, Grenkosolzne mi oči! Tolažite srce moje, Ki v bridkostih se topi. Svetloknih in visokih Tod bogatih je dvorov, Ulic glasnih, cest širokih, Ponjih pešcev in vozov. Vsi narodi sem poslali Krasnih dev so, mladih žen, A za njimi pridirjali Pohotniki vseh plemen. V oblačilo je izbrano Mehkih udov sneg odet, V svilo in v zlato kovano In v prozornih platen cvet. Jaz bežim in samec tavam, V gostej šumi izgubljen, Solze brišem in vzdihavam, V jaro tugo pogrežen. Kdo po meni se ozira, Vpraša me: od kod in kam? Kadar up se ves podira, Svoj steber je človek sam! Sam trpi in sam se bori, Nase bodi sam oprt; Sam z usodo se zgovori, Stoj al padi v moško smrt! Sloze sramne! Kdo vas pazi? Kdo utegne streči vam? Kaj hčete na tem obrazi? Usipajte se ženam!
T3
生命、时间与存在
T2
T3
T3
ASM
মাহিম ৰয়
চুলি
পাঠদানৰ মুহূৰ্তৰ এটি আবেলি কাৰোবাৰ স্পৰ্শত শিঁয়ৰি উঠিলো কাষৰ ছোৱালীজনীৰ কেইকোচামান চুলিয়ে মোৰ চাৰ্টৰ ওপৰেদি মূৰত লাগিছে ফেনৰ অবিৰাম গতিত হয়তো সি ফাগুন বুলি মুক্ত মনে উৰিছে । খিৰিকীৰ ফাকেৰে পোহৰ আহি তাইৰ চুলিকোচাত পৰিছে যেন কোনো এক মায়াৱী ৰাতিৰ হাস্যোজ্জ্বল জোন নাইবা উন্মুক্ত ফাগুন বাউলী হৈ উৰিছে কবিতাৰ শব্দ বৰ্ণ অৰ্থ বিচাৰি
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T6
BEN
আলাউদ্দিন আল আজাদ
উত্তরাধিকার
সেই দুইজন-বহুজন এল এলাকায়, অন্ধকার সমুদ্রের পিঙ্গল শ্যাওলা, সরীসৃপ বানরের হাড় এল তা’রা এল পাহাড়ের অরণ্যের প্রান্তরের একা বিবাদী মিছিল মৌন, ঝড়ের বৃষ্টির বাণ, আর আকাশের তূণবাহী সেনা, সর্বজিৎ সূর্য বিন্দু জরায়ুর রক্তিম অমায় তা’রা দুইজন পাশাপাশি জানালায় প্রত্যুষের পালতোলা পান্ডুরং চাঁদের নৌকায়, তারাদীপ্ত তুষারের চূড়া, অপরূপ উপত্যকা হিমানী আভায়; ছুটে গেছে দৃপ্ত অশ্বারোহী রাত্রি দ্প্রিহরে। থাক্ পড়ে তাজা তরমুজ, থাক্ বেদানার টলটলে রসের পেয়ালা, ফরভারে নত বনপথে সবুজের হানা চোখে নিয়ে যাবেই যাবেই হেঁটে তিমিরাভিসারী এমিবা-যৌবনা; তার গর্ভ-তমিস্রায় দেবেই দেবেই ঢেলে প্রাণলাভা অনন্তের অক্লান্ত ঋতুরা; থাক তবে থাক্ আয়োজন। শিয়রে এলার্ম্ জ্বলে, বারান্দায় ককুরের চোখে শুকতারা, জাগো জাগো রাজেন্দ্রাণী সুন্দর প্রাসাদে, নগ্নতার আবরণ দাও দূরে ফেলে দাও দূরে, বিছানায় পরিশ্রান্ত মিলনান্ত শাড়ির সাড়ায় দর্জায় হাওয়ার টোকা, গৃহলক্ষ্মী ওঠো পুণ্যবতী, নাও নাও টবের নীলায় ডুবে স্নান সেরে নাও ভোর হলে আসবে সেই কিষাণিটি বুকের পাঁজরে যার শতকোটি শিশুর কবর বলবে কেঁদে দাও মাগো দাও, একমুঠো পান্তা থাকে দাও! তুমি যারে জন্ম দেবে তার চাও নাকি দীর্ঘ পরমায়ু? (কাব্যগ্রন্থ : শ্রেষ্ঠ কবিতা)
T4
社会、权力与历史
T4
T4
T4
HIN
Agyeya
36. अंधकार में चली गई है
अँधकार में चली गई है काली रेखा दूर-दूर पार तक । इसी लीक को थामे मैं बढ़ता आया हूँ बार-बार द्वार तक । ठिठक गया हूँ वहाँ: खोज यह दे सकती है मार तक । चलने की है यही प्रतिज्ञा पहुँच सकूँगा मैं प्रकाश के पारावार तक; क्यों चलना यदि पथ है केवल मेरे अंधकार से सब के अंधकार तक? -या कि लाँघ कर ही उस को पहुँचा जावेगा सब-कुछ धारण करने वाली पारमिता करुणा तक- निर्वैयक्तिक प्यार तक?
T3
生命、时间与存在
T3
T3
T5
ARA
الشاعر بندر المحيا
قصيدة فنجال قهوه
نعم، يمه رسالات النّبوة في زمان الياس أعْرْف ان المُعَلِم فيْ المَدَارس نَبْأ رْسَالة.. صغَارٍ يسألوني عن كليب وغدرة الجَسَّاس! وأنا مثل الذي يَبْرد عَلى التَّفكِير في حاله! أشيل الأرض في جيوبي! وأجمّع للحَنين أنفَاس وطبشورٍ نعس في يْدَيّ ماجَا الحِلْم في بَاله! أنا هذا يايمه شاعرٍ صمته مْن الألماس! ولامنه حكى تَرْقص قْهَوْته فوق فنجَاله!
T4
社会、权力与历史
T6
T4
T4
LZH
胡次焱
嫠答媒
嫠答媒， 妾自憐。 妾家貧如洗， 妾貌粧不妍。 中年方擇配， 幸逢夫婿賢。 藍橋疑仙會， 紅葉開良緣。 俯以奉箕箒， 仰焉供豆籩。 粵從定六禮， 穩圖偕百年。 詎疑有家願， 倏罹中道捐。 城崩哭呦呦， 竹斑淚濺濺。 空房照明月， 幽隴淒寒烟。 禽鳥喧墓門， 魄降魂翩翩。 蛜蝛滿窗戶， 心結目涓涓。 寮室昔華屋， 埋玉今荒阡。 恨不即同穴， 何忍續斷絃。 翻思合𢀿初， 參透老婆禪。 如魚水遊泳， 如蔦蘿纏綿。 奈何生死闊， 泛泛水中船。 綢繆爲夫婦， 反覆如市廛。 徒貽楊華醜， 寧免柳絮顛。 妾頗親筆硯， 亦嘗閲簡編。 女不踐二庭， 婦不再移天。 陶嬰寡鵠吟， 衛妻孤燕篇。 或刑耳自誓， 或斷髮自全。 或劓鼻偃蹇， 或毀面迍邅。 吾足幸可刖， 吾臂不可牽。 卓卓節操立， 表表鳳孤鶱。 藐茲未亡人， 有意奉周全。 媒雖憫妾寡， 媒適重妾愆。 妾命春葉薄， 妾心頑石堅。 棲棲謀尺布， 豈不羨罽氈。 皇皇圖斗粟， 豈不思葷羶。 胝手任舂汲， 孰與奴婢千。 鞠躬跧衡茅， 孰與疏綺便。 枯荄欣回春， 缺月喜再圓。 世誰不樂此， 妾意獨不然。 理義自有閑， 物欲常無厭。 三少穢難洗， 五嫁醜莫鎸。 浮榮瞥似電， 遺臭流如川。 媒言頗喋喋， 媒意遽拳拳。 之死矢靡他， 斯言當真詮。 文姬殊妖媚， 易安亦嬋娟。 失身再事人， 彤管無取焉。 節義日以頹， 文章何足詮。 王母有差事， 青鳥信頻傳。 毋乃墮人慾， 反以汙天仙。 嫦娥豈不嫁， 空抱老金蟾。 所以廣寒宮， 萬古清鑒懸。 寧貧任勞鹿， 寧賤受磨研。 寧凍如寒蠅， 寧餓如饑鳶。 終不以快樂， 而易此憂煎。 井底水不波， 山頭石不遷。 再拜謝媒妁， 歸來雙淚漣。 十襲藏破鏡， 他年會黄泉。
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
CUSTOM:守节
ARA
الشاعر ابن الحمارة
قصيدة أَلا يا لَيلُ هَل لَكَ مِن صَباحِ
أَلا يا لَيلُ هَل لَكَ مِن صَباحِ وَهَل لأَسير نجمِكَ مِن سَراح أَلا يا لَيلُ طُلتَ عَليّ حَتّى كَأَنّك قَد خُلِقتَ بِلا صَباحِ فَهَلأ باتَت فُطَيمَةُ فيكَ تَشكو كَما أَشكو اِغتِرابي وَانتِزاحي أَرَدِّدُ زَفرَةَ المُضنى كَأَنّي جَريحٌ أَنّ من أَلَمِ الجِراحِ يُقَلِّبُني الأَسى جَنباً لِجَنبٍ كَأنّي فَوقَ أَطرافِ الرِماحِ دَعاني الحُبّ نَحوَكِ أَمَّ عَمروٍ فَطِرتُ إِلَيكِ خَفّاقَ الجَناحِ وَلَو أَسطِيعُ مِن طَرَبٍ وَشَوقٍ رَكِبتُ إِلَيكِ أَجنِحَةَ الرِياحِ أَحِبّتَنا رُوَيدَكُمُ عَلَينا فَقَد جَمَحَ الهَوى كُلّ الجِماحِ هُوَ القَدَرُ المُتاحُ جَرى عَلَينا وَمَن يَسطيعُ لِلقَدرِ المُتاحِ غَريبٌ حَلَّ دارَكُم فَأَضحَت لَهُ يَهماءَ مُوحِشَةَ النَواحي تَناكَرَتِ الوُجُوهُ بِها عَلَيهِ وَكانَت ذاتَ عَرفٍ وَاِنشِراحِ وَلَو شِئتُم لَما حَسُن اِنفِرادي بِأَشواقي وَلا وَجَبَ اطِّراحي وَقُلتُم إِنَّكُم تَجِدونَ وَجدِي وَهَيهاتَ المِراضُ مِن الصِحاحِ أَعاتِبُكُم لِأَنَّكُمُ بِخِلتُم وَأَنتُم قادِرُونَ عَلى السَماحِ
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
CES
Sekanina, František
CREDO.
Jsem básník slunce, hvězdných konstelací, květnatých lích a modrých dívčích zraků, poeta štěstí, který za soumraku do duší žen a leknínů se ztrácí, jsem zlatá muška, která v květů vůni nejliběj sní a nejraději trůní. Jsem básník slunce... Celý svět mi hraje paprsků snem a dovádivým svitem, vše, co se tiše kmitne pod blankytem, hranolem duše promítám v své háje, kde v svatých ohních vznáší se mé Božství nad oltáři a v bílých liljí množství. Jsem básník nocí, kdy se hvězdy čistí, srpnových nocí, plných mysterií, k nim duše má jak v bibli chodí čísti a jako červ se pod jich tichem svíjí –: mně zdává se, vše tato bílá světla že pro mne jen a pro mé dítě zkvetla. Jsem básník studánek a tichých hladí, kde jako tajemství se leknín chví, kde bílé rusalky a fauni mladí se honí v zášeří... Kde jako anděl jásá nad potokem má zlatá víla s azurovým okem. Pojď, zlatá vílo, dej mi ručku v dlaň a půjdem v kraj, kde bílé květy zrají, kde božím slunkem stále jásá stráň a v těžkých vůních mušky umírají – pojď, měsíc vyšel, rybník počal zpívat – budem se mlčky k svatým hvězdám dívat...
T1
自然、宇宙与地方感
T1
T1
T1
ARA
الربيع بن ضبع الفزاري
قصيدة أَلا أَيُّها الباغِي الذِي طالَ طيلُهُ
أَلا أَيُّها الباغِي الذِي طالَ طيلُهُ وَتبلالُه فِي الأَرضِ حَتَّى تَ عَوَّدا
T4
社会、权力与历史
T4
T4
T2
LZH
韓縝
崇法寺
久聞雲際山， 中有古招提。 新秋喜遠覽， 銳意窮攀躋。 出郭值微雨， 涼風曉萋萋。 陂陀越大嶺， 沙路凈無泥。 野沃稻田秀， 耒耜沿溝畦。 登岑復入谷， 漸過西山西。 舉首望華屋， 雙岸鬰相攜。 虛橋駕煙靄， 峻闥排虹霓。 下馬踏危級， 褰裳涉修梯。 超然層閣外， 仰視穹蒼低。 俯眺亦何有， 森森喬木齊。 喧囂從吏語， 嘲唽驚禽啼。 既飯復搜討， 林間得幽蹊。 巖阿訪靈迹， 大士常高棲。 古殿蝕苔蘚， 丹青暗塵㙠。 俯身踐危蹬， 側足緣深溪。 老樹陰潭黑， 風修亂蟬嘶。 懸泉洗陰壁， 瑩色如玻瓈。 佳觀誠可戀， 遲留懼顛擠。 捫蘿出天險， 始免魂神睽。 緩步淩巀嵲， 雙旌隨杖藜。 回瞻花雨地， 已被煙雲迷。 頓轡下平陸， 晴川留馬蹄。 新篁映碧宇， 野寺臨長堤。 乘倦駐歸策， 荒園步柔荑。 婆娑兩高樹， 磊落垂紅離。 汲井漱甘液， 拂塵觀舊題。 出門尚斜日， 隱隱聞城鼙。 勝概亦陳迹， 茫然失端倪。 爲詩記彷彿， 吾友無訶詆。
T1
自然、宇宙与地方感
T1
T1
T1
HIN
Kedarnath Singh
शहरबदल
वह एक छोटा-सा शहर था जिसे शायद आप नहीं जानते पर मैं ही कहाँ जानता था वहाँ जाने से पहले कि दुनिया के नक्शे में कहाँ है वह। लेकिन दुनिया शायद उन्हीं छोटे-छोटे शहरों के ताप से चलती है जिन्हें हम-आप नहीं जानते। जाने को तो मैं जा सकता था कहीं भी क्या बुरा था भैंसालोटन ? हर्ज़ क्या था गया या गुंटूर जाने में पर गया मैं गया नहीं ( वैसे भी संन्यास मैंने नहीं लिया था ) कलकत्ते से मिला नहीं छंद जयपुर जा सकता था पर गालता के पत्थरों ने खींचा नहीं मुझे शहर अनेक थे जिनके नामों का ज़ादू उन युवा दिनों में प्याज़ की छौंक की तरह खींचता था मुझे पर हुआ यों कि उन नामों के बारे में सोचते-सोचते जब एक दिन थक गया तो अटैची उठाई और चप्पल फटकारते हुए चल दिया पडरौना -- उसी शहर में जिसके नाम का उच्चारण एक लड़की को लगता था ऊँट के कोहान की तरह अब इतने दिनों बाद कभी-कभार सोचता हूँ मैं क्यों गया पडरौना ? कोई क्यों जाता है कहीं भी अपने शहर को छोड़कर -- यह एक ऐसा रहस्य है जिसके सामने एक शाम ठिठक गए थे ग़ालिब लखनऊ पहुँचकर। पर जो सच है वह सीधा-सा सादा-सा सच है कि एक सुबह मैं उठा बनारस को कहा राम-राम और चल दिया उधर जिधर हो सकता था पडरौना -- वह गुमनाम-सा शहर जहाँ एक दर्ज़ी कि मशीन भी इस तरह चलती थी जैसे सृष्टि के शुरू से चल रही हो उसी तरह और एक ही घड़ी थी जिससे चिड़ियों का भी काम चलता था और आदमी का भी और समय था कि आराम से पड़ा रहता था लोगों के कन्धों पर एक गमछे की तरह। पर शहर की तरह उस छोटे-से शहर का भी अपना एक संगीत था जो अक्सर एक पिपिहिरी से शुरू होता था और ट्रकों के ताल पर चलता रहता था दिन भर जिसमें हवा की मुर्कियाँ थीं और बैलगाड़ियों की मूर्च्छना और धूल के उठते हुए लंबे आलाप और एक विलम्बित-सी तान दोपहरी-पसिंजर की जो अक्सर सूर्यास्त के देर बाद आती थी इस तरह एक दुर्लभ वाद्यवृन्द-सा बजता ही रहता था महाजीवन उस छोटे-से शहर का जिसकी लय पर चलते हुए कभी-कभी बेहद झुंझला उठता था मैं कि वे जो लोग थे उनके घुटनों में एक ऐसा विकट और अथाह धीरज था कि शाम के नमक के लिए सुबह तक खड़े-खड़े कर सकते थे इंतज़ार नमस्कार ! नमस्कार ! मैं कहता था उनसे उत्तर में सिर्फ़ हँसते थे वे जिसमें गूँजता था सदियों का संचित हाहाकार...
T3
生命、时间与存在
T3
T1
T3
ZHO
老刀
放弃
终于想清楚了只有放弃比较彻底。一个小时前，突然接到一个电话，一个朋友哭着告诉我，他的妻子因吸毒而被抓进了派出所。我帮他打通了几个电话之后，开始决定放弃。先放弃钱，钱是好东西，好东西才会坑人。终于到了该放弃的时候。两天后我和几个捡垃圾的朋友喝了一次酒。喝过一瓶已经醉了，刮开酒包装上的不干胶，说再来一瓶。这一奖让我清醒了，我决定放弃诗。诗是好东西，好东西总让人伤心，一首诗，在他妈改革开放的前沿阵地换来了五年的封杀。明天，我要将钱和诗一起放弃。我准备将我的诗歌发表在钱的正面和反面，拿到最热闹的大街上去抛去洒，我不管他们当中谁是为钱谁是为诗而弯腰，我只想数一数世上还有多少傻瓜，争着抢着把我放弃的东西捡回家去．
T4
社会、权力与历史
T4
T4
T4
SLV
Kajuh - Destovnik, Karel
Češki
Težak je vsak korak v to gluho noč, ki v njej vse dni vihar rohni, strašan vihar, ki žge ljudi, da mro v poslednje zvezde zroč. Svetovi in zemlje izginjajo pod kruto silo, beseda vsaka je obsojena na molk in človek žre človeka kakor volk in ideali krinke so mamilo ... Tako je danes z nami, tak je čas, da je težko povedati v obraz ljudem besedo iz srca. A kadar vstal bo svet ves nov rat bo spet svoboden češki krov, takrat nasilja več ne bo in ne gorja.
T4
社会、权力与历史
T4
T4
T4
LZH
劉大方
病虎行
海北愁雲無從裂， 風如追兵雪如撒。 哀者老虎病無力， 百尺泉源都凍絕。 山中牛羊竟不來， 牙爪寂寂傷饑渴。 萬里兵刃色慘悽， 獐嬌鹿倨豺狼悅。 安得肉食復如初， 平地紛紛羽毛血。 一吼千年白日寒， 羣獸幽憂心骨折。 如今纏病未能興， 長戈硬弩無相殺。 世上青山不敢生， 青山盡是狐貍穴。
T4
社会、权力与历史
T4
T4
T4
DEU
Lenz, Jakob Michael Reinhold
Drittes Buch. Die Pest
Stärke dich, schüchterne Muse! gebükt schau tiefer hinunter In die dunkle Tiefe der Zeiten, wenn Rache des Schöpfers Durch die ganze Schöpfung allmächtiges Grausen verbreitet. Kommt ihr Diener des Todes, furchtbarer als euer Beherrscher, Fräßige Seuchen und Schmerzen und tükkische Krankheiten zeiget, Alle zeigt mir die knirschenden Zähne, die würgenden Klauen, Den blutschäumenden Schlund: umhüpft in scheußlichen Tänzen Das erschrokkene Auge der Phantasie, die sich sträubet, Weiter auf den Gefilden erfüllt mit Jammern und Abscheu, Fortzugehn und zu sehn die Natur verunstaltet durch Plagen. Dennoch will ich mit heiterer Stirn und gesezten Bliken Eure Verheerungen singen; denn wer die Ruhe im Busen Hegt, verhöhnet die Unruh auf Sturmbedekten Gebürgen, Horcht auf die brüllenden Wolken und lächelt der eiligen Blizze. Aus einer Mitternachtwolke ließ auf die schlummernden Hügel Jüngst ein Todesengel sich nieder. Da floß durch die Schatten Der blauflammende Strahl seines Schwerdts. Gleich nächtlichen Blizzen Füllt' er das brennende Thal, durchdrang widerstehende Wälder, Machte Palläste und Strohhütten fürchterlich hell. Auf einmal Breitete sich eine fremde Luft ums Antliz der Erde; Menschen die schnarchend in ihr den Lebensbalsam geathmet Athmen izt Gift ein: Tod ist ihr Element. Mancher dehnet sich noch im mördrischen Schlaf und stösset Dumpfes Röcheln hervor, oder winselt von grausen Phantomen Warnend umgeben; erwacht dann, blikt starr umher, kann nicht sprechen, Sinket abermal hin, und schläft sich ums ringende Leben. So leicht mähet der Tod die nichts befahrenden Halme. Blüht und prahlet ihr Blumen, ihr seid beim Morgenlicht Asche; Oder du stärkere Staude! und hättest du eiserne Wurzeln, Dennoch seufzest du bald, ein zweigloses Holz in den Flammen. Hirnlose Narren! die ruhig und ohne Sterbegedanken Täglich sich in den Vorhof des Todes ins Schlafgemach wagen. Diese stumme Stille, voll schwarzen heiligen Grauens, Dieser horchende Himmel aufs Flehn einsamer Gerechten, Dieser gegenwärtige Gott, mit dem sie allein sind, Wekket sie nicht. Wie Besessene auf dem Abhange des Felsen, Der über wartende Wogen sich bükt, ganz sicher entschlafen; Eine Bewegung stürzt sie herab: so entschlafen sie täglich. Glaubt ihr, ewiger Stoff umschließ' eure felsene Knochen, Oder euch werde aus Furcht, aus Güte der Mörder nicht morden? Lebt dann, Würmer eines Tages! und unter dem Hügel Der euch der Welt auf ewig entzieht, umwimmelt von Maden, Lernt den zu späten Gedanken an Tod und Ewigkeit denken. Izt steigt Phöbus hinter Gebürgen empor. Mit Entsezzen Sieht er durch schwerfällige Nebel, die nächtlichen Lager Mit unzähligen Leichen bedekt. Es schlüpfet sein scheuer Strahl durch des Lustschlosses Fenster: und sieh! der Herrscher des Landes Liegt, ein blosser Körper, auf seidnen Küssen: noch hält ihn Mit dem erdrosselnden Arm der Tod hohnlachend umschlungen. Um ihn liegen die Wächter, izt Aeser. Furchtlispelnde Stille Schwebt weit über dem öden Pallaste. Dort liegt eine volkreiche Stadt; ein dumpfes Gemurmel Schallet von aussen, hinter den sie verstekkenden Wällen, Wo die Spizzen der Thürme hinübergukken. Die Märkte Und die Thore und Gassen wimmeln wie Ameisenhaufen. Ehe man sieht, hört man schon Geräusch: das Schallen der Hämmer In den Schmieden, das Wiehern der Rosse, das Krachen der Kutschen Und die wilden Stimmen des hungrigen Pöbels am Fischmarkt. In der dämmernden Kammer sizt früh der Bürger, von Sorgen Dunkler wie von der weichenden Nacht umhüllet und sinnet Auf unermeßlichen Vorrath, als hätt' er ewig zu leben. Aber schon sperrt seine Gruft im nahen Kirchhof den Mund auf, Und in den Schatten des Winkels steht mit erhabener Hippe, Ihn zu mähen, der Tod bereit. Schnell warnet vom Kirch Thurm Ihn die klagende Sterbeglokke. Er höret sie, seufzet, Frägt nach dem Todten, und kehrt zurük zum Wucher. Doch plözlich Ruft die warnende Freundin zum andernmal das Entsezzen In seinen Busen hinab. Zwar noch scheint dies Sterben ein Zufall: Aber bald schallet ununterbrochen das ängstliche Rufen Dieser ehernen Predigerin. Nun fühlen sich sterblich, Die sich Unsterbliche dünkten. Die Gassen werden entvölkert. In den verschlossenen Häusern herrscht zunehmende Stille – Todesstille herrscht nunmehr. Die einsamen Glokken Heulen allein durch die giftigen Lüfte. Mit Schaufeln bewaffnet Wandeln die Todtengräber stumm einher, wie Gespenster, Machen das Pflaster zum Kirchhof, verscharren bey Haufen, und sinken Oft statt der Dekke des Grabes auf ihre Begrabnen hinunter. Vor ihm sieht ein vergnügter Vater die spielenden Kinder Ohne Leben hinfallen. Vergeblich schreyt er nach Hülfe, Nach dem gewohnten Arzt: er hört ihn nicht mehr. Da erblikt er Unvermuthet die eigene Beule, das Zeichen des Todes, Fühlet die Angst sein Herz umklemmen, wird ohnmächtig, sinket Auf die Leichen der Kinder. Zwar um ihn blizzet das Silber, Das er ängstlich gesammelt, die langen Spiegel, die seidnen Mahlerischen Tapeten, die marmornen Säulen stehn um ihn, Aber sie helfen ihm nichts: sie sind unthätig. Er schmachtet In dem Reichthum begraben umsonst nach dem Kruge des Landmanns Mit der reinen Quelle gefüllt, seine Hizze zu lindern. Lange schallt seine sterbende Stimme durchs einsame Zimmer Und giebt in dem gewölbten Saal ein schrekliches Echo; Bis der grausambarmherzige Tod, allein zu errufen, Zwischen ihm und der leeren Welt den Vorhang schnell zuzieht. Ein verreiseter Sohn kehrt um zu den wartenden Eltern, Schmekt den süßen Kuß des frohen Vaters zum voraus Und der weinenden Mutter. Indem er der Wohnung sich nahet, Schwebt die Ahndung ihm nach: sie wendet die giftige Urne Ueber sein Haupt um, beströmt ihn mit Angst und leitet vom Antliz Das wie Rosen geglühet, das Blut hinunter zum Herzen. Schnell behüpft er die Treppe, öfnet die Thüre mit Zittern, Gukt ins Vorzimmer, schlüpft in den Saal: sind't alles öde. Kindliche Tränen stehen bereit im blizzenden Auge: „Wie ist alles hier öd'!“ Er steht, sieht um sich und rufet Mit erbebender Stimme: „Mein Vater! Wo bist du, mein Vater? Mutter! Geschwister, wo seid ihr?“ Indem siehet vom Hofe Eine magre Gestalt von aussen durchs Fenster. Er flieget, Stürzet hinzu und erkennt in kläglicher Stellung den Vater. Schnell will er hin, seine dürren Füsse gerührt zu umschlingen: Aber der winkt mit der Hand und rufet hohl und gebrochen: „Flieh, Geliebtester! flieh! Mein Hauch wird dich tödten: entweiche! Sieh, dort liegt deine Mutter! Dort wo ich den Sand aufgethürmet, Liegen in einer Grube all deine Geschwister und izzo Werd auch ich hinsinken zu meinen Begrabnen. O wohl mir, Daß mein brechendes Auge noch dich gesehen! Verlaß mich! Flieh! O wohl mir, o wohl mir!“ Hier sinkt er stolpernd aufs Antliz. Ohne Besinnung stehet der Sohn da. Bald wird er die Leiche Mit seinen Tränen salben und mit wiederfoderndem Aechzen, Daß es die Einöde hört, und ihm die Wälder nachwinseln, Mit zerrissenem Herzen und kraftlosen Händen begraben. O der furchtbaren Plage! der ganze Mensch empört sich Bey ihrer Vorstellung. Muse! auch du fühlst Schaudern: so schaudert Ein mitleidiger Herold wenn er dem bangen Gefangnen, Der mit Tränenschwellendem Auge sein Urtheil erwartet, Seltne Martern verkündigt. Doch laß die Hand noch nicht sinken, Noch an der Harfe hinunter nicht sinken, bis alles vollführt ist, Wozu du Feuer und Muth in meinen Busen gesenket. Wenn das starre Auge, das im Begrif ist zu brechen, Freunde unkenntlich bemerkt, die um mich bekümmert herumstehn, Die mir die kalte lezte Träne, den Todesschweiß sanfte Von meinen Wangen wischen, und mein halbtaubes Ohr hört weit in dem Zimmer zärtliches Lispeln und Schluchsen: Ach dann fühlt das stehende Herz im Tode noch Labsal, Und mein dunkler Blik ist dankbar auf die geheftet Die mir ihr Mitleiden gönnen. Doch wenn ich, ach! wenn ich auf hartem Lager nun liege, und meine Zunge vertroknet, mein banges Auge irret nach Helfern umher, die kalte verdorrte Hand strekt flehend sich aus: und alles um mich ist öde; Keiner steht um mein Lager, versteht mein Aechzen und mildert Durch des Arztes bittere Stärkung die Wuth meiner Schmerzen: Tod wie fürchterlich wirst du dann! dann würd' es selbst Weisen Schwer zu sterben. Hier ist ein liebliches Feld mit grünem Teppich bezogen, Daß der Säemann sich der reichen Erndte schon freute: Aber nun ist sie gemein; ihn hat das Grab eingeerndtet. Hier will ich wandeln und lauschen, ob ich Lebendige finde. – Ach schon wandert mein Fuß den Morgen, den Mittag, den Abend, Wandert in Wüsten. Die Thäler die sonst so frölich erschollen Von dem wilden Jauchzen der Hirtenflöthen, den Stimmen Weidender Heerden, dem Plaudern des geselligen Landmanns Hinter dem furchenden Pfluge, stehn verlassen. Aus jenem Dichten Gebüsche heulet der Wasserfall nur und das Wehen Furchtbarer Zephire, gleich dem Wehn herzueilender Flügel Eines Todesengels. Die Rosen unter dem Schatten, Hängen, von keinem bewundert, verwelkt von giftigen Lüften Die sich entwikkelnden Knospen verblichen zu Boden. Auch schweigen Die Bewohner der Zweige: sie flohn in dunkelen Schaaren Bessern Gegenden zu. Auf silberwallenden Teichen Dampft undurchsehbarer Nebel: die Bürger der Fluthen versenken, Aus ihrem Elemente verjagt, sich tief in dem Schlamme. Alles trauret. Wohin soll ich fliehn? Ein Grausen befällt mich, Da ich allein und verlassen die öden Fluren durchstreiche. Dort der treue Bekannte, der inniggeliebte Verwandte Ist nicht mehr. Schwarzer Gedanke! – doch welch ein plözliches Murmeln Schallet von jener Hütte, die hinter dem buschvollen Hügel Scheu ihr mooßiges Haupt erhebet. Heil mir! ich höre Menschliche Stimmen. O eilet, zitternden Füsse, ihr werd't dort Menschen finden. O hindert mich nicht, ihr Steine des Akkers Und du wallendes Korn! Allein was seh ich? nicht Menschen: Nein es sind wilde Thiere in menschliche Glieder gehüllet. Ach sie schleppen schändliche Beute aus traurenden Thoren; Selbst der heiligen Leichen hat ihre Faust nicht geschonet. Tod wird dir folgen, abscheulicher Geiz! der noch dem Gewinne Fröhnt, wenn alles um ihn schon Busse predigt, der noch an Tand und gestohlnem Puppenspiel klebt, wenn die ernste Stimme Des Allmächtigen schon die Todesengel herabsendt, Um die Erde zu säubern und Sünder zum Richtstuhl zu rufen. Und wozu scharrest du, Unsinn! und häufest dir Lasten, die tiefer Nur ins Grab, in die Hölle dich niederdrükken? Sind Vögel, Denen das Messer die Kehle berührt, auf Würmer noch gierig? Aber laß uns, o Muse, die stille Hütte besuchen! Schon eröfnet sich uns die furchtsam knarrende Thüre. Welch ein Anblik! Gestrekt, mit halbgebrochenen Augen Liegt ein Ehrwürdiger. Die einzelnen eißgrauen Haare Stehn in wilder Verwirrung emporgesträubt, und die Mienen Seines blassen Gesichts verrathen Kummer und Hoheit. Neben ihm mit zerstörter Schönheit ein unschuldig Mädchen! Blaue geöffnete Lippen zeigen die marmornen Zähne: Izt ein schreklich schöner Anblik! ein Schleier dunkeler Lokken Dekt die in Todesblässe noch reizenden Wangen: die zarten Hände ruhn auf dem Busen, gefaltet, als wären sie, noch zum Lezten Gebet erhaben, schlaff herunter gesunken. So durch den plumpen Nord vom zersplitterten Stocke gerissen Liegt eine aufgeblühete Rose: so reizt ihre Schönheit Selbst wenn die hochrothen Blätter unter den spottenden Disteln Einsam zerstreut glimmen und zusehends verblassen. Also sind sie nun hin, die Bewohner des ländlichen Hauses Und die Freunde der Tugend, der sanften unschuldigen Freuden. Siehe die Wohnung selbst scheint den Verlust zu betrauren Und die Linden umher, sie stürzen ihr Laub von den Wipfeln Und stehn nakkend, vermissend die wartende Hand ihres Pflegers. Ach wo bin ich? Wie klopfet mein Herz! Ich fühle die Wange Naß von strömenden Tränen; ich fühle die Lippen erzittern. Flieht, flieht schrekliche Bilder! von meinem verirreten Auge: Flieh, entsezlicher Traum! aus der geängsteten Seele. Vater der schwachen Sterblichen, der du aus Thon sie gebildet Und sie dir ähnlich gemacht, der du zum Thon sie zurückhauchst, Noch, noch wank' ich nicht einsam um die giftdampfenden Gräber Hingesunkener Brüder, noch segn' ich das liebliche Murmeln In denen Straßen, das frohe Gedränge der Märkte. O wohl mir! In den schallenden Hayn will ich gehn und die traurige Harfe An einen Buchbaum hängen, ich will die sanftere Flöthe Von dem freundlichen Schäfer leihen und mit den Bergen Und mit dem Wiederhall scherzen, und Doris Namen ihn lehren: Denn noch wank ich nicht einsam um die Giftdampfenden Gräber Meiner Brüder, der Menschen, die, mir zum Trost, eine Erde Mit mir bewohnen, die mit mir der Sturm trift, der donnernd daherbraußt, Mit mir der Veilchen schmeichlender Duft im Sonnenschein labet.
T3
生命、时间与存在
T3
T3
T3
RUS
Теплова Надежда Сергеевна
На смерть А. С. Пушкина
Смиритеся, отважные мечтанья, Здесь ничему свершиться не дано! Великому - предначертанье! Прекрасному - мгновение одно! Еще твоих мы ждали песнопений, - Все кончено! твой грозный час пробил, Наш вековой поэт и гений, Исполненный могущественных сил! Так, и тебя судьба не пощадила! Задумчиво над урною твоей Главу Поэзия склонила. Кто заменит утраченное ей? Как важны были начинанья! Увы! сколь кратко бытие! Но имя славное твое Веков грядущих достоянье!
T3
生命、时间与存在
T3
T3
T3
ARA
عرقلة الكلبي الدمشقي
قصيدة ما كلام الوشاةِ إلا كلامُ
ما كَلامُ الوُشاةِ إِلّا كِلامُ وَحَمامُ الأَراكِ إِلّا حِمامُ كُلَّ يَومٍ لِلصَبِّ شَهرٌ إِذا لَم يَرَ فيهِ الحَبيبَ وَالشَهرَ عامُ لَيتَ شِعري أَحبابَنا ذاكِرونا لا لَعَمري ما لِلظِباءِ ذِمامُ عَذَّبوني وَذاكَ في الحُبِّ عَذبٌ اِسهَروا مُقلَتَيَّ عَلَيهِمُ وَناموا حَبَّذا حَبَّذا زَمانٌ تَقَضّى وَاللَيالي كَأَنَّها أَيّامُ ذُبتُ شَوقاً فَما لِجِسمي خَيّالٌ طَمَعاً في حَديثِ مَن لا يُرامُ صاحِ قَد كَثَّرَ الحَواسِدُ في الحُبِّ لَنا وَالوُشاةُ وَاللُوَّمُ شَبَّهوا مَن هوبَتُ بِالبَدرِ جَهلاً كَذَبوا ما تَساوَتِ الأَقدامُ لَيسَ لِلبَدرِ طُرَّةٌ وَجَبينٌ وَعَذارٌ وَمَبسِمٌ وَقَوامُ قَمَرٌ سُحبُهُ الغَلائِلُ وَالشَعرُ دُجاهُ وَضَوءُهُ الاِبتِسامُ بابِلِيُّ اللِحاظِ في كُلِّ عُضوٍ فِيَّ مِن قَوسِ حاجِبَيهِ سِهامُ حَرَّموا ريقَهُ عَلَيَّ وَلَكِن صَدَقَ الشَرعُ ما تَحِلُّ المُدامُ ما حَرامٌ إِحياءُ صَبٍّ وَلَكِن قَتلُ نَفسٍ بِغَيرِ جُرمٍ حَرامُ
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
LZH
许乃穀
哈密回城九龙树行
伊吾城， 滚白寺， 红柳千年谁位置？ 火龙得气欲拏云， 金蛇作势先蟠地。 孤根劈破剩苍皮， 皮开迸出轮囷枝。 枝分四兮干分九， 忽伏忽起争离奇。 枝枝珊瑚撑， 叶叶翡翠垂。 捫之鳞甲赤， 雪后全身白。 一生梦不到楼台， 百弓地只邻阡陌。 可有少妇红泪弹， 那得文人青眼看。 竟使奇才沙碛老， 殊方苍莽悲穹昊。 岂知杰士成大功， 半在龙沙绝域中。 卫霍奇勋书竹帛， 韩范高名争华嵩。 历尽冰霜神骨清， 不经忧患何由生。 柳乎龙乎吾语尔， 莫因坎𡒄鸣不平。 会须腾挪天上行， 洒雨润泽千夫耕。
T3
生命、时间与存在
T1
T3
T3
ZHO
一地雪
雨滴敲碎黑夜
雨滴敲碎黑夜 唤醒低迷的思想。 电话这端我说无尽的闲话， 以每分钟两角的速度 抵达一个荒诞。而你 更让茶叶翻卷 出无奈，香气缭绕。 雨断断续续，时小时大。 灯光下，影子生错觉， 天涯与咫尺混淆。唉！ 你说做个好梦，仿若 一朵蒲公英擦过掌心。 其实没人能区分梦里梦外， 真假难辨啊， 虚实难分。这世界， 爱情也走穴。而我的爱却 坚如磐石。 我要把这高尚零存整取， 献给我眷恋的大地。
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
IND
Kelina sabet Samosir
KEBODOHAN KU
KEBODOHAN KU Oleh Kelina sabet Samosir Tak sedikit orang menanyakan keberadaanku Tak banyak juga orang peduli tentang ku Tersenyum ku membalas sapaan mereka Ceria yang dulu masih ku kobarkan di keramaian Namun Tak satu orang pun tau histerisnya tangisan ku Kesedihan terus menyelimuti ku Jeritan dari dalam hati seolah membunuhku Tak satu pun orang tau lelahnya aku Tepatnya seperti ini... Malam ku nan gelisah, terbitnya matahari ku terbangun tanpa tujuan Berapa lama lagi hari membosankan untuk ku jalani??? Bukankah sudah cukup lama? Masihkah disana ada mimpi menunggu ku? Dimana harus ku temukan Ataukah sudah hangus di telan kebodohanku Ku mohon... Jangan biarkan aku tersesat seperti ini Jangan menguras jernihnya air dari sepasang mataku Cukuplah sampai disini Kebodohanku
T3
生命、时间与存在
T3
T3
T3
ARA
الشاعر أحمد آل عبد القادر
قصيدة أَشكو إِلى الرَحمنِ من عاذلٍ
أَشكو إِلى الرَحمنِ من عاذلٍ أَذابَ قلبي كُلَّما كَلَّما ألحَّ في العذلِ ولم يَرعَوِ في عاشقٍ يَبكي الدِما في الدُما أقصر فلستُ بالمرعَوِي لو نلتُ ما أُصغِي وربِّ السَما
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
ARA
الشاعر عبد الحفيظ جواحي
قصيدة رحيل العشق
يا ساكن القلب إنّ العشق مرتحل أردى الفؤاد بما قد نابه الكسل أتى على العشق أمر لا دواء له هوى الفؤاد له وانسابت المقل قد كنت أعشق والأيّام طائعة محاسن الغيد فيها العيش مختزل أحببت حتّى إذا لاحت بشائرنا مع الحبيب أتى ما أمره جلل ولّى شعور الهوى من مهجتي هربا كما تولّى لخوف خارب عجل مرّ الغرام كما مرّت دقائقه مرّ السّحاب سريعا وهْو منتقل سُقيت منه كؤوسا طعمها عسل حتّى ارتويت فراح الطعم والعسل ما كنت أحسب أنّ القلب ذو شبع من الغرام أوَ انّ العشق يبتذل حتّى امتلا القلب وانسابت جوانبه عشقا كما فاض من مخزونه السُّحُل يا ليت قلبي كبيرا غير ممتلئ خاو وأرضى بقلبي وهْو معتدل إلّا امتلاه فذا ما كان عذّبني وذا الذي أنا من بأسائه وجل يا ليت دهري له عود إلى زمن به الأماني مع المعشوق تتّصل وليلة بتّها في الحبّ مفتكرا أجول والعين ممّا لاح تكتحل أمست لياليّ في داء يمرّغني رميت شخصي وغيري صرت أنتحل يا صدمة قهرت قلبي بشدّتها هلّا انجليت لعلّ الدّاء يرتحل هلّا تركت الذي أحببته سلفا كان الذي بهواه الدّهر أشتغل سواه لا أرتضي من بعده عوضا خذي الأخلّة مَن في القلب قد نزلوا خذيهمُ بالذي أعطيته سلفا وعدا لحين وآن اليوم ذا الأجل ربّي وإن كان ما أخشاه مكتتبا أنت الرّحيم وقد أردانيَ الزلل اكشف هموما على ذا القلب قد نزلت وامنن بفتح لقلب غرّه الأمل
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
ARA
الشاعر أبو الهدي الصيادي
قصيدة لآل النبي أنجال حيدرة الوغى
لآل النبي أنجال حيدرة الوغى بني البضعة الزهرا مقام علا العليا مودتهم فرض عظيم وحبهم تطيب به الأخرى وتحلو به الدنيا
T5
神圣、超验与智慧
T5
T5
T2
ARA
الشاعرة حميدة بنت النعمان بن بشير
قصيدة وَليس فيضٌ بفيّاض العطاء لنا
وَليس فيضٌ بفيّاض العطاء لنا لكنّ فَيضاً لنا بالقيء فيّاضُ لَيث الليوثِ علينا باسلٌ شرسٌ وَفي الحروب هيوبُ الصدرِ جيّاضُ
T4
社会、权力与历史
T4
T4
T4
ARA
الشاعر حصين السعدي
قصيدة قَد قُلتُ لَما أَرهَجَت لي عَجاجَةٌ
قَد قُلتُ لَما أَرهَجَت لي عَجاجَةٌ هَوى قَطَرِيُّ وَسطَها يَتَذَبذَبُ فَيا قَطَرِيُّ بنُ الفُجاةِ أَما لَنا جَوابٌ لَحاكَ اللَهُ إِلّا المُشَطَّبُ فَلَمّا أَبى إِلا اللَجاجَ بِقَتلِنا نَظَرَتُ وَكانَ المُستَجارَ المُهَلَّبُ عَفُوُّ عَنِ الذَنبِ العَظيمِ كَأَنَّهُ لِمَن لَيسَ يَرجو العَفوَ عَن ذَنبِهِ أَبُ عُقوبَتُهُ فيما يُعاقِبُ غَيرَهُ عَلَيهِ بِمَصقولِ الظَبا حينَ يَغضَبُ يُعاتِبُهُ المَرءُ الشَفيقُ نَصيحَةً يَزيدُهُمُ عَفواً إِذا القَومُ أَذنَبوا لَحِقتُ بِهِ لَمّا اِستَبانَ ضَلالُهُ كَأَنّي إِلَيها كُنتُ بِالأَمسِ أَهرُبُ فَما جِئتُهُ أَعشو إِلَيهِ بِشُبهَةٍ وَلا طالِباً مالاً وَلا الجاهَ أَطلُبُ وَلكِنَّني أَحدَثتُ لِلَّهِ تَوبَةً نُقِلتُ إِلَيها وَالقُلوبُ تَقَلَّبُ وَلَم تَكُ بي بَعدَ البَصيرَةِ عَرجَةٌ وَلَم يَكُ لي بَعدَ المُهَلَّبِ مَذهَبُ
T5
神圣、超验与智慧
T5
T5
T5
HIN
Ram Prasad Bismil
15. आज़ादी-इलाही ख़ैर! वो हरदम नई बेदाद करते हैं
इलाही ख़ैर! वो हरदम नई बेदाद करते हैं। हमें तोहमत लगाते हैं, जो हम फ़रियाद करते हैं। कभी आज़ाद करते हैं, कभी बेदाद करते हैं। मगर इस पर भी हम सौ जी से उनको याद करते हैं। असीराने-क़फ़स से काश, यह सैयाद कह देता, रहो आज़ाद होकर, हम तुम्हें आज़ाद करते हैं। रहा करता है अहले-ग़म को क्या-क्या इंतज़ार इसका, कि देखें वो दिले-नाशाद को कब शाद करते हैं। यह कह-कहकर बसर की, उम्र हमने कै़दे-उल्फ़त में, वो अब आज़ाद करते हैं, वो अब आज़ाद करते हैं। सितम ऐसा नहीं देखा, जफ़ा ऐसी नहीं देखी, वो चुप रहने को कहते हैं, जो हम फ़रियाद करते हैं। यह बात अच्छी नहीं होती, यह बात अच्छी नहीं करते, हमें बेकस समझकर आप क्यों बरबाद करते हैं? कोई बिस्मिल बनाता है, जो मक़तल में हमें ‘बिस्मिल’, तो हम डरकर दबी आवाज़ से फ़रियाद करते हैं।
T4
社会、权力与历史
T4
T4
T4