language
stringclasses 81
values | author
stringlengths 1
120
⌀ | title
stringlengths 1
409
⌀ | text
stringlengths 4
32.8k
| theme_code
stringclasses 6
values | theme_category
stringclasses 6
values | deepseek-v3-1-250821
stringclasses 6
values | kimi-k2-250905
stringclasses 6
values | doubao-seed-1-6-lite-251015
stringclasses 196
values |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
JPN
|
京極御息所
| null |
すみそめの こきもうすきも みるときは かさねてものそ かなしかりける
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
PAN
|
امرتا پریتم
|
چیتر دا ونجارا آیا بُچکی موڈھے چائی وے
|
چیتر دا ونجارا آیا بُچکی موڈھے چائی وے
اساں وہاجی پیار کتھوری ویہندی رہی لوکائی وے
ساڈا ونج مبارک سانوں ، کل ہسدی سی جیہڑی دنیا
اوہ دنیا اج ساڈے کولوں چُٹکی منگن آئی وے
برہا دا اک کھرل بلوری جندڑی دا اساں سُرما پیٹھا
روز رات نوں انبر آکے منگدا اک سلائی وے
دو اکھیاں دے پانی اندر، کل اساں کجھ سُپنے گھولے
ایہہ دھرتی اج ساڈے ویہڑھے چُنی رنگن آئی وے
ککھ کان دی جُھگی ساڈی، جند دا موڑھا کتھے ڈاہیے
ساڈے گھر اج یاد تیری دی چننگ پراہونی آئی وے
ساڈی اگ مبارک سانوں، سورج ساڈے بوہے آیا
اوس نے اج اک کولا منگ کے اپنی اگ سُلگائی وے
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T3
|
T2
|
JPN
|
宗泰(藤原時宗男)
| null |
かかれとは いのらさりしを みしめなは あらぬこころの たれにひくらむ
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
SPA
|
Ricardo Cester
|
El antifaz
|
Sarcasmo horrible, sociedad maldita,
farsa irritante, hipócrita finura;
por todas partes la mentira impura,
triunfante el vicio, la verdad proscrita.
¿ A qué el disfraz, cuando tras él palpita
ficción más necia y opresión más dura?
¡Cuando es el rostro en la mortal criatura
disfraz del alma que jamás se quita!
Se miente con sonrisa aduladora
que odio envuelve, cual víbora rastrera,
que fingiendo besar muerde traidora
Y al decir la verdad franca y sincera
se oculta el rostro que el rubor colora
¡Cual si oprobio y baldón la verdad fuera!
|
T4
|
社会、权力与历史
|
T4
|
T4
|
T4
|
LZH
|
劉堯晦
|
朱陵洞
|
慣熟山前路,
行吟人不疑。
磵迴青嶂合,
雲涌碧簾垂。
石髓浮春酌,
金光動曉曦。
元虛不可覓,
攲枕問希彝。
|
T5
|
神圣、超验与智慧
|
T1
|
T5
|
T5
|
ENG
|
Dante Gabriel Rossetti
|
The Blessed Damozel
|
THE blessed Damozel lean'd out
From the gold bar of Heaven:
Her blue grave eyes were deeper much
Than a deep water, even.
She had three lilies in her hand,
And the stars in her hair were seven.
Her robe, ungirt from clasp to hem,
No wrought flowers did adorn,
But a white rose of Mary's gift
On the neck meetly worn;
And her hair, lying down her back,
Was yellow like ripe corn.
Herseem'd she scarce had been a day
One of God's choristers;
The wonder was not yet quite gone
From that still look of hers;
Albeit, to them she left, her day
Had counted as ten years.
(To one it is ten years of years:
...Yet now, here in this place,
Surely she lean'd o'er me,—her hair
Fell all about my face....
Nothing: the Autumn-fall of leaves.
The whole year sets apace.)
It was the terrace of God's house
That she was standing on,—
By God built over the sheer depth
In which Space is begun;
So high, that looking downward thence,
She scarce could see the sun.
It lies from Heaven across the flood
Of ether, as a bridge.
Beneath, the tides of day and night
With flame and darkness ridge
The void, as low as where this earth
Spins like a fretful midge.
But in those tracts, with her, it was
The peace of utter light
And silence. For no breeze may stir
Along the steady flight
Of seraphim; no echo there,
Beyond all depth or height.
Heard hardly, some of her new friends,
Playing at holy games,
Spake gentle-mouth'd, among themselves,
Their virginal chaste names;
And the souls, mounting up to God,
Went by her like thin flames.
And still she bow'd herself, and stoop'd
Into the vast waste calm;
Till her bosom's pressure must have made
The bar she lean'd on warm,
And the lilies lay as if asleep
Along her bended arm.
From the fixt lull of Heaven, she saw
Time, like a pulse, shake fierce
Through all the worlds. Her gaze still strove,
In that steep gulf, to pierce
The swarm; and then she spoke, as when
The stars sang in their spheres.
'I wish that he were come to me,
For he will come,' she said.
'Have I not pray'd in solemn Heaven?
On earth, has he not pray'd?
Are not two prayers a perfect strength?
And shall I feel afraid?
'When round his head the aureole clings,
And he is clothed in white,
I'll take his hand, and go with him
To the deep wells of light,
And we will step down as to a stream
And bathe there in God's sight.
'We two will stand beside that shrine,
Occult, withheld, untrod,
Whose lamps tremble continually
With prayer sent up to God;
And where each need, reveal'd, expects
Its patient period.
'We two will lie i' the shadow of
That living mystic tree
Within whose secret growth the Dove
Sometimes is felt to be,
While every leaf that His plumes touch
Saith His name audibly.
'And I myself will teach to him,—
I myself, lying so,—
The songs I sing here; which his mouth
Shall pause in, hush'd and slow,
Finding some knowledge at each pause,
And some new thing to know.'
(Alas! to her wise simple mind
These things were all but known
Before: they trembled on her sense,—
Her voice had caught their tone.
Alas for lonely Heaven! Alas
For life wrung out alone!
Alas, and though the end were reach'd?...
Was thy part understood
Or borne in trust? And for her sake
Shall this too be found good?—
May the close lips that knew not prayer
Praise ever, though they would?)
'We two,' she said, 'will seek the groves
Where the lady Mary is,
With her five handmaidens, whose names
Are five sweet symphonies:—
Cecily, Gertrude, Magdalen,
Margaret and Rosalys.
'Circle-wise sit they, with bound locks
And bosoms covered;
Into the fine cloth, white like flame,
Weaving the golden thread,
To fashion the birth-robes for them
Who are just born, being dead.
'He shall fear, haply, and be dumb.
Then I will lay my cheek
To his, and tell about our love,
Not once abash'd or weak:
And the dear Mother will approve
My pride, and let me speak.
'Herself shall bring us, hand in hand,
To Him round whom all souls
Kneel—the unnumber'd solemn heads
Bow'd with their aureoles:
And Angels, meeting us, shall sing
To their citherns and citoles.
'There will I ask of Christ the Lord
Thus much for him and me:—
To have more blessing than on earth
In nowise; but to be
As then we were,—being as then
At peace. Yea, verily.
'Yea, verily; when he is come
We will do thus and thus:
Till this my vigil seem quite strange
And almost fabulous;
We two will live at once, one life;
And peace shall be with us.'
She gazed, and listen'd, and then said,
Less sad of speech than mild,—
'All this is when he comes.' She ceased:
The light thrill'd past her, fill'd
With Angels, in strong level lapse.
Her eyes pray'd, and she smiled.
(I saw her smile.) But soon their flight
Was vague 'mid the poised spheres.
And then she cast her arms along
The golden barriers,
And laid her face between her hands,
And wept. (I heard her tears.)
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
RUS
|
Кобылинский Лев Львович
|
Погибшая
|
Взор, ослеплённый тенью томных вежд,
Изнемогая, я полузакрыла,
О, в спутницы я не зову Надежд:
Пускай они крылаты, я бескрыла.
Я глубже вас, быть может, поняла
Всех ваших слов и дел пустую сложность,
И в спутницы до гроба избрала
Бескрылую, как я же, Безнадёжность.
Я плакала у своего окна,
Вы мимо шли, я опустила штору,
И бледный мир теней открылся взору,
И смерть во мне, со мною тишина!
Я сплю в бреду, я вижу наяву
Увядшие в дни детства маргаритки,
Я улыбаюсь на орудья пытки!..
Кто нас рассудит, вы иль я живу?
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T3
|
T3
|
CES
|
Vlna, František
|
Orion.
|
Ej, což tě rmoutí, široká dolino,
jež’s napojila první moje zraky,
že líce své jak čelo nevěstino
obtáčíš smutně mlhavými mraky?
Ej, což tě rmoutí, šírošírý kraji,
ztopený v záři pršků luny bledé,
jehožto luhem jasné vlny hrají,
kde jarý tok Vltavy kroky vede?
Ej, což tě rmoutí, šírošírý kraji,
jediná slastná lásko duše mojí?
Již jdu, již jdu položit hlavu svoji,
kde šeřem písně vánků tvojich hrají!
Tvá sláva zhynula v kratičké době,
zbořených hradů rumy svalily se,
na hřebu meče řinčí, pouto v kobě,
a rodných písní proudy skalily se.
Ach, marně lev tvůj, hlavou potřásaje,
zem sesypat chce se tvých králů hrobu
a marně ryje, katy proklínaje,
Čech rádlo v ztuhlou země ve útrobu.
Vše marno, marno – národ postonává,
a co jej bídně při životu chová,
je dávno v květu opadalá sláva,
již v lék mu skytá píseň básníkova.
Žel tušíme, co as nám osud chová,
a běda věřit, co se mysli vtírá;
jet propastí ta hloubka myšlenková,
jež našim nadějím se otevírá.
Když skropen krví oltář obětovní,
což nesmazána ještě dávná vina?
Již setlel popel kajícího syna;
tajemná moci, zda jsme sobě rovni?
O žel, zda tvoje nezlomená síla
svou oběť na hrobu až okraj klátí,
pak spása naše teprv uhodila,
kde věčný sen vše boly srdce krátí.
Zvučí na větvi zpěvy ptáčete,
že každé srdce v zachvění se sklání,
jen vy proč oči posud pláčete?
Zda ona hvězda není hvězdou ranní?
Noc zanikla a šerem jitro vstává
a světa šířem letí, temno plaše,
blesk přejasný; despota postonává
a lidstvo vítá svého mesiáše.
Buď vítán, vítán! Má i duše jásá
a cestou klesty olivové klade. –
Svobody touho, ty’s ta lidstva spása:
buď zdrávo, zdrávo, bohatýrstvo mladé!
Ó naděje, ó nedej, nedej věřit
v ty temné listy osudové moci;
hle, vidím národ proudu vlny čeřit
a jitro vstávat po deštivé noci.
Na luhu svěží tráva zelená se,
nad osením zas skřivan luzně zpívá,
na sadě růže rdí se v nové kráse
a lidské srdce v své se nitro dívá.
Ó, žije, žije! tepna znovu hraje;
a mozkem bujný myšlenek proud teče,
a prapor chví se, nad zástupem vlaje,
nad syny oněch z kalicha a meče!
Ba národ žije, národ neumírá
jak bílá muška za večera v břehu,
již splaví vlna, zahalí noc čirá.
On řeka sama na bouřlivém běhu,
a zda ji propast pohřbí ve svém lůně,
jak hromů chasa v hlubinách to brojí,
a zem se chví a ku porodu stůně,
až pukne hrob a proud se znovu rojí.
Jen sluncem vyschne bystřina, co spíchá
záhubným chvatem hynout na úskalí:
života nemá, bouř ji živí lichá;
však mocný proud se stejně k cíli valí.
Ó hvězdo jitřní dlouhých šerých nocí
v temnotě probdělých a v pláči štkaných,
ty hvězdo plavců mroucích bez pomoci,
ty kotvo srdcí k zoufalosti hnaných,
na siré stepi vlažné rosy zdroji,
sklenutá duho nad zkrveným dolem,
prapore lidstva v zoufalosti boji,
balšáme duší utrápených bolem,
ó naděje! viz, hlouček tvojich synů
za mocný prapor svobody se bije,
ó, neprchej, ty těcho srdcí z klínu,
až nový den nám vavřín v skráně svije!
|
T4
|
社会、权力与历史
|
T4
|
T4
|
T4
|
ZHO
|
方书华
|
一个人的沟壑
|
冈底斯山下
狮泉河宽广的河谷寂静
我游走于河滩之间
努力放大自身的渺小
就像远处,隐在河谷尽头的
沟壑,有充足的时间迷惘
我努力说服内心的恐惧
鼓励自己
去谈一场恋爱
就像这河谷的卵石
去撞击另一枚卵石
不管你醒不醒来
即便是一种损耗与破碎
这清脆的声音
对这苍凉而悲观的世界
也是一种幸福的提醒
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T3
|
T3
|
HIN
|
Sunil Gangopadhyay
|
पर्दा हट जाता है
|
पर्दा हट जाता है
देखता हूँ दूर अंधेरी स्मृति के उस पार हैं
सैकड़ों कारागार, कालिख जाते और धुएँ से भरे
या फिर पूजा के घण्टे अथवा मदिर लास्य गीतों से,
ये ऐसे कारागार कि जहाँ प्रहरीवृन्द बड़े मज़ाकिया हैं
शब्दों के आह्लाद में वे लाते हैं लोहे के बदले सोने की बेड़ियाँ।
पर्दा हट जाता है
देखता हूँ, एक झूठे समाज में
झूठे कुनाट्य-रंग में विह्वल है पूर्व और पश्चिम बंगाल
जूठन खाने वाले जुटे हैं लालच की प्रतियोगिताओं में
विज्ञ और भाण्ड व्याकुल हो भूमिकाएँ बदल लेते हैं।
पर्दा हट जाता है
देखता हूँ, समस्त दृश्यों को पार कर एक अलग-सी रोशनी...
डर और रोना छोड़कर ग़रीब लोग निकल पड़े हैं राजपथ पर
ख़ून के प्यासों के ही वंश से उठ आया है कोई असली महान रक्तदाता...
सप्तरथियों से घिरा किन्तु घोर युद्ध में फिर भी शामिल
बौना अकेला ब्राह्मण,
एक-एक कर दीवारें गिर रही हैं
हू-हू कर घुस रही है स्वच्छ हवा
कुछ ग्लानि पोंछकर...
उन्नीसवीं सदी करवट बदलकर सो जाती है।
|
T4
|
社会、权力与历史
|
T4
|
T4
|
T4
|
CES
|
Karmín, Leo
|
DEBATÉR.
|
Moudrostí svou se rád pochlubí,
v debatě každého ukřičí – –
jazyk si vypůjčil od čuby,
mozeček má ale – slepičí.
|
T4
|
社会、权力与历史
|
T4
|
T4
|
CUSTOM:讽刺夸其谈无真智慧的人
|
LZH
|
宋之問
|
早發大庾嶺
|
晨躋大庾險,
驛鞍馳復息。
霧露晝未開,
浩途不可測。
嵥起華夷界,
信爲造化力。
歇鞍問徒旅,
鄉關在西北。
出門怨別家,
登嶺恨辭國。
自惟勗忠孝,
斯罪懵所得。
皇明頗照洗,
延議日紛惑。
兄弟遠淪居,
妻子成異域。
羽翮傷已毀,
童幼憐未識。
躊躕戀北顧,
亭午晞霽色。
春煖陰梅花,
瘴回陽鳥翼。
含沙緣澗聚,
吻草依林植。
適蠻悲疾首,
懷鞏淚沾臆。
感謝鵷鷺朝,
勤修魑魅職。
生還倘非遠,
誓擬酬恩德。
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T4
|
T2
|
CES
|
Hanuš, Stanislav
|
SHLEDÁNÍ.
|
Jak mrtvě tok času plynul za dlouhých nemoci týdnů,
šíř kalnou svou, olejnatou jak zákeřným bezvětřím ploužil,
jak duše strádala, chřadla, že srdce nemá už lásky,
a všech svých radostí drobných že zbaveny byly smysly!
Vše v rukou a ústech mých pozbylo váhy a jména.
Já konečně děl si: „To není strázeň, kterou vyrůstá duše.
Duši je třeba světel, barev a zvuků,
byť byl to vzlyk bolesti vlastní,
byť vlastní krve to byl planoucí nach.“
A řekl jsem: „To není ticho, v němž cosi nezřeno zraje,
by stalo se viditelným, až přijde čas,
plod, ukrytý dlouho, jejž pojednou svíráš v ruce,
tak známý,
jako by kulatost jeho
měla zakřivení tvé dlaně.“
Já zpomínal: „K osudu láska“
– tak znělo mi nitrem tiše a věrně,
když za osten hoře a za němou strast má duše děkovala,
vždy volná, vždy sebe nacházející,
vše tajemně obracející v svůj růst jak dary období strom.
„Láska k osudu nitra“ – jak ironicky teď znělo to hluší!
Mně chtělo se rouhat jistotě vlastní své víry.
Však dnes jdu ulicí, sadem, a se mnou jsi všade,
živote líbezný, vlahý, horký jak náručí lásky!
Zas po zlých dnech odloučení, kdy stonal jsem, tebe jsa chtivý,
ó sladký, jsme spolu!
Jak lehce teď zapomínám! Čím dnes je mi přešlá úzkost,
čím chvílí olejná hlaď, rozlitá násilnicky,
čím nemoci morový dech, jenž týdny mi vanul v srdce,
lstivě se plížil, zvolna své dusno v ně klad’?
Dnes kol mne tváře lidí, zrak žen, jich rytmická chůze
(mně zdá se dnes, každá že tančí!),
ruch ulic, vzduch, který rozněcuje, volného prostoru jas!
Tajemství uprostřed světa! Hlubiny ducha a hmoty!
Živoucí chvíle nitra, jistoty, poznání chvíle,
tys to,
jež vždy se zas vracíš, obrozená,
a jež se rozumu směješ,
směješ se vlhkými rty,
jež voní
polibky panenskými!
Ne, nemohu říci, můj rozum že ví si rady,
když všecko mne mate, a neznám, odkud mé dojetí tryská,
a všecko mně opojenému v hlubokém tajemství splývá!
v božském výdechu všeho, co skutečnem žije!
To vše, co jakoby tisícem rukou, tisícem úst,
tisícem výdechů horkých se tísnilo ke mně,
do dlaní hlavu mi bralo, něhou mi tavilo srdce, –
to vše, co jakoby přilnutím úst,
polibkem vlahých úst
mně v nervy se vssálo, –
to není, vím to teď, vím, než horoucnost vlastní mé lásky,
však což toho dbám?
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T3
|
T3
|
SWE
|
Jila Mossaed
|
[Var rädd om din smärta]
|
Var rädd om din smärtaDen är en fågel som sjungerBara för digOch utanför är hela världen döv
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T3
|
T3
|
LZH
|
張玉孃
|
班婕妤
|
翠箔玉蟾窺,
天街仙籟絕。
抱恨坐夜長,
銀釭半明滅。
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T4
|
T2
|
ARA
|
الشاعر عوف بن عطية بن الخرع
|
قصيدة وَأَسفَلَ مِنّي نَهدَةً قَد رَبَطتُهَا
|
وَأَسفَلَ مِنّي نَهدَةً قَد رَبَطتُهَا
وَأَلقَيتُ ضِغثاً مِن خَلى مُتَطَيِّبِ
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
CUSTOM:回忆
|
ZHO
|
刘金山
|
我只看见残雪
|
上午,我向窗外看去
见满地残雪
昨夜我曾外出
天气还是好好的
这雪
是什么时候下的呢
|
T1
|
自然、宇宙与地方感
|
T1
|
T3
|
T1
|
LZH
|
文廷式
|
秋夜渡洞庭湖玩月口占
|
秋湖平滿鏡新磨,
處處涼蟾浸碧波。
今夕大千同一色,
月輪不羨土星多。
|
T1
|
自然、宇宙与地方感
|
T1
|
T1
|
T1
|
ARA
|
الشاعر حسن عبد الباقي الموصلي
|
قصيدة ورد الكتاب وقد فهمت ما لها
|
ورد الكتاب وقد فهمت ما لها
وملكت حقا برها وجبالها
امنية كانت وقد ظفرت بها
روحي وكنت مؤملا لخيالها
لو لم تكن اسنى الانام وسامة
ما كان مثلي من فحول رجالها
هذا بشير قد اتى فاسرني
فمتى اكون ممتعاً بوصالها
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
URD
|
Momin Khan Momin
|
آگ اشک گرم کو لگے جی کیا ہی جل گیا
|
آگ اشک گرم کو لگے جی کیا ہی جل گیاآنسو چو اس نے پونچھے شب اور ہاتھ پھل گیاپھوڑا تھا دل نہ تھا یہ موے پر خلل گیاجب ٹھیس سانس کی لگی دم ہی نکل گیاکیا روؤں خیرہ چشمی بخت سیاہ کوواں شغل سرمہ ہے ابھی یاں سیل ڈھل گیاکی مجھ کو ہاتھ ملنے کی تعلیم ورنہ کیوںغیروں کو آگے بزم میں وہ عطر مل گیااس کوچے کی ہوا تھی کہ میری ہی آہ تھیکوئی تو دل کی آگ پہ پنکھا سا جھل گیاجوں خفتگان خاک ہے اپنی فتادگیآیا جو زلزلہ کبھی کروٹ بدل گیااس نقش پا کے سجدے نے کیا کیا کیا ذلیلمیں کوچۂ رقیب میں بھی سر کے بل گیاکچھ جی گرا پڑے تھا پر اب تو نے ناز سےمجھ کو گرا دیا تو مرا جی سنبھل گیامل جائے گر یہ خاک میں اس نے وہاں کی خاکگل کی تھی کیوں کہ پاؤں وہ نازک پھسل گیابت خانے سے نہ کعبے کو تکلیف دے مجھےمومنؔ بس اب معاف کہ یاں جی بہل گیا
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
RUS
|
Lev Oborin
|
[Я тебе не винт и не соринка...]
|
Я тебе не винт и не соринкакровь моя не смазка и не ржаместо мне не жакт и не соррентои не острие ножа.
Что ты знаешь обо мне помимо синих денег у меня в мошне всё ли это что необходимо для решений обо мне?Стыдно повторять такое — или не прошёл за этим век или мы и книг не выносили из родительских библиотек?
|
T4
|
社会、权力与历史
|
T2
|
T4
|
T4
|
LZH
|
張嗣徳
|
灤京八景
|
灤江曉月漾琉璃,
皓景沈沈碧海西。
監牧平沙時洗馬,
趨朝青瑣政聞雞。
鐘聲破霧騰珠刹,
橋影垂虹枕玉溪。
夙徳詞臣勞扈從,
恩承紫誥又春泥。
|
T1
|
自然、宇宙与地方感
|
T1
|
T1
|
T1
|
LZH
|
钱湄
|
昆城湖秋泛
|
出湖风稳片帆抽,
远远湖云泻绿油。
渡口艳蒸霜后树,
橹梢寒剪镜中秋。
冲烟塔影盘乌足,
拜水芦花怨白头。
如此画图须饱玩,
几人知泛木兰舟?
|
T1
|
自然、宇宙与地方感
|
T1
|
T1
|
T1
|
TUR
|
Enis Batur
|
Fol
|
Hangi kapıdan girsek
bir üçgen kuruyoruz seninle
ikimiz sığamıyoruz bu odaya,
bir fol düşlemek gerekiyor
kesintisiz ötekine. Uzaktaki
bir dost, yakındaki bir eşy....................
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
RUS
|
Пушкин Александр Сергеевич
|
Обвал
|
Дробясь о мрачные скалы,
Шумят и пенятся валы,
И надо мной кричат орлы,
И ропщет бор,
И блещут средь волнистой мглы
Вершины гор.
Оттоль сорвался раз обвал,
И с тяжким грохотом упал,
И всю теснину между скал
Загородил,
И Терека могущий вал
Остановил.
Вдруг, истощась и присмирев,
О Терек, ты прервал свой рев;
Но задних волн упорный гнев
Прошиб снега...
Ты затопил, освирепев,
Свои брега.
И долго прорванный обвал
Неталой грудою лежал,
И Терек злой под ним бежал,
И пылью вод
И шумной пеной орошал
Ледяный свод.
И путь по нем широкий шел:
И конь скакал, и влекся вол,
И своего верблюда вёл
Степной купец,
Где ныне мчится лишь Эол,
Небес жилец.
|
T1
|
自然、宇宙与地方感
|
T1
|
T1
|
T1
|
ARA
|
الشاعر محمد يونس الحميدي
|
قصيدة فيا أيها الطعان في كل مجلس
|
فيا أيها الطعان في كل مجلس
فقد صدرت مني وما أنا شاعر
فان اشتغالي بالعلوم ولا أرى
سواها لنا ذخرا فنعم الذخائر
فان لم يكن عذري لديك موجهاً
فأنت بهذا الطعن باغ وجائر
|
T6
|
语言、艺术与创造
|
T6
|
T6
|
T6
|
RUS
|
Кобзев Игорь Иванович
|
Когда по трезвым расчетам
|
Когда по трезвым расчетам
Ты станешь чужой женой,
Ты вспомни о запрещенных
Наших встречах с тобой,
О том, как в тепло вокзалов
Мы прятались от зимы,
Как в чинных музейных залах
Тайком целовались мы,
Как в сумраке улиц снежных
Бродили мы без конца
И та запретная нежность
Грела наши сердца.
Как вздрагивали от взглядов
Как мокли мы под дождем,
Как нам хотелось быть рядом
В теплом доме, вдвоем…
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
ARA
|
أبو الفضل بن العميد
|
قصيدة في ماء الورد
|
قل للأديب أبي الحسين
أتتك صماء الغير
نكراء في حالاتها
لذوي البصائر معتبردهياء يعترف الضمير بها وينكرها البصر
ماذا ترى في درهم
قد مسه قد الإبر
وتحفة من بعده
تباشرا طرفا وزر
أزرى به وسط الردى
وهو الحياة المشتهر
فاكشف لنا عن سره
بلطيف حدسك والنظر
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T6
|
T3
|
ARA
|
الشاعر موسي إسماعيل الفقي
|
قصيدة تعرِية
|
تعرية
شعر موسى إسماعيل الفقي
يحبسني خلف بابه ويمضي
خارج التيه والكبرِ º
يمط شفاهَ الملوحةِ بالأناشيد اللزجةْ
بخرافات العيال المنكوبينْ
وأحيانا بطيبات السماء المرتعشة
وأنين الفراغ المتواري
خلف اللغة المجروحة
وأحيانا بأنغام عبد الوهاب º
حين يبعثُ الوطنَ بالطائراتْ
والجنودَ بالمدافعْ
ويجلس في الشرفة يتفرج.!
***
لم يعد يتحصن من سمائهِ بغاية نبيلة
لم يقاتل مرةً غباءه المجرد º
مرايا ذبابهِ الرجيم،
لم يقف مرةً حيالَ وجههِ ويبصقْ:
أيها الذي لا يراني سواك،
أيها الذي لا يخدعني غيرُك،
أنتَ أحمقْ.!
إلى متى تُكذِّبُني وأكذِبْ؟
إلى متى نحتال يا مسكين؟
لمن سنكتب قصتنا الهزيلةَ
في آخر الشوطِ..
وقد تغرغرتِ الخطى º
وليس معي منك شيءٌ
ولا خيالٌ فتنجو..
دُلَّني..،
***
دلني وانطلقْ بعيون الأفاعي
تطهرْ من لعاب كلبٍ سقيمْ
واحتكمْ إلى عُراكْ..
كل أصحابك اليوم مروا كراماً
واحترفوا بلاغة الخيل والليلْ
وحكَّموا التمائمْ..
تزوجوا مرابعَ الخصيانْ
وعاهدوا السلامةَ المحنطةْ
ومهدوا لباعةِ الخِرافِ والتحفْ
وناموا ولم تنمْ،
.. وناموا ولم تنم
.. وناموا ولم تنم
أتبكي؟!
***
كلهم يبيعون وهمَ المودةِ
خلف التعاويذ الضريرة
كلهم يجرجرون وردةَ الهشيم
ويمرحون في طفولة العدم
فلا تنم..
طريقك الآن يعرف أكثر
فرتلْ على قلبهِ المسافات
حصاةً حصاةْ
واسبق رياح التوسط
واهجر غيوم الحشائش
وانزع فلولَ السلامِ
من الأسئلةْ.
تمردْ على باعةِ الوهمِ والأمثلةْ
وإياك واللغةِ المرسلة..
ولا تنم..
يا أيها الولدُ المحترمْ،
يا أيها الصاخبُ. كُنْ رأساً
وكن قدمْ
وكن حقيقةً كما القلمْ
ولا تكن رقمْ
ولا تكن صنمْ.
***
|
T4
|
社会、权力与历史
|
T4
|
T4
|
T4
|
JPN
|
道性(亀山院子)
| null |
たかさこの まつにならはぬ いろなれや おなしをのへの あきのもみちは
|
T1
|
自然、宇宙与地方感
|
T1
|
T1
|
T1
|
DEU
|
Ulrich Zieger
|
st. st.
|
erst war man gekommen gleich wieder zu gehen man war schon erklärt es war furchtbar vordem, die gedanken gerannen zu hoffnung es werde danach endlich leichter, so ist man gegangen nicht wiederzukehren der stolz war verletzt man war kindlich betrübt, was verstanden was tief respektiert werden muß zeigt sich später als lüge, dann ist man zurückgeschnellt lange zu harren man war nicht verändert es wurde erkennbar, daß altes gewechselt hat um und man selber darin was nicht zählte, dann hat man geredet kartoffeln karfunkel die wege sind leer man ist kürzer geworden, das land ist zuschanden die höhen verdunkelt wo nicht ineinandergestürzt, ein geplärr.
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T3
|
T3
|
LZH
|
黄朝英
|
端午
|
孟君此日鍾英氣,
王鳳今朝襲慶源。
五色呈祥文必顯,
丙時先誕位非尊。
蘭湯備浴傳荆俗,
水馬浮江弔屈魂。
因笑唐家公主騃,
預令馳驛剪祗洹。
|
T4
|
社会、权力与历史
|
T4
|
T4
|
CUSTOM:端午文化
|
ITA
|
Libero Bovio
|
Poesia di Libero Bovio - Cara piccina
|
Son trenta giorni che vi voglio bene,
son trenta notti che non dormo più.
Non ve ne addolorate, ma conviene
che non mi abitui ancora a darvi il tu
No, cara piccina no, così non va.
Diamo un addio all'amore
se nell'amore è l'infelicità.
Negli occhi avete la malinconia,
nel core avete la felicità.
Ogni lacrima vostra è una bugia
che ha tutta l'aria della verità.
No, cara piccina no, così non va.
Diamo un addio all'amore
se nell'amore è l'infelicità.
Forse è l'addio se non verrò stasera,
piccina mia non aspettarmi più.
Addio mio sogno, addio mia primavera,
nel dirti addio ti voglio dare il tu
No, cara piccina no, così non va.
Diamo un addio all'amore
se nell'amore è l'infelicità.
Diamo un addio all'amore
se nell'amore è l'infelicità.
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
ENG
|
Whitney, Orson F.
|
CANTO FOUR
|
A World o'ershadowed by an Eagle's wings,
From Scythian snows to hot Hamitic sands,
From Ganges on to Tiber and the Thames.
Where goeth forth, unwittingly the tool
Of Truth Eterne, a pathway to prepare,
The law and legion of imperial Rome,
Mighty to crush and to consolidate,
Humbling the hard, the haughty, making way
For peace to flowwider than war can wound
Servant unknowingly of Him she slew,
In pandering to Judah's jealousy.
Victim now Victor, conqueror captive led,
Debtor to justice, darkness serving day,
Upon her knotted neck Jehovah's heel,
Her iron hand the Nazarene's defense,
Holding in quell the hierarchal hate,
Curbing the cruel wrath of Greek and Jew;
Israel from Israel's madness made secure —
Lamb from the Lion, by the She-Wolf's might.
Ere rose the Iron-Limbed, all conquering,
Throned on the wreck of empires earlier born,
Wrought well for Him the brazen loin of power,
The pard-like phalanx, swift, invincible,
Spreading the glories of a sapient tongue,
The wing whereon a higher wisdom flew,
Till teemed, of Aryan clans, the Asian kin,
Seedlings of Japheth, sire of the Gentile world.
Soul-widening word, broad-sown by Grecia's hand,
To blossom on a furrowed heathen ground.
Servant, erstwhile, the silver-breasted realm,
Kingdom of Kurush, shepherd of the King,
Whose sword, that gave the Jew deliverance,
To golden Babylon the guillotine.
Whoe'er hath swayed, or yet shall sway, the world,
By tongue or pen, by sword or sceptered rule,
Hath served, or yet shall serve, the sovereign aim
Of Him who wills the welfare of mankind;
For or against, promoting still His plan,
Helping, not hindering, a conquering Cause.
Gone the great Sun — set but to rise again,
More glorious from a night of martyrdom;
Set here to rise on realms and times untold;
All worlds, God's lofty vineyards, visiting.
Linger the spirit Moon and speaking Stars,
Crowning with light the Woman Wonderful.
Fair as the morn, though tearful as the eve;
Risen as from the rocky sepulchre,
Where slept betimes the body of her Lord;
Clothed, crowned, and shod, with glory's symboling;
Ere winging to the vast invisible,
Returning to the restful wilderness,
She bides to hope, to labor, and endure,
All depths, all heights, with Him inheriting.
Henceforth with her another Comforter,
Vicegerentof the vanished Majesty,
Of heavenly Three, the unembodied One,
Proceeding from the presence of the Sire,
To manifest the meaning of the Son;
Giver of gifts from Him, the glory-crowned,
Fountain of memory and of prophecy.
After and ere,Messiah's Minister,
Creative hand, omnific arm of God;
Holder with Christ of resurrection's key,
The quickener of the living and the dead.
Lamp of the worlds, life of the universe,
Eternal spring of energy divine —
Life, Light, and Love, magnetic mystery,
Whereby all things upheld and heavenward drawn.
Prophet still pleadingin the wilderness,
The promise of a perfect yet to come;
Proclaimer of the heavenly commonweal,
Kingdom upon and yet not of the earth,
Whose portal none can enter, none can see,
Save born anew — born of a dual birth,
By mystic fatherhood and motherhood
Begotten sons and daughters unto God,
Whose Spirit, omnipresent, immanent,
Unwearied, strives by countless ministries,
By might of word, by miracle of deed,
Mankind to win, wooing while hope remains.
Henceforth with her that holy gift and guide,
Truth's high revealer and interpreter;
Henceforth with her the Father and the Son,
Absent, yet present by the Comforter;
Of great lights twain, the lesser, ruling night,
Moon to that Sun, whose realm the rounded Day.
Resplendent night, while flame those fluent stars,
That still a spotless brow bediadem;
Circling forever round their central Light,
And, Him withdrawn, repeating from afar,
And gladdening with His rays a gloom-hung world.
As set that Sun, sinking in seas of blood,
Sinking to soar above a mightier morrow,
Follow the lingering stars, save haply one,
Through mystic night of ages sparkling lone,
And speaking in high splendor things to come.
Most lustrous of the living lamps of God,
‘ Mid human lights, divinely luminant.
Rarest of twelve, remaining oracle,
Reserved unto a wondrous destiny;
Pilot of peoples, nations, tribes and tongues,
Leading the lostones from captivity.
Beloved of Love — life's King, death's Conqueror,
Tarrying by will of Him through troubled time,
Lighting the way unto eternity.
And thou, e'en thou, O Woman Wonderful!
Safe for a season from the She-Wolf's maw,
Far borne, east, west, on power's imperial wings,
Nourished‘ neath Caesar's shield, till Caesar's sword
Hath turned upon and made thee desolate.
Thou too must pass — not perish — in thy time.
Betrayed to foes without, by false within,
E'en as thy Lord thou sufferest martyrdom.
But what avails to baffle Him or bind?
Vain, dragon, vain thy deluge of deceit,
Thy flood of lies, thou false one from of old!
Vain, wrath of devils and of men combined,
Bent to defile the sacred Bride of Christ.
Triumphs the Man-Child, heaven now summons home;
Triumphs the Woman in the wilderness,
‘ Scaping the jaws, the hungering gates of hell,
That‘ gainst the mortal part alone prevail;
Body, not spirit, crushed and all o'ercome.
Throned upon higher worlds, she reigneth still;
And here shall rise unto the regnant place,
When rolls the stone upon the image doomed,
When God hath fanned with fire His threshing floor.
Till then proud Japheth sways, while Jacob mourns,
Fainting‘ neath yokes and fardels, prostrate, prone,
With Judah undermost, the last of all
The trampled tribes to taste of liberty.
Haply ordained a lesser power to wield,
Antaeus-like, from touching of the ground;
Bent, curst, yet clutching, and by might of gold
Conquering his dust-adoring conqueror.
For God, through all, remembers Abraham,
Ordained of old His lineal house to be.
Came not the Christ their covenant to fulfill?
Who but an Israel might offer Him?
Whose hand than Judah's might Jehovah slay?
“His blood be on our head” — Ay, rests it there!
Weightier than worlds by that high death redeemed.
World-wandering Saul! Was this thy symboling:
The Jew struck blind that Gentile hosts might see?
Predestined Israel, martyred, immolate,
That nations, blood-besprent, might look and live;
A burden-bearer for the universe,
Outcast and homeless for humanity,
Descending like his Lord all else below,
And yet with Him to rise all else above,
Extremes of woe and weal encompassing,
Wisdom by sweet and bitter made more wise.
From blight springs blessing, and from darkness day;
E'en Canaan's neck from‘ neath the yokeshall come.
Japheth shall feel the Spirit minister,
And Jacob see and hear his risen Lord.
Departed now the Woman Wonderful,
Gone with the spirit gift and guiding power;
O'ercome, world-conquered, sinks degenerate
The washed one to his wallowing in the mire;
A drowsy dreamer of the self-same dreams
Dispelled erewhile by lightnings of her eye;
The heaven-lit torchthat made the pathway plain
O'er rugged mount, through mazy catacomb,
Now dimmed with incense from Diana's shrine,
And dashed in pieces‘ gainst a pagan throne,
Where prematurely changed was cross for crown,
And Christ's flock fleeced by shearing compromise.
God still with man, though not with man's misrule;
Still with the just, though Christian-pagan turn
His prurient ear to fables, from the truth,
And, virtueless as Judah's pharisee,
And graceless as Iscariot, self-hung,
Parts in the midst, as wide as East from West,
False church and faithless empire, faction-torn,
Twain as the imaged legs of Babel's dream,
A split colossus, fallen‘ twixt Greece and Rome.
God still with man, though not with man's misrule,
Never with thee, daughter of force and fraud,
Mother of guile — thy refuge and thy shame!
Never with thee, thou wanton by the way,
Roaming tradition's tangled wilderness,
Lost in a night that seemeth to thee day;
In crooked paths that fain would straight appear;
Warming thy withered fingers o'er the coals
Alive‘ mid ashes of the ancient fires,
Where She was wontto kindle faith, hope, love,
And flash the beacon o'er a wandering world.
There holding to thy heart an empty urn,
There cherishing a name, a memory,
Mumbling vain prayers, “Lord, Lord,” protesting still,
And still forgetful of thy Lord's command!
Nay, not with thee, thou crimson courtesan,
Robed in the horrid hue of countless crimes!
Fierce dragon's maw, thrice-cruel murderess,
Thy hands a-reek with blood of innocence,
With blood of prophets, blood of priests and kings,
Whose martyred souls sue vengeance, judgment-sworn!
Vengeance on thee, thou slaughterer of saints,
Vengeance on him, thy sceptered paramour,
Whose princes ten ( while Mammon's host shall wail ),
Loathing where once they loved all lustfully,
And lived, as thou hast lived, deliciously,
When found no more God's wheat‘ mid Satan's tares,
When thou art saltless, saintless, savorless,
When thou art ripened unto rottenness,
Shall give thy crumbling body to be burned.
Nay, Anti-Christ, presuming tyranny,
Never with thee, usurping power of sin!
Plotting to sway Jehovah's sovereignty,
To rear thy throne where His alone shall stand;
Perdition, warring‘ gainst the Saints of God,
And overcoming till the Judgment sits,
When swift-winged morn shall overtake the night,
And glory lift the gloomof centuries.
Meanwhile the mission of the Moonlike One,
Brooding above the waters of the world,
Stronger than storms, mightier than wind or wave,
Moving on mortal seas, on human souls;
Dynamic impulse of Divinity,
Impelling to all actionwise, sublime.
That high Ambassador of Elohim,
The Spirit Messenger Omnipotent,
Declare His goings-forth, His sendings tell.
Ye patriarchs and prophets of old time!
Ye seers and bards of sacred Israel!
Elect of God, earth-wandering witnesses,
Sowers on goodly and on stony ground!
Souls mercy-sent, man's erring steps to win
From folly's paths of wickedness and strife,
To wisdom's way of purity and peace!
Shepherds to fold and feed a wolf-torn flock,
Holding the hallowed keys that loose and bind!
Tell me — are ye alone truth's harbingers?
Are ye alone forerunners of the Light?
Nay, for as kings and conquerors they come;
Anon, as champions of democracy;
Founders of faiths and stern iconoclasts;
Sword, tongue and pen of progress and reform.
The fountain lights of literature, whose rays
Spill their white splendor on the hills of fame;
Masters of melody, whose strains awake
The slumbering memories of eternity;
Pilgrims to continents and climes unknown,
Uncurtained for the play of liberty,
Now nearing the finale of her dreams,
Dreams that shall waken to reality;
Waste-winners; probers of the polar way;
Invention's wizards, wielding magic might —
Launching fleet words on atmospheric wave,
Cleaving with bird-like wing the shoreless blue,
Outspeeding speed, outblazing brilliancy,
Thrilling the world with lightning's vivid wand,
Ruling all realms with scintillating sway;
Sages in art, in science past profound,
Subduing matter and exploring mind,
Sounding the depths of psychic mystery,
Scaling thought's pinnacles, that pierce the night,
To greet the early glintings of the morn.
These also are the mighty, kin to those,
Divinest of Jehovah's messengers.
Each hath his freedom, and succeeds or fails,
But all subserve the Will Omnipotent.
What though some wayward son of Deity,
Builder, o'erthrower, of imperial thrones,
In wrongful act of rightful agency,
Here drench with blood, here pave with shattered bones,
To heights of crumbling power and futile fame!
Is God then mocked? Made void His vast design?
Creator foiled by creature? Vain the fear!
Speeds ne'er to earth a spoiler of His plan,
Nor spares His rod a recreant messenger.
Whate'er betide, the soul that sins atones:
The grievous sceptre and the slaughtering sword,
The bloodstained ax, the gory guillotine,
The tyrant wrong, the tyrant-trampling right,
Join to make justice of the direst doom.
All oracles of light, all arms of power,
Preparers of the way one face before;
Their strength but part of His omnipotence,
Their fault God-given lest man be deified,
And pride in him dethrone humility.
Declare His truth, His generations tell,
O'er whom the many marveled, some to say
Elias, slain of Herod, lives again;
While some said Jeremias. Who say ye,
Man-hated, though God-missioned ministers,
Unctioned with fire, anointed from on High!
Guardians yet watchful o'er the widening fold!
Who say ye was your Master, Teacher, Friend?
“Word that was God, is God, and shall be aye;
Sire by the spirit, and by flesh the Son;
In glory with the Father ere the world,
And now with that same glory glorified.
Image and likeness of creation's cause,
Mirror and model of humanity,
Of man the parent and the prototype.
Lover of light, hating and righting wrong;
Anointed Lord of Lords and Sire‘ mid Sons;
The Sole-begotten, He that doeth here
All He hath seen erstwhile the Father do.
Elias? Nay, Messiah, Saviour, King,
That Greater whom Elias said would come.”
Sufficeth it. What now, ye learned ones,
School-taught, self-sent, man-missioned ministers,
Creators of a vain divinity!
Daring the thunders of the decalogue,
Disputing Moses, Christ, and prophets all,
Gird up your loins and answer — What of God?
“God?— Mystery incomprehensible;
All things made He from nothing” — Hold, enough!
Night and gross darkness — darken it no more.
Yet give to man his meed. Hath he not kept,
Albeit in empty urn, the Name of Names,
And toiled and suffered sore transmitting it
From sire to son through shaded centuries?
Messiah's coming did he not proclaim?
And, trodden yet beneath oppression's heel,
Hoards he not still the precious prophecy?
The Jew, the Christian, each hath played his part,
Each as a starhath heralded a morn.
And what of him, the fierce iconoclast,
Agnostic, doubting or denying all,
Ofttimes in hate and horrid ribaldry?
Maintains he not life's equilibrium,
A tempering shadow to the torrid beam,
A brake upon the wheel of bigotry,
A jet to cool fanaticism's flame,
Unquelled, devouring, devastating all?
An angel, past control, a demon were.
Bold unbelief, reform's rough pioneer,
Unwittingly a warrior for the Cross,
A weapon for the righthe ridicules.
God's perfect plan an ocean is, where range
As minnows, monsters, of the wide wave-realm,
Men's causes, creeds, and systems manifold;
Free as the will of Him who freedom willed,
Within the bounds ordained by law divine.
E'en Lucifer, arch-foe to liberty,
Is free, though fettered to his fallen sphere;
Enticing, tempting all, compelling none,
And aiding aye the Power he fain would foil.
All human schemes, all hell's conspiracies,
All chance, all accident, all agency,
All loves, hates, hopes, despairs, and blasphemies,
All rights, all wrongs, to one high purpose bend.
No backward glance gives progress. Upward! on!
Life triumphs ever in death's victory.
Dross hath its ministry no less than gold;
And honest, erring zeal, wherever found,
Hath wrought more good than ill to humankind.
But morn must rise, and night dismiss her stars;
And ocean summon home his seas and streams;
And truth the perfect, truth the part fulfill,
As knowledge faith, as history prophecy.
Day from his quiver drew a shining shaft,
And‘ thwart the night the flaming arrow flew.
Hark, to a cry that cleaves the wilderness,
Pealing the clarion prelude to the dawn!
|
T5
|
神圣、超验与智慧
|
T5
|
T5
|
T5
|
ITA
|
Giuseppe Morisani
|
Empio discorso! E potrà mai fattura
|
Empio discorso! E potrà mai fattura
Dar legge al gran Fattor de l’auree stelle?
Frasi dello Stagira, e tu con elle
Qual altro Alfonso a Dio dar vuoi misura?
Taci; chè orror ne sente anco natura.
Libero è Dio; E’ queste cose e quelle
Far volle in tempo, e potea far più belle:
E poi che felle, n’è sostegno e cura.
Ond’Ei bene a ragion è Onnipotente,
E quel ch’Egli non fe’ far non dovea;
Nè mica pigro fu che non fe’ niente.
Dicea il Verbo in sè stesso, e far potea
Mille mondi in un fiat, purchè a la mente
Sol gli piacesse sua divina Idea.
|
T5
|
神圣、超验与智慧
|
T5
|
T5
|
T5
|
CES
|
Kepka, Hugo
|
Z CHVIL INTIMNÍCH. (II.)
|
My nad tím ovšem plakat nebudeme.
Větvička střemchy, stonek jasmínový
povadly dávno. – Však my proto jdeme
k cypřišům smutným třeba na hřbitovy.
A třeba tady v mlhách zapadáme
a šedí jsme, tak šedí jako nebe...
my aspoň chladná srdce poznáváme
a mrtvé, mrtvé nalézáme sebe –.
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T3
|
T3
|
RUS
|
Козельский Фёдор Яковлевич
|
Суеверу
|
Ты мнишь, как все кричат: «Горит соседский дом!» —
«Я богу домолюсь, спасу себя потом».
Бог долготерпелив, потом его прославишь,
Как дом свой от беды грядущия избавишь.
|
T5
|
神圣、超验与智慧
|
T5
|
T5
|
T5
|
ZHO
|
陈江帆
|
南方的街
|
在海风吹的南方的街,
戴着白帽子飘过去,
我是疲乏呢,
谁向我叫卖新熟的荔枝﹗
海上的船载来辽远味。
我为着海上的船哪,
飘在街的角落里,
海鸥的歌沉向心的尖端。
我于海鸥的歌是思慕的,
但是疲乏的人,
被白色的船竿消损了,
然后反覆地唱着默默的心。
|
T1
|
自然、宇宙与地方感
|
T1
|
T3
|
T1
|
ZHO
|
施施
|
速写歌
|
我正在将新年绘制为的景色
情人在我的故事里消失
悲伤和怅然
都是可以信任的情绪
新雪重新开始覆盖我的画面
我画出鱼,圆木,小溪,以及上方的桥梁
我熟悉的生活就像一个陌生人
如今,我以信道的角度思考
冷只是意图
而不是真正的结局
果园是一个沉睡的温床
我也将走出景色的尽头
|
T6
|
语言、艺术与创造
|
T3
|
T6
|
T6
|
ZHO
|
杨智杰
|
巡礼之年
|
过了今晚
一年更加完美
流浪狗的眼神逐渐温驯
流浪汉学会了道别
时光有线
草坡上风筝飞不了更远
孩子遗憾的笑了
任何事物
都有过平凡的一年
一生也是这样,春天相爱
夏天看海
秋天期待烟火
冬天
穿上长靴
进城,去看灯海
掩过漫漫的人间
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T3
|
T3
|
CES
|
Grünwald, Beneš
|
Noční meditace.
|
Ó jiskry nebes, k sobě v noc a v stín
prach země starý, až se rozletí,
vy přijmete, do svého objetí,
jak matka děti béře na svůj klín.
A jako zde vše žije na pokyn,
jenž jasný není, v život pomíjivý
zas procitnem kdes prostřed hvězdné nivy.
Zda na hvězdě svých vroucích nadějí?
Či v smrti jen vše síly okřejí,
by dál stesk nesly žití nových lživý?...
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T3
|
T3
|
ARA
|
الشاعر ابن الوردي
|
قصيدة يا شمس أشعلت شمعا
|
يا شمسُ أشعلتُ شمعاً
عليكَ عشرَ أصابعْ
رغماً لِمَنْ قالْ قبلي
الشمعُ في الشمسِ ضائعْ
|
T6
|
语言、艺术与创造
|
T6
|
T6
|
T2
|
ARA
|
الشاعر خلف بن خليفة الأقطع
|
قصيدة كأَنَّا شَمَامِيُس في بيعَةٍ
|
كأَنَّا شَمَامِيُس في بيعَةٍ
تُقَسِّسُ في بَعْضِ عِيداتِها
وقد حَضَرَتْ رُسُلُ المِهْرَجَانِ
وصَفُّوا كَريمَ هِدَاياتِها
عَلَوْتُ برَأْسىَ فَوْقَ الرُّؤُوس
فأَشْخَصْتُهُ فَوْقَ هَاماتِها
لأُكْسِبَ صَاحِبَتِى صَحْفَةً
تَغِيظُ بها بَعْضَ جاراتِها
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
FAS
|
نادر ابراهیمی
|
نمیشود که بهار از تو سبزتر باشد
|
نمیشود که بهار از تو سبزتر باشد
گُل از تو گُلْگونتر
اُمید، از تو شیرین تر.
نمیشود، پاییز
-فضای نمناکِ جنگلیاش
برگهای خستهی زردش-
غمگینتر از نگاه تو باشد.
نمیشود، میدانم، نمیشود آوازی
که مردی روستایی و عاشق
با صدایی صاف
در عماقِ درّه میخوانَد
در شمالِ شمال
رنگینتر از صدای تو باشد
نمیشود که بهار از تو سبزتر باشد.
اِکولالیا در اینستاگرام
وَ – صدای شیههی اسبی تنها در ارتفاعِ کوه
وَ – صدای گریهی سردابْرود
– زمانی که تنگهی وَنْدارْبُن را میساید–
وَ – صدای عابرِ پیری که آب میخواهد
به عُمقِ یک سلامِ تو باشد.
شبهنگام
که خستهییم از کار
که خستهییم از روز
که خستهییم از تکرار.
نمیشود که بهار از تو سبزتر باشد.
نمیشود که تو باشی، به مهربانی مهتاب
در آن زمان که روحِ درمندِ ولگردم
بستری میجوید
بالینی میخواهد
تا شاید دَمی بیاساید
نمیشود که تو باشی به مهربانی مهتاب
وَ این روحِ دردمندِ ولگرد
باز هم کوله را زمین نگذارد
و سر را بر زانوی مهربانی تو.
نمیشود که بهار از تو سبزتر باشد
شکوفه از تو شاداب تر
پاییز، از تو غمگینتر.
نمیشود که تو باشی و شعر هم باشد
نمیشود که تو باشی، ترانه هم باشد
نمیشود که تو باشی، گُلدانِ یاس هم باشد
نمیشود که تو باشی، بلور هم باشد
نمیشود که شب هنگام
عِطرِ نگاهِ تو باشد
«محبوبههای شب» هم باشند.
نمیشود که تو باشی، من عاشقِ تو نباشم
نمیشود که تو باشی
دُرست همینطور که هستی
وَ من، هزاربار خوب تر از این باشم
وَ باز، هزاربار، عاشقِ تو نباشم.
نمیشود، میدانم
که بهار از تو سبز تر باشد.
■
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
LZH
|
林挺
|
羅浮山
|
神山浮海來,
上與星辰通。
司命佐南嶽,
作鎮滄溟雄。
雙樓屹危山,
鐵橋亙天中。
巖端漱飛泉,
瑤臺錯玲瓏。
靈譎信超越,
玉簡閟神宮。
誰其冥寂士,
來此訪玄風。
丹砂尚仿佛,
仙書未易逢。
俯拾金芝英,
仰攀瓊樹叢。
梯雲望出日,
扶桑生海東。
天雞鳴中霄,
寒波淡溟濛。
明霞太親人,
直接蓬萊宮。
不恨隔中州,
走望禮視公。
不邇聲利途,
逋客絕遊蹤。
亮哉美吾土,
長願偃微躬。
|
T5
|
神圣、超验与智慧
|
T5
|
T5
|
T5
|
CES
|
Vrchlický, Jaroslav
|
REMBRANDT.
|
Tu stín, tam světlo! – Ba, v tom všecko jest,
hloub dějin, žití změna, člověk sám,
ať Kristus, jenž zří v pásmo lidských cest,
ať lotr, jenž se šklebí jejích tmám!
Ať oko ženy plné zářných hvězd,
ať peněžník, jenž praví: Počítám!
Jen stín a světlo! – Z těchto laur si splest,
jest vniknout na dno všechněm záhadám!
|
T6
|
语言、艺术与创造
|
T6
|
T6
|
T6
|
CES
|
Vrchlický, Jaroslav
|
IV.
|
Zelený turban kolem hlavy,
projíždím klidně lidské davy.
Já viděl Mekku. – Co chci více?
Můž' větší býti v světě slávy?
Kol mnohý jde a hodí hlavou,
a přec ví, to je Moslem pravý!
Ač schválně dělá, že mne nezřel,
jde v chůzi, tváři pohrdavý,
a jiný, žebrák u mé cesty,
plec hrbí, pokorně se staví,
to dělá cár ten na turbanu?
S ním, bez něho jsem Moslem pravý.
|
T5
|
神圣、超验与智慧
|
T5
|
T4
|
T5
|
CES
|
Menhard Litoměřický, František Ladislav
|
V divných šatech dámy
|
V divných šatech dámy
po ulicích běží,
od mužského vskutku
rozeznat je stěží.
Podivnější ještě
na plesích však nosí:
dole fůra látky,
nahoře jsou „bosy“!
|
T4
|
社会、权力与历史
|
T4
|
T4
|
CUSTOM:衣着
|
ITA
|
Joyce Mansour
|
Poesia di Joyce Mansour - Mi piacciono le calze che rassodano le tue gambe
|
Mi piacciono le calze che rassodano le tue gambe
Mi piace il busto che sostiene il tuo corpo tremante
le tue rughe i tuoi seni ballonzolanti la tua aria affamata
la tua vecchiaia contro il mio corpo teso
la tua vergogna davanti ai miei occhi che sanno tutto
I tuoi vestiti che odorano del tuo corpo marcio.
Tutto questo alla fine mi vendica.
Degli uomini che non hanno voluto saperne di me
Vuoi il mio ventre per nutrirti
vuoi i miei capelli per sfamarti
vuoi le mie reni i miei seni la mia testa rasata
vuoi che muoia lentamente lentamente
che mormori morendo parole infantili.
(…) Voglio mostrami nuda ai tuoi occhi melodiosi.
Voglio che tu mi veda mentre urlo di piacere.
Che le mie membra piegate sotto un carico troppo pesante
ti spingano a gesti blasfemi.
Con i capelli lisci della mi testa offerta
rimangano sospesi alle tue unghie ricurve di furore.
Che ti tenga in piedi cieco e devoto
Guardando dall’alto il mio corpo spiumato.
Ti piace dormire nel nostro letto disfatto
non ti disgustano i nostri antichi sudori
le lenzuola sporche di sogni dimenticati
le nostre grida che risuonano nella camera buia
tutto questo esalta il tuo corpo affamato
la tua brutta faccia alla fine s’illumina
perché i nostri desideri di ieri sono i tuoi sogni di domani.
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
PAN
|
اکرم ریحان
|
کھنڈ دے رُوپ چہ موہرا اے، میں کھاہدا اے
|
کھنڈ دے رُوپ چہ موہرا اے، میں کھاہدا اے
پیار سراسر دھوکا اے ،میں کھاہدا اے
ساری عُمر وَساہ نہ کھاویں سکیاں دا
میرا بڑا تجربہ اے، میں کھاہدا اے
وستی میرے سچ سُنان تے بپھر گئی
فیر جو اِٹّا روڑا اے، میں کھاہدا اے
دھوکا کھا فیر عقل ٹِھکانے آوے گی
بڑا مُجرب نسخہ اے، میں کھاہدا اے
دن صبراں دے کِنج کٹّے نیں ایہ نہ پُچھ
پَھل صبراں دا مِٹھا اے میں کھاہدا اے
پیار سراسر دھوکا اے ،میں کھاہدا اے
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T3
|
T2
|
LZH
|
趙孟禹
|
雙溪橋亭
|
東溪西溪雙合流,
鳬鳥鷗鳥相和鳴。
斯景逼人描不得,
滄浪一曲浣塵纓。
|
T1
|
自然、宇宙与地方感
|
T1
|
T1
|
T1
|
ARA
|
الشاعرة منى البدراني
|
قصيدة مِدادٌ من شعور
|
عَلى قِيثارتِي سَكْبُ المشاعِرْ
بكأسِ الحرفِ من صُهْب الخواطرْ
أُدثِّرُها بأَوشِحةٍ تَسامتْ
لِمحْرابِ المَكارِمِ والمفاخِرْ
بِها وَتَرُ الحروفِ نسيجُ نبْضٍ
وفي الأفعَالِ نقشٌ للمآثِرْ
بِها الأسماءُ تظهرُ في شموخٍ
وفي تحليقِها سَتْرُ الضمائِرْ
تُمَوسِقُها عَنادِلُ فاتِناتٌ
فَتسبقُ في حفَاوتِها المَنابِرْ
وفي تَرنيمتِي يَخْتالُ وردٌ
بِلونِ الحُبِّ جذّابٌ وساحِرْ
وعُودُ الشِّعرِ إنعاشٌ لِروحِي
تُضوِّعُهُ على الشَّطرِ المباخِرْ
فَمهلاً يامشاعِرُ..نزفُ آهِي
تُناجِيها النُّجومُ بدمعِ حائِرْ
تُربِّتُها بِليلِي سَاجِعاتٌ
وتحْضُنُها بأهدابِ النَّواظِرْ
وذَاكَ البَدرُ يهْمِسُني حَرِيرًا:
أ بَدرانُ المُنى بِالوجْدِ ساهِرْ؟!
فَقُلتُ لهُ: سَتعذرُني بِرَأْفٍ
فَفي الخَفَّاقِ مكنونُ السرائِرْ
وعَاطِفتِي مِدادٌ مِن شُعورٍ
عَلى أَوتَارِها يَنْهَالُ مَاطِرْ
وتَصْدِمُني رَياحٌ عَاتياتٌ
فَأوصِدُها بِأشرِعةِ المَحابِرْ
عَلى وَضَحٍ وطُهْرٍ جادَ شِعرِي
وضوءُ الشَّمسِ أَجْدِلُهُ ضفائِرْ
|
T6
|
语言、艺术与创造
|
T6
|
T6
|
T6
|
LZH
|
黃孚
|
貞節石橋
|
榕葉陰陰覆小溪,
行人橋上晚潮低。
阿婆天與陂頭上,
歲歲清明踘馬蹄。
|
T1
|
自然、宇宙与地方感
|
T1
|
T4
|
T1
|
JPN
|
教円
| null |
いにしへの まゆとしめにも あらねとも きみはみまくさ とりてかふとか
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
IND
|
Rocky P. Sianipar
|
NODA RINDU
|
NODA RINDU
Oleh Rocky P. Sianipar
Mata ku yang lusuh masih sukar tuk terpejam
Hanya bersandar di tepi malam tak berunggun
Menyusun lamun untuk langkah yang tak pasti
Hati yang syahdu masih pilu..
Membakar hujan dalam warna yang menghias kencana raja..
Gelap malam takan pudar dalam gulita
walau hujan terus merintik.
membasahinya penuh asa
Rindu itu pun tak bersair..
meremuk jantung yang terus berdetak tak bernada
Bukan aku yang menunggu...
Bukan aku yang mandang sosok perkasa yang kan datang dalam cerita
Lantas kenapa resah terus memaksa.
menghujam hati yang terbalut cinta sang penawar
Aku rindu......
Namun itu hanya kata
Pemilik arti dari kata yang mendalam
Rindu itulah yang tertawa... menari lihai di atas pahit yang menyiksa
Mungkinkah hukuman dari rindu ku yang ternoda
Sejenak merambat...
Nalar ku masih berfikir tajam mencari tempat untuk kisah yang belum tuntas
Adakah hari esok pembawa jawab..
dari tanya sang pujangga tentang arti yang sejati
Yang pasti bukan dimalam ini dan bukan dihari kemarin
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
BEN
|
ওমর আলী
|
এদেশে শ্যামল রঙ রমণীর সুনাম শুনেছি
|
এদেশে শ্যামল রঙ রমণীর সুনাম শুনেছি
আইভি লতার মতো সে নাকি সরল, হাসি মাখা;
সে নাকি স্নানের পরে ভিজে চুল শুকায় রোদ্দুরে,
রুপ তার এদেশের মাটি দিয়ে যেন পটে আঁকা ।
সে শুধু অবাক হয়ে চেয়ে থাকে হরিণীর মতো
মায়াবী উচ্ছ্বাস দুটি চোখ, তার সমস্ত শরীরে
এদেশেরই কোন এক নদীর জোয়ার বাঁধভাঙা;
হালকা লতার মতো শাড়ি তার দেহ থাকে ঘিরে ।
সে চায় ভালোবাসার উপহার সন্তানের মুখ,
এক হাতে আঁতুড়ে শিশু, অন্য হাতে রান্নার উনুন,
সে তার সংসার খুব মনে-প্রাণে পছন্দ করেছে;
ঘরের লোকের মন্দ-আশংকায় সে বড় করুণ ।
সাজানো-গোছানো আর সারল্যের ছবি রাশি রাশি
ফোটে তার যত্নে গড়া সংসারের আনাচে-কানাচে,
এদেশে শ্যামল রঙ রমণীর এ ব্যাপারে খ্যাতি;
কর্মঠ পুরুষ সেই সংসারের চতুষ্পার্শ্বে আছে ।
(কাব্যগ্রন্থ : এদেশে শ্যামল রঙ রমণীর সুনাম শুনেছি)
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
SPA
|
José Antonio Rivera G.
|
El soneto
|
Joya rara, primor de orfebrería
el Soneto ha de ser por su elegancia;
conviene a su linaje la arrogancia
y le da nuevos lauros la osadía.
Grande de España a veces se diría,
o Príncipe italiano, o Par de Francia;
desdeña la vulgar intemperancia,
y es fiel a su blasón y su hidalguía.
Caballero gentil, sobre Pegaso
asciende por las faldas del Parnaso
en busca de bellezas ideales
¡Y al descender de la celeste altura
ofrece a los selectos la dulzura
del néctar que robó a los inmortales!
|
T6
|
语言、艺术与创造
|
T6
|
T6
|
T6
|
LZH
|
祖莹
|
悲彭城
|
悲彭城。
楚歌四面起。
尸积石梁亭。
血流睢水里。
|
T4
|
社会、权力与历史
|
T4
|
T4
|
T4
|
ENG
|
Walter Savage Landor
|
Autumn
|
MILD is the parting year, and sweet
The odour of the falling spray;
Life passes on more rudely fleet,
And balmless is its closing day.
I wait its close, I court its gloom,
But mourn that never must there fall
Or on my breast or on my tomb
The tear that would have soothed it all.
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T3
|
T3
|
LZH
|
李質(我冲)
|
颶風
|
一段虹霓出海隅,
八風如戰雨傾衢。
樓頭綠樹連根拔,
陌上青秧貼水枯。
正擬望秋差有庾,
那思卒歲更無襦。
推窗一望天初霽,
早有年排說晚租。
|
T4
|
社会、权力与历史
|
T4
|
T4
|
T4
|
CYM
|
Ifor ap Glyn
|
Hen gapel
|
‘Cysgant mewn Hedd’ meddai cofeb y colledigion,ond ar y jiwcbocs heno, nid oes emynau, ddim hyd yn oed Rhysnac Ebenezer, wnaeth gathrain y milwyr o’r ffos...
Codaf beint wrth y bar lle ces i medyddio.Mae’n amser cwrdd; mae merch yn hel gwydrau cymun y p’nawn;mae’n rhoi gwên yn adnod i’r barman.
Cyfodaf fy llygaid tua’r oriel chwillle bu nhad yn hel casgliad,lle cyfarfu gyntaf â llygaid fy mama hithau’n rhoi einioes gyda’r swllt yn ei blât.
‘O ba le y daw fy nghymorth?’Plethaf ddwylo am fy nghwrw.Cau llygaid.
Plygu pen.Cyfri bendithion....ond methu â mwynhaufy mheint cableddus.
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T3
|
T3
|
ENG
|
Carleton, Will
|
We got here safe — my worthy wife an’ me...
|
We got here safe — my worthy wife an’ me,
An’ then I looked the village through to see what I could see:
I rode upon the cur'us track with stations all up-stairs;
I walked through Wall Street all its length, an’ saw no bulls or bears;
I patronized a red-nosed chap with manners very queer,
Who had n't had a thing to eat for somethin’ like a year;
I saw the road commissioners to work upon a bridge
A million times as large as that we built at Tompkins’ Ridge —
( I'm told that they are makin’ it, though maybe that's all fun,
To use the coming century, an’ hope to get it done ) —
When who should up an’ grasp my hand, with face of genuine joy,
But Cousin Jeroboam Jones, my cousin's oldest boy!
I had not seen him years an’ years — no wonder he looked strange;
His face an’ form in some respects had undergone a change;
But then there was n't a chance of doubt that that was him, because,
If not, how should he ever know that I was who I was?
We brushed our old acquaintance up, an’ soon was at our ease,
A wanderin’ all about the place, as cozy as you please.
It's nicer far, in foreign towns, than‘ tis to be alone,
To walk with one whose blood proceeds from sources near your own;
A sim'lar temp'rature of heart, a sort of family ease,
Enables you to work your tongue as lib'ral as you please;
And so I found myself quite soon uncommonly at home,
Describin’ all my business through to Cousin Jerobo'm.
He listened very docile like, an’ had n't much to say,
But what he did was vent'red in a satisfact'ry way;
He'd severed somewhat from his kin, an’ sort o’ lost the run,
But he recalled the Stebbinses, when mentioned, one by one;
An’ takin’ him inside an’ out, our family scarcely owns
A relative more relishin’ than Jeroboam Jones.
He's teacher in a Sunday-school, he told me, by the way,
Which has a room, above a store, that's open every day.
“For if,” he says, “we come across a child that needs our care,
We cannot wait till Sunday comes — we join‘ em then an’ there.
An’ if you want to see the way our worthy cause is run,
Come in an’ take a little look — our‘ social's’ just begun.”
The scholars had n't come, as yet; the Superintendent, though,
Was sittin’ at a table, like, an’ bowed extremely low;
An’ heard the praise on poor old me my cousin had to tell,
An’ said he joyed to meet a friend of one he loved so well;
An’ I talked back; an’ for a time our converse did not cease —
A regular three-cornered gush of friendship, love, an’ peace.
An’ then he showed me how they run their “grab-bags” an’ all such
( We have the same at home, you know, although not near so much );
An’ then he had some val'ables on numbers that you saw,
With figures correspondin'ly, in envelopes, to draw;
I gin him fifty cents to help a cause I dearly hold,
An’ drew a velvet hymn-book, with a clasp resemblin’ gold!
My cousin pressed my hand with some congratulatin’ jokes,
And said, “Ah me! the Stebbinses was always lucky folks!
But after all, their shrewdness is the thing that lets them win.”
( Which made me proud, though I did n't see just where the shrewd came in.
But buyin’ a five-dollar book at that unheard-of price,
An’ helpin’ of the cause meanwhile, was unsuspected nice. )
Whereat the Superintendent said, “You're lucky, I allow;
I'll have to charge five dollars for a chance to draw here now.”
Whereat my cousin Jeroboam remarked, “If‘ tis n't wrong,
I'll buy a draw for Cousin Steb, to help the cause along.”
I shook my head, but he would do't; an’ sure as I'm alive,
I drawed a good ten-dollar bill for Cousin Jones's five!
Whereat the Superintendent said, “You're lucky men, I vow;
A hundred dollars I must charge for every drawing now;”
An’ fingerin’ the envelopes, one opened — just a grain —
And I discerned the number , uncommon black and plain;
An’ on the other number by glancin’ I could see
Five good crisp hundr'd-dollar bills a-waitin’ there for me!
To make four hundred dollars clear, an’ help the children too,
Was somethin’ that would surely seem desirable to do;
With an unfailin’ eagle eye, a heart that swelled with hope,
I watched, an’ saw the very place he put that envelope;
I winked at Cousin Jeroboam, I counted out the cash,
An’ drawed, an’ had that card revealed almost as quick as flash!
Oh, sakes!— the second figure I had what I had n't seen,
A tail that made a of it!‘ twas Number !
An’ on them figures on the board there nothin’ was, in fact,
Except a little pamphlet like — an anti-gamblin’ tract;
Which had n't any money wuth, an’ wo n't be good for much,
Except to keep my older boys from playin’ cards an’ such.
Now Cousin Jeroboam Jones was buried in surprise,
An’ walked a half a mile with me, an’ helped philosophize;
An’ says, “You come some other day — we'll try that thing agin:
We come‘ thin part of one of it — the next time we shall win.”
Then, nearin’ to a corner, he took kindly leave o’ me,
Because of some new scholars there that he must go an’ see.
I give you this experience, John, but please do n't tell it now;
Let Tompkins take the chestnut horse, an’ sell the brindle cow;
An’ gather up what cash besides I have a-lyin’ loose,
An’ send the whole of it to me for my immediate use.
Do everything concerned in this, in soft, secretive tones;
Direct it to New York, in care of Jeroboam Jones.
|
T4
|
社会、权力与历史
|
T4
|
T4
|
CUSTOM:诈骗
|
ARA
|
الشاعر المتوكل الليثي
|
قصيدة مَدحتُ سَعيداً واِصطَفَيتُ ابنَ خالِدٍ
|
مَدحتُ سَعيداً واِصطَفَيتُ ابنَ خالِدٍ
وَللخَيرِ أَسبابٌ بِها يُتَوَسَّمُ
فَكُنتُ كمُجتَسٍّ بِمحفارِهِ الثَّرى
فَصادَفَ عَينَ الماءِ إِذ يَتَرَسَّمُ
فَإِن يَسألِ اللَهُ الشُهورَ شَهادَةً
تُنَبِّئ جُمادى عَنكُم وَالمُحَرَّمُ
بِأَنَّكُما خَيرُ الحِجازِ وَأَهلِهِ
إِذا جَعَلَ المُعطي يَمَلُّ وَيَسأَمُ
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
ENG
|
Sir Walter Raleigh
|
The Silent Lover
|
WRONG not, sweet empress of my heart,
The merit of true passion,
With thinking that he feels no smart,
That sues for no compassion.
Silence in love bewrays more woe
Than words, though ne'er so witty:
A beggar that is dumb, you know,
May challenge double pity.
Then wrong not, dearest to my heart,
My true, though secret passion;
He smarteth most that hides his smart,
And sues for no compassion.
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
LZH
|
范寅賓
|
建炎丞相成國呂忠穆公退老堂
|
忽辭端委侍巖廊,
歸卧菟裘退老堂。
遠避勢家蕭相國,
旁連永巷郭汾陽。
江如渭水煙波碧,
山似靈巖草木香。
公向此閒留杖屨,
寧知身在赤城傍。
|
T4
|
社会、权力与历史
|
T4
|
T4
|
T4
|
RUS
|
Андрусон Леонид Иванович
|
Белые розы
|
Снег тяжелыми хлопьями падал…
И в тумане огни фонарей
Так уныло и тускло мерцали…
Но не надо нам было огней.
Мы молчали. Но это молчанье
Было светлою песней любви;
Страсти сдержанной нега-истома
Трепетала и пела в крови.
С рук твоих нежно-тонких и милых
Я перчатки украдкою снял
И безмолвно в немом обожанье
Поцелуями их покрывал.
А потом я моими губами
Встретил жаркие губы твои.
Хлопья снега — цветы поцелуев;
Взгляды — дивная песня любви.
Мы одни только слышали песню
Светом счастья сияющих глаз.
Хлопья снега — цветы поцелуев
Были белые розы для нас.
С неба падали белые розы.
Мы тонули в их ласковой мгле.
В эту зимнюю ночь расцветала
В белых розах весна на земле.
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
LZH
|
王在晉
|
岱嶽
|
丈人之峰高接天,
芙蓉倒插凌蒼煙。
翠盤玉露滿仙掌,
洪爐金液開青蓮。
泰畤相傳七十代,
秦碑獨立三千年。
登封臺上日亭午,
我來欲控羲和鞭。
|
T1
|
自然、宇宙与地方感
|
T1
|
T1
|
T1
|
ARA
|
الشاعر حسين الرضوي
|
قصيدة بعيشك لا تعذبني ببعد
|
بعيشك لا تعذبني ببعد
فقلبي لا يقوم على البعاد
وهبك هجرتني ومنعت عني
طروقاً من خيالك في الرقاد
كفاني أنني بهواك صبّ
واني فيك مسلوب الفؤاد
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
ARA
|
الشاعر محمد عبد المطلب
|
قصيدة يؤرقني والعين بالشوق تأرق
|
يؤرقني والعين بالشوق تأرق
سنا بارقٍ من نحوها يتألق
ويعرب دمع العين عما أكنه
حشاً بات في نار الجوى يتحرق
إذا غرقت في النوم أجفان معشر
رأيت الكرى في دمع عيني يغرق
وما عبرات الشوق إلا مرائرٌ
من القلب في مجرى المدامع تهرق
وقفت ركابي إذ مررنا بأرضها
ولاح لنا منها عذيب وأبرق
أسائلها عن جيرة في ربوعها
ترامت بهم أيدي النوى فتفرقوا
وكم شربوا للخلد في جنباتها
معين كؤوس صفوها يترقرق
ليالي سلمى ليس دون خبائها
رقيبٌ إذا ما زرتها منه أفرق
فأصبحت أما ركب سلمى فمتهم
بقلبي وأما ركب قومي فأعرقوا
كدأب الليالي إن تصاف فإنما
تغص بآمال الكرام وتشرق
هو البرق حياني من الشرق موهناً
فيا بأبي برق الحمى حين يبرق
يذكرني بالأبرقين معاهداً
وعيشاً له فيها جمال ورونق
فيا برق سمعني إذا كنت مسعدي
حديثك عن أهل الحمى يوم شرقوا
وقف ساعة بالحرتين فثم لي
بدور سماءٍ بالعقيقين أشرقوا
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
URD
|
Yasmeen Hameed
|
اک بے پناہ رات کا تنہا جواب تھا
|
اک بے پناہ رات کا تنہا جواب تھاچھوٹا سا اک دیا جو سر احتساب تھارستہ مرا تضاد کی تصویر ہو گیادریا بھی بہہ رہا تھا جہاں پر سراب تھاوہ وقت بھی عجیب تھا حیران کر گیاواضح تھا زندگی کی طرح اور خواب تھاپہلے پڑاؤ سے ہی اسے لوٹنا پڑالمبی مسافتوں سے جسے اجتناب تھاپھر بے نمو زمین تھی اور خشک تھے شجربے ابر آسماں کا چلن کامیاب تھااک بے قیاس بات سے منسوب ہو گیاپھیلا ہوا حروف میں جو اضطراب تھااپنی نگاہ پر بھی کروں اعتبار کیاکس مان پر کہوں وہ مرا انتخاب تھا
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T3
|
T3
|
HEB
|
Sabina Messeg
|
'סִּירָה בַּת אַלְפַּיִם'
|
הַ 'סִּירָה בַּת אַלְפַּיִם' הַמְּחַקָּה אֶת סִירָתוֹ שֶׁל יֵשׁוּ מֵחַכָּה לְהַעֲבִיר אוֹתָנוּ חֲוָיָה לֹא אֶת הַיָּם.
הַיָּם-שֶׁל-הַיּוֹם הוּא דָּבָר-שֶׁל-מַה-בְּכָךְ : מִפְלָס , מוֹבִיל-אַרְצִי , זִהוּם -הַסְּבִיבָה, מִסְעָדוֹת שֶׁאֵינָן סוֹעֲדוֹת אֶת הַלֵּב עַל טַיֶּלֶת קְצָרָה.
הַיָּם-שֶׁל-אָז הָיָה אָהֲבָה , נִסִּים , בְּרִית רִאשׁוֹנָה ,בְּרִית שְׁנִיָּה ,עֲלִיָּה אֶל הַר הָאֹשֶׁר עִם עֲנִיֵּי הָרוּחַ, וַעֲלִיָּה רִאשׁוֹנָה וַעֲלִיָּה שְׁנִיָּה וְכִּנֶּרֶת שֶׁל מַעֲלָה (אִם כִּי מִתַּחַת לִפְנֵי הַיָּם הַתִּיכוֹן) אֵין זֹאת כִּי תַּיָּרוּת הִיא הַתּוֹרָה הַחֲדָשָׁה -- הַקַּשׁ
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T5
|
T3
|
T3
|
ARA
|
عبد اللطيف علي فتح الله
|
قصيدة اِحذَرْ صَديقَكَ لا تأمَنْهُ في زَمنٍ
|
اِحذَرْ صَديقَكَ لا تأمَنْهُ في زَمنٍ
إِنَّ الصّداقةَ مِنها الضُّرُّ والكَدرُ
ما ضَرَّني مِن عَدوٍّ كنتُ أَحذَرُهُ
وفي العداوةِ لم يُؤذَ اِمرُؤٌ حَذِرُ
إِنّ الأَفاعيَ لا تَخفى عَداوَتها
مِنها اِحتَرست وَمِنها فاتَني الضَّررُ
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
FAS
|
Fatemeh Ekhtesari
|
[با جیغ بیصدای کسی توی خوابهام]
|
با جیغ بیصدای کسی توی خوابهام من سالهاست قاطی این اضطرابهام چیزی نگو، نخواه، نپرس از جوابهام نگذار دستشان برسد به کتابهام دارند میبرند مرا، آه فاطمه!
این سایههای رد شده از کوچه کیستند؟!
دنبالِ اسمِ کوچکِ کی توی لیستند؟!
لطفاً بگو که منتظرِ من نایستند!
اینها که محرمِ تو و این خانه نیستند دارند میبرند مرا، آه فاطمه!
از لابلای چادر مادر، کت پدر از عکسهای بچّگیام، چشمهای تر از خاطراتِ در بغلت، گیج، غوطهور هی میکشند پیرهنم را به سمت در دارند میبرند مرا، آه فاطمه!
نگذار حس کنند تو و ترس توت را نگذار بشنوند صدا یا که بوت را نگذار بغض پر کند از غم گلوت را از من نخواه خواب نبینم سقوط را دارند میبرند مرا، آه فاطمه!
در گریه مثل ماهیِ گیجی شناوری آشفته موی وحشیات از زیر روسری...
یک لحظه بایست، تکان نخور، میخواهم در ذهنم حفظت کنم، میدانم میآیی و یک روز از این شکنجه مرا در میآوری دارند میبرند مرا، آه فاطمه!
از روزهای دلهره در انتظارمی مثل دو چشمِ خیره به در، بیقرارمی زنجیرِ موی بافته، راه فرارمی حس میکنم همیشه تر از هر...
کنارمی دارند میبرند مرا، آه فاطمه!
|
T4
|
社会、权力与历史
|
T4
|
T4
|
T4
|
BEN
|
জীবনানন্দ দাশ
|
অনন্ত জীবন যদি পাই আমি
|
অনন্ত জীবন যদি পাই আমি—তাহ’লে অনন্তকাল একা
পৃথিবীর পথে আমি ফিরি যদি দেখিব সবুজ ঘাস
ফুটে উঠে—দেখিব হলুদ ঘাস ঝরে যায়—দেখিব আকাশ
শাদা হয়ে উঠে ভোরে—ছেঁড়া মুনিয়ার মত রাঙা রক্ত—রেখা
লেগে থাকে বুকে তার সন্ধ্যায়—বারবার নক্ষত্রের দেখা
পাব আমি; দেখিব অচেনা নারী আলগা খোঁপার ফাঁস
খুলে ফেলে চলে যায়—মুখে তার নাই আহা গোধূলির নরম আভাস।
অনন্ত জীবন যদি পাই আমি—তাহ’লে অসীমকাল একা
পৃথিবীর পথে যদি ফিরি আমি—ট্রাম বাস ধুলো
দেখিব অনেক আমি—দেখিব অনেকগুলো
বস্তি, হাট—এঁদো গলি, ভাঙ্গা কলকী হাড়ী
মারামারি, গালাগালি, ট্যারা চোখ, পচা চিংড়ি—কত কি দেখিব নাহি লেখা
তবুও তোমার সাথে অনন্তকালেও আর হবে নাকো’ দেখা।
(কাব্যগ্রন্থ : রূপসী বাংলা)
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T3
|
T2
|
SPA
|
Joseph de Valdivieso
|
Soneto
|
El Canto encantador de la Sirena
que enamorado dulcemente encanta;
La Lira que en las obras, que levanta
el mar, dio a Ario que le sacó a la arena;
el plectro que al Tebano muro ordena
de grúa sirviendo al Cisne que en el canta
la suavidad de su sutil garganta
que a Eurídice libró de la cadena
La erudición del que en lugar de Clava
con la lengua venció por el oído
del rebelde Francés la referencia
Cifra en aquella maravilla octava
no a Mercurio al del Cielo preferido
para enseñar a España su Elocuencia
|
T6
|
语言、艺术与创造
|
T6
|
T6
|
T6
|
JPN
|
小式部内侍
| null |
ひともこえ こまもとまらぬ あふさかの せきはしみつの もるななりけり
|
T1
|
自然、宇宙与地方感
|
T1
|
T2
|
T1
|
LZH
|
王掖
|
马头曲
|
王门激楚曲,
相府西凉调。
愁中换宫商,
郎毋看妾笑。
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
LZH
|
梁魚
|
賓陽八景
|
仙鞍化山成古跡,
常有斜陽鎖山脊。
火鑒斜啣三五竿,
琉璃倒掛三千尺。
孤鶩齊飛錦翅明,
歸鴉亂閃金翎赤。
山上斜陽今古同,
山下游人幾更易。
|
T1
|
自然、宇宙与地方感
|
T1
|
T1
|
T1
|
URD
|
Aadarsh Dubey
|
ہم کہیں بھی ہوں مگر یہ چھٹیاں رہ جائیں گی
|
ہم کہیں بھی ہوں مگر یہ چھٹیاں رہ جائیں گیپھول سب لے جائیں گے پر پتیاں رہ جائیں گیکام کرنا ہو جو کر لو آج کی تاریخ میںآنکھ نم ہو جائے گی پھر سسکیاں رہ جائیں گیاس نئے قانون کا منظر یہی دکھتا ہے ابپاؤں کٹ جائیں گے لیکن بیڑیاں رہ جائیں گیصرف لفظوں کو نہیں انداز بھی اچھا رکھواس جگت میں صرف میٹھی بولیاں رہ جائیں گیکیوں بناتے ہو سیاست کو تم اپنا ہم سفرسب چلے جائیں گے لیکن کرسیاں رہ جائیں گیتم کو بھی آدرش پر آدرشؔ چلنا ہے یہاںورنہ اس دلدل میں دھنستیں پیڑھیاں رہ جائیں گی
|
T4
|
社会、权力与历史
|
T4
|
T4
|
T4
|
LZH
|
李若水
|
秋懷
|
風細雲動鱗,
雨餘山弄姿。
淵明短籬下,
漸覺秋芳萎。
歲華任自老,
酒杯亦須持。
種種愧古人,
此段差可期。
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T3
|
T3
|
DEU
|
Franz Grillparzer
|
Erklärung
|
Fragt ihr mich, was das Schöne sei?
Seht zu, ob ich's verfehle;
Ein Gleichnis beut die Liebe mir:
Es geht vom Körper aus, gleich ihr,
und endigt in der Seele.
Tweet
Liebesgedichte -
Gedichtinterpretationen
-
Gedichtanalysen
audible-Hörbücher KOSTENLOS testen
Impressum - Datenschutz
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
CUSTOM:美
|
RUS
|
Blok A.A.
|
«Поэт, тебе ли покарать...»
|
Поэт, тебе ли покарать
Пороки мира вековые?
Один -- ты осужден страдать,
Тебя осмеивать -- другие!
|
T6
|
语言、艺术与创造
|
T6
|
T6
|
T6
|
ARA
|
الشاعر طه الراوي
|
قصيدة بلبلي أنت سميري
|
بلبلي أنت سميري
بين أزهار وماء
فيك أنسى وسروري
في صباحي والمساء
غن لي يا بلبلي
فوق أغصان الشجر
فإذا غنيت لي
ينجلي عني الكدر
بلبلي يطرب جداً
عندما يدنو الصباح
وإذا شاهد ورداً
راح يشدو بارتياح
عن يا بلبل عن
واملأ الروض غنا
واحذر السجن فاني
لا أرى أن تسجنا
إن في السجن هوانا
إن في السجن الشقا
لا تعش يوماً مهانا
عش عزيزاً مطلقا
|
T1
|
自然、宇宙与地方感
|
T1
|
T1
|
T2
|
DEU
|
Sabine Schiffner
|
mit voller wonne
|
meine mutter lehrt mich sprechen denk einfach deine sprache sei unendlich viele samentütchen sagt sie und lehrt mich die blumennamen die akelei blüht im waldesschatten sie zeigt mir die kaiserkron die liebte ich einst und meinen namen sucht sie aus ihrem alphabet weil er der stockrose ähnelt die nah am haus steht und dem schmetterlingsflieder buddleja und den sonnenblumen die oft porträtiert zu hause hängen auch auf so seltsame blüten wie den sonnentau kommt sie zu sprechen jedes kind nicht nur du die wir aus dem moor holten ist so einzigartig wie der ein rares gewächs ist er treibt aus auf rauem grund meine mutter ist sprechlehrerin im reich der beete und blumen und sie singt voller wonne die rose die lilie die taube die sonne
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T6
|
T2
|
ARA
|
ظافر الحداد
|
قصيدة لا تكل لذة إلى التسويف
|
لا تَكِلْ لذةً إلى التسويفِ
وانتهزْها بالفعل قبلَ الصُّروفِ
فزمانُ الشبابِ أشرفُ من أنْ
ينقضِي في الغُموم والتكليفِ
لا تُهِنْ نفسَك النفيسة بالبخ
ل بهَوْنٍ من تالدٍ وطريف
حَبَّذا مصرُ والجزيرةُ للمر
ء قَرارا في مَرْبعٍ ومَصيف
سيَّما في زمانِ دولة شاهٍ
شاهَ في ظل عدله المألوف
والعطايا من فيض كفَّيْه قد عَمْ
مَتْ جميع الأنامِ بالمعروف
ألِفَ الحمدُ ذكرَه مثل ما قد
أَلِفتْ كفّه عطايا الألوف
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T4
|
T3
|
ZHO
|
阿登
|
于世界仅剩下谅解
|
当时我在冬日的阴霾中裹起风衣
会想到他们
焚尸炉的烟囱外,毒气室的窗户旁
他们仍然呼吸、思想
如同回到孩童时,却不得不
面对无尽的黑暗。
试着去理解铁门一次次的撞击
接受心跳在水泥地上跌落
又回弹。
他们的双脚缓慢
因冷而畏言。
在奥斯维辛,大部分受害者
并非死于屠杀、饥饿,以及恐惧。
世纪漫长,他们最终选择
默默合上双眼
|
T4
|
社会、权力与历史
|
T4
|
T4
|
T4
|
RUS
|
Высоцкий Владимир Семёнович
|
В голове моей тучи безумных идей
|
В голове моей тучи безумных идей -
Нет на свете преград для талантов!
Я под брюхом привыкших теснить лошадей
Миновал верховых лейтенантов.
...Разъярялась толпа, напрягалась толпа,
Нарывалась толпа на заслоны -
И тогда становилась толпа "на попа",
Извергая проклятья и стоны.
Дома я раздражителен, резок и груб,-
Домочадцы б мои поразились,
Увидав, как я плакал, взобравшись на круп,-
Контролеры - и те прослезились.
Столько было в тот миг в моем взгляде на мир
Безотчетной, отчаянной прыти,
Что, гарцуя на сером коне, командир
Удивленно сказал: "Пропустите!"
Он, растрогавшись, поднял коня на дыбы -
Аж нога ускользнула из стремя.
Я пожал ему ногу, как руку судьбы,-
Ах, живем мы в прекрасное время!
Серый конь мне прощально хвостом помахал,
Я пошел - предо мной расступились;
Ну, а мой командир на концерт поскакал
Музыканта с фамилией Гилельс.
Я свободное место легко отыскал
После вялой незлой перебранки,-
Всё не сгонят - не то что, когда посещал
Пресловутый Театр на Таганке.
Тесно здесь, но тепло - вряд ли я простужусть,
Здесь единство рядов - в полной мере!
Вот уже я за термосом чьим-то тянусь -
В нем напиток "кровавая Мэри".
Вот сплоченность-то где, вот уж где коллектив,
Вот отдача где и напряженье!
Все болеют за нас - никого супротив,-
Монолит - без симптомов броженья!
Меня можно спокойно от дел отстранить,
Робок я перед сильными, каюсь,-
Но нельзя меня силою остановить,
Когда я на футбол прорываюсь!
|
T4
|
社会、权力与历史
|
T4
|
T4
|
T2
|
ARA
|
القاضي الفاضل
|
قصيدة وأدعو له بالصالحات ودعوتي
|
وَأَدعو لَهُ بِالصالِحاتِ وَدَعوَتي
تُحَقِّقُ لي حَقّاً عَلى كُلِّ مُسلِمِ
رَأَيتُكَ إِن أَصبَحتَ فينا بِنِعمَةٍ
فَقَد أَصبَحتَ فينا تُعَدُّ بِأَنعُمِ
|
T5
|
神圣、超验与智慧
|
T2
|
T5
|
T5
|
ARA
|
الشاعر سنية صالح
|
قصيدة العاصفة تأخذ القلب
|
عَمّ تبحث تلك الشمس الكئيبة
في دورانها اللامُجدي؟
ولماذا يتفكك جسدها الأرجواني
فتتساقط أقراصٌ لا نهائية
من صلبها الملتهب؟
تتبعها طيور سوداء..
سوداء..
تعبر كالعاصفة.
نكاد لا نلمح إلا عيونَها المتوهّجةَ بالدموع،
تخرج من قبور الأجداد
وتنطلق صوب الأردن.
***
صوت:
نهر ينبع من الذاكرة.
من أعماق التاريخ
نهر استحمت به ملايين الأزهار البريئة.
هاتش مركبي الورقيّ
هاته
لأُبحر على أمواجه صوب النار.
وأرتمي في خضم النهر محتمياً بأحلامه.
أجنحته ريح بيضاء ترهز فوق الأردن.
صوت:
أتكون هذه العظامُ المُفككة.. أمي
وتلك الجمجمة أبي؟
صوت:
ليس لثورتي بارق
ولا معجبون..
بدايتها جحيم
ونهايتها جحيم،
وفردوسها الوحيد روحي.
أصوات:
عمّقي وجودك يا هموم.
وليضئ وهجكِ وجه المغنّي.
أغمضي عينيك يا صحرائي
كي لا تأخذ العاصفة قلبك....
أصوات أخرى:
كنا خليطاً من الدموع والدماء
حين هبطت الملائكة ملتاعة
أقْعت كالغربان على الأغصان
أخذت تقلبنا بِعُصِيّها الطويلة
بطناً لظهر..
لتقرر:
أتبصق علينا؟
أم تنوح؟
***
فتيان صغار أولئك الأبطال
ولن يعرفوا طعم الكهولة.
وجوههم حزينة..
صغار أولئك الذين يُعَمّقون مجرى الحرية.
|
T4
|
社会、权力与历史
|
T4
|
T4
|
T4
|
ARA
|
الشاعر سعد الدين الفارقي
|
قصيدة أيا رُكْنَ مَذْهَبِ أهْلِ الغَرامِ
|
أيا رُكْنَ مَذْهَبِ أهْلِ الغَرامِ
وقَائِدَ أهلِ الهَوَى للطَرِيقِ
يَجُوزُ لِظلمٍ وُرودُ الزلال
إذا كَانَ بَيْنَ ثنايا العتيقِ
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
ARA
|
الأمين العباسي
|
قصيدة أيها الركب ثوباه
|
أيُّها الركبُ ثوبَا
هُ حريرٌ وحديدُ
جئتَ للعيدِ وفي وَج
هِكَ للأعيُنِ عيد
أنت جندي ولكن
فيك للحسن جنود
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T4
|
T2
|
CES
|
Kokoška, August Bedřich
|
Z písní.
|
O, neplač, nelkej, že té růže
vnad k chladné zemi upadá –
kde růže není, není ještě
pustá a prázná zahrada.
l když ta hvězda k zemi padne,
přec stejně krásná nebesa,
a byť i píseň plna bolu,
bol také někdy rozplesá.
O, neplač, nelkej! k rozloučení
že přísně kynul mocný čas:
vždyť vzpomínka snad rozplesá nám
to mladé, mladé srdce zas.
Myšlénky mé jsou z života
osudu hravé děti;
jich věno při křtu žebrota,
a úděl věčné kletí –
a svůj ve chýžkách mají cíl,
kde lid pot s čela stírá,
kde hlad se pyšně rozhostil
a pod ním lidstvo zmírá.
Myšlénky mé jsou výplody
té nevyzpytné krásy,
kde člověk rád by z neshody
přál žití svému spásy:
a pak si ještě podřímnou
a řkou, že čas tu není,
by rozprostřely peruť svou
pro toto pokolení.
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T3
|
T3
|
ARA
|
طاغور
|
قصيدة الهاربة
|
تتسلّلين تحت جنح الظلام، أيَّتُها الهاربةُ، ويخلِّفُ حضورُك الهيوليُّ وراءَه علامةً مضيئةً.
هل تاقَ قلبُكِ إلى العاشقِ الذي يناديكِ، من أعماقِ وحدةٍ لاهنائيّةٍ؟
وهل سرعةُ هروبِكِ هي التي بسَطَتْ فوقَ كتفَيْكِ فوضى جدائلِكِ الهائجة؟
قدماكِ اللتانِ تقبِّلان غبارَ العالم، تطبعان عليه بصمةَ رقَّةٍ.
إنّكِ من وهادِ الموتِ تنتزعينَ كلّ حياةٍ، وكلّ إزهارٍ.
وعندَما يستوقِفُكَ التعبُ، فجأةً، يتوقَّفُ الكونُ عن الوجودِ.
إنّ وقعَ خطواتِكِ اللامرئيّةِ يُثيرُني، ونشيدُ اللجَّة المتدَفِّقةِ ينبضُ فيَّ،
وأنت ترتحلينَ بي من عالمٍ إلى عالمٍ، ومن مَشهدٍ إلى مشهَدٍ، فأتلقَّى أفراحًا، وآلامًا، وأغاني.
الأمواجُ صاخبةٌ، والريحُ عاصفةٌ، والمركبُ يتراقصُ مثلَ رَغَباتِ نفسي.
سأودِعُ على الشاطئ كنْزي، وسأرحلُ في ليلَةٍ لا قرارَ لها، صوبَ الأنوار التي لا تخبو.
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T5
|
T3
|
T3
|
SLV
|
Aleš Debeljak
|
[Čas je]
|
Čas je.
Povej, kar je nekoč že bilo rečeno.
Da ne bo nesporazuma.
Začni, kjer hočeš.
Bolj kot zdaj ne boš trpel.
V ptičjem vzletu z vodne površine je že padec.
Tudi ti ne boš nič izgubil.
Kolikor si dal, toliko ostane tvoje.
Vem, da se ti na begu v tuj jezik toži po tišini.
Ki ti nacefra telesa, ker jo poznaš odznotraj.
Ker umrejo le ljudje, ne njihovo molčanje.
A jate škorcev, ki se vračajo domov, so glasne.
Moral boš povzdigniti svoj glas.
Govori zdaj!
Povej.
Kako si tiho in postajaš dih vseh ljudi.
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T3
|
T3
|
LZH
|
張汝賢
|
武山
|
雨過僧房景更奇,
邀朋閒訪此遊嬉。
一登占得嵯峨處,
始覺羣峰迤邐低。
|
T1
|
自然、宇宙与地方感
|
T1
|
T1
|
T1
|
ENG
|
Derek Walcott
|
Ruins Of A Great House
|
though our longest sun sets at right declensions and
makes but winter arches,
it cannot be long before we lie down in darkness, and
have our light in ashes. . .
Browne, Urn Burial
Stones only, the disjecta membra of this Great House,
Whose moth-like girls are mixed with candledust,
Remain to file the lizard's dragonish claws.
The mouths of those gate cherubs shriek with stain;
Axle and coach wheel silted under the muck
Of cattle droppings.
Three crows flap for the trees
And settle, creaking the eucalyptus boughs.
A smell of dead limes quickens in the nose
The leprosy of empire.
‘Farewell, green fields,
Farewell, ye happy groves!'
Marble like Greece, like Faulkner's South in stone,
Deciduous beauty prospered and is gone,
But where the lawn breaks in a rash of trees
A spade below dead leaves will ring the bone
Of some dead animal or human thing
Fallen from evil days, from evil times.
It seems that the original crops were limes
Grown in that silt that clogs the river's skirt;
The imperious rakes are gone, their bright girls gone,
The river flows, obliterating hurt.
I climbed a wall with the grille ironwork
Of exiled craftsmen protecting that great house
From guilt, perhaps, but not from the worm's rent
Nor from the padded calvary of the mouse.
And when a wind shook in the limes I heard
What Kipling heard, the death of a great empire, the
abuse
Of ignorance by Bible and by sword.
A green lawn, broken by low walls of stone,
Dipped to the rivulet, and pacing, I thought next
Of men like Hawkins, Walter Raleigh, Drake,
Ancestral murderers and poets, more perplex4ed
In memory now by every ulcerous crime.
The world's green age then was rotting lime
Whose stench became the charnel galleon's text.
The rot remains with us, the men are gone.
But, as dead ash is lifted in a wind
That fans the blackening ember of the mind,
My eyes burned from the ashen prose of Donne.
Ablaze with rage I thought,
Some slave is rotting in this manorial lake,
But still the coal of my compassion fought
That Albion too was once
A colony like ours, ‘part of the continent, piece of the
main',
Nook-shotten, rook o'erblown, deranged
By foaming channels and the vain expense
Of bitter faction.
All in compassion ends
So differently from what the heart arranged:
‘as well as if a manor of thy friend's. . . ‘
|
T4
|
社会、权力与历史
|
T4
|
T4
|
T4
|
RON
|
Vasile Leac
|
inbox
|
.Oricît m-am străduit nu am găsit o formulă mai potrivită – e drept, nici nu am depus în sensu ăsta eforturi uriaşe – aşa că îţi scriu în grabă, în scurta pauză de aerisire a camerelor:Dragul meu Răsfăţat Durduliu,dintre toate promisiunile pe care mi le-ai făcut – şi zău, sînt o droaie – doar una ai dus-o pînă la capăt.
Nu mă deranjează faptul că eşti un afurisit umflat cu atenţii, dar nici nu pot spune că sînt o norocoasă cu un individ de teapa ta.
În final o să afle toţi c-o urăşti pe Alina şi – ţineţi-vă bine!
– că în fiecare joi dimineaţa îţi înfunzi urechile cu staniol, că le răspunzi celor care te privesc (ştii tu la ce mă refer, la păcătoasele tale de maţe) cu: Nu.
Sînt doar zvonuri.
O să urlu în gura mare…of, nici nu mai ştiu cu ce să încep: Cu Maica Domnului de la oglinda retrovizoare?
Sau cu Cina cea de taină văzută din spate?
(ideea asta cu Cina cea de taină văzută din spate mi-a plăcut).
Cînd mă gîndesc la tine mă simt ridicolă şi amărîtă ca o bandă scoci pentru oameni zgîrciţi.
Dacă te pricepi la calculatoare nu înseamnă că eşti un băieţaş deştept aşa cum crezi tu.
Cînd te-am întrebat: cu ce-i mai presus ortodoxia decît coca cola?
Răspunsul tău a venit cu întîrziere, şi atît de încet l-ai spus de parcă ai fi fost botezat într-o biserică gonflabilă.
Nu zic că nu ai şi tu momente cînd eşti simpatic, însă degeaba, momentele astea mai mult te ocolesc.
Am impresia că pentru tine nesimţirea este o stare de confort.
Să ştii, vorbesc serios, dacă nu-ţi duci pînă la capăt promisiunile, într-o bună zi am să te las baltă – tîmpitule!
şi n-o să mai fie timp, nici pentru regrete, nici pentru altceva.
De data asta sînt cît se poate de serioasă.
Cu nelinişte, Inima ta tristă şi depravată.
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
ARA
|
الشاعر محمد مهدي بحر العلوم
|
قصيدة هي المعالم أبلتها يد الغير
|
هي المعالم أبلتها يد الغير
وصارم الدهر لا ينفك ذا أثر
أين الالى كان إشراق الزمان بهم
إشراق ناحية الاكام بالزهر
جار الزمان عليهم غير مكترث
وأي حر عليه الدهر لم يجر
لله من فتية في كربلاء ثووا
وعندهم علم ما يجري من القدر
صالوا ولو لا قضاء الله يمسكهم
لم يتركوا من بني سفيان من أثر
سل كربلا كم حوت منهم هلال دجى
كأنها فلك للانجم الزهر
واصفقة الدين لم تنقق بضاعته
في كربلاء ولم تربح سوى الضرر
وأصبحت عرصات العلم دارسة
كأنها الشجر الخالي عن الثمر
قد غير الطعن منهم كل جارحة
إلا المكارم في أمن من الغير
لم أنس من عترة الهادي جحاجحة
يسقون من كدر يكسون من عفر
لهفي لرأسك والخطار يرفعه
قسرا فيسجد رأس المجد والخطر
من المعزي رسول الله في ملا
كانوا بمنزلة الاشباح للصور
|
T4
|
社会、权力与历史
|
T4
|
T4
|
T5
|
POR
|
Amélia Rodrigues
|
Você é Isso
|
Um clarão que desponta
Nas trevas do coração ...
Um elo transparente
Das carícias à ilusão...
Um afeto que surge
E fortalece a união,
Sempre pronto para ser,
Poder estar, viver
Pleno de amor
E amargura no coração.
Um ser que busca
A cidade
Da alma do amigo,
Que escorrega no seu pranto
E abafa o seu grito ...
Alguém que aceita a dor
Como um lenitivo
Nas luzes enegrecidas
Pelo fumo do inimigo ...
A fuga discordante
De um momento de paz
Quando chora o amor
Que tanta falta lhe faz.
Você é isso
Que eu encaro, reparo
E aceito
Como um amigo que tenho
No peito
Junto à liberdade
De ser quem sou.
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
FRA
|
Pierre Augustin Caron de Beaumarchais
|
Romance de Chérubin
|
PREMIER COUPLET
Mon coursier hors d'haleine,
(Que mon cœur, mon cœur a de peine !)
J'errais de plaine en plaine,
Au gré du destrier.
DEUXIÈME COUPLET
Au gré du destrier,
Sans varlet, n'écuyer,
Là près d'une fontaine,
(Que mon cœur, mon cœur a de peine !)
Songeant à ma marraine,
Sentais mes pleurs couler.
TROISIÈME COUPLET
Sentais mes pleurs couler,
Prêt à me désoler ;
Je gravais sur un frêne,
(Que mon cœur, mon cœur a de peine !)
Sa lettre dans la mienne ;
Le roi vint à passer.
QUATRIÈME COUPLET
Le roi vint à passer.
Ses barons, son clergier.
- Beau page, dit la reine,
(Que mon cœur, mon cœur a de peine !)
Qui vous met à la gêne ?
Qui vous fait tant plorer ?
CINQUIÈME COUPLET
Qui vous fait tant plorer ?
Nous faut le déclarer.
- Madame et souveraine,
(Que mon cœur, mon cœur a de peine !)
J'avais une marraine,
Que toujours adorai.
SIXIÈME COUPLET
Que toujours adorai :
Je sens que j'en mourrai.
- Beau page, dit la reine,
(Que mon cœur, mon cœur a de peine !)
N'est-il qu'une marraine ?
Je vous en servirai.
SEPTIÈME COUPLET
Je vous en servirai ;
Mon page vous ferai ;
Puis à ma jeune Hélène,
(Que mon cœur, mon cœur a de peine !)
Fille d'un capitaine,
Un jour vous marirai.
HUITIÈME COUPLET
Un jour vous marirai.
- Nenni, n'en faut parler ;
Je veux, traînant ma chaîne,
(Que mon cœur, mon cœur a de peine !)
Mourir de cette peine ;
Mais non m'en consoler.
Pierre Augustin Caron de Beaumarchais
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
Subsets and Splits
No community queries yet
The top public SQL queries from the community will appear here once available.