language
stringclasses
81 values
author
stringlengths
1
120
title
stringlengths
1
409
text
stringlengths
4
32.8k
theme_code
stringclasses
6 values
theme_category
stringclasses
6 values
deepseek-v3-1-250821
stringclasses
6 values
kimi-k2-250905
stringclasses
6 values
doubao-seed-1-6-lite-251015
stringclasses
196 values
CES
Melezínek, Václav
null
Opět znovu v novém roce, Přeji z upřímného srdce, Vlastencům stálého zdraví Jakožto vlastenec pravý. Hojné požehnání Boží, Štěstí aťse všudy množí! Nejen rok nestávajícý, Y mnohá léta budoucý, Zvláště těm, kteří pracují, O Češtinu starost mají! Kdož neví o Procházkovi, A kdo o panu Tomsovi? Jakť velikou péči mají, Když mnohé knihy skládají! Královskou korunovacý, Tu Pan Rulík s velkou pracý, Pořádně v Češtině sepsal, Y také ji tisknouti dal. Pan Pelcl kronyku Českou Znovu píše v pravdě hezkou Čtěte ji pilně Čechové, Najdeteť v ní věcy nové. Nám milí Páni Thámové, A praví čeští bratrové, Ti jak pracovat začali, Ještěť toho nenechali. Co tu o Panu Dobrovském, O tom hodném muži Českém, Než že chvály zasluhuje, Proto že Čechy miluje. Kraméryus muž přemilý, O jazyk náš vždy bedlivý, Za naších tě časů povstal. Aby České noviny psal, Chtěje učinit radost nám, Robinsona překládá sám, Y mnohá psaní překládá, Jichž z cyzých zemí dostává. Titoťsou horlitelové, Upřímní Páni Čechové. Y mimo ně jiní páni, Jazyka Českého brání. Pojdeť Čechům moc dobrého Z Učitele cýsařského, Bude učit řeči České, By nepřišla k zkáze mrzké. Stydíte se za řeč naší? Vždyť pak y otcové vaší, Byli také jen Čechové, Y též vaši pradědové. Bývaliť slovutní muži, Měli požehnání boží, Mívaliť se jistě hesky, Předce mluvívali česky. Y učte se od sedláka, Tak nazvaného Vaváka, Jak vlast a Čechy miluje, Svým spisem to vyjevuje. O rozených tu nemluvím, V pravdě upřímně je chválím. Vážíť sy jazyka svého, Ne jako Češi – cyzýho. Vy pak moji nepřátelé, Jenž hledíte zekrněle, A mých poklísek šetříte, A sami o svých nevíte, Za svá ňádra nahlédněte, Jsteli bez vrásek, pomněte: Sami meťte před svým domem, Mých veršů nechte s pokojem!
T2
爱、情感与人际关系
T2
T4
T2
TUR
Turgut Uyar
Kan Uyku
Bir biz varız güzel öbürleri hep çirkin Birde bu terli karanlık Sonra bir şey daha var muhakkak ama adını bilmiyorum Nereden başlasam sonunda o ışıkla karşılaşıyorum Yarı çıplak utanmaz bir kadın resmini aydı....................
T3
生命、时间与存在
T3
T3
T3
ENG
Crane, Stephen
WAR IS KIND
Do not weep, maiden, for war is kind. Because your lover threw wild hands toward the sky And the affrighted steed ran on alone, Do not weep. War is kind. Hoarse, booming drums of the regiment, Little souls who thirst for fight, These men were born to drill and die. The unexplained glory files above them, Great is the battle-god, great, and his kingdom — A field where a thousand corpses lie. Do not weep, babe, for war is kind. Because your father tumbled in the yellow trenches, Raged at his breast, gulped and died, Do not weep. War is kind. Swift blazing flag of the regiment, Eagle with crest of red and gold, These men were born to drill and die. Point for them the virtue of the slaughter, Make plain to them the excellence of killing And a field where a thousand corpses lie. Mother whose heart hung humble as a button On the bright splendid shroud of your son, Do not weep. War is kind. What says the sea, little shell? “What says the sea? “Long has our brother been silent to us, “Kept his message for the ships, “Awkward ships, stupid ships.” “The sea bids you mourn, O Pines, “Sing low in the moonlight. “He sends tale of the land of doom, “Of place where endless falls “A rain of women's tears, “And men in grey robes — “Men in grey robes — “Chant the unknown pain.” “What says the sea, little shell? “What says the sea? “Long has our brother been silent to us, “Kept is message for the ships, “Puny ships, silly ships.” “The sea bids you teach, O Pines, “Sing low in the moonlight; “Teach the gold of patience, “Cry gospel of gentle hands, “Cry a brotherhood of hearts. “The sea bids you teach, O Pines.” “And where is the reward, little shell? “What says the sea? “Long has our brother been silent to us, “Kept his message for the ships, “Puny ships, silly ships.” “No word says the sea, O Pines, “No word says the sea. “Long will your brother be silent to you, “Keep his message for the ships, “O puny ships, silly pines.” To the maiden The sea was blue meadow, Alive with little froth-people Singing. To the sailor, wrecked, The sea was dead grey walls Superlative in vacancy, Upon which nevertheless at fateful time Was written The grim hatred of nature. A little ink more or less! It surely can n't matter? Even the sky and the opulent sea, The plains and the hills, aloof, Hear the uproar of all these books. But it is only a little ink more or less. What? You define me God with these trinkets? Can my misery meal on an ordered walking Of surpliced numskulls? And a fanfare of lights? Or even upon the measured pulpitings Of the familiar false and true? Is this God? Where, then is hell? Show me some bastard mushrooms Sprung from a pollution of blood. It is better. Where is God? “Have you ever made a just man?” “Oh, I have made three,” answered God, “But two of them are dead, “And the third — “Listen! Listen! “And you will hear the thud of his defeat.” I explain the silvered passing of a ship at night, The sweep of each sad lost wave, The dwindling boom of the steel thing's striving, The little cry of a man to a man, A shadow falling across the greyer night, And the sinking of the small star; Then the waste, the far waste of waters, And the soft lashing of black waves For long and in loneliness. Remember, thou, O ship of love, Thou leavest a far waste of waters, And the soft lashing of black waves For long and in loneliness. “I have heard the sunset song of the birches, “A white melody in the silence, “I have seen a quarrel of the pines. “At nightfall “The little grasses have rushed by me “With the wind men. “These things have I lived,” quoth the maniac, “Possessing only eyes and ears. “But you — “You don green spectacles before you look at roses.” Fast rode the knight With spurs, hot and reeking, Ever waving an eager sword, “To save my lady!” Fast rode the knight, And leaped from saddle to war. Men of steel flickered and gleamed Like riot of silver lights, And the gold of the knight's good banner Still waved on a castle wall. A horse, Blowing, staggering, bloody thing, Forgotten at foot of castle wall. A horse Dead at foot of castle wall. Forth went the candid man And spoke freely to the stars — Yellow light tore sight from his eye. “My good fool,” said a learned bystander, “Your operations are mad.” You tell me this is God? I tell you this is a printed list, A burning candle and an ass. On the desert A silence from the moon's deepest valley. Fire rays fall athwart the robes Of hooded men, squat and dumb. Before them, a woman Moves to the blowing of shrill whistles And distant thunder of drums, While mystic things, sinuous, dull with terrible color, Sleepily fondle her body Or move at her will, swishing stealthily over the sand. The snakes whisper softly; The whispering, whispering snakes, Dreaming and swaying and staring, But always whispering, softly whispering. The wind streams from the lone reaches Of Arabia, solemn with night, And the wild fire makes shimmer of blood Over the robes of the hooded men Squat and dumb. Bands of moving bronze, emerald, yellow, Circle the throat and arms of her, And over the sands serpents move warily Slow, menacing and submissive, Swinging to the whistles and drums, The whispering, whispering snakes, Dreaming and swaying and staring, But always whispering, softly whispering. The dignity of the accursed; The glory of slavery, despair, death, Is in the dance of the whispering snakes. A newspaper is a collection of half-injustices Which, bawled by boys from mile to mile, Spreads its curious opinion To a million merciful and sneering men, While families cuddle the joys of the fireside When spurred by tale of dire lone agony. A newspaper is a court Where every one is kindly and unfairly tried By a squalor of honest men. A newspaper is a market Where wisdom sells its freedom And melons are crowned by the crowd. A newspaper is a game Where his error scores the player victory While another's skill wins death. A newspaper is a symbol; It is fetless life's chronical, A collection of loud tales Concentrating eternal stupidities, That in remote ages lived unhaltered, Roaming through a fenceless world. The wayfarer, Perceiving the pathway to truth, Was struck with astonishment. It was thickly grown with weeds. “Ha,” he said, “I see that none has passed here “In a long time.” Later he saw that each weed Was a singular knife. “Well,” he mumbled at last, “Doubtless there are other roads.” A slant of sun on dull brown walls, A forgotten sky of bashful blue. Toward God a mighty hymn, A song of collisions and cries, Rumbling wheels, hoof-beats, bells, Welcomes, farewells, love-calls, final moans, Voices of joy, idiocy, warning, despair, The unknown appeals of brutes, The chanting of flowers, The screams of cut trees, The senseless babble of hens and wise men — A cluttered incoherency that says at the stars; “O God, save us!” Once a man clambering to the housetops Appealed to the heavens. With a strong voice he called to the deaf spheres; A warrior's shout he raised to the suns. Lo, at last, there was a dot on the clouds, And — at last and at last — — God — the sky was filled with armies. There was a man with tongue of wood Who essayed to sing, And in truth it was lamentable. But there was one who heard The clip-clapper of this tongue of wood And knew what the man Wished to sing, And with that the singer was content. The successful man has thrust himself Through the water of the years, Reeking wet with mistakes,— Bloody mistakes; Slimed with victories over the lesser, A figure thankful on the shore of money. Then, with the bones of fools He buys silken banners Limned with his triumphant face; With the skins of wise men He buys the trivial bows of all. Flesh painted with marrow Contributes a coverlet, A coverlet for his contented slumber. In guiltless ignorance, in ignorant guilt, He delivered his secrets to the riven multitude. “Thus I defended: Thus I wrought.” Complacent, smiling, He stands heavily on the dead. Erect on a pillar of skulls He declaims his trampling of babes; Smirking, fat, dripping, He makes speech in guiltless ignorance, Innocence. In the night Grey heavy clouds muffled the valleys, And the peaks looked toward God alone. “O Master that movest the wind with a finger, “Humble, idle, futile peaks are we. “Grant that we may run swiftly across the world “To huddle in worship at Thy feet.” In the morning A noise of men at work came the clear blue miles, And the little black cities were apparent. “O Master that knowest the meaning of raindrops, “Humble, idle, futile peaks are we. “Give voice to us, we pray, O Lord, “That we may sing Thy goodness to the sun.” In the evening The far valleys were sprinkled with tiny lights. “O Master, “Thou that knowest the value of kings and birds, “Thou hast made us humble, idle, futile peaks. “Thous only needest eternal patience; “We bow to Thy wisdom, O Lord — “Humble, idle, futile peaks.” In the night Grey heavy clouds muffles the valleys, And the peaks looked toward God alone. The chatter of a death-demon from a tree-top. Blood — blood and torn grass — Had marked the rise of his agony — This lone hunter. The grey-green woods impassive Had watched the threshing of his limbs. A canoe with flashing paddle, A girl with soft searching eyes, A call: “John!” Come, arise, hunter! Can you not hear? The chatter of a death-demon from a tree- top. The impact of a dollar upon the heart Smiles warm red light, Sweeping from the hearth rosily upon the white table, With the hanging cool velvet shadows Moving softly upon the door. The impact of a million dollars Is a crash of flunkys, And yawning emblems of Persia Cheeked against oak, France and a sabre, The outcry of old beauty Whored by pimping merchants To submission before wine and chatter. Silly rich peasants stamp the carpets of men, Dead men who dreamed fragrance and light Into their woof, their lives; The rug of an honest bear Under the feet of a cryptic slave Who speaks always of baubles, Forgetting state, multitude, work, and state, Champing and mouthing of hats, Making ratful squeak of hats, Hats. A man said to the universe: “Sir, I exist!” “However,” replied the universe, “The fact has not created in me “A sense of obligation.” When the prophet, a complacent fat man, Arrived at the mountain-top, He cried: “Woe to my knowledge! “I intended to see good white lands “And bad black lands, “But the scene is grey.” There was a land where lived no violets. A traveller at once demanded: “Why?” The people told him: “Once the violets of this place spoke thus: “‘ Until some woman freely give her lover “‘ To another woman “‘ We will fight in bloody scuffle.’” Sadly the people added: “There are no violets here.” There was one I met upon the road Who looked at me with kind eyes. He said: “Show me of your wares.” And I did, Holding forth one, He said: “It is a sin.” Then I held forth another. He said: “It is a sin.” Then I held forth another. He said: “It is a sin.” And so to the end. Always He said: “It is a sin.” At last, I cried out: “But I have non other.” He looked at me With kinder eyes. “Poor soul,” he said. Aye, workman, make me a dream, A dream for my love. Cunningly weave sunlight, Breezes, and flowers. Let it be of the cloth of meadows. And — good workman — And let there be a man walking thereon. Each small gleam was a voice, A lantern voice — In little songs of carmine, violet, green, gold. A chorus of colors came over the water; The wondrous leaf-shadow no longer wavered, No pines crooned on the hills, The blue night was elsewhere a silence, When the chorus of colors came over the water, Little songs of carmine, violet, green, gold. Small glowing pebbles Thrown on the dark plane of evening Sing good ballads of God And eternity, with soul's rest. Little priests, little holy fathers, None can doubt the truth of hour hymning. When the marvellous chorus comes over the water, Songs of carmine, violet, green, gold. The trees in the garden rained flowers. Children ran there joyously. They gathered the flowers Each to himself. Now there were some Who gathered great heaps — Having opportunity and skill — Until, behold, only chance blossoms Remained for the feeble. Then a little spindling tutor Ran importantly to the father, crying: “Pray, come hither! “See this unjust thing in your garden!” But when the father had surveyed, He admonished the tutor: “Not so, small sage! “This thing is just. “For, look you, “Are not they who possess the flowers “Stronger, bolder, shrewder “Than they who have none? “Why should the strong — “The beautiful strong — “Why should they not have the flowers? Upon reflection, the tutor bowed to the ground. “My lord,” he said, “The stars are displaced “By this towering wisdom.”
T4
社会、权力与历史
T4
T4
T4
LZH
郭忠宁
渡江
飄然一棹泝空明, 日午春潮尚未生。 回首江南増客戀, 新晴鐘鼔潤州城。
T1
自然、宇宙与地方感
T1
T1
T1
LZH
吳洞明
和章清隠山居
物外無寒暑, 從教歲月深。 虛閒渾屬我, 寵辱不驚心。 貧樂知書味, 詩豪借酒吟。 山居何所有, 萬籟奏清音。
T5
神圣、超验与智慧
T5
T5
T5
CES
Šelepa, Karel
ZA PLÁŠŤ TVŮJ, KRÁSO!
Za plášť tvůj, Kráso, protkaný sny, kletbami a květy, my o hladu se bili, oh, my prošli všechny světy, my, hrdé děti Severu, zrak bázlivý i smělý pro pohrdlivý úsměv tvůj jsme často krváceli! My tajně opustili vše, i mladé svoje ženy, jež spaly, v bujných pletencích jak v zlato pohříženy, své staré matky shrbené, své drobné děti plavé, v tajemné noci s úplňkem, když doznívalo Ave... Pro pohrdlivý úsměv tvůj jsme na vše zapomněli, pro úsměv tvůj jsme vykvetli s vším kolem v nesouzvuku, jak růže v sadě vykvetou jen pro brutální ruku!
T2
爱、情感与人际关系
T2
T4
T2
LZH
韩邦靖
圣上西巡歌八首
渥洼龙马属天闲, 沙苑牛羊入大官。 八府三边俱望幸, 九重十月未回銮。
T4
社会、权力与历史
T4
T4
T4
LZH
謝佑
歸山
春風春雨入山時, 便借清流浣舊衣。 活水引龍歸古洞, 老松棲鶴上高枝。 看花得意流連舞, 坐行隨陰次第移。 蹤跡往來難捉摸, 此中疑有白雲知。
T1
自然、宇宙与地方感
T1
T1
T1
JPN
季保
null
つらきをも うきをもしのふ おもひこそ こころのみちの まことなりけれ
T3
生命、时间与存在
T3
T3
T3
LZH
李秉徵
經謝石潨宅
嘆息君家十二樓, 樓中歌舞不曾休。 好花三徑相援引, 美酒千杯迭獻酬。 一自昆明遺劫火, 遂從南阮學清流。 琴棋徹夜無冬夏, 燕雀中庭任去留。
T4
社会、权力与历史
T4
T4
T4
ENG
Edwin Torres
AND IN TRYING
the boy tried writing about the sky and in writing about the sky he became the sky pretty gold and blue and so he tried to write about the water and in writing about the water he became the water pretty gold and blue and so he tried to write about the writing and in writing the writing became pretty gold and blue and so the boy tried leaving the writing and in leaving he became pretty gold and blue and so the boy became the water and in watering the him his sky became pretty gold and blue and so the blue tried watering the sky and in writing about the boy blue became pretty gold and boy and so the gold tried writing about the pretty and in pretty about the blue became boy boy and boy and so the boy tried boying about the sky and in skying the pretty pretty became boy boy and boy and so boy boy and boy and in boying the boy became and gold and gold and gold tried golding the water and in water was the blue who wrote about the boy who tried writing about the sky
T6
语言、艺术与创造
T6
T6
T6
SLV
Milan Jesih
[Bi velikan dežja]
Bi velikan dežja zašepetal v spanju in bi se hihitale mlade ženske čeri pred zalivom.
T1
自然、宇宙与地方感
T1
T1
T1
ARA
الشاعر يزيد بن مفرغ الحميري
قصيدة كانَ الجَواجُ عُبَيدُ اللَهِ أَكرَمَهُم
كانَ الجَواجُ عُبَيدُ اللَهِ أَكرَمَهُم في كُلِّ حَقٍّ يَنوبُ الناسَ مَذكورُ حُلوُ الشَمائِلِ لا تُحصى مَواهِبُهُ قَرمٌ لِقَرمٍ نَماهُ المَجدُ وَالخِيرُ يُعطي الجَزيلَ بلا مَنٍّ وَلا نَكَدٍ وَلا يُنَحِّلُهُ خُلفٌ وَتَعذيرُ أَعني أَبا حاتِمِ الفَيّاضَ كانَ لَنا عَضداً فَأَضحى جَناحي وَهوَ مَكسورُ
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
DEU
Ernst Moritz Arndt
Klage um den kleinen Jakob
Wo ist der kleine Jakob geblieben? Hatte die Kühe waldein getrieben, Kam nimmer wieder, Schwestern und Brüder Gingen ihn suchen in'n Wald hinaus – Kleiner Jakob, kleiner Jakob, komm' zu Haus! Wohin ist der kleine Jakob gegangen? Hat ihn ein Unterird'scher gefangen, Muß unten wohnen, Trägt goldne Kronen, Gläserne Schuh, hat ein gläsern Haus. Kleiner Jakob, kleiner Jakob, komm' zu Haus! Was macht der kleine Jakob da unten? Streuet als Diener das Estrich mit bunten Blumen und schenket Wein ein, und denket: Wärst du wieder zum Wald hinaus! Kleiner Jakob, kleiner Jakob, komm' zu Haus! So muß der kleine Jakob dort wohnen, Helfen ihm nichts seine güldenen Kronen, Schuhe und Kleider, Weinet sich leider – Ach! armer Jakob! – die Aeuglein aus. Kleiner Jakob, kleiner Jakob, komm' zu Haus!
T2
爱、情感与人际关系
T2
T3
T2
ARA
الشاعر أبو النصر الهزيمي الأبيوردي
قصيدة يكفّ ليلاً ويفسو
يكفّ ليلاً ويفسو وسط الندى نهاراً يديم ذلك حتى يملا بخاري بخاراً
T1
自然、宇宙与地方感
T1
T1
T5
LZH
李澄
贈龍虎山朱道士
黄冠道士蓬莱客, 騎鶴来遊海上城。 仙券靈符常滿篋, 丹臺玉室久知名。 雲開碧漢飛鳬影, 月落瑶壇散珮聲。 遥羨閒身居物外, 無由相共學長生。
T5
神圣、超验与智慧
T5
T5
T5
CES
Rubeš, František Jaromír
Veselá píseň zarmouceného.
Ať žije pivo! pivo a zpěv! Pivem a písní mladí se krev; Pivo a píseň rozhřeje hruď, Pito a pito a zpíváno buď! Pivo a zpěv – Množí nám radost, dusí nám hněv, Mladí nám krev a hřeje nám hruď; Pito a pito a zpíváno buď! Přijdeme sem – svět pustý je krám, Pandora všecko zkazila nám, Blaho již pryč a slasti ty tam, Náděje prý jen zůstala nám – A ta je klam! Takových braků netřeba nám! Kdo ji chce mít, aj! ten si ji vem – My chceme pivo, he, pivečko sem! Život náš pln jest trampot a psot, S čela se leje krvavý pot; Přátelství, láska, sláva i čest – Sluncem prý ve tmách ejyptských jest; Sláva i čest, Přátelství, láska – slast hořká jest. Ten kdo chce v světě vesele žít, Musí jen zpívat a zpívat a pít! Láska-li tebe do ráje zve, Klaní se jiný milence tvé, Vadne tvůj ráj, pln krásy, pln vnad, Srdce užírá žárlivý had. Milovat? – pít!! Láska – ta nechce přátely mít; Pivečko nezná žárlivý vtip, Pivo chce hosti – čím více, tím líp. Když tě od milky, z ráje tvých muk, Vypichne bídný, ničemný kluk, Potom se s losem, můžeš-li suď, A kluka žehnej: „Zatracen buď!“ Co z toho máš? – Pivo-li, bratře! pivo-li znáš, Sklenky se chop a zvolej: Tys má! – Věrnost jen sklenka sklenka jen zná. Štěstí-li máš – toť milený host! Přítelkyň, přátel všude máš dost Štěstí je vratké, přátelství klam, V neštěstí, v nouzi zůstaneš sám. Přízeň chceš znát? Nech si jen sklenku pivečka dát. Pivečku jenom přátelství, čest, Věrnoť i v bídě vždy věrnému jest. Lásky se štítí, lásku kdo zná, Zklamaný láskou k slávě se má; Láska dá žalost, sláva dá strach, Věneček slávy pouhýť je prach. Sláva i čest Rájem i peklem manů svých jest, Slastí a strastí věčný to boj – Radostí ryzích jen v pivu je zdroj. Přijde-li stáří vyzáblých lic, Sláva i láska neblaží víc; Stařečka déle nešálí mam, On ve své poušti běduje sám. Pivečko jen Starcovi jasní pošmourný den; Co mu vzal rozum, co mu vzal čas – Vrátí mu sklenka a pivečko zas. Pak přijde smrt a zhasne nám svit, Přestanem zpívat, přestanem pít; Život náš klesne do mdloby z mdlob – Poslední přístav lidstva jest hrob. Buď si jak buď – Hrobe, ty hřej nás, nebo jen stuď; Dokavad ale hřeje nás hruď, Pito a pito a zpíváno buď!
T3
生命、时间与存在
T3
T3
T3
POR
Gloria de Santanna
Batuque ao Longe
Do fundo da noite a mesma toada batendo. (É noite de medo?) A mesma toada por sobre os telhados, trazendo mensagens que tombam desfeitas. (Coladas aos vidros há vozes de greda). A mesma toada roçando na porta, batendo. Por sobre as ramadas, calcando o capim, em volta da serra, caindo do espaço, em ecos de outrora por todos os lados.
T3
生命、时间与存在
T3
T4
T3
FRA
DESBORDES-VALMORE, Marceline
LE MESSAGE
Le voilà cet écrit qu’ont demandé mes larmes ; Dont l’absence à mes jours a volé tant de charmes, Dont l’attente partout attirait mes regards, Dont j’écoutai deux ans la promesse charmante, Que je voyais flottant dans de tristes hasards, Enlevé par le sort aux soupirs d’une amante ! Le voilà sur mon cœur, et mon cœur n’entend rien ; Mes yeux l’ont parcouru sans y revoir la vie ; L’âme qui l’a tracé n’en fait plus un lien ; L’âme qui le reçoit en regrette l’envie ! J’ai rêvé… j’en ai dû de plus doux au sommeil ! Hélas ! Je fus toujours crédule à l’espérance, Il ne vient pas payer les tourments du réveil ; Je fus aussi toujours sans force à la souffrance ! Et je ne reçois pas ce que j’avais perdu ; Et le bonheur lui-même… ô secrète misère ! Étonnement d’un cœur avec lui trop sincère ! Pour qu’il soit le bonheur, je l’ai trop attendu.
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
ARA
صلاح الأغبري
قصيدة إِلَى السَّمَاءِ الثَّامِنَةِ
لِي فِيْكِ مُتَّسَقٌ وَ ظِلُّ وحِكَايَةٌ مِنْهَا أُطِلُّ وحَمَامَتَانِ وَ هُدْهُدٌ وغُصُوْنُ زَيْتُوْنٍ وَ فُلُّ وجِنَانُ عِشْقٍ خُلْدُهَا وَجْهٌ؛ يُضَاءُ بِهِ الْمَحِلُّ يَا أَنْتِ، قِبْلَةُ مُغْرَمٍ ولَمَاكِ فِرْدَوْسٌ أَجَلُّ ذِكْرَآكِ؛ يُغْمِرُنِي الضِّيَا ءَ؛ بِمَبْسَمَيْنِ وَ يِسْتَهِلُّ وشَذَاكِ؛ أَوْرِدَةُ النَّسِيْ مِ؛ عَلى الْمُدَامَةِ لَا يَضِلُّ لَحْظَاكِ؛ حِيْنَ تَوَضَّآ فِي خَافِقِي وَ الطُّهْرُ إِلُّ أَ تَجُوْزُ مِنْ ضَعْفِي صَلَا ةُ الْفَتْحِ؛ أَمْ جَبْرًا أُحَلُّ؟ فَتَبَسَّمَتْ نَهْدَاءُ وَ الرِّ مْشُ الْبَلِيْغُ الْمُسْتَغِلُّ مُزْنٌ تَبَسُّمُهَا عَلى صَحْرَاءِ قَلْبَيْنَا يَهِلُّ قَتَلَتْ وَأَحْيَتْ مَا اشْتَفَى مِنْ خَدِّهَا الْمَزْهَوِّ غِلُّ وأَمَاتَ سُكْرًا صَبَّهَا عَذْبٌ إِلَى الْمَعْنَى؛ يَدُلُّ ويَدَانِ؛ أَزْهَى نَقْشُهَا وبِهَا التَّغَنُّجُ؛ يَسْتَقِلُّ ويَدَايَ تُقْفِلُ طَوْقَهَا والْخَصْرُ لِلتَّطْوِيْقِ حِلُّ مَعْنَى دَلَالِكِ؛ ضَارِبٌ كَ.رَنَاكِ مِنْ غِمْدٍ يُسَلُّ فَلَفَفْتَنِي كَالْغَيْمِ يَكْ سُو الطَّوْدَ وَالْأَنْوَاءُ طَلُّ قُلْتُ: اذْبَحِي وَلَهِي بِمَا يَبْنِي الْحَنَانَ وَ يَسْتَمِلُّ أَنَا فِيْكِ؛ أَوْهَى حِيْلَة وإِلَيْكِ أَقْوَى مَنْ يَفِلُّ سَأَفِرُّ مِنْ قَلْبِي إِلَيْ كِ؛ فَفِيْكِ قَلْبٌ لَا يُمَلُّ
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
LZH
饶敦裕
尔雅明月
流素西陵月, 笺经北郭台。 昔贤遗旧迹, 奥义启元胎。 皓魄搴书幌, 清池宿斗魁。 公超新学市, 几辈咏仙才。
T5
神圣、超验与智慧
T5
T5
T5
ITA
Hafez
Poesia di Hafez - Il Saggio
Poesia di Hafez Il Saggio Ero perso con lo sguardo verso il mare Ero perso con lo sguardo nell'orizzonte, tutto e tutto appariva come uguale; poi ho scoperto una rosa in un angolo di mondo, ho scoperto i suoi colori e la sua disperazione di essere imprigionata fra le spine non l'ho colta ma l'ho protetta con le mie mani, non l'ho colta ma con lei ho condiviso e il profumo e le spine tutte quante. Ah, stenderei il mio cuore come un tappeto sotto i tuoi passi, ma temo per i tuoi piedi le spine di cui lo trafiggi. "L’idioma dell’Amore non si può veicolare con la lingua: versa il vino, coppiere, e smetti quest’insulso parlare"
T5
神圣、超验与智慧
T2
T5
T5
TUR
Ahmed Arif
İsimsiz 3
Ve güneş yasak Duvarlar vardır Ve korkunçtur yalnızlığı ranzaların Sen yatağında yanüstü düşmüşsün Dudaklarında dost cıgaran Kaysılar belki bu gece çiçek açacaktır Çalmış kışlaların yat boruları Kalmışsın en güzel kavgaların haricinde Kalbin, Zonguldak'ta çökmüş bir kuyu Kafan, sokak çarpışmasıdır Çin'de
T4
社会、权力与历史
T4
T4
T3
CES
Vrchlický, Jaroslav
Snad nezpíval jsem vždycky, co jsem měl,
Snad nezpíval jsem vždycky, co jsem měl, však jistě vždycky zpíval, co jsem chtěl. Bylo vhod? Nebylo? – Zpíváno jest, zní v sadu to, lesem, ba u všech cest, zní na vsi to, zní to v hlomozu měst, neb všady jsem kráčeje myslel a pěl, ne co bych snad měl, leč sám co jsem chtěl.
T6
语言、艺术与创造
T6
T6
T6
SPA
José María Valverde
Himno para gloriar a mi esposa
«Creo en la resurrección de la carne» Siempre que vuelve por tus ojos un viento de tus años de niña a atravesar, y te llama un paisaje que empezaste y dejaste a la mitad; siempre que un cielo y una playa de otro tiempo, te insisten con nostalgia de allá, y querrías volver a esos recuerdos donde has muerto ya, no llores, sino calla y oye cómo vive en tu cuerpo, cómo en tu carne va todo lo que has vivido, en tu carne que nunca morirá. Grabado está en tus huesos cada dolor, cada ilusión que ha cruzado tu edad: por tu cuerpo de días resucitado, a Dios entreverás. Y en esa huella de la vida, como están dos pisadas en una sola, igual la huella de mi nombre al golpe del amor ha de quedar. Ante el Señor, tu nuevo cuerpo hará de mí más luz entre su claridad: iré en lo que fue tuyo, reflejado en tu nombre de cristal. Y tu figura, como un cántico, cruzará de eco en eco toda la eternidad, sonando por tus hijos de rostro en rostro, por siempre jamás.
T2
爱、情感与人际关系
T2
T5
T2
KAT
Besik Kharanauli
ყარყატი
ლოგინზე პირქვე რომ დავეგდები და სახეს რომ ბალიშში ჩავრგავ და ხელებს რომ გვერდზე დავიყრი, იცი, რას ვბაძავ? ყარყატსა ვბაძავ, ჩემო კარგო, მონადირემ რომ ჩამოაგდო ჩემს ბავშვობაში. ასე დაასკდა იგი მიწას ტანმოწყვეტილი, ასე წარგო თავი წვიმაგამჯდარ ნახნავში, ასე დაყარა ფრთები, ასე დალია სული.
T3
生命、时间与存在
T3
T3
T2
ARA
الشاعر مساور الكوفي
قصيدة أراك تشير بأهل الصلاح
أراك تشير بأهل الصلاح فهل لك في الشاعر المسلم كثير العيال قليل السؤا ل عف مطاعمه معدم يقيم الصلاة ويؤتي الزكاة وقد حلق العام بالموسم وأصبح والله في قومه وأمسى وليس بذي درهم
T4
社会、权力与历史
T4
T4
T5
LZH
晁公遡
遠望
山近色未佳, 山遠看始好。 我居巴硤內, 所向苦奔峭。 清晨望西南, 忽盡牂牁徼。 時於蒼茫外, 寸岫出林表。 雲來翳遥碧, 眇眇沒飛鳥。 方知勝絕處, 畧已領其要。 何必親躋攀, 辛勤事幽討。 平生謝康樂, 往來永嘉道。 此意當未知, 躡屐空至老。
T1
自然、宇宙与地方感
T1
T1
T1
SLV
Gregorčič, Simon
Svarilo
Stara mati kara me: "Hčerka, hčerka mila, slabo sem te, žalibog, slabo izredila! Kjer so fantje, kjer je ples, tja zahajaš rada, božja služba, božji hram - to ti ne dopada. Le sosedovo poglej, ta v izgled ti bodi, pridno ona dan na dan k božji službi hodi. Kot zamaknjena kleči doli v prvem stoli, na oltar ti vpre oči in pobožno moli." Skrbna mati dan na dan svoj pouk ponavlja ter mi hčer sosedovo za izgled postavlja. Jaz pa se smehljam, ker vem, da soseda mlada mladega cerkovnika gleda srčno rada.
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
CES
z Čenkova, Emanuel
Ve starém parku.
Toť zbytek tichý zašlé, krásné doby, pln cest ve stínu starých kaštanů! Leč neušetřily ho časů zloby, a dávno voda vyschla z fontanů, a pěšina již travou obrůstá, v niž malé stopy vtiskly nožky paní; na sochách mechovina přehustá, jež jako vetché stařeny se sklání. Ó šeré ticho v klenbě alejí, kde teď jen motýli se zachvějí! Zde mihaly se hlavy pudrované a k sobě klonily se v hovoru – střevíce drahé – šaty premované – i sluhů silhouetty v obzoru... Teď Satyr, jehož tvář se usmívá, jak na vílu by čekal ve sluji, se dívá – pavouci jak nymfám hlavy šedavým, hebkým prachem pudrují.
T3
生命、时间与存在
T3
T3
T3
LZH
徐炳
演武場看射
比耦分場角藝忙, 人人矜說欲穿楊。 怪來有箭都虛發, 葉落秋風踹地黃。
T4
社会、权力与历史
T4
T4
CUSTOM:演武射箭的反差描写
LZH
張致中
聞蛩次方㢲若韻
蛩以鳴秋擅, 先秋亦自鳴。 未須嫌寂寞, 已足助淒清。 振羽爾何意, 闗心各有情。 從兹風露下, 愁逐草根生。
T1
自然、宇宙与地方感
T1
T3
T1
HUN
Rimay János
SIBI CANIT ET MUSIS [MAGÁNAK S A MÚZSÁKNAK ÉNEKEL]
Udvar s irégy tisztek, tőlem távozzatok, Ki hozzátok méltó, azzal lakozzatok, Mert hol hevek vadtok, s hol dérrel borzadtok, Kedvet magatokhoz nékem ne hozzatok. Böcsület, térdhajtás s fő helyen ülés, Mást elöl halladás, sokaktúl kísírés, Oda álljon, hol nincs lélekben épülés, Nékem de elmémben légyen ékesülés. Isten félelmétűl üres fejedelmek, Kiknek állhatatlan mindenekben kedvek, Zsoldot nékem bátor ne nyerjen szerelmek, Ismérem, micsodás ő étkeknek levek. Itt az nyalakodás azokot illesse, Kiknek lelki jókban nincsen semmi része, Méltó is, tobzódás őket terhelhesse, Hízelkedő békót lábuk csörgethesse. Borivó hadnagyság s korcsmás kapitánság, Tisztiben tébolygó éktelen cigánság, Kiben csak prédára vagyon nagy kévánság, Ha adná magát is, én vállamra nem hág. Névvel áll ezeken csak az főemberség, Elméjekben penig nincsen semmi épség, Ételre, italra hasok és bélek ég, Ebben sok vétkek közt nincs nálok semmi vég. Te, lelkem, Istentől sokkal több jót nyertél Annál, mit ezekben nagynak lenni véltél, Azt az utat nyomd csak, kire mostan tértél, Darabos voltától, csudálom, hogy féltél. Kevés lábnyom járja ugyanis az utat, Mellyen nyomozhatni Castalius kutat, Gond, veríték, munka lassan hozzá juttat, De fáradságodban, higgyed, meg is nyugtat. Elmét ennek vize hint gyönyörűséggel, Lelki háborút olt, s táplál csendességgel, Tudománt együtt ád kedves bölcsességgel, Közlet emberséget közel Istenséggel. Itt nyersz társaságot az szelíd Múzsáktól, Akik idegenek minden dühödt hadtól, Ne félj őközöttük vagdalkozó kardtól, Egyigyűk, csendeszek, üressek haragtól. Hasomló szövetség hasomló elmét ád, Ő erkölcsökben is rész ragad azért rád, Kedvével ezmellett Isten is szépít s áld, Minden bölcs ember is nagy böcsülettel lát. Kevés jók kedvével inkább elégedjél, Hogynem gaz kedvében sokaknak örvendjél, S lelki gazdagsággal jobb kenyeret egyél, Hogynemmint ennélkül péppel kövéredjél. Az főemberségnek érdeme böcsület, Érdem nélkül penig hamis névvel éltet, Egyfelől akiktől hízelkedtet, féltet, Szitokkal másfelől visszapecsételtet. Ne fuss szerencsének híres vásárára, Szemedet se vessed ő gazdagságára, Soknak oszt pénzt, tisztet nyaka szakadtára, Irusnak Croesus is jut állapatjára. Gazdagság sokakban nevel bolondságot, Fösvénség által nem festnek gonoszságot, Magától senkinek nem ád boldogságot, Az tudomány hoz csak halhatatlanságot. Széles szerencsére te se törekedjél, Vékony hírnév alatt félfelő helyben élj, Könyvek olvasásból vött jókban örvendjél, Mi sorsot Isten ád, azzal elégedjél. Nagy szerencséjéből soknak kis jó sem jut, Kicsinyből tudomány sok jókot venni tud, Nem mind jó, mit frissen sokszor szerencse nyújt, Használt soknak, aki java előtt elbújt. Hű barátságodot meg ne vond azoktúl, Kik nem idegenek az szép lelki jóktúl, Vezéreltethetsz is élethozó szóktúl, Tarts félen csak gazdag te tök s bot agyoktúl. Sok helyen sok szamár visel bársonynyerget, Senki nem érdemel pénzért böcsületet, Ha lelkén nem tészen semmi épületet, Testén is senyveszti az az szépületet. Jobb szűrrel fedezzed benned az tudománt, Hogynem tudatlanon viselsz bársonydolmánt, Magadon el ne végy senkitől adománt, Szabadságot szeress, az rabságot elhánd. Ez az fő bölcseség: üres légy vétkektől, Félen is menj lakni sok gaz emberektől, Különbséget viselj az ő erkölcsöktől, Alázd meg magadot, s függj az egy Istentől. Sok dolgot bár ne tudj, füstös, aranyas-é, Úgy, mint Chymaera is szarvas vagy szárnyas-é, Ezt penig jó tudnod, ha nem szép mondás-é: Ki magáé lehet, az ne legyen másé. Magadot magadnak ád meg az bölcseség, Lelki szépségünkre kiből foly elégség, Az ő kincse soha meg nem rothad, sem ég, S legyen szómban erről itt immáron jó vég.
T5
神圣、超验与智慧
T5
T5
T5
FRA
Jean de La Gessee
Le feu bruslant, ou la torche allumée
Le feu bruslant, ou la torche allumée Perd sa lueur aus rayons du Soleil : Et mon amour qui n'a point de pareil, Tout autre amour fait couler en fumée. Voyla pourquoi mon ame accoustumée A ressentir les esclairs d'un bel œil, Vit au milieu d'un brasier nompareil : Opiniastre à se voir consumée. Ni la rigueur des moys plus froidureus, Ni la saison des moys plus verdureus, Ni leur frecheur, ne me sçauroient esprandre. Tel que je suis, je dure en mon ardeur : Ou pour mieux dire, estouffant ma froideur, Amour me change en une Salemandre. Jean de La Gessee
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
ITA
Jacopo d'Aquino
Al cor m'è nato e prende uno disio
Al cor m'è nato e prende uno disio d'amar, che m'à sì lungiamente priso e sì mi stringe forte ch'io non crio che d'altr'amor mi piacc[i]a gioi nè riso. Vaio nè griso, - nè nulla gioi che sia io non vor[r]ia, nè signoria, ma tut[t]avia - veder lo bello viso. Così m'afina Amore, che m'à tolto core e disio e tut[t]a la mia mente, e d'altra donna amar non sono ac[c]orto, che tanto si' amorosa nè piacente; non m'è neente - sed io son d'altr'amato, o disïato; ben l'ò provato, mentr'io son stato - lontan da la più gente. Ancor ch'io sia lontano in altra parte, là 'v'unque io vado il suo amar mi mantene e già mai dal mio core non si parte, nè altra donna amar non mi sovene; per zo m'avene - ca, s'io sogno la vio, dormo e donnio, vegliar mi crio, mai non disio - d'aver null'altro bene. Membrandomi la sua ciera piagente, veder la creo tut[t]a per sembianti com'om c'a lo spec[c]hiare tene mente; così mi pare ch'io l'agia davanti, poi sono tanti - li sospiri, membrando, pur aspettando e disïando di veder quando - io l'agia [ a me ] davanti.
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
LZH
陳三立
建昌道雜詩四首
高花扶扶天入風, 細株亦作爛漫紅。 八方萬里動春色, 道旁孤劍誰與同。 蓬廬小婦色灰土, 絺衣瑟縮不掩乳。 持數青錢爲縫取, 吞聲向壁淚如雨。
T4
社会、权力与历史
T4
T4
T4
PAN
دمودر داس
صفحہ 61
601 "جتھے ان پئیندے تسیں ، اتھے کول نہ کوئی سہتی کول صحیح ہمسائی ، اتھے رہنا ہوئی وڈی جوہ ، اکلے کوٹھے ، اوتھے کھڑیو کوئی" آکھ دمودر اتھے رکھو ، ایہو متا کیتو ای 602 آن بہائی وچ حویلی ، دسے کول نہ کوئی کالا کڑا ، تے ترٹا ترڈا ، اتھے بہن کیتو ای بیٹھی صدق صبوری سیتی ، سک اہار کیتو ای آکھ دمودر سہتی ہیرے ،تاں ہمائی ہوئی 603 بیٹھی ہیر ، اڈاوے کانواں، ایہو ذکر کریندی اٹھی، ویکھے پینڈے ولے ، رووے تے کاگ اڈیندی آکھ صحیح سچ ، محرم رانجھا، میںتتی ہن کیندی؟ آکھ دومودر وتھاں پئیاں ، میں مرساں کھوج ڈھوڈیندی 604 مچھی وانگوں اچو پنڈے ، ہیر سلیٹی تائیں مرنوں ، جیوے فارغ تھیوے ، ڈسکے کڈھے آہیں مرن اہولیا، سچ سیالی، میں بھلی دا شرم تسانہیں آکھ دمودر دھیدو باجھوں ، جیون مینڈا ناہیں 605 سک رانجھے دی ہیرے تائیں ، جیکر کچا پارہ تڑپھے صحیح نہایت مچھی ، گلدا پنڈا وچارا سلگے ، سلگ سلگ پھر بجھے ، مونہوں نہ بولن ہارا ہیر سیالی ، دیہی گالی ، کجھ نہ چلدا چارا 606 اونسی پائے تے کاگ اڈائے، متھے تے ہتھ لائے آہی جال ستھر دے اتے ، مینوں بان حریفاں لائے لوں لوں دخل کیتا رنجھیٹے ، اوہو ای دارو لائے جیویں جلائے کامل مرشد ، تیہا جالیں مائے 607 الٹی ہیر، ہیرے وچ رانجھا ، حال نہ جانیں کوئی رانجھا رانجھا کیہنوں آکھاں ، میں آپے رانجھن ہوئی رانجھا ہیر ، تے ہیر رانجھے دی، رتی فرق نہ کوئی راتیں دیہاں باجھ رنجھیٹے ، اس نوں ذکر نہ کوئی 608 صدقے دھیدو ، دھیری کیکن ؟ ، دھیرج میں تھے ناہیں ہیا دھسکے ، کوٹھی لسکے ، ویکھاں کدوں ملاہیں وتھی پئیاں ، منوں نہ وتھی ، بیٹھی کاگ اڈائیں ایہو دتو جے تیں بھانا ، دکھ پیواں تے غم کھائیں 609 بندی پئی وچاری ہوئی ، کیہنوں آکھ سنائیں ہک اکلی ، کول نہ کوئی ، اکھیں کیںول لائیں اکھیں دے وچ دھیدو رانجھا ، باہر دوجا ناہیں آکھ جے مراں ، تینوں اڈکیندی ، پواں قبل تداہیں 610 تینڈی سک وظیفہ کیتا ، کھاواں پیواں اوہی سول رانجھے دی خرچی مینڈی ، توشہ پا دتو ای جے میں رو سنائیں کسے ، نہ غور کریندا کوئی آکھ دمودر سمجھ ڈٹھوسے ، مراں صحیح دکھ ہوئی
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
LZH
徐珵
祭中鎮有感
天開地闢分鴻濛, 茲山作鎮居土中。 巍然自是群嶽崇, 崑崙北來勢沓穹。 太行西下趨關東, 龍翔鳳翥千萬重, 維霍崚峙何其雄。 紛紛培塿俱相從, 有若父祖臨兒童。 北為并冀南華嵩, 扶輿蟠礡疏堯封。 我皇御宇熙天工, 民安物阜躋時雍。 奈何旱曠為鞠凶, 宸衷軫念恆沖沖。 爰命臣珵奉黃琮, 函香不遠祠靈宮。 州侯縣邑致虔恭, 奔走執事無惰容。 神庥昭於天聽聰, 精誠肸饗潛相通。 禮成燕享情融融, 振衣獨上最高峰。 長鑒雲表招玉龍, 斡旋造化須神功。 願得十雨而五風, 載歌天保慶言豐。
T5
神圣、超验与智慧
T5
T5
T1
LZH
李宗城弟
貞陵水石
岸草汀楊着處新, 艶陽雲物已中春。 幽閒勝界藏無盡, 邂逅淸遊得有因。 山瀑琮琮仍作洞, 林禽歀歀解留人。 醉吟却忘歸程遠, 閒坐翛然趣味眞。
T1
自然、宇宙与地方感
T1
T1
T1
DEU
Geibel, Emanuel
Schill
O eine Eiche pflanzt auf diesen Hügel! Die grünste sucht, so weit die Amsel ruft! Sie streue Schatten auf des Helden Gruft, Und Lieder rausch' in ihr des Windes Flügel. Denn gleich dem Roß, das knirschet in die Zügel Und scharrt und stampfet, spürt es Morgenluft, So wittert' er zuerst der Freiheit Duft, Da alles schwieg, und schwang sich in den Bügel. Fürwahr, o Schill, du warst ein echter Reiter, Und schneller als die Zeiten rittst du gern, Mit dir wie Blitze deine blanken Streiter. Dein Jagdhorn klang: „Der Tag ist nicht mehr fern!“ Da ging der Morgen auf so rot und heiter; Doch unter gingst du, schöner Morgenstern.
T4
社会、权力与历史
T4
T4
T4
ENG
Kapka Kassabova
We Are the Tenants
I consult my great itinerary of confusionsand it appears we’ve arrivedin the North. The sea-gulls glide,inordinately large and slow,over the vigilant stone, hungry for lost souls.The hills are packed like cement,the cemeteries lush with centuries of flesh.The people smile with missing teethlike hosts of a drunk party. Clearly,the North has been here forever.We on the other handhave been nowhere forever.We are the ones possessed by arrival.We wake up with the cockroachesof strange mornings. We smell the hopes,the disappointments of months before.Old mail piles up, their lives were temporaryjust like ours. We have arrived in the North justas we arrived in the South before, to sleepabove courtyards where immigrant childrencall out to their future which is our present,and the hills answer back with sea-gull cries,and the chimneys of other times prop up the skylike exclamation marks in sentencesthat we must write in order to be real. Here,here they are. But this is not enough.We are the tenants of imaginary floors.No matter how high the windows,the ocean of the North remains invisible,like the kingdom of some Pied Piperwho will sound, one day,the horn of our departure.
T3
生命、时间与存在
T3
T4
T3
LZH
苗昌言
唐孝子張常洧義臺
義臺屹立尚千秋, 褒詔曾宣李鄴侯。 古碣不教蒼蘚蝕, 高原惟見夕陽流。 耕夫鋤自將芝護, 野客衣還伴鶴游。 一樣荒墳偏起敬, 孝思耿耿至今留。
T4
社会、权力与历史
T4
T4
T2
LZH
王蒙
闲适二首
自笑愚公住翠微, 长年无事掩荆扉。 苔深绿绮闲棋局, 花落严陵旧钓矶。 紫木旋舂明日饭, 白云堪制暮春衣。 溪南千树碧桃下, 醉倒东风夜不归。
T1
自然、宇宙与地方感
T1
T1
T1
ARA
الشاعر أحمد الصيعري
قصيدة خمرٌ مقدّس
زال الجميعُ ولم يزَلْ متورطاً في ما وهلْ! ما بين بين فما تناقص في هواه ولا اكتمَلْ حيناً يُبَدِّدُهُ الأسى حيناً يُبَدِّدُهُ الأملْ فإذا تورط في الطريق فلا يَدُلُّ ولا يُدَلّْ متعطشٌ وله من الغيمات ثغرٌ لم يُنَلْ ومن الحدائِقِ مُنتهى ومن الحرائِقِ مُستَهَلْ مرّت بهِ ذاتُ الجِنان وكان قفرًا لم يُبَلّْ فرنا لها وكأنما لم يرنُ قط إلى حَجَلْ ورنت له، فكأنما لم ترنُ قط لمُعتَقَل همست إليه بغيمتين فكيف بالغيم اشتعَلْ! كانَتْ مُعلّقتَ الجمال وكان شعرًا مُرتجَلْ كانت بِلادَ لُجوئِهِ يخشى تكونُ المُرتَحَلْ ماذا ترى قالت له قال الذي لا يُحتمَل ما الحب؟ طارت ضحكةٌ من خلفها نهرانِ خَلّْ الحب جرحٌ عاطِرٌ أولى ضحاياهُ المُقل بادٍ كنورٍ إنما خافٍ كلغزٍ لا يُحَل وردٌ يُحَس بلا يدٍ شِعر يقال بلا جُمَل فإذا تورط عاشقان فلا خلود ولا أجلْ يتصاولان فإن بدى ما لاتعيهِ، فلا تَسَلْ فإذا العيون تراشقتْ وإذا الشفاه تُهِلُّ هَلّْ لا فرق إن ولِدَ الشعاع من العتاب أم الغزَلْ في الصُبحِ ينتصرُ اللظى في الليل تنتصِرُ القُبَلْ
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
JPN
今子
null
むかしより くらまのやまと いひけるは わかことひとも よるやこえけむ
T1
自然、宇宙与地方感
T3
T1
T1
ARA
الشاعر خالد مفلح الدعسان
قصيدة الجمايل
كل رجل ن بالمجالس... مانزح عن مقعدا مانزح غير الضعيف... ولا نزح غير الكريم وإن كتبت القصد...جمله... أو كتبته مفردا ما يرد أبن الكريم...إلا ترى أبن اللئيم مايضيع أبن المراجل... لو يضيّع أجهدا وما يضيّع درب رجله...غير مسجون النعيم والغراب أليا تغنّا... لا تحسب أنه شدا صوته أقرب للكديش...اللي نهق عل النسيم والقروم اللي تنخّا... سيفها سقم العدا ولا يفدا بالقروم لعين ملعون ن أثيم كم علينا وكم وفينا... ولا يهم اللي غدا راكب ن راسه وراسه غادي لفعله غريم وإن قصدنا بنتخيّر... غير مسحوب وحدا وكل قاف ن من جديدي..ما تضارب مع قديم ومن طرقنا هالقصايد... شفّنا بعد المدا ولا طرقنا هالقصايد لجل هيفاء ن وريم كل شهد ن لا تقاطر عارفين ن موردا نخضع جنون الدهاوي ما يخضّعنا رجيم وإن دفنّا ما كشفنا.. وان كشفنا تشهدا ولا يغرك ما تشاهد لو بدا جرح ن أليم كل شاعر..شب ضوّه مار ضيّع مرقدا ماشي ن سود المماشي وحكمته..ربك رحيم من ذخر ماله ليومه..ينتهي ثم ابتدا صبح يومه...كالفقير اللي على فقره مُديم ومن ذخر ماله لنسله.. مايضيّع..أجهدا غير طفل ن طول عمره عايش ن ويا الحريم ومن ذخر كفه لفعله...مؤمن ن بالله عدا فوق رووس ن ما تخضّع مار ذوقها السقيم ما تمايل بالمعارك..كل سهم ن يرصدا فعل مثله ما يطمن مثل زخات ن لديم نسله ايفاخر بأسمه ما...يورّد الردا من سلايل طيّبين الذكر من راس ن حكيم جملة الهرج الجمايل بالردي ضاعت سدا مثل طعنات الدخيل اليا لفت لك بالصميم
T4
社会、权力与历史
T4
T4
T6
DEU
Goethe, Johann Wolfgang von
Genügsam .
Ich bin zufrieden dass ich’s habe! Mir diene zur Entschuldigung: Liebe ist freywillige Gabe Schmeicheley Huldigung.
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
FAS
رودکی
شمارهٔ ۵۸
با درفش کاویان و طاقدیس زر مشت افشار و شاهانه کمر
T4
社会、权力与历史
T4
T4
T4
FRA
Martine Audet
[mon propre crâne]
mon propre crâne une promenade- le dos est làpour tout le monde je fends poussièressans grand succèsde longues mortsentre chaque mort
T3
生命、时间与存在
T3
T3
T3
LZH
李義賢
題黄鶴樓集唐人句
江邊黄鶴古時樓, 崔顥題詩在上頭。 雲静獨看秦塞雁, 日高遥望洞庭舟。 岸南岸北往來渡, 烟淡烟濃遠近秋。 行子不須愁夜泊, 碧山重疊水長流。
T1
自然、宇宙与地方感
T1
T1
T1
SPA
Eloísa Otero
Lo siento por ti, pero voy a escribirlo todo
«Lo siento por ti, pero voy a escribirlo todo.» Tal vez así pretendías que yo me involucrase, que contara mi versión de esta historia. Tengo una pequeña ventaja: tus cartas. Con ese regusto a lo perdido y lejano de las frases. Porque quizá se escriba también para que alguien en concreto sepa… y aquí la palabra sea ya presuposición, duplicidad, pérdida. Ya sabes.
T6
语言、艺术与创造
T6
T6
T6
TUR
Ahmet Ada
Kanto Iı
Sokakları geçen rüzgârın türküsünden Denizin kırık yapıtları içinden Dünyaya baktık. Ey insanoğlu! Kavrulmuş şehirler şaşırttı bizi Yıkılmış kalpler şaşırttı bizi Issız deniz, ölü gölge şaşırttı bizi Ne sonsuz bir bahçeydi dünya Ne de bir avuç toz sütunlar altında Bu yüzden Bize kalan kuru köklerle Çok zor yaza tutunmak Çok zor hiç kimsenin anlamını bilmediği Yağmurun sesiyle konuşmak Bir ölü kemiklerini arar toprağın altında Donuk ışıklar altında gezinir şapkalı biri Gölgesi kapkara. Bu şehir hangi şehir? Vakit hangi vakit? Biz buraya Portakal suyu içmeye gelmiştik Mısır unuyla yapılmış çörekler almaya Yanımız sıra gelen üçüncü kişi (Saçları dağınık parsa benzer yüzü) Sürekli eksildiğimizi sezmiş biri Üşüyüp üşüyüp yaza tutunmaya Çalıştığımızı bilen biri Kumda büyüyen karpuzları göstermeliyim ona Su su diyerek toprağın altına uzananları Sessizliğin gürültüsünü göstermeliyim Uzayıp giden deniz kıyısında: “Kim bana benim kim olduğumu söyleyebilir” “Ölü toprakta çocukluk sevinciyim” “Bir toz zerresi kirazlara dadanan” “Kapısı çarpıp duran bağ evinde” “Benden toprağa gitmekte olanı görüyorum”
T3
生命、时间与存在
T3
T3
T3
ENG
Samuel Taylor Coleridge
Work without Hope
ALL Nature seems at work. Slugs leave their lair— The bees are stirring—birds are on the wing— And Winter, slumbering in the open air, Wears on his smiling face a dream of Spring! And I, the while, the sole unbusy thing, Nor honey make, nor pair, nor build, nor sing. Yet well I ken the banks where amaranths blow, Have traced the fount whence streams of nectar flow. Bloom, O ye amaranths! bloom for whom ye may, For me ye bloom not! Glide, rich streams, away! With lips unbrighten'd, wreathless brow, I stroll: And would you learn the spells that drowse my soul? Work without Hope draws nectar in a sieve, And Hope without an object cannot live.
T3
生命、时间与存在
T3
T3
T3
ARA
الشاعر جريبة الأسدي
قصيدة قالوا أَبا سَعْدٍ أَلَم تَعرِفْهُمُ
قالوا أَبا سَعْدٍ أَلَم تَعرِفْهُمُ ثَكِلَت جَريبَةَ أُمُّهُ مَن يَعرِفُ وَاللَّه ما مَنّوا عَلَيَّ وَإِنَّما مَنَّت عَلَيَّ شرافِ إِذ تَتَحَرَّفُ
T2
爱、情感与人际关系
T2
T4
T2
RUS
Plescheev A.N.
Елка | «В школе шумно; раздается...»
В школе шумно; раздается Беготня и шум детей... Знать, они не для ученья Собрались сегодня в ней? Нет! рождественская елка В ней сегодня зажжена; Пестротой своей нарядной Деток радует она. Детский взор игрушки манят... Здесь лошадка, там волчок, Вот железная дорога, Вот охотничий рожок. А фонарики... а звезды, Что алмазами горят... А орехи золотые, А прозрачный виноград! Будьте ж вы благословенны, Вы, чья добрая рука Убирала эту елку Для малюток бедняка. Редко, редко озаряет Радость светлая их дни, И весь год им будут сниться Елки яркие огни!
T2
爱、情感与人际关系
T2
T4
T2
PAN
بیا جی
نِت آ کے میرے خواباں وچ
نِت آ کے میرے خواباں وچ مینوں رکھے یار عذاباں وچ کُجھ اَکھر اَگ وی ہُندے نیں نہ رکھنا پُھل کتاباں وِچ ایہہ سب اندر دی مستی اے کیہ رکھیا اے یار شراباں وچ رب دل دے اندر وَسدا اے نہ مسجد، نہ محراباں وچ جد لیکھا یار تے سُٹ دیئے کیہ پَینا فیر حساباں وچ اوہدے باجھوں ہُن تے بیاء جی نہیں خوشبو رہی گلاباں وچ
T2
爱、情感与人际关系
T2
T5
T2
SPA
Leticia Luna
Perla y jade
La mujer dice el tiempo se ha apagado El hombre intenta conciliar el sueño La mujer pone cara de reloj descompuesto El hombre se apresura a componerla La mujer cree que es una flor y se marchita El hombre le da una cerveza por el tallo La mujer llora una lluvia de estrellas sobre el frutero El hombre se las come hambriento La mujer canta mariposas El hombre abre la ventana para verlas volar La mujer trae a casa un oso y un delfín para ver morir la luna El hombre aúlla sin convertirse en lobo La mujer va a la playa y regresa Al hombre le han crecido dos ramas La mujer tiene un girasol en la mirada El hombre es una guitarra azul La mujer va a un mitin El hombre siempre ha estado ahí La mujer resbala por el índice del Tiempo El hombre la atrapa en el pulgar del Cielo La mujer ronronea El hombre lame La mujer da a luz una Letra El hombre se llena de gozo La letra balbucea y se convierte en música se alza y ya es una palabra Pronto será un texto vivo
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T6
ITA
Alessandro Sforza
8
Da duo begli occhi tolse Amor quel strale Che al cor per mezo il pecto fece il colpo Ch'or mi distruze e sol li mei ne incolpo, Che, quei mirando, vidono el mio male. Hor piangono il pentir che poco vale A destinata voglia ond'io me spolpo; Sol per altrui peccato il cor excolpo, Che Amor impennò il stral de le proprie ale. Al lamentar del cor, degli occhi al pianto Del suo gran danno e de loro tanto errore Manca la voce e la mia lingua tace, Sì ch'io non so, né posso altro che quanto Vol questa donna a cui die' il freno Amore De la mia vita, morte, guerra e pace.
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
ARA
الشاعر عبد الله بن عبد الأعلي الشيباني
قصيدة نهارُك يا مغرورُ سهو وغفلة
نهارُك يا مغرورُ سهو وغفلة وليلُك نوم والردى لك لازم تُسر بما يَبلى وتفرحُ بالمُنى كما غُرّ باللذات في النوم حالمُ وسعيِّك فيما سوف تكره غِبهُ كذلك في الدنيا تعيشُ البهائمُ فلا أنت في الايقاظ يقظان حازم ولا أنت في النَّوام ناج فسالمُ
T3
生命、时间与存在
T3
T3
T3
LZH
王惟正
應禱詩留天聖觀
嶺外歸來者, 曾爲外計臣。 無功能報國, 抱疾亦憂民。 乞雨祈諸廟, 焚香禱衆真。 精誠達天地, 霶霈果均勻。
T5
神圣、超验与智慧
T5
T5
T5
UKR
Lesyk Panasiuk
РОЗКИДАНІ ОБЛИЧЧЯ
І Російські солдати спускаються на парашутах наших облич тримаються за кутики наших губ Тепер наші обличчя не обличчя а розкидані парашути тепер стало важче впізнавати одне одного А вони спускаються і спускаються наші обличчя розпухлі замурзані роздерті валяються на землі всіяній уламками наших життів ІІ Російські содати ставлять танк на нашому подвір'ї заходять у квартири читають наші книжки і нічого не розуміють українською англійською польською білоруською чеською латвійською литовською румунською шведською німецькою французькою хорватською турецькою іспанською і навіть російською Просять пояснити щось наших сусідів поки забивають їх до смерті просять пояснити наших сусідок поки ґвалтують їх раз за разом просять пояснити щось їхніх дітей яких морять голодом у підвалі Нам казали що ми нація яка читає найбільше у світі але я ніхріна не розумію кричить солдат ніхріна не розумію Наші обличчя тремтять наче від вітру ІІІ Російські солдати готують їжу яку вигребли з наших комор і холодильників на багатті з наших книжок Палять видання перших українських двітисячідвадцятників потім двітисячідесятників двотисячників дев'яностників вісімдесятників сімдесятників шістдесятників і так до кінця української літератури палять перекладні книжки палять книжки в оригіналі палять сучасників і класиків Горять усі автори які на нас повпливали горить усе що ми не дочитали все що ми прочитали і що збиралися прочитати наші вірші горять горять опубліковані горять неопубліковані горять ненаписані І цей вірш про наші обличчя горить у тому багатті щоб російські солдати нарешті наїлися ІV Російські солдати вирішують розважитися й подивитися наші дитячі фотоальбоми О диви на цього в костюмі зайчика який ідіотський костюм от у мене був костюм танкіста а в мене десантника а я був морячком зайчики от смішний народ а тут собаку іграшкового обіймає як дівчинка якась от у мене була шабля а в мене пістолет а я з автоматом бігав собачок вони обіймають ну смішні фотографії хай і вогонь посміється Горять наші дитинства і шкільні роки їхні обвуглені часточки підлітають догори й опадають на наші розкидані по землі обличчя V Російські солдати як черви що вилазять зі своєї чорної росії щоб померти в калюжах українських сліз Летять і летять сюди на літаках і гелікоптерах спускаються і спускаються сюди на парашутах наших облич пливуть і пливуть на своїх військових кораблях їдуть і їдуть сюди на своїй військовій техніці лініями наших життів І помирають у небі помирають на землі помирають на воді помирають і помирають Але немає посмішок наші обличчя досі розкидані по землі
T4
社会、权力与历史
T4
T4
T4
TUR
Nüzhet Erman
Istanbul Camileri
I Renkli camlardan içeri giren gün, İç ürperten raksı ölümsüzlüğün; Kuytulaşan minber, eriyen nakıs, İnce serin bir an boyunca akis, Sadelikte buluş, günü, güzeli. Öpülmez mi yeşili sunan eli, Bir şekil, ışık ve renk ustasının Onulmaz derdine bir şerbet diye? Öpülmez mi menevişli maviye Kurnalık eden bir göz öpülmez mi? II Adalardan mermer taşıyan gemi, Giriverse yine bir Haliç’e, Taze cam kokusu dolarken içe, Yine Allah’a doğru, birer birer Yeşererek yönelse minareler. Yine tazelenir, pişerken cini, Esik yapsalar Ada mermerini, Biraz sonsuzluğa, biraz Tanrı’ya Bir kapı açılır, yarıyaysa Güler bir yüz yine uzak, derinden, Mavi sesler gelir o gök şehrinden. III O ne katkısız, ne ince sanatmış Ki tasa en tatlı yuvarlaklığı, Çiniye bir yeşil göz berraklığı Verirken nura renk, renge nur katmış! Ve bu renk bayramı, nur şenliğinde, Bu ebedi aksam serinliğinde Duyulan heybete bir huzur katmış! Cini göz alan iç, mermer donuk diş! Göz alan iç, donuk dışla beraber, Esiğini, o gök denen fanusun, O bir uzak, sonsuz, hür okyanusun Yoluna benziyen yolu arayış. Burada, unutmak ve unutulmak, Burada, bir ince derde tutulmak, Ruh serbest burada, fani ölümsüz, Tasasız iç, duru bakış, nurlu yüz, Ayırt edilmeyen günle gece, Burada çözülemeyen bilmece; Burada, ferahlık içinde gülen, İç ateşi, göz nuruyla çizilen Öz şiirin, temiz aşkın gerçeği: Nar, nergis, karanfil, erik çiçeği, Bal sarisi, beyaz, çimen yeşili Mavinin konuşan sıcacık dili. Pembe kabuğundan soyunan soğan, Bakışların dinlendiği erguvan, Badem çiçekleri, kızıl laleler, Işık kemeri kuran şelaleler Bir iç açan şarki dallar boyunca Ve rengi her an tazelenen gonca. IV Zihin gökyüzünde, gönül sevinçte, Esenliğin hüküm sürdüğü içte Yeşerirken sırrı bir mucizenin, Cami eşiğinde dize gelmenin Varamaz zevkine asla ham sofu. Ruhun en fakiri, içi en kofu Bile zengin, hoşnut döner oradan. Döner gibi kutsal bir maceradan. Bir yoldur sanki her cami eşiği, Göklere acılan rahat ve iyi. Bir yol üstünden bulutlar geçer. Bir ucu toprakta ve öbür ucu Kaçıncı katında kim bilir göğün? Bu yoldan, bu yoldan günde beş öğün Tanrı’ya şükreden insanlar geçer: Kimi arzulardan silkinmiş, temiz, Güvercinler gibi, rüyada, sessiz, İnsanlar, insanlar, birer ikişer... V Çirkinin hoş göründüğü mahşer Yerine döndüğü bir anda için, Ne sihirli seccade, ne güvercin, Uçamaz bu yolda ruh gibi. Ruh, o hür mesafenin galibi, Ele avuca sığmayan hafiflik. Meçhul buutlar arasında mekik Dokuyan kus; her günahkar bedenin, Aydınlıkta yolunu kaybedenin, Belki güne, belki kıbleye doğru, Sevki yüzlere vuran şeye doğru Vakitli vakitsiz açtığı yelken. Gök duru, iç rahat ve her şey güzelken Ve en hoş yerindeyken yolculuğun, Bir sabırsız, titrek, ince soluğun Kararttığı canım ömür çırası, Ruhun bir anda değişen mecrası Ve akmağa başlayışı rasgele. Mesafe dediğin gelir mi ele? Vurur mu açığa derinliğini, Hiç güneş görmeyen canavar ini? Benim bildiğimse o soğuk alev, O her gece şehre inen sinsi dev, Karaya oturan kapkara bulut, Karanlık... Gözlere dolan ince kum, Günahlara çanak tutan uçurum Pek sermez sırrını gün ışığına. Bir gül dalına, dağ sarmaşığına Yürüyen öz suya dönen ruh bile, El yordamı, iç güdümü, nafile Bulamaz yolunu ferah göklerin. Gökler... O rengi övüleceklerin İlki gökler... Cini döşeli tavan! Ey gölgesinde gözlerini ovan! Öyle, durduğuna bakma onun. Onun, gün ortası, insanoğlunun Başucunda pırıl pırıl parlayan, Bir içi güzelliğini tekrarlayan Cami kubbesinden pek farkı yoktur Bir dua, bir ezan, bir şarki yoktur Ki, bu kubbede durulmamış olsun, Sonunda ALLAH´ı bulmamış olsun.
T5
神圣、超验与智慧
T5
T5
T5
RUS
Кроль Николай Иванович
Слепец
Покрытый рубищем, измученный недугом, На грудь усталую склоняясь головой, Слепец с собакою, своим единым другом, Участия людей просил на мостовой. Раздался стук колес. С трудом приподнимаясь, "Подайте бедному" он слабо произнес, - Но пара пронеслась, и, завизжав, шатаясь, Упал к его ногам копытом смятый пес. "Проклятие, - сказал бедняк, - вам, злые люди! Что сделал вам мой друг в несчастии немой? Ах, лучше б ребра вы моей измяли груди И камнем разнесли на части череп мой! Куда пойду теперь, без племени калека? И зною и дождю открыты небеса! Между двурукими найду ли человека - И стар, чтоб приучить к себе другого пса! С утра до полночи он, мой вожатый верный, Ни в вёдро, ни в грозу меня не покидал! Он ласкою манил к себе нелицемерной И руку щедрую за старика лизал! Он ночью укрывал меня от бурь и вьюги, Вводя под дерево иль позабытый сруб. Пойми ж, безжалостный, чего лишен я в друге! Смягчись душой своей, глядя на этот труп! Богач! и я, как ты, был счастьем не обижен И в юности не знал порока нищеты! И мною был не раз мой младший брат унижен, И так же льстили мне, и сам я льстил, как ты! Таков удел земной! он был - он и остался! Но сердца чистоту сберег я до конца. Я над несчастием, как ты, не издевался! И даже пса ласкал, водящего слепца! Вот выше чем тебя я, враг мой бессердечный! Верь, в жизни верной нет дороги ни одной, И, может быть, судьба с своей насмешкой вечной Изменит и тебе, поворотясь спиной! О, если, нищеты кляня удел постылый, В участии людей услышишь ты отказ И будешь пса ласкать в слезах рукою хилой - Припомни моего в тяжелый этот час".
T4
社会、权力与历史
T4
T4
T4
CES
Pelikán, Jan
2. Mnoho jest té lásky, mnoho
Mnoho jest té lásky, mnoho na tom dálném, šírém světě, povykvétá, usýchává jako kvítko v parném letě. Mnoho je té lásky, mnoho, však upřímné velmi málo, že by v objetí se jejím srdce sotva poohřálo.
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
HUN
Kisfaludy, Károly
13. Túl az erdőn lakik rózsám
Túl az erdőn lakik rózsám, De az álnok nem jön hozzám, Búcsú óta nem láthattam, Azóta nem is alhattam. Nem alhattam szerelmemben, Ugy befészkelt az szivemben, Kitépném, de mint a madár Kedves helyre csak visszajár. Daru megjön és a gólya, De nem az én kedvem soha; Bús leszek én, míg az nem jön, Ki ott lakik túl az erdőn. Holnap reggel virradóra Elmegyek én a halomra, Onnan nézek a szép tájra, Kincsem fehér hajlékára. Hej! de ott csak füstöt látok, S eltűnik az, mint az álnok, Mint az álnok, ki elhagyott, S öröm helyett könnyet adott.
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
LZH
李賀
申胡子觱篥歌
顏熱感君酒, 含嚼蘆中聲。 花娘篸綏妥, 休睡芙蓉屏。 誰截太平管, 列點排空星。 直貫開花風, 天上驅雲行。 今夕歲華落, 令人惜平生。 心事如波濤, 中坐時時驚。 朔客騎白馬, 劍弝懸蘭纓。 俊健如生猱, 肯拾蓬中螢。
T6
语言、艺术与创造
T3
T6
T6
ARA
الشاعر منظور الأسدي
قصيدة ليت شبابي كان للأول
ليت شبابي كان للأولِّ وغضَّ عيشٍ قد خلا أرغلِّ من لي من هجران ليلى من لي والحبل من حبالها المنحلِّ تعرَّت لي بمكانٍ حلِّ تعرُّضَ المُهرَة في الطوَلِّ تعرُّضاً لم تألُ عن قتلٍ لي بمثل جِيد الرئمة العُطبُلِّ ملءُ البريم متأَقُ الخَلخَلِّ ومُقلتان جَونَتا المُكحَلِّ فأردفت خَبلاً على خَبل لي كالثقل إذ عالى به المعلى يا صاح لا تُكثر بها عذلاً لي فلم أكن والمالك الأَجَلِّ أرضى بإلف بعدها بخَلَةٍ عنها ولا مُختلِّ إن أصحُ عن داعي الهوى المضلِّ صحُوَّ ناسي الشوق مُستَبلِّ مقتصر للصّرم أو مُدل إن تبخلى يا جُملُ أو تعتلىِّ أو تصبحي في الظاعن المُوَلَّى أو تعدني عن حاجها حاجٌ لي نُسَلِّ وَجدَ الهائم المغتلِّ ببازلٍ وجناءَ أو عَيهلَِّ تَرى مَرادَ نسعهِ المُدخَلِّ بين رَحَى الحيزُوم والمرحَلِّ بسلَّمٍ من دفِّهِ المِزَلِّ مثل الزحاليف بنَعف التلِّ نُوط إلى صُلب شديد الخلِّ وعُنق كالجِذع مُتهملِّ تقصُر عنه هُدُبات الجَلِّ إذا اعتلى عَرضَ نِياف فَلِّ أذرى أَساهيك عتيق أَلِّ بأوب ضيعي مَرح شِمِلِّ كأن مَهواه على الكَلكلِّ ومَوقِعا من ثَفِناتٍ زُلِّ بعد السُّرى من الندى المُخضَل في غَبَشِ الصُّبح وفي التجلي مَوقعُ كفى راهبٍ مُصَلِّ لعَلها تُسعفُ أو لعلى في طلَب الحاج أو التسلي يا صاحبي خَوِّصا بِسَلِّ من كل ذاتٍ ذَنَب رفَلِّ حرقها حمضُ بلاد فل وغتمُ نجم غيرِ مُستقلِّ فما تكاد نيبها تولى
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T3
POR
Angelo Augusto Ferreira
Alento de Vida
Olha moço ... Não tenho sua vida, não! Vivo no campo Embrenhado No cheiro do mato agreste Em meio dos mosquitos Pássaros Bois e vacas Sem ser ofendido! Todos os dias No cheiro da terra Batendo palmas para o trovão Bendizendo a chuva, O bem maior da plantação. Orando. Ajoelhado. Agradecendo à Criação. Do rio, tiro o sustento O peixe, o alimento Dádiva, milagre da procriação. E vou respirando A vida bonita Caminhante tempos afora Envolto no ar puro Protegido No alento do Criador! Moço... A vida é como cipó Se enrosca com muito amor Na cintura da árvore Não muito diferente Sou cipó de gente Grudado na vida. Nasci puro, forte Menino Homem Na ginga da dança Invisível aos olhos Contida na melodia da vida Que a floresta pura cheia de energia Toda hora dá prazer, ensina O viver isolado Sem castigo Abençoado. Vida Minha! Igual cipó da árvore gigante Agarrado No mato, campo, floresta Com fala Sem grito Na paz Feliz com teto azul Do céu onde os anjos habitam Todos os dias me cobre Com perfeição. Olha moço... Não tenho sua vida, não Vivo no campo No mato Não tenho sua vibração Tenho a energia Pura divina Do índio Nosso Irmão! ! !
T1
自然、宇宙与地方感
T1
T1
T1
LZH
趙䈣夫
妙峰亭
塵世有仙境, 清絕不可言。 寒江露沙迹, 晚嶂埋雲根。 暇日推吏案, 呵道穿僧門。 來飲巖下水, 何必携芳樽。
T1
自然、宇宙与地方感
T1
T1
T1
ARA
الشاعر يزيد بن مفرغ الحميري
قصيدة يُسائِلُني أَهلُ العِراقِ عَنِ النَدى
يُسائِلُني أَهلُ العِراقِ عَنِ النَدى فَقُلتُ عُبَيدَ اللَهِ حِلفُ المَكارِمِ فَتَىً حاتِمِيٌّ في سِجِستانَ رَحلُهُ وَحَسبُكَ جوداً أَن يَكونَ كَحاتِمِ سَما لِينالَ المُكرُماتِ فَنالَها بِشِدَّةِ ضِرغامٍ وَبَذلِ الدَراهِمِ وَحِلمٍ إِذا ما سَورَةُ الحِقدِ أَطلَقَت حُبا القَومِ عِندَ الفادِحِ المُتفاقِمِ وَإِنَّ لَهُ في كُلِّ حَيٍّ صَنيعَةً يُحَدِّثُها الرُكبانُ أَهلَ المَواسِمِ دَعاني إِلَيهِ جُودُهُ وَوَفاؤُهُ وَمِن دونِ مَسراهُ عُداةُ الأَعاجِمِ فَلَم أَبقَ إِلّا جُمعَةً في جِوارِهِ وَيَومَينِ حِلّا مِن أَلِيَّةِ آثِمِ إِلى أَن دَعاني زانَهُ اللَهُ بِالعُلا فَأَنبَتَ رِيشي مِن صَميمِ القَوادِمِ وَقالَ إِذا ما شِئتَ يا بنَ مُفرّغ فَعُد عَودَةً لَيسَت كَأَضغاثِ حالِمِ فَقُلتُ لَهُ لا يُبعِدِ اللَهُ دارَهُ أَعودُ إِذا ما جِئتُكُم غَيرَ حاشِمِ وَأَحمَدتُ وِردي إِذ وَرَدتُ حياضَهُ وَكُلُّ كَريمٍ نَهزَةٌ لِلأَكارمِ فَأَصبَحَ لا يَرجو العِراقُ وَأَهلُهُ سِواهُ لِنَفعِ أَو لِدَفعِ العَظائِمِ وَإِنَّ عُبَيدَ اللَهِ هَنّأَ رِفدَهُ سَراحاً وَأَعطى رِفدَهُ غَيرَ غانِمِ
T4
社会、权力与历史
T4
T4
T2
ARA
الشاعر بدر شاكر السياب
قصيدة صحيفة الأحرار
يا حابسين صحيفة الأحرار هل يمنع القيد استعار النار إن تحجبوها فهي حقد كامن بين الضلوع وصرخة استنكار بنت الكفاح وكل سطر خالد عرق يفور به دم الثوار ضم الشتات بها (فكاوا) يجتلي من عين (يعرب) ضحكة استبشار و(القدس) تشهد كل جرح أنها برء يثير مخاوف الأشرار لم تكب في ساح الجهاد ولا ارتضت ذلا ولا غفلت عن استعمار إن تحجبوها فالليالي شأنها ألا يدوم بها سنا الأقمار ما إن نخور فليس فينا جاهل إن الحياة عطية الأخطار إنا لنغمد في اللظى أقدامنا هيهات نشكو سطوة الأحجار واحر قلبي يا بلادي أنني جردت فيك سوى من الأشعار ماذا ظننت بصادق في حبه لو كان يملك قوة الأقدار هل كان ينفض من نضال كفه أو كان يتركها على القيثار ولو استطعت لكنت حزبا ثانيا مثل التحرر صادق الآثار أو عدت أجعل من دمائي ثورة تجلو غشاوة هذه الأبصار الشعب يعلم عن يقين أنها بوق النضال ومنبر الأحرار حان الكفاح فأنزلتها طعنة حمراء في صدر الحليف الصاري الجو فيك لكل نسر ضيق رحب لكل ملون المنقار قصوا جناح النشر فيه وأطلقوا لليوم أجنحة الخنا والعار ومن المهازل أن أوفى صفحة للشعب تطويها يدا غدار ما راش جود الكادحين جناحها حتى يراه مقص الاستعمار أن يحجبوها فهي في أرواحنا وضحاه تنشرها يد التذكار أو طاب يوم (الخائنات) بيومها فالخائنات قصيرة الأعمار إن المصاب وإن خلا من فرحة لم يخل من عظة ومن انذار فالطاعن الصدر الأبي بسيفه سق الستار بطعنة استهتار فإذا العيون ترى وفي أهدابها لمح الدماء خبيثة (الثرثار) يجثو على فرش الحرير ودونه جسم الطعين على التراب العاري فالطرف يمسك بالكؤوس ورجله بالطرس والكغان بالدينار لو باركته يدا (سفير) ساعة باع النضال بحلفة (استيزار) يا من يشيد لكل حر محبسا خوفا على كرسيه المنهار إن الظلام إذا تناهى غيه زاد العيون صدى إلى الأنوار والحابس الأبطال عن أن يزأروا ظن الزئير قضى قتل إسار حتى تكشف عن سراب ظنه وانفض جوف الصمت عن إعصار فإذا الحناجر والزمازم تنبري غضبى تجوز عليه عقر الدار هيهات تغلب كل كف شأنها لمس الحرير تدفق التيار هيهات يصرع كل فكر ملؤه همس الطغاة صوارخ الأنكار ما دام بعض دم الضحية دافقا فيها فلا ركنت إلى الأظفار يا شعب أنت غد فإن لم يؤمنوا بالكادحين فلست للكفار إن الطغاة نجوم ليل ترتدي ثوب المغيب وأنت شمس نهار أنت اندفعت إلى العلاء وغلغلوا في هوة لا تنتهي بقرار لا يستوي الجيلان هذا مقبل نحو الحياة وذاك في إدبار ظنونك سخرية الزمان ونهزه للطامعين ولعبة الأغرار حتى أبنت عن اللظى في ملمس وكشفت في شرب عن الأكدار أنت العباب سجا وأغفى حاجبا خلف السجو منية البحار أنت الزمان صفا ليهوي سيفه بعد الصفاء على يدي جبار إن الشعوب شكون داء واحدا رغم التنائي واختلاف الدار أغلالهن مجمعات في يد رعناء تنشرها على الأقطار فإذا حطمت فلست وحدك حاطما تلك القيود غنيت بالأنصار لاوفق الأشرار في أن يخرقوا قلب النضال بكاذب الأخبار هل يأمن المطعون من جلاده إلا لقاء الصارم البتار والأرض ليس لها من غاسل رجس الطغاة سوى دم الثوار
T4
社会、权力与历史
T4
T4
T4
HUN
Garay János
HAZÁMHOZ.
1846. Hazám, hazám! Árpád dicső hazája, Multadban szépnek, nagynak hős tanyája! Mivé levél e szűk jelen karán, S mi vár reád még a jövő nyomán? Im elhalának a dicső apák, Kik érted szívök vérét áldozák, Kik megrakák a nagy épűletet, Melyet csodált és félt nyugat, kelet, S a hét vezér hajh! s Árpád szent neve Emlékeinkben már csak hitrege! Elhaltak István, László, szenteink! Kálmánról vannak csak sejtelmeink; Tudunk kevéskét Béla harcziról, A vad tatárok bősz csatáiról; S a pusztitás nem fájna annyira, Melyet hazánkon tett dúló kara: De pusztitóbb volt a halál szele, Mely Endrével vég ágát törte le Az ősi törzsnek. A vér elfogya, Melyet nagy Árpád e honnak hagya! Helyébe új vér szivárgott belénk... S mi változást alighogy érezénk! Elhalt Lajossal nagy Mátyás király, Nevére még csak emlékkő sem áll! Dicső apjára ha emlékezünk, Magasztosabban lángol kebelünk; De szent erényét, hány, ki követi? Mint ő, hazáját úgy ki szereti? Nyomban követte őket a csata, A mely Mohácsnak «sír» nevet ada; A sírnak hantján könyekhez szokánk, S midőn fölérzénk - készen volt igánk. Igát viseltünk gyáván, csúfosan, (Gyalázatunk könyvünkben irva van) Igát viseltünk Árpád fiai, A hős, szabad nemzetnek sarjai! Békóban a nép nyögve görnyedett; A hős csatában küzdve elveszett; A hon javát, savát - hallgasd meg ég! - A zsarnok és - az áruló szedék. Kiszenvedők ezt is. Megtört igából S ketté hasított láncz kemény vasából Fegyvert kovácsolt Árpád gyermeke, Szabadság lett győzelmi éneke; És elvonulván a nehéz vihar, Új életet kezd élni a magyar. Honába visszahozta két kincsét; Vallása istenét és szép nyelvét, S lerontva külbálványok szobrait, S mindent, mit abba ellensége vitt, Kinyitta nékik isten templomát, S szabad tanácsa szabad csarnokát; Onnan miként a csattogány dala, Költő lantjáról szerte szárnyala. És most - ez új lét, új regg hajnalán Indulsz-e újra veszni, én hazám? Állásod, oh hon, aggalomra költ; Ingóbb alattad, mint tán volt, a föld. Ön táborodban a vész mételye, A sűlyedésnek megkapott csele: Félig kivívott szép babéridat Még föl sem tűzted jól, saját fiad Saját magadtól megirígyeli, Egymás fejéről dühvel tépdeli. S részeg tanyákon ittas kortesek Közé hajítja. Őt más érdekek Vonják, nagyobbak, mint a szent hazáé - A hivatalkór, s kártya-asztaláé... Isten! ne hadd, hogy kit oly sok vihar Nem dönthetett meg eddig, a magyar, Tanuljon végre hazaárulást, S magának adja meg a végcsapást!
T4
社会、权力与历史
T4
T4
T4
ARA
السيد الحميري
قصيدة أقسم بالله وآلائه
أقسمُ باللهِ وآلائِهِ والمرُ عما قال مَسْؤولُ أنّ عليَّ بنَ أبي طالبٍ على التُّقى والبِرِّ مَجبولُ وأنّه كان الإمامَ الذي له على الأُمّةِ تَفْضيلُ يقولُ بالحقِّ ويُعنى بهِ ولا تُلَهِّيه الأباطيلُ كان إذا الحربُ مَرَتْها القَنا وأحجمتْ عنها البَهاليلُ يَمشي إلى القِرن وفي كفِّه أبيضُ ماضي الحدِّ مَصقولُ مشيَ العَفَرْني بين أشبالِهِ أبرزَهُ لِلْقَنَصِ الغِيلُ ذاك الذي سلَّمَ في ليلةٍ عليهِ ميكالُ وجِبِريلُ ميكالُ في ألفٍ وجِبريلُ في ألفٍ وَيتلوهُمْ سَرافِيلُ ليلةَ بَدرٍ مَدداً أُنزلوا كأنّهم طيرٌ أبابيلُ فسلّموا لمّا أتوْا حَذْوَهُ وذاك إعظامٌ وتَبجيلُ
T5
神圣、超验与智慧
T5
T5
T5
LZH
蔣蘭畬
感事
蠻人自昔化難和, 定亂三經馬伏波。 地控八閩門戶險, 民分兩島版圖多。 漢家已議捐炎海, 越國何能王趙佗。 孤負天南忠義士, 同仇思保舊山河。
T4
社会、权力与历史
T4
T4
T4
LZH
王达
梁溪
微波皱绿回轻风, 溪流直与南湖通。 人家两岸几兴废, 鸥影萧萧夕照中。 孤桡欲发临溪口, 澹烟寂历明疏柳。 水清月落正愁人, 钟鸣况是僧归后。 芙蓉隔溪千里多, 白云满窗生薜萝。 橹声咿𠵣剪寒月, 去去其如离思何。
T1
自然、宇宙与地方感
T1
T2
T1
CES
Haasz, Jaroslav
PRVNÍ PÍSEŇ JARNÍ.
Viz, jak se vlní osení! a klásky na nás kývají! Jak zrakové tví zrosení se na mne v štěstí dívají; vždyť les i pláň, i nebe, zem kol v lásce věčné splývají. Slyš v křoví ptactva hlučný sněm, tu hudbu sterých šalmají, kde pod zeleným břečťanem v skal pískovcový vodojem se kradou kapky potají. A zlatý déšť i modrý bez zpěv jarní vůně zpívají; dnes celý svět si v náruč kles, a srdcím zdá se o ráji. Ó jistě s výše veselé a s úsměvem se andělé sem na tvé štěstí dívají!
T1
自然、宇宙与地方感
T1
T1
T1
ITA
Torquato Tasso
238. Or che colui che messaggier fedele
Or che colui che messaggier fedele Fu de’ nostri sospir, del nostro affetto, Giudice scaltro a terminare eletto Le nostre dolci liti e le querele, Fatto è ad Amor rubello, a noi crudele, Esser ben può ch’io sparga ogni mio detto A l’aria, a’ venti, e nel profondo petto I gran secreti suoi nasconda e cele: Ma ch’io non v’ami sempre e non v’adori Far giammai non potranno oltraggi e sdegni O del cielo d’Amor non che d’uom vile, Né far forse potrà ch’io non disegni In carte il vostro onor con dotto stile E che le vostre chiome non indori.
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
ITA
Giacomo Lubrano
XCII
Per fare a i Fati ambizioso scherno, postumo il Fasto imbalzama gli Estinti; e perché mostri maschera d'eterno, stampa in faccia al pallor ostri dipinti. Ma non rinverde mai di morte il Verno con Assirio licor di Aprili finti; ché in ceneri dissolve il tarlo interno gli Elmi guerrieri, e gli Acidalii Cinti. Di bella Eternità lucide tempre serban d'un casto cor le nevi sole, senza nebbie di fral, che le distempre. Così nel sen d'incalcinata mole dura intatto Xaverio, e vive sempre: ché negli Occasi suoi non manca il Sole.
T5
神圣、超验与智慧
T5
T3
T5
ZHO
HD
被遮蔽的花园
我已受够了。 我气喘吁吁。 每条路都终结了,每条路, 每一条小路,最终都导向 山顶—— 于是你折回去, 或者在另一边 看见同样陡峭的山坡。 我已受够了—— 石竹的边界,石竹中的路,蜡烛似的百合, 香草,水芹。 哦,因为一根枝条尖锐的嗖嗖声—— 这个地方, 没有树脂的香味, 没有树皮和野草的味道—— 芬芳的或者苦涩的, 只有边界相连的芬芳的石竹。 你是否看见被覆盖的果实 渴望着光—— 梨被包裹在布中, 避免风霜, 瓜果,几乎成熟了, 却被窒息在稻草之中? 为什么不让梨 挂在空荡荡的枝条上? 你全部的花言巧语只不过制造了 一颗苦涩的果实—— 让它们悬挂着,自己成熟, 测试它们自身的价值, 哪怕被折断,被霜凋零, 落下,却仍然 拥有美丽的黄色外衣。 哦,至于瓜—— 让它被冬天的光 漂成黄色, 即使味道发酸—— 让它去品尝风霜—— 锐利的霜—— 也比窒息在棉花和枯草中更好。 因为这种美, 这种无力的美, 窒息着生命。 我渴望风折断 再吹散这些石竹的杆, 砍断它们卓越的头, 用死亡的叶子嘲笑它们—— 它们的枝条 蔓延, 挤走了松树枝, 推倒了远处的木头, 穿过瓜地, 折断了梨和温柏—— 留下残缺的树,被撕裂,被扭曲, 显示战斗曾多么激烈。 哦,去遮蔽这个花园, 去遗忘,去寻找一种新的美, 在狂风肆虐的 可怕地带。
T3
生命、时间与存在
T3
T3
T3
ARA
الشاعر بدر الدين الحلبي
قصيدة الحمد للَه الذي يجازي
الحمد للَه الذي يجازي بالخير من سار إلى الحجاز ويدخل الحجاج يوم الآزفه داراً ظلال السعد فيها وارفه مولى كسى البيت الحرام هيبة وأسكن المختار أرض طيبة صلى عليه اللَه والملائكه ما سار ركب في الدياجي الحالكه ووعد القصاد نحو بابه برّاً يحار الفكر في حسابه وخص بالخيرات أهل الشام والبركات والعطاء النامى طوبى لوفد اللَه والرسول إذ يبلغون غاية المأمول تاللَه لو عاينت ما من الفرح يلقونه في الحرمين مطرح لكنت فارقت جميع الصحب وسرت مرتاحاً بغير لب يوم خروج المحمل السلطاني من جلق يوم عظيم الشان يا حسنه من محمل مجمل كأنه الشمس ببرج الحمل يظهر من الورى وكل شخص قد غدا مستبشرا لا سيما من كان شوقاً قد عزم على الرحيل معهم إلى الحرم يا سعد من وافقهم في السفر وسار يبغي قبر خير البشر وواصل الكعبة ذات الحسن وطاف منها حول كل ركن وشاهد الأماكن المشرفه ووقف الوقفة يوم عرفه أول ما يستفتحون الكسوه أرضاً برياها تزول القسوه وبعدها يأتون خان خطاب كم عيش سار في حماه قد طاب والصنمين بعد ذاك نزلوا منزلة فيها السرور يقبل جدوا السرى فوصلوا إلى زرع بليدة في ربعها الخير اجتمع من بعدها دير قديم يعرف بابن خليق عنده توقفوا جاءوا إلى بصرى وهم في تبصره وعاينوا بركتها المشتهره ثم أتوا في سيرهم للمسطبه ونزلوا من بعدها في الخربه ساروا مجدين لأرض الزرقا وغير فعل الخير ليس يبقى يا ملتات عنهم من أحزان إذ يمموا البشر صنع سمنان تقدموا ونزلوا في زيزا وشكروا المهيمن العزيزا وادي النسور بعد ذاك جاءوا بلغهم رب العلى ما شاءوا يا حسن ما وافوا إلى السواقه والسعد قد مد لهم رواقه ثم استقلوا السير للقطراني والعز والإقبال منهم دان بعد قليل ينزلون اللجون أنالهم ربهم ما يرجون إن لها بين الجبال عقبه طويلة شامخة مستصعبه منزلهم منه بعدها على الكرك لا خوف يلقون بها ولا درك للَه واديها الخصيب الفايح وماؤه العذب الفرات السارح سروا وساروا فأتوا إلى الحسا واللَه معهم في الصباح والمسا زال الشقا عنهم مع الكدر إذ قدموا وادي الحسام في السحر حثوا المطى للسرى قيمموا عنيزة وفي ذراها خيموا كم حل من بشر على إنسان مذ فار ماء العرب للجرداني من بعدها كان المحط في معان وطالب الخير من اللَه معان بها أقاموا لقضا الأشغال وحمدوا اللَه على الأفضال زاد اشتياق الصب للأحبه حين دنا الركب من الهربه واستقبلوا عقبة الصوان بالأمن والتأييد والأمان ونزلوا بضرع في رهج وبعدها جاءوا لذات حج حمادة إلى حماها انقلبوا وهي إلى وهيبة تنتسب ثم إلى تبوك ذات الماء والنخل والظلال والأفياء وأيقنوا هناك بالمفازه وكل سار أخذ احترازه واتكلوا على العزيز العالي في ساير الأمور والأحوال جاؤوا الطليحات بلا تأخير وادي الأخيضر تجاه بيره منزلهم يا من سما بخيره وادي الأخيضر تجاه بيره ثم انثنوا من بعده للصاني وسلموا الأمر إلى الرحمن ساروا فأموا في المسير الأسده في نعم زايدة مجددة كم مقلة في برك المعظم سايلها بين الورى لم يرحم يا ما يلاقون بأرض المنصف من ظمإ أحواله لا يختفي والسير سوق الحر فيه نافقه وأعين الرمل عليها دافقه في ثمد الروم أناخوا الإبلا وسألوا اللَه الفالا هناك يلقون الحصا الغزيرا المشرق المستملح المنيرا قراير التين عليها نزلوا واللَه معهم حيث ما تنقلوا بمبرك الناقة ياما نظروا من العجايب التي لا تحصر سبحان من يحرسهم من الغير وعنهم يدفع وعثاء السفر جاءوا سحيراً نحو بير الحجر وأوردوا المطيّ عند الفجر وشكروا رب البرايا والعلا وأدلجوا حتى دنوا من العلا ذات النخيل والعيون الدافقه والثمرات والجبال الشاهقه بها أراحوا الإبل المجده وأودعوا الزاد لأجل الرده ثم يسيرون لمدن صالح وكل قلب للمسير جانح ونظروا آثار قوم بادوا وخلفوا وراءهم ما شادوا جل الذي أهلكهم إذ كفروا برسله وكذبوا وفجروا وافوا إلى حافير الزمرد واللَه خير حافظ ومسعد وتمموا إلى حما مطارين حمى يفوح منه مسك دارين ثم أتوا شعب النعام في نعم وشمل سعدهم هنالك انتظم قبر ابن جندح عليه وفدوا وشكروا وعظموا ومجدوا منزلهم من بعده هدييه هداهم اللَه نايلي الأمنيه كم من جبال قطعوا عظام حتى أتوا ليلا إلى العظامي والأبرقين منزل أنيق فيه يبين الصاحب الشقيق من بعده يأتون وادي تيد وقاهم الرحمن كل كيد تقدموا فنزلوا وادي القرى لما حدا الحادي وجدوا في السرى كم سلكوا من مهمه وجبل وسبسب حتى أتوا سد علي هنالك هزوا اليعملات هزه ونزلوا على عيون حمزه زاروا بها ضريحه والمسجدا وبعده زاروا قبور الشهدا تباشروا بالقرب والقدوم على النبي ناشر العلوم محمد المخصوص بالشفاعه ذي الجاه والحرمة يوم الساعه من ثم تبدو لهم الأعلام وتكثر الصلاة والسلام أعلام وادي طيبة المفضل بسيد الناس وخير الرسل ثم يسير الركب في سكينه وينزلون خارج المدينه ويدخلون الحرم الشريفا المنير المرتفع المنيفا ويقصدون الروضة الكريمه ويحلون الحجرة العظيمه حجرة رب الحوض في المآل وصاحب الأنوار والجلال كم وإله متيم في بابها معفر خديه في أعتابها وكم محب فاز بالمحبوب وظفرت يداه بالمطلوب للَه ما أحلى لييلات مضت وطيب أوقات بقربها انقضت واللَه لو سرنا على الأحداق إلى حماها ذي الفخار الراقي ثم سقينا البيد والسباسبا من الدموع ما قضينا الواجبا زاروا البقيع البقعة الأنيسه كم قد حوت من درر نفيسه للَه أقوام بتلك الأرض هم اسعد الناس بيوم العرض وطلعوا من بعده إلى قبا وقد غفت عنهم عيون الرقبا صلوا بها في المسجد الممجد عند مقام المصطفى محمد بيرأريس شربوا من مائها وسرّحوا الأبصار في فنائها أماكن أنوارها تلوح والمسك من أرجاها يفوح إذا تقضى وقت الاجتماع أتوا رسول اللَه للوداع ويخرجون طالبين مكة والسعد فيهم قد أدار سلكه يفارقون بلدة المختار ويقطعون البر للأبيار هناك يسرعون في الإحلام لأنه ميقات أهل الشام وادي العقيق موضع فيه يرى نجم السعود والنجاح نيرا نحو الفريشات اثبتوا وحطوا وقلم البشر لهم يخط وادي بني سالم بالسلامه جاءوه والتسديد والكرامه عنه سروا وفارقوا جباله ونزلوا بمنزل الغزاله ثم بعده وافوا إلى صبار وفاز كل شاكر صبار ثم أتوا بالرحب وادي الصفرا سبحان من فيه المياه أجرى وأجرا الخير في فنائه وأكثر النبات في أرجائه للَه ما أحسنه من وادي يروي برياه فؤاد الصادي سروا وحثوا العيس نحو بدر وفي سراهم كل خير يسري يا حسن ما يأتون قاع البزوه بجمعهم كأنهم في غزوه ويخرجون منه باستبشار لأنه يتعب قلب الساري حطوا الرحال عن ظهور الإبل لما أتوا ودان خير منزل جدوا الرحيل نحو أرض رابغ في عزة ونعم سوابغ يا حبذا الكليتين منزله آيات سعدهم عليها منزله ثم إلى عقبة السويق يأتون بالإقبال والتوفيق إلى خليص مخلصين قدموا منزلة خيراتها تزدحم لما ترأوا سبل المدرج قالوا أيا حايد الركاب عرج وبعده دنوا من المحاطب وكل شخص في الوصول راغب واستقبلوا من بعد ذاك المنحنا للَه من واديه الرحيب ذي السنا جاءوا أبو عروة بالكرامه وشكروا اللَه على السلامه واستبشروا بالقرب والتداني من بيت رب العرش والإحساس تقدموا ونزلوا بالأبطح وأي صدر ثم لم ينشرح وافوا إلى مكة في خشوع بأعين ترفض بالدموع ودخلوا المسجد أجمعينا وهم بحمد الله معلنينا وشاهدوا الكعبة وهي تنجلى في وسطه ما بين تلك الخلل أول ما يبتدئون بالحجر يقبلونه امتثالا للخير واستلموا من بعده اليماني وابتهلوا في ساير الأركان ووقفوا داعين تحت الميزاب وسألوا اللَه كثيراً بالباب طافوا ببيت اللَه أسبوعاً لذا ومسك أفراحهم تبدى الشذا مقام إبراهيم صلوا خلفه وكم لهم في بابه من وقفه وبعد ذاك خرجوا إلى الصفا وعيشهم من بعد تكدير صفا وصعدوا عليه ثم نزلوا سعياً وفيما بين ذاك أرملوا حتى على المروة حطوا الأرجلا وفعلوا ذلك سبعاً كملا ودخلوا إلى فناء زمزم وشربوا من مائها المكرم وسائر الأماكن المعظمه داروا وزاروا وهم في تكرمه أجلل بها يا صاح من مواضع كم ساجد فيها وكم من راكع هذا تراه خايفاً وداعياً وذا تراه طايفاً وساعيا وذا تراه شاكراً لربه وذا تراى مستغفراً لذنبه والناس في بشر وفي أفراح وفي سعادات وفي انشراح يشاهدون الكعبة المدبحة قد حصلوا على علو الدرجة وكيف لا وهم ضيوف الباري جيرانه أعظم به من جار في الأمن واليمن أقاموا والهنا وصعدوا بأسرهم إلى منى باتوا بها في ليلة مشهوده مشهورة مشكورة محموده وفارقوا ربوعها المعطرة ورحلوا فنزلوا بنمره بها أقاموا لزوال الشمس ما بين بشرٍ ظاهر وأنس مسجد إبراهيم فيه صلوا وسمعوا الخطيب ثم ولوا من بعدها يأتون أرض عرفات مأوى السرور ومحل البركات أرضاً بها يعفى عن الذنوب ويتجلى عالم الغيوب للصفح والسماح والغفران والبر والرحمة والرضوان وينظر العباد شعثاً غبرا منتظرين فضله والأجرا قد رفعوا الأصوات بالدعاء والحمد والتهليل والثناء ما بين راج واكدٍ ملب وبين مشغول الحشا واللب حينئذ يغفر جل وعلا لمن بأرض عرفات نزلا جميع ما من الذنوب أسلفا وما جنا منا لخطا واقترفا سبحانه من ملك منان يقابل المسيء بالإحسان ووقفوا هناك للمغيب ونفروا في موكب عجيب قد ظفروا بالعز والإسعاد وبلغوا القصد مع المراد يا حبذا من موقف جليل موقف خير الرسل ذي التفضيل لو عاينت عيناك ذاك الموقفا لم يك عنه أبدا مخلفا ثم أتوا من بعد أرض عرفه وضربوا الخيام بالمزدلفه أحيوا هناك الليل بالأذكار وأخذوا منها حصى الحمار الصبح صلوا في حماها السامي ووقفوا بالمشعر الحرام وذكروا اللَه به امتثالا لأمره سبحانه تعالى وأقبلوا من بعده على منى بربعها نالوا المراد والمنا للَه عيد في حماها عيدوا وطيب أوقات عليها وفدوا أهلا به ومرحباً من عيد وافاهم في طالع سعيد حدوا الشفار والضحايا نحروا وحلقوا رؤوسهم وقصروا ودخلوا من بعد ذا في العقبه وقد رموا جمرتها المنتصبة ولبسوا المخيط واستقلوا لأنهم من الحرام حلوا ثم أفاضوا أجمعين للحرم طافوا وكل منهم الركن استلم ورجعوا إلى منى أقاموا للرمى لاعداهم ما راموا بالخيف ياما شاهدوا من ملح وقطعوا من لذة وفرح أيا لياليى الخيف ما أحلاك ترى تعود تجتلى حلاك من بعدها جاوا بسعد وافر ونزلوا تجاه بير الزاهر والمساجد أتوا وأحرقوا بعمرة لأجلها قد قدموا وافوا إلى مكة محرمينا طافوا ببيت اللَه أجمعينا ثم سعوا يا صاح سعى العمره ممتثلين أمر رب القدرة وللوداع بعده تطوفوا وما عليهم لمليكهم وفوا وخرجوا في حرق وفي ألم لا يشتهون أن يفارقوا الحرم أدمعهم من العيون تقطر ومن على حكم البعاد يصبر وفارقوا مكة في أحزان وطلبوا الأهل مع الأوطان أراهم ربهم الديارا وبين أيديهم طوى القفارا وبعد حمد كاتب السلامه رازقنا في الظعن والإقامه مسير العباد في البلاد وحامل العافي بأدنى زاد هو الذي بفضله أرانا مناسكاً لنيله هدانا ومن ضيوف بيته الحرام صيرنا وزاد في الإنعام وفي مواقف الرجاء أوقفنا وقدرها وفضلها عرفنا وزادنا بالسعى والطواف مراتباً جميلة الأوصاف وجعل الشام لنا مقرا وأعين الجود علينا أجرا عليه فيما نبتغيه نعتمد إليه في كل الأمور نستند نحمده حمداً كثيراً نشكره نتوب من زلاتنا نستغفره ثم نصلى ساير الأوقات على الرسول صاحب الآيات محمد وآله الأطهار وصحبه والعترة الأبرار
T5
神圣、超验与智慧
T5
T5
T5
TUR
Aziz Nesin
Pişmanlık
Herşey herşey belli Ortada ve açık Birlikte çekilmiş resimlerimizden pişmansın Resimde sarıldığın yaşlı adam Üç beş yıla kalmaz ölür Kalıtı arasında resimlerin görülür Onurun iki paralık olur Herşey herşey belli Yazdığın mektuplarından pişmansın O güzelim sevi sözlerinden Ki yaşlı adamın uğruna can vereceği Ölürse bugün yarın Mektuplar ele geçer Sonra ne derler Herşey anlaşılıyor Neden artık mektup yazmadığın Resim çekilirken soğuk duruşun Senin için yazdığı şiirler yaşlı adamın O çiçek o yaprak kurumuş Altında o tarih Bakarsın ölüverir Kalıtında bulunur Onurun kırılır Son yolculuğuna çıkmadan Herşeyi silip kazıyor yaşlı adam Yakıp yok ediyor Ne varsa senden gönderiyor Salt bir acı kalıyor şurasında dinmeyen Yaşanmamış zaman nasıl dönüp yaşanılmazsa Yaşanmış zamandan da geri dönülmez Yaşamak da ölmek gibidir Artık ne yapılsa boş Bunca yıldır Adem'le Havva'nın bile Unutulmadı haram meyveden ısırdıkları Hem de yaşamamışlarken gerçekte Siz ki vardınız yaşanmıştınız Yaşlı adam ölür gider Gün gelir resimler şiirler yiter Mektuplar andaçlar biter Ne yaşlı adam ne de sen Hiçbir iz kalmaz ikinizden Ne tanık ne kanıt ne belge Yine de herşey bilinecek ey pişman kadın Değil mi ki kalmış zamanda dişlerinizin izi Saçının teline gözünün rengine dek Zaman unutmaz sizi
T3
生命、时间与存在
T3
T2
T3
ENG
Hilaire Belloc
The Pacifist
Pale Ebenezer thought it wrong to fight, But Roaring Bill (who killed him) thought it right.
T4
社会、权力与历史
T4
T4
T4
LZH
文良策
夜次鹦鹉洲
不从大道绕襄阳, 已报前头是武昌。 江汉夜寒春似梦, 楼台人静月如霜。 赋成鹦鹉终无命, 立向烟波一断肠。 拟把孤坟较疑冢, 年年草长问谁芳。
T3
生命、时间与存在
T3
T3
T4
ITA
Gian-Giacomo Cavalli
Rime di diversi al Cavalli e risposte di esso
D e Voî, che dra mæ Muza hei dito tanto, Comme porrò, grandissimo Ciabrera, Dî mi cosa bastante a mostrâ cera, Che d’un verme son minimo atretanto? Se ro Córo dre Muze sacrosanto, Che moǽ in Parnazo no ve ten portera, Ve spende tra ri cigni dra sò schera Per Gabriello Angelico a ro canto? Taxerò donca, e con ossequio interno Saran da mi re graçie reveríe, Onde per Voî me veggo fæto eterno. Voî che avei ri poemmi in sciù re die, Cantando me trarrei da questo inferno. Così, vivendo Voî, viverò mie. S e ben, trattando ro mestê dra Guerra, Vivo dent're faccende sotterrao, Signor Piero Gioxeppe, e son forçao A lasciâ andâ re vixite per terra, Voî, tra quenti Patroin m’agge a ra terra, Così ben porto dent’ro cœu stampao, Che, se ben largo, ve son sempre a lao, Pronto a servîve in cappa e simiterra. Per fâve donca vei che ve son scciavo, Che vivo, int’ro daffâ torna a derrui, Poeta, finchè scciatte ro Diavo, Ve mando in un papê mille sarúi, Reservandome a bocca a fâ dro bravo Con Sonetti, chi voæran dexe scui. U N’affetto, che dentro me fa guerra, Così me ten ro cœu assequeirao, Che me pascio de tœuscego; e biao Mi, se andasse in doî giorni sotteterra! Con tutto questo, se ro cantâ n’erra, Son da ri vostri versi affoeiturao, Son de lô invriægo; e no me crao, Che ghe sæ un paro vostro in Çê ò in terra. Dîme, che ve ne prego, come fâvo A fâ Sonetti da ro Çê vegnui? Quando ri componei, cose pensâvo? Cavallo, mi a ri vostri neigri sui, Che son ri inciostri, ra mæ Muza lavo. Chi no v’ammira, è amigo da stranui. B allin, che de Poeta e de Pescao Porti ro vanto sorva quanti moǽ De cantâ, de pescâ per questi Moǽ Per arte e per natura han studiao, Se, degnamente fæto l’ambasciao Dri Pescoei a ro Duxe dra Çittǽ, Ti hæ dîto così ben e cose tæ, Che ti ê ciù che ro Bulla aora stimao, Te prego a dîme, sotta de quâ luña, E dentro de quâ cara e de quâ scœuggio T’ha fæto sì grand'ommo ra Fortuña. Che de pesci non men che d’orofœuggio Ra Muza e ra mæ canna è sì zazuña, Che penso de buttâ ri ferri a mœuggio. S e quella, che con cœu tant’ostinao, Zoaggi, sença savei cos’è pietǽ, Gusta in fâme purgâ re mæ pecchǽ Per secche e scœuggi secco e consumao, Tocca un dì da remorso de peccao Se resolvesse ancon per caritǽ De compatîme ò dâme libertǽ, Per levâme da vive desperao, Forsi in voxe manco aspera e importuña E resonâ e rîe de megio œuggio S’ódirǽ queste care a uña a uña. Ma m’accorzo che indærno me despœuggio, Zoaggi, in pregâ chi n’ha pietǽ nisciuña; Che per canti a ra fin centi arrecœuggio. B allin, se ra tò nobile Maxiña Ogni dì ciù sæ dôçe a ri tœu centi; E sen de maraveggia ri tœu stenti A ra Çittǽ, a ro Bosco, a ra Mariña; Dimme, chi a ra tò Çittara diviña Ha dæto così teneri lamenti, Da fâ stupî ro Çê con ri elementi, Da mandâ ra so Muxica in roviña? No te ri han dæti Perantogno o Póro, Che da ti a lô gh'è quella deferença, Ch’è da un mòtto de neive a un mòtto d’oro. Amô foî lê, dro quâ ti no n’ê sença, Forsi per dâte un poco de rescioro. Che se ne posse perde ra semença! G iustignan, quella veña si latiña, Che me dava ri versi sì correnti, Quando re Muze a tutti ri momenti M’abbondavan ro læte de galliña, Da che Amô pe ra barba me strasciña, Conoscio ch’a n'è ciù pe ri mæ denti; Che a fâ quatorze versi ruzzenenti Tiro quatorze votte ra bóriña. Ançi ri versi, ond’aora me rescioro, Son comme tenti tiri de partença, Da mandâ ro mestê tosto in forlóro. Voî, che han re Muze in tanta reverença, Che poei, che savei rézere in decoro, Nœutte e dì fǽne a cointo de conscença. B allin, che matto sâto tutt’assemme Hǽto moǽ fæto? de pescao sódâ? Fâ rolli, e artaggiaríe strascinâ, In cangio de fâ nasse, e menâ remme? Ra Fortuña per ti pâ chi se spremme, Voggiandote a ogni mœuo immortalâ. Perchè no canti tu dra nostra Armâ, Re Campagne lasciando, e re Maremme? De Zena re vittœurie, e ra roviña Dri sœu nemixi te daran ciù ónoî, Che no te darà moǽ ra tò Maxiña: Onde sæ ra tò Muza chì fra noî, Come in Ferræra zà quella Diviña, Chi cantà così ben d’Arme e d’Amoî. Z oaggi, visto che in atro Amô no premme, Dæto ch'o pigge un osso a rozziggiâ, Ò, per dî megio, un’ommo a consumâ, Che in rompîghe ro collo tutt’assemme; Dopo avei fæto cameradda insemme Gran tempo, no moǽ sença leppegâ, Levei man, per levâme da pregâ Ciù cancari in mæ vitta, e ciù giastemme. Ciantei versi de boschi, e de mariña; Ançi, vegnuo re guerre e ri foroî, Barattei ra chitarra in ra squarçiña. Cantâ donca dre arme ri romoî, Zoaggi, voî ch’hei ra çittara argentiña, Se nisciun ro pœu fâ, ro poei fâ voî. L ’anno, che ancœu pâ un morto da cuxî, O va comme un ginetto de carrera: Fresco comme uña rœuza in sciù ra cera Deman voî ro virei chì comparî. Ma se uña votta noî femmo ro fî, Longhi e stratteizi dentr’uña leitéra, No poemmo in nisciunissima manera Fi a ro dì dro Giudiçio revegnî. Piggǽ voi donca, per amô de Dê, Ro piffaro, Ballin, cantǽ Maxiña, Se vorei restâ vivi e voî e lê. Trarrǽ fœura mi assì ra chitarriña: Cantereiva mi assì per restâ in pê: Ma ra Fortuña troppo m’assassiña. P er vestîse de fœugge apeña Arvî Sparega con ra primma bottonera, Che l’Anno, andæto zù pe ra maxera, Con tutte re saxoin se væ’ sparî. Giustignan, così va: no gh’è da dî: Ogni cosa a ro mondo ha ra sò Fera: Dre veritǽ questa è ra pura e vera: Ogni cosa chi nasce, ha da morî. Gh’è solo un verso da trâne ri pê: Ro fâse a son de versi in pavariña A ra stradda dra Gloria ro sentê. Giustignan, per fuzzî questa roviña, Femmone tenti, quente stelle è in Çê, Quante grañe d’areña ha ra Mariña. B allin, se voî scrivei, se voî parlǽ, Tutto bonombre sei, tutto dottriña, Me maraveggio dra vostra Maxiña, Chi zœumoǽ no se lasce un pò recrǽ. Ve zuro çerto pe re mæ pecchǽ, Me sata quarche votta ra berliña, Che un pestummo de frasca sì picciña Ve tire a questo mœuo mille freccǽ. Saveivo ra raxon, caro Ballin? L’è no poei leze lê ro vostro cento. Stampǽro, ch'a farà ro cianzorin. No me dî ciù ra fóra dro bestento, E no me stǽ ciù a vende soffranin: Dǽ un bongiorno a ro Mondo mâ contento. T entei (l'è vero) in sciù ra primma etǽ, Quando Amô dà ra botta a ra tettiña, Un scœuggio ro ciù duro dra mariña, Cantando, indærno mœuve a caritǽ. E spesso a re mæ lagrime affoghǽ D’aççende dubiei ra fregattiña: Cangiao da pœu ro tœuscego in meixiña, Rixi tra mi dri mæ nescioî passǽ. Sciù ra memœuria dro mæ primmo fin Stampo però ri versi dro mæ cento, Quando fei per Amô tenti strascin. Dê sa, se con sì magro pagamento, Riccardi, o vorrà fâme un chitt'e fin Questo Tiranno, chi n’è moæ contento. A tri passan montagne, atri mariñe, Per fâse in cò dro mondo mençunâ: Atri s’acciappan quarche moschettâ A re Fiandre, Verrue, ò Valtelliñe: Atri son che dri agni re vintiñe Perdan aprœuo a quarche Cardenâ Sperando o degge Pappa deventâ; Sì ben spesso de mosche han re man piñe. Re gente, chi no vœuran moǽ morî, Tutt’este cose fan, e dri atre assǽ, Per fâ de lô quarcosa sempre dî. Perchè donca ri versi no stampǽ, Vorrǽ savei, Cavallo; e a Zena, e a voî Sença caxon così gran torto fǽ. Se Dê comoditǽ V’ha dæto de dî ben fra ri Zeneixi, Ciù che a Maron in quelli sœu paeixi, Fǽro perchè ben speixi Ri agni, che fuzzan, tanto astallerei, Che a despeto dro tempo scamperei. S ciù re gambe de læte teneriñe Figgiœu comença appeña a trappellâ L’ommo, che per instinto naturâ Mostra, onde ciù ro genio ro destiñe. Zovenetto, affrecciao da mille spiñe, In sospiri d’Amô s’óde desfâ: Ommo, mille capriçii fomentâ: Vegio, tirâse aprœuo mille roviñe. Ri agni, chi moǽ no çessan de corrî, Mettan ro marco a questa veritǽ, Tromba a ro mondo son dri sœu nescioî. Ben ha quell’ommo dra Divinitǽ, Çeronio, che ra morte sa fuzzî Con versi figgi de l’Eternitǽ. Voî che sì naturæ (Ond’aora mi ri façço a pointi preixi) Ri avei sempre a ra man belli desteixi, Per astallâ ri meixi, Che dî che fuzzan, fǽne fin che poei, Che a ra Muza ro tempo addormirei. S e in forma de pescao de scœuggio in scœuggio Parlǽ d’Amô con re ægue e con re areñe; Se int’ro fossao dro bosco, ò a pê dro trœuggio Sfoghǽ comme villan re vostre peñe; Nisciun ve vóze moǽ, Ballin, re scheñe, Ma senç’ansciâ ni parpellâ con l’œuggio Ognun v’ascôta, e pœu dixe in ciù meñe, Che meritǽ voi solo l’órofœuggio. Perchè moǽ no s'è visto ni lezuo, Che nisciun agge avuo veña sì netta De fâ, comme fæ voî, versi a derruo. In concruxon mi ve ra diggo sccetta: Ognun ten, che Ballin agge vençuo Ro Levanto, ro Monti, e ro Foggetta. C on ra çittara in man de scœuggio in scœuggio Scorsi gran tempo re areghe e re areñe; E fei cangiâ ciù d’uña Cara in trœuggio, Con impîra dri centi dre mæ peñe. A ro zovo d’Amô doggei re scheñe: Donna seguì, ni moǽ ra lasceì d’œuggio, E Poeta cantei con varie meñe; Ma spiñe ebbi da Amô per órofœuggio. Voî, Assarin, ch’avei visto e lezuo, Che in versi e in proza con veña sì netta Ri conçetti avei lì sempre a derruo, Per cortexìa spranghæmera chì sccetta: Donca poei crǽ, ch’agge Ballin vençuo Ni manco per pensiero ro Foggetta? Q uando mi assì, Cavallo, andava in Fera A piggiâ versi a cangio da re Muze, Fâva re mæ cançoin con belle ciuse, Per imitâ ro Tasso e ro Ciabrera. Aora che veggo ra gentî manera, Con ra quâ dent're rimme fǽ re fuse, No gh’è Scrittô nisciun (ognun me scuze) Chi posse stâ con voî da cera a cera. Cante chi vœu cantâ: mi no me curo D’intrâ, comme se dixe, moǽ ciù in ballo, Perchè de perde son ciù che seguro. Voî che a ri versi avei fæto ro callo, Cantǽ con chi se sæ, perchè ve zuro, Che a tutti ghe poei dâ un chinze e un fallo. C on lettera de credito per Fera, Dæta in Parnazo in camera dre Muze, Desteiza e regallâ con belle ciuze Da quello venerabile Ciabrera, Ricco d’avei trovao forma e manera (Minera vossi dî) da fâ re fuze, Partì, fæto con tutte re mæ scuze, Apollo sarüao da cera a cera. Ma in Fera ódío ri ciù dî, No me curo, Pochi, Assarin, gustâ Muze ni ballo, M’attacchei a negoçio ciù seguro. Foì Canzellê, servì, ghe fei ro callo: Se ben ra primma fæ’ mantegno e zuro, Confessando a re Muze ro mæ fallo. S e Ballin piggia in man ro scigorello, Perchè Maxiña se scrolle re pruxe, Va a pecâçi ra Muxica dro Duxe, Ogni Sunao ghe perde ro çervello. Se Ballin sœunna, subito ogni oxello Per vœuggia de sentîro se descuxe: Ogni pescio intre l’ægua pâ che bruxe; Deven ro lovo un mansueto agnello. Ma aora, per fâ cose ciù stupende, Canta a ro Castellaçço uña cançon, Caro Ballin, e levane da spende. Perchè inteizo ri sassi ro tò son, Faran a Zena muragge ciù grende E ciù boñe de quelle d’Anfion. S e Borzon dà de man a ro pennello, Per dâ comme a ra stampa e mette in luxe Schiççi ò designi, ò d’ombra chi straluxe, Ò de corpo chi spicche a ro livello: L’œuggio in accopiâne ro modello Ghe resta lì de statua, e se ghe cuxe; E, scandaggiao ro verso dra sò luxe, O ri giudica intaggi de scópello. Son de parei, che chi vóresse attende Con muragge a postiçço de carton A ro Ducca uña ciappora a bon rende, Chi re fesse depenze da Borzon, Senç’atro o se trarreiva da contende, Con giudicâre a botta de cannon. L ’anno, chi ne pareiva uña trattuga, Veghemmo ch'o camiña così forte, Che l'è de l’atro mondo in sciù re porte: Staseira o se ne va zù pe ra bruga. E deman, senç’avei nisciuña ruga, Refrescao ri coroî dre masche smorte, O ven de nœuvo a desfiâ ra morte, E garçonetto e tenero com’uga. Ma sæ che l'è, Ballin? stâghe a discorre, Son tutte rolle, son tutti nescioî: L’è ben strenze re spalle, e lasciâ corre. A Ti re tœu cançoin fan tenti ónoî, Che, se foisse Mâ grosso come torre, Anno nisciun per Ti no pœu morî. L ’anno, che con re boffe de leituga Quattro dì fa sbaffava dra sò sorte, E ancœu con ro baston per contraforte Ra barba e ri mostassi se gasciuga, O mostra, che ro mondo n’alleituga, Quando a fondâse in lê pâ ch’o n’exorte: Che lê da nescio o se governa a sorte, Si ben con ro sò bello o n’abbarluga. Savio Voî, che per fâ ch’o no ve smôrre, Borzon, poei con ra famma dri coroî Ri secoli dri secoli trascorre. Mi, che canto in Zeneize quattro Amoî, Comme posso scappâ de no gh’incorre? Questi, in pensâghe, son ri mæ doroî! B allin, dro nostro Mâ primmo Pescao, Che sei così gentî, quando peschǽ, Che ro Derfin çeleste iñamorǽ Da ra sciabega vostra a esse piggiao: Ballin, dre Muze tanto aggraçiao, Che Zeneize per voî son deventǽ; E de Beatrixe e Laora sì laodǽ Ri primmi onoî Maxiña ha conquistao: Allumerâ re stelle a uña a uña, Incióde ra mariña in poco trœuggio, E cointâ re grandeççe dra mæ Bruña, Me piggio impreiza (meschin mi!) se vœuggio Dre virtù vostre çelebrâ sol’uña; E sâto manco, quanto ciù me spœuggio. Q uesto Ballin, da Voî tanto apprexao, Che a son de canti fin in Çê portǽ, Baldan, no è atro, perchè ro saccǽ, Che un steccon d’ommo in sciabeghe allevao: Che da ra sò Maxiña destrasciao, Ben spesso in quarche Care retirǽ Aora in canti, aora in centi appassionǽ Se condœu dra sò sciorte, e dro sò grao: Povero sciabegotto de fortuña; Per atro bon da vive sciun un scœuggio, Galantommo, impastao de boña luña: Poeta, ma per gusto d’órofœuggio, Ciù che d’oro, ond’o n’ha bramma nisciuña: Baldan, questo è Ballin scrito in un fœuggio. S ciù ri ormi, sciù ri pin, ò sciù re noxe Çillâ no s’ode un’óxellin ciarlê; E ro Bezagno, ch’era zà a ra Foxe, Per sepellîse in Mâ, torna a derrê: Tutto in sentî Ballin, chi porta in Çê Ra sò Maxiña con sì dôçe voxe, Mentre cianzando o dixe, che per lê O porta sciù re spalle uña gran croxe. Oh biâ ti, Maxiña! ti sarǽ In secolo dri secoli onorâ Per ogni borgo, e in tutte re Çittǽ: Perchè ti sarǽ vista cavarcâ Un Cavallo sì bon, da no poei moǽ Avançâro ro tempo in caminâ. B oggian, vâ poco che sotto ra Noxe Faççe Amô con incanti ro ciarlê, Ò ch’o scorre Maxiña fe ra Foxe, Per fâra in ver Ballin vóze adderrê: Che ra crua, missa sciù ri sette Çê Da chi gh’ha perso aprœuo tosto ra voxe, Con formâse un Pareizo da per lê, A no dà ciù de griffi ni de croxe. Tanto che ra mæ Muza, chi sarǽ (Come aora l’è da Voî tanto onorâ) Per lê ciù che ben vista a ra Çittǽ, Vistase con strapaçço cavarcâ, A rompicollo aora per sempremoǽ A me lascia a ra liggia caminâ. Q uello che apeña fâ con ro pennello Porreiva un’eççellente Depentô, Ti ro fæ con ra penna; onde ro Sô Ti tiri da ro Çe comme un’óxello. Che se int'ri scœuggi d’un Ballin novello Ti canti, ò in villa re passioin d’amô, Ti spui perle, chi poæran tra de lô Comme apointo passǽ pe ro crivello. Doî d’uña sola pria córpi ti fæ, Finto e vero aggroppando, ond’ha raxon Meduza a fâ l’effetto a chi no cræ. Ma mi, che tanto apprexo ro sermon, Chi porta con ro gusto utile assǽ, A Dio canta, te prego, e dà dro bon. Ç erchæ tutta ra Darsena e ro Mœu, Non troverei Pescao grande ò piccin, Chi posse accoventâse con Ballin, Ballin famozo da Lussabalœu. Ma no sò che me dî dri fæti sœu: Aora o se perde aprœuo a gritte e zin, Dapœu che Amô ghe dà per so destin Uña gritta per donna, un zin per cœu. Amô gh'è andæto a mette in fantaxia, Che quenti pesci son dent’ra mariña, No voæran questa gritta savoria. Ni ghe ponze ro cœu nisciuña spiña, Quanto ro ponze, ch'o no trœuve via D’incióde questa gritta a luña piña. Q uella Gritta, dri pesci ro carzœu, Onde l’Arba destilla a ra mattin, Per savorîra, çuccaro divin, Amara per mi solo e dentro e fœu: Quello zin, tutto armao de pointeirœu, Chi me pertuzan, senç’avei moǽ fin: Quella Bella, chi ha misso ogni sò fin In vive dra mæ morte, e moǽ no mœu: Ch’a m’agge misso in tanta frenexia D’abbandonâ per lê ra fregattiña, Lonardo, a che stupî dra mæ paççia? Se Amô, chi fa dro lesto e dro berliña, Ven per veira d'in Çê senç’arbaxia, Là dond’a sta con maestæ diviña? A cantâ dro gran Duxe dra Çittǽ Veggo che ognun, se tira ra câçetta. Cavallo caro, ve ra diggo sccetta: Mi n’hò veña chi voære doî dinǽ. Apollo, ch’era zà comme mæ fræ, Me rende amarespærme de berretta: Minerva, chi me fâva ra çivetta, Aora m'ha per un cucco da sascǽ. Voî che andǽ in pantofore e in çamarra In Parnazo, e l’avei per bagatella, Accordǽ pe ro Duxe ra chitarra: Dî, che Gian-Steva Doria è in Çê ra Stella, Chi sa portâ Barança e Çimitarra: Così sarei ro Meistro de Cappella. G ian-Steva Doria ha tente qualitǽ, Che se pœu di, senç’atra banderetta, Che ghe serve ro nomme per trombetta, Per esse reverío da chi se sæ. Ma comme Duxe in ra sò maestǽ O pâ, in veiro assettao con ra Bacchetta. L’idea, ro retræto, e ra pandetta Dro pubrico decoro e dignitǽ. Quâ Muza donca sarà sì bizarra Da poei stâ con quest’oro a ra copella, Che un minimo caratto no ra sgarra? Ra mæ, chi ha sempremoǽ quarche schenella, No ve crei miga che a passe ra sbarra, Giustignan, se ghe n'è, ra vostra è quella. S ciù re spalle, Cavallo, ri cavelli, Tutti quenti inçuppǽ da ro mæ cento, Desligava Geronima a ro vento, Chi fâvan chì e lì per tutto anelli. Pareivan tenti d’oro canestrelli Per dâ da merendâ a Amô ch’è un foento. Ro Çê sareiva dro sò Sô contento, Se ri sœu raggi foissan comme quelli. Quando ri veiva andâ così zirando, Se ben gh’era lontan ciù d'uña picca, Ghe fâva mi assì vento sospirando: E l’añima chi è mæ, ni cura bricca De stâ comeigo, a se n’andà svorando In quelle Indie de treççe a fâse ricca. A ora che in ro cangiâ barba e cavelli, Cianzo con canti ro mæ primmo cento, Conoscio cos’è pascese de vento, Ciamando uña coaçça oro d’anelli: Se quattro fire d’oro in canestrelli Son ligagge da ommo, ò pu da foento: Cos’è un longo mâ pro, breve un contento: Cose son questi giorni, e cose quelli. Sciù ri agni primmi, quando andei zirando, Amô servì mi assì con ra mæ picca, Sordatto de fortuña sospirando. Ma visto, Giustignan, de no fâ bricca, L’añima conseggei a andâ svorando A ciù nobile Amô per fâse ricca.
T6
语言、艺术与创造
T6
T6
T6
BEL
Valzhyna Mort
Прысьвячэньне
Беражы мяне, беражы! Берагі мае на мяжы. Толькі ў думках скажы: “Ляжы!” Я кладуся ўжо на нажы. Маё цела ў зямлю ўкапай і жывою ў ёй пахавай, сьвістам пугі мне казкі бай! Беражы мяне, сагравай… Чысьціню сваю збыла так, гвалтавала як голы страх, як бярог ты (не па гадках!) маю кроў на сваіх руках. Жырабе немя, жырабе! Гірабе ема на жымя. Цьжука ешаін цьёсь цьцёжы… Беражы мяне, беражы!
T3
生命、时间与存在
T3
T3
T3
ZHO
宫白云
写作者
吞下暗黑夜晚的一杯苦酒 关掉在菜市场里与小贩讨价还价的余音 清洗苦水中泡糙的双手 选择一条永不生锈的小路 在语言的游戏中与养尊处优者紧握 并说祝你一切如意 语调像无限中有限的狂妄者 或怀揣远大前程的讲演人 灯光下 喧嚣的思绪搭配一个人形的孤独 在鼠标、回车键与咬指甲中 与一只猫探讨一种真理 与一缕空气共谋一段修辞 吊诡的想象力掏出殉美的悲壮 滂沱的泪水还有傲慢与偏见 最终陷入一个泥潭 那残酷的深知 养肥一条又一条鳄鱼 所有汉字的排列组合并不能搭建 一座安居的屋舍 但从未想过要把它们放弃 就像百无一用的爱 天真而美丽 而现在它们又从死水里复活 从腥热的心
T6
语言、艺术与创造
T6
T6
T6
ASM
হৃষিকেশ দাস
জোনজনী
সপোনতো তুমি দিঠকতো তুমি মন গ্ৰহণৰে জানা জোনজনী তুমি জনমে জনমে আমি হ’ম যুগমীয়া নিছিঙে নিছিঙে বান্ধোন প্ৰীতিৰে মতলীয়া শুভলগন আনিম দুয়ো দুয়োটে মগন আশাৰ ফুলনিক কৰিম আমি বিতুপন ৷
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
TUR
Şükran Kurdakul
Al Beni Sevecenliğine
Ben sevdayım, al beni sevecenliğine Ben gülüm, dallarına aşıla beni Çocuğum ben, göğsünde büyüt, Umudum ben, düşüncende geliştir. Acıyım, gerçeği ararsan bende, İnancım, çoşkuyu yaşarsan bende..
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
IND
Hary Tobing
ANASTASYA
ANASTASYA Oleh Hary Tobing Kutarik selembar kertas, Kutuliskan rasa kagumku tak terbatas, ''Tapi,!! dia lebih dari itu, Terbenamku tak beraturan menggambarkan sebuah paras, Rasa lelah sudah, Masih belum puas masih ada, Tapi masih belum dapat apa kata paling indah, Gambarkan sosok mu anastasya, Aliran darah berdesir berirama, saat kupandangi bentuk dirimu jauh diujung sana, Tak perduli badai kini sudah datang, merugi aku jika tak kupuaskan hasrat ini sampai kau pulang, Ku ingin ungkapkan, tapi ada rasa kesan bersalah, Kuingin dapat pengakuan, tapi berakhir kau tak punya rasa Aku menjauh darimu, Aku mencintaimu,
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
RUS
Попугаев Василий Васильевич
Ручей
Теки в полях между цветами, Теки, любезный мой ручей! Виясь, журчи между холмами, Златокристальны токи лей! Ты часто зеркалом бываешь Любезной Лизаньке моей, Красы небесны освежаешь Алмазной часто ты струей; Тебе случается нагую Нередко также Лизу зреть, Дивлюсь, как, прелесть зря такую, Ключом не станешь ты кипеть. Ах! сколько счастлив ты бываешь, Столь пред тобой злосчастен я! Ты милу Лизу лобызаешь, Моя же часть не зреть ея!
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
LZH
康彦登
宫詞
銅龍曉漏滴蓬萊, 天半便喧便殿開。 一霎燈光齊散盡, 春寒勑與放朝回。
T4
社会、权力与历史
T4
T4
T4
ARA
محمد بن حيدر البغدادي
قصيدة من كل ذات روادف
من كل ذات روادف كالرمل رجرجة ولينا منطقن بالتحف الخصو ر وصن بالترف البطونا وأقمن من تلك العيو ن على خواطرنا عيونا يا من يلوم على البكا كلفاً يزيد به جنونا الآن قد كان الذي قد كنت أحذر أن يكونا وتفرق الشمل الذي قد كنت أعهده مصونا مني تعلمت الحما م النوح والإبل الحنينا والسحب من عيني تعلم كيف يحتلب الشؤونا ورأيت منك قبيح ما ظن الوشاة بنا يقينا حتى كأنك كنت بال هجران للواشي ضمينا طولت أنفاسي فلم قصرت عن وسني الجفونا
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
ARA
أبو بحر الخطي
قصيدة حلت عليك معاقد الأنداء
حُلَّتْ عَليكَ مَعَاقدُ الأَنْدَاءِ ونَحَتْ ثَراكَ قوافِلُ الأنواءِ وسَرَتْ عَلى أكنَافِ قبرِكَ نَسْمَةٌ بَلَّتْ حَوَاشِيها يدُ الأنداءِ ما بَاليَ استسْقيتُ أنداءَ الحَيَا وأرحتُ أجفاني مِنَ الإسْقاءِ ما ذَاكَ إلا أنَّ بِيْضَ مَدَامِعي غَاضَتْ مُبَدَّلَةً بحُمْرِ دِماءِ هتفتْ أياديكَ الجِسَامُ بأعيني فَسَمَحْنَ بالبيضاءِ والحمراءِ أنَّى يجازيْ شُكْرَ نعمتِكَ التي جَلَّلتَنيها قطرةٌ من مَاءِ يا دُرَّةً سمحتْ بها الدنيا على يَأْسٍ من الإحسانِ والإعطاءِ واسترجَعَتْها بعدما سَمَحَتْ بها وكَذَاكَ كانتْ شيمةُ البخلاءِ فلئنْ قَصَرْتَ من الإقامةِ عندَنا حتى كأنَّكَ لمحةُ الإِيماءِ فلقد أقمتَ بنا غريباً في العُلا وكذاكَ قُصْرُ إقامةِ الغُرَبَاءِ
T2
爱、情感与人际关系
T2
T3
T2
BUL
Абат Котен
Защо Филис от срещите все бяга…
Защо Филис от срещите все бяга, защо я плаши мойта страст, щом само тримата сме: тя, Амур и аз, и тръгва си Амур веднага.
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
ARA
الشاعر الحسين بن الضحاك الباهلي
قصيدة أيها النفاث في العقد
أيها النفاث في العقدِ أنا مطويٌّ على الكمدِ إنما زخرفتَ لي خدعاً قدحت في الروح والجسدِ هاتِ يا خداعُ واحدةً من كثيرٍ قلته وقدي ليت شعري بعد حلفك لي بوفاءِ العهد بعد غدِ ما الذي باللَه صيرَهُ بعد قُربٍ في مدى الأبدِ ما لأنسٍ كان مبتذلاً منك لي بالأمس لم يعدِ إيه قل لي غير محتشمٍ هل دهاني فيك من أحدِ حبذا والكأس دائرةٌ لهونا والصيدُ بالطردِ وحديثٌ في القلوب له أخذٌ يصدعن في الكبدِ يوم تعطيني وتأخذها دون ندماني يداً بيدِ فإذا ألويت هيجني تلعٌ من ظبية البلدِ واذا أصغيت ذكرني نشرُ كافورٍ على بردِ ذاك يومٌ كان حاسدنا فيه معذوراً على الحسدِ
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
ZHO
黎俊成
打扫
迎接假日午后干爽的阳光 我打扫房间 卸下窗户,将铁窗打开 把对面的公园请进屋内 风给我明亮的气息 草地爬过窗子,蔓延到房间亮处 久违了,美丽的生活 躲在音响里的女孩 歌声特别高昂 澎湃的乐声刚过,桌椅还在起伏 窗帘抹匀了夏天的味道 布娃娃拿起遥控器 把桌巾凌乱的发丝一一梳好 落地镜展示胸口洁净的颜色 床也不再蹑手蹑脚了。 美丽的疲倦开始堆积 就先跟棉被拥抱一下 不要关上窗
T1
自然、宇宙与地方感
T1
T1
CUSTOM:日常美好
ENG
Phelps, Elizabeth Stuart
INCOMPLETION.
Perhaps the bud lost from the loaded tree The sweetest blossom of the May would be; Or wildest song that summer could have heard Is dumb within the throat of the dead bird. The perfect statue that all men have sought May in some crippled hand be hid, unwrought. Which of our dearest dead betook his flight Into the rose-red star that fell last night? The words forever by thy lips unsaid Had been the crown of life upon thy head. The splendid sun of all my days might be The love that I shall never give to thee.
T3
生命、时间与存在
T3
T3
T3
BEN
আবিদ আনোয়ার
কোলাজ
নীলের ডোরাকাটা সবুজ মাছরাঙা গেঁথেছে লাল ঠোঁটে রুপালি মৌরলা বেরুবে ছাইরঙা গলিত বিষ্ঠায় তবু সে নিয়তিকে লেজের চাঁটি মারে অপার নিষ্ঠায় জানালা খুলে ব’সে প্রায়শ রাতে দেখি আকাশে দল বেঁধে মেঘেরা খেলা করে হা-করা কালো তিমি চাঁদকে গিলে খায় আঁধার পেট ফুঁড়ে তবুও প্রাণপণে জোছনা ঝলকায় নিবিড় চাষী জানে মাটির কোপনতা কতটা আড়চোখে তাকায় ব্যর্থতা ফসল খেয়ে ফেলে খরা ও বন্যায় খনাও বলেনি তো প্রকৃতি নিজে করে এতটা অন্যায় কিছুটা নিজে জানি বাকিটা মহাকাল দেয়ালে নোনা ধরে টেকে না জলরঙ (অজর পদাবলি বলে তো কিছু নাই) অন্ধ তুলি দিয়ে কালের ক্যানভাসে তবুও আঁচড়াই
T3
生命、时间与存在
T3
T3
T6
LZH
劉潔
女媧山
煉石仙人杳莫攀, 松花自點石苔斑。 雙峰帶雨排青闥, 萬壑凝煙掩玉關。 白鶴不歸寥廓表, 元猿空嘯翠微間。 補天功業誰能究, 悵望寒雲鎖碧山。
T1
自然、宇宙与地方感
T1
T3
T1
ZHO
谷雪儿
闺阁
约束灵魂 是最愚昧的放纵 我看到了两种不同的欲望: 窥视与接受窥视 除非你把惨淡的色调变成彩带 围绕我,最好能给我茉莉花的香气 不然,我就断定那是你生命中一次不郑重的表达 是你对我纠缠不清的梦魇 我见证过你的虚脱 因为,你始终是我在路上最熟悉的地方 你是我傍晚爱上的戏子 是他乡桃色最远的一次跋涉 听我说,我们之间应该发生争吵, 或者做爱言和。因为你知道: 我的爱见风就散。
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2