language
stringclasses
81 values
author
stringlengths
1
120
title
stringlengths
1
409
text
stringlengths
4
32.8k
theme_code
stringclasses
6 values
theme_category
stringclasses
6 values
deepseek-v3-1-250821
stringclasses
6 values
kimi-k2-250905
stringclasses
6 values
doubao-seed-1-6-lite-251015
stringclasses
196 values
RUS
Dmitriev-Mamonov F.I.
«Текущие ручьи, источники вод ясных...»
Текущие ручьи, источники вод ясных, Не кроется ль мой муж в местах ваших прекрасных? Скажите мне, где он, откройте его след, И где сокрылся он, когда его здесь нет. Не спит ли где он здесь, в пещерах ваших темных, Платя Морфею дань от жарких зноев дневных; Прохладна тень древес, и шум приятный вод, Вам власть дана вливать сон сладкий в всякий род. Скажите: где мой муж и где сыскать мне должно? Ах! тщетно вас прошу, от вас то знать не можно. Тому ль вам изменить, кто любит ночи тень, Кто ненавидит свет и враг кому есть день. Я тщетно здесь ищу и тщетно воздыхаю, И рок несчастный мой напрасно к вам вещаю. Но зря мучение и жалостный мой вид, Мучитель, может быть, со смехом видя зрит. Он в темность завсегда, жестокий, отлетает, Хоть кликаю его, меня он оставляет, Не чувствует к себе, тиран, мой жалкий стон. Но что я говорю, что отлетает он; Есть крылья у него иль нет -- мне знать не можно. И так чрез целый день мне мучиться лишь должно И, ходя по брегам, всечасно воздыхать, Надежды не имев найти, что тщусь сыскать. Пещеры темные, в которы чрез все веки От света крыть себя приходят человеки, И где прохладна тень смягчает темный страх, Я в ваших нахожу супруга лишь местах. Я света и сама и дня уж ненавижу, Затем что зрака мне любезного не вижу. О, час, в который он уходит! лютый час! Что мне миляй всего, то кроется от глаз.
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
ARA
بدر بن عبد المحسن
قصيدة لو ما تحب العين
لو ما تحب العين ما ضمت دموع يا عاذلي بالله جز عن عتبها اربع ليالي كلها سهد وولوع استغفر الله ما تلاقي هدبها تكاثرت من همها ساعة اهجوع الله حسيب اللي غدى هو سببها الجادل اللي لفتته ورد وشموع يا حيف قلبي اللي احترق في لهبها يمد لي حبلٍ من الود مقطوع غير السلام وبسمته ما عقبها يا قلب.. يا قلب الخطا دونك ضلوع يا شين قل لي راحتي هو نهبها
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
HUN
Babits Mihály
Emlékezés gyermeteg telekre
Telek jutnak eszembe, telek, régi, kemény, csillagos telek, murijáró szép falusi utcák, deres bajszok s nagy piros fülek. Parasztszagu éjféli misék, mennyi süllyedt, jámbor semmiség, nagykendőbe bagyulált cselédek, cukorbundás házak, tejes ég. Bocsmód, még mint egész csöpp gyerek, Pesten is átbujtam egy telet. Csillagok és lámpák kavarodtak, félelmes volt a sok emelet. Nappal kezdődtek az éjszakák, csilingelt és búgott a világ, cicázott az ablakok viszfénye: Mikulás ment a hátsó gangon át. Később, kisvárosi zsúrokon, mikor összejött a sok rokon, lányokat kellett hazakisérni s én hallgattam az egész uton. De másnap, mint röpülő-cipős Merkur, versre lengtem a csipős ködben a magányos jégen - mit ma nemcsak lábam, de szivem se győz. Ó teleim, gyermeteg telek! mily bolondul elfeledtelek. Úgy megfakultatok, mint a gyöngy ha nem ringatja eleven meleg. Némelyik már, mint egy szertehullt láncnak szeme, halkan elgurult... Pedig amint fogy-fogy a jövendő, egyre-egyre drágább lesz a mult.
T3
生命、时间与存在
T3
T3
T3
IND
Ambar
RASA
RASA Oleh Ambar Rasa ini enggan pergi Manari nari dalam hati Inggin rasanya ku mati Meratapi cinta indah ini Tak bisa ku hapus cinta indah ini Cinta yang tak bisa ku miliki Datanglah kasih Kukan s’lalu menanti Menanti akan hadirmu di sini Menemani sisa hidup ku ini Jika memang tak bisa ku miliki Kan ku jaga rasa ini Sampai mati nanti
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
HUN
Reviczky, Gyula
Don Juan a másvilágon
Beh futó az ember-élet! Beh sietve jött halálom! Még a régi lánggal égek, S szerelemre, csókra vágyom. Nélkülem fog nyílni, telni Kert virága, föld leánya; S óh, be kínos elviselni, Nélkülem lesz hervadása! Piczi szájak, piros ajkak Hű szerelmet esküdöznek: Csókot vesznek, csókot adnak; Óh, de én már soha többet! Jobban éget a pokolnál, Hogy e szív már nem szerethet! Hogy nem volt több két karomnál, S szép szemektől válni kellett. Pokol lángja tán kiéghet; Soha az én szomjuságom. Beh futó az ember-élet, Beh sietve jött halálom!
T3
生命、时间与存在
T3
T3
T3
SPA
Gabriela Mistral
Volverlo a ver
¿Y nunca, nunca más, ni en noches llenas de temblor de astros, ni en las alboradas vírgenes, ni en las tardes inmoladas? ¿Al margen de ningún sendero pálido, que ciñe el campo, al margen de ninguna fontana trémula, blanca de luna? ¿Bajo las trenzaduras de la selva, donde llamándolo me ha anochecido, ni en la gruta que vuelve mi alarido? ¡Oh, no! ¡Volverlo a ver, no importa dónde, en remansos de cielo o en vórtice hervidor, bajo unas lunas plácidas o en un cárdeno horror! ¡Y ser con él todas las primaveras y los inviernos, en un angustiado nudo, en torno a su cuello ensangrentado!
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
RUS
Ogarev N.P.
Юмор. Часть третья
С чего проснулось дней былых Душе знакомое волненье, И все мне слышен мерный стих И рифм созвучное паденье? Я так давно чуждался их, Их звуков страстное плетенье Казалось праздностью уму, Да и не нужным никому. Что ж обновило бодрость сил? Ужель весенних песен звуки До этих пор не схоронил Ни опыт лет, ни труд науки, Ни ряд ошибок и могил, Ни холод обыденной скуки? Ужель я так остался цел, Что просто я помолодел? О нет! Я понимаю вас, Мои предсмертные сказанья, В вас не взойдут на этот раз Любви стремленья и страданья, Не отзовется тихий час Спокойно-грустного мечтанья. Возникли вы не для утех В последний стон, в предсмертный смех. С тех пор как я начальных строф Слагал задумчивые строки, Прошло десятка три годов, И жизни жесткие уроки Не проскользнули без следов, Казня в размеренные сроки Бедой и злом, -- и борода Давно становится седа. Гляжу, усталый от всего, Гляжу с тяжелым напряженьем На то, что вовсе не ново, На мир, исполненный волненьем, И на себя на самого, И полон внутренним сомненьем, -- Что ж я?.. споткнувшийся пророк, Иль так... распутный старичок? И жалок мне мой прошлый путь! Я много ль истине дал ходу? Свершил ли я хоть что-нибудь? Одну принес ли жертву сроду? Иль жизнь умел я повернуть Страстишкам маленьким в угоду, И сил не поднял с той поры, А просто все схожу с горы? Быть может, что под старость лет Мысль эта всякому пригодна -- Ни счастья, ни покоя нет, И жизнь мелка и несвободна; А может быть, постичь секрет, Как жить с своим понятьем сходно, -- Безумно только я не смог И гибну средь пустых тревог?.. Когда же, внутренней тоской И покаяньем утомленный, Гонясь за мыслию живой, Гляжу на мир, мне современный, -- Мне так же жалок круг людской, Весь этот круг заговорённый, Где каждый доблестный народ -- Еще полнейший идиот. Наш нескончаемый прогресс, И потому недостижимый, Похож на путь чрез длинный лес, Безвыходный, неизмеримый, Разбоя полный и чудес, Где зверь большой, несокрушимый Под песню старых, глупых слов На бойню шлет простых скотов. Война и кровь!.. Так вот предел, Где стали мы с образованьем, Где даже сохранился цел Дух революций с их преданьем Единства нацьональных дел И всех языц размежеваньем, Которых цели так дики, Что царским жадностям с руки. Война и кровь!.. Вот наш привал, Где, как в чаду былых столетий, Опять народ рукоплескал С избытком чувств и междометий, Где старый прусский генерал . И император, счетом третий, Все оттого так и сильны, Что люди глупы и скверны. Война и кровь!.. И много лет Или веков в резне безумной Еще пройдут... Надежды нет! В потемках смрадных дракой шумной Заменят люди мир и свет, Не нужен им исход разумный -- И человек рожден холоп, Любовь к свободе есть поклеп. Все это выражаю я, Быть может, очень прозаично, -- Лишь было ясно бы, друзья, А там будь плохо, будь отлично... Да и не ищет речь моя, Чтоб муза пела в ней антично, А сердца боль так велика, Что к слову просится тоска. Всемирный шум, всемирный шум, Германо-римский люд великий, Многоболтливый Аввакум, Снаружи гладкий, в сердце дикий, -- Не ты моих властитель дум! Твои затверженные крики Нейдут твоим пророкам вслед, И мира нового в них нет. "Что ж сладко вашему уму?» -- Меня вы спросите. -- «Россия? Мы, к сожаленью моему, Не справились с времен Батыя», -- Скажу я также в эту тьму, Как говорил во тьмы былые. «Да! Но тогда жил царь-отец, А этот добр и молодец». Да будет жирен ваш обед И крепок храп на сон грядущий, Вы верите?.. Так вам и след, Спасаем верой муж имущий, Но не спасут народ от бед Ни пошлый лоб, назад идущий, Ни пара истуканных глаз, Где мысли луч давно погас. Вы верите, что юный царь Есть, так сказать, освободитель? Мужик, который раб был встарь, Закабаленный стал платитель И нищ, как был во время бар, А царь, отечества спаситель, Крестьянскую понюхав кровь, Сам на дворян оперся вновь. Вы дворянин, вам в жизни пир Всегда был нужен и приятен, Холопствуйте! Чиновный жир Не тяготит, не кажет пятен, Да и за вас есть целый клир -- Вам друг Катков, вам друг Скарятин, Вы так подлы, что царь вперед Опоры лучше не найдет. Теперь же столько есть манер Холопствовать с усердьем новым, Позвать обедать, например, Фон Комиссарова с Треповым, Соцьяльных и иных химер Быть палачом всегда готовым, Да обругать казенный прах В туманных тостах и статьях. Пожалуй, вторить станет вам Народ во мраке всех незнаний, Народ -- стихия в рост векам, Основа лучших сочетаний. Его я, верно, не предам Позору горьких порицаний; Он тот -- как Слово говорит -- Кто сам не знает, что творит. Я верю, что народ один -- Ячейка общей лучшей доли, Но даст ли рост ей господин -- Определить не в нашей воле... А с вами, истый дворянин, Позвольте не встречаться боле: В вас так холоп с злодеем сшит, Что ненавистен мне ваш вид. Покинул я мою страну, Где все любил -- леса и нивы, Снегов немую белизну, И вод весенние разливы, И детства мирную весну... Но ненавидел строй фальшивый -- Господский гнет, чиновный круг, Весь «царства темного» недуг. Покинул я родной народ, Где я любил село родное, Где скорбь великая живет Века в беспомощном застое, Где гибнет мысли юный всход, Томит насилие тупое, И свежим силам так давно В жизнь развернуться не дано. Тайком работа шла у нас, Я ждал, я верил в перемену, Как узник верит каждый час, Что вот конец настанет плену... Была ли вера -- правды глас, Иль призрак счастию в замену? Но этой веры не иметь -- Пришлось бы просто умереть. Покинул я моих друзей, Но и они мне изменили; Они мне в гордости своей Моих ошибок не простили, Они от истины моей Давно, слабея, отступили, И вот мне с робкой мыслью их Связей нет больше никаких. Один мне друг остался цел; К нему влекли меня желанья, И мощь любви, и жажда дел, Одни стремленья и страданья; Им труд начатый чист и смел, Его рука, в стране изгнанья, Закроет мне, не изменясь, Мои глаза в урочный час. Какая ночь! Чего в ней нет! И тень и блеск! Душе печальной Ее дрожащий полусвет Повеял негой музыкальной Знакомых звуков -- давних лет, Из дальних стран, из жизни дальней, Из дальней жизни ранних снов -- Под напеванье мерных слов.
T4
社会、权力与历史
T4
T4
T4
POR
Ricardo Gonçalves
Aquarela
A casa onde mora aquela Menina cor de açucena, É uma casinha pequena, Casa de porta e janela. Tão pequenina e singela! Ao vê-la, a idéia me acena De quebrar o bico à pena E fazer uma aquarela. Pintar a casa, a colina Mas sobretudo a menina, O ar sossegado e feliz, Dando relevo à pintura, Numa ridente moldura De cravos e bogaris. In: GONÇALVES, Ricardo. Ipês: versos. Pref. Monteiro Lobato. São Paulo: Monteiro Lobato, 1922
T6
语言、艺术与创造
T6
T6
T6
URD
Bahadur Shah Zafar
نباہ بات کا اس حیلہ گر سے کچھ نہ ہوا
نباہ بات کا اس حیلہ گر سے کچھ نہ ہواادھر سے کیا نہ ہوا پر ادھر سے کچھ نہ ہواجواب صاف تو لاتا اگر نہ لاتا خطلکھا نصیب کا جو نامہ بر سے کچھ نہ ہواہمیشہ فتنے ہی برپا کیے مرے سر پرہوا یہ اور تو اس فتنہ گر سے کچھ نہ ہوابلا سے گریۂ شب تو ہی کچھ اثر کرتااگرچہ عشق میں آہ سحر سے کچھ نہ ہواجلا جلا کے کیا شمع ساں تمام مجھےبس اور تو مجھے سوز جگر سے کچھ نہ ہوارہیں عدو سے وہی گرم جوشیاں اس کیاس آہ سرد اور اس چشم تر سے کچھ نہ ہوااٹھایا عشق میں کیا کیا نہ درد سر میں نےحصول پر مجھے اس درد سر سے کچھ نہ ہواشب وصال میں بھی میری جان کو آرامعزیزو درد جدائی کے ڈر سے کچھ نہ ہوانہ دوں گا دل اسے میں یہ ہمیشہ کہتا تھاوہ آج لے ہی گیا اور ظفرؔ سے کچھ نہ ہوا
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T3
ZHO
唐欣
在青海旅游
我喝奶的那会儿猛然间下雪了白茫茫的世界牦牛们正在回家哞哞叫着 像一群怪物草原隐没这儿成了远古年代我站着发呆牧人拍我肩膀我吓了一跳他牙齿雪亮 笑容可掬哦 原谅我我是个可怜的内地人从没见识过边疆奇迹
T1
自然、宇宙与地方感
T1
T1
T1
ARA
الشاعر حمدي شبانة
قصيدة سلَّم عَلَىْ
ياعينى عالقلب القاسى لمَّا حبيبى يكون ناسى أشرب مرارُه من كاسى حبيبى سافر بدون مايوَدَعْنى من الفراق قلبى واجِعنى مابقاش شايفنى ولا سامعنى حبيبى دا كان قايللى لا حسيبِك ولا أهجرك دانا حبيبِك إنتى قدرى ونا نصيبك حبيبى سافر ورايح يتغرب يوم اللُقا إمتى يقرب ياشمس عمرها ماتغرب حبيبى ماأقدرش أنا أبعد عنكم عارفة بإنى واحد منكم أبعِد وأرجع تانى بينكم حبيبى سلِّم علىَّ... وفرَّحنى وكلامُه حلو ويِشْرِحْنى دايماً وجوده يريَّحنى حبيبى قال الفُراق صعب ولَكِن أبداً ماتبعِدنا.. أماكن وهواكى ف القلب ساكن حبيبى قلت لُه.. إوعى ياطيرى قلبك يميِّل على غيرى إنت طريقى ومَسيرى حبيبى قاللى مسافر وراجِعْلِك ف القلب جوَّة أنا جاعْلِك ماقدَرْش أبداً على زعَلِك حبيبى قاللى حتِلْقِى مراسيلى واصلة لغاية مايجيلى قَطَعْها بَلِّيت مناديلى حبيبى سلَّم علىَّ وراح ماشى سافر حبيبى ومجاشى فرَّح حسود ريَّح واشى حبيبى سلَّم على... وقال راجع أنا ياحبيبتى... ما بخادع مارجعشى.. زودنى مواجع حبيبى سلم على... بطرف العين فاتنى ماقالشى... رايح فين يامين يقوللى طريقه منين حبيبى من غير سلام ولا حتى وداع سافر حبيبى وقلبى ضاع هانت عليه العِشرة وباع حبيبى سافر وفاتنى حبيب الروح وتَرَك هنا جلبى مجروح خُدْ لُه سلام ياحمام الدوح حبيبى سلَّم علىَّ وجاللى: يازين على الوطن أنا جلبى حزين دى مصر غالية وجوَّة العين حبيبى سلَّم على....بعد فراق قاللى: تعبت من الأشواق أصل البعاد مُر وحراق حبيبى سلَّم علىَّ بطرف الإيد حبيبى حيسافر لبعيد خايف يلاقى حب جديد حبيبى سلَّم على وقاللى سلام وكان كلامُه أحلا كلام رايق ومايكفينى كلام حبيبى سلَّم علىَّ.... وودعنى وفاتلى قلبى يوجعنى دايماً حبيبى يلوَّعنى حبيبى سلَّم علىَّ.... وراح لبعيد سافر خلاص بدون مواعيد بخاف عليه من حب جديد حبيبى سلم على... مقالشى كلام سدِّد بعينُه ف قلبى سهام وعيونى أنا مش قادرة تنام حبيبى سلم على....... وقال فينك كانو خطوتين بينى وبينك تعالَى تِسلملى.... عينك حبيبى سلَّم سلام.... لَكِن بالعين بنظرة واحدة... مِش إتنين ماعْرَفش منه أروح على فين حبيبى.. لمَّا جابلنى حبيبى سلم علىَّ سلام مُشتاج وجال تعِبت من الأشواج ماهوَّة دا حال العُشاج حبيبى سلم على.. وف عينه دموع وماقالشى إمتى يكونلُه رجوع القلب فى بعادُه.. موجوع حبيبى سلم على..... وطمِّنى وقال ماعُمره ح يألِمنى حبيبى دا.... حتة مِنِّى حبيبى سلم علىَّ.. بحُب وشوق قاللى غِلِطت وليك محقوق الفرح ف بعادك ما بدوق حبيبى سلَّم سلام بِطرف الإيد ف ملامحُه باين حُب جديد وقال: أنا مسافر لبعيد سلام يا حبيبى سلم على... وهنَّانى حبيبى راجع من تانى يوم الفرَح يوم ماجانى حبيبى سلم على وصوتُه حزين وقال مسافِر بعد يومين وراح ماجانى بقالُه سنين حبيبى سلَّم على ونا محتار فاتنى من الجنة للنار زى الزمان حبيبى غدَّار حبيبى عدَّا عليَّة... ماقال سلامات نظراته بتقول... حبنا مات ماعادشى بينَّا خلاص كلمات حبيبي
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
RUS
Зилов Алексей Михайлович
Овца и Свинья
Вблизи Жидовского местечка По перекладкам шла Овечка И видит, что Свинья в грязи Валяется, как на постеле. "Ахти, беда! -- Кричит Овца. -- Как ты попалася сюда В такую топь и грязь? Дай кликну хоть жида, Чтоб вытащить тебя отселе". Свинья ж в ответ: "Пожалуйста, молчи И обо мне не хлопочи; С тобой мы вещи видим разно: Здесь только мягко, а не грязно".
T4
社会、权力与历史
T4
T4
CUSTOM:认知差异
LZH
河中鬼
踏歌
河水流溷溷, 山頭種蕎麥。 兩箇胡孫門底來, 東家阿嫂決一百。
T4
社会、权力与历史
T4
T3
T4
LZH
郦承铨
哀胡翔冬先生
闻道斯人化, 临风一泫然。 抱将诗数卷, 忍取病三年。 故国玄黄血, 归魂冰雪天。 郫筒孤旧约, 留奠墓门前。
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
GLE
Biddy Jenkinson
Crannchur
Sa dairchoill idir chamáin chrann le coimheascar lae luíomar gan chraiceann seal sa chríonach méith. Chuireamar préamha geala fúinn is chuaigh le craobh gur deineadh crainn faoi lánduilliúr dínn araon. Scar an t-uabhar daonna linn mar d’éireodh éan. Bhraitheas gluais na coille ag rith inár leagan séimh is idirshnámh ár ngéag teann le gus an tsaoil. Dhein crainn na coille rothalchleas faoi bhroideadh gaoithe. Chuireadar a gcinn i gcré le teacht na síne is chrochadar a bpréamha in airde ag maslú Geimhridh. Leanaimis sampla ár gcomhchrann ar theacht don oíche. Seasaimis béal fúinn sa chré, beag beann ar dhaoine ag deochadh linn faoi mhúr duilleog go soilbhir simplí is sneachta caoin ag cigilt ár mbarraicíní.
T1
自然、宇宙与地方感
T1
T1
T1
RUS
Доброхотов Анатолий Павлович
И в Питере, и в Нижнем
И в Питере, и в Нижнем, И там, где блещет Дон, Царят на рынке книжном Картер и Пинкертон. "Сатир", "Вопросы пола" Для любящих сердец... Анакреона школа На русский образец!
T4
社会、权力与历史
T4
T4
CUSTOM:书籍文化现象
LZH
朱德琏
偶题
偶闻渌水曲, 欲托黄金徽。 弦手不相应, 心随别鹤飞。
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
LZH
张汝霖
北楼文讌用青莲韵和呈宋太守
燕处琴尊兴, 清时簿领空。 交疏花映日, 複道柳藏虹。 官馔先登韭, 宾仪卒赋桐。 襄阳新乐府, 太守是山公。
T2
爱、情感与人际关系
T1
T2
T2
CES
Pohan, Václav Alexander
IX. Ku pohřbu žákyně.
Růžový dech ukolíbal V slaďounký nevěstu sen, By zas někdy ji ulíbal, Když procitne, mladý den. Nevinná co poupě něžné, Ježíši zasnoubena, Panna útlá v roucho sněžné K svatbě jest přistrojena. Rozmarýnový věneček Krášlí její hlavičku, V ručičce co andělíček Nese k sňatku růžičku. Fábory ji ozdobují Školní její družižky, Na rozloučenou věnují Družce vřelé slzičky. Olejem z olivek outlých Naplnila lampu dnes, By co jedna z panen moudrých Ve svatebný vešla ples. Ambrový kde vánek věje, Věčné květe podletí, Tam nevěsta krásná spěje V ženichovo objetí. Cherubové v sladkém spění Něžnou střeží dušinku; Nebešťanky v libopění Vítají holubinku. Ježíš palmou vstříc jí kyne, Královnu korunuje, Nevěsta v rozkoších plyne, Lásku jemu slibuje. Drahé ustaňte svojátko Rodičové želeti, Zvadlé slzami poupátko Co rosinkou perliti. Její zas, až v rychlém letu Slunéčka objede zář, V čarokrásném plném květu Spanilou uzříte tvář.
T5
神圣、超验与智慧
T5
T5
T5
FRA
HUGO, Victor
LA BLANCHE AMINTE
Sitôt qu'Aminte fut venue Nue, Devant le dey qui lui semblait Laid, Plus blanche qu'un bloc de Carrare Rare, Elle défit ses cheveux blonds, Longs. Alors, ô tête de l'eunuque, Nuque Du Bostangi, tu te courbas Bas. Le bassa, dont l'amour enflamme L'âme, À ses pieds laissa son mouchoir Choir, En disant : — Ne sois pas rebelle, Belle, Tes pieds blancs et tes blonds cheveux Veux. Or c'était le bassa d'Épire Pire Qu'un vrai moine et plus qu'un manchot Chaud, Faisant turques et circassiennes Siennes, Et pour soi seul en nourrissant Cent. Donc, à sa parole exigeante Gente Aminte ne dit au vaurien Rien. Elle inclina son cou de cygne, Signe Qu'elle trouvait le vieux corbeau Beau. Quand ses femmes virent Aminte, Mainte Jalouse idée à plus de vingt Vint. Longtemps le sérail infidèle D'elle Parla, puis de ses cheveux blonds Longs, Les blanches qu'à Chypre on rencontre Contre, Et les noires de Visapour Pour.
T4
社会、权力与历史
T2
T4
T4
RUS
Белинский Яков Львович
В Альпах
Двенадцатой горнострелковой залпы. Уральского грома раскаты. Проснулись орлы в потревоженных Альпах, взмывают на крыльях косматых, чтоб видеть получше, под самые тучи, глядят из гнездовий орлята: чьё войско идёт по нехоженым кручам, по горным долинам горбатым? Орлы долговечны. Столетние дали ясны и открыты их взорам. И, может, орлы-ветераны видали, как шёл через Альпы Суворов. И вновь узнают величавые птицы, как прежде, в минувшее время, широкую поступь, открытые лица, знакомое издавна племя… Советские пушки – тяжёлые залпы… Разбужены жаркою речью, мне кажется, плечи расправили Альпы, орлов посылая навстречу. Парите, гонцы, высоко и свободно, раскинувши крылья косые!.. Недаром и сердцем и мужеством сходны с орлами солдаты России!
T4
社会、权力与历史
T4
T4
T4
POR
En Hedu'anna
Inanna e a Essência Divina
Senhora de toda essência, luz plena, mulher generosa vestida em radiância, amada pelo céu e pela terra, amiga templária de An, tu vestes grandes ornamentos, tu desejas a tiara da alta sacerdotisa cujas mãos tomam as sete essências. Oh minha Senhora, guardiã de toda essência, tu as colheste e penduraste nas mãos. Tu recolheras as essências sagradas e as vestiste tesas em teus seios.
T5
神圣、超验与智慧
T5
T5
T5
SLV
Cimperman, Franc
Moj prijatelj! lépo hvalo
Moj prijatelj! lepo hvalo Za prijazno mi družbo; Škoda, ker že tako kmalo Nama poti vskriž gredo.
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
SPA
Stéphane Mallarmé
Las cuatro estaciones
Primavera enfermiza tristemente ha expulsado Al invierno, estación de arte sereno, lúcido, Y, en mi ser presidido por la sangre sombría, La impotencia se estira en un largo bostezo. Unos blancos crepúsculos se entibian en mi cráneo Que un cerco férreo ciñe como a una vieja tumba Y triste, tras un sueño bello y etéreo, vago Por campos do la inmensa savia se pavonea. Luego caigo enervado de perfumes arbóreos, Cavando con mi rostro una fosa a mi sueño, Mordiendo el suelo cálido donde crecen las lilas, Espero que, al hundirme, mi desgana se alce… -Mientras, el Azur ríe sobre el seto y despierta Tanto pájaro en flor que al sol gorgea-. El sol, sobre la arena, luchadora durmiente, Calienta un baño lánguido en tu pelo de oro Y, consumiendo incienso sobre tu hostil mejilla, Con las lágrimas mezcla un brebaje amoroso. De ese blanco flameo esa inmutable calma Te ha hecho, triste, decir -oh, mis besos miedosos-: «¡Nunca seremos una sola momia Bajo el desierto antiguo y felices palmeras!» ¡Pero tu cabellera es un río tibio, Donde ahogar sin temblores el alma obsesionante Y encontrar esa Nada desconocida, tuya! Yo probaré el afeite llorado por tus párpados, Por ver si sabe dar al corazón que heriste La insensibilidad del azur y las piedras. Mi alma hacia tu frente donde sueña Un otoño alfombrado de pecas, calma hermana, Y hacia el errante cielo de tus ojos angélicos Asciende, como en un melancólico parque, Fiel, un surtidor blanco suspira hacia el azul. -Hacia el Azur eternecido de octubre puro y pálido Que mira en los estanques su languidez sin fin Y deja, sobre el agua muerta do la salvaje Agonía de las hojas yerra al viento y excava un frío surco, Arrastrarse al sol gualda de un larguisimo rayo. ¡El virgen, el vivaz y bello día de hoy Da un aletazo ebrio va a desgarrarnos este Lago duro olvidado que persigue debajo de la escarcha El glaciar transparente de los vuelos no huidos! Un cisne de otro tiempo se acuerda de que él es Quien, aun sin esperanza, magnífico se libra Por no haber cantado la región do vivir Cuando ha esplendido el tedio del estéril inviemo. Sacudirá su cuello entero esta blanca agonía Por el espacio impuesto al ave que lo niega, Mas no el horror del suelo que aprisiona al plumaje. Fantasma que su puro destello a este lugar asigna, Se aquieta en el ensueño helado del desprecio Que entre su exilio inútil viste el Cisne.
T3
生命、时间与存在
T3
T3
T3
LZH
畢星燦
别胡繼章
當筵莫唱渭城歌, 君亦天涯可奈何。 今日酒闌歌歇後, 恐君離思較儂多。
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
LZH
譚楚翁
感遇
幽居昔啙窳, 時日如轉丸。 況乃金天夕, 蕭瑟響琅玕。 獨宿夜為長, 蛬吟穴垝垣。 攬衣出中庭, 明月可與言。 織女不秉機, 兎絲滿故園。 燕麥若堪食, 難與蔓草蕃。 濟㑹亮能固, 人情無寒暄。
T3
生命、时间与存在
T3
T3
T3
CES
Chalupa, František
Karel Veliký.
Jako mrak se na obloze chmuří, jako černý pták se dolů nese, nenadále sedá na cimbuří, zaplakala písní úpěnlivou, která houká jako sejček v lese, která kvílí jako vítr nivou... Sedí na cimbuří, volá hlasem, který jako bouře letí v dáli: „Smrt jsem; poslechni mne, velký králi! Nejsi víc, než dozrálý jen hrozen, na který si vinař brousí nože; jsi juž k mojí žatvě zralým klasem! Na hedbávné k tobě sednu lože, umřeš, neb jsi z lůna ženy zrozen!“ Takto věstí, takým hlasem volá bledá smrt a do komnaty zírá. Náhlá mdloba krále obestírá; dumá, jak té hrozné moci zdolá. Ještě výhní žhavou zplály hledy, jarý oheň prolet’ vetchou hrudí, junácká se síla v paži budí. Jako poraněný lev se vzchopí, když ví, poušť že vidí naposledy. O sáhové podepře se kopí, těžkým mečem mávne v čtyry strany, na smrt volá, vysměvavě praví: „Vím, že ještě nezvoní mi hrany! Upři na mne kalný zrak a tmavý, tvůj šíp kalený mne neporaní. Nežli sedíš, stokrát vyleť výše, uvidiš, co pokořil jsem zbraní a kde rozložena moje říše. Na hladině pěti siných moří světlé slunce slávy mojí hoří, v čtyři úhly světa rozevály bujné větry velkou pověst moji, pověsť o Karlovi, velkém králi. S ním chceš kopí lámat v těžkém boji?“ Zachechtala smrt se slovům chlouby, jako nenasytné, lačné káně, zatepala křídly v šeré báně, volá hlasem jako z hrobů hloubi: „Zralý jsi klas, uvadlý jsi hrozen, umřeš, neb jsi z lůna ženy zrozen!“ Těžká mdloba padla na velmože, chabě klesnul na hedbávné lože, nesmírného teskna duše plna, které tíží jako skalné hory. Celý život vidí kalné zory, jenž se zdouvá jako v bouři vlna. Temní hrobové se otvírají, stínové se pozvedají v šeru... Žasem králi dech se v ňadrech tají... Dítě nešťastné, svou mrtvou dceru vidí, jak se z temna hrobu zvedá... Tamo Karloman, – tvář smutná, bledá – po koruně sahá, hrozně patře truchle šeptá: „Má jest, vrať ji, bratře!“ Zmámený sluch z příšerného kouta slyší řinčet zrezavělá pouta... Jiný stín se blíží, a král úpí: „Nahradím vše, vlásti budeš jinde, chrabrý Sasů kníže, Vitukinde. V hrudi zanech onen oštěp tupý, kterým proklála tě kdysi zrada!“ Král se chvěje, jak by zhříval hada na mohutné, zesinalé pleci. Před zrakoma jeho táhnou ještě udatní a neúdolní reci, v zajetí jimž vypaloval zraky; táhnou pobití a povraždění, jako na perutích bouře mraky; krev se kolem něho valí, pění... V slzách panny jdou a bledé ženy... O klenot cti svojí připraveny žalným lkají pláčem, kvilným vzlykem... Tam pět tisíc Sasů táhne šikem, kteří v jediném dni zahynuli... Když se nové hrozné zjevy snuly, jak lev poraněný král se vzchopí, těžkým mečem mávne v čtyry strany, o sáhové podepře se kopí; smrtelná mu bledost kreje líce. Na smrt volá, poděšeně praví: „V širém světě dej mi zvonit hrany, otevři mi hrobu prostor tmavý, nechci žíti, nesmím žíti více!“ Letem orla sletuje smrt s bání, nad bledou líc královou se sklání. Pavím pérem pilný písař píše: „Karel umřel, vládce svaté říše.“ – – Na nádherném katafalku leží císařova mrtvola... Pel svěží, stopy žití, to vše prchlo s tváří. Kolem rakve na sta světel září, na sta modliteb zní se rtů kněží; avšak velké oko nepřimknuto víček rouškou mrtvé zírá kolem, jak by všechnu slavnou poctu tuto ještě stopovalo s trpkým bolem, otevřeno, jako když se budí, jak by nemělo tu klidu ještě. Kolem rakve bohatí jdou, chudí, lkají, slzí prolívají deště; po nádvořích pěvci pějí chvály převelebné o velikém králi, s kazatelen výmluvným se slovem hlásá velká, neskonalá ztráta, spojují se lyry, péra, dláta, aby slovem, písmem, zpěvem, kovem sláva byla rozmnožena ještě, která konců nemá, ani hrází... Náhle před katafalk dítě vchází, malý otrhánek, chudý, bosý; líčka oval proudy slzí rosí, oslepen zrak září světel, zlata, ručka s ručkou ku modlitbě spjata, se rtů povzdech úpěnlivý vane: „Vrať mi otce, vrať mi matku, pane! Z vyhubených Luticů jsem kmene – a mne malé, opuštěné robě každý ode prahu s hněvem žene... Otce, matku... jdu si pro ně k tobě“... Hněvem vzplála mnohá líce zbožná, mnohá ruka pozvedla se k ráně... ale s katafalku znělo temně: „Nelkej více... Již to není možná! Odpusť – přistupuju na soud Páně. Na té zemi někdo z lásky ke mně setře palnou slzu s tvého líčka!“ A již siná přivřela se víčka.
T3
生命、时间与存在
T3
T3
T3
LZH
程书
水西吟
水西一路草如茵, 却羡林间雨后新。 短笛数声牛背稳, 清幽原址属闲人。
T1
自然、宇宙与地方感
T1
T1
T1
SPA
Mercedes Roffé
Visión prismática
Visión prismática, dividida, dispersa. Un no sostenerse en el lugar sino rodearlo y rodear el vacío que se deja. Observación: un mantener viva la llama de una pura fe sin credo ni culto ni reliquia. Un mantenerse viva en la fe -un vacío. Asíndeton. Aposición. La gramática como una anatomía. Teórica desnudez.
T6
语言、艺术与创造
T6
T6
T6
URD
Sabir Zafar
نئے کپڑے بدل اور بال بنا ترے چاہنے والے اور بھی ہیں
نئے کپڑے بدل اور بال بنا ترے چاہنے والے اور بھی ہیںکوئی چھوڑ گیا یہ شہر تو کیا ترے چاہنے والے اور بھی ہیںکئی پلکیں ہیں اور پیڑ کئی محفوظ ہے ٹھنڈک جن کی ابھیکہیں دور نہ جا مت خاک اڑا ترے چاہنے والے اور بھی ہیںکہتی ہے یہ شام کی نرم ہوا پھر مہکے گی اس گھر کی فضانیا کمرہ سجا نئی شمع جلا ترے چاہنے والے اور بھی ہیںکئی پھولوں جیسے لوگ بھی ہیں انہی ایسے ویسے لوگوں میںتو غیروں کے مت ناز اٹھا ترے چاہنے والے اور بھی ہیںبے چین ہے کیوں اے ناصرؔ تو بے حال ہے کس کی خاطر توپلکیں تو اٹھا چہرہ تو دکھا ترے چاہنے والے اور بھی ہیں
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
ENG
Beattie, James
Bufo, begone! with Thee may Faction's fire...
Bufo, begone! with Thee may Faction's fire, That hatch'd thy salamander-fame, expire. Fame, dirty idol of the brainless crowd, What half-made moon-calf can mistake for good! Since shar'd by knaves of high and low degree; Cromwell, and Catiline; Guido Faux, and Thee. By nature uninspir'd, untaught by art; With not one thought that breathes the feeling heart, With not one offering vow'd to Virtue's shrine, With not one pure unprostituted line; Alike debauch'd in body, soul, and lays;—— For pension'd censure, and for pension'd praise, For ribaldry, for libels, lewdness, lies, For blasphemy of all the Good and Wise; Coarse virulence in coarser doggerel writ, Which bawling blackguards spell'd, and took for wit; For conscience, honour, slighted, spurn'd, o'erthrown;— Lo, Bufo shines the minion of renown! Is this the land that boasts a Milton's fire, And magic Spenser's wildly-warbling lyre? The land that owns th’ omnipotence of song, When Shakspeare whirls the throbbing heart along? The land where Pope, with energy divine, In fine strong blaze bade wit and fancy shine; Whose verse, by Truth in Virtue's triumph borne, Gave knaves to infamy, and fools to scorn; Yet pure in manners, and in thought refin'd, Whose life and lays adorn'd and blest mankind? Is this the land where Gray's unlabour'd art Soothes, melts, alarms, and ravishes the heart; While the lone wanderer's sweet complainings flow In simple majesty of manly woe; Or while, sublime, on eagle-pinion driven, He soars Pindaric heights, and sails the waste of heaven? Is this the land, o'er Shenstone's recent urn Where all the Loves and gentler Graces mourn? And where, to crown the hoary bard of night, The Muses and the Virtues all unite? Is this the land where Akenside displays The bold yet temperate flame of ancient days? Like the rapt Sage,in genius as in theme, Whose hallow'd strain renown'd Ilissus’ stream; Or him, th’ indignant Bard,whose patriot ire, Sublime in vengeance, smote the dreadful lyre; For truth, for liberty, for virtue warm, Whose mighty song unnerv'd a tyrant's arm, Hush'd the rude roar of discord, rage, and lust, And spurn'd licentious demagogues to dust. Is this the queen of realms! the glorious isle, Britannia, blest in Heaven's indulgent smile! Guardian of truth, and patroness of art, Nurse of th’ undaunted soul, and generous heart! Where, from a base unthankful world exil'd, Freedom exults to roam the careless wild; Where taste to science every charm supplies, And genius soars unbounded to the skies! And shall a Bufo's most polluted name Stain her bright tablet of untainted fame! Shall his disgraceful name with theirs be join'd, Who wish'd and wrought the welfare of their kind! His name accurst, who, leagued with and hell, Labour'd to rouse, with rude and murderous yell, Discord the fiend, to toss rebellion's brand, To whelm in rage and woe a guiltless land; To frustrate wisdom's, virtue's noblest plan, And triumph in the miseries of man. Drivelling and dull, when crawls the reptile Muse, Swoln from the sty, and rankling from the stews, With envy, spleen, and pestilence replete, And gorged with dust she lick'd from treason's feet; Who once, like Satan, rais'd to heaven her sight, But tuned abhorrent from the hated light:—— O'er such a Muse shall wreaths of glory bloom! No —— shame and execration be her doom. Hard-fated Bufo! could not dulness save Thy soul from sin, from infamy thy grave! Blackmore and Quarles, those blockheads of renown, Lavish'd their ink, but never harm'd the town: Though this, thy brother in discordant song, Harass'd the ear, and cramp'd the labouring tongue; And that, like thee, taught staggering prose to stand, And limp on stilts of rhyme around the land. Harmless they doz'd a scribbling life away, And yawning nations own'd th’ innoxious lay: But from thy graceless, rude, and beastly brain What fury breath'd th’ incendiary strain? Did hate to vice exasperate thy style? No —— Bufo match'd the vilest of the vile. Yet blazon'd was his verse with Virtue's name —— Thus prudes look down to hide their want of shame; Thus hypocrites to truth, and fools to sense, And fops to taste, have sometimes made pretence: Thus thieves and gamesters swear by honour's laws: Thus pension-hunters bawl their Country's cause: Thus furious Teague for moderation rav'd, And own'd his soul to liberty enslav'd. Nor yet, though thousand Cits admire thy rage, Though less of fool than felon marks thy page; Nor yet, though here and there one lonely spark Of wit half brightens through th’ involving dark, To show the gloom more hideous for the foil, But not repay the drudging reader's toil; ( For who for one poor pearl of clouded ray Through Alpine dunghills delves his desperate way? ) Did genius to thy verse such bane impart? No.‘ Twas the demon of thy venom'd heart, ( Thy heart with rancour's quintessence endued ) And the blind zeal of a misjudging crowd. Thus from rank soil a poison'd mushroom sprung, Nursling obscene of mildew and of dung; By heaven design'd on its own native spot Harmless t’ enlarge its bloated bulk, and rot. But gluttony th’ abortive nuisance saw; It rous'd his ravenous undiscerning maw: Gulp'd down the tasteless throat, the mess abhorr'd Shot fiery influence round the maddening board. O had thy verse been impotent as dull, Nor spoke the rancorous heart, but lumpish scull; Had mobs distinguish'd, they who howl'd thy fame, The icicle from the pure diamond's flame, From fancy's soul thy gross imbruted sense, From dauntless truth thy shameless insolence, From elegance confusion's monstrous mass, And from the lion's spoils the skulking ass, From rapture's strain the drawling doggerel line, From warbling seraphim the gruntling swine:—— With gluttons, dunces, rakes, thy name had slept, Nor o'er her sullied fame Britannia wept; Nor had the Muse, with honest zeal possess'd, T’ avenge her country by thy name disgrac'd, Rais'd this bold strain for virtue, truth, mankind, And thy fell shade to infamy resign'd. When frailty leads astray the soul sincere, Let Mercy shed the soft and manly tear, When to the grave descends the sensual sot, Unnam'd, unnotic'd, let his carrion rot. When paltry rogues, by stealth, deceit, or force, Hazard their necks, ambitious of your purse; For such the hangman wreathes his trusty gin, And let the gallows expiate their sin. But when a Ruffian, whose portentous crimes Like plagues and earthquakes terrify the times, Triumphs through life, from legal judgment free, For hell may hatch what law could ne'er foresee; Sacred from vengeance shall his memory rest?—— Judas though dead, though damn'd, we still detest.
T4
社会、权力与历史
T4
T4
T4
ARA
الشاعر إسماعيل صبري
قصيدة أَيصيخ لي الملك الهمام قليلا
أَيُصيخُ لي المَلِكَ الهُمامُ قَليلا إن قُلتُ صَبراً مرَّةً فَأَقولا مَن لي بِأن أُدلي إليه بِسَلوةٍ فَأَعُدُّ فَضلاً ما أَعُدُّ فُضولا وَأَبيتُ مُغتَبِطا بِأَنّي لم أَدَع في ذلك القَلبِ الكبيرِ غَليلا أحُسَينُ لُذ بِالصَبرِ معتَصِما به حتّى تَرى أَثرَ الجميل جميلا نِعمَ الحَليفُ يَشُدُّ أَزرَ حليفِه في الخَطبِ إن خَذلَ الخليلُ خليلا مهلاً فما استَثنى القَضاءُ من الرَدى أحداً وما أَغنى البُكاءُ فَتيلا لَو أَنَّهُ اِستَثنى لَباتَ جميلُهُ وَقفا عَلَيكُم آلَ إِسماعيلا إِن تَقضِ أُمُّكَ نَحبَها فلقد رَأت أعلامَ واحِدها تُظِلُّ النيلا وَحَوَت مفاخرَ لم تَحُزها قَبلَها خيرُ العَقائِلِ مَعشَراً وَقَبيلا وَتَعَهَّد العَصرَينِ عَصرى مجدِها مَلِكانِ طابا مَحتِداً وَأُصولا وَأَقَرَّ عَينَيها بمصرٍ مَوكِبٌ يَرتدُّ طرفُ الدهر عنه كَليلا مُتَنَقِّلٌ بكَ وَالملائكُ حولَه يَرعَونَ شَخصَك حُوَّماً وَنُزولا قد ساقَهُم شوقٌ إِلَيك يَزيدُه أَن قد رَضيتَ العَرشَ وَالإِكليلا ضَنّاً بِبَيتِ محمّدٍ أن يَغتَدي بِسِوى بِنَيهِ بني العلا مَأهولا
T4
社会、权力与历史
T5
T4
T4
DEU
Grillparzer, Franz
[In Donizettis Stammbuch]
Ich schreibe dir, und du verstehst mich nicht. Was du geschrieben, hab ich wohl verstanden. Der Kopf versteht nur, was die Zunge spricht, Die Herzen sprechen gleich in allen – Landen.
T6
语言、艺术与创造
T6
T6
T6
BUL
Мурило Мендес
Праистория
Мама в крепдешин и дантели свиреше на пиано в хаоса. Една нощ разтвори криле, уморена от толкова звуци, в синьото се изправи, не ме погледна, никого повече не погледна. … И рухна завинаги във фотоалбума.
T2
爱、情感与人际关系
T2
T3
T2
SPA
Coral Bracho
La brisa
La brisa toca con sus yemas el suave envés de las hojas. Brillan y giran levemente. Las sobresalta y alza con un suspiro, con otro. Las pone alerta. Como los dedos sensitivos de un ciego hurgan entre el viento las hojas; buscan y descifran sus bordes, sus relieves de oleaje, su espesor. Cimbran sus fluidas teclas silenciosas.
T1
自然、宇宙与地方感
T1
T1
T1
BEN
কেতকাদাস ক্ষেমানন্দ
বেহুলার বিলাপ
বালা লখিন্দর, বিষে জরজর, দেখি বেহুলা সুন্দরী। মুখে পড়ে লাল, অঙ্গ হৈল কাল মনেতে বিষাদ করি ॥ বেহুলা বলে হায়, কি করি উপায়, শুন হে বাণিয়াসুত ; অদ্ভুত কথন, বাসরে মরণ, দেখি লগে চমকিত ॥ কি করিব আমি, যুক্তি বল তুমি, অনাথা করিলে মোরে । লোকের গঞ্জনে, তেজিব জীবনে, ঝাপ দিব যাঞ্জে জলে ॥ সাধ ছিল মোরে, যাইতে চম্পারে, তাহে এই কৈল বিধি । না পুরিল আশ, করিলে নৈরাশ, কোলে হারালাম নিধি ॥ বিধবা হইয়ে, বাঁচি কি নাগিয়ে, আমারে বলিবে কি। বাসরেতে রাড়ী, হঞেছে এ ছুড়ী, অভাগী সাধুর ঝি ॥ বেহুলা সুন্দরী, যায় গড়াগড়ি, ধূলায় ভূষিত অঙ্গ । করয়ে বিলাপ, পাঞে মনস্তাপ, কেহ নাঞি তার.সঙ্গ ॥ লখাএর পায়ে ধরি, বলয়ে সুন্দরী, কান্দি কান্দি কয় কথা। উত্তর না দিলে, পাথারে পেলিলে, আমার জীবন বৃথা ॥ দেখি তব মুখ, বিদরয়ে বুক, কাল হৈল তব দেহ। গরুড় ময়ূরী, ওঝা ধন্বন্তরি, কিছু না করিল কেহ ॥ বাসরে এখন, করিলে ভোজন, ক্ষুধার্ত্ত হইয়ে তুমি । অনাথী করিয়ে, যাছ্য পালাইয়ে, সঙ্গে লেহ অভাগিনী ॥ বেহুলা আকুলি, করয়ে বিকুলি, শিয়রে দেখিল সাপ। আছাড় খাইয়ে, পড়ে মুরছিয়ে, হায় কিবা হৈল বাপ ॥ দেখিয়ে বিকুপি, পলাইল কালি, ধাঞে অতি বড় বেগে। বনের গতি, যথা পদ্মাবতী, উত্তরিল কালি নাগে ॥ দেবী কয় কথা, শুনহ সর্ব্বথা, কালি পালাইলে তুমি। কালি নাগ কয়, করিয়ে বিনয়, লখাএ দংশিল আমি ॥ আমার দংশনে, তেজিল জীবনে, বালা লখিন্দর মল্য । দেখিয়ে কারণ, করিলা গমন, তবে আমি হেথা আল্য ॥ সুনিঞে কমলা, আনন্দিত হৈলা কালি নাগ হৈল বিদায়। প্রণাম করিয়ে, চলিল ধাইয়ে, আনন্দিত মনে হয় ॥ কালিদহের তীরে, ধরিল হস্তীরে, সুখেতে আহার কৈল। করি জল পান, করিল বিশ্রাম, আনন্দিত মন হৈল ॥ মনসা-চরণ, করিয়ে স্মরণ, আনন্দিত মনে গায় । যাই কর্ম্মে ছিল, তাইত হইল, বাসরে লখাই সায় ॥ শুন সর্বজন, কর নিবেদন, বেহুলা-খণ্ডের কথা। অবজ্ঞা করিলে, তবে খায় কালে, বেদের বচন গাঁথা ॥ হরি হরি বল, বৃথা জন্ম গেল, মিছা বল্যে থাক কি। বাসরে রোদন, করে ঘনেঘন, সাহ বেণ্যার বেহুলা ঝি ॥ বেহুলা বেণ্যানী, আকুল-পরাণী, লখিন্দরের মুখ দেখি । ক্ষেমানন্দ ভণে, মনসা-চরণে পালটিতে নারি আঁখি ॥ (কাব্যগ্রন্থ : মনসা-মঙ্গল)
T5
神圣、超验与智慧
T2
T5
T5
LZH
顾应时
题马
天下于今正一家, 无劳汗马走尘沙。 御沟浴罢星初落, 天厩归来日未斜。 □玉四蹄谙蜀栈, 立锥双耳认胡笳。 金羁不受奚官控, 闲向东风步落花。
T4
社会、权力与历史
T1
T4
T4
CES
Tablic, Bohuslav
Na broskev, pod níž besýdka.
Lidská pravice tě zaštěpila, Milá broskvičko má, v šťastný den, Ruka nejvyššího Boha jen Krásným ovocým tě zbohatila. Blaze tomu, kdož se občerstvuje Chutným ovocým tvým v letní čas, Koho k tobě loudí pinky hlas, Jenž na větvičkách tvých obletuje. Ale mnohem blaženější sluje, V chladném stínu tvém kdož posedě S Bělkou, aneb v tiché besedě, Zamračenou tvář sy vyjasňuje. Každý večer v samotě s ní šepce K jiným, jí jen váže, nechodí, Nevinné s ní žerty provodí, Ač y zlobivý svět na to brepce. Dávej besýdečko páru tomu K rozmlouvání bytu milého, Pokud milování věrné ho Do božího neuvede domu, Kdež jej svazkem věčné lásky svíže Svatá ruka kněze dobrého, Přisáhnou sy věrnost srdce ctnostného, Kráčíc k cýli člověčenství blíže. Potom, broskvičko, je obohatíš Sladkým ovocým svým hojněji, Ročně rodit budeš volněji, Štědrosti své nikdý neukrátíš. Když y oni v přeblaženém stavu Zdarné vlasti zplodí ovoce, Větve rozloží své široce, Krásným věncem zšlechtí vlast jich hlavu.
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
LZH
馮京
題釣臺
渭水塵空紺業傾, 桐江煙老漢風明。 蚤知賢達窮通意, 閒把漁竿只釣名。
T3
生命、时间与存在
T3
T4
T3
BEN
কাজী নজরুল ইসলাম
খোকার খুশি
কী যে ছাই ধানাই-পানাই – সারাদিন বাজছে সানাই, এদিকে কারুর গা নাই আজই না মামার বিয়ে! বিবাহ! বাস, কী মজা! সারাদিন মণ্ডা গজা গপাগপ খাও না সোজা দেয়ালে ঠেসান দিয়ে। তবু বর হচ্ছিনে ভাই, বরের কী মুশকিলটাই – সারাদিন উপোস মশাই শুধু খাও হরিমটর! শোনো ভাই, মোদের যবে বিবাহ করতে হবে – ‘বিয়ে দাও’ বলব, ‘তবে কিছুতেই হচ্ছিনে বর!’ সত্যি, কও না মামা, আমাদের অমনি জামা অমনি মাথায় ধামা দেবে না বিয়ে দিয়ে? মামিমা আসলে এ ঘর মোদেরও করবে আদর? বাস, কী মজার খবর! আমি রোজ করব বিয়ে॥ (কাব্য : ঝিঙেফুল)
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
LZH
殷云霄
大堤诗(二首。金堤在东阿县)
南堤北堤布谷飞, 堤边禾黍青离离。 堤上野花开复落, 堤下行人行不稀。
T1
自然、宇宙与地方感
T1
T1
T1
DEU
Andreas Gryphius
Über die Geburt Jesu
Nacht, mehr denn lichte Nacht! Nacht, Lichter als der Tag! Nacht, heller als die Sonn, in der das Licht geboren, Das Gott, der Licht, in Licht wohnhaftig, ihm erkoren! O Nacht, die alle Nächt und Tage trotzen mag! O freudenreiche Nacht, in welcher Ach und Klag Und Finsternis und, was sich auf die Welt verschworen, Und Furcht und Höllen-Angst und Schrecken ward verloren! Der Himmel bricht, doch fällt nunmehr kein Donnerschlag. Der Zeit und Nächte schuf, ist diese Nacht ankommen Und hat das Recht der Zeit und Fleisch an sich genommen Und unser Fleisch und Zeit der Ewigkeit vermacht. Der Jammer trübe Nacht, die schwarze Nacht der Sünden, Des Grabes Dunkelheit muß durch die Nacht verschwinden. Nacht, Lichter als der Tag! Nacht, mehr denn lichte Nacht! Tweet   Weihnachtsgedichte - Geschenke - Gedichtinterpretationen - Gedichtanalysen - Bücher von und über Andreas Gryphius audible-Hörbücher KOSTENLOS testen Impressum - Datenschutz
T5
神圣、超验与智慧
T5
T5
T5
BUL
Пол Клодел
Есенна песен
В яркото сияние на есента тръгнахме сред утринта искряща. Буйното великолепие на есента ек в далечното небе изпраща. Утрото, което беше целия ни ден, целия ни ден в сребро най-чисто с въздух — злато до часа, когато с рог стаен Дионея трепва поривисто. Целия ни ден отлят от девствено сребро и леса като огромен ангел цял от злато. И като обшит с червено ангел със дърво като сияйна свещ от огън върху пламък, злато върху злато! О дъха на лес умиращ, да го доловиш! О дъха на пушек, да го доловиш! На жива кръв със смърт примесена в покоя! О стъписване на златото пред блясъка на разцъфтяващия ден! О съцветието на шибоя! Който бе замлъкнал и избухна, и замира, и се вдига пак висок, чувам от сърцето на гората как отново еква и извива, и се удължава, по печален повикът недостижим на рог. Повикът на рог неутешимо сладкогласен зарад времето, което си замина и което си замина зарад този ден прекрасен, чрез когото съществувалото си замина. Туй, което беше някога, уви, някога и няма да се върне вече: зарад златото, което грее тук, зарад всичкото непоправимо злато, зарад тази вечер тук! Зарад тази нощ, изгряла тук! Заради луната и сияйната Голяма мечка тук.
T1
自然、宇宙与地方感
T1
T3
T1
BEN
সুধীন্দ্রনাথ দত্ত
সৃষ্টিরহস্য
আয়ুর সোপানমার্গ বহু কষ্টে অতিক্রম করি উন্মুক্ত মৃত্যুর প্রান্তে ঊর্ধ্বমুখে দাঁড়ায়েছি এসে ; সিন্ধুর ভাস্বর আঁখি খোঁজে মোরে নিম্নে নিরুদ্দেশে ; আমার আরতিদীপ মহাশুন্যে সাজায় শর্বরী ।। সম্মুখে নিখিল নাস্তি, পৃষ্ঠদেশে মৌল নীরবতা ; প্রশান্তি দক্ষিণে, বামে ; জনহীন, অন্তর,বাহির। তবু কার আবির্ভাবে কণ্টকিত আমার শরীর ; অবচেতনার তলে গুমরে কী জাতিস্মর কথা? তবে কি বিরাট শূন্য শূন্য নয়, সাগরের প্রেত ; উদ্বেল বিক্ষোভ তার পরিণত বিদেহ ঈথারে? তবে কি দুর্মর মর্ত্য ক্রন্দসীতে ক্রন্দন বিথারে; শস্যের মিসরী শবে উপ্ত সম্ভাবনার সংকেত ? নির্লিপ্ত আলোর দ্বীপ নয় ওই দিব্য নীহারিকা, কালের প্রপাতে মগ্ন বাসনার ভাসমান ফেনা ? অবচ্ছিন্ন তারারাশি, ওরা চিরদিনকার চেনা পশুদের স্থুল সত্তা, লালসার মূর্ত বিভীষিকা ? নাই নাই মৌন নাই, সর্বব্যাপী বাঙ্‌ময় জগৎ ; নির্বাণ বুদ্ধির স্বপ্ন, মৃত্যুঞ্জয় জ্বলন্ত হৃদয় ; হয়ত মানুষ মরে, কিন্তু তার বৃত্তি বেঁচে রয় ; জন্ম হতে জন্মান্তরে সংক্রমিত প্রত্ন মনোরথ ।। কপোল কল্পনা ত্যাগ ; নিরাসক্তি অসাধ্যসাধন; অনন্তপ্রস্থান মিথ্যা ; সত্য শুধু আত্মপরিক্রমা ; বিদ্রোহে স্বাতন্ত্র্য নাই ; মুক্তি মানে নিরুপায় ক্ষমা ; সৃষ্টির রহস্য মাত্র আলিঙ্গন, পুনরালিঙ্গন।। (কাব্যগ্রন্থ : ক্রন্দসী)
T3
生命、时间与存在
T3
T3
T3
IND
Amy Carrell
TANYA
TANYA Oleh Amy Carrell Kau datang tanpa ku pinta. Tak menjelma namun memaksa. Tak ku kenali namun berlari - lari dalam pikirku. Sudah kucoba melupakanmu. Tapi entahlah, Kau seperti mempercayaiku dalam sunyi. Tak henti kau menyeret ragaku. Tak henti kau berteriak dalam diamku. Dan tak hentinya kau merengek, Memaksaku berbicara. Aku cukup tak mengerti. Kenapa lidahku begini. Diam membisu melawan hati. Seperti segan untuk berkata. Seperti malu untuk menyapa. Bukan tak punya keberanian. Karena kau cukup lama mengisi relung sepiku. Namun sepertinya aku masih mencintaimu dalam bentuk tanya.
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
ARA
الشاعر ابن الحداد الأندلسي
قصيدة والنفس فيك ثبار الحب طالبةُ
والنفس فيك ثبار الحب طالبةُ إنْ كانتِ العَيْنُ تَجْنِي منكَ أَنْوَارَا أخفي هواك وأكني عنه تورية وهل يلام عميد القلب إن وارى؟ يا مشبه الملك الجعدي تسمية ومخجل القمر البدري أنوارا
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
ARA
الشاعر أحمد شوقي
قصيدة أعطى العهود وأقسم الأقساما
أعطى العهود وأقسم الأقساما أن لا يطول مقامه فأقاما خمسون عاما في البلاد يسوقها بالعنف عاما والهوادة عاما مستعمر جعل الخلاف ذريعة ليهز رمحا أو يسل حساما لما أتى الوادي وعبّاً جيشه وجد الرعية والرعاة نياما ومشى يقلَّب في المعسكر عينه فيرى الصفوف ولا يحس إماما قد أقبل التاريخ في محرابه بجزى الرجال وينطق الأحكاما اليوم يُتَّهم الأبوة في البلى ويُناقشون جماجما وعظما رفقا على الآباء إن لهم غدا يوما ينسِّى حرّه الأياما يُجزّون فيه عن التقاطع بينهم إن انشقاق الأهل كان حراما وعن الوثوب جماعة بجماعة يتنازعون ولاية وحطاما حتى أنت سفن المغير وخيله فترّقوا في الضفتين نعاما يا أيها الجيل الذي يبنى غدا كن في بنائك حازما مقداما واجعل أداتك في البناء محبة وتعاونا وتآلفا ووثاما وإذا بنيت الملك فآبن حقيقة لا تبن أوهاما ولا أحلاما وانظر إلى الماضى فإن المهتدى من يجعل الماضي هدى وزماما
T4
社会、权力与历史
T4
T4
T4
ENG
Benjamin Zephaniah
Vegan Steven
There was a young vegan Called Steven, Who just would not kill for no reason, This kid would not eat No cheese or no meat And he hated the foxhunting season.
T4
社会、权力与历史
T4
T4
CUSTOM:动物保护
ITA
Autori vari
X
Ben dico veramente che Dio omnipotente fece sette pianete, ciascuna in sua parete, e dodici segnali; io ti dirò ben quali. E fue lo suo volere di donar lor podere in tutte creature, secondo lor nature. Ma sanza fallimento sotto mio regimento è tutta la loro arte, sí che nesun si parte dal corso che li ho dato e ciascun misurato. E dicendo lo vero, cotal è lor mistero, che metton forza e cura in dar fredo e calura, e piova e neve e vento, sereno e turbamento. E s’altra provedenza fue messa in lor parvenza, no ’nde farò menzione, ché picciola cagione ti poria fare errare; ché tu dèi pur pensare che le cose future, e l’aperte, e le scure, la somma maestate ritene in potestate. Ma se di storlomia vorrai saper la via, dela luna e del sole, come saper si vuole, e di tutte pianete, qua ’nanzi l’udirete, andando in quelle parte dove son le sette arte. Ben so che lungiamente intorno al convenente àgioti ragionato, sí ch’io t’agio contato una lunga matera certo in breve manera. E se m’hai bene inteso, nel mio dire ho compreso tutto ’l cominciamento e ’l primo movimento d’ogne cosa mondana e dela gente umana; e hotti detto un poco, come s’avene loco, dela Divinitate, e holle intralasciate, sí come quella cosa ched è sí preziosa e sí alta e sí degna, che non par che s’avegna ch’i’ metta intendimento in sí gran fondamento. Ma tu semplicemente credi veracemente ciò che la chiesa santa ne predica e ne canta. Apresso t’ho contato del ciel, com’è stellato, ma quando fie stagione, udirai la cagione del ciel, com’è ritondo, e del sito del mondo. Ma non sará per rima, com’è scritto di prima; ma per piano volgare ti fie detto l’affare e mostrato in aperto, che ne sarai ben certo. Ond’io ti priego omai per la fede che m’hai che ti piaccia partire; ché mi conviene gire per lo mondo d’intorno e di notte e di giorno avere studio e cura in ogne creatura ch’è sotto mio mestero. E faccio a Dio preghero che ti conduca e guidi, e ’n tutte parti fidi.
T5
神圣、超验与智慧
T5
T5
T1
CES
Frič, Josef Václav
I. Moře pojímá mne v náruč svou,
Moře pojímá mne v náruč svou, zanáší, zanáší touhu mou; jak mocně dmou se ty hlubiny, jak útrob mých divo-pustiny. Hrajte si mnou vlny žehravé, nezkolíbáte vy srdce to mé! – Ach, přenesmírná ty hladino, bludných ty duchů dědino, poznáváš pěvce raněného, na širom světě samotného? Zdaž písni jeho porozumíš a souzvučně s ním pozašumíš? Již doufám, družné vlny tvoje že pochopí ty dumy moje, že sdělí labským je vlnám a českým, rajským dědinám; – Labe zašeptá je družce svojí, Vltava pak drahé Praze mojí. Jí pak sdělí místo políbení od mé duše vroucí pozdravení. S bohem, děvo, ty rozkoši má, nevěrné moře mne pojímá a nese dále ke končinám, kde budu věčně, ach věčně, tak sám. Nikdo mi tam z nich těchy nedá v mém nitru jen prázdno a vně noc šedá, to prázdno, to zajme jen hluboký žal – a však, vlny, neste jen dál mne a dál!
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T1
LZH
林煦
白牛巖
禪房誰構碧峯巔, 此日登臨總俊賢。 滿地綠苔真凈界, 懸崖古木起寒煙。 閑遊試躡乘雲石, 渴飲偏尋卓錫泉。 昔日白牛看不見, 空留古蹟至今傳。
T5
神圣、超验与智慧
T5
T5
T1
DEU
Peter Hille
Waldesstimme
Wie deine grüngoldenen Augen funkeln, Wald, du moosiger Träumer! Wie deine Gedanken dunkeln, Einsiedel, schwer von Leben, Saftseufzender Tagesversäumer! Über der Wipfel Hin- und Widerschweben Wies Atem holt und voller wogt und braust Und weiterzieht – Und stille wird – Und saust! Über der Wipfel Hin- und Widerschweben Hoch droben steht ein ernster Ton, Dem lauschten tausend Jahre schon Und werden tausend Jahre lauschen ... Und immer dieses starke, donnerdunkle Rauschen.
T1
自然、宇宙与地方感
T1
T1
T1
ARA
الشاعر خالد مصباح مظلوم
قصيدة قالوا الحبُّ معجزة
الحب مُقَوٍّ للعزمِ والعيشِ بلا عبء السُقْمِ في الحب غِذانا ووقانا ومناعتنا ضدَّ السُّمِّ ويقوم الحب بمعجزةٍ إنْ كان لإخلاصٍ يرمي
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
LZH
范瑟
同近山年丈登山
福地標雲迥不群, 春山邀客醉晴雲。 煙開華頂芙蓉出, 風送霞觴蘭蕙薰。 湖水似隨孤嶼轉, 洞簫如向九天聞。 蓬萊清勝稱難到, 何得相攜挹翠芬。
T1
自然、宇宙与地方感
T1
T1
T1
ARA
وسام وليد
قصيدة ذاكرة الرياح
تَجِيءُ الرِيَاحُ فَيُمْحى الصدى بِهَذا الفَضاءِ وطولِ المدى فأسبرُ قولاً نديَّ الصفاتِ يُبلسمُ أرجاءَ صدري ندى فأركضُ خلفَ الليالي شهاباً سريعَ الزوالِ وكلّي فِدا إلى أي نبضٍ أُحلقُ طيراً بأفقي.. ودوني يطير العِدا وأذكي مياهَ النخيلِ بسعفٍ بها تمرُ ظلّي بحزنٍ شدا دمي نهرُ غيمٍ يضجُ شذاهُ ليلقى بمعنى اصطباري الهدى وروحيَ تَسري كطيرٍ شريدٍ لتدنو إليَّ متى ما بدا إليها بأنيَّ أهفو ضياعاً كدقاتِ قلبي أمدُّ اليدا وأدري بأنَّ الخيالَ عقيمٌ فكمْ من حياتي تهاوى سُدى لِمَ الشعْرُ رَفرفَ نبضاً حزيناً؟! وذا العمرِ شعراً فكيفَ الردى؟ هو الشعرُ إرثي سلالةُ مجدٍ بلحظِ الكلام ينيرُ الغدا أسيرٌ وملءَ التوحُّدِ أُمحى بعصفٍ وذا الفكرُ مني عَدا بموتٍ يَدِقُ حَنايا المُنى ليُفنى الحِمَامُ بمَحضِ الصدى نقشتُ على الصخرِ وهجَ الحروفِ وعمريَ تحت الترابِ ابتدا
T3
生命、时间与存在
T3
T3
T3
FAS
یانیس ریتسوس
تو آرامی، چون خسته‌ای
امسال کلاغان سُفال‌هایند بر بام تابستان. ترس، چون دستِ مردِ کور به دنبال دستگیره‌ی در می‌گردد. تو بر سنگ نشسته‌ای آرامی، چون خسته‌ای مهربانی، چون بسیار ترسیده‌ای به سادگی فراموش می‌کنی چون که نمی‌خواهی به یاد داشته باشی فراموش نمی‌کنی. ■
T3
生命、时间与存在
T3
T3
T3
DEU
Ursula Krechel
Rede, Herz
So kalt war das Herz, daß es fürchtete um sich selbst absoff die Rede, wollte schon kaltschnäuzig genannt werden schmiegte sich wohlig an Fliesen hauste wie glückliche Maden unter Körben mit Sauerkirschen. Selbstlos in Fremdes gebohrt kopfüber satt, so pochte das Herz sprachlos, was auch geschah sehr leise ging das Gesicht entzwei die Rede fraß sich fest schabte den Grund, grundlos.
T3
生命、时间与存在
T3
T6
T3
BUL
Лори Лудвиг
Необходима като хляб
Всеки ден, ако не съм до теб, ти ме галиш в сънищата мои, както вятър — разлюляна степ. И докосната, трептя от зноя. Плаша се от жътвения час, в който ний ще бъдем разделени. Свикнах с тебе, страдах аз, ако ти не мислеше за мене. Зряло жито от нивята взимат. Жътвата прибрахме вече ний. Като пресен хляб необходима искам да съм в твоите дни.
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
LZH
庾梅
友人西湖閒步
六橋芳草碧煙生, 閒向春光斂屨行。 近水看花鷗暗覺, 穿雲採藥鹿遙驚。 風高幽澗泉聲細, 雨歇長堤柳影輕。 曾與芰荷相約否, 鶴峰初月照人明。
T1
自然、宇宙与地方感
T1
T1
T1
LZH
谭宗浚
邝湛若天风吹夜泉砚歌
书君悬针垂露之, 奇篆写君离鸾别鹤之悲吟。 忠魂缥缈去已久, 但有贞珉一片知君心。 当年此石诚非偶, 滃郁春云落君手。 用之愈久德愈全, 合伴书窗为益友。 鸦咋岭, 鬼门关, 孑然书剑来猺蛮。 山魈狰狞伏洞里, 巨蟒睒睗悬林间。 砚乎辛苦定同历, 幸不弃置埋榛菅。 不然军中时草檄, 掷笔悬空飞霹雳。 丹心耿耿长不磨, 愿与东南支半壁。 穨城一角阴云愁, 日影惨淡悲清秋。 奇才岂仅屈宋并, 毅魄直同张许游。 片石犹存岂君意, 悔不烽尘遭破碎。 砚池点点浮青痕, 尚似忧时贾生泪。 桥亭字, 墨妙碑, 此砚与之应并垂。 忽忆旧时好琴癖, 画有同嗜安能一一搜剔全无遗。 我来摩挲看款识, 闲对遗踪思往事。 洗处曾来虞苑游, 捧时定合青琴侍。 君今骑鹤归太虚。 砚亦转徙经燕吴, 愿祈六丁下摄取, 永镇朱明洞府神仙都。
T4
社会、权力与历史
T4
T4
T2
CES
Ulrich, František
Rok po svatbě.
Snů zašlých dob juž dlouhá řada i vzpomínání unaví, a budu rád, když radost mladá náš výroční den oslaví! Jdiž! v loktech zlata život klidný čím by ti kvet, pro blaha dech když nemáš víc než úsměv vlídný a suchou růži na ňadrech?
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
ASM
কবিৰঞ্জন দাস
আইনা
আইনাখনলৈ চালে দেখা পাওঁ তোমাকেই – হাঁহি থকা মুখখনি তোমাৰ ভাঁহি আহে বহুত দিন ইয়াতে তুমি আঁছা যদিও তুমি কাষত নাই- তথাপি সদায় তোমাকেই দেখো – প্ৰিয়া ! সেইহে মই বাৰে বাৰে চাওঁ আইনা খনলৈ – বুকুৰ মণিকোঠাত বন্দী হৈ থকা মধুৰ মূহুৰ্ত্ববোৰ – যিয়ে সদায় দিয়ে মোক প্ৰেৰণা … !!
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
DEU
Arnold, Gottfried
117.Das wilde Natur-Feuer.Auff einen bösen Kirchen-Diener.
Der Salamander soll im Feuer können leben: Ich bin kein solches Thier und leb doch in der Gluht; Zorn und Begierde kan den Geist als Feuer heben. Ach Wasser Wasser her! lescht ab mein heisses Blut! Hier liegt ein schwarzes Thier das kont Postillen lesen Und wieder sagen her von Gelde nimmer satt Von Stoltz und Wollust voll. Bistu nicht fromm gewesen So tröst dich daß er dich schon absolviret hat.
T4
社会、权力与历史
T4
T4
T4
LZH
吳宗旦
九頂大像閣
嘉州石佛名天下, 回視新昌可子孫。 幸甚身遊大人國, 恍然夢跨北溟鯤。
T1
自然、宇宙与地方感
T1
T1
T1
URD
Yasmeen Hameed
ہمیں خبر تھی بچانے کا اس میں یارا نہیں
ہمیں خبر تھی بچانے کا اس میں یارا نہیںسو ہم بھی ڈوب گئے اور اسے پکارا نہیںخود آفتاب مری راہ کا چراغ بنےمگر یہ بات مرے چاند کو گوارا نہیںجو اس میں اتری تو طوفان ہی ملیں گے مجھےمیں جانتی ہوں کہ وہ موج ہے کنارا نہیںعجب فضا ہے کہ رنگ نمود صبح بھی ہےسیاہ رات نے بھی پیرہن اتارا نہیںوجود جس کو کسی معتبر شجر نے دیاہوا کی زد میں بھی تنکا وہ بے سہارا نہیںجلے گا خود بھی سحر تک مجھے بھی لو دے گاچراغ شام کوئی بخت کا ستارا نہیں
T3
生命、时间与存在
T3
T3
T2
DEU
Reinhold Fuchs
Im Sommerwind
Hoch stehen des Roggens mattgoldene Wände Zur Rechten und Linken in flimmerndem Duft. Schwellender Segen rings und kein Ende; Kosend, wie schmeichelnde Mutterhände, Streichelt die nickenden Ähren die Luft. Sinnend vom Feldrain im Schwarzdornschatten Laß ich ins Weite die Blicke gehn. – Herz, o wie sanft sich die Sorgen bestatten, Wenn um glühenden Mohn über grünende Matten Hauche von blühenden Rosen wehn! Was du in sternlosen Nächten geduldet, Was du verloren, versäumt und verschuldet, Dünkt dich ein Traum, der verweht und zerrinnt, Während wie segnender Feen Schreiten Rings in den wogenden Halmengebreiten Flüstert und säuselt der Sommerwind.
T1
自然、宇宙与地方感
T1
T1
T1
ARA
الشاعر عبد المحسن الصوري بن غلبون
قصيدة وحديثي مع الحوادث أني
وحَدِيثي معَ الحَوادثِ أنِّي كنتُ بالأمسِ بَينَما أنا لاهِ إذ تَوالى طُلوعها وأتمَّت وادلهمَّت فقلتُ إحدَى الدَّواهي أظلمَت فاقتَبَستُ منكَ ومن جُو دِكَ نُوراً وقمتُ أنظُرُ ما هِي ليسَ سَيفُ النَّدى بنابٍ ولا ركنُ المَعالي الذي بَنَيتَ بِواهِ فالقَها إنها الصُّروفُ التي كُن تَ قَدِيماً صَرَفتَها يا ابنَ ماهِ
T3
生命、时间与存在
T3
T3
T3
LIT
Laurynas Katkus
Vairuotojo žmona
Vairuotojo žmona: Rytą man liko tik odinė kepurė ant spintos. Vairuotojas: Iš pradžių taip lėkiau - maniau, apsiversiu. V.ž.: Aš vėl aptekau katėm; siūlai smaugia man kaklą. V.: Bremenas. Šlapdriba. Sapnuojas pasieniečiai. V.ž.: Oi, susirgau! Nepadeda ir žiūrėjimas pro langą. V.: Užsimiršęs glaudžiu sunkvežimio priekį, tavo krūtinę. V.ž.: Ji neužkrečiama, tačiau mirtina. Jau motina išneša šiukšles, nuperka maisto. V.: Parvešiu Europos pieno, ir tu pasveiksi. V.ž.: Kalėdos. Po langais šaukia: Dezdemona, padarysiu tave laimingą! Nebegaliu: išvažiuosiu, pakeisiu butą, pavardę, tautybę… V.: Pakrauta. Jungiu šviesas; spaudžiu vairą, lyg kelią sutrumpint galėčiau. Jaučiu: liko tik kelios minutės. Ar spėsiu, ar spėsiu?
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
TUR
Ali Mümtaz Arolat
Ölüm Ve Unutulmak
Bir gün kışı hatırlatan bir akşam Ruhumda son kalan mana uçacak, O gün dinlenecek vücudum ancak, Kulaklarım kurşun ve gözlerim cam. Birden örtülecek önümde dünya Bir anda silinip yakın uzaklar Beni tahtalara uzatacaklar; Bitecek yaşamak, bu yarım rüya. Her dakika biraz daha kırılan Kalbim parçalanmış, yazık, içimde. Artık ıstırap yok, artık içimde Çöreklenmeyecek her gün bir yılan. Kapatacak bana aşina bir el Gözlerimi kesik hıçkırıklarla Oh, kalbe batmayan bu kırıklarla Her yasa yabancı kalmak ne güzel! .. Seneden seneye ve ağır ağır Gömüleceğim ben de ine ine Hareketsiz ve kör, dilsiz ve sağır, Boş bir karanlığın derinliğine.
T3
生命、时间与存在
T3
T3
T3
ZHO
石光华
晴天白日,夏季的刀隐在皮下从插花的屋中到达这里阴柔的水含而不露在闺房和妻子混淆窗门闪烁不定通过流汗,或者借道于手势杀人的方向总是有金木相克像入宫三次的人看不见自己的椅子有太多的空屋来回走动头颅软下来与温柔的花朵共享欢乐脱掉衣衫,肤色开始接触夜晚使曾经挥霍的想象再次经历水的隐秘那些在空屋中听见水声的人陆陆续续走进白天花气吸空了肺叶,他们持刀独立眼睛在空气里暗笑一天个个引经据典用一带绸子避开祸乱直到秋天世道清平刀说:割谷杀妻古来之风面含花色的人从此君临
T3
生命、时间与存在
T4
T3
T3
LZH
周匡物
古鏡歌
軒轅鑄鏡誰將去, 曾被良工瀉金取。 明月心中桂不生, 輕冰面上菱初吐。 蛟龍久無雷雨聲, 鸞鳳空踏莓苔舞。 欲向高臺對曉開, 不知誰是孤光主。
T3
生命、时间与存在
T3
T3
T3
TUR
Seyyid Mir Hamza Nigari
Hasret Odu Bu Kulbe-İ Ahzanım İçündür
Çok istediğim cânımı cânânım içündür Cânânımı çok istediğim cânım içündür Ah eylediğim âhü tek anber nefesinden La’lin sıfatı ağladığım kanım içündür Hunin-i ciğerim gamze-i bürrânın elinde Şüride gözün dide-i giryânım içündür Hün-hâr gözün nize-i müjgânı cem’ etdi Bildim bu tedârik dil-i virânım içündür Feryâd-ı seher ü nâle-i şâm u âh-ı ciğer-süz Vü kan ağladığım bir gül-i handânım içündür Cânım yakılur âteş-i hicrân ile ammâ Hasret odu bu külbe-i ahzânım içündür Cem’ oldu temâşâya Nigâri kamu âlem Gördüm ki benim nâle-i süzânım içündür
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
ARA
الشاعر الهذيل الأكبر التغلبي
قصيدة ألكني وفر لابن الغريرة عرضه
أَلِكني وَفِر لابنِ الغُرَيرَةِ عِرضَهُ إِلى خالِدٍ مِن آل سَلمى بن جَندَلِ فَما أَبتَغي مِن مالك بَعدَ دارمٍ وَلا أَبتغي مِن دارم بَعدَ نَهشلِ وَما أَبتغي مِن نَهشَلٍ بَعدَ جَندَل إِذا ما دَعى الدَّاعِي لِأَمرٍ مُجَلَّلِ وَما أَبتَغي في جَندَلٍ بَعد خالِدٍ لِطارِقِ لَيلٍ أَو لِعانٍ مُكَبَّلِ
T4
社会、权力与历史
T4
T4
CUSTOM:人际消息传递与态度表达
LZH
許圉師
詠牛應制
逸足還同驥, 奇毛自偶麟。 欲知花跡遠, 雲影入天津。
T1
自然、宇宙与地方感
T1
T4
T1
LZH
林國光
金陵尋舍弟聞先三日往蕪湖悵然賦此
春江雨漲緑平堤, 岸栁青青拂水齊。 日暮相思不相見, 鶺鴒飛過野塘西。
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
RUS
Щепкина-Куперник Татьяна Львовна
Три лилии
Три лилии в моей хрустальной чаше; И первая — любовь моей души; Вторая — счастье радостное наше; И третья — дар стихи слагать в тиши… Чеканно-чисты белых лилий кубки, В их аромате — сладость и печаль… Но лилии прекрасные так хрупки! Так хрупок чаши дорогой хрусталь. От грубой жизни их оберегая, Цветов моих нежней касайся ты, Чтоб не разбилась чаша дорогая, Чтоб не увяли белые цветы.
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T6
ARA
الشاعر رزاح النهدي
قصيدة لَمّا أَتى مِن قُصَيٍّ رَسولٌ
لَمّا أَتى مِن قُصَيٍّ رَسولٌ فَقالَ الرَسولُ أَجيبوا الخَليلا أَجَبنا قُصَيّاً عَلى نَأيِهِ عَلى الجُردِ تَردي رَعيلاً رَعيلا نَهَضنا إِلَيهِ نَقودُ الجِيادَ وَنَطرَحُ عَنّا المَلولَ الثَقيلا نَسيرُ بِها اللَيلَ حَتّى الصَباحِ وَنَكمي النَهارَ لَئِلاً نَزولا فَهُنَّ سِراعٌ كَوِردِ القَطا يُجِبنَ بِنا مِن قُصَيٍّ رَسولا جَمَعنا مِنَ السِرِّ مِن أَشمَذَينِ وِمِن كُلِّ حِيٍّ جَمَعنا قَبيلا فَيا لَكِ حُلبَةَ ما لَيلَةٍ تَزيدُ عَلى الأَلفِ سَيباً رَسيلا فَلَمّا مَرَرنَ عَلى عَسجَدٍ وَأَشهَلنَ مِن مُستَناخٍ سَبيلا وَجاوَزنَ بِالرُكنِ مِن وَرِقانٍ وَجاوَزنَ بِالعَرجِ حَيّاً حُلولا مَررَنَ عَلى الحِلِّ ما ذُقنَهُ وَعالَجنَ مِن مَرِّ لَيلاً طَويلا نُدَنّي مِنَ العوذِ أَفلاءَها إِرادَةَ أَن يَستَرِقنَ الصَهيلا فَلَمّا اِنتَهَينا إِلى مَكَّةَ أَبَحنا الرِجالَ قبيلاً قَبيلا نُعاوِرُهُم ثَمَّ حَدَّ السُيوفِ وَفي كُلِّ أَوبٍ خَلَسنا العُقولا نُخَبِّزُهُم بِصَلابِ النُسو رِ خَبزَ القَوِيِّ العَزيزِ الذَليلا قَتَلنا خُزاعَةَ في دارِها وَبَكراً قَتَلنا وَجيلاً فَجيلا نَفَينا هُمُ مِن بِلادِ المَليكِ كَما لا يَحُلّونَ أَرضاً سُهولا فَأَصبَحَ سَبيُهُم في الحَديدِ وَمِن كُلِّ حَيٍّ شَفَينا الغَليلا
T4
社会、权力与历史
T4
T4
T4
SLV
Josip Osti
KADARKOLI SE SREČAVA, SE DOLGO GLEDAVA
Kadarkoli se srečava, se dolgo gledava. … Ko se nepričakovano srečava na poti, ki pelje skoz gozd ali vinograd, in tudi ko se mi v vrtu skoz travo, prepolno regratovih cvetov, podobnih zvezdam, bliža gola. Z gibkimi gibi. Popolnoma neslišno, kot da gre po prstih. V njenih lepih očeh, iz katerih veje hlad, najglobljega vodnjaka, vsakič vidim svoje oči in v njih podvojeno pekoče sonce. Ne vem, ali tudi ona čuti mojo veliko željo kot jaz njeno, da bi se vsaj enkrat strastno poljubila. … Kadarkoli se srečava, se dolgo gledava. … Tako se konča vsako moje srečanje s kačo.
T2
爱、情感与人际关系
T2
T1
T2
DEU
Arent, Wilhelm (Hg.)
Spruch
Es wird auf unserer viellieben Erden, So lange sie wandert, nicht anders werden: Die Reichen treiben mit Himmel und Gott Fröhlich ihren lachenden Spott; Schmausen und zechen Fasanen und Wein – Lassen das Philosophiren hübsch sein. Sie besitzen die Weisheit der Welt – Die Weisheit hat Klang und nennt sich Geld.
T4
社会、权力与历史
T4
T4
T4
POL
Tomasz Różycki
Ostrygi i daktyle
Powiedz mi, jak byś chciała? Mamy tu owoce, ser, wino, nasiona, mamy trochę przypraw i kobiecą ulicę oraz męski lipiec, i Kraków, trochę światła, za sobą epokę genialną i straszliwą, przed sobą widoki na jeszcze genialniejszą i jeszcze straszliwszą. I mamy do wyboru trzy rodzaje życia: możemy być bogaci i szczęśliwi, potem szczęśliwi ale biedni, lub tylko szczęśliwi i pal diabli finanse. Pytam o to w chwili, kiedy się rozpadają korporacje, walą wystawy i imperia, legendy futbolu zaczynają faulować. Nadeszła już pora, żeby to wszystko rzucić i trochę oszaleć. lipiec 2004
T3
生命、时间与存在
T3
T3
T3
LZH
顾野王
艳歌行三首
齐倡赵女尽妖妍, 珠帘玉砌并神仙。 莫笑人来最落后, 能使君恩得度前。 岂知洛渚罗尘步, 讵减天河秋夕渡。 妖姿巧笑能倾城, 那思他人不憎妒。 莲花藻井推芰荷, 采菱妙曲胜阳阿。
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
CUSTOM:倡女之美与技艺
TUR
Meral Şimşek
UÇURUMLARA DÖKTÜM SESIMI
Dinmeyen bir uğultunun gözlerindeDilime sığmayınca çığlığımUçurumlara döktüm bende sesimiSöğüt gölgeleri boyu uzadı zaman,bilemedimHüznümün eskimeyen eteklerindeGöz ucu öfkeler vurdumEy kederin kafiyesi ömrümOn dokuzluk bacasız evlerinIslak kiremitleriyle bilendimBilendikçe öğrendimHasretinden öptükleriminSon nefeslerinde kayboldumKekik yüklü zamanların umutlu avlusunda değilMısra gülüşlü çocuklarınVurulduğu topraklarda buldum kendimiYıllar aktı, takvimler kurudu, yoruldumHicran karası ağrılarlaDöndüm, dolaştımKendime vardımBilendimEvvel zaman masallar bittiEvvel zaman oldu gülüşümUçurumlara döktüm bende sesimi
T3
生命、时间与存在
T3
T3
T3
JPN
経乗
null
かたいとの よるなくむしの おるはたに なみたのつゆの ぬきやみたれむ
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T1
ZHO
吕小牛
雪尚未来,就已纷纷扬扬了。 鸦雀尽起。空谷放大着鸟鸣。 那些鸟屎和乱羽呵,矫造了多少笔墨? 石头和云朵,灰的沉重。 一场雪就是要下的肆无忌惮。 如此画布才衬得起点点梅花。
T6
语言、艺术与创造
T6
T6
T6
LZH
錢藻
天平山白雲泉
白雲巖靜最深隈, 泉溜泓溶石竇開。 宿霧不生澄曉月, 殘風輕漾蟄寒雷。 源從天漢星邊落, 流自鼇峰海上回。 莫謂無心事奔注, 曾隨霖雨下山來。
T1
自然、宇宙与地方感
T1
T1
T1
LZH
翟思忠
練湖秋日即事
霏霏疎雨練塘秋, 羨殺沙邊兩白鷗。 舊有江湖散人約, 青鞋黄帽去來休。
T1
自然、宇宙与地方感
T1
T1
T1
IND
W.S, Rendara
MAZMUR MAWAR
MAZMUR MAWAR Oleh W.S, Rendara Kita muliakan Nama Tuhan Kita muliakan dengan segenap mawar Kita muliakan Tuhan yang manis, indah, dan penuh kasih sayang Tuhan adalah serdadu yang tertembak Tuhan berjalan di sepanjang jalan becek sebagai orang miskin yang tua dan bijaksana dengan baju compang-camping membelai kepala kanak-kanak yang lapar. Tuhan adalah Bapa yang sakit batuk Dengan pandangan arif dan bijak membelai kepala para pelacur Tuhan berada di gang-gang gelap Bersama para pencuri, para perampok dan para pembunuh Tuhan adalah teman sekamar para penjinah Raja dari segala raja adalah cacing bagi bebek dan babi Wajah Tuhan yang manis adalah meja pejudian yang berdebu dan dibantingi kartu-kartu Dan sekarang saya lihat Tuhan sebagai orang tua renta tidur melengkung di trotoar batuk-batuk karena malam yang dingin dan tangannya menekan perutnya yang lapar Tuhan telah terserang lapar, batuk, dan selesma, menangis di tepi jalan. Wahai, ia adalah teman kita yang akrab! Ia adalah teman kita semua: para musuh polisi, Para perampok, pembunuh, penjudi, pelacur, penganggur, dan peminta-minta Marilah kita datang kepada-Nya kita tolong teman kita yang tua dan baik hati. Dikutip dari: Sajak-sajak Sepatu Tua Rendra Pustaka Jaya
T5
神圣、超验与智慧
T5
T5
T4
POR
Clodoveu A. de Almeida
Saudades
Tardes cor de ouro, violáceas, afetuosas. Tardes de pressentimento, de meditação, que inundais de perfume e que cobris de rosas meigos recantos de meu coração. Tardes de doçura e recolhimento, aveludadas, de arminho Insinuais a delícia do carinho e a beleza sem par do querer bem. Enfeitais o infinito em linda cor de vinho, lembrais a suavidade espiritual de alguém. Vós que viveis acompanhando toda a melancolia de meu ser, ide longe, longe, para quem eu amo dizei-lhe coisas que não sei dizer. Tardes de reclínio, tardes de bondade, cheias de mansidão crepuscular, ide, contai-lhe esta agônica saudade dizei-lhe da Amizade, do amor e do pesar... Voai, voai, através destes espaços, tardes religiosas, tardes calmas e levai-lhe o aconchego de meus braços uní eternamente as nossas almas.
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
CES
Josefovič, Josef
Smělý hoch.
Byl jednou jeden smělý hoch a říkali mu neznaboh; vždyť boha v pravdě hledal jen a děl: noc tmou a světlem den. Z té malé kaply v Betlemě jak Perun hřímá do země, hřímá on do nich blesky slov, až rozrážely klamu krov. On pravdy mluví trochu moc a dí: Den v Bohu, ve vás noc! a když: Jste luza! zakřičí, ten celý roj naň zasyčí. A hulákají: Jen s ním pryč, vždyť jest on na nás pravý bič! Pryč – smrt mu, on je neznaboh! A z vlasti musel smělý hoch. Hle Rýn kde myje Kostnici, tam zapálili hranici – – Rýn popel splách – jak stínu zjev, by snad co duch jim nessál krev. A žil duch, tělo spálili; nu – vždyť tím boha chválili, a jásali – však jásot jich byl – – mroucího to klamný smích.
T4
社会、权力与历史
T4
T4
T4
LZH
金文徵
仙臺夜月
萬響中宵寂, 層臺夜景虛。 微颸纔到處, 清露半垂初。 玉樹歌能好, 霓裳舞自如。 此中得真趣, 明水在方諸。
T1
自然、宇宙与地方感
T1
T5
T1
TUR
Arif Ay
Bir Işık Görsem Uzaklarda
Yollara düşen kar erir Saçlara düşen kalır Aşk yakar yakar küllenir de Yıllar yılı rüzgâra savrulmak kalır Âh’lar berhava vâh’a döndü Gözde yaş dilde tat hep zehr-âb Mektuplar ki karışmış mürekkep Kim okur kalbinin kitabını Kurt yemiş yapraklar kalır Giyinir akşamları düşerim yollara Bir yağmur bir ben olurum Bir ışık görsem uzaklarda Aç kurdum dağlarda Kışı gezdirir hasreti ulurum Bir ışık görsem uzaklarda Bir ışık görsem uzaklarda
T2
爱、情感与人际关系
T2
T3
T2
LZH
李述祖
過保德軍有作
我行河之滸, 我陟山之巔。 跋涉豈殊途, 無勞怨獨賢。 懔懔踏崩崖, 惴惴臨深淵。 安危繫馬足, 戈矛興目前。 投裝日之夕, 散懐詠涼天。 居人俯黄流, 髙城生暮煙。 此邦實巨鎮, 勢與西羌連。 遶亭讀殘碑, 繁華憶當年。 樓傾有遺址, 兔爰經壊阡。 訪古念今昔, 永歌黍離篇。
T4
社会、权力与历史
T4
T4
T4
DEU
Tersteegen, Gerhard
9.
Hab' ich denn, großer Gott, mir deinen Zorn erwecket, Der mich Unseligen so schrecket? Wie hab' ich dürfen dir, mein Gott, mißfällig sein? Nur dran zu denken macht mir Pein. Ich hab' verdienet zwar, zu fühlen deine Blitzen, Doch denke, Herr, was würd' dir's nützen! Ich bin ja nur ein armer Staub der Erd', Nicht einmal deines Eifers wert. Ein pures Nichts bin ich, willst du doch Straf' erzeigen? Wohlan, mein Herr, ich will mich beugen, Ich stimm' in deinen Rechtsspruch ein, Dies treulos', dies undankbar' Herz soll mir ein Scheuel sein! Laß deinen Zorn, mein Herr und König, sinken, Ich bete deine Zuchtrut' an. Tu was du willst, es soll mir süße dünken, Vergiß nur, was ich Übles hab' getan! Mißfiel ich dir auch nur auf einen Augenblick, So bin ich's wert, daß mich die Straf' sein harte drück'.
T5
神圣、超验与智慧
T5
T5
T5
ZHO
紫衣侠
黑岩
你可曾见过黑色的岩石 好像它仍是一块炭 在红土的山边矗立 矗立成一座黑山 好像我只要走近 它就能将我的心点燃 沉默得又像是一方墨 我只需用手指轻轻一醮 就能写下不朽诗篇 如一面凝固的旗 在风中漫卷 如男性生铁般的意志 无法逆转 我以前见过的岩石都没有颜色 惟有这一块令我深深震撼
T1
自然、宇宙与地方感
T1
T1
T1
ENG
Dix, Irving Sidney
MAY
Come walk a mile with me —‘ Tis merry May-time; The little lambs are gamboling on the green,— Nature is glad — it is her hour of playtime, And now, or never, her true heart is seen; The butterflies are floating down from heaven, And humming-birds again are on the wing,— And the kind swallows, seventy times seven, Fill all the air with merry murmuring. And see the lilacs by yon cottage blooming!— How sweet the air is!— sweetness everywhere, For look!— rich apple-blossoms are perfuming This little lane that leads to woodlands fair,— Here honeysuckle-bells are softly swinging, And pink azaleas perfume all the wood, And, in the trees, the vireos are singing Incessantly their songs of solitude, While round the hill, as slow our steps are wending, We hear a sweet Voice calling,— “Come, O come!” For see!— the sun is in the West decending, And happy hearts are waiting us at home.
T1
自然、宇宙与地方感
T1
T1
T1
ASM
সুভাষ বৰা
Assamese poems about true love - জীৱন (ধেমালি ধেমালিতে )
মোৰ বুকুত ঢলি পৰিল তাই তাইৰ নিশাহবোৰে বুকুত মোৰ গুমৰি থাকিলেহি .......... নৈশব্দৰ গান হৈ মোৰ আঙুলিবোৰ আৰু তাইৰ হাতদুখনো অসাৰ হৈ পৰিল ............... উদং চণকা পিঠিখন লৈ ভাৱনাৰ চিৰাল ফটা ৰ'দত তায়ো উচপিচাই থাকিলে ......শুদা গা দুটাই ৰাতিৰ এন্ধাৰত অ'তদিনে সাঁচি ৰখা আৰু নোকোৱা বহু ভাৱনাক সপোন বুলি মানি ল'লে , কাজলী কাজলী পুৱাত । তাই মোৰ বুকুতে ঢলি পৰি থাকিল ওৰে নিশা , হাঁহি হাঁহি পুনৰ সাৰ পালে এটি উমাল দুপৰীয়াই | +++++++++++++++++++++++++++ Subhas Bora Department of Neurosurgery, Neurosciences Center All India Institute of Medical Sciences (AIIMS) Ansari Nagar, New Delhi-110029,India.
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
ARA
الشاعر رئاب الخشني
قصيدة وَلَعُوبةِ القرطينِ إِلّا أَنَّها
وَلَعُوبةِ القرطينِ إِلّا أَنَّها بَينَ الرِماحِ السُمرِ نابيَةُ المحَل أَسكَنتُها طيَّ الضُلوع وَرُبّما رِيَعت بِنارِ الشَوقِ في ذاكَ الطلَل حَتّى إِذا ضَرَبَ الفِراقُ بِسَهمِهِ وَغَدَت تَهادى تَحتَ أَرحُلِنا الإِبل جاذبتُها طَرَفَ الحَديثِ وَرُبّما شاطَرتُها لَحظِي لانظُرَ في الكَحَل فَتَبَرقَعَت تيهاً وَمالَت مِثلَما مالَ القَضِيبُ مِنَ الصَبا ثُمَّ اِعتَدَل وَتَضَرَّجَت خَجَلاً وَقالَت هَل دَرَت عَيناكَ أَيَّ دَمٍ بِلَحظِهِما أُطِل أَدمَيتَ خَدّاً طالَما رُفِعَت لَهُ أَرواحُ أَهلِ الحُبِّ فَوقَ ذُرى الأَسَل فَأَجَبتُها ذُلّاً كَما حَكَمَ الهَوى لِأُعَلَّ مِن وَجَناتِها غَيرَ الوَجَل لَم تُدمِ عَيني الخَدَّ مِنكِ وَإِنَّما سُقِيت وُرُودُ الحُسنِ مِن ماءِ الخَجَل فَمَضَت وَهَودَجُها عَلى جَمَلِ النَوى كَالشَمسِ حَلّت فَوقَ جُمجُمَةِ الحَمَل
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
ITA
Francesco d'Altobianco Alberti
LXV: Raro mi fermo, e, s'io m'aresto alquanto
Raro mi fermo, e, s’io m’aresto alquanto, sentomi venir manco a poco a poco, e parmi il viver nostro un brieve gioco e di lieve dolcezza un grave pianto. Né rivolger la so sì per niun canto ch’io ci truovi fermezza in alcun loco, e di gridar merzé sì stanco e roco son già, che non ce n’è per altrettanto. Ier mi parve il principio e il mezzo dianzi, domane il fine, e ’n dubbio ognor l’aspetto, e mal ci so racôr da noia il frutto. La ragion si prepara c’ha sospetto, la voglia si dibatte a disavanzi, ma nella essecuzion consiste il tutto.
T3
生命、时间与存在
T3
T3
T3
SPA
Francisco Matos Paoli
VERDOR QUE SALTA
Inminencia, celeste inminencia de días que son pájaros, de pájaros que son venas. Frescas corolas que se imantan más allá de mi abismo. Un ritmo aparte que mitiga la ausencia en que me hallo. Algo como un dolor que acorta la distancia del cielo. Tendré un nuevo ser. Un ritmo cenital que me hace libre de todos los augurios de la tierra. Verdor incontenible. Verdor que salta hasta alcanzar el triunfo de lo que ha sido en mí la noche plena.
T3
生命、时间与存在
T3
T5
T3
ARA
الشاعر محمود عوده
قصيدة دمك بجد تقيل
بايخة...... بشكل مالوش مثيل رخمة..... وكمان دمك تقيل ماتستغربيش وهدى نظرة عينيكى حبة وماتعمليش م الحبة قبة رتلتلك قران فكيت طلاسم سحر ومشيت ف ضلك كما يوسف افسر الاحلام وباقيت امام ربابجى ولا جابر غنيتلك ثومة وحليم وسهرت طول الليل متكلفت بضيك عملت مشخصاتى ورقصت زى شكوكو بالية ياما ضحكّت وياما بكّيت على باب عيونك وقّفت القمر حارس دخلت فيكى ميت معركة وبعترافك..... خرجت انا الفارس لطمعت ولا اتمنيت لفيت بعشقك على قد عمرى ماجاب صارت حروفى للعاشقين حجاب باقيت سيرة بنيتلك فيها الف بيت م الشعر وف حوارى العشق والحواديت توجتك اميرة ورضيت ان روحى تكون اسيرة واستنيت حضنك ياخدنى ف الحظة المثيرة اللى بستناها من الف عام لحظة مارخّى جفونى بالشوق والغرام عشان اشوفك لو حتى لحظة ف المنام يمكن اتجرء واقول كل الكلام دة لكن انتى بايخة بشكل مالوش مثيل رخمة....وكمان دمك تقيل
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2