language
stringclasses 81
values | author
stringlengths 1
120
⌀ | title
stringlengths 1
409
⌀ | text
stringlengths 4
32.8k
| theme_code
stringclasses 6
values | theme_category
stringclasses 6
values | deepseek-v3-1-250821
stringclasses 6
values | kimi-k2-250905
stringclasses 6
values | doubao-seed-1-6-lite-251015
stringclasses 196
values |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
ZHO
|
李冬君
|
再次见到你——献给我的对立
|
我是我的对立
生命的每一秒
我与我都在博弈
我打败了我
我便将欲望升级为理想
我击垮了我
我便将理想降解为自己
当我回到我自己
才看到我与我的距离
是色彩奔跑的四季
或者没那么悲观
不过是河岸与河岸的相许
我抓住我的逃离
精神屏息
测量我与我的关系
究竟还有多远
我与我的游戏?
黑暗里
我擦亮一根火柴
幽蓝的烟蒂
跳出一颗
向死亡求证的诡异
灵魂凌迟灵魂
思想绞杀思想
我是我活着的前提
是谁?除了你!
我的另一个我的影子
无论你在哪里
我都是你的对立
我不能宽恕你
因为你是我的唯一
好吧
如果在冬季
再次见到你
我会摘一朵雪花
献给你
我的对立
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T3
|
T3
|
LZH
|
馬去非
|
寄懷英公大師清交
|
雲隠秋鴻水隠魚,
相思難得惠休書。
遥聞養性棲蓮岳,
不肯携筇入帝都。
金殿聖緣應未斷,
玉堂知己漸凋疏。
何人曾得陪高論,
頭戴神羊馬大夫。
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
ZHO
|
北塔
|
馕
|
一团面
被狠狠地揉
被重重地擀
一团面
许多次站起来
又被摁倒
被浇上油
被塞上葱
被装饰上芝麻
一团面
被抓伤
伤口还被
撒上了盐
一团面
被活埋
被饥饿焚烧
被烧得面目全非
一团面
被榨干最后一滴水
被迫交出全部的香味
被装进黑暗的口袋
带着我们去远方朝圣
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T4
|
T3
|
T3
|
HIN
|
Anant Mishra
|
बूढ़ा देश
|
बच कर निकल गई
हाथ आई जिंदगी
मछली जैसे पकड़ में आई-आई
फिसल गई।
चुप चाप मृत्यु की प्रतीक्षा में
बैठा बूढ़ा आदमी
कब तक नाती-पोतों का मुँह देखता रहेगा
दवाई और रोग
पेट की कमजोरी
हड्डियों का कड़कड़ापन
और अतीत का बोझ
वर्तमान में रहने नहीं देता।
मेरा देश एक पुराना देश है
जिसकी आँखों में चमक
कभी-कभी आती है।
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T3
|
T3
|
HUN
|
Somlyó Zoltán
|
X. [LELKEMNEK HALVÁNY GYÖKEREI...]
|
Lelkemnek halvány gyökerei,
mik a szívemben áznak,
megkeseredtek, s mint halálvirág:
pompáznak ők és fáznak.
Bús percek titkos rejtekén,
mint polcon régi könyvek,
még hív egy íz, egy korty, egy csók,
hogy újra létre jöjjek;
de én már élni nem tudok:
szent titkok megkötöttek;
kiittak engem a napok
s az éjjek, a töröttek.
És fölszíttak a csillagok,
önútam belémbotlott.
S hol vágyaimnak éke ég,
ott szám már áment mondott.
Számban a halál tört ize,
már nincsen, ami áltat.
Hűs tagjaimról életem
lassan lefolydogálgat.
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T3
|
T3
|
LZH
|
章天育
|
赠苒容圃少府归养黔中
|
落木萧萧动地寒,
骊歌苦调唱辛酸。
由来至性勤将母,
肯为浮名久恋官。
巫峡三冬愁积雪,
洞庭尺水撼狂澜。
雁行不到衡阳外,
欲寄平安一字难。
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
ARA
|
الشاعر محمد بن عبد الله المعولي
|
قصيدة أيها العاقِلُ الذي شاءَ
|
أيها العاقِلُ الذي شاءَ تَزْو
يجاً من الأقْرِباءِ والبُعَداءِ
ينبَغِي لا تُبْدِى كلاماً ولا تَعْجَ
لْ عَلَى خِطَبةٍ من الأوليَاءِ
قبلَ أن تنظُرَنّ مَن شئتَ منهُمْ
ثم أسقِط مَقالَةَ الجُهَلاءِ
واتّبِع قولَ مُعْوَلِيٍّ فصيحِ
ذي ودَادٍ وانبُذْ مَقالَ الهُذاءِ
قُمْ وبادِر وانظُرْ وسل وتبَصَّرْ
شخصَ من شئتَهُ وراءَ الخِباءِ
وتجَسَّسْ عن طبْعِها وتحسَّسْ
وتَوَسَّمْ في اللَّوْنِ والأعضاءِ
واكتمُ السِّرَّ عن جميع البَرَايا
من رجالٍ تلقَاهُ أو من نِسَاءِ
فيصدُّوكَ عنهُمُ أو يصدُّوا
قلبَ من شئته بغيرِ مِراءِ
فإذا أعجَبتْكَ حُسناً وطَبْعاً
وسَرَى حُبُّها إلى الأحشَاءِ
ثم لا تنظُرَنّ منها حَرَاماً
واتَّقِ الله ذا العُلَى والبَقَاءِ
فاتّخِذْ صاحباً محبّاً حبيباً
يعتَرِى للأُمَّاتِ والآبَاءِ
ويكونُ الذي تُدَبِّرُ مقبولاً
لَدَى الأوليَاءِ والأكْفَاءِ
فإذا القلبُ خِلتَهُ مالَ عنه
لا تجهَّمْ فالخير عند التنَّائي
وإذا لم يكن ودادٌ ولا بُغضٌ
فهذا تراهُ بعد اللِّقاءِ
وإذا كنتَ ذا جَمالِ ومالِ
وشبابِ ونجْدَةٍ وعَلاءِ
وسَخاءِ وعزَّةٍ ورَخاء
وثَرَاءِ فاخطُبْ من الأغنياءِ
لا تُبالي بالمالِ وابذُلْ ولا تبخ
لْ عليهم واختَرْ خِيارَ النساءِ
ذاتَ حُسنٍ وبهجَةٍ وجَمالٍ
باهرٍ في الوَرَى وذات رُواءِ
ليكونَ الفؤادُ منكَ مُرِيحاً
مستَرِيحاً من تَرْحَةٍ وشقاءِ
وتكونَ العيونُ قَانعَةً من
حُسن ليلاهُمُ ومن أَسماءِ
وإذا كنتَ يا بُنَيَّ فقيراً
غيرَ مُثْرِ فاخطُبْ من النُّظَرَاءِ
وإذا كنتَ ذا مَشيبٍ وفَقْرٍ
فعَجُوزاً وَلَّى بغير مِراءِ
وإذا كنتَ ذا مَشيبٍ غِنيّاً
فَطَمَاعِيَّةُ النسا في الثّرَاءِ
لا تتزوَّج قطعاً طليقَةَ زوجٍ
وهْي فيه شديدةُ البُرَحاءِ
والتي تقبَلُ العِطيَّةَ عَيْبٌ
من سوى زوجها بغيرِ إباءِ
والتي ألقت القِناعَ عن الرَّا
سِ ولا تلتحف بثوب الحَياءِ
والتي في النهار تأكل أكْلاً
دائماً لا تزالُ باستِقْصاءِ
والتي لم تمنع ولم تشكُر اللّهَ
عَلَى ما حَوَتْ من الآلاءِ
والتي عِنْدها بنونَ صِغارٌ
وكبارٌ يأْوُونَ وقتَ العَشاءِ
والتي تسكُنُ المقاماتِ في البَرْ
دِ وفي الحَرِّ جانب البَيْداءِ
والتي تسكُنُ الخواجير في الحَر
ر وآباؤها من الغُرَباءِ
فهُمُ الدهرُ يأكلون عليها
عَدِّ عنها لا تغتَرِر بسواءِ
فاحذرنّ التي تُفَرِّق لا تدَّ
خر قطعاً شيئاً من الأشياءِ
كي يقولوا فُلانةٌ ذاتَ جُودٍ
والغَوَاني يُحبِبْنَ قولَ الرُّبَاءِ
واللواتي يأْوين كل بيتٍ
كل حينٍ من غير ما اسِتحياءِ
والتي لا تهمُّها حاجةُ البيت
ت وتأوى منازلَ القُرَباءِ
وكذاكَ الحَمقاءُ لا تقربنْها
فترى الاعوجاجَ في الحمقاءِ
والتي لا تزال في النَّوْمِ دَأْباً
لم تفقْ في صباحها والمساءِ
واللواتي يقُلْنَ كل صباحٍ
هات ما تشتهي بلا إبطاءِ
واحذرنّ العجوز لا تقربنها
فهي للدَّاءِ دهرها والدَّواءِ
فإذا قلت مَن يُخبِّرُني عن
كل هذا يطولُ فيه عَنائي
فأقول اعتمِد وشاوِرْ وشمِّرْ
وتنصَّل تجده في الأماءِ
وهْو لابدَّ أن تُشاوِر حَبْراً
عالماً بالأحوالِ والآراءِ
ذا اختيارٍ وحكمةٍ واعتبارٍ
وقياسٍ وفطنةٍ ودَهاءِ
واخفِ سرّاً عن البرية طُرّاً
لا تُعالم حيّاً من الأحياءِ
فأخاف الأسرار تسرى إلى مَن
هو يفشى الأسرار للبُعَداءِ
فيصدُّوكَ غيرةً ويصدُّوا
عنك مَن تبتغي بغير امتراءِ
لا تقفْ ساعةً إذا ما اتفقتُم
وتزوَّج تسلَمْ من الإلْتواءِ
مثل هذا التعجيل فيه صلاحٌ
فاسمعوني لها خير من الإبطاءِ
فعسَى إن أبطأْتَ يحدث رأْىٌ
من جناب القُرْبَى أو الأصدقاءِ
فقُلوب الورَى تُقِّلبُها الآراء
حيناً كَريشَةٍ في الفضاءِ
وإذا ما امتلكْتَ عَجِّل بعُرْسٍ
خيفَةً من مكايد الأعداءِ
فعسَى تنجح المكابِدُ منهُمُ
فتصُدَّ القلوب بالامتراءِ
لا تزوَّجْ قطعاً بغير مَشُوراتٍ
من الأقرباء والأصدقاءِ
لا ولا ترسلَنَّ غير كريم
ذي ودادٍ وحكمةٍ وصفاءِ
وإذا ما أرسلْتَ فَدْماً غبيّاً
صرت عند الأنامِ كالأغبياءِ
وإذا ما ظفِرْتَ بامرأة ذاتِ
جَمالٍ وسيرةٍ حسناءِ
لا تَزَوَّجْ قطعة عليها ولا
تنظُرْ سواها ياذا التُّقَى والوَفاءِ
لست أَنهى كل البرية عن أن
يجمعوا ضَرَّتين في إيواءِ
لا كبعض لا يستوى عنده الثِّنتا
نِ أقصاه زوجة بالحِراءِ
وكذا بعضهم إذا جمع الثنتين
لا زالَ في عَمىً وعَماءِ
وكذا بعضهم بغير عَناءِ
أربعٌ كلهنَّ في الاستواءِ
لكن الزوجُ إن تعدَّى تداعت
في شقاقٍ زوجانُه وشقاءِ
وتعدِّيه أن يُفَضِّلَ بعضاً
في بيتٍ ومأْكلٍ وعَطاءِ
يبتغى العدل منه والعدلُ صعبٌ
إنما العدل شِيمَةُ الأتقياءِ
وأُوَصِّى الرجالَ باللُّطف واللِّ
ين والجود والنَّدَى للنساءِ
والبشاشات والرِّعاية والإ
حسان جدّاً في شدَّةٍ ورخاءِ
والعَطايا الجِسام من غير مَنٍّ
كي تلينَ القلوبُ بالإعطاءِ
وأُوَصِّى النساءَ بالسمعِ والطا
عة دَأْباً في غُدْوَةٍ ومساءِ
فتحذَّرْ من كل شيءِ كريهٍ
كي يضرَّ الكريهُ بالعذراءِ
وإذا ما أردتَ عُرْساً فبادِرْ
وتغَسَّل ثم اغتسل بالماءِ
وتلَطَّخ من كل عِطرٍ وطيبٍ
وتبخّرْ بالعود أو بالكَباءِ
وإذا كان فيك نَشرٌ كريهٌ
من فَمٍ أو أنفٍ من الأدْوَاءِ
فامضغ الزنجبيلَ من بعد هيلٍ
وأخيه قُرُنفُلٍ بالشراءِ
إن هذا إن كنتَ شخصاً غنيّاً
ليس هذى الأوصافُ للفقراءِ
إن هذى نصيحتي فاسمعتْها
لا تُقابِلْ أخى بالاستهزاءِ
وإذا لم تأخذ بها وبما قلتُ
فأنتَ الغَرِيقُ في الدَّأْماءِ
فأنا الناصحُ الأمينُ ومَن غَشَّ
أخاه فعَزِّهِ بالعَفاءِ
ثم صلّى الإلهُ ما هبَّت الرِّ
يحُ على المصطفى السَّرِيِّ البَرَاءِ
|
T5
|
神圣、超验与智慧
|
T5
|
T2
|
T5
|
LZH
|
王时保
|
湖口县
|
青山一簇几人家,
帘卷湖光日未斜。
好是客船来泊处,
一行官柳暗平沙。
|
T1
|
自然、宇宙与地方感
|
T1
|
T1
|
T1
|
LZH
|
項安世
|
代人得平字
|
遶澗緣崖入,
中間有許平。
更栽桃萬樹,
應得避秦名。
|
T1
|
自然、宇宙与地方感
|
T1
|
T1
|
T1
|
LZH
|
雷鋐
|
婺州道中野望
|
校士扃门草满衙,
出郊极目意无涯。
枫林浥露煊红叶,
荞麦冲寒吐白花。
时到三秋应望雨,
月当初上正思家。
行行山路忘欹险,
赖有同心手共叉。
|
T1
|
自然、宇宙与地方感
|
T1
|
T1
|
T1
|
CES
|
Wünsch, Josef
|
Kvítí z Karmelu. (VI.)
|
Myrrhy kvítí, vonné kvítí,
můj milý jej trhal ráno:
na mých ňádrech láskou spilých
místečka mu buď popřáno!
Buď mu přáno – buď mu přáno,
než se skloní slunko boží:
pak hlavičku kadeřavou
můj milý tam sám si složí!
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
CES
|
Vlašímský, August
|
Stará panna.
|
Oni chtěli, ona ne,
že jsou tuze sprostí;
ona chtěla, oni ne,
že je kůže s kostí.
A tak, můj ty jemine,
je z ní stará panna,
ať si říká nebo ne,
že má Krista pána.
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T3
|
T2
|
RUS
|
Толстой Алексей Николаевич
|
Полдень
|
На косе роса горит,
Под косой трава свистит;
Коростель кричит в болоте,
В пышном поле, от зари,
Распотешились в работе,
Распотели косари.
Солнце пышет желтым жаром,
И звенит трава под жалом:
«По кошнине лапотком
За передним ходоком».
Песни долгие звенят,
Красны девки ходят в ряд;
Расстегнулися паневы,
Тело белое горит…
«Звонче пойте, чернобровы,
Только старый в полдень спит».
Солнце пышет желтым жаром,
И звенит трава под жалом.
«По кошнине лапотком
За передним ходоком».
|
T1
|
自然、宇宙与地方感
|
T1
|
T1
|
T1
|
DEU
|
Rollenhagen, Georg
|
Das IV. capitel.
|
"Jedoch man sich nicht übereil,
Es ist wol gesagt: Eil mit weil!
Laßt uns zuvor um ein beistand
Abschicken in der ratzen land,
Welche recht starke riesen sein,
Ihr drei würgen ein feistes schwein,
Und wenn sie gleich müssen vorweichen,
Können sie den feind so beschmeichen,
Das alles verfault, was sie rüren;
In unserm gschlecht sie den preis füren. –
Den gleichen fast die wassermeus,
Die am wasser habn ihr geheus.
Dazu sind noch die haselmeus
Mit ihren breiten schwenzlein greis,
Gemustert wie die eichhörnlein,
Sollen gern unser beistand sein. –
Für all aber geht gar weit für
Das scharfzenige murmeltier,
Und hamstr, der kornreiche baron,
Des ganzen meusgeschlechtes kron.
Niemand war, der es ihm nachtut,
Er hat ein rechten leuenmut
Und greift zu wie ein wilder ber,
Er nimt den mantier seine wer,
Dringt ihm ab beide spies und schwert,
Dem reuter wundet er sein pferd,
Das er für ihm nicht bleiben kan,
Muß ihm das feld behalten lan;
Darum er wol mit eren tregt
Sein kleid mit buntwerk wol belegt
Wie ein kurfürst und bannerherr.
Wir gönnen ihm billig die er,
Lassen ihn ziehen vornen an;
Die ratzen sollen naher gan;
Endlich wollen wir folgen drauf
Und der haselmeus heller hauf.
Die wassrmeus solln ins wasser springen
Und die feldflüchtigen umbringen;
Die fledermeus von oben rein
Können zufüren große stein
Und auf den feind in aller eil
Abwerfen wie die donnerkeil.
Sonst wollen wir setzen ins gras
Die zeismeus mit der spitzen nas,
Das sie die frösch totbeißen bald,
So warten auf den hinterhalt
Odr uns sonst anstiften gefar;
Denn ihre biß so giftig war,
Das sie die katz zwar fengt und schlegt
Und für ihrn raub sie mit sich tregt,
Aber weder schmecket noch frißt;
Und wo ein riß ihrs zenleins ist,
Die wund voll roter blattern brent
Als die so man carbunkel nent.
Der verwundt auch traurig aussahe,
Der kalte schweiß um ihn herlage,
Das grimmen blehet auf den bauch,
Der kalte harn plaget ihn auch,
Das er endlich daran verdirbt
Und wie an der pestilenz stirbt,
Legt er nicht mit essig die stund
Senf oder knoblauch auf die wund,
Trinkt wermutwein odr tyriak
Und was vom gift erretten mag. –
Hat got wegen der Israeliter
Zween könig der Amoriter
Allein durch der hornissen schar
Aus ihrem land vertrieben gar,
Die ihre stachel nicht vertragen
Konten und ließen sich verjagen:
Viel mer wird der spitzmeuse biß
Den fröschen zusetzen frisch.
Ich hab auch im Joseph gelesen,
Als Moses noch zu hof gewesen
In Egypten, da ihn Thermuth
Erzog und gab viel er und gut
Aus ihres vatern königreich,
Und all kriegsobersten zugleich
Nicht finden konten hülf noch rat
Wider der Moren freveltat,
Denn ihrer in Egyptenland
Viel hundert tausend kamn gerant,
Mordten, beraubten land und leut,
Eilten hinweg mit großer beut;
Das man aber nicht solt nachjagen,
Sie wider plündern und abjagen,
Warfen sie schlangen hinter sich,
Die mit ihrem giftigen stich
Die Egypter zurück abtrieben,
Und sie bei dem raub sicher blieben.
Da sei Moses zum könig kommen,
Hab den krieg gar auf sich genommen
Und ein große meng störch gefangen,
Hungrig gefüret zu den schlangen,
Das sie die fraßen und verjugen;
Darnach sein leut die Moren schlugen,
Alle gefangne ledig machten,
Mit ihn raub und rum davon brachten.
Wolten die menschen sich nicht schemen,
Die störch für kriegesleut annemen:
Warum wolten wir sie nicht bitten,
Das sie mit uns die frösch bestritten?
Sie würden sich nicht lang bedenken,
Den fröschen ihre schnebel schenken.
Wenn das angeht, so ists gemacht,
Wir haben gewonnen die schlacht,
Die frösch vertilget ganz und gar,
Das überbleibt wedr haut noch har;
Und wo ja etlich bleiben solten,
Die sich im see verkriechen wolten,
So wollen wir ihn untergraben,
Das sie kein wasser darein haben,
Sondern im trocken liegen bleiben,
So können wir sie bald vertreiben.
Darum nur immer frisch daran!
Ich will nicht sein der letzte man."
|
T4
|
社会、权力与历史
|
T4
|
T4
|
CUSTOM:动物战争
|
LZH
|
陳此
|
病中吟
|
歷夏經秋冬欲過,
蕭蕭客裡奈儂何。
功名滋味雞嘗肋,
歲月循環蟻走磨。
屋破驚寒風故急,
囊空如洗病偏多。
不如一棹吟歸去,
漸破閒愁強笑歌。
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T3
|
T3
|
RUS
|
Брюсов Валерий Яковлевич
|
Помпеянка
|
"Мне первым мужем был купец богатый,
Вторым поэт, а третьим жалкий мим,
Четвертым консул, ныне евнух пятый,
Но кесарь сам сосватал с ним.
Меня любил империи владыка,
Но мне был люб нубийский раб,
Не жду над гробом: "casta et pudica"*,
Для многих пояс мой был слишком слаб.
Но ты, мой друг, мизиец мой стыдливый!
Навек, навек тебе я предана.
Не верь, дитя, что женщины все лживы:
Меж ними верная нашлась одна!"
Так говорила, не дыша, бледнея,
Матрона Лидия, как в смутном сне;
Забыв, что вся взволнована Помпея,
Что над Везувием лазурь в огне.
Когда ж без сил любовники застыли
И покорил их необорный сон,
На город пали груды серой пыли,
И город был под пеплом погребен.
Века прошли; и, как из алчной пасти,
Мы вырвали былое из земли.
И двое тел, как знак бессмертной страсти,
Нетленными в объятиях нашли.
Поставьте выше памятник священный,
Живое изваянье вечных тел,
Чтоб память не угасла во вселенной
О страсти, перешедшей за предел!
* Чистая и целомудренная (лат.).- Ред.
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T2
|
T3
|
T3
|
ZHO
|
JIANG Tao
|
诗与真
|
6年前,我就来过这儿 带着新鲜的肺和脸 左顾右盼,看个不停 结果,车子撞在半山腰 民族司机被警察带走 我听见身下江水的咆哮 在山中,还有人高声断喝 ——有何贵干? 那时,我无家累,无房产 认真读书,也没超过十年 怎么可能有答案? 结果,他们逼我不停喝酒 说一两个内地笑话 我缺氧,口拙,讲不清 像块石头从雪岭滚下 滚到了车里 又滚回了北京 北京原本圈子多,我怕生 缺钱,女友不小心得了忧郁症 所以主动住到了五环外 其他的一切皆被动 那里小区空气好 人心也绿化,邻居多是 地头蛇,基本没精英 我只能看电视观天下 知道6年来,国家大势向好又向坏 但西部的开发没落空 铁路运来更多背包客 公路运来更多四川妹 他们也狂喜,也呕吐 做梦时,老家也升高三千米 但他们人忠厚,不提问 只把命运和钞票纠缠 结果6年只是一瞬间 他们中的佼佼者 如今,可能已睡在了一起。
|
T4
|
社会、权力与历史
|
T4
|
T4
|
T4
|
FRA
|
Jean-Pierre Claris de Florian
|
Les Deux Lions
|
Sur les bords africains, aux lieux inhabités
Où le char du soleil roule en brûlant la terre,
Deux énormes lions, de la soif tourmentés,
Arrivèrent au pied d’un désert solitaire.
Un filet d’eau coulait, faible et dernier effort
De quelque naïade expirante.
Les deux lions courent d’abord
Au bruit de cette eau murmurante ;
Ils pouvaient boire ensemble, et la fraternité,
Le besoin, leur donnait ce conseil salutaire :
Mais l’orgueil disait le contraire,
Et l’orgueil fut seul écouté.
Chacun veut boire seul : d’un œil plein de colère
L’un l’autre ils vont se mesurant,
Hérissent de leur cou l’ondoyante crinière :
De leur terrible queue ils se frappent les flancs,
Et s’attaquent avec de tels rugissements,
Qu’à ce bruit, dans le fond de leur sombre tanière,
Les tigres d’alentour vont se cacher tremblants.
Égaux en vigueur, en courage,
Ce combat fut plus long qu’aucun de ces combats
Qui d’Achille ou d’Hector signalèrent la rage ;
Car les dieux ne s’en mêlaient pas.
Après une heure ou deux d’efforts et de morsures,
Nos héros, fatigués, déchirés, haletants,
S’arrêtèrent en même temps.
Couverts de sang et de blessures,
N’en pouvant plus, morts à demi,
Se traînant sur le sable, à la source ils vont boire :
Mais pendant le combat la source avait tari.
Ils expirent auprès.
Vous lisez votre histoire,
Malheureux insensés, dont les divisions,
L’orgueil, les fureurs, la folie,
Consument en douleurs le moment de la vie :
Hommes, vous êtes ces lions ;
Vos jours, c’est l’eau qui s’est tarie.
Jean-Pierre Claris de Florian
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T4
|
T3
|
ZHO
|
苏晗
|
纪事:宣武门
|
后来,他们就只是走,不说话。
这城市南边的羊肠小道,斜斜穿过
古榕树典丽的阴影,老狗、
喜鹊、摇蒲扇的人,还有晴空下
略显僭越的歇山顶,
“一定有什么,在暗暗改变。”
到处是绵柔的风,到处
习惯了无知无畏,只梗红了脖子。
环卫工人,蘑菇般游走,
斜肩,着铠甲,训练着肉身
一寸寸变硬。“是啊,像一个将军。”
他俩的目光于是重组,不再
偷瞄彼此隐秘的腹地。
什么在改变?
脚步轻快,攻城略地,点过泥灰色
柔软的背脊。走得太远了,
天也暗下来,湖面亮闪闪的。
有人布阵,有人擂鼓,
只有那风筝的荧光,
挣脱开烽烟遮绕的热岛,睥睨着,
朗照了私生活的泉水。
穷途死巷,自掂斤两,
群鸽轻飘飘,如同街边零售的云。
如何准确地吃饭、跑步,
培养不错误的耐性?
他忍住长途攀登的气喘,而她
舔着山脚的龋齿,想一种过量的甜。
不远处,残锈斑斑的旧河山,
月升一刻即折断成两半。
|
T4
|
社会、权力与历史
|
T4
|
T4
|
T3
|
ARA
|
أبو بكر التونسي
|
قصيدة يَقولون كونوا كالجَزائر انَّها
|
يَقولون كونوا كالجَزائر انَّها
بِلاد عليها العدل مد رواقه
فامسى لَدى هَذي النَصيحة كلنا
يحرك شدقيه لينمي بصاقه
|
T4
|
社会、权力与历史
|
T4
|
T4
|
T2
|
JPN
|
公名
| null |
かせさむみ たまとくたけて たきのうへの あさののくさに ちるあられかな
|
T1
|
自然、宇宙与地方感
|
T1
|
T1
|
T1
|
ARA
|
الشاعر المرقش الأصغر
|
قصيدة ويسبق مطرودا ويلحق طارداً
|
ويَسْبقُ مَطْروداً ويَلْحَقُ طارداً
ويَخْرُج من غمِّ المضيقِ ويَخْرُجُ
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T3
|
T3
|
ARA
|
أم كلثوم بنت عبد ود
|
قصيدة أَسَدانِ في ضيق المكرّ تَجاولا
|
أَسَدانِ في ضيق المكرّ تَجاولا
وَكِلاهما كفؤٌ كريمٌ باسلُ
فَتَخالَسا سلبَ النفوسِ كِلاهما
وَسط المجالِ مجالدٌ ومقاتلُ
وَكِلاهما حسرَ القناعَ حفيظةً
لَم يثنهِ عَن ذاك شغلٌ شاغلُ
فَاِذهب عليّ فَما ظَفرت بمثلهِ
قولٌ سديدٌ ليس فيه تحاملُ
|
T4
|
社会、权力与历史
|
T4
|
T4
|
T2
|
LZH
|
徐坊
|
题女夫卢氏史吉甫编修鹿车偕隐图
|
名山五岳游能遍,
繄向子平最堪羡。
纵令晚不知所终,
苍莽尘寰何足恋。
相攸我昔得史生,
崭然头角何峥嵘。
手把一编日吟诵,
嗟余荒落惭冰清。
陵谷迁移兵火盛,
伤时衰泪如泉迸。
风尘浩浩闭閒门,
与尔相依以为命。
熊耳双尖洛浦深,
梦中归路渺难寻。
布裙椎结相料理,
不负平生教女心。
阿舒二八泉明老,
遗山羁旅阿茶小。
何时婚嫁愿能偿,
使我一生心事了。
大黉小黉高凌空,
春花如雪秋叶红。
便携德耀入山去,
年年常住画图中。
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
LZH
|
佛旸
|
建隆寺题壁
|
建隆何代寺,
彰武旧招提。
一径秦松里,
孤云蜀岭西。
台荒花落去,
客至鸟空啼。
落日江峰远,
微吟过小溪。
|
T1
|
自然、宇宙与地方感
|
T1
|
T3
|
T1
|
ARA
|
الشاعر جعفر الخطاط
|
قصيدة مَا زلتُ مَجهولاً وَ حُبّكَ يَكبُرُ
|
مَا زلتُ مَجهولاً، وَ حُبّكَ يَكبُرُ
وأجوبُ هذا الليلَ فيكَ أفكِّرُ
مُتَسَائلاً عَنّي، وَ لستُ أدلّني
وأعودُ مَجهولَ الخُطى أتَعَثَّرُ
يَا شَاغِلَ العَينينِ كيفَ سَلَبتَني؟
ووَقَعتُ في مَحظورِ مَا أتحَذَّرُ
يَا سَارِقَ الأنفاسِ كيفَ عَبثتَ بي؟
وأنا الكتومُ، الحَاذِقُ، المُتَحَذّرُ
هَذي العيونُ الهَاجراتُ تَهَجّدي
وخُفُوقيَ المَجنونُ كيفَ يُفَسَّرُ
جِدْ لي جَوَاباً للسؤالِ لكي تَرى
إنّي أحبَّكَ فوقَ مَا تَتَصوَّرُ
آمَنتُ انَّ الحُبَّ فيكَ نُبوءَتي
وهواكَ شبه الموتِ لا يَتَكرَّرُ
فَفَديتُ فيكَ الأصغرينِ وَ لم أزل
أخشى بأنّي بالوَفاءِ مُقَصِّرُ
هَذي مَعاذيري أتَتْكَ فعُدْ لَهَا
وارحَمْ عَليلاً بِالهَوى يَتَعَذّرُ
مَنفَايَ أنتَ وَ مَنْ سِواكَ يُعيدُ لي
روحي، وَ مَنْ ذَا عَن جَفاكَ يُصَبّرُ؟
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
LZH
|
朱衣
|
興國寺
|
寺外春江晴可憐,
訪僧江寺萬花鮮。
春風歲歲看花伴,
只與高僧共酒船。
|
T1
|
自然、宇宙与地方感
|
T1
|
T5
|
T1
|
LZH
|
欒景初
|
賈太傅祠
|
洛陽少年善哭世,
憂危震動明天子。
閶闔晨開絳灌入,
夜半虚勞諭温㫖。
筆下經綸至今在,
後人叢生此人死。
洞庭水接瀟湘來,
中流白日常陰雷。
漢庭吞聲迄今日,
一掬灑入滄溟開。
英雄學術㑹須爾,
媕阿者流安在哉。
|
T4
|
社会、权力与历史
|
T4
|
T4
|
T4
|
ITA
|
Giovanni Pascoli
|
XII. I ciechi
|
Siedono lungo il fosso, al solleone,
fuor dello stormeggiante paesello.
Passa un trotto via via tra il polverone,
una pesta, un alterco, uno stornello:
e da terra una grave salmodia
si leva, una preghiera, al lor cospetto.
— Il nostro pane — gemono via via:
il nostro, il nostro: tu, Gesù, l’hai detto.
|
T4
|
社会、权力与历史
|
T4
|
T4
|
T5
|
FRA
|
RENAUD, Armand
|
L’Hirondelle blessée
|
J’étais allé chasser sur le bord de la mer.
Libre et seul, enivré de marcher au grand air,
Je regardais le flot s’arrêter sur la rive,
D’après l’ordre éternel qui de l’espace arrive.
A la bouche du fleuve où nagent les saumons,
Entre les rochers gris couverts de goémons,
J’allais, et je laissais entrer dans ma poitrine
Ce souffle âcrement pur, cette senteur marine
Qui colorait ma joue et qui me rendait fort.
Sans avoir rien tué, je rentrais dans le port,
Lorsqu’au dessus de moi j’entendis un bruit d’aile.
Je fis tomber l’oiseau. C'était une hirondelle.
Elle n’était pas morte encor ; mais vainement
Elle essayait de fuir. Son aile tristement
Pendait, saignait, et tout son ventre était un crible.
Pourtant, plus que le sien mon mal était horrible
A sentir sous ma main son cœur chaud qui battait,
A voir son doux regard qui sur moi s’arrêtait.
J’aurais fini ses maux en lui brisant la tête.
N’osant pas, j’emportai chez moi la pauvre bête.
J’étais triste. En dépit de mon esprit moqueur,
Les cris qu’elle poussait répondaient dans mon cœur.
Car moi, la créature orgueilleuse et rebelle,
Toujours prête à trouver la nature cruelle,
Je venais, sans raison et par ma volonté,
De commettre une vaine et froide cruauté.
Il m’était apparu, fendant l’azur qui vibre,
Une hirondelle heureuse, inoffensive et libre,
Forme ailée et charmante au vol capricieux,
Éprise comme moi de la clarté des cieux.
Et je l’avais frappée, et j’avais sur la grève,
Avec son corps saignant, précipité son rêve.
Je m’étais renié, j’avais persécuté,
Homme, l’indépendance, artiste, la beauté,
Au lieu de saluer l’hôte que Dieu m’envoie,
Au lieu de respecter la faiblesse et la joie,
J’en avais eu mépris, et, le front haut, l’œil fier,
En face du soleil, en face de la mer,
Sur l’oiseau qui chantait j’avais commis le crime.
Vers le soir, de nouveau, j’allai voir ma victime,
Elle ne faisait plus ni mouvements ni cris,
Ses yeux avaient perdu leur éclat ; je compris
Que pour l’oiseau blessé venait l’heure de l’ombre.
Espérant que la mort lui paraîtrait moins sombre
Sur les bords où jadis il fut, à peine éclos,
Rapide je repris la route des grands flots.
Debout sur l’Océan comme un disque qui roule,
Le soleil de ses feux diamantait la houle.
La terre, à l’orient, immobile et sans bruit,
Se livrait lentement au baiser de la nuit.
Quand j’eus posé l’oiseau sur la roche connue,
Il tendit faiblement ses ailes vers la nue,
Il regarda la mer superbe, ce miroir
Où, pendant qu’il volait, le suivait un point noir.
Puis un tressaillement l’ébranla. Sa paupière
S’éteignit. Il tomba, raide et froid, sur la pierre.
C’était l’heure du flux ; lui, quand il veut, si fort,
Il vint tout doucement effleurer l’oiseau mort,
A plaisir l’entoura de son onde fidèle ;
Et bientôt, loin de l’œil des hommes, l’hirondelle
Roula dans l’Océan tumultueux et beau,
Qu’elle avait pour patrie et qu’elle eut pour tombeau.
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T3
|
T3
|
LZH
|
孔淘
|
題明慶塔院
|
古寺尋清賞,
梯雲出薜蘿。
舉頭知日近,
極目得天多。
別嶂千屏列,
長江一带過。
常聞淨居境,
況此復如何。
|
T1
|
自然、宇宙与地方感
|
T1
|
T5
|
T1
|
ITA
|
Giovan Battista Strozzi il Vecchio
|
CCXCV
|
Sparito il sol, che dentro il mio cor fosco
ardea sì dolcemente;
o luci, o tutte altrui dolcezze spente,
anzi converse in tosco,
e converse ohimé sì lungamente,
come quelle dell'aspro e sempre nosco
irato Cielo oscuro,
cui più né tuon, né fiamme od altro io curo.
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
LZH
|
丘丹
|
和韋使君聽江笛送陳侍御
|
離樽聞夜笛,
寥亮入寒城。
月落車馬散,
悽惻主人情。
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
ASM
|
সত্যম কুমাৰ চাহু
|
শেষ
|
নজনাকৈয়ে এদিন ওচৰ চাপিছিলো
নভৱাকৈয়ে সকলো সপি দিছিলো
নিজকে হেৰুৱাই পেলাইছিলো
ঠিক বিজুলিৰ পোহৰত হেৰাই যোৱাৰ দৰেই
চিক-মিক জোনাকী পৰুৱাৰ আভা ।
এতিয়া আৰু বাট নাচাও
এটা নতুন পূৱাৰ বাৱে
নোখোলো আৰু খিৰিকি
এচেৰেঙা ৰদৰ বাবে
এই উৰুঙা পঁজাত নাইযে আৰু এপদো সম্পদ
যাৰ বাবে মই সপোন দেখিম ।।
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T3
|
T3
|
LZH
|
于祉燕
|
游道士谷
|
入山若入瓮,
石棱啮履敝。
划然一壁开,
青松蟠腹内。
息足老子宫,
啜茶文公地。
鼓钟谢凡响,
鸡犬含仟意。
蹇裳清流中,
抛杖白云外。
绝顶长啸罢,
一掷尘埃事。
|
T1
|
自然、宇宙与地方感
|
T1
|
T5
|
T1
|
ARA
|
الشاعر محمد حسن المظفر
|
قصيدة صبوت وقد سقانى الشوق صابا
|
صبوت وقد سقانى الشوق صابا
ولم أر صبوتي إلا صوابا
وبنت ولي فؤاد مستهام
يرى عذب السلو له عذابا
رحلت وقلبي المعمود آبا
إليك فقلت ترجع قال آبى
وقد أودعته لك فارع فيه
ودادي أنه لهواك ذابا
فأمست تحسد القلب المعنى
عيوني كي يعاني ذا الجنابا
فيا قلبي ألا أبلغه حالي
وقل ودعته صباً مصابا
يبيت مسهداً سهران طرف
قريح الجفن ينسكب انسكايا
فمنلي لو يحل سواد عيني
كما هو في سويدا القلب ذابا
وتجمعني وخير أخ ودود
دياراً أخصبت فيه جنابا
فاشهد واحداً في العز فرداً
فتى طابت مآثره وطابا
حليف الفضل والأفضال قدماً
ومن ملأت أياديه الرحابا
محمد الرضا الزاكي اصولا
رضي الفرع ندبا مستطابا
ألا يا نسمة الأسحار هبي
لمن سلكت مواهبه الرقابا
وعني بلغيه سلام عان
به حضرت مودته وغابا
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T5
|
LZH
|
齊己
|
送禪者遊南岳
|
忽隨南櫂去衡陽,
誰住江邊樹下房。
塵夢是非都覺了,
野雲心地更何妨。
漸臨瀑布聽猨思,
却背岣嶁有鴈行。
想到中峰上層寺,
石窗秋霽見瀟湘。
|
T5
|
神圣、超验与智慧
|
T1
|
T5
|
T5
|
DEU
|
Arent, Wilhelm (Hg.)
|
Berliner Abendbild
|
Wagen rollen in langen Reih'n,
Magisch leuchtet der blaue Schein.
Bannt mich arabische Zaubermacht?
Tageshelle in dunkler Nacht!
Hastig huschen Gestalten vorbei,
Keine fragt, wer die and're sei,
Keine fragt dich nach Lust und Schmerz,
Keine horcht auf der andern Herz.
Keine sorgt, ob du krank und schwach,
Jede rennt dem Glücke nach,
Jede stürzt ohne Rast und Ruh
Der hinrollenden Dirne zu.
Langsam schlendr' ich im Schwarm allein –
Magisch leuchtet der blaue Schein.
Kaufmann, Werkmann, Student, Soldat,
Bettler in Fetzen, Hure im Staat.
Rechnend drängt sich der Kaufmann hin.
Rechnet des Tages Verlust und Gewinn.
Werkmann bebt vor der Winters Noth:
„Fänd' ich, ach fänd' ich mein täglich Brod!
Hungernd wartet die Kinderschaar,
's ist ein böses, ein böses Jahr.“
Bruder Studio zum Freunde spricht:
„Warte, das Mädel entkommt uns nicht!
Siehst du, sie guckt; brillant, famos!
Walter, nun sieh' doch – die Taille bloß!“
Steht der Gardist in Positur,
Weil der Hauptmann vorüber fuhr,
Ließ seine Donna im Stich – allein:
„Ja, liebste Rosa, Respekt muß sein.“
„Blumen, Blumen, o kauft ein Bouquet,
Rosen und Veilchen, duftend und nett!
Bitte, mein Herr, ach so sei'n Sie so gut!“
„Scheer' dich zum Teufel, du Gassenbrut!
Retzow, auf Ehre, wahrer Skandal.“
„Unter Kam'raden ganz egal.“
„Sehen Sie, bitte! Grandiose Figur,
Wirklich charmant, merveilleuse Frisur.“
„Echt garantirt? Doch das macht nichts aus.
Hm! Begleiten wir sie zu Haus?“
„Neuestes Extrablatt! Schwurgericht!“
Hei, das drängt sich neugierig dicht.
„So ein Schwindler, ein frecher Hund,
Schlägt erst todt und leugnet es rund.“
Wie das rasselt, summt und braust!
Wie es mir vor den Ohren saust!
Jahrmarkt des Lebens, so groß – so klein!
Magisch leuchtet der blaue Schein.
|
T4
|
社会、权力与历史
|
T4
|
T4
|
T4
|
BEN
|
গাজী মাজহারুল আনোয়ার
|
তুমি কাছে এসো বন্ধু
|
তুমি কাছে এসো বন্ধু আমি ভালোবাসা পেতে চাই,
আমি মনের মানুষ হতে চাই।
তুমি কাছে এসো বন্ধু আমি ভালোবাসা পেতে চাই,
আমি মনের মানুষ হতে চাই।
আমার মনেরই আসা ওগো দাওনা মিটিয়ে,
ধন্য করো আমারে প্রেমের পরশ দিয়ে।
তোমার চলার পথে সাথী হতে যে চাই,
আমি মনের মানুষ হতে চাই।
তুমি কাছে এসো বন্ধু আমি ভালোবাসা পেতে চাই,
আমি মনের মানুষ হতে চাই।
আমায় একাকি ফেলে দূরে যেওনা চলে,
দুঃখ নিয়ে জীবনে ভাসি চোখেরই জলে।
ভেঙ্গে পায়েরই শিকল হারিয়ে যেতে যে চাই,
আমি মনের মানুষ হতে চাই।
তুমি কাছে এসো বন্ধু আমি ভালোবাসা পেতে চাই,
আমি মনের মানুষ হতে চাই।
তুমি কাছে এসো বন্ধু আমি ভালোবাসা পেতে চাই,
আমি মনের মানুষ হতে চাই।
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
ENG
|
Le Gallienne, Richard
|
A BALLAD OF THE KIND LITTLE CREATURES
|
I had no where to go,
I had no money to spend:
“O come with me,” the Beaver said,
“I live at the world's end.”
“Does the world ever end!”
To the Beaver then said I:
“O yes! the green world ends,” he said,
“Up there in the blue sky.”
I walked along with him to home,
At the edge of a singing stream —
The little faces in the town
Seemed made out of a dream.
I sat down in the little house,
And ate with the kind things —
Then suddenly a bird comes out
Of the bushes, and he sings:
“Have you no home? O take my nest,
It almost is the sky;”
And then there came along the creek
A purple dragon-fly.
“Have you no home?” he said;
“O come along with me,
Get on my wings — the moon's my home” —
The dragon-fly said he.
The Bee was told by a young Bat
A man had need of home;
He flew away at once, and said
“Come to my honeycomb!”
Even the butterfly,
A painted hour;
Said to the homeless one:
“I know a flower.”
The Ant came slowly,
Late, of course, but still
Bringing the tiny welcome
Of his hill.
The tired turtle,
Fumbling through the wood,
Came, asking hospitably
“If I would?”
Even a hornet came,
With sheathed sting,—
He never yet had seen
So lost a thing!
There was his nest
Up in the singing boughs,
Among the pears,
A fragrant humming house.
And even little
Stupid things that crawl
Among the reeds, deeming
That that is all,
Came a long weary way
To bid me home.
A snake said:
“In the world there is a place
Where you can lie
And dream of her white face.”
The moss said: “Your blue eyes
Need my green sleep”;
The willow said: “Ah! when
You weep I weep.”
Wonderful earth
Of little kindly things,
That buzz and beam
And flitter little wings!
Over the sexton's grave
The growing grass
Cried out: “Come home!
I am alive, alas!”
|
T1
|
自然、宇宙与地方感
|
T1
|
T1
|
T1
|
LZH
|
呂夏卿
|
謁張相公祠
|
天以伊皋生百越,
力回堯舜作開元。
波濤漏網魚龍活,
日月無光螮蝀昏。
一自漁陽鼙鼓起,
九重方憶老臣存。
|
T4
|
社会、权力与历史
|
T4
|
T4
|
T4
|
ITA
|
Gasparo Gozzi
|
I poeti son oggi salmonei
|
I poeti son oggi salmonei,
che imitan Giove nel romor dei tuoni.
La poesia è lampi e nuvoloni
non han freno i cavalli pegasei.
Apollo va gridando: "o asso o sei!"
Voi volete esser tristi, o esser buoni,
far gargagliate, ovvero far canzoni?
Sturatevi gli orecchi a' detti miei.
Cantate solo quando il cor si desta:
non vi spremete ognor concetti e sali,
collo strettoio, fuori della testa.
Studiate i sentimenti naturali,
e fate che uno stil vario li vesta,
e che or s’alzi al bisogno ed ora cali.
Lo star sempre sull'ali,
non lascia andar del pari col soggetto,
né ben vestir le immagini col detto.
Avrò sempre a dispetto
quell’armonia, che ognor suona a distesa,
come fan le campane di una chiesa.
Ma, sanamente intesa,
corre col cervo , è lenta col bue lento,
mormora col ruscel, fischia col vento.
Compassate l'accento,
ch' or qui, or qua lo stile affretti o aggravi.
Queste dell' armonia sono le chiavi".
|
T6
|
语言、艺术与创造
|
T6
|
T6
|
T6
|
ITA
|
Giovanni Visconti Venosta
|
La partenza del crociato, ovvero il prode Anselmo
|
Lo scolaretto aveva cominciata la sua poesia così:
"Passa un giorno, passa l'altro
Mai non torna il prode Anselmo,
Perché egli era molto scaltro
Andò in guerra e mise l'elmo..."
Passa un giorno, passa l'altro
Mai non torna il prode Anselmo,
Perché egli era molto scaltro
Andò in guerra e mise l'elmo...
Mise l'elmo sulla testa
Per non farsi troppo mal
E partì la lancia in resta
A cavallo d'un caval.
La sua bella che abbracciollo
Gli diè un bacio e disse: Va!
E poneagli ad armacollo
La fiaschetta del mistrà.
Poi, donatogli un anello
Sacro pegno di sua fé,
Gli metteva nel fardello
Fin le pezze per i piè.
Fu alle nove di mattina
Che l'Anselmo uscia bel, bel,
Per andare in Palestina
A conquidere l'Avel.
Né per vie ferrate andava
Come in oggi col vapor,
A quei tempi si ferrava
Non la via ma il viaggiator.
La cravatta in fer battuto
E in ottone avea il gilè,
Ei viaggiava, è ver, seduto
Ma il cavallo andava a piè.
Da quel dì non fe' che andare,
Andar sempre, andare andar...
Quando a piè d'un casolare
Vide un lago, ed era il mar!
Sospettollo... e impensierito
Saviamente si fermò.
Poi chinossi, e con un dito
A buon conto l'assaggiò.
Come fu sul bastimento,
Ben gli venne il mal di mar,
Ma l'Anselmo in un momento
Mise fuori il desinar.
La città di Costantino
Nello scorgerlo tremò
Brandir volle il bicchierino
Ma il Corano lo vietò.
Il sultano in tal frangente
mandò il palo ad aguzzar,
ma l'Anselmo previdente
fin le braghe avea d'acciar
Pipe, sciabole, tappeti,
Mezze lune, jatagan,
Odalische, minareti,
Già imballati avea il Sultan.
Quando presso ai Salamini
Sete ria incominciò,
E l'Anselmo coi più fini
Prese l'elmo, e a bere andò.
Ma nell'elmo, il crederete?
C'era in fondo un forellin
E in tre dì morì di sete
Senza accorgersi il tapin.
Passa un giorno, passa l'altro,
Mai non torna il guerrier
Perch'egli era molto scaltro
Andò in guerra col cimier.
Col cimiero sulla testa.
Ma sul fondo non guardò
E così gli avvenne questa
Che mai più non ritornò.
|
T4
|
社会、权力与历史
|
T4
|
T4
|
T4
|
ENG
|
Call, Frank Oliver
|
THROUGH A LONG CLOISTER
|
Through a long cloister where the gloom of night
Lingers in sombre silence all the day,
Across worn pavements crumbling to decay
We wandered, blindly groping for the light.
A door swung wide, and splendour infinite
Streamed through the painted glass, and drove away
The lingering gloom from choir, nave and bay,
And a great minster's glory met our sight.
Blindly along life's cloister do we grope,
We seek a gate that leads to life immortal,
We see it loom before us dim and vast,
And doubt's dark shadow's veil the light of hope:
When lo, Death's hand flings wide the sombre portal,
And light unfading meets our gaze at last.
|
T5
|
神圣、超验与智慧
|
T5
|
T5
|
T3
|
FRA
|
Charles de Vion d'Alibray
|
Tirsis, laisse parler le vulgaire insensé
|
Tirsis, laisse parler le vulgaire insensé
Et n'ecoute jamais sinon ta conscience,
Chez elle seulement est le siege dressé
Qui doit te condamner ou prendre ta deffense,
Le plus beau de tes ans s'en va tantost passé,
Et tu n'as pas de vivre encore la science ;
Ton esprit hors de soy se trouve balancé
Et suit d'un faux honneur la trompeuse apparance.
De moy, que les clameurs d'un vulgaire indiscret,
Viennent pour me troubler dans mon calme secret,
Mon calme n'en sera que plus grand et plus ferme.
Ce n'est qu'un vent qui bruit autour de ma maison
Et qui frappant en vain la porte que je ferme
En fait mieux reposer mes sens et ma raison.
Charles Vion d'Alibray
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T5
|
T3
|
LZH
|
俞体莹
|
山观即事
|
落日空林散紫烟,
满阶瑶草碧芊芊。
梦回虚阁云侵榻,
诗和高僧鹤寄笺。
列岫当窗开画嶂,
双流合涧奏冰弦。
凭栏极目层峦外,
采药馀风未渺然。
|
T1
|
自然、宇宙与地方感
|
T1
|
T1
|
T1
|
LZH
|
福喜
|
病起
|
小疾才三日,
幽情减二分。
对花疏把酒,
倚槛懒看云。
暑气先秋逼,
喧声近市闻。
更兼吟太苦,
瘦不让休文。
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T3
|
T3
|
ARA
|
عرفجة الخزاعية
|
قصيدة ودعنا فارس بشكته
|
ودعنا فارس بشكته
في ملتقى الخيل خالياً ورقه
بطعنة نواعرها عند
مجال الخيول متفقة
تمج من صابك على بشر
كأنما ثوبه به علقه
لما رأى عامراً وأخواتها
على عتاق لوقعها صلقه
يزجون خوص العيون شازبة
كأنها بالحبيك منبفقة
جرد خماص البطون لاحقة
سيوفهم في أكفهم أنقة
ساقوه الينا الكماة معلمة
يقودها في عناقها العرقة
جهين لا تقطعي مودتنا
وحلفنا والخيول منطلقة
واسجحي اذ ملكت في مهل
وارعي جواراً حباله علقه
أفلح من جاره خزاعة في الجذب
وبيض الصفاح مؤتلقة
|
T4
|
社会、权力与历史
|
T2
|
T4
|
T4
|
ENG
|
Guest, Edgar A.
|
Looking Back
|
I might have been rich if I'd wanted the gold instead of the friendships I've made.
I might have had fame if I'd sought for renown in the hours when I purposely played.
Now I'm standing to-day on the far edge of life, and I'm just looking backward to see
What I've done with the years and the days that were mine, and all that has happened to me.
I've given my time to the children who came; together we've romped and we've played,
And I would n't exchange the glad hours spent with them for the money that
I might have made.
I chose to be known and be loved by the few, and was deaf to the plaudits of men;
And I'd make the same choice should the chance come to me to live my life over again.
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T3
|
T2
|
ARA
|
شمس الدين الكوفي
|
قصيدة ارفق بصب لا يريد سواكا
|
ارفق بصب لا يريد سواكا
قد صار من فرط السقام سواكا
أسكنته ربع الغرام فيا له
من ساكن لا يستطيع حراكا
بالله من أفتاك في سفك الدما
حتى تسلط طرفك الفتاكا
كم لي بأكناف الأجيرع وقفة
علي وادي الأراك أراكا
كم صامت بالوجد بنطق حاله
هذا وكم شاك فؤادي شاكا
ضرب الغرام على النفوس سراداً
والحسن مد على العقول شباكا
كيف الخلاص من الحمى وبربعه ال
غزلان تنصب للأسود شراكا
وارحمتا لذوي الوى من جاهل
متعقل ومغفل يتذاكى
قالوا هلكت بحبه فرحمت من
من جهله عد النجاة هلاكا
كفوا فما أحلى عذابي في الهوى
عندي إذا كان المعذب ذاكا
يا صاحبي عرج بجرعاء الحمى
فهناك رؤية من تراه هناكا
عرب يعز المحتمي بجنابهم
والعرب ما زالت تعز كذاكا
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
LZH
|
張籍
|
泗水行
|
泗水流急石纂纂,
鯉魚上下紅尾短。
春冰銷散日華滿,
行舟往來浮橋斷。
城邊魚市人早行,
水煙漠漠多棹聲。
|
T1
|
自然、宇宙与地方感
|
T1
|
T1
|
T1
|
LZH
|
張邵
|
送鄧城令王該致仕
|
碌碌紅塵三十年,
一官今喜賦歸田。
此行正值鱸魚美,
好向鄞江買劍船。
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T3
|
T2
|
T2
|
BEN
|
হুমায়ুন আজাদ
|
দ্বিতীয় আগমন
|
বড়ো থেকে বড়ো বৃত্তে পাক খেতে খেতে
বাজ শুনতে পায় না বাজের প্রভুকে;
সবকিছু ধ’সে পড়ে; কেন্দ্র ধ’রে রাখতে পারে না;
নৈরাজ্য ছড়িয়ে পড়ে সারা বিশ্ব জুড়ে,
ছাড়া পায় রক্তময়লা প্রবাহ, আর চারদিকে
আপ্লাবিত হয় নিষ্পাপ উৎসব;
শ্রেষ্ঠরা সমস্ত বিশ্বাসরিক্ত, যখন নষ্টরা
পরিপূর্ণ সংরক্ত উৎসাহে।
নিশ্চয়ই কোনো প্রত্যাদেশ এখন আসন্ন;
নিশ্চয়ই দ্বিতীয় আগমন এখন আসন্ন;
দ্বিতীয় আগমন! যেই উচ্চারিত হয় ওই শব্দ
অমনি মহাস্মৃতি থেকে এক প্রকাণ্ড মূর্তি
পীড়া দেয় আমার দৃষ্টিকে: কোথাও কোন মরুভূর বালুর ওপরে
সিংহের শরীর আর মানুষের মুণ্ডধারী এক অবয়ব,
সূর্যের মতোন শূন্য আর অকরুণ এক স্থিরদৃষ্টি,
চালায় মন্থর উরু, আর তাকে ঘিরে
সব কিছু ঘূর্ণিপাকে ছায়া ফেলে মরুভূর বিক্ষুদ্ধ পক্ষীর।
অন্ধকার নামে পুনরায়; তবে আমি জানি
বিশ শতাব্দীর পাথুর নিদ্রাকে
একটি আন্দোলিত দোলনা পরিণত করেছে বিক্ষুদ্ধ দূঃস্বপ্নে,
কোন্ রুক্ষ পশু, তার সময় এসেছে অবশেষে,
জন্ম নেয়ার জন্য জবুথুবু কুশ্রী ভঙ্গিতে এগোয় বেথলেহেমের অভিমুখে?
মূলঃ ডব্লিউ বি ইএট্স্
|
T4
|
社会、权力与历史
|
T4
|
T5
|
T4
|
LZH
|
顧起元
|
蘆溝橋
|
西山籠霧曉蒼蒼,
一線桑乾萬里長。
最是征夫望鄉處,
蘆溝橋上月如霜。
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
DEU
|
Albert Roderich
|
Die Schülerin
|
Zum Dorfschulmeister kam Frau Antje Kramm.
Das Alter hat ihr weißes Haupt gebeugt,
Und mühsam nur bewegt sie sich an Krücken.
»Grüß Gott, Großmütterchen, was führt Euch her?«
»Herr Lehrer, ich will lesen lernen.« – »Wie?!«
»Ja, ich will lesen lernen.« – »Mutter Antje,
Vergebt, wie alt seid Ihr?« – »Wenn ich's erlebe,
Am nächsten Sonntag bin ich sechsundsiebzig.«
»So lange ging es ohne das – und jetzt –
Warum wollt Ihr denn jetzt noch lesen lernen?«
Bis an die weißen Haare überzog
Das furchenreiche Antlitz dunkle Röte.
»Egal, warum, ich will's ja nicht umsonst.
Und wollt Ihr's nicht, so geh ich zum Herrn Pfarrer.«
»Ei, ei, ich will wohl – aber, Mutter Antje,
Das Lesenlernen, glaubt mir, ist nicht leicht.«
Und Mutter Antje lernte, lernte schnell.
Die halberloschnen Augen mühten sich,
Die letzte Kraft vergeudend, und das Haupt,
Das altersschwache, in die Hand gepreßt,
Die zitternde, übt ungewohntes Tun.
Und als Frau Antje buchstabieren konnte
Und langsam mühsam, auch ein wenig lesen,
Da sprach Frau Antje: »Nun kann ich genug!«
Im kleinen Städtchen, eine halbe Meile
Entfernt gelegen von Frau Antjes Dorf,
Am Friedhof ist ein hoher Stein errichtet;
Der trägt im Marmorschilde dreißig Namen,
Die Namen trägt von dreißig Helden er,
Die in der Schlacht von Orléans gefallen.
Und Mutter Antje wandert Tag für Tag
Zum Heldendenkmal, und, das greise Haupt
Mühsam und schmerzensvoll emporgehoben,
Liest sie den Namen Erich Wilhelm Kramm,
Liest sie den Namen ihres einz'gen Sohnes.
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
SLV
|
Cimperman, Franc
|
V spomín Anton-a Umek-a
|
Blaga sijati pomlad nam komaj je vendar začela,
Palo visoko drevo v cvetji je svojem na tla.
Malo doživel si dnij, rojak, pa doživel si dosti,
Mnogo bridkostij si ti, malo pa radosti vžil.
Trudil si noč se in dan, ne za-se, za narod slovenski,
Bilo naj blažje serce tebi za dragi je dom.
Vedno gojil si željo, da povzdignil svoj rod bi v resnici,
Ti si pokazal mu pot, ki ga do slave pelja.
Jasen ostal ti je duh, strašili te nijso oblaci,
Ki zakrivajo up, plašil nij tebe vihar.
Ako izverstnih kaj mož rodila nam Slava je mati,
Eden gotovo si ti biser v nje kroni svetal.
Z materjo meni rosi po tebi oko, ker globoko
Ranjeno moje serce čuti izgubo teško.
Komaj sem sladko te smel prijatelja svojega zvati,
Ločiš od mene se že, krije prezgodnji te grob.
Segla še nijsva v roko si, ker nij pripustila osoda;
Da bi tvoj videl obraz, želje izpolnil nij čas.
O bridkostij bridkost, ko edinega loči od zveste
Duše prijatelja grob, samemu smert je život.
Lučijo sveta bi ti mi bil svetil v temoti življenja,
Ti bi dajal bil pogum, ko bi na poti slabel.
Teža peroti duha mi tare, da kvišku ne more
Dvigniti se iz prahu, moja upada serčnost.
Ti bi tolažbo sladko, mogočno in blago besedo
V persih merjočih bil up v novo življenje budil.
Solza moja na grob naj pade ti, blagi prijatelj,
Tožbe utihne naj glas, serce pokojno naj bo.
Narod ves čuti z menoj veliko tvojo izgubo,
Ve, kdo bil si mu ti, kaj si mu stvoril in dal:
Ti si bil mu vodnik k prosveti in pravi slobodi,
Ljubil si ga od serca, njemu se ves daroval;
Torej ohranil ime bo tvoje v blagem spominu,
Dokler jezik glasil bo na Slovenskem se tvoj!
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
LZH
|
趙崇滋
|
趙容州新居
|
舊日水心路,
新添趙倚樓。
詩名不寂寞,
此地合風流。
隔浦荷花雨,
當門杜若秋。
有時清興到,
夜半喚孤舟。
|
T1
|
自然、宇宙与地方感
|
T1
|
T1
|
T1
|
HUN
|
Zrínyi Miklós
|
DELI VID SARKOVICS
|
Én is nem keveset
Tettem, hogy elesett
Világrontó pogány eb;
Nagy csorbát csináltam
Az ottoman holdban:
Nem lesz immár serényebb;
Uramért, hazámért,
Nagy Isten fiáért
Életem volt legkissebb.
|
T4
|
社会、权力与历史
|
T2
|
T4
|
T4
|
SPA
|
Javier Barreiro Cavestany
|
Voces para una batalla (I)
|
A Jorge,
en el umbral de sus 80 años,
por los mares que junios hemos visto,
esta visión…
‘…porque el día de su retorno
ha sido abolido. ‘
Hornero, Odisea.
allá
donde la espuma se mezcla con el resplandor del día
acurrucados
como pidiendo un perdón inmerecido
con andrajos vestidos los imaginan
malolientes de años a la deriva
embrutecidos
y hasta caníbales al timón
si barcos son esos que traen desechos humanos
burla de grupas marinas corcoveando
antes del embuche final
poco a poco se van viendo otras manchas
refieren a mí
ciego desde que vi la luz
según la negra gracia de mis pares
que se amontonan groseramente en la duna
por donde acabo de rodar
oyendo en sus gritos
los de los náufragos que aún no llegan
por la distancia creciente chapoteo
de remos y brazos
despertando el recuerdo de un rostro amado
el calor de otro cuerpo en noches frías
una canción que se apaga
la playa…
desde aquí es brisa en mi frente cansada
tacto de arena finísima escurriéndose
mientras una niña susurra que agitan banderas
y el oleaje se encarniza con más rabia anuncia
el desenlace funesto
y agrieta quillas el rencor de quienes nunca el mar
surcaron
sino el miedo apenas a sus profundidades
golpeando como el sol mi testa calva
que en silencio lo agradece al preguntar:
¿y si no fuesen ellos
los nuestros
llorados en los atardeceres junto al templo ahora en
ruinas
honrados con ofrendas de flores y vino
a las divinidades de este mar
al que también yo pertenezco?
¿y si no fuesen ellos que fuimos olvidando como ramas
infectas
ganado segregado a tiempo del rebaño obediente que
nos alimenta?
¿y si no fuesen ellos…
por qué el santo idiota de la aldea estaría encaramado
a mis débiles hombros
balbuceando con horror y alegría
las mismas sílabas que profería el día de la partida?
no
ya no tendrán fuerzas para arrojarse y nadar hasta la
orilla
dicen los hombres c s descubren un repentino coraje
de qué guerra habrán huido vencidos
por pueblos que nunca conocieron tanta vileza
protestan las mujeres de cuerpos ya blandos
mal amados
en los que a veces me apoyo para acostarme
así los caracoleos que dibujo en mi oscuridad
temblorosa
van tragando una tras otra esas planchas de esperanza
inútil
con ellas va perdiéndose el recuerdo de la gran empresa
porque debía de tratarse de una gran empresa
la que aquellos hombres (o éstos)
iban a acometer
estará escrita en algún rincón
de mi cuerpo flaco y achacoso
donde las vociferaciones se trocan en murmullos
sofocados por un monstruo marino aún sin nombre
a su merced
tripulantes
en la borrosa imagen vuelven a zarpar entre augurios
y sollozos
que esta caja de ecos rescata del olvido a mi pesa
|
T4
|
社会、权力与历史
|
T3
|
T4
|
T4
|
URD
|
Abul Kalam Azad
|
موزوں کلام میں جو ثنائے نبی ہوئی
|
موزوں کلام میں جو ثنائے نبی ہوئیتو ابتد سے طبع رواں منتہی ہوئیہر بیت میں جو وصفِ پیمبر رقم کیےکاشانۂ سخن میں بڑی روشنی ہوئیظلمت رہی نہ پر توِ حسنِ رسول سےبیکار اے فلک شبِ مہتاب بھی ہوئیساقی سلسبیل کے اوصاف جب پڑھےمحفل تمام مست مے بیخودی ہوئیدل کھول کر رسول سے میں نے کیے سوالہرگز طلب میں عار نہ پیشِ سخی ہوئیتاریک شب میں آپ نے رکھا جہاں قدممہتابِ نقش پا سے وہاں روشنی ہوئیہے شاہِ دیں سے کوثر و تسنیم کا کلامیہ آبرو تمام ہے حضرت کی دی ہوئیسالک ہے جو کہ جادۂ عشقِ رسول کاجنت کی راہ اس کے لیے ہے کھلی ہوئیآزاد اور فکر جگہ پائے گی کہاںالفت ہے دل میں شاہِ زمن کی بھری ہوئی
|
T5
|
神圣、超验与智慧
|
T5
|
T5
|
T5
|
LZH
|
陳士恪
|
紫溪山
|
為愛紫溪山屼嵂,
乘興登臨正秋日。
共扶赤藤踏翠微,
鳥道猱巖披蒙密。
紫雲絕頂摩蒼冥,
亂山為嶂松為屏。
何處飛來雙白鳥,
穿雲點破數峰青。
紆迴尋入招提境,
麓轉谿縈度煙嶺。
龍窟遙通洗耳泉,
天中插出芙蓉影。
辛寮葯室任從容,
步履石徑紫苔封。
陽壑叢生千歲草,
陰巖鬱挺六朝松。
斷灣秋水橫略約,
超群野鹿無拘縛。
老僧定息石床上,
半天花雨毿毿落。
梅外香焚古鼎熏,
庭前雲物何芬縕。
遍翻古藏求禪悟,
細摹仆碣讀遺文。
遺文讀罷微風起,
冷然御風懷列子。
濯足寒潭一泓澄,
振衣絕壁千巖紫。
詩人洗酌葡萄紅,
浩歌運筆氣如虹。
碧簫吹裂山頭石,
坐待銀泉湧天東。
|
T1
|
自然、宇宙与地方感
|
T1
|
T1
|
T1
|
BEN
|
রামনিধি গুপ্ত
|
ভয় রবে রাগ নিদয় করেনা
|
(ভৈরবী/তাল জলদ্ তেতালা)
ভয় রবে রাগ নিদয় করেনা।
তোমাতে থাকিলে ভয়, আর কি ভাবনা॥
অবলার কিবা বোধ, তাহাতে করেছ ক্রোধ।
বুঝালে হে আর মত, কখন হবেনা॥ ১ ॥
বিলাসে অলস রস কি হবে।
যামিনী কাহার বশ, বিনয়ে কি রবে।
নিদ্রাবশে গেল কালো, সুখতো করিলে ভালো।
এখন চেতন হও, আর কে কহিবে॥ ১ ॥
আর কি সহে প্রাণ বিচ্ছেদ অনল।
অনেক দিবসান্তে পাইয়া হয়েছি শীতল।
নয়ন নিকটে থাক, কার নাহি দেখি দেখ।
তিল অদর্শন হলে, হয় নয়ন সজল॥ ১ ॥
সুজন সহিত প্রেম কি পরমাধিক সুখ করেছে সে জানে।
চকোরের প্রীত, চাঁদের সহিত, শশিও তেমতি
তারে তোষে সুধা দানে॥
শীতল হইবে বল্যা, পতঙ্গ অনলে জ্বল্যা, ত্যজয়ে জীবন৷
যার যেবা ভাব, সেই ৰূপ লাভ, শঠের স্বভাব,
ভাল না হয় কখন॥ ১ ॥
(কাব্য : গীতরত্ন)
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
ARA
|
الشاعر غازي بن عالي
|
قصيدة دُرتي
|
ليت ياوضع المحبه لي تعين
من قبل يزداد شوقي وأستعر..!؟
صارلي مشتاق ي الحب الدفين
أكتبك في وسط قافي والشعر..!
دايمن.. أذكرك يلي تسرحين
وسط جوفي لك مكان ولك مقر..!!
يعلم الله حالتي مثل السجين
من ورى القضبان.. ايامه دهر!!!
مايشوف الشمس لو مره تحين
ملتحف ليل التعاسه والسهر..!!
آه ياشوق.. الغلا مستوحدين
نرتشف من غيم.. ضحكتنا مطر..!!
في حدودٍ.. كلنا به ساكنين..!؟
من بيوت الطين ل ألوان الشجر..!!
اعترف ماعاد يغري ال ياسمين
ولاورود الريف وألوان الزهر..!!!
ولا البنفسج لاعزم ينوي يحين؟؟
في غروره لونه الممتع سحر..!!!!
كل ذولي مصدر الطيب الخنين
وفوقهن حاكم تربع بالصدر!
مايساون طعم ريق الشفتين..!؟
من طوارف كاسك العاشق خمر
حلوتن مثل السماء صافي جبين
وصف وجهك كنها طلة قمر
ياقوامٍ ممشقه يلعب يمين..!؟
إيتمهيف شوق وأشواقي جمر..!
ماكنن حبك ب جوفي ي الحنين..!؟
مايجي مثلك في عيني بشر..!!!
ويش أوصف لاذكرت الضحكتين
من حياء.. الروح في ذاتك طهر!!
ألعبي فيني جنون.. العاشقين
كل مافيني حياتي يزدهر..!!
إحضنيني ي الغلا لو تسمحين؟؟
شوقي المجنون قد ملْ الصبر..!!!
بالوصايف ودي إنك تسمعين؟؟
واعشقيني لا تخلد ه الشطر..؟؟
واعذريني دُرتي وصفك دفين
غِيرةٍ.. تِشهر سيوفه ب النظر!
كونك انتي غاليه مالك وزين
أعشقك عشق الطنايا ل السطر
وأعشقك عشق الأمل للكادحين
في بلوغ القمه العِليا شهر!!
وأعشقك عشقٍ حبيبي لك يحين
مُنتهى الرِقه،، ليا بان الثغر.!!
وأعشقك حبٍ سما في كلمتين
من عقب ماهو ب جوفي مندثر
وأعشقك عشقٍ تربع ب الوتين؟؟
وأعشقك عشق الشويّب للمهر!!
وأعشقك عشق البخيّل للكنين
المخبى تحت جدران القصر..!!
وأعشقك عشق الفقر للقانعين
في حياتن كلها فرحة عمر..!!!
شوفي قافي منبعه علم اليقين
يغرف الاحساس من وسط البحر
ياعظيمة في عيووووني تشبهين
وبل.. هتانٍ تناثر وإزدهر..!!
وأنعش أرضٍ حالها عقبك حزين
من عقب غرسك تنماما لك بذر!!
لين ينبت حلم ضمتنا حنين
واحظنك صدقٍ تحقق ب الصبر
هاتي ازهورك غلا ي الياسمين
وشكلي لي باقة أنفاسك زهر..!
ليت منهو لام حب العاشقين
ينحرم منّه على طول الدهر..!!
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
TUR
|
Orhan Alkaya
|
Tarlakuşu Neden Uçmasın
|
(bir acı şarkı düştü dudaklarıma
kelebeklerin kanatlarında dolaştığım gökyüzü
dindirmez oldu ağrısını gönlümün
neredeyim, nicedir burdayım, neden
tarlakuşu neden uçmaz şarkısını söylerken)
atalarımdan kaldı bana bu çehre
devlet kurup devlet yıkmış bir soydan
bu özgürlük tutkusu
bu kanatlı karınca coşkusu
yeni dünyalar aradım ben onlardan uzak
cebimde düşler ve ıtır kökleriyle koyuldum yola
nemli dudaklarda konakladım geceleri
yumruğumu bulutlara kaldırdım bulvarlarda
hırçın, inatçı ve çocuktum; umursamadım
serseri ardıç ve menekşeden gerisini
çılgınlıklardan el aldım geceleri
doldurdum avuçlarımı
uzattım
yandı avuçlarım, bir ışık yayıldı gövdeme
ve bir gece yarısı uyandığımda
pusulam yoktu yanıbaşımda
bir deniz feneri yanıp sönüyordu, ıssızdı yörem
cebimden
bir ıtır kokusu yayıldı doğaya
ölüm cininden Sisyphos’u
dolunaydan Endymion’u
ve Bobby Sands’den tarlakuşunu dinledim
cebimde
boy atmış bir ıtır vardı yalnızca
(ne dönmek isterim, ne kalmak bu yerde
ayrılıklara biçildi ömrüm, durağım yok
beni aramayın ben sandığınız bende
neredeyim, nicedir burdayım, neden
tarlakuşu neden uçmaz, şarkısını söylerken)
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T3
|
T3
|
RUS
|
Саларёв Сергей Гаврилович
|
Бабочка
|
Басня
Однажды в летний день на бархатном лугу
Я бабочку ловил; - но сколько ни старался,
Не мог её поймать; лишь к ней я подойду,
Схватить лишь только ухитрюся,
Тотчас она вспорхнет!
Мне жаль её пустить - какой прекрасный цвет
На спинке у неё - лазурный, пурпуровый!
Она обведена каёмкой бирюзовой,
На крыльях звёздочки блестят!
Тотчас за хитрости - покрыл цветами руку:
На травку, на цветы все бабочки летят,
И за свою в отмщенье муку
Прелестной бабочкой я думал обладать;
Порхавши там и там, она ко мне слетела
И на цветочки села.
Я вдруг её схватил - и бабочка моя!
Но что ж? к несчастию рука открылась -
Взвилась вдруг бабочка, вспорхнула, закружилась
И снова начала туда, сюда порхать,
С цветочка на цветок опять перелетать.
Тогда я самому себе сказал, вздыхая:
"Всё удовольствие дней наших протечет,
Как миг; владеешь им, утехи не вкушая;
А вкусишь - и оно, как молния, пройдет!"
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T3
|
T3
|
CES
|
Mach, Josef
|
PO SARAJEVSKÉM ATENTÁTU
|
Ponurý na vše padá stín,
když nad říší se připozdívá
a přízrak staletých už vin
se oknem do Schönbrunu dívá.
Oknem se dívá do paláce,
kde na svých předků chladném trůně
uvadlý, sešlý sedí vládce.
Duše i tělo něčím stůně.
Tělo se zvolna rozkládá
a duší těžká chmura táhne.
Rozvratu dusná nálada
v ledové srdce časem sáhne.
Vzpomínka za vzpomínkou vstává
a v každé krev se temně míhá.
A unavená klesá hlava.
A v tmavém koutě Smrt už číhá.
„Co, přízraku, chceš, neznámý,
zde v podvečera mého chvíli?
Zní výstřely.... To bratra mi
v Mexiku tenkrát zastřelili.
Já ničím nebyl ušetřen:
Má vina to? Či cizí vina?
Je pravda to, či je to sen,
že měl jsem kdysi také syna?“
Vládce se nehne skloněný
a nepohne se ruka zvadlá.
V tmu svítí pilník broušený,
pod kterým Alžběta kdys padla.
A zvolna z kouta setmělého
Smrt záludným se krokem zvedá.
A k vládci jde a vedle něho
na habsburský trůn tiše sedá.
A on ji vedle sebe tuší,
je zvyklý jejímu již zjevu.
Výstřely málo jen ho vzruší,
jež rozlehly se v Sarajevu.
Pod kletbou svých i starých vin
staleté svojí dynastie
se Smrtí řídí, vládce stín,
osud dvojité monarchie.
– Pohaslým zrakem zkaleným
se v temné prázdno věčně dívá.
A cítí, jak vše hyne s ním.
A nad říší se připozdívá.
|
T4
|
社会、权力与历史
|
T4
|
T4
|
T4
|
LZH
|
謝升俊
|
建炎丞相成國呂忠穆公退老堂
|
當年直奮渭濱漁,
遠業端爲萬世圖。
戡亂功猶存社稷,
愛閑身已到江湖。
竹間便好開三徑,
池外何妨架一區。
從此標名爲退老,
時將杖屨許誰俱。
|
T4
|
社会、权力与历史
|
T4
|
T4
|
T4
|
DEU
|
Murner, Thomas
|
Des bunds hauptman.
|
Der ist zů vnserm haupt man gůt,
Der mit freuenlichem můt
Dem babst vnd keiser greifft in bart
Vnd sunst vff erden niemans spart.
So vnß der groß nar hat her bracht
Zů fůß vnd roß mit solcher macht,
Das wir der gantzen weiten welt
Streit vermügen in dem felt
Lifferen vnd ein schlachten geben,
So müsen wir auch ietz da neben
Hauptman fendrich lietenant,
Profoß vnd weibel hon zůr hant.
So ich nun niemans wissen kan,
Dem dise sach ligt herter an,
Inbrünstiger ist in disen sachen,
Den wir zům hauptman solten machen,
Dan den luther selb vff erden,
So můß er vnser hauptman werden.
Dan er darzů ist wol bereit
Vnd hat die kut selbs hin geleit
Vnd wil nit me im kloster betten;
So kan er gschmeidig ynhar tretten
Vnd kan die menschen adhortieren,
Das sie den bunt mit eren fieren.
Auch kan er mit sein büchlin machen,
Das manchem würt die schwarten krachen,
Vnd darff den babst selbs greiffen an,
Mit dem keiser thůn in ban,
Auch die pfaffen mit seim schwetzen
Darff er von ampt vnd eren setzen;
So darff er alle bischöff schenden
Vnd die cardinäl an wenden
Vnd sie alle heissen weit mulaffen,
Darzů die münch vnd auch die pfaffen
Schelmen, bůben, lecker nennen
Vnd dem babst sein recht verbrennen,
Darumb er sich hat on not
Höher vff gesetzt dan got.
Was dörfft er für got vffhin blitzen,
Warumb bleib er nit vnden sitzen,
Der ander heiligen sitzen zamen,
In hundert tusent tüffel namen?
Darumb zuckt er im ab zwo kron
Vnd hat im nur die kleinst gelon,
Auch hat den babst in gottes namen,
Darzů die menschen allesamen,
Die bei dem babst auch wöllen ston,
In vngnaden gottes gethon.
So nun der keiser bei im stat
Vnd den babst beschirmpt hat,
So darff er in auch greiffen an
Mit seinem zorn vnd seinem ban.
Darumb ist er ein dapffer han
Vnd ist vnß ein gůter hauptman.
Warum wolt er nit hauptman sein,
So er darff greiffen in bart hinein
Vnd hat ab thon die sacrament,
Damit der babst vnß hat geblent?
Wan got im nit entrunnen wer,
In himel gestigen also fer,
Er het in selber griffen an,
Der grim zinck vnd dapffer man.
|
T4
|
社会、权力与历史
|
T4
|
T4
|
T4
|
ZHO
|
张日郡
|
高屏溪堤岸的琵琶鼠鱼
|
琵琶鼠鱼横躺在高屏溪堤岸
淬毒的光把守周围
它们仅能开阖着大小不一的嘴
呢喃着一种比风还轻的咒语
藉此缓解我们体会不来的疼
它们绰号或为异形
仿佛它们本就不该出现在世界似的
或为垃圾,它们会吸食鱼缸内
人们所摒弃的那些,也恰如
冠冕堂皇的钓客长久以来粗暴的对待
不知不觉都养成了习惯
以至于它们连咒语也有了家谱
没有任何同类能消灭它们的祖国
唯有人,也唯有人
将它们带来又弃绝在这里
恰如上帝创造我们那样
|
T4
|
社会、权力与历史
|
T4
|
T4
|
T1
|
IND
|
Fadhila Roma Dhona
|
PERSAHABATAN YANG AKAN PISAH
|
PERSAHABATAN YANG AKAN PISAH
Oleh Fadhila Roma Dhona
Wahai sahabat ku jangan lah persahabatan ini bubar
karna bagi hidup ku cuman sahabat yg bisa mengerti perasaan kita
Terkadang aku ragu melangkah tampa mu.
Dan aku belajar melangkah karna ada nya persahabatan ini
aku selalu takut untuk membayang kan persahabatan ini kacau berantakan
ini lah awal hidup ku.
Yang selalu melangkah bersama mu dan tidak lama lagi kita akan berjalan dengan sendiri nya
tampa sahabat hidup kita akan hancur seberti pecahan kaca yg pecah.
Terkadang aku bertanya
mengapa persahabatan harus pecah seperti kaca?
Hidup ini penuh rahasia
dan kita juga tidak mengetahui rahasi itu.
Coba kalian rasakan seksama
renung kan
dan bayang kan pasti sakit rasa hati ini,
Dan keputusan aku tak kan setuju karna
Persahabatan itu bagian hidup kita.
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
TUR
|
İsmail Uyaroğlu
|
Aşk Ve Şiir
|
Elin elimdeyken okuduğum şiir
Yüzünü ışığıyla yıkarken
Kayınca ürpertilerle
Boynunun saydam ipeğinden
Beyaz, hülyalı göğsüne
Usulca uyanır memelerin
Şiir mi aşkın çocuğu
Sevgilim, aşk mı şiirin?
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T6
|
T2
|
LZH
|
王崇慶
|
贈沈綬歸海虞
|
呉門城上山,
虎丘山下水。
春花曉鶯啼,
念子在言里。
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
LZH
|
陳映
|
汀州
|
元豐陳汀州,
見謂黄太史。
年登境無蝗,
政恐不相似。
|
T4
|
社会、权力与历史
|
T4
|
T4
|
T4
|
ARA
|
الشاعر أحمد كمال زكي
|
قصيدة طقوس ما قبل الخروج
|
(1)
لَنْ أَحْرِقَ بَعْدَ اليَوْمِ بُخُوْرًا
في حَضْرَةِ صَاحِبَةِ الوَجْهِ المُوْغِلِ في أحْلامِيْ.
لَنْ أخْضَعَ لِتَمَاثِيْلِ العِشْقِ البَلْهَاءْ
فَأَصِيْرَ كَعُبَّادِ الشَّجَرِ أوِ النَّارْ..
وأُقَدِّمَ قُرْبَانَ الحُبِّ العُذْرِيّْ
لِعُيُوْنِ الصُّبْحِ المَلآنَةِ شَوْقاً..
لِتَبَارِيْحِ الوَجَعِ الأبَدِيّْ..
وتَوَارِيْخِ العِشْقِ المُتَغَلْغِلِ في أوْهَامِ العُشَّاقْ!
لَنْ أَنْظُرَ في عَيْنَيْكِ اليَوْمَ كَكُلِّ صَبَاحْ
وسَأَرْحَلُ مِنْ عَالَمِكِ الأُسْطُوْرِيّْ
صَوْبَ الوَطَنِ الغَارِقِِ– ثَمِلاً – في الأضْدَّادْ!
وَطَنٌ بِلَوْنِ الأُقْحُوَانْ أَسْكَنْتُهُ يَوْمًا لِجَانْ
فَأَتَى وقَدْ أهْمَلْتُهُ مِنْ بَعْدِ عَامٍ تَلْوَ عَامْ
لِيَقُوْلَ عَلِّيْ أَنْصِفَهْ وأَرُدَّ لِلْقَلْبِ الأمَانْ:
وَطَنٌ بِحَجْمِ المُشْتَرِيْ سَيَضِيْقُ مِنْ غَيْرِ الحَنَانْ
(2)
أَفْكَارِيَ المَصْبُوْغَةُ بِالسُّحْمَةِ
تَتْرَى..
تَتَقَاذَفُنِيْ الأوْهَامُ / الأحْزَانُ / الأحْلامْ
فَتَصِيْرُ الكَلِمَةُ دَرْكًا.. أَهْبِطُهُ..
ويَصِيْرُ الوَقْتُ دُخَانْ!
أَتَمَلْمَلُ مَا بَيْنَ الأَسْوَدِ والأسْوَدْ
(فَالأُفْقُ كَقَرْنِ الخَرُّوبْ)
والكَوْنُ المُتَعَنْكِبُ / كَوْنِيْ
يُفْزِعُنِيْ.
لا أعْرِفُ أيْنَ تُهَاجِمُنِيْ
تِلْكَ الشَّمْطَاءْ؟!
لا أعْرِفُ كَيْفَ يَصِيْرُ الصُّبْحُ مَسَاءْ؟!
قَلْبٌ بِلَوْنِ السَّوْسَنَاتْ أَسْكَنْتُهُ سِتَّ البَنَاتْ
سَمَّيْتُ قَلْبِيَ بِاسْمِهَا ووَسَمْتُهَا أَحْلَى السِّمَاتْ
ثُمَّ اسْتَحَلَّتْ غَدْرَهَا وأَتَتْ لِقَلْبِيَ بِالسُّهَادْ
أَضْحَتْ حَيَاتِيَ سُحْمَةً فَتَخَطَّفَتْنِيْ يَدُ السُّكَاتْ!
(3)
... ولَسَوْفَ أرْحَلُ مِنْ تَجَاوِيْفِ الحَيَاةْ.
أخْرَجْتُهَا مِنْ مَقْلَتَيّْ..
أَطْبَقْتُ جَفْنَيْ في سَلامْ،
واسْتَسْلَمَتْ رُوْحِيْ لِفِكْرَةِ الخُرُوجْ
لِلْمُنْتَهَى!
أَنْتِ هُنَاكْ، وأنَا هُنَا نَشْتَاقُ دَوْمًا لِلْهَنَا
وشَذَا عَبِيْرِكِ يَأْتِنِي كَشَذَا زُهُوْرٍ مِنْ "أنَا"!
بِاللهِ لا تَتَعَلَّلِيْ
لا تُطْلِقِيْ بَيْنَ الشَّرَايِيْنِ الأَمَلْ
لا تُخْرِجِيْ مِنْ بَيْنِ أَضْلاعِيْ
الأَلَمْ.
فَلَقَدْ رَضِيْتُ بِعِلَّتِيْ
واسْتَسْلَمَتْ رُوْحِيْ..
لِفِكْرَةِ الخُرُوجْ..
لِلْمُنْتَهَى...
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T3
|
T2
|
ARA
|
الشاعر قسمونة بنت إسماعيل اليهودي
|
قصيدة يا ظبيةً ترعى بروض دائماً
|
يا ظبيةً ترعى بروض دائماً
إنّي حكيتك في التوحّش والحَور
أَمسى كِلانا مفرداً عن صاحبٍ
فَلنصطبر أبداً على حكم القَدَر
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T3
|
T2
|
ARA
|
حمدان بن أبان اللاحقي
|
قصيدة تعالي لا نلطّ ولا تلطّى
|
تعالي لا نلطّ ولا تلطّى
ونكشف ما نريد ولا نغطي
على أنى أمطّ إذا افترقنا
فشأنك عند فرقتنا فمطي
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
LZH
|
郭挺
|
挽李方叔
|
憔悴詞林失俊英,
已應精爽在蓬瀛。
楷模昔日依元禮,
貧病他年累長卿。
無復波瀾窺大手,
空將日月送虛名。
當時潁曲爲耕地,
祇有風灘晝夜聲。
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T3
|
T2
|
URD
|
Naseeruddin Naseer
|
دیدنی تھی ترے شیدا کی وہ مرگِ حسرت
|
دیدنی تھی ترے شیدا کی وہ مرگِ حسرت ــوقتِ آخر حالتچل بسا دُنیا سے کہتے ہوۓ افسانہ تِرا ــحرفِ وداعانہ تِراہم غریبوں پہ بھی پڑ جاۓ اگر ایک نظر ــگو سرِ راہ گزرکیا بگڑ جاۓ گا اے مُرشدِ میخانہ تِرا ــدل ہے شاہانہ تِرا
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T5
|
T2
|
HUN
|
Ányos Pál
|
Generalis Gróf Vurmser vitézsége Habelschvertnél
|
Virtute functos, more patrum, duces ... canemus.
HORAT. L. 4. Ode 15. Car. 28.
Szállj le, Calliopé, Hemus tetejéről,
Eleget lantoztál Caesar erejéről,
Midőn Pompét üzte Pharsal mezejéről,
S vitéz borostyánit leszedte fejéről.-
Siess velem jönni Elbe kutfejére;
Majd ott Óriások felülvén hegyére,
Nézzünk a Nagy József vitéz seregére,
Hány burkust füzött már pallosa hegyére.
Csak meg ne irtózzál az holt tetemektől,
Vagy lassu halállal küszködő szemektől!
Hazája kivánnya ezt a gyermekektől,
S szép is igy meghalni ellenség kezektől.
Illy bajnokul holt meg Decius honnyáért,
Igy két Horátius világ asszonyáért,
Igy Kodrus Athénás kedves várossáért,
S igy Kemény Simon is magyarok attyáért.
Melly szépen nyugosznak dicsőség karjain!
Rózsabokrok nőnek mindegyik hamvain,
Örömkönyvet hullat haza illy fiain, -
S felmetszé neveket Márs templom falain.
Már oda jutottunk, látom a térséget;
Sas szárnyai fedik a vitéz népséget;
Kivont karddal várják mind a jelenséget,
Hogy letapodhassák a vad ellenséget.
Még az hajnal csak most ébredt fel álmából,
S első sugárt küldi piros világából,
Hogy Vurmser kijön hadi sátorából -
Hektornak mondanád képe állásából!
Délceg paripája kapál patkójával,
S kérkedik arannyal varrott csótárjával;
Felül a nagy vitéz zománcos kardgyával,
Szóllittya táborát hadi trombitával.
Azután vágtotva kerüli rendeit,
Vitéz pajtásinak dicséri sziveit;
Igéri, hogy még ma Elbének vizeit
Burkus vérrel festi, s eltörli népeit.
A nap nem olly heves Lybia széllyében,
A tűz nem lángal ugy Etna kéménnyében,
Mint a bajnoki vér Vurmser népében,
Mert tudgya, szüntelen győz vezérlésében.
Indul öt szakaszban a tábor uttyára,
Ámbár a tél borul Flora határára;
S havas felhők ülvén Boreás hátára,
Setét fátyolt huznak ég boltozattyára.
Gondolnád, hogy ama tengernek partyait
Lakják, kinek örök fagy köti habjait,
Vagy hideg Grönlandnak végső határait,
Honnan eltiltotta nyár s tavasz javait:
Olly készséggel birják hideg keménségét;
Sietve halladgyák völgyeknek mélységét,
Azután felhatván sziklák hegyességét!
Vélnéd, hogy markolják felhők setétségét!
Igy hordozta népét Pirene hegyein,
S a tornyos havasok lugosos tetein
Az is, kinek Róma rettegett erein,
Midőn Herkulessé váit Kannák mezein.
Elérkeznek végre Glátz tartománnyába,
S még ellenség része szunnyadoz álmába,
Hogy már Sasunk röpdöz Habelschvert várába,
S inti, hogy készüljön József rabságában.
Vurmser, mint villám, nyargal táborában,
Mennydörgés hallatik csattogni szavában,
Fringiai pallost villogtat markában,
Márst is igy festik le scythák templomában.
Felosztya seregét Cseh- s Glatz kapujára,
Lajtorjákot emel bástyák oldalára; -
S hadi jelet adván a vár vivására,
Egyszerre omlani kezd minden szavára.
Itt a szörnyüséget lásd igaz képében!
Melly piros a pallos magyarok kezében!
Nincsen szánokodás ellenség vérében,
Szokássá lett ez már Vurmser népében.
Mint midőn Scipio röpülő hadával
Szembeszállott vitéz Hánnibál honnyával,
Felkoncolta népét Dido bástyájával,
S csak emlékezetét hagyta fent hamvával.
Kardgyuk éle viszi a vár piacára,
Hol már vér hömpölög források módgyára;
Nem ügyelnek burkus kékes ágyujára,
Tudgyák, elégtelen magyar halálára!
Felkiált Vurmser: “kész a győzedelem!
Éljen Theresia s József fejedelem!” -
Itt az ellenségre jött végső félelem,
Mert láttya, hogy nincsen sehol segedelem!
Ekkor halt már minden, ami csak halhatott,
Mert bézárt kapuin ki nem szaladhatott;
Ki pedig életre kegyelmet kaphatott,
Rabbá lett, s magyarok szivéről szólhatott!
Végződik a csata öröm kiáltással,
Szállására mégyen pajtás a pajtással;
Beszéllik egymásnak, ki melly bajvivással
Dolgozott, s hány burkust ejtett egy vágással?
Igy hajós kiérvén tenger veszéllyéből,
Vagy az érzéketlen Namagon kezéből:
Ki nem fogy eseti hosszas beszédéből,
Mert vidámul szive emlékezetéből.
|
T4
|
社会、权力与历史
|
T4
|
T4
|
T4
|
LZH
|
王霖
|
續蘭亭會補王獻之詩
|
華髮宴餘春,
微風宿雲散。
蘭皋野氣芳,
桐岡日初旦。
羣賢集崇丘,
臨流水光渙。
酌酒清湍曲,
俯泉嘅長歎。
|
T1
|
自然、宇宙与地方感
|
T1
|
T3
|
T1
|
CES
|
Fischer, Otokar
|
NA POMEZÍ
|
Zří jedovatý zor dolů v kraj, tak zlý a zákeřně zlostný,
kde do týla vody zesinavělé vítr jaguár vpad:
To šklebí se ze šikmých střílen, to bodci se ježí a ostny
pevnost-hrad.
Hruď do šupin krunýře vkutu,
cení svůj dravčí chrup –
a ve výši mrak jako chycený sup,
jenž do rzivě železných prutů
zahnutým zobcem se zakloval,
zoufale tluče křídlem o žebra špičatých skal.
Jak hrozivě přirostla k ponurým zdem
šedivá vojenská stráž,
jak duní ukrytou zbrojí ta pevná, jež nese mne, zem,
a já, jak cizí a slabý, jak bezbranný, zbytečný jsem,
zvířecí pohled váš,
tvůj, přírodo nemilosrdná, tvůj, krví podlitá válko, když vidím!
Za svoje lidství, za svoji bezkrevnou krotkost jak hořce se stydím!
Za prsa bez obručí
a za lásku všehomíra,
za pláč, jenž neplakán mučí,
a za soucit, hruď že mi výčitkou sžírá!
Vzmuž se, svobodný duchu, jenž, lidský, přebýváš ve mně!
To nečisté, stydlivé zvíře, do prachu skrčené, zkroť!
Vzepni své témě –
letících mraků se chyť a skokem se vymršť v nehmotných oblaků loď!
Ó rci, co nad sebou vidíš? Kam nese tě v orkánu mrak?
„Já nemohu zírat vzhůru, mně dolů to strhuje zrak.
Já vykláním se k zemi, ven z dráhy oblačných plavců,
já dole zřím vrchy a vody, zřím obrovské klece dravců –
jsou zapuštěny v moře, jsou vyšší než hory jich mříže,
a deset obludných koček se vzpíná a do kovu hryže,
a deset obludných koček své řetězy servat se sápe.
Z hluboka ke mně, hladovým hlasem
ržá, vyje a chrápe
bestií táhlý řev,
syrovým masem
to ve vzduchu voní,
já cítím teplou zvířecí krev,
já z ní jsem se zrodil, já žízniv jsem po ní...!“
Výš vylétlo mračno a vítr je do spárů chytil.
Vznešený, svobodný plavec bez vlády v rokli se řítil –
pestře žíhaný pták, jenž, zedrán a k smrti raněný,
dopadá k nohám šelem do prachu zvířené areny.
|
T4
|
社会、权力与历史
|
T4
|
T4
|
T3
|
IND
|
There
|
CITA CINTA
|
CITA CINTA
Oleh There
Kita memang berjauhan
Tak bisa menatap
Tak bisa merabaSeringkali
Kita harus menahan
Gejolak rindu
Yang terus mendera
Sekuat apapun kita mencoba
Sekeras apapun kita berusaha
Bertemu pun kita tak bisa
Apalagi tuk hidup bersama Kini kau ada di ujung dunia
Jauh .. Jauh dariku
Hampr kering mata ini
Yang tiap malam terus menangis
Tak sanggup menahan rasa sesak ini
Kar'na kehilangan dirimu
Tapi kini
Aku cukup terhibur
Karena, walau kita jauh
Kita masih tidur
Di bawah langit yang sama
Dan mungkin suatu saat
Alam akan berbaik hatimempertemukan kita dengan indah
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
ITA
|
Thomas Gray
|
Elegia
|
Che ’l cavo bronzo copritor del foco
Al consueto rintoccar diffonde:
Va passo passo il mugolante armento
Per la piaggia avviandosi: dal solco
Move all’albergo l’arator traendo
L’affaticato fianco, e lascia il mondo
Alle tenebre e a me.
Già scappa al guardo
Gradatamente e più e più s’infosca
La faccia della terra, e l’aer tutto
Silenzio in cupa maestade ingombra.
Se non che alquanto lo interrompe un basso
Ronzar d’insetti e quel che il chiuso gregge
Tintinnio soporoso al sonno alletta.
E là pur anco da quell’erma torre,
Ch’ellera abbarbicata ammanta e stringe,
Duolsi alla Luna il pensieroso gufo
Di quei che al muto suo segreto asilo
D’intorno errando osan turbare i dritti
Del suo vetusto solitario regno.
Di quel tasso funebre ove la zolla
In polverosi tumuli s’inalza,
Ciascun riposto in sua ristretta cella,
Dormono i padri del villaggio antichi.
Voce d’augello annunziator d’albori
Mormorio del mattin che incenso olezza,
Queruli lai di rondinella amante,
Sonar di squilla, o rintronar di corno
Non gli alzeran dal loro letto umile.
Più per essi non fia che si raccenda
Il vampeggiante focolar, per essi
Non più la fida affacendata moglie
Discorrerà per la capanna, intesa
Di scarso cibo ad apprestar ristoro.
Non correran festosi i figliuoletti
Al ritorno del padre, e balbettando
Vezzi indistinti aggrapperansi a prova
Sul paterno ginocchio a corre il bacio,
La bionda messe! l'ostinata zolla
Quante dei loro vomeri taglienti
Cesse all'impronta! come lieti al campo,
Traean cantando gli aggiogati bovi!
Come al colpir delle robuste braccia
Gemeano i boschi disfrondati e ignudi!
No della rozza villereccia gente
Le pacifiche ed utili fatiche,
Le domestiche gioje, e 'l fato oscuro
Non dispregiarlo, Ambizion superba;
Nè sdegni il Fasto con sorriso altero
Della semplice e bassa povertade
Gli oscuri sì ma non macchiati annali.
Pari è di tutti il fato: avito ceppo
Nella notte de' secoli nascoso,
Pompa di gloria o di possanza, e quanto
Può ricchezza ottener, donar beltade,
Tutto sorprende inevitabil punto,
Se su i sepolcri lor trofeo non erge
La pomposa Memoria, ove per l'alte
Volte de' tempj ripercossa eccheggia
Canora laude.
Ah l'animato busto
O l'urna effigata al primo albergo
Può richiamar lo spirito fugace?
Può risvegliar la taciturna polve
Voce d'onore? o adulatrice lode
Il freddo orecchio lusingar di morte?
Ma che? negletto in questo angolo oscuro
Un cor già pregno di celeste foco
Forse è riposto, e qualche man possente
A regger scettro di fiorito impero,
O ad avvivar l'armoniosa cetra
Il suo misterioso ampio volume
Delle spoglie del Tempo altero e carco.
La freddolosa Povertade il sacro
Foco ne spense ed inceppò dell’alma
L’agile vividissima corrente
Che molte gemme di serena luce
Disfavillanti l’Ocean rinserra
Nell’ime grotte, e molti fior son nati
A vagamente colorarsi invano
Non visti, e profumar l’aer solingo
Di lor ambrosia genial fragranza.
Quella zolla (chi sa?) forse ricopre
Rustico Hamdeno che de’ patrj campi
Al piccolo Tiranno oppose il petto:
Là forse giace inonorato ignoto
Miltone agreste, e Cromoel poc’oltre
D'attonito Senato: ire e minacce
Di tiranni sfidar, bear contrade
Coi doni d'ubertà, legger negli occhi
D'intenerito popolo confuso
La grata istoria de'suoi fatti egregi
Vietò la sorte a quei negletti ingegni.
Pur se basso natal rattenne il volo
Delle innate virtù, represse ancora
Fortunata impotenza a lor non diede
Per mar di sangue andar nuotando al trono;
Nè di pietade al meschinello in faccia
Chiuder le porte,
Nè affogar le grida
Di coscienza roditrice, e 'l foco
Dell'ingenuo pudor spegnersi in petto,
Nè del Lusso e de Fasto arder sull'are
Dai desiri infiniti e gare insane,
Non traviar giammai le innocue genti
Dal sentier di Natura, e per la cheta
Della vita mortal solinga vale
Tennero un corso tacito e tranquillo.
Ora a guardar le fredde ignobili ossa
Dalle ingiurie del ciel qui presso eretto
Di fragil terra un monumento adorno
Di rozze rime e disadattate forme,
Dal molle cor del passaggiero implora
Piccol tributo di sospir pietoso.
I lor nomi, i lor anni, informe scritto
D'inerudita Musa, all'ombre oscure
Servon di Fama e d'Eleghi dolenti;
E sparse miri le pareti intorno
Di sagrate sentenze a scolpir atte
In preda a muta obblivion vorace
Questa esistenza travagliosa e cara?
Chi del vivido giorno i rai sereni
Abbandonò, senza lasciarsi addietro
Un suo languente e sospiroso sguardo?
Ama posar su qualche petto amato
L'alma spirante, e i moribondi lumi.
Chieggono altrui qualche pietosa stilla:
Fuor della tomba ancor grida la voce
Della natura, e sin nel cener freddo
Degli usati desir vivon le fiamme.
Ma tu che serbi ricordanza e cura
D'obbliati mortali, e in questi versi
La lor semplice istoria altrui disveli,
Che fia di te? se in queste piagge errando,
Pien d'un alto pensier che lo desvia,
Qualche spirto romito al tuo conforme
In tali accenti
Forse avverrà chi di lanuta greggia
Qualche canuto pascitor risponda:
Spesso il vedemmo all'albeggiar del giorno
Scuoter le fresche rugiadose stille
Con frettoloso passo e farsi incontro
Sull'erma piaggia a' primi rai del Sole
Sotto quel faggio che in bizzarri scherzi
Con le barbe girevoli serpeggia
Sdrajar soleasi trascuratamente
In sul meriggio, muto muto e fiso
Lì su quell'onda che susurra e passa.
Presso quel bosco or con sorriso amaro
Gìa seco stesso borbottando arcani
Fantastici concetti, or s'aggirava
Mesto, languido, pallido: l'aresti
Detto uom per doglia trasognato, o folle
Per cruda sorte o disperato amante.
Spuntò un mattin, sopra l'usato poggio,
Lungo la piaggia, sotto il faggio amato
Più non si scorse; altro mattin succede,
Il terzo giorno alfine
Con mesta pompa e con dovuti ufizj
A lenti passi per la strada al tempio
Il vedemmo portar: t'accesta e leggi
(Che ciò solo a te lice) il verso inciso
Su quel sasso colà ch'è mezzo ascosto
Da quel folto spineto:
„Il capo stanco
„Qui della terra in grembo un garzon posa
„Alla Fortuna ed alla Fama ignoto.
„Bella scienza la sua culla umile
„Non ebbe a sdegno, e di gentile impronta
„Melanconia nell'anima marchiollo.
„Larga avea carità, sincero il core;
„Largo a'sui voti guiderdon pur anco
„Concesse il Cielo: alla miseria ei diede,
„Quanto aveva, una lagrima, dal cielo
„Ebbe, quanto bramava, un fido amico.
„I merti suoi, le sue fralezze ascose
„Da quel che le ricopre angusto abisso
„Non cercar di ritrarre: e quelli e queste
„In palpitante dubitosa speme
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T3
|
T3
|
LZH
|
吳之鯨
|
孝烈將軍祠
|
何人巾幗辱青史,
孝烈將軍祀木蘭。
花鈿翠雲拋寶鏡,
寒光鐵甲照征鞍。
關山百戰還家夢,
伙伴十年行路難。
東閣歸來理舊鬢,
眾中誰辨雌雄看。
|
T4
|
社会、权力与历史
|
T4
|
T4
|
T4
|
ENG
|
Kate Camp
|
At the coming of Autumn
|
I seal up all the windows and doors plug holes, and smoke out the mice.
I prepare the surfaces of things for coming snow; the apple I shine to a dangerous gloss and in my roof arm spiders with tiny forks that this winter they may eat in a civilised fashion.
To the neighbours I say, silence your machines, wash your children, kiss goodbye your failings we enter this death together without those rusted anchors.
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T3
|
T3
|
ARA
|
ابن الحرون
|
قصيدة قل لمن زانه عفاف وَدين
|
قل لمن زانه عفاف وَدين
وسماح ونجدة وحياء
وَالَّذِي سما فِي الْعُلُوم فَمَا يب
لغه ذُو الكساء وَالْفراء
قد أَتَانَا الْبَيْت المترجم بالطي
ر وَفِيه النسور والعنقاء
فخلونا بِهِ وَقد دارت الأص
وات فِي مجْلِس وطاب الطلاء
فظفرنا بِهِ ووفقنا الل
ه الَّذِي باسمه تقوم السَّمَاء
وَهُوَ بَيت لشاعر من بني مخ
زوم أضنت فُؤَاده أَسمَاء
حبذا أَنْت يَا بغوم وأسما
ء وعيش يكفنا وخلاء
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
LZH
|
高世泰
|
过碧山吟社遗址
|
遗构黄公坞,
余风白社春。
古松流水外,
谁是葛天民。
岁月诗篇老,
烟霞道气甄。
诸君当盛世,
令我一沾巾。
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T3
|
T3
|
UKR
|
Pawlo Korobtschuk
|
хвилясте обличчя у воді
|
колись у мене зупиниться серце, ніби рибалка на березі, задивований світанком у перший день нового риболовного сезону.
колись вночі авіарейс, на якому я летітиму, розіб’ється десь у водах, де якось по-глухонімому розмножуються кити, і я справді не прокинуся вранці – ні від стогонів тих тварин, ні від увімкнутого вентилятора фірми “Скарлетт”, ні від будильника біля мого ліжка, на якому я вже навіть не спатиму, а так, просто лежатиму, ніби відтягуватиму прокидання ще на п’ять хвилин.
тієї смертельної ночі, і ще дев’ять діб потому, я довго летітиму над океаном, весь у протягах і трансових мелодіях, ніби і далі залишаючись пасажиром того літака, над напрямком якого я якось і не замислювався, як хворий на манію переміщення в просторі.
так я уявляю своє помирання і старість – ці святі місця в задрипаних умовах – і постійно почуваю себе то паломником, то камікадзе.
ми, покоління в покоління, – ніби віддалені острови, на яких випробовується зброя масового знищення.
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T3
|
T3
|
JPN
|
樱井吏登
| null |
ほれぼれと日を抱く庭の落葉哉
|
T1
|
自然、宇宙与地方感
|
T1
|
T1
|
T1
|
ITA
|
Vincenzo da Filicaja
|
Nate e cresciute sotto fier Pianeta
|
Nate e cresciute sotto fier Pianeta
Son le pecore mie pur magre e smunte!
Rio quei non è, che scorra, erba, che spunte
Per loro, e ’l Ciel se ’l vede, e pur nol vieta.
Ed or, che i campi estivo raggio asseta,
Arse, e languenti, e dal digiun consunte
Paion dir: ove ohimè, dove siam giunte!
Morte, o ristoro al nostro duol sia meta.
Io gli occhi abbasso per dolor, nè loco
Mutar mi lice, ch’è destin, ch’io deggia
Esser qui esempio di Fortuna, e giuoco.
E vò, che l’empia si satolli, e veggia
Pur una volta (e lo vedrà tra poco)
Tutta perir col suo Pastor la Greggia.
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T4
|
T3
|
SLV
|
Kermauner, Aksinja
|
ČUDEŽNO MORJE
|
izgublja se zvok
in
tihe ptice
letijo
za sonce
morje zacvrči
ko pade
ogenj
vanj
umre nebo
dvignejo se
vodni
konji
med penami
črnimi od skrivnostnih kristalov
z dna
mrzli so
kot globine
kjer so
rojeni
majhen otrok
ob bregu
strmi
in si zeli
konji zarezgetajo
in oddirjajo po valovih
k obzorju
za njimi ostane
široka
svetleča
pot
otrok
po sledi
pobira
črne kristale
ko jih
objame
spozna skrivnost
in nenadoma
zapleše
|
T1
|
自然、宇宙与地方感
|
T1
|
T5
|
T1
|
ARA
|
أزهر سليمان
|
قصيدة انثى
|
إن كنتَ تبحثُ عن أنثى فلستُ أنا
اني كرهتكمو ياشلّة الخونة
بالأمس حوّلني ذئبٌ إلى رمم
هلْ صارَ ذئبُكَ غير الذئب مؤتمنا
لالن احبك حتى في رؤى حلم
ولو جثوتَ على ساقيكَ ألف سنة
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T4
|
T2
|
DEU
|
ʿOmar Chayyām
|
113.
|
O wie lang noch von den Farben dieser Welt, von ihren Düften
Willst du dich bestricken lassen? Mensch, bedenk das eine du,
Wärst du selbst die Lebensquelle, einer von den tausend Grüften,
Die im Erdenschoße gähnen, eiltest doch zuletzt du zu!
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T3
|
T3
|
ITA
|
Giovan Battista Pigna
|
CCXVI
|
Quei lampi, ch'io credea che dai bei soli
dolce foco vibrasser ne le vene,
si turban, folgorando ogni mia spene,
né voglion ch'io di là conforto involi.
Miei guardi intanto, sconsolati e soli,
veduto il colpo ch'a ferir li viene,
abbassan, per schifar l'acerbe pene,
a la pietosa e bianca mano i voli.
O voglia o no questa convien ch'adopre
la virtù che colori e moti scioglie,
onde gli aperti cieli ai cor si scopre,
ma la nimica mia, de le mie voglie
poi che s'accorge e sue bellezze copre,
la vita a me, non che la vista, toglie.
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
POR
|
Simeão Cachamba
|
Xirico
|
domesticadas asas estrebucham
o ancestral sonho sitiado que
a exiguidade geométrica da gaiola calca
enquanto ouvimos rádio na sala de estar
dura um instante infinitesimal a pausa do locutor
e nesse vazio
breve
oportuno
subversivo o pássaro entoa as cores do arco-íris
os sons fluem em cascata através dos arames
e estacam na sala
- vá tu saber se o bicho está triste ou alegre
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T3
|
T1
|
ENG
|
Van Dyke, Henry
|
A NOVEMBER DAISY
|
Afterthought of summer's bloom!
Late arrival at the feast,
Coming when the songs have ceased
And the merry guests departed,
Leaving but an empty room,
Silence, solitude, and gloom,—
Are you lonely, heavy-hearted;
You, the last of all your kind,
Nodding in the autumn-wind;
Now that all your friends are flown,
Blooming late and all alone?
Nay, I wrong you, little flower,
Reading mournful mood of mine
In your looks, that give no sign
Of a spirit dark and cheerless!
You possess the heavenly power
That rejoices in the hour.
Glad, contented, free, and fearless,
Lift a sunny face to heaven
When a sunny day is given!
Make a summer of your own,
Blooming late and all alone!
Once the daisies gold and white
Sea-like through the meadow rolled:
Once my heart could hardly hold
All its pleasures. I remember,
In the flood of youth's delight
Separate joys were lost to sight.
That was summer! Now November
Sets the perfect flower apart;
Gives each blossom of the heart
Meaning, beauty, grace unknown,—
Blooming late and all alone.
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T3
|
T3
|
ZHO
|
起子
|
手枪
|
我从握紧的拳头中
伸出食指和大拇指
做成一把手枪
指着面前的狗
狗不知道这是一把手枪
它把鼻子凑过来
闻了闻
接着用头顶着我的食指
这样我只能
把其他三根手指
全部摊开
抚摸它的头
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
RUS
|
Клычков Сергей Антонович
|
Юность — питье солодовое
|
Юность — питье солодовое,
Без опохмелки — дурман.
Поле, калитка садовая...
Месяц да белый туман...
Только узнаешь по времени,—
Горек и короток век —
Выпадет проседь на темени,
Вывалит по полю снег.
Годы, как воды с околицы,
Дни, как с горы полоза,
Щеки щетиною колются,
Лезет щетина в глаза.
И не смекнешь, как под ношею
К осени сгорбится сад,
Как из гнезда пред порошею
Выведешь в поле лисят.
Только узнаешь по времени, —
Горек и короток век.
Не разгадаешь: зачем они,
Реки, стекают из рек, —
Воды сбегают с околицы,
Ходят подоконьем дни,
Теплит заря-богомолица
В вечери, в утре огни?
Только узнаешь по осени, —
Был ты и есть ты, как тут!
Были друзья, да небось они
В белесь да темь не пойдут.
Скрипнет вот вечер калиткою,
Шукнет вот ночь у ворот, —
Выбежишь: облак каликою
По полю, сгорбясь, идет.
Выпьешь тут ковшик до донышка,
Стукнешь тут в донышко раз,
И не покажет уж глаз
Месяц — цыганское солнышко.
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T3
|
T3
|
HUN
|
Radnóti Miklós
|
A mécsvirág kinyílik
|
A mécsvirág kinyílik
s a húnyó láthatárnak
könyörg a napraforgó;
a tücskök már riszálnak,
odvában dong a dongó
s álmos kedvét a bársony
estében égre írta
egy röppenő pacsirta;
s ott messzebb, kint a réten,
a permeteg sötétben
borzong a félreugró
nyulak nyomán a fűszál,
a nyír ezüstös ingben
immár avarban kószál,
s holnap vidékeinken
újból a sárga ősz jár.
1943 aug. 26
|
T1
|
自然、宇宙与地方感
|
T1
|
T1
|
T1
|
CES
|
Havlíček Borovský, Karel
|
DOBROSRDEČNOST EPIGRAMATISTY
|
Šlichta praví: „Já jsem žurnalista,
já vydávám archů za rok tři sta.
Nač statky? Mne živí jen hlava má, můj duch!“
Ach, já tě, Šlichto, lituji, že dobrý Bůh,
jenž hovádkům přec seno, slámu požehnal,
jen tobě skrovnou tak a špatnou píci dal.
|
T4
|
社会、权力与历史
|
T4
|
T4
|
T4
|
Subsets and Splits
No community queries yet
The top public SQL queries from the community will appear here once available.