language
stringclasses 81
values | author
stringlengths 1
120
⌀ | title
stringlengths 1
409
⌀ | text
stringlengths 4
32.8k
| theme_code
stringclasses 6
values | theme_category
stringclasses 6
values | deepseek-v3-1-250821
stringclasses 6
values | kimi-k2-250905
stringclasses 6
values | doubao-seed-1-6-lite-251015
stringclasses 196
values |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
LZH
|
李士悅
|
懷仙誌
|
一朝聞信息,
盡日念成癡。
世有不平事,
花無長豔時。
昏沉人鬼路,
淒斷死生期。
瘞玉誰同恨,
憐才心獨悲。
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T3
|
T3
|
LZH
|
張景脩
|
遊九鎖山
|
九鎖山中多隠仙,
洞門終古掩雲煙。
茶生東塢偏迎日,
松老西巌不記年。
翠箬久藏千歲藥,
碧池深納半山泉。
蒼崖縱使秦驅得,
未信能移一柱天。
|
T1
|
自然、宇宙与地方感
|
T1
|
T5
|
T1
|
ZHO
|
飞沙
|
门
|
我在纸上画一扇门回头看看走了进去在一所空房子里坐下四面都是门从十二扇门里走出十二个人他们在我身上开了十二个房间我把自己折叠起来丢进纸篓
|
T6
|
语言、艺术与创造
|
T6
|
T6
|
T3
|
LZH
|
金良
|
同傅慕庵游万寿寺
|
流水西郊路,
谁寻净域游。
我思偕贾岛,
君意及汤休。
山小行来曲,
松高坐处幽。
斜阳说半偈,
红叶寺门秋。
|
T1
|
自然、宇宙与地方感
|
T1
|
T5
|
T1
|
ZHO
|
浪目
|
社交生活恐惧症
|
生日派对
节日庆典
逐一写在
便条纸
贴满身体
一袭色彩斑斓的连身裙
多耀眼
哎呀
怎么不小心点着
手里的香烟
烧毁了
单薄的裙子
怪风一吹
你我都
一丝不挂
这倒算幸运
人本来就是
裸体
幸好
气流内的火舌
没有烧伤皮肤
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T2
|
T3
|
RUS
|
Sologub F.K.
|
«Что было, будет вновь...»
|
Что было, будет вновь,
Что было, будет не однажды.
С водой смешаю кровь
Устам, томящимся от жажды.
Придет с высоких гор.
Я жду. Я знаю, -- не обманет.
Глубок зовущий взор.
Стилет остер, и сладко ранит.
Моих коснется плеч.
Приникнет в тайне бездыханной.
Потом затопит печь,
И тихо сядет ждать за ванной.
Звенящие струи
Прольет, открыв неспешно краны,
И брызнет на мои
Легко означенные раны.
И дверь мою замкнет,
И тайной зачарует стены,
И томная войдет
В мои пустующие вены.
С водой смешаю кровь
Устам, иссохнувшим от жажды.
Что было, будет вновь.
Что было, будет не однажды.
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T3
|
T3
|
POR
|
Cândido da Velha
|
As idades da pedra - II
|
As pálidas luas das tuas ma~os negras,
os olhos da paisagem insular,
teu corpo conspirando com a noite,
(beijo africano de hu'midas presso~es),
toda a claridade da hora aprofundada
no ventre generoso e farto.
A viagem regressiva aos ancestrais:
O reencontro para la' da linha quebrada,
oculta no tempo; justificac,a~o
de sermos outra vez humanos, simples,
tudo nas pa'lidas palmas das ma~os
quando, materna, apresentaste o peito
à concha do ouvido para que ouvisse
o rumor da noite longinqua
e permitiste ao sono que viesse, ama'vel,
na grande verdade a nosso respeito.
e em toda aquela aurora sem mentira
arborizando o corpo quebrantado
ansia'vamos o dia para celebrarmos
o cacimbo matinal em nosso olhar
no fresco odor da casa de madeira.
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T3
|
T3
|
PAN
|
عالیہ بخاری ہالہ
|
جتھے لبھی چھاں، اتھے ای بہہ گئی آں
|
جتھے لبھی چھاں، اتھے ای بہہ گئی آں
عشقَ ہراں دے اوکھے پینڈے پے گئی آں
ایہہ نہ سمجھ ترا ہتھ میتھوں اتے وے
تینوں اپنا سمجھ کے، جرم وی سہِ گئی آں
اوہنوں سنگی سمجھ سامان چکایا سی
اوہ نسّ گیا، میں کھلی کھلوتی رہِ گئی آں
اوہ وی چڑھدے پانی وانگر آیا سی
میں وی کچیاں کندھاں وانگر ڈھیہہ گئی آں
ہالہ پہلاں منزل ساہویں دسدی سی
راہ بر لبھا، تاں میں دیکھو رہِ گئی آں
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
JPN
|
阿一
| null |
これそこの もろこしふねに のりをえて しるしをのこす まつのひともと
|
T1
|
自然、宇宙与地方感
|
T1
|
T1
|
T1
|
DEU
|
Herder, Johann Gottfried
|
Die Lerche
|
Gegrüßet seist Du, Du Himmelsschwinge,
Des Frühlings Bote, Du Liederfreundin!
Sei mir gegrüßet, geliebte Lerche,
Die Beides lehret, Gesang und Leben.
Der Morgenröthe, des Fleißes Freundin,
Erweckst Du Felder, belebst Du Hirten;
Sie treiben munter den Schlaf vom Auge,
Denn ihnen singet die frühe Lerche.
Du stärkst dem Landmann die Hand am Pfluge
Und giebst den Ton ihm zum Morgenliede.
„Wach auf und singe, mein Herz, voll Freude!
Wach auf und singe, mein Herz, voll Dankes!“
Und alle Schöpfung, die Braut der Sonne,
Erwacht, verjünget vom langen Schlafe.
Die starren Bäume, sie hören wundernd
Gesang von oben und grünen wieder.
Die Zweige sprießen, die Blätter keimen,
Das Laub entschlüpfet und horcht dem Liede.
Die Vögel girren im jungen Neste,
Sie üben zweifelnd die alten Stimmen.
Denn Du ermunterst sie, kühne Lerche,
Beim ersten Blicke des jungen Frühlings,
Hoch über Beifall und Neid erhoben,
Dem Aug' entflogen, doch stets im Ohre.
Inbrünstig schwingst Du Dich auf zum Himmel
Und schlüpfst bescheiden zur Erde nieder;
Demüthig nistest Du tief am Boden
Und steigst frohlockend zum Himmel wieder.
Drum gab, o fromme, bescheidne Lerche,
Du über Beifall und Stolz erhobne,
Du muntre Freundin des frühen Fleißes,
Drum gab der Himmel Dir auch zum Lohne
Die unermüdlich beherzte Stimme,
Den Ton der Freude, den langen Frühling.
Selbst Philomele, die Liedergöttin,
Muß Deinem langen Gesange weichen.
Denn, ach! der Liebe, der Sehnsucht Klagen
In Philomelens Gesang ersterben;
Das Lied der Andacht, der Ton der Freude,
Das Lied des Fleißes hat langen Frühling.
|
T1
|
自然、宇宙与地方感
|
T1
|
T1
|
T1
|
RUS
|
Пяткин (Венский) Евгений Осипович
|
Стихи певучи, как баранина
|
Стихи певучи, как баранина,
Как мыло "Ландыш" от Рале.
Ах!.. Кто пошлее Северянина
На эго-снеговой земле?
Никто! Люблю восторг я всяческий
И удивленья общий гул.
Живу на Средней на Подьяческой,
Но к славе лезу, точно мул.
Люблю пройтиться я с горняшкою,
Как господа, вдоль по Морской,
В "Торжке" сидеть за чайной чашкою,
Стихи писамши день-деньской;
Люблю сниматься в черной блузе я
A la Бодлер и Поль Верлен;
Люблю читать, как рати русские
Берут трусливых немцев в плен.
Люблю пропеть в бульварной прессе я,
Что предо мной Берлин падет...
Своя у каждого профессия,
И всяк по-свойски...
|
T6
|
语言、艺术与创造
|
T6
|
T6
|
T6
|
FAS
|
فاطمه اختصاری
|
شهر شلوغی که خودت را گم کنی تویش
|
شهر شلوغی که خودت را گم کنی تویش
شهری که هی زیر دماغت می زند بویش
خاموش، ته سیگارها افتاده هر سویش
دارد نگاهت می کند چشمان ترسویش
دیگر چرا غم می خوری؟ حالا که تهرانی
بر پشت بام خوابگاهم، ساعتِ ۸ است
پیراهن و شلوار خیسم داخل طشت است
دنیایم از چیزی لزج انگار آغشته ست
چیزی که در من به زمان حال برگشته ست
هی فاطمه! از اینکه اینجایی پشیمانی؟
اِکولالیا در اینستاگرام
پشت طناب رخت ها با برج میلادم
مثل زنی که خواستی، بغضم ولی شادم!
یک روسری بی خیال رفته بر بادم
رو شد تمام دست، با برگی که افتادم
پاییز هم خوب است با شب های بارانی
از بندهای شهر «تو» خود را می آویزم
چسبیده به یک گوشه ی دنیا همه چیزم
چسبیده ام به واقعاً «تو» با همه چیزم!
دلتنگی ام را توی آغوش «تو» می ریزم
دیگر نباید «تو!» مرا با شک بترسانی
یک مشت بغض و خاطره با عشق در جنگ است
تنهایی ام با غربت تهران هماهنگ است
نه! برنمی گردم به شهری که پر از سنگ است
هرچند مشهد هم دلش مثل دلم تنگ است
اما چه باید کرد با این شهر سیمانی؟
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T1
|
ARA
|
الشاعر الدلنجاوي
|
قصيدة فيالله عليك إثيلات النقا تهززن
|
فيالله عليك إثيلات النقا تهززن
أغصانك خير بني لا جفتك المزن
عن الظباء اللواتي خرن قلبي خرن
هل خرن من جانب الجرعاء أو ما جزن
قالت نعم جزن بالجرعاء لما شرن
أوتارهن وألفاظ القناير مزن
قلت أرجعي قالت اسمع والعيون يغمزن
إن لم لم تعاود يجددن البكا والحزن
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
LZH
|
林㟽
|
題西湖山岩二首
|
咫尺移文喚即應,
此亭便可配韓亭。
溪流橫過一灣碧,
山色平分兩岸青。
落日鐘聲鳴遠樹,
半空塔影倒寒汀。
雲烟滿目皆親種,
留與邦人作畫屏。
|
T1
|
自然、宇宙与地方感
|
T1
|
T1
|
T1
|
CES
|
Machar, Josef Svatopluk
|
OBRAT VE SVATÉ CÍRKVI
|
Inkvisiční soudy, špalky, hranice
pěstovala svatá církev velice –
dnes se bouří, že je v Rusku trápen kněz –
lieber Bauer, das ist doch was anderes.
|
T4
|
社会、权力与历史
|
T4
|
T4
|
T4
|
LZH
|
王蕙三
|
咏水仙花
|
冬景谁点缀?
北风何凛冽。
湘洛有精英,
芳魂永不灭。
化作此花身,
色香两清绝。
当其曝灌时,
呵冻指欲裂。
辛苦历三冬,
幽花乃自发。
丰骨镂琼玉,
精神浣冰雪。
室虚香逾生,
窗冷色弥洁。
每逢一瓣开,
芳鲜辄经月。
皎皎出尘姿,
迥与凡卉别。
百花媚春风,
俗艳人争悦。
惟此凌波仙,
不受纤尘涅。
性淡味有长,
独耐大寒节。
竟欲问梅兄,
品格孰优劣?
|
T1
|
自然、宇宙与地方感
|
T1
|
T1
|
T1
|
ENG
|
Benson, Stella
|
THE NEWER ZION
|
When I achieve the chestnut joke of dying,
When I slip through that Gate at Kensal Green,
Shall I go spoil the fantasy by prying
Behind the staging of this darling scene?
Shall I — a cast-off puppet — seek to study
The Showman who manipulates the strings,
The Hand that paints the western drop-scene ruddy,
The prosy truths of all these faery things?
Shall I — self-conscious by a glassy ocean —
Stammer strange songs amid an alien host?
Or shall I not, refusing such promotion,
Bequeath to London my contented ghost?
I will come back to my Eternal City;
Her fogs once more my countenance shall dim;
I will enliven your austere committee
With gossip gleaned among the cherubim.
By day I'll tread again the sounding mazes,
By night I'll track the moths about the Park;
My feet shall fall among the dusky daisies,
Nor break nor bruise a petal in the dark.
I will repeat old inexpensive orgies;
Drink nectar at the bun-shop in Shoreditch,
Or call for Nut-Ambrosia at St. George's,
And with a ghost-tip make the waitress rich.
My soundless feet shall fly among the runners
Through the red thunders of a Zeppelin raid,
My still voice cheer the Anti-Aircraft gunners,
The fires shall glare — but I shall cast no shade.
And if a Shadow, wading in the torrent
Of high excitement, snatch me from the riot —
( Fool that he is ) — and fumble with his warrant,
And hail a hearse, and beg me to “Go quiet,”
Mocking I'll go, and he shall be postillion,
Until we reach the Keeper of the Door:
“H'm... Benson... Stella... militant civilian...
There's some mistake, we've had this soul before....”
Ah, none shall keep my soul from this its Zion;
Lost in the spaces I shall hear and bless
The splendid voice of London, like a lion
Calling its lover in the wilderness.
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T3
|
T1
|
ASM
|
প্ৰাণজিৎ বৰুৱা
|
মানুহতকৈ মেছিনেই ভাল
|
মানুহতকৈ মেছিনেই ভাল...
হয় ,
মানুহতকৈ মেছিনেই ভাল ।
নিদিয়ে মেছিনে ,
অভাৰ স্মাৰ্ট
অথৱা বেছি ধুনীয়া হ'লে
আপোনালোকৰ দৰে
এক্সট্ৰা ছাল ...!
আপুনি ঠগিব পাৰে আপোনাক
প্ৰানভৰি ভালপোৱা জনক ,
পিছে মেছিনে
সদায় আকোৱালি লয়
মেছিন ভালপোৱা মনক !
মানুহতকৈ মেছিনেই ভাল...!
আপুনি নাজানে সময়ৰ মূল্য ,
কিন্তু মেছিনৰ বাবে সময় জীৱন মৰণ তুল্য ।
আপোনাক কাম কৰিবলৈ দিলে খঙ উঠে ,
আপুনি জ্ঞানী বাবেই কামত ফাকি দিবও জানে ,
কিন্তু মেছিনে যে নুবুজে খং;অভিমানৰ দৰে অলাগতীয়াল শব্দ !
মানুহে কৈ ভাল পোৱা
কৰ্মই ধৰ্ম ,
মেছিনে আখৰে আখৰেই
মানে ...!
মানুহতকৈ মেছিনেই ভাল...!
আপুনি প্ৰেম, শান্তিৰ কথা গাই ফুৰে ...
আপোনাৰ কথাত ,
নাৰীয়ে দেৱীৰ ৰূপ লয় ,
কিন্তু
'এনিমেল ব্লাদ হেজ অলওৱেইজ ইন মেনছ ব্লাদ'- বুলি কৈয়ে
আপুনি পশু হৈ পৰিব পাৰে ,
দোষটো পশুৰ গাত থেলি !!
কিন্তু পশুৱে আজিলৈকে কাকো বিনা স্বাৰ্থত মৰা দেখা নাই ,
অথবা
আপোনাৰ দৰে এখন সভাত
নাৰী সজগতাৰ লেকছাৰ দি ,
নিশাৰ আন্ধাৰত পতিতালয়ৰ আলহীও হোৱা নাই ...
মুখা পিন্ধাৰ অভ্যাস পশুৰো নাই
মেছিনৰো নাই ।
মানুহতকৈ মেছিনেই ভাল...!!
মেছিনে আপোনাৰ দৰে
তোষামোদ কৰিবও নাজানে,
সম্ভৱ ভালো নাপাই কৰি ,
মেছিনে যি কৰিব দিয়ে,
তাকেই কৰিব ...
যিহেতু,
মেছিনে নিজা চিন্তা কৰিব
নোৱাৰে ,
সফলতাৰ দৌৰত কাকো গছকি মোহাৰিও
নাযায় আপোনাৰ দৰে ...!
অন্য নহ'লেও
মেছিনে যে দুখ -কষ্ট ,
সুখ -সমৃদ্ধি ,প্ৰেম -ভালপোৱাৰ
সংজ্ঞা নুবুজে ,
সেইবাবেই কৈছো ;
মানুহতকৈ মেছিনেই ভাল ...!!!
|
T4
|
社会、权力与历史
|
T4
|
T4
|
T3
|
ARA
|
الشاعر المطوعي
|
قصيدة ألست ترى أطباق وردٍ وحولها
|
ألست ترى أطباق وردٍ وحولها
من النرجس الغضّ الطري قدود
فتلك خدود ما عليهن أعين
وهذي عيون ما لهنَّ خدود
|
T1
|
自然、宇宙与地方感
|
T1
|
T1
|
T2
|
BEN
|
আবদুল মান্নান সৈয়দ
|
সেরগেই এসেনিন বলছে
|
ইসাডোরা, বার্লিনে তোমার সঙ্গে আছি আমি।
আমার সঙ্গে আরেক কবি - গাধাও বলতে পারো -
গলায় ঝোলানো গিটার,
খামোখাই,
বাজাতে-টাজাতে পারে না।
কোত্থেকে এলেন আমাদের সেই মহাকথাশিল্পী,
ম্যাকসিম গোর্কি।
চেহারা ভাঙাচোরা হলে কী হবে,
চোখ দুটিতে তাঁর যেন ছুরির ঝলক,
সেই চোখ সব-কিছুর অন্তস্তলে ঢুকে যায়।
আমার দিকে তাকিয়ে গোর্কি,
চোখে স্নেহ ঝরে পড়ছে,
বললেন, ‘এসেনিন, কবিতা লিখছ তো?’
আমি পাশের গাধা-কবিটার সঙ্গে
তাঁর পরিচয় করিয়ে দিলাম।
ছোট্ট একটা ঘরের মধ্যে তুমি নাচছ, ইসাডোরা।
মরচে-রঙা পোশাক তোমার।
তোমার আধ-খোলা স্তনজোড়ার বিভাজিকায়
একগুচ্ছ মলিন ফুলের স্তবক।
নাচছিলে তুমি -
কী-যে বিচ্ছিরি লাগছিল তোমাকে!
গেলাশে চুমুক দিয়ে
তাকাচ্ছিলাম চোখের কোনায়।
তারপর
ক্লান্ত হাঁটু মুড়ে
একটা মাদি-ঘোড়ার মতো
যেন ভেঙে পরলে আমার পায়ের কাছে।
ঠোঁটে অর্থহীন বাঁধানো হাসি নিয়ে
তাকালে আমার দিকে।
আমি তো তোমার ভাষা জানি না।
রিয়াজানের ছেলে আমি।
ইঙ্গিতে,
কনুইয়ের ঠেলায়,
হাঁটুর গুঁতোয়
আমার কথা ঠিকঠাকই জানিয়ে দিচ্ছিলাম তোমাকে।
এখানে যারা আছে তারা কিছু না-বুঝলেও,
গোর্কির তীক্ষ্ম চোখই বলে দিচ্ছিল :
আমি তোমার শরীরের
গোপনতম তিলটিরও খোঁজ রাখি।
আমাকে যখন কবিতা আবৃত্তি করতে বলা হলো,
উঠলাম।
আমার কণ্ঠস্বরের সঙ্গে
ওঠানামা করছিল আমার হাত।
শ্রোতা-দর্শকদের চোখ-মুখ জানিয়ে দিচ্ছিল
তারা কিরকম উদ্দীপিত হয়ে উঠছে।
বিশ্ববিখ্যাত হতে পারো তুমি,
কিন্তু তোমার নৃত্যের ঘূর্ণি-যে অন্তত আজ,
এখানে,
এই আসরে,
কিছু নয়-
সেটাও আয়নার মতো পরিষ্কার ফুটে উঠছিল
ওদের চোখে।
আর তারপর তুমি
বেহায়ার মতো
সব রুশীদের চুমো খাচ্ছিলে।
মদ-জড়ানো গলায়
বলছিলে তোমার ভাঙা রুশ ভাষায়,
‘আহা, রাশিয়ানরা কত ভাল!
এরকম দেখিনি আর-কোথাও!’
সব বাহানা!
সবাইকেই তুমি বলো ওরকম!
এ তো আমার নিজের চোখে দেখা -
মার্কিনিদের সঙ্গে,
ব্রিটিশদের সঙ্গে,
ফরাশিদের সঙ্গে
একই তোষামুদে ভাষায় কথা বলেছ।
একেবারে একই ভাষায়।
ছিঃ!
রিয়াজানের গ্রামীণ যুবতীরাও তোমার চেয়ে সুন্দর!
আমি বেরিয়ে এলাম।
একা।
বার্লিনের পথ-ঘাট কিছু চিনি না।
ঘুরতে ঘুরতে নদীতীরে এলাম।
কে-একজন বলল, এর নাম বুড়িগঙ্গা নদী!
আমি ঝাঁপিয়ে পড়লাম।
এই নদী থেকে অন্য নদীতে পড়ব -
সেই নদী থেকে আরেক নদীতে -
এম্নি করে পৌঁছে যাব একদিন
ইছামতী নদীতে।
তারপর সাঁৎরে উঠব পাড়ে।
পৌঁছে যাব জালালপুর গ্রামে।
আম-জাম-কাঁঠালগাছে সবুজে-সবুজ
আমাদের সেই বাড়িতে গিয়ে উঠব।
সেখানে আমার জন্যে অপেক্ষা করে আছে সবাই।
(কাব্যগ্রন্থ : নির্বাচিত কবিতা)
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
CUSTOM:乡愁
|
LZH
|
歸昌世
|
旅懐
|
亦有嵇康癖,
偏宜謝奕狂。
酒中遺往事,
夢裏失他鄉。
野曠雲開樹,
窗明月在牀。
扁舟生計好,
最苦夜猿長。
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T3
|
T2
|
TUR
|
Edward Estlin Cummings
|
Şarkısını Söylerim Olaf'ın Kutlu Ve Görkemli
|
şarkısını söylerim Olaf'ın kutlu ve görkemli
onun sımsıcacık yüreği irkildi savaşta:
bilinçli bir savaş-karşıtı o
onun çokbisevilen albayı(sırım gibi
westpoint'li çok sıkı eğitilmiş)
ele aldı yoldan çıkmış Olaf'ı tez elden;
ama - sevinçten uçan bir gedikli
güruhu(önce vurarak kafasına
onun) buzlu sularda süründürdülerse de
o umarsızlığı ki başkaları vurdularsa da
fırçalarla daha yeni kullanılmış
bu çamurlu tuvalet taşlarında,
aynı türden enteller uyarırken
sadakatini körleştirici aletlerle -
Olaf(herkesin gözünde
bir ceset ve istemeyen tek çul bile
üzerinde Tanrı'nın ona sunduğundan başka)
karşılık veriyor,bıkıp usanmadan
"Öpmeyeceğim sizin.iktirici bayrağınızı"
gümüş kuş derhal ciddileşti
(fırladı telaşla tıraş olmaya)
ama - her sınıftan subaylar
(özlem dolu bir ulusun gökgözlü gururu)
bitkin avlarını sövüp tekmelediyse de
cılkı çıkıncaya dek kendi cırlak
sesleriyle ve postalları daha beter olana dek,
ve kışkırttılarsa da birincisınıfustaerleri
makatına şeytanlıkla sataşsınlar
diye ellerinde ustalıkla kullandıkları
ateşte kızdırılmış kasaturalarla-
Olaf(bir zamanlar dizleri olan şeyler üzerinde)
neredeyse durmaksızın yineliyordu
"epeyce mok var Ben yemeyeceğim"
başkanımız, iddia eder bütünüyle
kendisine bildirildiği üzere
o korkakorospuçocuğunun
bir zindana tıkıldığını,orada öldüğünü
İsa'yı(Rahmeti sonsuz olan)
görmek için yakarırım:ve Olaf'ı da
özellikle daha çok çünkü
istatistikler yalanlamadıkça o
daha yiğitti benden:daha sarışındı sizlerden.
Çeviren: T.Asi BALKAR
|
T4
|
社会、权力与历史
|
T4
|
T4
|
T4
|
LZH
|
朱維均
|
馬蹄寺
|
古刹層層出上方,
雲梯石磴歩回長。
金身寳相蓮開座,
玉梵清音月近床。
茶沸烟騰禪出定,
花飛泉落水流香。
逢僧共説無生話,
回首塵勞意自忙。
|
T5
|
神圣、超验与智慧
|
T5
|
T5
|
T5
|
PAN
|
فیض احمد فیض
|
وے پردیسیا
|
کدھرے نہ پیندیاں دسّاں
وے پردیسیا تیریاں
کاگ اُڈاواں شگن مناواں
وگدی وا دے ترلے پاواں
تری یاد پوے تے روواں
ترا ذکر کراں تاں ہسّاں
کِدھرے نہ پیندیاں دسّاں
وے پردیسیا تیریاں
شام اُڈیکاں فجر اُڈیکاں
کہویں تے ساری عمر اڈیکاں
سب خلقت گھر دیوے بلدے
ربّا ساڈا چانن گھل دے
جگ وَسدائے میں وی وساں
کدھرے نہ پیندیاں دسّاں
وے پردیسیا تیریاں
درد نہ دسّاں گُھلدی جاواں
راز نہ کھولاں مُکدی جاواں
کِس نوں دل دے داغ وکھاواں
کِس در اگّے جھولی ڈاہواں
تے مَیں کِس دا دامن کھساں
کِدھرے نہ پیندیاں دسّاں
وے پردیسیا تیریاں
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
ARA
|
الشاعر أحمد العولقي
|
قصيدة يوم الوداع
|
حددوا موعد رحيلي وإقترب يوم الوداع
يوم تبكيني عيونه ودمعة عيوني تسيل
يوم أسافر عن حبيبي وأسلك دروب الضياع
وأمضي بدربي وأدور منهو لي بعده خليل
بين أحضاني ترامت كنها الماسه بقاع
تصرخ تقول الحقيقه مابي من بعدك خليل
يا حبيب الروح يكفي كل أخباري تشاع
إن هو فرحي ولا حزني ولا حبي المستحيل
كنت وياك بسعاده كانت لحزني قناع
وانكشف هالوجه لما جبت أنا طاري الرحيل
يا زماني يا سنيني يكفي يا ليلي خداع
أحمل هموم الأوادم وهمي بقلبي ثقيل
شالت أوصاف الأميرة حبت القلب الشجاع
قلبي اللي كان مع غيره بإحساسه بخيل
قال ربي في كتابه مثنى وثلاث ورباع
وإنتي في دنياي وحده مالها بكوني مثيل
وحدها صادت قليبي يوم غيرها مستطاع
مدري بالعين الجميله ولا بالرمش الكحيل
شبي نارك يا حياتي أبكي يا عيوني الوساع
أترك الدنيا يا قلبي الفرح فيها قليل
يا حبيبه قلبي والله ما نوى قلبي القطاع
بس تايه بالمدينه وينه عني هالدليل؟
تبكي فراقي وتصرخ وماقوت أذني السماع
وأكتفيت بنظره منها زلزلت قلبي القتيل
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
SPA
|
Baltasar de Estazo
|
Soneto
|
Quiso el eterno Padre por poderos
dar el loor de cuanto quiso daros,
que pueda el pensamiento imaginaros,
y no pueda la lengua engrandeceros
Fuera perfecto el bien de conoceros;
si conociéndoos yo supiera amaros;
porque pudiera amando contemplaros;
contemplando pudiera comprenderos.
Mas sólo Dios, vuestro Hijo, conociendo
vuestro alto ser divino, puede amando
contemplaros, el fin de él comprendiendo
Este sólo os alabe, y va subiendo,
porque él sólo llegar puede alabando
de vos llegar pudiste mereciendo
|
T5
|
神圣、超验与智慧
|
T5
|
T5
|
T5
|
LZH
|
顾甦
|
杂兴
|
睡味甜于蜜,
诗情冷似冰。
养疴先断酒,
爱寂并疏僧。
花落从风扫,
窗虚见月升。
吾庐谁共此,
静对一枯藤。
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T3
|
T1
|
LZH
|
汪灏
|
送谢方山郎中告归
|
孤心霜月迥秋清,
三十年来玩世情。
真得意时惟啸咏,
不如人处是功名。
三台后辈多回席,
五字偏师尽却兵。
舒卷从心难系緤,
白云天际任纵横。
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T3
|
T3
|
ARA
|
خالد أبو حمدية
|
قصيدة طَلَلُ الكلام
|
قصائد
*
- طلل اللغة
خِفْتُ من لغةٍ
لا تُشكِّل صمتي
إذا أعجزتني رؤايَ
وهَدَّت
ظلالَ المعاني على
أفقها المستباحْ
لغةٌ
لا تزيدُ النخيلَ
شموخاً
إذا ما تجاسَرَ
عنقودُهُ
وادّعى خمرَهُ
في بريقِ العيونِ
ولم ينتبهِ للصباحْ
أحرفٌ لا تواتي
مدارجَها
حبوتي في الطفولةِ
نحو الغيومِ...
ولكنني
صرتُ نِدّاً لها..
عندما
صاحبتني
الرياحْ.
- طلل الحبر
الطريق لعينيكِ
ليلٌ
ومحضُ السوادِ بأهدابها
خالصُ السُكْر
لو كفرت نجمةٌ
في الجفونِ
ونامت على الخدّ
دمعتُها الحالكةْ
الطريقُ لعينيك
شجوٌ صموتٌ
وبي حالتانٍ
من الوجدِ
إحداهما
خالطت قاسياتِ العظامِ
وأخرى بأنفاسها
هالكةْ
فامنحي خطوتي
دربها
إذ تبوحينَ
كل الدروبِ إنغلاقٌ
اليكِ
ودربي
على نارها
لم تَزَلْ
سالكةْ.
- طلل البَوح
طَلَّتُها
نرجسةٌ
غافلت الطين،
وشبّتْ بيضاءَ
كما التسبيحُ
على شفةٍ يشغفُها النور
الصافي
كوقار الدانةِ في العقدِ
كإغواء الدرَّةْ
طلّتُها
أجنحةٌ تلعبُ بالريحِ
فتعلو
تندفُ أبيضها
ريشاتٍ
تتناثرُ،
حُرّةْ
طلّتها شهدٌ
في الحلقِ تخّطاه الشمعُ
فسْالَ
وغيبتُها
كالعَلقم
مرّةْ.
- طلل الورق
وجهُها
أوّلُ الغيثِ
قبلَ اختصار الجداولِ
في النبعِ
قبل التفاتِ الندى
للسحابْ
كان وجهي
ولم تتّضحْ صرختي
في الملامحِ بَعْدُ
وحين انتبهتُ
أستفاقت تجاعيدُهُ
وتبدَّى على وجنتيهِ
الخرابْ
صرتُ أبكي على صدرها
راصداً جلَّ عمري البعيدِ
على شيبةٍ
شاخَ فيها الأنينُ
وخَلّىا
على مفرقِ الشعرِ
ما لم يَطُلْهُ
الشبابْ
وجهها
دفْقةُ
نقطةٌ
لا عدمتُ ابتداء القصائِد
فيها
فَخُذْ أيّها الوردُ
شكل الحروفِ
وكُنْ
- حين تمشي الى زهوها –
دفتري
يا ترابْ.
- طلل الخيال
كبرياءُ المحبِّ
انتصافٌ لأشجانِه
حين يَفْري بأضلاعهِ
الشوقُ
لا ينحني قلبهُ
أو يهونْ
عائمٌ
مثل ماء عيوني
وجفني ببحريك أولى
اذا نَشَّفَتْ تحتَ
أهدابهِ
ذكرياتُ الغوالي
وراحت على جمرِها
تستفيقُ العيونْ
أغنياءُ على فقرنا
- يا حبيبة قلبي-
بما نصطفي من غرامٍ
فلا تَسْتقلّي هوانا
كما كنتِ فينا
نكونْ
فقراءٌ
ولكنّنا لو تجور علينا الحياةُ
وترمي بنا..
فقراءٌ
ولكنّنا طيبونْ.
|
T6
|
语言、艺术与创造
|
T6
|
T6
|
T6
|
ARA
|
ابن الحناط
|
قصيدة إذ دعا الندمان طيباً سقِّني
|
إذ دعا الندمان طيباً سقِّني
فضلَة الكأس فقد طال العطش
من سُلاف سَلَفت في دنِّها
قبل عاد وهي صِرفٌ لم تغش
من يدي ساقٍ يُحاكي خدُّهُ
قهوةً فيها حَبابٌ كالنَّمش
خلعَ الياقوتُ ثوباً فوقها
وكساها وشيُه جِلدَ الحَنَش
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
CUSTOM:悔恨与感官体验
|
LZH
|
封行高
|
冬日宴于庶子宅各賦一字得色
|
夫君敬愛重,
歡言情不極。
雅引發清音,
麗藻窮雕飾。
水結曲池冰,
日暖平亭色。
引滿既杯傾,
終之以弁側。
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
RUS
|
Киссин (Муни) Самуил Викторович
|
Ряды тяжелых книг. Пергаментные свитки
|
Ряды тяжелых книг. Пергаментные свитки.
Над каждой строчкою взор не один потух.
Далеких мыслей золотые слитки,
Отжившего живой и вещий дух.
К словам тяжелым отзвучавшей речи
Я глух, о древние мои предтечи.
Лишь имена смогу я разбирать,
Тех, что и мыслили и умерли далече,
Чей был удел любить, страдать и ждать.
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T6
|
T3
|
LZH
|
黄庭堅
|
禪句二首
|
牽馿飲江水,
鼻吹波浪起。
岸上蹄踏蹄,
水中嘴對嘴。
|
T5
|
神圣、超验与智慧
|
T5
|
T5
|
T5
|
CES
|
Jung, Václav Alois
|
Ne, těch snů neželím...!
|
Ne, těch snů neželím, co v mládí těšily mne,
než jsem se dověděl, že na věky si zdřímne
Tvé oko blankytné, kam s obavou jsem zíral,
jak jeden po druhém z těch snů tam odumíral,
až s nimi pohasl i Tvého oka svit!
Ne, těch snů neželím, co snila’s na mém klínu,
kdy touhou překonán ve tichém lásky stínu
jsem snoubil duše Tvé i svojí duše klid!
Jich proto neželím, že k hrobu utýraly
ty oči milostné, jež vždy se na mne smály
půvabem nebeským, že by sám anděl hněvu
k nim láskou zatoužil a chtěl by na úlevu
všem srdcím trpícím andělem smíru být!
Jich proto neželím, že ulétly tak ranně
z Tvé duše ubohé, jež vzpomínajíc na ně
ze stesku musela ráj lásky opustit!
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
ARA
|
الشاعر الغيشوم الإشبيلي
|
قصيدة مَن مُبلِغٌ مُوسَى المَليحَ رِسالَةً
|
مَن مُبلِغٌ مُوسَى المَليحَ رِسالَةً
بُعِثَت لَهُ مِن كافِري عُشَّاقِهِ
ما كانَ خَلقٌ راغِباً عَن دينِهِ
لَو لَم تَكُن تَوراتهُ مِن ساقِهِ
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T5
|
RUS
|
Polonskaja E.G.
|
«Ты спрашиваешь, почему...»
|
Ты спрашиваешь, почему
Я не пишу тебе стихов:
Тебя я слишком берегу,
Моя последняя любовь.
Но я могла бы написать
Сто тысяч самых лучших строф,
И в каждой только о тебе,
Моя последняя любовь.
Я суеверна и скупа,
Мне ревность жжет и сушит кровь,
Я не хочу тебя терять,
Моя последняя любовь!
Чтоб только женщинам другим
Не рассказать, не выдать лишь
Вкус губ твоих и те слова,
Что ты в беспамятстве твердишь,
Пускай отсохнет мой язык,
Пусть руку отсекут мою:
Не напишу тебе стихов,
Пока тебя не разлюблю.
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
DEU
|
Franziska Füchsl
|
[Nicht dort sein, wo du gemeldet bist]
|
Nicht dort sein, wo du gemeldet bist, wo Schreiben einlangen, wo an die Türen geklopft wird, wo das Klopfen im Holz aufgehoben ist, wo nachts Licht angeht die da wohnen haben sich von Farben aufheben lassen,sie wappern durch die Gassenfluchten, ihre Lage ist in den Aussparungen der Stadt aufgehoben in den Zimmern bleiben Schatten von Schreibübungenstehen, oodaggöde Wond Vor der großen Generalsanierung wischen Lappen über die Takelage, spannen ihr ein letztes Mal Segel auf, undwie das Segel von der Wand wachelt, war das Schiff ovde dole, woanders darüber liegt ontraderde Hohe See in durcheinandergepeitschten Zügen in ihnen ist der Krieg aufgehobendarüber sind Vögel Manöver, die, uhu rupa, Land raten, zu- und aufschlagen, Wände löchern Es gibt Häuser, die heben die da wohnen auf
|
T4
|
社会、权力与历史
|
T4
|
T4
|
T4
|
LIT
|
Rimvydas Stankevičius
|
LAIKMETIS
|
Viskas, ką prisimenu Iš savo Šalies istorijos – Sniegai ir vienatvė Moteris, Prievartaujama septynių aklųjų – Ji tik pabandė parodyt jiems Kelią Iš kur čia pasitikėjimas – Viskas fragmentiška – Kiekvienas iš savo Urvelio Paklausk jo: „kas tavo tėvynė?“ Sakys: „žinau, Tik niekada Nesu ten buvęs“ – Toks dar beribis pasaulis Ir daiktai dar nesusiję Tarpusavy Minia susirinkusi klausosi moters – Ji iš tiesų mato ateitį – Tačiau tik nuotrupas Ir tik estetines – Juokdarys eketėj – Tvoros, kokių pas mus dar Nebuvo – Ginkluoti medžioti einą – Narsūs, ištroškę Laimikio – Už keliolikos žingsnių Vilkas pleišėja Rėkiantį žmogų Anie nepastebi – Tokie laikai – Sniegai, sniegai ir Vienatvė Tiesa, buvo dar Kristus, Bet jis buvo vienas Iš mūsų, todėl jį Mažai kas žinojo – Patys suprantat – Sniegai Rūmų nykštukų Vestuvės, Labdarių pinigais Mirtinai uždaužyti Septyni aklieji...
Kas tie rūmai?
Kur jie?
Žinau tik, Kad šį žodį Reikėdavo tarti Puse lūpų Ir prisidengus burną – Tai buvo teisinga – žmonės tuomet gražesni – Dantų teturėjom vos vienas kitas – Patys suprantat – Vienatvė Prekyba dievaižin Kokiais purvinais Ryšuliais, Nežiūrint į vidų Ir varnos – Jų pasaulis buvo Aiškesnis – Tie patys keliai Ir norai Kalba ta pati Kaip ir mūsų, Tik išdidesnė Gal todėl kaip tik jų Ir nevalgėm Nors šiaip Ar luošys, ar knyga, Ar bulvė Buvo vis tiek Norėjom būt Į paukščius panašūs – Dabar jau turbūt Atvirkščiai?
Šiaip neblogi buvo Laikai – Tik tie sniegai ir Aklieji O kita Man atminty išliko lyg Obuoliai Tiksliau lyg jų kvapas Statinėje, Kurioj obuolių Nėra...
Klausiat kas valdė?
Kaip ir dabar – Vienatvė.
|
T4
|
社会、权力与历史
|
T4
|
T4
|
T3
|
CES
|
Pokorný, Rudolf
|
Vavro Brezula. (I.)
|
Což vy, zlaté časy, máte vůli stálou:
za skleněným vrchem, za dřevěnou skalou!
Bývaly jste, byly, ale prchly v chvíli,
smutnou Slovač jste vy zradně opustily;
zmizely jste jako lehký větřík před ní,
zasvitly jste z rána, zhasly po polední,
v chudobě jste přišly, ujely nám v koči –
neohřála Slovač nikdy na vás očí!
Neroní to nebe hvězdiček jak písku:
slovenská to máti pláče nad kolísku:
„Hajej, dítě, luli, až vyrosteš, synu,
pomstíš ubitého baťka na Turčínu!
Orel dá ti křídla, lev své mocné údy,
Tatra svoje žíly, Parom dech svůj rudý...“
Rostl Vavro pěkně jako makovička,
Slovači náš junák zarost do srdíčka.
|
T4
|
社会、权力与历史
|
T4
|
T4
|
T4
|
ITA
|
Giovambattista Marino
|
Alberto Magno.
|
Altri però che 'l mondo
soggiogò giovinetto,
altri però che corse il mar profondo,
Grande a ragion fu detto.
Ma se sol con la penna e con l'ingegno
scorrendo e Cielo e terra,
in pace fe' quel ch'essi féro in guerra,
perché non sarà degno
di titol Grande, e pur minor del merto,
più che Pompeo, più ch'Alessandro, ALBERTO?
|
T4
|
社会、权力与历史
|
T4
|
T5
|
T4
|
LZH
|
田雯
|
送祝山人囬滇
|
昆明道士祝天寧,
方瞳圓頰長睂青。
家住碧雞山之麓,
閉門日誦黃庭經。
遶屋萬松十圍大,
下掘千嵗蒼狶苓。
葛洪鮑姑同講席,
坐擁弟子敺神丁。
石罅流泉清且㫖,
竹筒竈下風泠泠。
一日芒鞵來筀筑,
企腳直踏東滄溟。
為我淹留幾匝月,
小駟入市搖盤鈴。
縱口談天少拘束,
大聲訇隱驚雷霆。
自言讀書學劍術,
撞鐘吹螺通精靈。
曾遇神仙山硐底,
化一白鶴雙修翎。
長生辟穀探窔奥,
弋者何慕追鴻㝠。
與余鬬飲夜將半,
牆根倒臥三空缾。
是時堂樹戰風雨,
如㧞趙幟下井陘。
天曙軒轅彌明去,
漾濞㽛町藏軀形。
竜頭豕腹破鬼膽,
雪花一寸埋寒㕔。
|
T5
|
神圣、超验与智慧
|
T5
|
T2
|
T5
|
BUL
|
Александър Галич
|
Призори
|
А призори, щом задремят
мераци, печал и завист
и гостите се съвземат,
отпили водица с лед,
ще промълви стопанката:
— Да чуем ли оня запис?
И в чуждия дом ще влезне
гласът ми със глух фалцет.
Парченцата лед със крехък
звън ще се пораздвижат,
ръката върху покривката
ще вае неясен танц
и пак ще дрънчи китара,
и лентата ще се ниже,
и облаци ще запъплят
отново към Абакан…
И някакъв гост ще вметне:
— Смразяващ е този хумор
и как ли я мисли авторът,
да му се чуди човек!
— Ех, вие, Иван Петрович —
стопанката ще продума, —
не могат да сплашат автора:
починал е преди век…
|
T6
|
语言、艺术与创造
|
T6
|
T6
|
T6
|
ASM
|
মৃণালৰাজ কলিতা
|
প্ৰেয়সীৰ অপেক্ষাত
|
যদি তুমি মোক এবাৰ কোৱা
মোৰ হৃদয় বাগিচাখনত
লহ-পহকৈ বাঢ়ি আহিবা
কেইটিমান মৰমৰ গোলাপ কলি,
কুমলিয়া মাটিৰ গুণৰ সৈ’তে উমলিব
হিয়াত মৰমৰ ডলিচা,
পাৰি দিব আল-ফুলকৈ
তোমাৰ সেই লাহি-পাহি খোজকেইটিৰ বাবে ।
যদি তুমি মোক এবাৰ কোৱা
মোৰ মন – সগৰত
অলেখ-অলেখ হেঁপাহৰ ঢৌ উঠিব
আৰু ভাগৰুৱা কৰিব সেই
সাগৰোখনৰ পিতৃস্বৰূপ অৱবাহিকাবোৰক ।
হেজাৰ হেজাৰ বছৰ জুৰি
নিজৰ দেহৰ অংগক নাইকিয়া কৰি
নৈখনক ৰক্ষা কৰি অহা অৱবাহিকাবোৰক ।
যদি তুমি মোক এবাৰ কোৱা
আকাশৰ নীৰবতাৰ লগত সম্পৰ্ক
সৃষ্টি কৰি অহা তৰাবোৰ
আকাশৰ পৰা পৃথিৱীলৈ নামি আহি,
মোৰ সৈ’তে উমলিব
নিৰৱতাৰ লগত থকা সম্পৰ্কক নেওঁচি,
মোৰ সৈ’তে প্রেমৰ সম্পৰ্ক গঢ়ি তুলিব
লাহে লাহে কাষলৈ আহি
মোক কবহি......
তোমাৰ বাৰু প্ৰেয়সী কোন ???
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
ARA
|
عبد الغني النابلسي
|
قصيدة مقالة ابن الرفاعي كان حاصلها
|
مقالة ابن الرفاعي كان حاصلها
لحجرة المصطفى شوقا يخاللها
قد جاء هائم ناداها يسائلها
في حالة البعد روحي كنت أرسلها
تقبّل الأرض عني وهي نائبتي
لواعج الشوق في أحشائه استعرت
والقلب يرعد والأجفان قد مطرت
يا طالما عين قلبي وجهك انتظرت
وهذه دولة الأشباح قد حضرت
فامدد يمينك كي تحظى بها شفتي
|
T5
|
神圣、超验与智慧
|
T5
|
T5
|
T5
|
JPN
|
実国
| null |
はかなさを おもひもあへぬ ゆめのうちは なけきのみこそ うつつなりけれ
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T3
|
T3
|
ARA
|
الشاعر محمد المختار محمد أحمدو
|
قصيدة حريق الماء
|
وغيوم يحفها ألف قلب
لوحت والغيوم ليست تعيق..
بخطاها قوم لهم في الحنايا
ذبذبات الأنا وحب أنيق..
والأضاة البلاد قد ودعوها
بسلام حين. اعتراها النقيق..
إنهم من توزعوا كالهدايا
غادروا صوب الدرب وهو غريق..!
صافحوا اليم إذ بدا مثل يم..
صافحوه لكنه منجنيق...!
ويحبون الله كانوا وراحوا
مثلما كانوا والجوى يستفيق..
سافروا سافروا هناك غماما
ما تبقى للحلم إلا بريق..
مثل نوح لهم مواخر خير
كانت الطير خلفهم والنعيق..
كلهم كانوا مثل بسمة طفل
يزرعون الكثير مما يليق..
جلجل البحر دونما كلمات..
وتوارى من الطريق الطريق!
أغرق البحر حوته فغرقنا..
وغرقنا بالدمع وهو طليق..!
نثرتهم كف المحيط ورودا
مثلما ينثر المياه العقيق..!
فاحتسى الدهر أدمعا من سماء
في الصحاري إذ عافها التحليق..
حينها كنت تائها في دموعي..
قال لي في الطريق فرد رفيق..
أين صار الحريق.. أين أجبني؟
يا صديقي في الماء صار الحريق..!
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T3
|
T2
|
CES
|
Květenský, Luděk
|
JAKO ZEMĚ TUŠÍM ZAS JARO...
|
Jako země tuším zas jaro ve svojí písni,
rozzářená mám okna pableskovou chvilkou štěstí,
srdce mé chví se měkkou něhou zelených ratolestí,
všecko mi raší, všecko mi pučí do májových tísní!
Mladistvé rozdechy země sahají mi až v duši
a já si květnových nálad teplo zamykám v chorou touhu,
jako tu zlatou po růžových vlnách prouhu,
a já si v písni zavýsknu a písni to jak dívce sluší.
A před ní až rdí se ty smutné stromy pod závojem květů
a přizvukují snivé jí arie ptáků v háji –
ó až se tam v duši samé fialky rozpukají,
ó až si je při bublavých dumách potoka ve sloky vpletu!
Pak píseň má zakoketuje si, zadupe si –
však jak dívka rozškádlená již letí a trhá Ti je s očí
a mně zdá se, že zas šťasten nima pláči, tiskna se Ti do vkročí
a nade mnou jak po letech by zase zašuměly rodné lesy, lesy...
|
T1
|
自然、宇宙与地方感
|
T1
|
T1
|
T1
|
ZHO
|
聂广友
|
古典集:谷雨
|
谷雨后,热过的天气
又凉下来,一大早,外面下着雨,
空气清惋,温凉,
五金店里不忙,
他翘着二郞腿,想着眯一会儿,
就让外衣(薄袄子)披在肩上。
|
T1
|
自然、宇宙与地方感
|
T1
|
T1
|
T1
|
LZH
|
曹學程
|
湘寺小館即事
|
漫向東林借一枝,
無邊光景坐來移。
風清桂苑黃金樹,
露冷蓮房白玉池。
十地松雲堪入賦,
五天花雨恰催詩。
同人永日情歡洽,
還愛虛窗月上時。
|
T1
|
自然、宇宙与地方感
|
T1
|
T1
|
T1
|
POR
|
Evandro Moreira
|
Proserpina
|
Quero perder-me em teu abraço forte,
aquecer a alma e o corpo em teu regaço
e encontrar o ígneo sonho que comporte
toda a paixão em que hoje me desfaço.
Hei de seguir-te, qual fiel consorte,
por todos os caminhos, passo a passo;
quero, custe-me embora dor e morte,
viver com fúria o nosso amor devasso.
Serei dos teus demônios mais um réu
e entre tormentos te amarei, contente,
que, onde estiveres, aí terei meu céu.
Felicidade, então, será o inferno!,
pois em teu ventre encontro a sarça ardente
onde me queimarei num gozo eterno!
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
LZH
|
秋瑾
|
失題
|
登天騎白龍,
走山跨猛虎。
叱吒風雲生,
精神四飛舞。
大人處世當與神物游,
顧彼豚犬諸兒安足伍!
不見項羽酣呼钜鹿戰,
劉秀雷震昆陽鼓。
年約二十餘,
而能興漢楚;
殺人莫敢當,
萬世欽英武。
愧我年二七,
于世尚無補。
空負時局憂,
無策驅胡虜。
所幸在風塵,
志氣終不腐。
每聞鼓鼙聲,
心思輒震怒。
其奈勢力孤,
群才不為助。
因之泛東海,
冀得壯士輔。
|
T4
|
社会、权力与历史
|
T4
|
T4
|
T4
|
ARA
|
الشاعر ابن المرزبان المحولي
|
قصيدة أجميل بالمرء يخلف وعداً
|
أجميل بالمرء يخلف وعداً
أو يجازي الوصول بالقرب بعدا
ما مللناك إذ مللت ولم نن
فك نزداد مذ عقلناك ودا
فعلام استحق هجرك من لي
س يرى منك يا ابن حيوة بدا.
يحفظ العهد حين نقضك للعه
د ويأتي الذي تحب مجدا
يا أبا بكر بن يحيى نداء
من أخ لم تزل لديه مفدى
لك مذ دام صرف وجهك أيا
م طوال أعدها لك عدا
وتناسيت ما سألت وقد أس
لفت فيما سألت مدحاً وحمدا
خاطباً منك دعوة واستماعا
لفظ من لا نرى له الدهر ندا
فتناهى إلى أمس حديث
كاد يقضي علي حزناً ووجدا
زعموا أن أحمد الخير ما زا
ل لديكم يشدو ثلاثاً ويشدي
فلماذا جفوتنا بعد وصل
ونقضت العهود عهداً فعهدا
ألبخل عراك؟ فالبخل قد كا
ن إلى راحتيك لا يتهدى
أو ملال فليس مثلك من م
ل أخا لا يحل في الحب عقدا
دائم الود لا يصد ولو جا
ر عليه خليله وتعدى
فاعطف الوصل نحو من منح الوص
ل وراجع بالوصل أولى وأجدى
أي شيء أنكى لقلب محب
حال منه نحس المطالع سعدا.
أدرك الحاسد الشمات قد كا
ن قديماً لهجرنا يتصدى
طالما يبتغي القطعة بالحي
لة بيني وبينكم ليس يهدى
لو تراه لخلته نال ما أم
ل يختال لاهياً يتقدى
أنت أعطيته أمانيه جوراً
وزماناً قد كان في ذاك أكدى
فاستمع ما أقول إني وعه
د الله أهوى استماع أحمد جدا
واقتراحي بعد انبساطي إليه
تلك هند تصد للهجر صدا
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
LZH
|
许子伟
|
挽海忠介公
|
本来正气参天地,
正气如公信可参。
九死孤忠能悟主,
一生奇节在惩贪。
已闻吴下称为母,
几见朝中果是男。
蝉翼介轮何事重,
对公衾影欲无惭。
|
T4
|
社会、权力与历史
|
T4
|
T4
|
T4
|
URD
|
Sufi Tabassum
|
جان دے کر وفا میں نام کیا
|
جان دے کر وفا میں نام کیازندگی بھر میں ایک کام کیابے نقاب آ گیا سر محفلیار نے آج قتل عام کیاآسماں بھی اسے ستا نہ سکاتو نے جس دل کو شاد کام کیاعشق بازی تھا کام رندوں کاتو نے اس خاص شے کو عام کیااب کے یونہی گزر گئی برساتہم نے خالی نہ ایک جام کیا
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T5
|
T2
|
TUR
|
Metin Altıok
|
Bir Acıya Kiracı
|
Sen ey kendiyle yetinen!
Fosforun yeri gece,
Ne yapar gecesiz ateşböceği?
Belki anlamsız ve delice
Kumrunun inanılmaz yuvası
Bir direğin tepesinde.
Ama boşluktur biraz da
bir kuşu biçimleyen,
Bence böyle, seni bilemem.
Sen ey kendiyle yetinen!
Ne derlerse desinler
Su eğimine gidecek.
Sen şaraba banılmış ekmek!
Deltasıyız bütün sözlerin
ve söz sonunda bak nasıl
senle bana gelecek.
Sen yarım kalmış bir aşkın
Kaçınılmaz sürgünü,
Katlanan göğsündeki kayaya,
Sen orda şimdi bir hüznü köpürt,
Ben bir çocuğa su vereyim burada,
Ben ki kiracıyım bir acıya.
Sen imzalarsın sabah akşam
Defterini bensizliğin,
Bense kanla öderim
Kirasını kaldığım evin.
Bir takvimi tersten açardık,
Eğer isteseydin.
Sen ey kendiyle yetinen!
Artık suyumuz bulanık,
bir güneş bile olsa sonunda,
yolumuz kırık, önümüz karanlık
ve ağır tuğrası alnımızda
padişah yalnızlığın,
ama yine de umudumuz kalabalık...
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
ENG
|
Johnson, James Weldon
|
A PLANTATION BACCHANAL
|
W'en ole Mister Sun gits tiah'd a-hangin’
High up in de sky;
W'en der ai n't no thunder and light'nin’ a-bangin’,
An’ de crap's done all laid by;
W'en yo’ bones ai n't achin’ wid de rheumatics,
Den yo’ ride de mule to town,
Git a great big jug o’ de ole corn juice,
An’ w'en you drink her down —
Jes lay away ole Trouble,
An’ dry up all yo’ tears;
Yo’ pleasure sho’ to double
An’ you bound to lose yo’ keers.
Jes lay away ole Sorrer
High upon de shelf;
And never mind to-morrer,
‘ Twill take care of itself.
W'en ole Mister Age begins a-stealin’
Thoo yo’ back an’ knees,
W'en yo’ bones an’ jints lose der limber feelin’,
An’ am stiff'nin’ by degrees;
Now der's jes one way to feel young and spry,
W'en you heah dem banjos soun’
Git a great big swig o’ de ole corn juice,
An’ w'en you drink her down —
Jes lay away ole Trouble,
An’ dry up all yo’ tears;
Yo’ pleasure sho’ to double
An’ you bound to lose yo’ keers.
Jes lay away ole Sorrer
High upon de shelf;
And never mind to-morrer,
‘ Twill take care of itself.
|
T4
|
社会、权力与历史
|
T4
|
T4
|
CUSTOM:借酒消愁
|
SPA
|
Melchor Fernández de León
|
A don Agustín de Salazar y Torres
|
Llorad, Hijas de Apolo, el negro día,
que, dueño de vapor tan inhumano,
en sus arrullos a esplendor temprano
monumento cuajó de niebla fría
Llorad, y en vuestra acorde melodía
al Joven Cisne, sin el tiempo cano,
subid, por privilegio soberano,
a ser allá la décima armonía
Digo Solio será de aquel gran vuelo,
que en cada escrito la noticia advierte,
y le da a cada línea nueva gloria.
Pues acá ya nos queda por consuelo,
que eternidad, que le robó la muerte,
hoy se la restituye la memoria.
|
T6
|
语言、艺术与创造
|
T6
|
T6
|
T6
|
LZH
|
蘇邦
|
不欺堂
|
室明室暗兩相宜,
方寸長存不可欺。
勿謂天高鬼神遠,
要須常畏自家知。
|
T5
|
神圣、超验与智慧
|
T5
|
T5
|
T5
|
FAS
|
ناصرخسرو
|
بخش ۴۰ - اسکندریه و منارهٔ آن
|
و از مصر تا اسکندریه سی فرسنگ گیرند. و اسکندریه بر لب دریای روم و کنار نیل است، و از آن جا میوه بسیار به مصر آورند به کشتی و ان جا مناره است که من دیدم آبادان وبد به اسکندریه.
و آن جا طعنی بر آن مناره آیینه ای حراقه ساخته بودند که ره کشتی رومیان که از استانبول می آمدی چون به مقابل آن رسیدی آتشی از آن آینه افتادی و بسوختی. و رومیان بسیار جد و جهد کردند و حیله ها نمودند و کس فرستادند و آن آیینه بشکستند، به روزگار حاکم سلطان مصر مردی نزدیک او آمده بود قبول کرده که آن آیینه را نیکوب از کند چنان که به اول بود. حاکم گفته بود حاجت نیست که این ساعت خود رومیان هر سال زر و مال می فرسندو راضی اند که لشکر ما نزدیک ایشانبرود و سر به سر پسنده است.
و اسکندریه را آب خوردنی از باران باشد. و ردهمه صحرای اسکندیه از آْن عمودهای سنگین که صفت آن مقدم کرده ایم افتاده باشد.
|
T1
|
自然、宇宙与地方感
|
T1
|
T4
|
T1
|
LZH
|
金大声
|
黄鹤楼
|
辛氏遗踪百尺楼,
登兹销日不销愁。
江山平远难为画,
应接苍茫岁月秋。
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T1
|
T3
|
T3
|
LZH
|
李學曽
|
送黄通理分教江華
|
多君抱鐸向江華,
眼底青氊宦况賒。
劒倚寒光衡嶽路,
詩成月色洞庭槎。
軒齋夜雨九重夢,
桃李春風千樹花。
他日公孫開傑閣,
正看椽筆潤官家。
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
ITA
|
Serafino Aquilano
|
7
|
Se questo miser corpo t'abandona,
Inclita mia madonna, el cor ti resta
In cambio di mia fé, che è cosa onesta
De non ritor quel ch'un tratto se dona.
Amor mi tien, necessità mi sprona,
Lo star mi piace, el partir mi molesta,
Ma sia che vuol, se 'l ciel vita mi presta
Lontan da te non amerò persona.
I' me ne vo se tu m'amasti mai,
Te raccomando el cor che riman teco,
Forse che 'l corpo più non revedrai.
E s'alcun te dicesse: l'amor cieco
Gli ha fatto un altro amar, risponderai:
Come amar può, che non ha el cor con seco?
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
CES
|
Bergmann, F. R.
|
Na struně D.
|
Ta vůně zkalená, zkad hloubka růží lkala
ten teplý odlesk bledých očí Tvých,
jenž k retům třesoucím tisk tiché zpěvy,
jež ssály snivou bělosť ňader vzedmutých
a v bílých vlnách objímaly bílé tělo Tvé, –
ta sladká detonace, jež lehce v teplé rety sáhala
a nekonečnou něhou svatě ztlumeného taktu
dech nahého srdce v svou bolesť vpíjela...
za melodických nocí, jež sordinou zsmutní
koncert hlubokých touhy vět...
– – ve spící šero duše nesou měkkou vlnu bytosti Tvé,
v nervósní náruč vanou Tvého roucha sladkou tíž,
jež vroucně dolů sněží...
A rozkoš boží hází horké perly v kalich plutorósy Tvé,
kdy atom duše klesá s Tebou ke dnu...
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
JPN
|
別当(皇嘉門院)
| null |
おもひかは いはまによとむ みつくきを かきなかすにも そてはぬれけり
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
FAS
|
ژاک پره ور
|
برای تو ای یار
|
رفتم راستهى پرندهفروشها و
پرندههایى خریدم
براى تو اى یار
رفتم راستهى گلفروشها و
گلهایى خریدم
براى تو اى یار
رفتم راستهى آهنگرها و
زنجیرهایى خریدم
زنجیرهاى سنگینى براى تو اى یار
اِکولالیا در اینستاگرام
بعد رفتم راستهى بردهفروشها و
دنبال تو گشتم
اما نیافتم ات اى یار.
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
CES
|
Vřesnický, Jan
|
XXXIX. Odhoďme pryč lesklé cety!
|
Odhoďme pryč ony lesklé cety
poklůnek a frázovitých slov,
činy naše buďte ryzí kov
vzácný, ne však pozlátkové trety!
Ukliďme svár, ďáblem rozesetý –
hojný byl by jinak jeho lov –
čisté zrní pod národní krov
snášejme, ať zmohutníme lety.
Ruku v ruce světlem ozářeni
kráčejme jak nerozborný šik
proti bludům, kterým konce není.
S láskou každý objímej své braty
jako pravý boží bojovník,
ale svár – ten budiž věčně klatý!
|
T4
|
社会、权力与历史
|
T4
|
T4
|
T2
|
RUS
|
Берг Николай Васильевич
|
О чем ты стонешь, сине море?
|
О чем ты стонешь, сине море?
Что пасмурно твое чело?
Скажи ты мне, какое горе
В твоих пучинах залегло?
Ты плачешь, море, что не стало
Тебе знакомых кораблей,
Что смело реяли, бывало,
Одни среди твоих зыбей.
Не плачь, не плачь ты, сине море,
Глубоко вопли затаи:
Пройдет твое лихое горе,
Вернутся соколы твои!
Я видел страшные траншеи
И вал из камня и земли,
Где, притаившись, точно змеи,
Рядами пушки залегли.
За ними — славы ратоборцы,
Стоят и хладно битвы ждут,
Твои питомцы — черноморцы,
Им бой не в бой и труд не в труд!
Пускай придут: всё это ляжет,
Отчизне жертвуя собой…
Кто ж будет жив, кто перескажет
Про этот день, про этот бой?..
|
T4
|
社会、权力与历史
|
T4
|
T4
|
T4
|
ENG
|
Iain Robinson EWOK
|
That’s Joburg
|
1886 Pulling ‘em in from all places, spaces filled by plenty faces, ALL races tasting this tang in the air: “They’re callin’ it Johannesburg man, there’s fucking Diamonds everywhere!
Man, forget about the color of the skin you keeping clean when GOLD shines on minds, eyes share a similar gleaming” So they’re picking the right choice, choosing the right pick to split earth to spit earth worth to birth another pay cheque BUT check who gets paid at the end of THAT day?
Bells sounding in COMPOUNDing brains into broken body submission Souls locked into subterranean servitude slipping into soulless wandering Back and forth back-back and forth-and-forth countryside to compound to countryside to died along the way to died far away to far from countryside in compound died Soulless wandering wondering about woman and them children back in the homelands, backs -cracking for a few rands, lacking the privilege of future plans with only the day-to-day pay-to-pay way to stay signifi-CONTINUE feeding the system while locked deep inside it People will never settle while they keep the labour migrant Back-back and forth-and-forth and back-back and forth-and-forth...that’s Joburg.
1996 110 years Decades of dedicated struggling, nation bombing to nation building, hatred calming, raising children Stand together: one hope one home Every song every speech every poem every lyric a call to all colors, like spiritual acrylics Paints a picture of possibility for the world watchers to see To see how forgiveness arouses the peoples’ pride filling the cracked SHELL of HOUSEs split by fear and doubt Begin letting the tourists in, start letting the prisoners out Stating: An emergence FREE from States of Emergency BUT the urgency of our visionaries disguised the inconsistencies in our democracy and an insistent fee became the slimy key in the greasy palm of the hands of the ARMS, DEALing in distributing the documents detailing the doctrines of democracy as it is done down South, as it is done by the relaxed democrats, down South: Msanzi style, relaxed democrats, just democrats chilling, just democrats kicking-back, democracy down south comes complete with a “Relax, kick back, and collect the kick-back...” ...back-back and forth-and-forth and back-back and forth-and-forth...that’s Joburg.
So where to now?
Where’s SOWETO now?
Without the unity of a single supreme enemy comes the black on black enmity leaving us all in the dark, so watch where you park off china, watch when you piss off china, believe me Where MTV empty me of my culture Where a white Ou still don’ know no Kwaito Where a black man beats black man with a black hand for landing in another mans’ land and for trying to stand inside our border and risk his life by trying to live, not taking more then he needs to live, giving all that he has to give is his life.
So we take it, while our probable president purchases another wife, half naked, to replace the one silenced by suicide Where we laugh at how we cry inside Where laughter keeps our pride alive Where we’re WATCHING SOWETO now, seeing it on TV believing that we be free But still we wonder so where to now?
Where’s SOWETO now?
Still we wandering Back-back and forth-and-forth and back-back and forth-and-forth...that’s Joburg.
Viewed as the powerhouse, JOBURG Imbued with the power of HOUSE, JOBURG The house out the speaker drown out the speaker of the house, everytime, JOBURG No time for any rhyme, for any reality rhyming, when the timing of rhyme rhythms flips to appease the populace and songs get made for clapping not for rapping No time for rhyming, no time for rhyme, no time for homeboy or homegirl, no time for you homie, no time for you homes, no time for homes, only for HOUSE HOUSE ain’t home With all this hip shaking house music movement no time for real home improvement Gripping the hipopulace in a royal houseHOLD while the comfort of cold gold extinguish the fire in soul With all this hip shaking, can’t hear lips making messages through MUSIC loses itself in all this City of Gold shining all this City of Gold bumping and grinding Back-back and forth-and-forth and back-back and forth-and-forth...that’s Joburg.
No more just plunder mining Now it’s undermining [constitution] Undercutting [institution] A nation constantly under-construction, so close to completion but under corruption whole systems are weakened so see them spending this weekend in a weakened condition speaking politics over a beer or six while hearing another fucking house mix while over the rainbow, is home And the beat goes on, and the beatings go on, and the beaten go on Back-back and forth-and-forth and back-back and forth-and-forth...that’s Joburg.
And the beaten go on Check the O.R.
TAMBO flow, who comes and who goes?
Long walk to freedom includes a short swim across Limpopo From Pretoria we brought you quiet diplomacy, from JOBURG we bring you violent discourtesy JOBURG, Africa loves you, JOBURG loves you not Africa Just ask Somalia, just ask Congo, just ask Nigeria Just not your day Mr Dube, unlucky, sing for your supper in Newtown, get shot in the suburbs for a few crown, just not your day Mr Dube, unlucky They’re still finding their way over the border, to freedom, across the line, to freedom, to stand in line, for freedom Freedom to mine, to plunder, to find the same diamonds to line the same cross, using the diamond studded cross to shine and floss despite the cost Plunder away the hunger: Shoot for loot slice for rice a grain is still a grain Steal for gold steel or gold a chain is still a chain So they keep coming, they still coming, devotion to the migrant motion Back-back and forth-and-forth and back-back and forth-and-forth...that’s Joburg.
That’s Joburg Where the brains drain, Where a chain is still a chain, Where a poem is still a poem, Where HOUSE is not home That’s Joburg Where a man who built bridges gets a bridge built for him and its most appropriate coz even he is over it Goddamit JOBURG Allah ban it JOBURG Buddah bless it JOBURG Jah love it JOBURG Aaaah fuck it JOBURG, We love you JOBURG That’s JOBURG, Where the brains drain, Where a chain is still a chain, Where a poem is still a poem, But where HOUSE is not home, Where a house is not a home, truly, just ask Luthuli Stay tuned JOBURG You ANCeen nothing yet Back-back and forth-and-forth and back-back and forth-and-forth...
|
T4
|
社会、权力与历史
|
T4
|
T4
|
T4
|
ARA
|
ابن الحناط
|
قصيدة لو كنت تعلم ما بالقلب من نار
|
لو كنت تعلم ما بالقلب من نار
لم توقد النَّارَ بالهنديّ والغارِ
يا دار عُلوة قد هيجت لي شجناً
وزدتني حُرقاُ حُييت من دارِ
كم بتُّ فيك على اللذات معتكفاً
والليلُ مدّرعٌ ثوبا من القارِ
كأنَّه راهبٌ في المسح ملتحفٌ
شدَّ المجدّ له وسطاً بزنّار
يديرُ فيه كؤوس الرَّاحِ ذوحوَرٍ
يديرُ من لحظهِ ألحاظَ سحَار
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
JPN
|
神退
| null |
きよたきの せせのしらいと くりためて やまわけころも おりてきましを
|
T1
|
自然、宇宙与地方感
|
T1
|
T1
|
T1
|
ARA
|
الشاعر المتنبي
|
قصيدة هذي برزت لنا فهجت رسيسا
|
هَذي بَرَزتِ لَنا فَهُجتِ رَسيسا
ثُمَّ اِنثَنَيتِ وَما شَفَيتِ نَسيسا
وَجَعَلتِ حَظّي مِنكِ حَظّي في الكَرى
وَتَرَكتِني لِلفَرقَدَينِ جَليسا
قَطَّعتِ ذَيّاكِ الخُمارَ بِسَكرَةٍ
وَأَدَرتِ مِن خَمرِ الفِراقِ كُؤوسا
إِن كُنتِ ظاعِنَةً فَإِنَّ مَدامِعي
تَكفي مَزادَكُمُ وَتُروي العيسا
حاشى لِمِثلِكِ أَن تَكونَ بَخيلَةً
وَلِمِثلِ وَجهِكِ أَن يَكونَ عَبوسا
وَلِمِثلِ وَصلِكِ أَن يَكونَ مُمَنَّعاً
وَلِمِثلِ نَيلِكِ أَن يَكونَ خَسيسا
خَودٌ جَنَت بَيني وَبَينَ عَواذِلي
حَرباً وَغادَرَتِ الفُؤادَ وَطيسا
بَيضاءُ يَمنَعُها تَكَلَّمَ دَلُّها
تيهاً وَيَمنَعُها الحَياءُ تَميسا
لَمّا وَجَدتُ دَواءَ دائي عِندَها
هانَت عَلَيَّ صِفاتُ جالينوسا
أَبقى زُرَيقٌ لِلثُغورِ مُحَمَّداً
أَبقى نَفيسٌ لِلنَفيسِ نَفيساً
إِن حَلَّ فارَقَتِ الخَزائِنُ مالَهُ
أَو سارَ فارَقَتِ الجُسومُ الروسا
مَلِكٌ إِذا عادَيتَ نَفسَكَ عادِهِ
وَرَضيتَ أَو حَشَ ما كَرِهتَ أَنيسا
الخائِضَ الغَمَراتِ غَيرَ مُدافِعٍ
وَالشَمَّرِيَّ المِطعَنَ الدِعّيسا
كَشَّفتُ جَمهَرَةَ العِبادِ فَلَم أَجِد
إِلّا مَسوداً جَنبَهُ مَرؤوسا
بَشَرٌ تَصَوَّرَ غايَةً في آيَةٍ
تَنفي الظُنونَ وَتُفسِدُ التَقِيّسا
وَبِهِ يُضَنُّ عَلى البَرِيَّةِ لا بِها
وَعَلَيهِ مِنها لا عَلَيها يوسى
لَو كانَ ذو القَرنَينِ أَعمَلَ رَأيَهُ
لَمّا أَتى الظُلُماتِ صِرنَ شُموسا
أَو كانَ صادَفَ رَأسَ عازَرَ سَيفُهُ
في يَومِ مَعرَكَةٍ لَأَعيا عيسى
أَو كانَ لُجُّ البَحرِ مِثلَ يَمينِهِ
ما اِنشَقَّ حَتّى جازَ فيهِ موسى
أَو كانَ لِلنيرانِ ضَوءُ جَبينِهِ
عُبِدَت فَصارَ العالَمونَ مَجوسا
لَمّا سَمِعتُ بِهِ سَمِعتُ بِواحِدٍ
وَرَأَيتُهُ فَرَأَيتُ مِنهُ خَميسا
وَلَحَظتُ أُنمُلَهُ فَسِلنَ مَواهِباً
وَلَمَستُ مُنصُلَهُ فَسالَ نُفوسا
يا مَن نَلوذُ مِنَ الزَمانِ بِظِلِّهِ
أَبَداً وَنَطرُدُ بِاِسمِهِ إِبليسا
صَدَقَ المُخَبِّرُ عَنكَ دونَكَ وَصفُهُ
مَن بِالعِراقِ يَراكَ في طَرَسوسا
بَلَدٌ أَقَمتَ بِهِ وَذِكرُكَ سائِرٌ
يَشنا المَقيلَ وَيَكرَهُ التَعريسا
فَإِذا طَلَبتَ فَريسَةً فارَقتَهُ
وَإِذا خَدَرتَ تَخِذتَهُ عِرّيسا
إِنّي نَثَرتُ عَلَيكَ دُرّاً فَاِنتَقِد
كَثُرَ المُدَلِّسُ فَاِحذَرِ التَدليسا
حَجَّبتُها عَن أَهلِ إِنطاكِيَّةٍ
وَجَلَوتُها لَكَ فَاِجتَلَيتَ عَروسا
خَيرُ الطُيورِ عَلى القُصورِ وَشَرُّها
يَأوي الخَرابَ وَيَسكُنُ الناوّسا
لَو جادَتِ الدُنيا فَدَتكَ بِأَهلِها
أَو جاهَدَت كُتِبَت عَلَيكَ حَبيسا
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T4
|
T2
|
ARA
|
الشاعر نائل الحريري
|
قصيدة هاملت وحصار الجدران
|
- 1 –
وذكرتُها...
فبكيتُ من ألمي
وضرَّجني الحنينْ...
موتٌ تخطَّفني...
وعانَقني...
وأرسلني بعيداً...
أزرقَ العينينِ
طفلاً...
أبيضَ الكفَّينِ
يلعبُ بالأفاعي والنِّساءْ..
وذكرتُها...
كالشوكِ تدميهِ أكفُّ العاشقينْ
شوقاً..
سرى منّي إليَّ
فلست أدري كيف جاءْ
عيناكِ...
يا ألقاً من الفيروزِ...
والألمِ الدفينْ
عيناكِ...
يا جرحاً
تنزُّ دماؤهُ من مقلتَيهْ
الداء يطفِئني
وشوقُ النازحينْ
ودمي إلى دمهِ يحنُّ...
فأينَ منهُ دمي إليهْ
عيناكِ...
يا موتانِ من ماضي السنينْ...
موتٌ أباحَ دمي
وآخرُ شدَّني نحو السَّماءْ
عيناكِ...
يا عشرونَ ألفَ فمٍ يخاطبني:
((أنا البازي المُدِلُّ عليكَ
فاقرأ باسم ربِّكَ ما تشاءْ))
عيناكِ..
يا موتانِ وسعَ الذُّلِّ
وسع الكبرياءْ
وسعَ السما والأرضِ
وسعَ عقولِنا
وسعَ الجنونْ...
عيناكِ...
يا ناراً تَوقَّدُ من دمي
لا عادت الأحجارُ تُشبِعُها...
ولا يغري لظاها الكافرونْ
عيناكِ...
يا أرجوحةَ العمرِ الحزينِ
ذكرتُها...
فبكيتُ من ألمي
بكيتُ...
وصار لي قلبٌ حنونْ
عيناكِ...
يا موتانِ من وهجٍ وصمتْ
موتانِ في أنْ لا أكونَ
وأن أكونْ...
- 2 –
عشتارُ...
يا ألماً أعتّقهُ
فتشربه عيوني
سيلاً من الآمالِ...
والأحلامِ...
والألمِ الزلالْ
عشتارُ...
يا شيئاً بعيداً عن حدودِ الفكرِ
أو نسجِ الخيالْ
البرزخُ الفضيُّ من حولي
يحاصرني...
وتنبُذُني سمايْ
وتسيلُ أحزاني على الورقِ الصَّقيلِ...
على الصُّخورِ...
على الرِّمالْ...
عشتارُ...
تتركني وحيداً
أقرعُ الأجراسَ في صمتِ السؤالْ
وأخطُّ خارطةً لعشقٍ سرمديٍّ
من جديدْ...
عشتارُ...
قلبُكِ من حديدْ
وفؤاديَ المصلوبُ
ليسَ لديهِ ميدوسا*
تحيلُ رمادَهُ الظمآنَ مسخاً
من حجرْ...
ساءَ القدرْ...
ساءَ المصيرْ...
والموتُ أهونُ من ترقُّبيَ المريرْ
ما بينَ أرضٍ لا تدورُ
ونورِ شمسٍ لا تنيرْ
مَلِكاً مُسجّى في السريرْ
يلتفُّ حولي الخائنونْ
لا فرقَ في أنْ لا أكونَ
وأن أكونْ...
- 3 –
عشتارُ...
إني قد صنعتُكِ من هوايَ...
ومن جنوني...
واغتلتُ في عينيكِ أيامي
وأجملَ ذكرياتي
وصنعتُ شمساً منكِ
فاستلّت ضياها من عيوني
ودفعت دينَ الرّخ من كبدي*...
ومن باقي حياتي...
عشتارُ...
كيف تكبَّر الإلهامُ
فوقَ المبدعينْ؟!
أنسيتني...؟!
يا تحفةً...
لولاي ما كانتْ
سوى ماءٍ... وطينْ
- 4 –
جرحٌ عميقٌ أنت يا عشتارُ
فوق توقُّعاتي
جرحٌ عميقٌ...
عمقَ أحلامي
وعمقَ تصوُّراتي
جرحٌ عميقٌ صاغ كل قصائدي...
ودفاتري...
ومذكّراتي...
جرحٌ
يخطُّ المطلقَ المكسورَ
سطراً من حنينْ
خطأٌ طباعيٌّ حياتي
في كتاب العالمينْ
لا يملكُ المنبوذُ إلا عرشهُ المائيَّ
يلقيهِ على رملِ السنينْ
وقصيدةَ العشقِ المعتَّقِ بالهواجسِ
واحتضارِ الزيزفونْ:
موتانِ في أن لا أكونَ
وأن أكونْ...
- 5 –
ما بين أحلامي وبيني...
ألف حبلٍ من رمادْ
وقوافلٌ ثكلى...
وصاعقةٌ بلونِ الياسمينْ
والأرضُ نافذةُ السماءِ
يشقُّ ضحكتها الغمامْ
يبكي...
فيبكي من ورائي ألفُ عامْ
ما بينَ أحلامي وبيني
ألفُ عينٍ لا تنامْ
لا نورَ تشربهُ المدينةُ...
لا ظلامْ...
لا شيءَ...
إلا ما تبقَّى من دموعٍ لا تزالْ
وشماً على كتفِ المحالْ
أو صرخةً
ألقي بها
في بطنِ حوتْ
والأرضُ
- نافذة السماءِ -
تطلُّ من وجعي مراياً
لا تموتْ
وضعَتْ على كتفي الحمامةُ بيضَها...
وعلى فمي نسج الشّباكَ العنكبوتْ
فأنا الحقيقةُ...
والخيالُ...
أنا الضجيجُ...
أنا السكونْ...
وأنا المخيّرُ...
أن أكونَ مخيَّراً
أو لا أكونْ...
- 6 –
أَوَ تعلمينَ الأرضُ كيفُ تصيرُ
حين الأرضُ تخضرُّ انتشاءْ
حين الدَّمُ المخضُّر يغزوها
فيصعدُ...
كالدموع إلى العيونْ
أَوَ تعلمين الموتُ ما معناهُ
حين يجنُّ في دمنا إلى الموتِ اشتهاءْ
يقتات من أحلامنا...
كالروحِ يبكي... في سكونْ
عشتارُ...
أغرقُ في الدِّماءِ...
ولا أزالْ
وتئنُّ من تحت القبورِ
جماجمُ الموتى
تُبرعمُ في متاهاتِ السؤالْ:
قد غادر الطوفانُ
لملمَ نفسَهُ...
ومضى إلى وطنٍ جديدْ
وبقيتَ تسحبُ نفسكَ
_ المصلوبَ _
نحو الجلجلةْ...!!
يا أيها المحظوظُ
أكرمْ جيدكَ القاني
بحبلٍ من مسدْ
والبس بقايا النَّعلِ...
واخلع عنكَ حدَّ المقصلةْ
قد أغرقَ الطوفانُ نبضَ الأرضِ
والزَّمنَ الوليدْ
وأتى على الدُّنيا
بكفٍّ من حديدْ
ومضى...
إلى وطنٍ جديدْ
وبقيتَ وحدكَ...
تزرعُ الأرضَ اشتياقاً
وانْتِظارْ؟!!!!
- 7 –
عشتارُ...
عاد يذيبُ أضلاعي الشتاءُ
فلا شتاءْ...
إلا السوادُ يثورُ
يغلي في دمي ألفَيْ جديلةْ
ويلفني بالصمتِ من كلِّ الجهاتِ ضجيجهُ...
شمشونَ
مزّق شعرهُ...
ومضى يفتِّش عن دليلةْ
منفاهُ صرتُ
فمن يضمّدُ لي صهيلهْ؟!
أو يخرس الجرحَ الذي...
يحكي الحقيقةَ في عيون الكاذبينْ؟!!
عشتارُ...
عدت إليكِ كي أبكي
فهل ألقى مكاناً للبكاءْ؟!
أمْ أنَّ صدركِ
ليس إلا للسّكارى العاشقينْ؟
عشتارُ…
حتى الأرضُ أمٌّ للحجرْ
والغيمُ حين ينوحُ في ألمٍ
يلفُّ الزهرُ حبّاتِ المطرْ
عشتارُ...
ضمّيني...
فإني _ بعدُ _ ذاكَ الطفلُ
ينقصهُ الحنانْ...
ضمّيهِ في عينيكِ
علَّ الموجَ يحملهُ إلى برِّ الأمانْ
عيناكِ...
يا فجراً بألوان الربيعْ
يا آهةً تصْمي الفؤادَ
أزفّها للاّمكانْ..
وأخبِّئُ الدمعَ الملوَّعَ
في العيونْ...
* * * *
واللهُ يرضى
أن أكونَ...
وأن أكونَ...
وأن أكونْ...
__________
* في الأساطير اليونانية القديمة ميدوسا مسخ يتحول كل من يرى عينيه إلى حجر.
* بروميثيوس الذي سرق الشمس من معبد الآلهة وأهداها للبشر، عاقبته الآلهة بتعليقه بين جبلين يأكل الرخ كبده في كل يوم... وفي الصباح التالي ينبت له كبد جديد.
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T3
|
T2
|
LZH
|
唐致隆
|
夜不成寐有作
|
百感萦回暗自嗟,
惊心一瞬几年华。
滔滔浊世谁知己,
猎猎狂风撼落花。
室有琴书身有累,
诗为生计酒为家。
浩歌不唱凄凉曲,
且把襟怀托莫邪。
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T3
|
T3
|
LZH
|
林亦之
|
艾軒先生侍郎挽詞四首
|
典刑還似魯人初,
四海衣冠歸坐隅。
涕落寒蕪嗟不見,
月明蠏井白雲孤。
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T3
|
T2
|
ZHO
|
白灵
|
沙漠
|
绿洲举起椰子树高高的风扇吹出去一排骆驼背着的波浪暮色坐在骆驼橄榄形的大眼睛里向西巅簸了数千公里旅人的心也蜿蜒游去远远的,一条金蛇
|
T1
|
自然、宇宙与地方感
|
T1
|
T1
|
T1
|
DEU
|
Bettina von Arnim
|
Wer sich der Einsamkeit ergibt ...
|
»Wer sich der Einsamkeit ergibt,
Ach der ist bald allein;
Ein jeder lebt, ein jeder liebt
Und läßt ihn seiner Pein.«
Wer sich dem Weltgewühl ergibt,
Der ist zwar nie allein.
Doch was er lebt und was er liebt,
Es wird wohl nimmer sein.
Nur wer der Muse hin sich gibt,
Der weilet gern allein,
Er ahnt, daß sie ihn wieder liebt,
Von ihm geliebt will sein.
Sie kränzt den Becher und Altar,
Vergöttlicht Lust und Pein.
Was sie ihm gibt, es ist so wahr,
Gewährt ein ewig Sein.
Es blühet hell in seiner Brust
Der Lebensflamme Schein.
Im Himmlischen ist ihm bewußt
Das reine irdsche Sein.
|
T5
|
神圣、超验与智慧
|
T5
|
T6
|
T5
|
FRA
|
Georges de Scudéry
|
L'automne
|
Ô Saison bienfaisante, aimable et douce Automne,
Toi que le Soleil voit d'un regard tempéré ;
Toi qui par les présents, que ta faveur nous donne,
Fais arriver un bien, qu'on a tant espéré.
Ce riche amas de fruits, dont ton front se couronne,
Rend par tous nos Hameaux, ton Autel révéré ;
L'Abondance te suit ; le Plaisir t'environne ;
Mais un plaisir tranquille, aussi bien qu'assuré.
Bacchus te suit partout ; et Cérès t'accompagne ;
Les Côteaux élevés, et la vaste Campagne,
Leurs raisins et leurs blés, te montrent tour à tour :
Chacun dans l'Univers, a le fruit de ses peines ;
Moi seul, hélas moi seul, abusé par l'Amour,
N'ai qu'un espoir trompeur, et des promesses vaines.
Georges de Scudéry
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T1
|
ENG
|
Le Gallienne, Richard
|
ART
|
Art is a gipsy,
Fickle as fair,
Good to kiss and flirt with,
But marry — if you dare!
|
T6
|
语言、艺术与创造
|
T6
|
T6
|
T6
|
ARA
|
الشاعر علي العبرتائي
|
قصيدة خبيصة تعقد من سكّرهْ
|
خبيصة تعقد من سكّرهْ
وبرمة تطبخ من قنبرهْ
عند فتى أسمح من حاتم
يطبخ قدرين على مجمره
وليس ذا في كل أيامه
لكنه في الدعوة المنكره
في يوم لهو فظع هائل
ومجمع اللذات والقرقره
يقول للآكل من خبزه
تعساً لهذا البطن ما أكبره
|
T4
|
社会、权力与历史
|
T4
|
T4
|
T4
|
ARA
|
الشاعر مبارك العقيلي
|
قصيدة لو سلمنا من العمائم طراً
|
لو سلمنا من العمائم طراً
غير أهل النهى والمعارف
لنجحنا بأمرنا وربحنا
ونجينا من السيول الجوارف
كل شيءٍ لنا بين الل
ه من العلم من تليدٍ وطارف
وإذا قام داعي الحق منا
كجمالٍ وجواهري وعارف
أوسعوه شتائماً ثم قالوا
فيلسوف عن الرشد صادف
ليس في الدين للصناعات حضر
إقرأ والعصر وافتكر يا مخالف
وابن رشد ومن غدا كإبن رشدٍ
رحم الله هؤلاء الفلاسفو امسح
أطلق الفكر في قيود
الذهن من غبار السفاسف
تتجلى لك الحقائق عما
أنكر الجامدون أهل اللفائف
|
T5
|
神圣、超验与智慧
|
T5
|
T4
|
T5
|
IND
|
Rieztha
|
HENDAK-MU
|
HENDAK-MU
Oleh Rieztha
Ku ukir lukisan diatas air
Ombak menghantamnya
Kupahat wajahmu di atas awan
Hujan menghapusnya
Tak kunjung padam
Ku pahat namamu di atas karang
Deburan ombak mengikisnya.
Tuhan, Engkaulah sembah sujudku
Kala hati gundah, kala raga lelah
Hanya Namamu menemaniku, menenangkankuTapi..
Mengapa hendak-Mu tak ada
Menyapa sekelibat mata
Datang dan pergi
Kau tak mengizinkannya Untuk ada.
|
T5
|
神圣、超验与智慧
|
T5
|
T5
|
T5
|
ZHO
|
陈肖
|
回忆片断
|
夜色中安坐挺好,置身于喧哗中
神闲气定是一种美德,风吹树影动
一只老鼠玩着赶酒瓶的游戏,呆头呆脑的猫
缩在角落。他们喝酒、抽烟、聊女人
聊天上的一朵黑云,它微醉,气氛在倾斜
我看着窗外,下着的雪,足迹渐次模糊
回忆在痉挛,我解开背囊
打算送给久违的朋友一本诗集,书页中
夹着十年来不方便言传的暧昧
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T3
|
T2
|
LZH
|
尹作翰
|
白鹤峰
|
瑞霭接龙眠,
空濛腾紫烟。
一隄环水碧,
三面枕山圆。
树杪撑楼阁,
峰腰种稻田。
竟思骑鹤去,
把臂学飞仙。
|
T1
|
自然、宇宙与地方感
|
T1
|
T1
|
T1
|
RUS
|
Бродский Иосиф Александрович
|
Дебют
|
1
Сдав все экзамены, она
к себе в субботу пригласила друга;
был вечер, и закупорена туго
была бутылка красного вина.
А воскресенье началось с дождя;
и гость, на цыпочках прокравшись между
скрипучих стульев, снял свою одежду
с непрочно в стену вбитого гвоздя.
Она достала чашку со стола
и выплеснула в рот остатки чая.
Квартира в этот час еще спала.
Она лежала в ванне, ощущая
всей кожей облупившееся дно,
и пустота, благоухая мылом,
ползла в нее, через еще одно
отверстие, знакомящее с миром.
2
Дверь тихо притворившая рука
была – он вздрогнул – выпачкана; пряча
ее в карман, он услыхал, как сдача
с вина плеснула в недрах пиджака.
Проспект был пуст. Из водосточных труб
лилась вода, сметавшая окурки.
Он вспомнил гвоздь и струйку штукатурки,
и почему-то вдруг с набрякших губ
сорвалось слово (Боже упаси
от всякого его запечатленья),
и если б тут не подошло такси,
остолбенел бы он от изумленья.
Он раздевался в комнате своей,
не глядя на припахивавший потом
ключ, подходящий к множеству дверей,
ошеломленный первым оборотом.
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T3
|
T3
|
ARA
|
محمذن بن سيد أحمد المالكي التندغي
|
قصيدة أرقت لشيم البارق المتألّق
|
أرقت لشيم البارق المتألّق
ومن يشم البرق اليماني يأرق
نظرت وجوز الليل بيني وبينه
إليه بعيني ساهر متشوق
فبات وعرض البيد والليل دونه
يصوّب في عرض الغمام ويرتقي
ويلمع طورا مستطيرا ويلتوي
كأن بطن أيم موجع متلقلق
سقى اللّه منه المنحنى ووهاده
وما ثم من سهب دميث وأبرق
والقى على الأنجاد تيجان نوره
وألقى على القيعان منه بريّق
فيكسو السهوب الشعث من بعد محلها
تهاويل فيها كل وشي منمّق
بلاد عهدت الشيخ فيها ورهطه
أصول العلى يخشى الاله ويتقى
به جمع الرحمن أشتات دينه
وقد مزّق الاسلام كلّ ممزّق
فمن مرمل يعترّ أو متعلّم
غريب وشعث كالعصافير دردق
بنو مالك أمست كشلو بقفرة
تعاورهُ شرّ السباعُ ممزّق
أو أضحت كشاء أسلمتها رعاتها
ببلدة لاماءٍ ولا عند مشفق
فلما تراخت في التنائف أحدقت
بها بؤس من كل ضار معرق
|
T4
|
社会、权力与历史
|
T4
|
T4
|
T5
|
ARA
|
صفي الدين الحلي
|
قصيدة أطلقتَ نُطقي بالمَحامدِ عندَما
|
أَطلَقتَ نُطقي بِالمَحامِدِ عِندَما
قَيَّدتَني بِسَوابِقِ الإِنعامِ
فَليَشكُرَنكَ نِيابَةً عَن مَنطِقي
صَدرُ الطُروسِ وَأَلسَنُ الأَقلامِ
|
T5
|
神圣、超验与智慧
|
T2
|
T5
|
T5
|
ZHO
|
彭佩
|
不离不弃
|
生死不离,
你的梦落在哪里。
想着生活继续,
天空失去美丽,
你却等待明天站起。
无论你在哪里,
我都要找到你。
血脉能创造奇迹,
你的呼喊就刻在我的血液里。
生死不离,
我数秒等你消息。
相信生命不息,
我看不到你,
你却牵挂在我心里。
无论你在哪里,
我都要找到你。
血脉能创造奇迹,
搭起双手筑成你回家的路基。
生死不离,
痛苦也不哭泣,
爱是你的传奇,
彩虹在风雨后升起。
无论你在哪里,
我都要找到你。
血脉能创造奇迹,
你一丝希望是我全部的动力。
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
ZHO
|
任白
|
热情故事
|
热情故事
热情故事
剪裁得体的衣装、清瘦的背影、近乎无声的脚步
剪裁得体的衣装、清瘦的背影、近乎无声的脚步
冷清的街道上,你所讲述的故事被路灯收纳
冷清的街道上,你所讲述的故事被路灯收纳
天黑下来了,要怎么证明
天黑下来了,要怎么证明
它才是热情的,忍耐,等待
它才是热情的,忍耐,等待
把触目的虱子封禁在华美的衣缝里
把触目的虱子封禁在华美的衣缝里
衰落的体面和觉醒的尊严也在那儿
衰落的体面和觉醒的尊严也在那儿
那其实是一个战场,无声的搏杀一直都在持续
那其实是一个战场,无声的搏杀一直都在持续
是的,我们可以用战争验证血液的温度
是的,我们可以用战争验证血液的温度
看它能否烫伤冷兵器肃杀的皮肤,以及故事里
看它能否烫伤冷兵器肃杀的皮肤,以及故事里
从泪水中萃取的盐芒闪闪的词语
从泪水中萃取的盐芒闪闪的词语
我们可以用牺牲验证污水淋头的勇气
我们可以用牺牲验证污水淋头的勇气
无论在嘈杂街巷,还是自己家里
无论在嘈杂街巷,还是自己家里
都不屑于为自己辩难,甚至同样刻薄
都不屑于为自己辩难,甚至同样刻薄
这些没落家史里的调味料,都在自己的命运里值班
这些没落家史里的调味料,都在自己的命运里值班
但清冷的灵魂一直醒着,在头上三尺的地方静坐
但清冷的灵魂一直醒着,在头上三尺的地方静坐
哀伤,怜悯,时刻警戒着陌生的魔鬼
哀伤,怜悯,时刻警戒着陌生的魔鬼
前来制造烂熟的罪孽,这当然是个热情的故事
前来制造烂熟的罪孽,这当然是个热情的故事
母亲和爱人留下的雪路,战乱和时间
母亲和爱人留下的雪路,战乱和时间
对冲的雨天,迷途和歧路织就的广阔版图
对冲的雨天,迷途和歧路织就的广阔版图
每一个沉默的脚印都是红色的,都种下丝丝袅袅的烟缕
每一个沉默的脚印都是红色的,都种下丝丝袅袅的烟缕
这可怕的长征,通向惨淡的笃定,和并未等在尽头的
这可怕的长征,通向惨淡的笃定,和并未等在尽头的
团圆,它并不小,如同一个易碎的酒杯
团圆,它并不小,如同一个易碎的酒杯
盛满滚热的心意,但却不会在最滚烫的时候端给
盛满滚热的心意,但却不会在最滚烫的时候端给
共饮之人,一次安静的晚宴,窗外的风雨
共饮之人,一次安静的晚宴,窗外的风雨
摇动烛火,脸上一闪而过的笑意
摇动烛火,脸上一闪而过的笑意
这就是能留下来的东西,一个悄悄藏起裂纹的罗曼司
这就是能留下来的东西,一个悄悄藏起裂纹的罗曼司
一个酒心巧克力似的热情的礼物
一个酒心巧克力似的热情的礼物
它被吃掉了,华丽的糖纸留在餐桌上
它被吃掉了,华丽的糖纸留在餐桌上
它有力的甜味在舌尖上围成一个小小的院落
它有力的甜味在舌尖上围成一个小小的院落
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T3
|
T4
|
RUS
|
Цензор Дмитрий Михайлович
|
Только ночью
|
Ночью сердце шепчет ложно:
«Все безумное прекрасно».
Утром верить невозможно
В то, что ночью было ясно.
Ночью сердце жадно пело:
«Счастье в страсти беспредельной».
Утром вновь стыдливо тело,
Вновь преступен трепет хмельный…
Только ночью! Отчего же
Так враждебно, так уныло,
Так на счастье не похоже
То, что утро нам открыло?..
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T3
|
LZH
|
张远
|
岁暮寄怀故园亲友
|
一年一万一千里,
马足车轮舴艋舟。
自笑此身浑似叶,
不知于世复何求。
磨牛处处循陈迹,
笼鸟依依忆故丘。
正是羊城梅放日,
瘴云霾雨独登楼。
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
TUR
|
Aleksandr Blok
|
Ne Kadar Zor!
|
Ne kadar zor! İnsan içinde dolaşıp
Ölmemiş gibi numara yapmak,
Ve trajik aşk oyunlarını
Henüz yaşamamışlara anlatmak.
Ve kendi kâbuslarına bakıp da
Duygunun düzensiz fırtınasında bir düzen bulmak
Sanatın sönük alevlerinde
Ölümcül hayat yangınını tanıtmak.
|
T6
|
语言、艺术与创造
|
T6
|
T6
|
T3
|
SPA
|
Enrique Azcoaga
|
Una palabra busca mi desvelo
|
Una palabra busca mi desvelo,
tan pura como el llanto amanecido,
tan joven como un ciervo perseguido,
tan honda, flor de flores, como el cielo.
Una graciosa salve cuyo vuelo
celebre, mayo ileso, tu rendido
sosiego; una palabra sin olvido
que nombre de rodillas tu consuelo.
Un pájaro encendido, una balada,
una canción fragante, una armonía
naciente cual tu brisa salvadora.
¡Tan pura como es limpia tu mirada!
¡Tan joven como nace tu alegría!
¡Tan honda como el alma creadora!
|
T6
|
语言、艺术与创造
|
T6
|
T2
|
T6
|
RUS
|
Дуров Сергей Федорович
|
Жаркое чувство любви не надолго в душе остается
|
Жаркое чувство любви не надолго в душе остается:
Только что вспыхнет оно и угаснет сейчас же. Но пепел
Этого чувства души возрождает в нас новое чувство:
Дружбу, которая нам никогда и ни в чем не изменит.
Так из простого цветка образуется осенью поздней
Плод, услаждающий вкус, обонянье и взгляд человека.
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
ASM
|
প্ৰাণজিৎ বৰুৱা
|
পেট ডাঙৰ মানুহবোৰ
|
মাছৰ বজাৰত ডাঙৰতকৈ ডাঙৰ মাছ বিচৰা মানুহবোৰ ,
খাহী পাঠা লোকেল মূৰ্গীৰ দোকানত দৈনন্দিন অহা যোৱা কৰা মানুহ বোৰ,
সুন্দৰী পত্নী আৰু সন্তান কেইটিমান পিছৰ চিটত বহোৱাই ডাঙৰ গাড়ী চলোৱা মানুহবোৰ ,
মই সাধাৰণতে দেখি থকা ,
ডাঙৰ ডাঙৰ হাঁহি মাৰি কথা কোৱা ,
এওঁলোক
হয় এই এওঁবিলাকেই পেট ডাঙৰ মানুহবোৰ ।
এওঁলোকৰ ভিতৰুৱা কথাবোৰ কি নাজানোঁ ,
কিন্তু বাহিৰত এওঁলোকক বিৰাট
সুখী মানুহ যেন লাগে,
মুখত কিছুমানৰ গহীন ভাব থাকে যদিও ,
প্ৰায় সংখ্যকৰ মুখখন কিন্তু তামোলৰ
ৰঙাৰে ৰাঙলী ,
আৰু ডাঙৰ ডাঙৰকৈ মৰা হাঁহি এটাৰ গৰাকী ,
এওঁলোকৰ ডাঙৰ মাতটোৱেও
চৌপাশ ৰজনজনাই থাকে ।
কোৱা শুনো এওঁলোকৰ কিছুমানৰ
এটা চাকৰি আছে,
আৰু মনে মনে শুনা মতে এওঁলোকৰ চাকৰিটোত বোলে কিবা "ভাল টেবুল " জাতীয় সামগ্ৰী এবিধ আছে,
আৰু কিছুমানৰ ব্যৱসায় ,
যি ব্যৱসায়ত মাহেকীয়া পষেকীয়া
লক্ষাধিক আয় আছে ।
যিয়েই নহওক কিন্তু এই মানুহবোৰৰ সমাজত যথেষ্ট দাম আছে,
বহুত মানুহেই এওঁলোকৰ পিছে পিছে হয় হয় কৰি
উঠা বহা কৰিয়েই থাকে ,
বিভিন্ন উৎসৱ পাৰ্বন , থিয়েটাৰ বা ধৰ্মীয় অনুষ্ঠানৰ পৃষ্ঠপোষক আদিৰ দৰে পদবীৰ সন্মানো
এওঁলোকক যাছে ।
তথাপি এওঁলোকৰ সুখী মুখৰ আঁৰতো হেনো ধেৰ দুখ আছে,
এওঁলোকৰ গনিব নোৱাৰা টকাবোৰৰ দৰে গনিব নোৱাৰা হেনো বহুত অসুখ আছে,
এওঁলোকৰ সম্পত্তিৰ পাহাৰৰ মাজটো সন্তানৰ উদ্ভন্দালি অতপালিৰ সীমাহীন বেদনা আছে,
এওঁলোকৰ টোপনি অহাৰ বাবেও ,
খাদ্য পচন হোৱাৰ বাবেও
অথবা শান্তি পাবৰ বাবেও
বোলে বিভিন্ন ধৰণৰ ঔষধৰ সহায় লাগে ...!
সঁচাকৈয়ে ইমান
ঐশ্বৰ্য শালী , প্ৰভাৱ শালী মানুহবোৰৰ এনে বিলাই দেখি দুখো লাগে...
কিন্তু
এই পেট ডাঙৰ মানুহবোৰৰ বহুতো মানুহ আছলতে সঁচাকৈয়ে সুখী হোৱা মই দেখিছো,
যি বোৰৰ হৃদয় খনো যে
পেটতোৰ সমানেই ডাঙৰ,
বিশাল...!
দেখিছো
যিবিলাকে বিপদত পৰা মানুহক সহায় কৰি ভাল পাই,
যি বিলাকে অনাহাৰ জনক এমুঠি অন্ন খুৱাই সঁচাই শান্তি পাই,
যি জনে নিজৰ অজস্ৰ সম্পত্তিৰ এটা ক্ষুদ্ৰ অংশ নিঃস্ব জন, দুখীয়া মেধাৱী ছাত্ৰ জনৰ সতে ভগাই অলপমান সুখ পায়,
হয়
সেই তেওঁলোক সঁচাকৈয়ে সুখী,
এইধৰণৰ পেট ডাঙৰ মানুহবোৰ
সঁচাকৈয়ে ব্যতিক্ৰমী ,
এওঁলোকে মানুহে মানুহৰ বাবে কথাষাৰ
অন্ততঃ বুজি পায় ।
পুনঃশ্চ
পেট ডাঙৰ মানুহ বোৰ আপোনালোকক এনেকৈ
কোৱা বাবে বেয়া নাপাব ।
জানো বুজো
আপোনালোক যথেষ্ট সক্ষম ,
সেয়ে পাৰে যদি আপোনালোকেই অলপ ভাবক সেইবিলাকৰ বাবে
যি সকল জীয়াই থাকিবলৈ তেনেই অক্ষম,
আনৰ সুখত অলপ সুখী হবলৈ শিকক
মই নিশ্চিত
আপোনালোক আৰু ,
আৰু বহুত বেছিকৈ সুখী হৈ পৰিব ।
--প্ৰাণজিৎ বৰুৱা
১২ জুন ২০১৫
|
T4
|
社会、权力与历史
|
T4
|
T4
|
T3
|
ENG
|
Carl Sandburg
|
The Right To Grief
|
To Certain Poets About to Die
Take your fill of intimate remorse, perfumed sorrow,
Over the dead child of a millionaire,
And the pity of Death refusing any check on the bank
Which the millionaire might order his secretary to
scratch off
And get cashed.
Very well,
You for your grief and I for mine.
Let me have a sorrow my own if I want to.
I shall cry over the dead child of a stockyards hunky.
His job is sweeping blood off the floor.
He gets a dollar seventy cents a day when he works
And it's many tubs of blood he shoves out with a broom
day by day.
Now his three year old daughter
Is in a white coffin that cost him a week's wages.
Every Saturday night he will pay the undertaker fifty
cents till the debt is wiped out.
The hunky and his wife and the kids
Cry over the pinched face almost at peace in the white box.
They remember it was scrawny and ran up high doctor bills.
They are glad it is gone for the rest of the family now
will have more to eat and wear.
Yet before the majesty of Death they cry around the coffin
And wipe their eyes with red bandanas and sob when
the priest says, "God have mercy on us all."
I have a right to feel my throat choke about this.
You take your grief and I mine--see?
To-morrow there is no funeral and the hunky goes back
to his job sweeping blood off the floor at a dollar
seventy cents a day.
All he does all day long is keep on shoving hog blood
ahead of him with a broom.
|
T4
|
社会、权力与历史
|
T4
|
T4
|
T4
|
LZH
|
姜洪
|
題畫
|
碧山髙樹雨初晴,
風動懸蘿雜鳥聲。
簾幙晝垂茅屋靜,
幽人何處斸黄精。
|
T1
|
自然、宇宙与地方感
|
T1
|
T1
|
T1
|
CES
|
Velen, V. A.
|
PÍSEŇ.
|
Na rybníce dřímá
labutěnka bílá
a mdlou sobě hlavu
pod peruti skryla.
Pod peruti skryla,
aby teple snila –
ale kam hlavičku
položí má milá?
Zdali na mé srdce?
Pro mne neposýlá –
snad že pro ni někde
hrsť juž hlíny zbyla.
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
SLV
|
Župančič, Oton
|
Premnogo noč
|
Premnogo noč
sem objemal temo
po tebi hrepeneč,
in stiskajoč
pesti sem bedel
v blazine razrite ihteč.
In vstajali so
in rajali so
pred mano dnevi minoli.
Sončne žarke v laseh,
plamene v očeh
so šli svojo svetlo pot.
Nazaj, nazaj,
mladostni moj raj!
A od nekod
je pritaval glas
onemogel, pijan in teman:
„Nikoli več, nikoli ...“
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T3
|
T3
|
CES
|
Červinka, Otakar
|
Vanda.
|
Dozněly zpěvu sladké melodie,
potleskem hřmícím divadlo se plní;
té bouři ustoupila harmonie:
Thalie chrámem kolem lid se vlní,
nadšených posluchačů četné davy
své s loží kloní, s galerií hlavy
co temný, nad jevištěm dlící mrak,
z nějž vonný dešť ji obletuje kvítí;
ba mnohý plá i jasným ohněm zrak,
jenž více než-li nadšením se svítí.
A opět vzhůru letí opona
a lidé zas potleskem ani syti;
křik, lomoz nechce ustat dokona,
kdy v dík mu platí zrak i poklona –
však ona co – co Vanda asi cítí?
Překrásný jarní večer již se skláněl
a nade šírou, čarokrásnou zemí
jak nové žití větřík se proháněl
a vůni sel i dýchal zvuky těmi,
jež jako tajuplná mluva země,
jak šelestení lásky šepce jemně. –
Růžové tvoří slunka zásvit lemy
tam v západě, kde v modro přechází
tak bledě jasné, čisté, průsvitné,
jak předtucha kdy duší zasvitne,
že v říše lásky cos nás provází.
Jak krásná byla! Klenby azurové
by lepost před tím kouzlem ustoupila,
co ve výrazu jejích očí žije:
z nich netušené tajemství se lije,
z nich sama duše vše své krásy sílá.
Rty v rozpuku jak růže purpurové,
jak červánky na nebi večerním:
dvé družných vlnek, větřík když je líbá
za červánků na břehu jezerním.
Jak krásná byla! Tvář tak čarná, libá!
Ach zdála se jen proto utvořena,
by lásku v srdcích lidských rozsévala,
by nad ubohým slze prolévala,
by tam klečela v nebi, pokořena,
v cherubů sboru, prosíc za hříšníky!
však oko, oko, co se tomu rovná –
ta jemná oka zář – jest nevýslovná!
Kdo zasmutil však, Vando, tvoje líce?
Jaký tvou něžnou duši tísní žal?
Čarovná dívko, proč nezáří více
tvůj zrak, jak druhdy diváky kdy jal,
k obdivu pohnul tolikeré zraky?
rci – ké tvou duši zastínily mraky,
tak nevinnou, tak mladou, tak ach krásnou?
proč čelo tvé to mramorové, svěží
zastírá bol; proč oponou tou řasnou,
kde pokladové vděků skryty leží,
proč s pod jemných těch víček slzy kanou?
či snes’ by svět tě zřít tak zadumanou,
tak smutnou, krásná dívko, nač ty slze?
Leč ona stále hlavu kloní stinnou
a zraky, druhdy jasné – jak ve mlze
jsou – bledé hvězdy za šedého jitra,
a stále z ňader vzdechy vzchází – hynou
jak bublinky z bouřného moře nitra.
„Proč strašný ten jsem učinila slib?
Ach pozdě bude v žití pykat chyb!
Však triumfy minulých právě dnů?
a genia – či utlumit smím vzlet?
a odříci se slávy, skvělých snů,
co z mnohých na mne usmívá se let?!
A vše je v lesku, slávě – všechny strávím
a vše stojí jen jednu – jednu chvíli –
však pokoření, hanba! – cti se zbavím –
O hodinou jen jednou – dojdu k cíli!
Či bohyni se nemám umění,
jejíž jsem kněžkou, obětovat celá?
I čest? – nač váhat v lichém domnění
mnohé již stejné vedlo mínění
a kynula jim slávy dráha skvělá,
pokryta láskou, zlatem, vavříny –
a mně ty cesty navždy zavříny? –
jen pro čest – čest – lidského zlátko čela?“
A opět v bolné city zadumána! –
Tu v duše její hloubí vynořila
ona se strašná chvíle – ona hana,
kdy moc ji bohatcova pokořila –
kdy před tyranem tím se v bídě třásla,
kdy tvrdé jeho srdce s potěšením
cítilo rozkoš nade jejím chvěním
a mysl – jejích na vnadách se pásla –
a panenská se hrdost v duši zrývá
a pevné v ní se budí předsevzetí
a síla zas dřív zmdlelou duší letí:
„Jen pomsta, pomsta pro bídníka zbývá!
jak uražená ženská ctnost ji mívá. –
A zlato, zlato – bože na výsosti!
či násilí dopustíš bídníkovu,
by oddala se dívka do milosti
a duše ctnost podlehla kovu, kovu?“ –
Tu na východním nebi bledé plání
co budící se rána lesklá zoře
polilo svitem luny hvězdné moře,
a vzduchem jemné pozachvělo vání
a větřík, na Dunaji vlnky tvoře
zašeptal v písni tiché jako hoře –
o zašlé mladosti tajemné lkání. –
A šepot vlnek tiše chvěl se z řeky
jak jemná hudba v ucho dívčiny,
jak vábil by v ty temné tišiny,
kde konec hoře – na všechny již věky.
I sklonila zrak v řeky hladinu,
již lehký větřík v laškování čeřil,
kde vzešlé luny svit se stříbrem šeřil,
a návalem jak citů přemožena –
zapěla Vanda v noční tišinu
píseň, jež zvuky hudby provázena.
Kým byla řeč ta sladká postižena,
jež hudbou v duši city nejsvětější
v nás probouzí, – zrazujíc nejskrytější
v ní přání ukrytá – a v slova nezhalená?
Tu, v nepostižitelné, hloubné tůně
se noří duše – matných do propastí,
kde lidský duch, v té říši hrdě trůně,
jest vznešen nad bol, nad pozemské strasti,
jest v onom citů božském rozkochání,
kde zmírá vše, – utichá každé přání,
však duše sama, touhou téměř mroucí,
takořka zosobněna v hudbu onu
tu kráčí v propasť k věčnému jak skonu –
Tu opět touhou v hloubí ňader vroucí
jest nešena v ty přetajemné kraje,
kde upomínka dávná srdcem hraje,
kde září světlo věčně nehynoucí.
Tu opět v bouř, a hromu rachocení
co vichru šum kol duše poletuje
a v přetajemném – bolném osvícení
se v lidstva spásu s mukou obětuje
a pouta vše té lidské bídy drtí,
umírá pro svobodu sladkou smrtí
však – vítěz – v smrti – nad tyranem jásá.
A opět v luzné přejde melodie
co tichá, nevýslovná lásky báje,
jež ohromnými křídly lidstvo kryje
budujíc v srdcích člověčenstva ráje.
Tu zazní výkřik, výkřik zoufalosti!
jako kdy duše v strašných mukách zmírá
a kletba mroucí ústa křečí svírá. –
A teď – jak v pláč ztracenou nad mladostí
se mění zas litujíc toho žití,
jež neuprosná na vždy hubí moc.
Ach v květu mládí – bože! odtud jíti –
Pak temně zazní: s bohem, dobrou noc!
Však ještě jednou se povznáší výše
jak duše pevná, odhodlaná k činu,
jež mužně snáší muka za nevinu,
poslední ozvěna – a zmírá tiše. –
Podivně bylo dívce osamělé,
v tom srdci bol se s mírem teď již střídal.
Trvala dlouhém, trapném u zápase –
teď úmysl však pevný zrát v ní zdá se
a klid na bledém usedá si čele. –
Jak mnohý boj, jejž nikdo neuhlídal,
jen onen snad, jenž v srdce lidstva vidí,
již probojován v lidském svědomí!
Ohromné bojiště je srdce lidí
a málo kdo má o tom vědomí,
co mnohdy v malém tom se světě děje.
Jak mnohé vítězství tu dosaženo,
jež v historii není obsaženo –
slavnější těch, o kterých básník pěje,
kde tisíce životů poraženo! –
Noc postoupala rychle víc a víc,
však s Vandou se podivná stala změna;
tou hudbou byla jako posilněna
a pevně hledí budoucnosti vstříc.
Tu na dvéře se ozve klepání –
Nemohla pochybnosti ani mít –
Ta hodina – to Armin musel být –
a nepokojné všech žil tepání,
ač myslela, že připravena jest,
se ubohé tu dívky zmocnilo.
To klepání, ten o kliku již chřest –
tak odsouzenci ortele zní zvěst –
tak umíráčkem když mu zvonilo
k hodince poslední omračně v sluch,
neb do poslední doufal ještě chvíle.
Nadějí spásy klamnou jeho duch
se kojil – k smrti potupné již píle.
Tu v duši dívky vytanulo heslo,
jež posilujíc prsa hrdost vzneslo:
„Bol za zlato – bol věčný měj on za ně!“
A „dále“ zvolá Vanda odhodlaně.
A byl to on, kol jeho rtů pohrával
odporný úsměv, jenž však chtěl být sladký,
důvěrně dívce dobrý večer dával
a poklonil se jako dvořan hladký.
A dívka jemu pokynula němě,
by místo vzal – i sed’ a pravil jemně:
„Vy víte krásné, přespanilé dítě, –“
„„Vím,““ přetrhne mu řeč tu ona pevně.
„Proč pravě nyní přicházím – vy víte,“
započal opět – k cíli míře zjevně –
„„Jste arcinepřítel jak lidí,
jenž neuprosný, povždy neodbytný,
jak na minutu smlouvy konec vidí,
již duši béře v jícen nenasytný.““
Tak s úsměvem mu trpkým pravila.
„Ach v tom jsem povždy vyhledával čest,
to každého poctivce zákon jest.
A šlechtic – měšťan – v slibu nebuď lest.
A velmi byste jistě chybila,
překrásná Vando, kdybyste snad hněvem
mou péči, starost chtěla odměnit,
již vždy jsem o vás jevil, vaším zjevem
jsa jat. Minulost nelze proměnit
a jistě toho ani nežádáte:
Čím byla byste bez mne bývala,
zda vše, co máte, ode mne nemáte?
Budoucnost pro vás bídu skrývala,
by já se vás byl záhy neujal;
mne trpký pojal v hloubi duše žal,
kdy shledl vás jsem, ana ku lepšímu
jsouc určena, jste opuštěna byla.
Genia zář se vašem v duchu kryla,
zda bez mne světu by se objevila?
Nuž poctivě slib daný splnivšímu
i vy svůj splňte závazek.“ – Tak děl. –
Však strašný pocit nitrem dívky chvěl.
Co platno bohatství, co sláva, krása,
kdy čest je v sázce? – Draze vykoupena!
Ach před sebou – vždy bude zahanbena
a nikde – nikde nesvítá jí spása. –
Tu zarmoucenou hloubí duše její
myšlenka spásy přec se pozachvěla.
I povstala – bolem se prsa chvějí
a sněhobílé roucho, co se bělá
od šíje, nad sníh ještě bělejší,
po postavě té bledé v řasách spělo. –
Nebyla nikdy – nikdy krásnější. –
Ze růží vínek skvoucí vroubil čelo,
dar z posledních triumfů spanilý,
a kolem kadeře se vlnily
tak volně, vnadně, jak by krásné lemy
krásnější ještě obraz vroubily.
Leč nad krásami vynikaly těmi
ty její oči – kouzla krásné duše
tu pojila výrazu v nevýslovném
jak věčného se žití sladké v tuše
k pohledu vznešenosti bohurovné.
A oči ty – jindy tak volné, hrdé,
teď v němé – tiché prosbě na něm tkvějí,
jak obměkčit by chtěly srdce tvrdé.
A nevinnost, jež měla by mít hrozbu,
jen ji pro toho – tak kdo vysmál se jí:
ta povržena – tichou má jen prosbu –
a v prosbě té – již naděj’ poslední.
I stála před ním jak ten cherub s výše
a její hlas zazníval měkce – tiše:
„Vy pán jste mocný, každé vaše přání,
každinkou žádost vaše zlato skojí
o jedné však nemáte slasti zdání:
tom citu, jenž vám blahem hruď napojí,
čin šlechetný kdy v sebezapírání
pro blaho duše jiné vykonáte.
O probuďte v svých prsou taký cit,
on víc vám podá slastí tisíckráte
než rozkoše pozemské rychlý kmit,
dobuďte blaha sobě takového:
O dejte slova zpět mi vám daného
a v modlitbách chci zpomínati vděčně
a povždy vás – co – dobrodince svého,
vám žehnati chci za to věčně, věčně –
O dobuďte si takového blaha!“
„„Výborně přednešeno, moje drahá,
Vám prorokuji dráhu slavnou, skvělou.
Však – ostýchavost pryč – jen buďte smělou
a všechny své soupeře překonáte,
jak výborně vy přednášeti znáte.““
„Ach žádné tedy, žádné slitování!“
dí ona, slední tratíc naději. –
„„O prosím, nechte toho šaškování,
já podle vás si sednu raději.““
I skojila se dívka rozechvělá –
a klidu zas stísněný nabyl duch:
„Jen popřejte mi chvíli“ – klidně děla –
„bych čerstvý mohla nadýchati vzduch.“ –
„„To dobře tak, že jste si rozmyslila –
vy vždy jste překrásná i moudrá byla.““
A nyní stála dívka na balkonu
a vlnky dole tiše šepotaly,
tak tiše, sladce, jak by duší hrály.
A v modré výši luna s nebesklonu
nad vlnkami se tiše vznášela,
jak ku polibku by se skláněla –
vždy níž a níž se nade nimi kloníc,
a nad hrobem jak blaha slzy roníc.
I Vandu svitem stříbra polévala,
jež v jarní noci čarné vnady zřela.
A z jejího, tak překrásného čela,
kol něhož bledá zář se rozsévala,
a z nevyslovné krásy toho oka,
v němž jako odlesk teď se luna chvěla
jak v jezeru stopena – ze hluboka –
před nímž ostatní krása její bledla –
z té celé postavy mluvilo božství. –
Však jaká myšlenek ohromná množství
rej divoký v té dívčí mysli vedla?!
Ubohá dívko, co jsi přetrpěla?
Kdo uhodne, co v duši tvé se dělo?
Zem před tebou se v vnadách mládí skvěla
a žití – žití žádalo si tělo! –
Však hnusnost hříchu duší tvojí chvěla
a pokušení opět zaletělo.
Tu slyš – to hudba sladká zdůlí zněla. –
O ne – to bylo vlnek šepotání.
Jak sladce zní těch božských zvuků vání,
jak vábně kyne hloubný řeky klín
a v něm dlí spása – za ní smrti stín.
A opět jako bolné zastenání
zaznívá hudba temná duší děvy,
vždy víc a víc se blíží rajské zjevy
a níž a níž – se dívka – nížej sklání. –
Již v ony vykouzlené stoupá říše,
kde nehynoucí, čisté slasti kynou,
kde vyvolené duše blíž se vinou.
Zastenal proud – a zase plyne tiše. –
A marně Armin, marně uvnitř čeká. –
Na balkon vkročil – dole plyne řeka
jak jindy klidně, jako tichý sen.
Však její šum zní jako pláč a sten
co lkání pro zesnulou nevinu,
jež záhy v lůně jejím našla hrob;
ach – mladá tak, – a krásná, milá, svěží. –
Již tiše spí, – nade ní vody běží –
a nikdy lásky neuvítá dob. –
Však čistou, skvoucí duši děvinu
či ji též na vždy smrti halí noc? –
To dít-li můžeš – srdce není v tobě. –
Leč vlnky tiše šepotají sobě –
o ne – o ne – o dívko, dobrou noc! –
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T4
|
T2
|
ZHO
|
seraphwing
|
人还是要活得奢侈
|
人还是要活得奢侈
比方看整天的海
织双人毛毯
冲一壶刚好的茶
专心喝完
比方并肩坐着没有交谈
读喜欢的书
再与你交换
比方爱上了人但不要求
只是像花
在他身边打开
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
Subsets and Splits
No community queries yet
The top public SQL queries from the community will appear here once available.