language
stringclasses 81
values | author
stringlengths 1
120
⌀ | title
stringlengths 1
409
⌀ | text
stringlengths 4
32.8k
| theme_code
stringclasses 6
values | theme_category
stringclasses 6
values | deepseek-v3-1-250821
stringclasses 6
values | kimi-k2-250905
stringclasses 6
values | doubao-seed-1-6-lite-251015
stringclasses 196
values |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
ITA
|
Tommaso Crudeli
|
Legar con una rete i piedi a un fiume
|
Legar con una rete i piedi a un fiume,
rubar a casa d’altri al buio o a caso,
elegger i poponi senza naso,
cercar di notte un quattrin senza lume.
Cavar altrui la sete col salume,
decimar dagli apostoli Tommaso,
aver di congetture pieno il vaso,
divider in triangoli il costume.
Voler unir i venti in matrimonio,
ridurre in minuette le comete,
ingrassar quella mula all’Alcïonio;
cambiar le profezie colle monete,
battezzar le medaglie senza conio:
questa è quella bell’arte che vo’ avete
|
T6
|
语言、艺术与创造
|
T6
|
T6
|
T6
|
ARA
|
الشاعر عمارة بن صالح عبد المالك
|
قصيدة تهذيب
|
ما العيْبُ في جنسِنا أو في دِيانتِنا
لكنّما العيْبُ في أخلاقِنا السَّمِجَهْ
متَى نُسارعْ إلى تَهذيبِ أنْفسِنا
يُصْلِحْ لنَا ربُّنا أحْوالَنا الْحَرِجَهْ
|
T4
|
社会、权力与历史
|
T4
|
T4
|
T5
|
ZHO
|
纪弦
|
飞的意志
|
一种飞的意志永远支配着我。我想飞!于是我长了翅膀,我试着鼓动我的双翼,觉得它们的性能极强,虽大鹏,鸿鹄,鹰隼,也不可同日而语。自信我的速度,高度,和持久力,不仅是超越凡诸鸟类,抑且是凌驾各种飞机。凭着这对翅膀,不飞则已,要飞,起码是一飞冲天,二十四小时周游太阳系,啊,多好,飞吧!哦,再见,丑陋的世界,但是,我展开的双翼,刚刚使劲一扑,扑了一点点,两足离开地面还不到半公尺的光景,就整个的跌下来了。而且,多惨,连所谓强有力的翅膀也从此折断了。这是怎么搞的?怎么搞的?我不知道。而我知道的是,现在,我清楚地看见了:就在那边,站着的,那家伙,名叫“现实”,他手里拿着一杆猎枪,无声地狞笑着。
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T3
|
T3
|
ITA
|
Vecchio
|
4
|
Fuggite, sospir lenti, al tristo core,
ch'amando spera e che morir si vede,
privo di que' begli occhi, onde merzede
non spero più, ché nol consente Amore.
E voi, spirti gentil, che in questo errore
avete sperïenza usata e fede,
piangete meco il mal che mi concede
l'avversa mia fortuna a tutte l'ore:
poich'i' son fuor del più dolce disio
ch'al mondo ma' disiassi uom terreno
per allentar sue pene e suo martìri,
e veggomi in un punto venir meno
pien d'ira e sdegno e condurmi al morire
e finir la mia vita in un baleno.
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
IND
|
Kang JL
|
SURGA ITU INDAH
|
SURGA ITU INDAH
Oleh Kang JL
Kisah cerita kita hanyalah sementara,
Karna tak ada yang abadi..
Maaf kamu tak begitu Utama,
Biarkan kamu tetap dengan duniamu dan aku dengan duniaku..
Kita berjalan beriringan
Aku tak peduli dengan hatimu dan tak pernah ingin merubah yang ada didirimu..
Terserah kau mendua atau tidak,
Kau hanyalah insan yg dititipkan Tuhan (entah untukku atau tidak)
Ada hal yang sulit ku terka,
Dasar hati terlalu dangkal tuk ku telusuri..
Kau tak akan ku pedulikan lagi
Sisi lain dariku telah hilang, jauh melayang menembus angan..
Entah mampu kembali atau tidak, yang jelas Surga itu Indah..
Dan kau bukan Surga,
Kau hanya sebagian emosi dari jiwaku yang terlampiaskan..
Terakhir yang ku tau, kau tak mampu menjadi yg ku mau..
Sudah Cukup, Biar Bait hanya jadi ungkap kiasan Hati..
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
CES
|
Jirásek, Alois
|
III. V Milířích dole smutno a ticho.
|
V Milířích dole smutno a ticho.
Zlému tam jak se kdo ubrání?
Potěš ty pán Bůh, kteří tam zbloudí
za noci anebo v zoufání.
V Milířích dole mrtvo a ticho
zvečera i v pravé poledne.
Lesy kol tmavé, z hlubin jich vítr
sotva kdy k letu se pozvedne.
Olšinou hustou říčka se plíží,
sotva kdy slunko ji oslní.
V soumraku, ve vsi zvonek kdy dozněl,
černá se hladina zavlní.
Pod olší klenbou svítilna plyne –
Po světle nesahej, poutníku!
Nekloň se! Záře zavede tebe
do chladné komory k vodníku!
A chodec prchá, bázeň ho jímá,
pohaslo světlo; černá kde tůň,
chechtot jen zvučí soumrakem stromů.
A hle, tu v paloučku kůň!
Pasáčku, bludnou jenž kozu hledáš,
na koně volného nesedej!
Zanese tebe v hlubinu chladnou.
Vodník to! Spasení duše dbej!
V noci, kdy klenbou haluzí luna
na vodní květy zář rozlívá,
cupot a šumot, divný zpěv luzný
paloučkem, dolinou zaznívá.
Zašumí křoví, olše se budí,
haluzka každičká ševelí
o nožce lehké, o tancech hravých,
o tělu bílém, o lících tmavých,
o žínek lesních to veselí. –
V Milířích dole mrtvo a ticho.
Zlému tam jak se kdo ubrání?
Potěš ty pán Bůh, kteří tam zbloudí
za noci anebo v zoufání!
|
T5
|
神圣、超验与智慧
|
T5
|
T5
|
T1
|
LZH
|
蘇舜元
|
地動聯句
|
大荒孟冬月,
末旬高舂時。
日腹昏盲倀,
風口鳴嗚咿。
萬靈困陰戚,
百植嗟陽衰。
濃寒有勝氣,
天凍無敗期。
六指忽摇拽,
羣蹠初奔馳。
丸銅落蟾吻,
始異張渾儀。
列宿犯天紀,
預念漢志辭。
民甍函鼓舞,
禁堞强崩離。
坐駭市聲死,
立怖人足踦。
坦途重車僨,
急傳壯馬敧。
陵阜動撫手,
礫塊當揚箕。
停污有亂浪,
僵木無靜枝。
衆喙不暇息,
沓嶂驚欲飛。
踴塔撼鐸碎,
安流蕩舟疲。
倒壺喪午漏,
顛巢駭眠鴟。
居人眩眸子,
行客勞髑兒。
南北頓儵忽,
西東播戎夷。
四鎮一毛重,
百川寸涔微。
斗藪不知大,
軒幹主者誰。
共工豈復怒,
富嫗安得爲。
寧無折軸患,
頓易崩山悲。
衆蟄不安土,
羣毛難麗皮。
驚者去靡所,
仆或如見擠。
轟雷下檐瓦,
决玉傾倉粢。
雙顛太室吻,
四躍宸庭螭。
萬宇變旋室,
百城如轉機。
念此大災患,
必由政瑕疵。
勝社勇厥氣,
孤陽病其威。
傳是下乘上,
亦曰尊屈卑。
夫惟至靜者,
猶不可保之。
況乃易動物,
何以能自持。
高者恐顛墜,
下者當鎮綏。
天戒豈得慢,
肉食宜自思。
變省孽可息,
損降禍可違。
願進小臣語,
兼爲丹扆規。
偉哉聰明主,
勿遺地動詩。
|
T4
|
社会、权力与历史
|
T4
|
T4
|
T4
|
ARA
|
الأخضر اللهبي
|
قصيدة ماذا تحاول من شتمي ومنقصتي
|
ماذا تُحاوِلُ مِن شَتمي وَمَنقَصَتي
ماذا تُحاوِلُ مِن حَمّالَةِ الحَطَبِ
غَرّاءُ سائِلَةٌ في المَجدِ غُرَّتُها
كانَت حَليلَةَ شَيخٍ ثاقِبِ النَسَبِ
إِنّا وَإِنَّ رَسولَ اللَهِ جاءَ بِنا
شَيخٌ عَظيمُ شُؤونِ الرَأسِ وَالنَشَبِ
يا لَعَنَ اللَهُ قَوماً أَنتَ سَيِّدُهُم
في جِلدَةٍ بَينَ أَصلِ الثَيلِ وَالذَنَبِ
أَبِالقُيونِ تُوافيني تُفاخِرُني
وَتَدَّعي المَجدَ قَد أَفرَطتَ في الكَذِبِ
وَفي ثَلاثَةِ رَهطٍ أَنتَ رابِعُهُم
توعِدُني واسِطاً جُرثومَةَ العَرَبِ
في أُسرَةٍ مِن قُرَيشٍ هُم دَعائِمُها
تَشفي دِماؤُهُمُ لِلخَبلِ وَالكَلَبِ
أَمّا أَبوكَ فَعَبدٌ لَستَ تُنكِرُهُ
وَكانَ مالِكُهُ جَدّي أَبو لَهَبِ
النَبعُ عيدانُنا وَالمَجدُ شيمَتُنا
لَسنا كَقَومِكَ مِن مَرخٍ وَمِن غَرَبِ
|
T4
|
社会、权力与历史
|
T4
|
T4
|
T4
|
SPA
|
Magali Alabau
|
Poema 2
|
El agua callada ladra
quietamente,
los ojos, serenos guardas, vigilan
soledades errantes.
Un perro husmea la nieve dura y seca.
|
T1
|
自然、宇宙与地方感
|
T1
|
T3
|
T1
|
LZH
|
許景先
|
折柳篇
|
春色東來度渭橋,
青門垂柳百千條。
長楊西連建章路,
漢家林苑紛無數。
縈花始遍合歡枝,
遊絲半罥相思樹。
春樓初日照南隅,
柔條垂綠掃金鋪。
寶釵新梳倭墮髻,
錦帶交垂連理襦。
自憐柳塞淹戎幕,
銀燭長啼愁夢著。
芳樹朝催玉管新,
春風夜染羅衣薄。
城頭楊柳已如絲,
今年花落去年時。
折芳遠寄相思曲,
爲惜容華難再持。
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
RUS
|
Кукольник Нестор Васильевич
|
Романс
|
Стой, мой верный, бурный конь,
У крыльца чужого!
И земли сырой не тронь
Сребряной подковой.
Я как тень проникну в дом,
Ложе их открою,
Усыплю их вечным сном,
Смертью упокою.
Вот тогда неси меня
На утес высокий,
И с утеса и с себя
Брось в Хенил глубокий...
Чую звонкий стук копыт,
Слышу стон ревнивый,
Быстрой молнией летит
Конь его ретивый.
Сердце дрогнет, мгла в очах,
Слезы кровью льются,
Нет молитвы на устах,
Речи страхом рвутся...
Брось кинжал, он не спасет, -
Рок его притупит;
Пусть изменница умрет, -
Смерть прощенье купит.
Брось кинжал и смерти жди,
Соблазнитель милый,
Мы умрем, как рождены,
Для одной могилы!
Три кипариса над могилой
Бросают тень на три луны,
Три разноцветные чалмы
Качает ветр уныло.
Кругом равнина грустно спит;
Лишь в свежий дерн могилы новой
Конь, андалузский конь стучит
Серебряной подковой.
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
ENG
|
Paine, Albert Bigelow
|
BEETLES
|
This is a beetle that came from Metuchen —
The plan of his house is likewise his escutcheon.
|
T1
|
自然、宇宙与地方感
|
T1
|
T1
|
T1
|
HUN
|
Dsida Jenő
|
Lugast építettem
|
Elmúlt idők árnya siklik a földre.
A babonák nagy szárnya suhog.
Szeretnék olyan biztosan lépni,
mint tegnapelőtt, erős körvonalú,
biztos világon. A testvérem nem ismer
fel engem, mikor vándorútamról
visszatérek s remegve mondja:
Lángol az arcod! Három szemem van
s egy virágba öltözött, néma lelkem.
Pedig a vándorbot már nélkülem is járna,
a szavak nélkülem is csengenének
az én erőm már kihullott belőlük,
s külön ösvényeken jár, bolyong.
Az üstökösök országa zenél,
mindenütt. Hátul a kertben lugast
építettem: nyirkos lombja mögött
a holtak lelkei szólnak azokkal,
akik ezután fognak megszületni.
1930.
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T3
|
T3
|
CES
|
Mayer, Rudolf
|
Nade námi lítala
|
Nade námi lítala
Sirá holubice,
Plačíc hnízdo hledala –
Snad i mnohem více.
My se tiskli k sobě blíž
Až do zadýchání –
A to mračno níž a níž
Se jak příkrov sklání.
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
ARA
|
الشاعر محمد المكي إبراهيم
|
قصيدة كان يحبنى
|
كان حبيبى شهقة البرق ورنة الوتر
كان حبيبى اعذب البشر
ثم اختفى
كان حبيباُ تافهاً
يرحمه الله
انا بكيناه وكنا مذنبين
حين مضى ادركنى الموت
وكنت في المقهى
سيجارتي تشتعل
وكان كاسى آخذاً طريقته الى فمى
وحين غسلوني واقفلوا عيوني
تهاوت الذكرى وادركت
ان حبيبي كان في دمي
وانني نزفت حتى الموت
كان يحبني ويشهد الله
كم كنت اهواه
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
BEN
|
জিয়া হায়দার
|
কোনো কল্যাণময়ীর গান শুনে
|
কপোলে কাজল তিল, কিংবা নেই কপালে টিপের
কোনো আঁক; দেহের সুচারু ভঙ্গি দীপ্ত আভরণে
সজ্জিত ছন্দিত নয়; প্রশান্তিতে-নির্মোহ দ্বীপের
নিরুচ্চার সামগানে আত্মগতা; প্রিয়-সুনির্জনে
আশ্বস্ত-ধ্যানের বৃত্তে মৌনমন, গোপন অতলে
প্রতি মুহূর্তের প্রীত-অভিজ্ঞতা আর অভিজ্ঞানে
জমানো মুহূর্তের মুক্তো সাজায় এবং গোণে, বলে
নিজের সংলাপ সেই রমণী নিজেরি কানে, মানে
নিজেও জানে না যার।
বারে বারে আত্মার নির্যাসে
কণ্ঠের ঝর্ণায় তবু সলজ্জ আবৃত্তি তার; নেই
অচিন্ত্য স্বর্গের চিন্তা, নিয়ত মাটির রঙে রূপে
ধানশীষ, পায়রার চিত্রপট আঁকে, ভালবাসে
নিহিত সত্তায় যার শান্তির উৎসার-আমাকেই;
সালংকারা নয়, তবু সে আমার ঐকান্তিক ধূপে।
(কাব্যগ্রন্থ : একতারাতে কান্না)
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T5
|
T3
|
LZH
|
袁淑
|
咏冬至诗
|
连星贯初历,
令月临首岁。
荐乐行阴政,
登金赞阳滞。
收凉降天德,
萌华宣地惠。
司瑞记夜晞,
书云掌朝誓。
|
T1
|
自然、宇宙与地方感
|
T1
|
T1
|
T1
|
LZH
|
邵雍
|
觀陳希夷先生真及墨跡
|
及見希夷蹟,
又見希夷真。
始知今與古,
天下長有人。
|
T5
|
神圣、超验与智慧
|
T5
|
T5
|
T3
|
ARA
|
الشاعر عبد الله الفرج
|
قصيدة خرجنا لنستسقي بيومٍ تراكمتْ
|
خرجنا لنستسقي بيومٍ تراكمتْ
به المزنُ حتى غُودر الصبحُ كالجنحِ
تَقدّمَ شيخُ ذو عصاةٍ ولحيةٍ
حكتْ ذنبَ السِّرْحان من كاذب الصبح
فلما فرغنا من صلاةٍ وبالدُّعا
شرعنا تَسرّى الغيمُ إذ شحّ بالسَّحّ
فعُدنا معاً والشيخ لم يدرِ أننا
خرجنا لنستسقي به أم لنستصحي
|
T5
|
神圣、超验与智慧
|
T5
|
T5
|
T3
|
LZH
|
釋正覺
|
投食山家
|
霜晨蔾杖起孤禪,
乞食山家圖省緣。
斜徑順風鳴竹火,
飛甍迷眼映松煙。
秋羹木鼈有真味,
午飯樹雞無俗羶。
誰謂客床卧不穩,
我無支遁買山錢。
|
T5
|
神圣、超验与智慧
|
T5
|
T5
|
T5
|
CES
|
Pechová-Krásnohorská, Eliška
|
STRÁŽNÝ OHEŇ.
|
Kol chmurno a hrozivo, čas pro nás vážný:
kol za každou mátohou nepřítel číhá!
Jen pozor, ať neshasne oheň nám strážný,
jenž v půlnoční temna kol z popelu žíhá.
Ó nedejme uhasnout chrannému žáru,
však srdce mu jediným krbem jest pravým.
Ať v zápase větrů a živelním sváru
vždy nezmožen hoří svým plápolem žhavým!
Nic nemáme v světě než srdce své rázné
a plamen té vůle, té lásky v něm svaté,
a ten-li nám shasne, pak smrtné a zkázné
nás pohltí temno a zničení klaté.
Výš vědomí zaplaň, hloub svědomí žehni,
ať posvátný oheň v nás nezdolně sálá!
V noc hrozivých mátoh, ty plameni, šlehni
jak znamení věčné, jak přísaha stálá.
Jak očisty záslib a spravedlnosti,
jak práva i věrnosti korouhev čestná
jak ohnivý jazyk, jenž zakletí zprostí
řeč pravdy, by mluvila volná i zvěstná.
A strážný ten oheň, jenž v srdcích nám hoří,
ať vzruchem svým horoucím roste a svítí,
ať neshasne v krve ni slz našich moři
a mrazný rej vichrů se marně naň řítí.
My v zástupech družme se Duchem i tělem
k té výhni! Strž mračen ať marně ji hasí.
Vždyť oheň jen odplaší vpád dravých šelem;
žár vlastních jen srdcí nás ochrání, spasí.
|
T5
|
神圣、超验与智慧
|
T4
|
T5
|
T5
|
ARA
|
الشاعر أربد الذبياني
|
قصيدة حميت ذمار ثعلبة بن سعد
|
حَميتُ ذِمارَ ثَعلَبَةَ بنَ سَعدٍ
بِجَنبِ الحُتِّ إِذ دُعِيَت نَزالِ
وَأَدرَكَني اِبنُ آبي اللَحمِ يَجري
وَأُجرى الخَيلَ حاجِزَةَ التَوالي
طَعَنتُ مَجامِعَ الأَحشاءِ مِنهُ
بِمَفتوقِ الوَقيعَةِ كَالهِلالِ
فَإِن يَهلَك فَذَلِكَ كانَ قَدَري
وَإِن يَبرَأ فَإِنّي لا أُبالي
|
T4
|
社会、权力与历史
|
T4
|
T4
|
T4
|
LZH
|
朱辂
|
暨阳访翁斋堂不值
|
十年离别后,
顾影渐羸孱。
今过伊人宅,
春深草色斑。
天涯同涕泪,
旅梦各江关。
猿鹤知啼怨,
移文未可删。
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
RUS
|
Каменский Василий Васильевич
|
Моя молитва
|
Господи
Меня помилуй
И прости.
Я летал на аероплане.
Теперь в канаве
Хочу крапивой
Расти.
Аминь.
|
T5
|
神圣、超验与智慧
|
T5
|
T5
|
T5
|
SPA
|
Eduardo Chirinos
|
El equilibrista de Bayard Street
|
Para Roxana y Jorge, que las han visto.
Camina de puntas el equilibrista de Bayard Street,
evita el abismo la mirada y arranca de cuajo toda pretensión,
¿de qué sirven el heroísmo, la grandeza, el entusiasmo?
Poca cosa es la vida para el equilibrista de Bayard Street,
poca la indulgencia de llegar al otro lado y repetir cien veces
la misma operación.
Una mujer lo observa sin asombro,
tras la ventana acaricia el cabello de sus hijos
y turba con su canto los oídos del equilibrista de Bayard Street
Los vecinos lo ignoran, beben latas de cerveza, conversan
hasta altas horas de la noche,
¿quién repararía en tan inútil prodigio?
Sólo los niños señalan con el dedo al equilibrista de Bayard Strccf
ellos lo admiran, contienen la respiración y aplauden hasta
espantar a los gatos.
Una iglesia presbiteriana es el orgullo de Bayard Street;
fue construida a principios de siglo y tiene torre y campanario.
Fija la mirada avanza hacia la iglesia el equilibrista de
Bayard Street.
Su esposa ha preparado una pierna de pollo, ensalada de
tomates y un plato de lentejas,
con suerte harán el amor esta noche y tendrán un instante de
feroz alegría.
Es muy joven la esposa del equilibrista de Bayard Street;
es ella la encargada de tensar la cuerda, la que mide la
distancia entre la ventana y la torre, la que tiene
rostro de heroína de novela de amor.
A nada le teme el equilibrista de Bayard Street,
pero hace varias noches que no duerme;
dicen que soñó que sus zapatillas colgaban de la cuerda
mientras los niños esperaban que se despanzurrara de una
vez el equilibrista de Bayard Street.
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T3
|
T2
|
RUS
|
Богданович Ипполит Федорович
|
Приятность простой жизни
|
Трудящийся судья!
Устав от должностей заботливого чина,
Приди покоиться в гостях у селянина,
Где мирны дни ведет счастливая семья;
А чтоб такое диво
Не возмогло тебе представиться за лживо,
Спроси у всей семьи спокойных дней секрет,
И вот тебе в ответ:
"Во время нашего досуга
Не затрудняем мы друг друга
Делами свыше нас;
Хоть дел других не охуждаем,
А только рассуждаем,
Как лучше сделать нам на круглый год запас,
К простому вся дни пиру.
Кто хочет ссориться, того склоняем к миру,
Дая рассудку полну мочь;
От споров мы отходим прочь,
Коварных нас оставить просим,
И жалоб в люди не приносим,
Себя не ставим во святых:
Имеем слабости, имеем недостатки,
Об них болтаем без украдки,
Не трогая чужих.
Своих, меж шуток, мы без желчи критикуем,
Не мысля зла другим, как лучше жить толкуем.
Бежим ловящих нас похвал;
И если иногда, подчас, из доброй воли,
Придет Фортуна к нам откушать хлеба'соли,
Мы рады тем, что Бог послал".
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T5
|
T2
|
T2
|
FAS
|
اولا هان
|
زنی هستم
|
زنی هستم
که میتوان دوباره به او زنگ زد
وقتی تلویزیون حوصله سربُر است
زنی هستم
که میتوان دوباره دعوتش کرد
وقتی دیگری رد کرده است
زنی هستم
که ترجیحاً فرانمیخواند کسی
مرا به ازدواج
اِکولالیا در اینستاگرام
زنی
که تقاضا نمیکند کسی
ازمن بچهای
من زنی هستم
که زن زندگی نیست
■
|
T4
|
社会、权力与历史
|
T2
|
T4
|
T4
|
RUS
|
Батюшков Константин Николаевич
|
Любовь в челноке
|
Месяц плавал над рекою,
Всё спокойно! Ветерок
Вдруг повеял, и волною
Принесло ко мне челнок.
Мальчик в нем сидел прекрасный;
Тяжким правил он веслом.
«Ах, малютка мой несчастный!
Ты потонешь с челноком!»
— «Добрый путник, дай помогу;
Я не справлю, сидя в нем.
На — весло! и понемногу
Мы к ночлегу доплывем».
Жалко мне малютки стало;
Сел в челнок — и за весло!
Парус ветром надувало,
Нас стрелою понесло.
И вдоль берега помчались,
По теченью быстрых вод;
А на берег собирались
Стаей нимфы в хоровод.
Резвые смеялись, пели
И цветы кидали в нас;
Мы неслись, стрелой летели..
О беда! О страшный час!..
Я заслушался, забылся,
Ветер с моря заревел —
Мой челнок о мель разбился,
А малютка... улетел!
Кое-как на голый камень
Вышел, с горем пополам;
Я обмок — а в сердце пламень:
Из беды опять к бедам!
Всюду нимф ищу прекрасных,
Всюду в горести брожу,
Лишь в мечтаньях сладострастных
Тени милых нахожу.
Добрый путник! в час погоды
Не садися ты в челнок!
Знать, сии опасны воды;
Знать, малютка... страшный бог!
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T3
|
CES
|
Menhard Litoměřický, Xaver
|
Znám jednu píseň...
|
Znám jednu píseň tesklivou,
tak smutnou bez útěchy,
a slze sotva její jsou
a její hudba vzdechy.
Však v nádherných se komnatách
ta píseň neozývá –
jen v bytech chudých, ve chatách
se stále, stále zpívá...
A komu blaho skýtá svět,
kdo nikdy neznal tísni:
ten nemůž’ – nechce rozumět
té bolné, teskné písni...
A píseň ta tak žalostnou,
tak smutnou bez útěchy,
a slze slova její jsou
a její hudba – vzdechy...
|
T4
|
社会、权力与历史
|
T4
|
T4
|
T4
|
ARA
|
الشاعر طرفة بن العبد
|
قصيدة لهندٍ بحزانِ الشريفِ طلولُ
|
لِهِندٍ بِحِزّانِ الشَريفِ طُلولُ
تَلوحُ وَأَدنى عَهدِهِنَّ مُحيلُ
وَبِالسَفحِ آياتٌ كَأَنَّ رُسومَها
يَمانُ وَشَتهُ رَيدَةٌ وَسَحولُ
أَرَبَّت بِها نَآجَةٌ تَزدَهي الحَصى
وَأَسحَمُ وَكّافُ العَشِيِّ هَطولُ
فَغَيَّرنَ آياتِ الدِيارِ مَعَ البِلى
وَلَيسَ عَلى رَيبِ الزَمانِ كَفيلُ
بِما قَد أَرى الحَيَّ الجَميعَ بِغِبطَةٍ
إِذا الحَيُّ حَيٌّ وَالحُلولُ حُلولُ
أَلا أَبلِغا عَبدَ الضَلالِ رِسالَةً
وَقَد يُبلِغُ الأَنباءَ عَنكَ رَسولُ
دَبَبتَ بِسِرّي بَعدَما قَد عَلِمتَهُ
وَأَنتَ بِأَسرارِ الكِرامِ نَسولُ
وَكَيفَ تَضِلُّ القَصدَ وَالحَقُّ واضِحٌ
وَلِلحَقِّ بَينَ الصالِحينَ سَبيلُ
وَفَرَّقَ عَن بَيتَيكَ سَعدَ بنَ مالِكٍ
وَعَوفاً وَعَمرواً ما تَشي وَتَقولُ
فَأَنتَ عَلى الأَدنى شَمالٌ عَرِيَّةٌ
شَآمِيَّةٌ تَزوي الوُجوهَ بَليلُ
وَأَنتَ عَلى الأَقصى صَباً غَيرُ قَرَّةٍ
تَذاءَبَ مِنها مُرزِغٌ وَمُسيلُ
وَأَنتَ اِمرُؤٌ مِنّا وَلَستَ بِخَيرِنا
جَواداً عَلى الأَقصى وَأَنتَ بَخيلُ
فَأَصبَحتَ فَقعاً نابِتاً بِقَرارَةٍ
تَصَوَّحُ عَنهُ وَالذَليلُ ذَليلُ
وَأَعلَمُ عِلماً لَيسَ بِالظَنِّ أَنَّهُ
إِذا ذَلَّ مَولى المَرءِ فَهوَ ذَليلُ
وَإِنَّ لِسانَ المَرءِ ما لَم تَكُن لَهُ
حَصاةٌ عَلى عَوراتِهِ لَدَليلُ
وَإِنَّ اِمرَأً لَم يَعفُ يَوماً فُكاهَةً
لِمَن لَم يُرِد سوءً بِها لَجَهولُ
تَعارَفُ أَرواحُ الرِجالِ إِذا اِلتَقَوا
فَمِنهُم عَدُوٌّ يُتَّقى وَخَليلُ
|
T4
|
社会、权力与历史
|
T4
|
T4
|
T2
|
LZH
|
田四科
|
旅馆
|
旅馆清尊日复斜,
鹧鸪啼处客思家。
晚来墙角胭脂雨,
落尽山桃满树花。
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
RUS
|
Kuzmin M.A.
|
Третий свидетель | «Что ж, господа, вы хотите знать?..»
|
Что ж, господа, вы хотите знать?
Видел что? – ничего не видел.
Знал кого? – никого не знал.
Слышал кой-что, да и то случайно.
Род занятий? – как вам сказать?
Чем придется – всего вернее.
Возраст? – Двадцать. Холост. Крещен.
Местожительства не имею...
Был не очень большой мороз,
Как вы помните: сухо, ясно --
Прямо, погода как на заказ
Для такой вот бездомной братьи.
Тут кино, а туда -- кафе,
Там – фонарь, там – стоянка трама.
Место бойкое, свет вовсю:
Можно выбрать, кого угодно!
Клюнуло... Видно, важный гусь.
Я за ним в переулок темный.
Вдруг куда-то пропал мой тип,
Будто сквозь землю провалился.
Закурил... Надо подождать.
Слышу в желудке: скоро полночь...
С двух... выходит – десять часов!
Дело дрянь! А стою у подъезда.
Как прошли, не заметил я,
Только слышу: как будто спорят.
Голос у девушки чист, приятен!
Думал – гулящая; нет, не то.
Ну, а мужчина совсем как мальчик!
Старшие классы... юнкер... спорт.
Да и не спорят, а как-то странно
Оба волнуются всё об одном.
С голоду всё мне было понятно,
Вспомню – опять не понять ни черта.
Будто она ему: -- Милый, ты видишь?
Легкая поступь тяжелей всех,
Легкий стук -- это гроб забивают,
Плод получить -- не сливы трясти. --
Он ей: -- Когда тебя что смущает...
Ну, искушенье... сделай и брось!
Тут очищенье, крепость, сила.
-- «Сделай и брось!» А прилипнет рука?
-- Есть огонь, всякий клей растопит.
-- Да, огонь, и железо, и смерть!
Тут умолкла. Вдруг очень нежно:
-- Кто тебе дороже всего?
-- Кто дороже всего, ты знаешь.
Я говорил, не скрывал ничего.
-- Преступленье – такая честность!
-- Что с тобой? Ты сегодня больна?
-- Ах, в болезни остреет зренье,
Мысль яснеет, тончает слух!
-- Право, какая-то ночь вопросов!
-- Что ж? пускай, но скажи мне одно,
Больше я приставать не буду:
Прав ли тот, кто уходит сам?
Ну, уходит... ты понимаешь?
-- Я далеко не фаталист,
Но считаю, что все уходы
Нам предписывает судьба.
Тешимся детски свободной волей,
А уходим, окончив роль.
-- Это ясно, по крайней мере! --
Тут вернулся мой господин,
Подошел и пыхнул сигарой...
Не напрасно так долго ждал!
Пусть приходят и пусть уходят, --
Что мне за дело до других?
Я на сегодня имею ужин...
А чего-то мне было жаль...
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T3
|
T3
|
URD
|
Agha Hashar
|
سوئے مے کدہ نہ جاتے تو کچھ اور بات ہوتی
|
سوئے مے کدہ نہ جاتے تو کچھ اور بات ہوتیوہ نگاہ سے پلاتے تو کچھ اور بات ہوتیگو ہوائے گلستاں نے مرے دل کی لاج رکھ لیوہ نقاب خود اٹھاتے تو کچھ اور بات ہوتییہ بجا کلی نے کھل کر کیا گلستاں معطراگر آپ مسکراتے تو کچھ اور بات ہوتییہ کھلے کھلے سے گیسو انہیں لاکھ تو سنوارےمرے ہاتھ سے سنورتے تو کچھ اور بات ہوتیگو حرم کے راستے سے وہ پہنچ گئے خدا تکتری رہ گزر سے جاتے تو کچھ اور بات ہوتی
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
CES
|
Kavánová, Marie
|
MODLITBA.
|
Modlitba těšitelka, andělů sladký dech,
studánka útěch v luhu,
kde krasší najdem duhu –,
nejsladší léků pohár v úzkostech duše všech?
Kam utéci se jinam, když všecko bolí nás,
a tužeb na osení náhle pad ranný mráz?
Po moři loďka plyne, kolébá naděj mou,
nesmírné nebezpečí,
dojdu tam se svou péčí –:
jak mohu dostihnouti se svých sil družinou?
Sebrat se musí jenom, modlitbou vznítit duch,
v pokoře vyznat všecko, prositi, by dal Bůh!
Dokola propasti, steziček nevidím víc,
třesou se umu tkáně,
neodolají ráně,
vykřikla duše k Bohu, jak mohla volajíc!
Modlitbu zavolala, jak sáhla do kláves,
už divem odpovědí v ní čar se výší snes.
Pokory, lásky mluvou modlitba živou jest,
je odevzdáním duší,
které moc Boží tuší,
ježto opravdu chtějí dáti se Jemu vést.
Motýlky tužeb našich Páně snad sežhne dech,
krasší však – světlo věčné – proniknout v duši nech!
|
T5
|
神圣、超验与智慧
|
T5
|
T5
|
T5
|
ZHO
|
孤城
|
悬
|
落笔前,忽然犹疑。是不是该写下:
我这一生
一滴墨水,就快要抓不住
餍足的羊毫
绝壁悬崖上,一个眼看着就快要抓不住的人
那种泫然的样子
该怎样描述
烟云掩饰谷底的皑皑骸骨,低处是
今生来世的淡墨家村
宣纸上的忧伤,在一滴水墨汹涌的内心
提前晕染
一张宣纸,几乎失声惊叫
几乎就要飞起身来
去接一个
眼看着就快要重重坠落的人
|
T6
|
语言、艺术与创造
|
T6
|
T6
|
T6
|
ARA
|
المبرق السهمي
|
قصيدة يا راكبا بلغن عني مغلغلة
|
يا راكبا بلغن عني مغلغلة
من كان يرجو بلاغ الله والدين
وكل امرىء من عباد الله مضطهد
ببطن مكة مقهور ومفتون
أنا وجدنا بلاد الله واسعة
تنجي من الذل والمخزاة والهون
فلا تقيموا على ذل الحياة وخز
ي في الممات وعيب غير مأمون
إنا تبعنا رسول الله واطرحوا
قول النبي وعالوا في الموازين
فاجعل عذابك في القوم الذين بغوا
وعائذا بك ان يغلوا فيطغوني
|
T5
|
神圣、超验与智慧
|
T5
|
T4
|
T5
|
DEU
|
Fischart, Johann
|
Der 147. Psalme
|
Nvn preißt vnd lobt den Herren,
alles dien zu sein Ehren,
dan es ist zwar das best,
Das lieblichst schönste dinge,
das man dem Herren singe,
darmit sich also tröst.
Jerusalem er bauet,
vnd alles was jm trauet
erlöset er on fehl,
Samlet wider mit scharen
die so veriaget waren
aus seim volck Israel.
Er thut den sehr vil gutes
die eins zerschlagnen Mutes
seind, in dem Geist betrübt,
Heilt die zerbrochen hertzen,
verbindet jhren schmertzen,
wan ers durchs kreutz lang übt.
Sein macht ist nit zurlernen,
dan er auch zalt die sternen,
weil er hat sie bereit,
Er nennet sie mit namen,
das sie thun allesammen
was er jhn aufferleit.
Gros ist der Herr von kraffte:
wie er alls macht vnd schaffte
vnd noch erhalte frisch,
Wie er alles regiret
zusprechen nicht gebüret,
weils vnbegreifflich ist.
Die ellenden er löset,
die gotlosen verstöset
die da seind hochmütig,
Das demütig erhöhet,
richt auff was sich nicht blehet,
ist gdultig vnd gütig.
Singet jm vmb einander,
ein lied vmbs ander wander,
dancks weis so singt dem Herrn,
Preißt jhn mit lobgesange,
mit süssem harpffenklange,
solch opffer hat er gern.
Der dlufft mit wolcken decket,
den Regen draus erwecket
der vns hie kommt zu nutz,
Laßt wachsen auff mit freuden
das gras auff berg vnd weiden,
welchs man zu nutz abstutz.
Des HERREN hand vnd güte
ersättigt leib vnnd gmüte,
ja vergißt nit die thier:
Er gibt dem viech sein futer,
vnd solches alles thut er
das man sein gros lieb spür.
Ja auch den jungen Raben
die jhn angruffet haben
versagt er nit die speis,
An Rossen vnd den Wagen,
wie starck die immer tragē,
kein lust noch krafft er weis.
Trägt kein gfallen an beinen,
wie jung vnnd starck die scheinen,
acht nichts gros Volck vnd heer,
Doch an den trägt er gfallen
die jhn förchten ob allen,
auff sein güt hoffen sehr.
Wolan, vmm solche gobe,
Jerusalem, jhn lobe
vnd du, heilig Zion,
Lob deinen GOT mit freuden,
der von dir nicht will scheiden,
auff das er gern da won.
Dan er hüt dein auffs beste,
macht Rigel am thor feste,
segnet dein kinder drinn,
Den burgern gibt er segen,
das sie jhn loben mögen
bej jhrem glück vnd gwinn.
Er schafft dein gräntzen friden,
das sie kein schad erlitten
von feinden hin vnd her,
Speißt dich mit bestem Weitzen,
dardurch dein gmüt zureitzen,
das es jhm danckbar wer.
Vnnd solchs er alls vollendet,
wan er sein wort nur sendet
auff die Erd vnnd es heißt,
Da sein red ist so schnelle,
drauß wie auß einer quelle
wird alles hie gespeißt.
Dem Winter er auch locket,
das Schnee heraber flocket,
deckt berg vnnd tieffe Thal
Mit Schnee gleich wie mit wollen,
das sich alls viech mus trollen
in sein höl vberal.
Wie aschen streut er Reiffe,
den Nebel mit vmmschweiffe
er auff vnnd abe fürt,
Wie bissen wirfft er schlossen,
macht Eyß alls wers gegossen,
das es zu stein auch wird.
Wer blieb vor seinem froste,
wan er nit schafft ein troste
an kleidern, holtz vnd feur,
Darmit der Kält zuwehren,
das vns nichts thu verseren,
sonder alls komm zu steur.
Noch wan der HERR aussendet
sein wort, die kält gleich wendet
vnd kommt der Sommer für:
Er redt, so schmeltzs auff Erden,
muß Eyß wie wasser werden
vnd das feld wider dürr.
Er laßt ein wind nur wehen,
so kan man lauffen sehen
den fluß nach seinem brauch,
Auffdawen die Eisschollen,
dan er hats so befohlen,
drumm mus es gschehen auch.
Der Herr zeigt Jacobs gschlechte
sein sitten vnnd sein Rechte,
ein heiland er jhn setzt,
Welchs dan erfordert billich
das sie jm dāckē willig,
weil er sies wirdig schätzt.
Dan er nie keinem volcke
vnder des Himels wolcke
war also gheim vnnd nah,
Das er es sein recht weiset:
drumm wol sein volck jhn preiset
vnd singt Halleluia.
|
T5
|
神圣、超验与智慧
|
T5
|
T5
|
T5
|
ARA
|
الشاعر ابن الهبارية
|
قصيدة صنعت بي الأيام في أرض قاشا
|
صنعت بيَ الأيامُ في أرضِ قاشا
نَ صنيعَ الحروفِ بالأسماءِ
بين قومٍ جميعُ حظيَ منهم
أن يسمّونَني من الظرفاءِ
|
T6
|
语言、艺术与创造
|
T6
|
T6
|
T6
|
PAN
|
مشتاق عالم گوگا
|
قدر سوہنیاں دا نہ ایتھے کوجھیاں دا
|
قدر سوہنیاں دا نہ ایتھے کوجھیاں دا
قدر ہے تے بھرے ہوئے بوجھیاں دا
نہ توں آئیوں نہ ساڈی عید ہوئی
کیہ فیدا رکھے ہوئے روجیاں دا
جیب وچ پیسے مونگ پھلی جوگے وی نئیں
پاء پُچھدا پھرے چلغوزیاں دا
نصیب رب ولوں بلدے جاندے نیں
ناں لگّے عقیق فیروزیاں دا
وے تماشہ ویکھدے ایتھے شریک گوگے
سجن ونڈدے دُکھ اِک دوجیاں دا
|
T4
|
社会、权力与历史
|
T4
|
T4
|
T5
|
SPA
|
Santiago Anguizola Delgado
|
Trabaja
|
Abra el surco en la gleba tu misma mano;
que el sudor de su rostro fecunde el suelo;
lanza cada semilla con un anhelo
y siembra una esperanza con cada grano.
Trabaja cuanto puedas, que bajo el cielo
nadie ha hecho ninguna labor en vano:
hay siempre una conquista por cada vuelo
y una América oculta tras cada arcano.
Lucha, que aún es tiempo y la vida corta,
la faena comienza, que nada importa
lo fatigosa y larga que ella te sea.
La cosecha es el premio de lo sembrado:
el hombre su sustento debe al arado
y su progreso el mundo debe a la idea.
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T4
|
T3
|
LZH
|
黄居仁
|
題汪水雲詩卷
|
馬上琵琶不復琴,
龍荒弔古獨遺音。
西風金掌吹清淚,
落日銅駝折寸心。
杜子但傷鵑血化,
蘇卿豈料雁書沉。
當時痛哭無人哭,
千載江流轉恨深。
|
T4
|
社会、权力与历史
|
T4
|
T4
|
T4
|
ZHO
|
刘洁岷
|
哭泣片刻度一生
|
在无数次恋爱里辨识初恋
在无数次恋爱里辨识初恋
在收音机的嘈杂声里
在收音机的嘈杂声里
想起他们公然撒谎时的那句话
想起他们公然撒谎时的那句话
声音是喑哑而含混的,起初的好词
声音是喑哑而含混的,起初的好词
加上后来所有坏词才有寓意
加上后来所有坏词才有寓意
记忆的焦点是一棵广玉兰树
记忆的焦点是一棵广玉兰树
在橙汁浸透的黄昏掉光了它的叶子
在橙汁浸透的黄昏掉光了它的叶子
陌生的异乡街道弯曲而幽深
陌生的异乡街道弯曲而幽深
豪壮诺言滚过喉咙时会被通过?
豪壮诺言滚过喉咙时会被通过?
那些猫的眼睛在出卖人类
那些猫的眼睛在出卖人类
我蹲在市中心建筑工地的壕沟里听到
我蹲在市中心建筑工地的壕沟里听到
病床上的笑声和咳嗽声,我们的
病床上的笑声和咳嗽声,我们的
生平和历史聚集于将它带走的身躯
生平和历史聚集于将它带走的身躯
谢家渡、东湖磨山或一个纬度
谢家渡、东湖磨山或一个纬度
是因我离开而消失的
是因我离开而消失的
当年去往学校的石子路只剩下
当年去往学校的石子路只剩下
些许的痕迹,生物老师的告诫被遗忘了
些许的痕迹,生物老师的告诫被遗忘了
三国后曹家的财产转移到司马的家中
三国后曹家的财产转移到司马的家中
霉烂的课文,如荒野的土地哭泣
霉烂的课文,如荒野的土地哭泣
那些哭泣是在汉语的方言里哭
那些哭泣是在汉语的方言里哭
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T3
|
T3
|
ARA
|
الشاعر الحراق
|
قصيدة أيُّها الركبُ إذا ما
|
أيُّها الركبُ إذا ما
جئتمُ تلكَ الخياما
بلّغوا أحبابُ قلبي
دائماً عنّي السلاما
وانشدوا في ذاك الحيّ
عن فؤاد مستهاما
قد سقاهُ الحبُّ كأساً
لا يرى عنهُ انفطاما
ليتَ شعري أهلُ ودّي
هجروا قلبي علاما
إن كنتُ اذنتُ ذنباً
أو تناسيتُ النداما
فبُكائي وحَيائي
منهمُ يمحوا لآثاما
يا عذولي لا تُلمني
فيه ان بحتُ غراما
لا تلُمني جيش صبري
فيهِ قد ولى انهزاما
كلَّما قهقهَ رعدٌ
أو بدا البرقُ ابتساما
ذكَّرني صفوَ عيشٍ
ليتهُ لو كان داما
وأدر ياسا في الكأس
على الناس من مدام
فاشربوا الكأس وطيبوا
وتهنّوا يا نداما
أنا سكرانٌ فلستُ
أسمع في حبّي ملاما
أدخُلِ الحانا وشاهد
ثمّ أحبابً كراماً
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
ARA
|
الشاعر سحيم الرياحي
|
قصيدة أَنا اِبنُ جَلا وَطَلاعِ الثَنايا
|
أَنا اِبنُ جَلا وَطَلاعِ الثَنايا
مَتى أَضَعِ العِمامَةَ تَعرِفوني
وَإِنَّ مَكانَنا مِن حِميَرِيٍّ
مَكانُ اللَيثِ مِن وَسَطِ العَرينِ
وَإِنّى لا يَعودُ إِلَيَّ قِرني
غَداةَ الغَبِّ إِلّا في قَرينِ
بِذي لِبَدٍ يَصُدُّ الرَكبُ عَنهُ
وَلا توتى فَريسَتُهُ لِحينِ
عَذَرتُ البُزلَ إِذا هِيَ خاطَرَتني
فَما لي وَبالُ اِبنَي لَبونِ
وَماذا يَدَّري الشُعراءُ مِنّي
وَقَد جاوَزتُ رَأسَ الأَربَعينِ
أَخو خَمسِنَ مُجتَمِعاً أَشُدّي
وَنَجَّذَني مُداوَرَةُ الشُؤونِ
فَإِنَّ عُلالَتي وَجِراءَ حَولي
لَذو شِقٍّ عَلى الضَرَعِ الظَنونِ
سَأَحيى ما حَييتُ وَإِنَّ ظَهري
لَمُستَنِدٌ إِلى نَضَدِ أَمينِ
كَريمُ الخالِ مِن سَلَفى رِياحٍ
كَنَصلِ السَيفِ وَضّاحُ الجَبينِ
فَإِنَّ قَناتَنا مَشِظٌ شَظاها
شَديدٌ مَدُّها عُنُقَ القَرينِ
|
T4
|
社会、权力与历史
|
T4
|
T4
|
T3
|
LZH
|
嵩山女
|
書任生案
|
葛洪還有婦,
王母亦有夫。
神仙盡靈匹,
君意合何如。
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
DEU
|
Friedrich Lienhard
|
Das Kinderland
|
Nun halten wir Schule! Im Golde der Bienen,
In Perlengesträuch und Smaragd und Achat
Lehr' ich die Kleinen und lerne von ihnen
Und bin meinem Völkchen ein Spielkamerad.
Aus meinem Körper, dem halb schon verklärten,
Wächst ein Gewand wie von Seide und Licht,
Alle die Stunden in himmlischen Gärten
Weben daran und zerweben es nicht.
Aus Kinderaugen, den morgenhellen,
Spinnt sich ein Lächeln herüber zu mir,
Aus meines Herzens strahlenden Quellen
Trinken sie Weisheit in Kinderbegier.
Du herziges Völkchen, wer bliebe da einsam,
Wer folgte vertrutzt seiner eigenen Spur?
Wir leuchten vielfarbig und wachsen gemeinsam,
Wir sind eine einzige blühende Flur!
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
LZH
|
竇叔向
|
秋砧送邑大夫
|
斷續長門下,
清泠逆旅秋。
征夫應待信,
寒女不勝愁。
帶月飛城上,
因風散陌頭。
離居偏入聽,
況復送歸舟。
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
ZHO
|
秦轩
|
檀香山
|
向大海行一万五千里
我便活在你的昨天
昨天的雨水干净如你
熟睡时神的面孔
路灯和路灯在山上散步
雨水淹没呼吸越来越浓
雨说下就下,非线性分布
就像方向和时间
既然没有什么可以永恒
想念便是蛮轻松的事
比如永远在昨天的小岛
或停在三十年前的城市
我左手虚抓,在想象中握住你
在路灯下打开的呼吸
在我的记忆里
这儿的海水没有明天的海水咸
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T3
|
ENG
|
William Browne, of Tavistock
|
The Rose
|
A ROSE, as fair as ever saw the North,
Grew in a little garden all alone;
A sweeter flower did Nature ne’er put forth,
Nor fairer garden yet was never known:
The maidens danced about it morn and noon,
And learned bards of it their ditties made;
The nimble fairies by the pale-faced moon
Water’d the root and kiss’d her pretty shade.
But well-a-day!—the gardener careless grew;
The maids and fairies both were kept away,
And in a drought the caterpillars threw
Themselves upon the bud and every spray.
God shield the stock! If heaven send no supplies,
The fairest blossom of the garden dies.
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T1
|
T3
|
T3
|
JPN
|
春日(進子内親王家)
| null |
おもかけの うかふもかなし もろともに なかめしよはの つきそとおもへは
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
CAT
|
Feliu Formosa
|
[Veure la pròpia fi]
|
Veure la pròpia fi no pas com una interrupció forçosa, sinó com una conclusió lògica.
Cal plantejar-s’ho com a objecte i procedir a una preparació no tan sols en la ment sinó amb els actes.
I no deixar de contemplar el món amb meravella, amb una enriquidora i constant estranyesa, com enterrant tresors que trobarà algú altre.
És realment possible?
No és demanar massa?
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T3
|
T3
|
ENG
|
Kahlil Gibran
|
The Life Of Love Xvi
|
Spring
Come, my beloved; let us walk amidst the knolls,
For the snow is water, and Life is alive from its
Slumber and is roaming the hills and valleys.
Let us follow the footprints of Spring into the
Distant fields, and mount the hilltops to draw
Inspiration high above the cool green plains.
Dawn of Spring has unfolded her winter-kept garment
And placed it on the peach and citrus trees; and
They appear as brides in the ceremonial custom of
the Night of Kedre.
The sprigs of grapevine embrace each other like
Sweethearts, and the brooks burst out in dance
Between the rocks, repeating the song of joy;
And the flowers bud suddenly from the heart of
Nature, like foam from the rich heart of the sea.
Come, my beloved; let us drink the last of Winter's
Tears from the cupped lilies, and soothe our spirits
With the shower of notes from the birds, and wander
In exhilaration through the intoxicating breeze.
Let us sit by that rock, where violets hide; let us
Pursue their exchange of the sweetness of kisses.
Summer
Let us go into the fields, my beloved, for the
Time of harvest approaches, and the sun's eyes
Are ripening the grain.
Let us tend the fruit of the earth, as the
Spirit nourishes the grains of Joy from the
Seeds of Love, sowed deep in our hearts.
Let us fill our bins with the products of
Nature, as life fills so abundantly the
Domain of our hearts with her endless bounty.
Let us make the flowers our bed, and the
Sky our blanket, and rest our heads together
Upon pillows of soft hay.
Let us relax after the day's toil, and listen
To the provoking murmur of the brook.
Autumn
Let us go and gather grapes in the vineyard
For the winepress, and keep the wine in old
Vases, as the spirit keeps Knowledge of the
Ages in eternal vessels.
Let us return to our dwelling, for the wind has
Caused the yellow leaves to fall and shroud the
Withering flowers that whisper elegy to Summer.
Come home, my eternal sweetheart, for the birds
Have made pilgrimage to warmth and lest the chilled
Prairies suffering pangs of solitude. The jasmine
And myrtle have no more tears.
Let us retreat, for the tired brook has
Ceased its song; and the bubblesome springs
Are drained of their copious weeping; and
Their cautious old hills have stored away
Their colorful garments.
Come, my beloved; Nature is justly weary
And is bidding her enthusiasm farewell
With quiet and contented melody.
Winter
Come close to me, oh companion of my full life;
Come close to me and let not Winter's touch
Enter between us. Sit by me before the hearth,
For fire is the only fruit of Winter.
Speak to me of the glory of your heart, for
That is greater than the shrieking elements
Beyond our door.
Bind the door and seal the transoms, for the
Angry countenance of the heaven depresses my
Spirit, and the face of our snow-laden fields
Makes my soul cry.
Feed the lamp with oil and let it not dim, and
Place it by you, so I can read with tears what
Your life with me has written upon your face.
Bring Autumn's wine. Let us drink and sing the
Song of remembrance to Spring's carefree sowing,
And Summer's watchful tending, and Autumn's
Reward in harvest.
Come close to me, oh beloved of my soul; the
Fire is cooling and fleeing under the ashes.
Embrace me, for I fear loneliness; the lamp is
Dim, and the wine which we pressed is closing
Our eyes. Let us look upon each other before
They are shut.
Find me with your arms and embrace me; let
Slumber then embrace our souls as one.
Kiss me, my beloved, for Winter has stolen
All but our moving lips.
You are close by me, My Forever.
How deep and wide will be the ocean of Slumber,
And how recent was the dawn!
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
ARA
|
الشاعر المجدد المجلسي
|
قصيدة فإن كان ما تشكو خويديج وعكَةً
|
فإن كان ما تشكو خويديج وعكَةً
فشأنكِ يا حُمّى بكُلّ قتاةِ
ألم تنظري ماء النضارِ بوجهِها
وأومضَه اللائي على الوجناتِ
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
DEU
|
Henckell, Karl
|
Schornstein und Blitzableiter
|
Traurig träumt der Riesenschornstein,
Und der Blitzableiter meint:
„Meyer, Rosenstern und Kornstein
Rauchen nimmer, wie mir scheint.
Sollte die Fabrik verkracht sein,
Oder wär' es bloß ein Streik?
Lustig, lustig wird die Schlacht sein ...“ –
„Schweige, Blitzableiter, schweig!
Bloß ein Streik, bloß und nichts weiter,
O du spindeldürrer Fant!
Traurig, traurig, Blitzableiter,
Ist der Kampf, der hier entbrannt.
Die für Lohn und Leben kämpfen,
Finden Feinde sonder Zahl,
Winden sich in Hungerkrämpfen,
Und sie siegen nicht einmal.
Siehst du, Lump, die neuen Leute,
Aus der Ferne massenhaft
Unter Militärgeleite
Hergelotste Arbeitskraft?
Morgen muß ich wieder schloten,
Daß der Rost dich fräße, Wicht!
Daß mir über Nacht die roten
Flammen leckten ums Gesicht! ...“
„Meyer, Rosenstern und Kornstein!“
Kleinlaut Franklins Sprößling mault:
„Jetzt ist euer Riesenschornstein
Sozialistisch angefault.“
|
T4
|
社会、权力与历史
|
T4
|
T4
|
T4
|
CES
|
K. Egor
|
Intermezzo.
|
A ticho v poledne, když život všude nejvíc proudí,
mne překvapilo v celle u vychladlých kamen.
A venku, v polích, Zima přesypává mlhu s deštěm.
Sen noci táhne duší, pláču tichem zmámen.
Mé samoty již dávno shořkly, nevidím v nich květů.
Jsem tichem obležen a vlastní zmučen trýzní.
Měl duši jsem, a nyní rozpytvaná před mnou leží,
měl písně jsem – a čekám, poslední až vyzní.
Teď žiju, a přec nejsem. V těle pracují jen stroje.
Bez zájmů, bez vědomí konám práce denní,
vše spustlo kolem, v ničem nezřím paprsku ton světlý.
Sen noci táhne duší, života již není.
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T3
|
T3
|
ZHO
|
曹天
|
山河已秋
|
这满阶的梧桐叶前世来过
迎面而来的是穿胸的肃杀
白露生 寒蝉鸣
十里短亭红了枫
瘦了的光阴如陈年的花雕
蚀骨的爱是女儿红
转身即是来世
我是我的寺庙
我是我的僧
心有悲号 立地成佛
我本亡命天涯的贼
前路遥远 风雪弥漫看不清去路
行囊里有暖
不畏这江山最冷的夜
且行且低吟曾经的诗篇
西风烈残阳如血
倦鸟归巢 扑楞楞
踩断的枯枝 是岁月
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T3
|
T3
|
LZH
|
李经达
|
题洄溪别墅
|
绿云深护宛山家,
消夏园林景物奢。
雨后雷抽三径筍,
昼长风落一溪花。
结邻应许招巢父,
寄钓何妨拟若耶。
有客隔溪曾立马,
芰荷香拂锦鞭斜。
|
T1
|
自然、宇宙与地方感
|
T1
|
T1
|
T1
|
LZH
|
秦延照
|
表兄杨子修宴集
|
蓟门寒色动愁人,
樽酒殷勤慰我频。
堪叹异乡同作客,
每于长夜倍思亲。
杨雄初荐时名重,
苏季羞归蔽屩贫。
裘马幸看诸弟贵,
不才无奈独沉沦。
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
LZH
|
皇甫濓
|
送子循家兄赴嚴相公召修志袁州
|
江水去悠悠,
征帆不可留。
一尊相送盡,
千里共含愁。
雲樹依殘日,
霜笳動早秋。
猶憐覽風物,
書記在袁州。
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
LZH
|
曹维城
|
初秋登黔灵赠瞿脉上人
|
黔山精舍好,
相对有名僧。
道悟无生妙,
禅参最上乘。
茶煎涧中水,
香霭佛前镫。
不许尘凡到,
云岚护几层。
|
T5
|
神圣、超验与智慧
|
T5
|
T5
|
T5
|
ARA
|
محمد محمود العكشية
|
قصيدة كسر على ياء النداء
|
يا وردة الدنيا صَبَاحًا طيِّبًا
منصوبةً حركاتُهُ مكسورَ ياء
نصبُ الحروفِ جميعِها لا يستوي
إن لم ينجبرْ كسرٌ على ياءِ النداءْ
نامي على زندِ النداءِ يمامةً
وتبسمي كالاستجابةِ في الخفاء
شوقٌ يوشوشُ شِينَهُ: ماذا جرى؟
والقافُ من قلقٍ تحدق في السماء
أسماءُ يا أسماءُ ما خطبُ اللمى
تهوي على صحراء قلبي مثل ماء؟
وتعودُ كي تُظميهِ نأيًا مثلما
يُظمي رقيقَ الوردِ تكرارُ الهواء
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T6
|
JPN
|
寂昌
| null |
こひしなむ みをはおもはす おなしよに あはぬためしの なこそをしけれ
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
ARA
|
أبو العلاء المعري
|
قصيدة متى عدّد الأقوامُ لُبّاً وفطنةً
|
مَتى عَدَّدَ الأَقوامُ لُبّاً وَفِطنَةً
فَلا تَسأَليني عَنهُما وَسَليبي
أَرى عالَماً يَرجونَ عَفوَ مَليكِهِم
بِتَقبيلِ رُكنٍ وَاِتِّخاذِ صَليبِ
فَغُفرانَكَ اللَهُمَّ هَل أَنا طارِحٌ
بِمَكَّةَ في وَفدٍ ثِيابَ سَليبي
وَهَل أَرِدُ الغُدرانَ بَينَ صَحابَةٍ
يَمانينَ لَم يَبغوا اِحتِفارَ قَليبِ
أُفارِقُهُم ما العِرضُ مِنِّيَ عِندَهُم
ثَليباً وَلا عِرضٌ لَهُم بِثَليبِ
وَلَستُ بِلاحٍ مَن أَراحَِ سَوامَهُ
إِذا لَم يَجِئني مَوهِناً بِحَليبِ
وَهانَ عَلى سَمَعي إِذا القَبرُ ضَمَّني
هَريرُ ضِباعٍ حَولَهُ وَكَليبِ
عَبيدُكَ جَمٌّ رَبَّنا وَلَكَ الغِنى
وَلَم تَكُ مَعروفاً بِرِقِّ جَليبِ
|
T5
|
神圣、超验与智慧
|
T5
|
T5
|
T5
|
ASM
|
কিশোৰ বড়ো
|
নতুন দিনৰ কবিতা ৰছিব বিছৰা ছোৱালী মন্দাকিনী
|
তেওঁক বুজাব পৰাৰ জোখাৰে
লিখিব পৰা নাই অনেক কব লগা কথা
আপ্রাণ চেষ্টাৰে লিখিছোঁ যদিওঁ
নিজে নুবুজিলে কোনেওঁ কাকো বুজিবলৈ বাধ্য কৰাব নোৱাৰে
সেয়ে অকলশৰীয়া ছাঁ টোৰ স’তে
তেওঁ অকলশৰীয়া অট্টালিকাত বাস কৰে
লগত অভিসাৰিকা নিসংগতা নামৰ ছোৱালী এজনী
বস্ত্র নগৰীৰ পেটত সজোৰে গোৰ এটা সোধাই বেনাৰসী শাৰী
অট্টালিকাটোৰ বাৰাণ্ডাৰ টাবত শুৱনি কৰে
নাম নজনা বিদেশী ফুলৰ গছ
ফুলবোৰ চতিয়না ফুলৰ গোন্ধটোৰ দৰে বৰকৈ গোন্ধাইছে
ঠোট ভঙা শামুকখোলা চৰাইবোৰে বিনাওঁতে
তেওঁৰ বুকুত উঠি আহিল
এটা সাগৰীয় শামুক
পিয়াহত আঁতুৰ খেতিয়কে পানী বিছাৰি ফুৰোঁতে
শামুকটোৰ খোলাৰ ভিতৰত তেওঁ সাগৰ সাজিছিল
নৈৰাজ্যৰ হালধীয়া পোকবোৰ ইফাল-সিফালকৈ নাচি ফুৰিছিল
তেওঁ ভালপোৱাৰ দৰে নিসংগতাজনীওঁ সাগৰ ভালপায়
কিন্তু সিহঁতে নাজানে সাগৰে যে নদীৰ জীয়া সপোন কঢ়িয়ায়
অকলশৰীয়া অট্টালিকাটোৰ পৰা
জীৱনমূখী বতাহ আৰু আলোক সন্ধানী পোহৰে
সৌ পাহাৰখনৰ জয়াল গুহাটোত গুছি গ’ল
তাৰ পৰাই আহি থিতাপি লৈছিল অট্টালিকাটোত নিসংগতা নামৰ ছোৱালী
তেওঁ বতাহ আৰু পোহৰ বিছাৰি খেপিয়াই ফুৰিছে
নিসংগতাই আথে-বেথে বুকুৰ বৰপিৰাত বহি ক’লে
পোখৰণ….পোখৰাণ…….
দুচকুত ভাহি উঠিল পত্ৰহৰিৎ গুছি যোৱাৰ পিছৰ অৰণ্যৰ দৃশ্য
দুওঁঠত প্রতিফলিত হ’ল কেবল ৰঙা
গালে-মুখে বিবৰ্ণতা, দুচকুত আঙঠা
তেওঁ খেপিয়াই খেপিয়াই বিছাৰি পালে ধ্বংসাবশেষ
মাজত পৰি আছে নতুন দিনৰ কবিতা ৰছিব বিছৰা ছোৱালী প্রেয়সী মন্দাকিনী
যি অনাগত প্রজন্মৰৰ বাবে
সেউজীয়া কবিতাৰ বৰষুণ হৈ বৰষাৰ প্রতিশ্রুতি দিছিল ।
|
T6
|
语言、艺术与创造
|
T6
|
T3
|
T6
|
LZH
|
通际
|
除夕
|
半生埋涧壑,
幽事逐清真。
煮雪消残夜,
推窗见早春。
得教双眼阔,
不厌一身贫。
坐拨炉中烬,
红轮特地新。
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T1
|
T3
|
T3
|
POR
|
José de Paula Ramos Jr.
|
Murilo Mendes ad Oraculum
|
Serei pastor de meus dias?
O que a alma e as cordas do cor?
Suaves sirenas sopram serenas
a manhã abismal ou delicada?
A voz do piano no caos,
firmamento,
movimento,
equilíbrio do azul rendilhado,
sussurra que segredo ao vento,
sol, lua, marés...?
............................................
Todo mortal lamento
não passa de escuma:
miragem de um susto, apenas.
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T3
|
T3
|
ENG
|
Victor, Frances Fuller
|
MOONLIGHT MEMORIES.
|
Do thy chamber windows open east,
Beloved, as did ours of old?
And do you stand when day has ceased,
Withdrawn thro’ evening's porch of gold,
And watch the pink flush fade above
The hills on which the wan moon leans,
Remembering the sweet girlish love
That blest this hour in other scenes!
I see your hand upon your heart —
I see you dash away the tears —
It is the same undying smart,
That touched us in the long-gone years;
And cannot pass away. You stand
Your forehead to the window crest,
And stifle sobs that no command
Can keep from rising in your breast.
Dear, balm is not for griefs like ours,
Nor resurrection for dead hope:
In vain we cover wounds with flowers,
That grow upon life's western slope.
Their leaves tho’ bright, are hard, and dry,
They have no soft and healing dew;
The pansies of past spring-times lie
Dead in the shadow of the yew.
You feel this in your heart, and turn
To pace the dimness of your room;
But lo, like fire within an urn,
The moonlight glows through all the gloom.
It sooths you like a living touch,
And spite of the slow-falling tears,
Sweet memories crowd with oh, so much,
Of all that girlhood's time endears.
On nights like this, with such a moon,
Full shining in a wintry sky;
Or on the softer nights of June,
When fleecy clouds fled thought-like by,
Within our chamber opening east,
With curtains from the window parted,
With hands and cheeks together prest,
We dreamed youth's glowing dreams, light-hearted.
Or talked of that mysterious love
That comes like fate to every soul:
And vowed to hold our lives above,
Perchance its sorrowful control.
Alas, the very vow we made,
To keep our lives from passion free,
To wiser hearts well had betrayed
Some future love's intensity.
How well that youthful vow was kept,
Is written on a deathless page —
Vain all regrets, vain tears we've wept,
The record lives from age to age.
But one who “doeth all things well,”
Who made us differ from the throng,
Has it within his heart to quell
This torturing pain of thirst, ere long.
And you, whose soul is all aglow
With fire Prometheus brought from heaven,
Shall in some future surely know
Joys for which high desires are given.
Not always in a restless pain
Shall beat your heart, or throb your brow;
Not always shall you sigh in vain
For hope's fruition, hidden now.
Beloved, are your tear-drops dried?
The moon is riding high above:—
Though each from other's parted wide,
We have not parted early love.
And tho’ you never are forgot,
The moonrise in the east shall be
The token that my evening thought
Returns to home, and love and thee!
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
ENG
|
Greenwood, Grace
|
A REBUS.
|
Entire, I circle Kitty's wrists
Or deck small Percy's breast,
Or Annie's night-robe, or beneath
Mamma's soft cheek am prest.
Behead me, and I wander free,
In wood or meadow fair,
Leap down the rock on mosses soft,
Tall ferns, and maiden-hair;
Or linger in the sedgy deep,
And baby-lilies rock to sleep.
Behead again, and to your door,
If I presume to come,
I warn you, bid the porter say,
“To him I'm not at home.
Heaven save me from the visitations
Of all that sort of poor relations!”
Frill-rill-ill.
|
T6
|
语言、艺术与创造
|
T6
|
T6
|
CUSTOM:字谜
|
HUN
|
Petőfi, Sándor
|
SZERELEMNEK RÓZSÁKKAL...
|
Szerelemnek rózsákkal
Hintett nyoszolyája!
Megint lefektettem a
Lelkemet reája.
Szerelem rózsáiból
Tövis-e vagy illat,
Mely szívemig, életem
Gyökeréig elhat?
Akár tövis jut nekem,
Akár az illatja,
Mindegy! feküdj rá lelkem,
S álmodozzál rajta;
Álmodd meg azt a nagy szót,
Amely nincsen még meg,
Amely kifejezze majd:
Milyen forrón érzek!
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
ARA
|
الشاعر أبو الخير الطباع
|
قصيدة تخّير والدي وضي باحدى المدارس
|
تخّير والدي وضي باحدى ال
مدارس كي افوز بحسن صك
فلم اتمم سوى عامين حتى
دعاني اليوم يأمرني بترك
فقلت له لوالد انني لم
انل علماً ولم أظفر بدرك
فدعني ارتقي أوج المعالي
فاسرح من معارفها بفلك
لكي أحظى إذا ما صرت شهماً
بما أرجوه من أدب وسلك
يصير المرء إن يكبر رئيساً
وطوراً ذا غنى أو عند ملك
إذا ما اختار في الصغر اجتهاداً
يؤهله الرقي بغير إفك
فلست ترى لدينار رواجاً
إذا لم يقترن ببديع سبك
فلم يقبل ابي مارمت منه
واكد ان اعيش بثوب ضنك
وقال اما كفى سنتان حتى
ازيدهما واكثر في التشكي
اليكم معشر السادات اشكو
اباً قدرام بني الناس هلكي
فاني اعلم الآباء تحنو
علَى اطفالها من غير شك
فهل منكم فتى بالخير يسعى
فيسعد كي انال تمام سلكي
|
T4
|
社会、权力与历史
|
T4
|
T4
|
T2
|
IND
|
Bayu Ardiansyah
|
KISAH KITA
|
KISAH KITA
Oleh Bayu Ardiansyah
Menyatukan kerinduan ditengah ribuan prasangka
Keyakinanku utuh terjaga Hingga waktu dan harapan
Melolong dalam jerit kelukaan
Setiaku Menopang tonggak tonggak cinta
Takkan tergoyahkan badai menghantamAku...
Rela menghunus angkara dalam panasnya darah
Membelamu mahgligaiku
Membenamkan jejak jejak kelukaanmu Dalam dekapan kasih tak terbanding
Dan kuteriakan lantang Agar telinga dan mata mereka
Mendengar ,melihat Kau dan aku menyatukan ikatan janji cinta
Tak peduli
Sekalipun mata telanjang mereka
Menatap sinis
Sekalipun mulut mereka mencibir sadis
Takkan goyah kesetiaan dan ketulusan cintaku untukmu
Akulah lelakimu
By:Bayu ardiansyah-10-04-2015
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
ARA
|
الشاعر ابن عياش التجيبي
|
قصيدة بلنسية بيني عن القلب سلوة
|
بَلَنسِيَةً بَيني عَنِ القَلبِ سُلوَةً
فَإِنَّكِ رَوضٌ لا أَحِنُّ لِزَهرِكِ
وَكَيفَ يُحِبُّ المَرءُ داراً تَقَسَّمَت
عَلى صارِمَي جُوعٍ وَفِتنَةِ مُشرِكِ
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T1
|
ARA
|
الأسعر الجعفي
|
قصيدة وسرك ما كان في واحدٍ
|
وَسِرُّكَ ما كانَ في واحِدٍ
وَسِرُّ الثَلاثَةِ غَيرُ الخَفي
|
T5
|
神圣、超验与智慧
|
T5
|
T5
|
T5
|
ENG
|
Allston, Washington
|
First Love.
|
Ah me! how hard the task to bear
The weight of ills we know!
But harder still to dry the tear,
That mourns a nameless we.
If by the side of Lucy's wheel
I sit to see her spin,
My head around begins to reel,
My heart to beat within.
Or when on harvest holliday
I lead the dance along,
If Lucy chance to cross my way,
So sure she leads me wrong,
If I attempt the pipe to play,
And catch my Lucy's eye,
The trembling musick dies away,
And melts into a sigh.
Where'er I go, where'er I turn,
If Lucy there be found,
I seem to shiver, yet I burn,
My head goes swimming round.
I cannot bear to see her smile,
Unless she smile on me;
And if she frown, I sigh the while,
But know not whence it be.
Ah, what have I to Lucy done
To cause me so much stir?
From rising to the setting sun
I sigh, and think of her.
In vain I strive to join the throng
In social mirth and ease;
Now lonely woods I stray among,
For only woods can please.
Ah, me! this restless heart I fear
Will never be at rest,
‘ Till Lucy cease to live, or tear
Her image from my breast.
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
URD
|
Ali Sardar Jafri
|
یاد آئے ہیں عہد جنوں کے کھوئے ہوئے دل دار بہت
|
یاد آئے ہیں عہد جنوں کے کھوئے ہوئے دل دار بہتان سے دور بسائی بستی جن سے ہمیں تھا پیار بہتایک اک کر کے کھلی تھیں کلیاں ایک اک کر کے پھول گئےایک اک کر کے ہم سے بچھڑے باغ جہاں میں یار بہتحسن کے جلوے عام ہیں لیکن ذوق نظارا عام نہیںعشق بہت مشکل ہے لیکن عشق کے دعویدار بہتزخم کہو یا کھلتی کلیاں ہاتھ مگر گلدستہ ہےباغ وفا سے ہم نے چنے ہیں پھول بہت اور خار بہتجو بھی ملا ہے لے آئے ہیں داغ دل یا داغ جگروادی وادی منزل منزل بھٹکے ہیں سردارؔ بہت
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T3
|
T2
|
ARA
|
الشاعر أبو الحسن الجرجاني
|
قصيدة لحاظك أقدار وكفُّك مُزنةٌ
|
لحاظك أقدار وكفُّك مُزنةٌ
وعزمُك صَمصَامُ وريقك غيل
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T3
|
ARA
|
الشاعر محمد بن أبي أمية
|
قصيدة بِنَفسي مَن يُناجيهِ
|
بِنَفسي مَن يُناجيهِ
ضَميري بِأَمانيهِ
وَمَن يُعرِضُ عَن وَصفي
كَأَنّي لَستُ أَعنيهِ
لَقَد أَسرَفتُ في الذُلِّ
كَما أَسرَفتَ في التيهِ
أَما تَذكُرُ لي إِحسانَ
يَومٍ فَتَكافيهِ
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
LZH
|
张含
|
春日村居闲作
|
庭草初齐巷柳斜,
暖风晴旭野人家。
山中梦破寻蕉鹿,
杯里弓疑避酒蛇。
棋局交情空点检,
机关世道重吁嗟。
闲陪白昼驯阶鸟,
归数黄昏卜树鸦。
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T1
|
T3
|
T3
|
LZH
|
趙次鈺
|
次呉閒閒送張玄谷提㸃韻
|
仗劍驅雷雨沛然,
清都法自祖師傳。
曽乘白鶴三千里,
入覲飛龍尺五天。
羽服星冠承寵渥,
玉函瓊笈䕶靈編。
恭惟聖主當乾運,
永賴調元奏萬年。
|
T5
|
神圣、超验与智慧
|
T5
|
T5
|
T5
|
ZHO
|
derian
|
遗划
|
我亲爱的你
乘着超现实与
抽象主义的笔色飞翔,飞翔
如足拓牵连着上世纪的大陆荒芜残破
纯粹单人排演
我
以低下之姿对着逶迤的长道静默
像是婴儿乖服的贴着没有喜感的小熊的脸
吃吃傻笑并啃着绒毛
杂着一些初旭反映在脸庞显得苍白而黑暗
这段历史的警戒线成了无理性的拼贴
仍旧不语
不语,但抬头直视
尽管扯破了的皮肤不需要太多作动
达利 米罗 夏卡尔
在众所皆知的年代
拥有一些癫狂
一点颓浪
和着无可救药的感伤
湉湉的充斥着主流的长廊
不知水何处是源头
我便悄悄种下一抹黄花
隔着一墙世纪,遗下些许怆悢
|
T6
|
语言、艺术与创造
|
T6
|
T6
|
T6
|
ARA
|
الشاعر بلال بن جرير الخطفي
|
قصيدة عَدَدْنا فُقَيْماً وآباءَهُمْ
|
عَدَدْنا فُقَيْماً وآباءَهُمْ
فشَرُّ فُقَيْمٍ بَنُو ناشِرَهْ
قصارَ الفعالِ طِوالَ الخُطَى
مَنَاتينَ لَيْسَتْ لهم بادرَهْ
يَعُدُّونَ غُرْماً قِرَى ضَيْفهِمْ
فلا عَدُوا صَفْقَةً خاسرَهْ
إِذَا ضفْتَهُمْ ثمَّ سَاءَلْتَهُمْ
وَجَدْتَ بهمْ علَّةً حاضرَه
ولَيْسُوا إِذَا قُلْتَ ماذا هُمُ
بأَصْحاب دُنْيَا ولا آخرَهْ
|
T4
|
社会、权力与历史
|
T4
|
T4
|
T4
|
HIN
|
Gulzar
|
20. देर आयद
|
आठ ही बिलियन उम्र जमीं की होगी शायद ऐसा ही अंदाज़ा है कुछ 'साइंस' का चार अशारिया छः बिलियन सालों की उम्र तो बीत चुकी है कितनी देर लगा दी तुम ने आने में और अब मिल कर किस दुनिया की दुनियादारी सोच रही हो किस मज़हब और ज़ात और पात की फ़िक्र लगी है आओ चलें अब--- तीन ही 'बिलियन' साल बचे हैं!
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T3
|
T3
|
SPA
|
Ernesto Aguirre
|
Que las fanfarrias
|
Que las fanfarrias de las sábanas
toquen a triunfo.
Estamos trabajando.
Hacer el amor
es sonreír a galope tendido.
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
LZH
|
聞人祥正
|
集句
|
清曉妝成寒食天,
芙蓉深院鬬秋千。
君王未起珠簾捲,
房裏圍棋嬾自眠。
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
CUSTOM:宫廷生活
|
BEN
|
Sajjad Sharif
|
উপাখ্যান
|
যে দ্বীপে বসত করি তার নাম ক্ষণপরিত্রাণ সীমানানির্দেশ দেখে ভীত নাবিকেরা জাহাজ ফিরিয়ে নেয়। এই দ্বীপ ছয়মাস মোমসমুদ্রের মধ্যে ভেসে থাকে আর বাকি ছয়মাস অগ্নিপরিখার পেটে। মেঘ এসে উদরে চেপে রাখে ধাতুর ডিমের মতো এই জতুগৃহ, এর ঘন কালিমার ক্রন্দন-আকুল দিন—বেদনাশিখর কখনো হঠাৎ ঝড়—কোমরে পালক গোঁজা দ্বীপবালিকারা ফেনার জোয়ারে ভাসে। মানুষের বীজ দু’ পায়ে থেঁতলে দিয়ে অতিকায় দানো দাঁড়ায় সামনে এসে; আরো চায় ভোগ, করোটির পাত্র ভরে আরো চায় পানীয়, ক্ষরণ কী আছে আমার, বলো, প্রসারিত দুই হাত ভরে তোমাকে কী দেব আর?
দেহের কলম পারিনি লালন করতে, দাওনি সুযোগ, দেব, তোমায় তোষণ এতই কঠিন, তাই অবশিষ্ট বীজ ভাসিয়ে দিয়েছি আমি তরঙ্গশীর্ষের জলে জলে
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T3
|
T3
|
LZH
|
葉萼
|
端陽西湖泛棹
|
蘭枻折簡傳羽客,
若耶溪裏亦鷗群。
茭牽簫管千歡合,
水噴龍鱗一笑分。
畫舫凝妝迷曉曙,
綺臺連袂亂晴雲。
汨羅午夜隨風月,
直到咸陽□楚君。
|
T4
|
社会、权力与历史
|
T1
|
T4
|
T4
|
LZH
|
何元普
|
闻李湘石得广文志感
|
圣代即今开广厦,
故人闻又进儒冠。
秀才出处关风化,
天下安危视校官。
增益俸钱资砥厉,
培成国士济艰难。
青毡一席裘千丈,
谁道吾曹骨相寒。
|
T4
|
社会、权力与历史
|
T4
|
T4
|
T4
|
DEU
|
Eichendorff, Joseph von
|
Ii .
|
Da braucht man keine Leiter,
Das geht gleich in die Höh'.
|
T1
|
自然、宇宙与地方感
|
T1
|
T5
|
T1
|
DEU
|
Ahlefeld, Charlotte von
|
Die Verlassene
|
Erklinge still, du Lied der treuen Liebe,
Nur Seufzerhauch sey deine Melodie.
Kein lauter Klang darf sich mit dir vermählen,
Denn leise nur spricht die Melancholie.
Erbebt, ihr Saiten innerer Gefühle,
Bei der Erinn'rung wundersüssem Schmerz,
Bei dem Gedanken der vergangnen Zeiten,
Und wiegt in Schlummer das erregte Herz.
Wo bist du hin, du Stunde des Entzückens,
Als seines Auges klarer Himmelsstrahl,
Wie Sonnenlicht in eines Kerkers Dunkel,
Sich in die Tiefe meiner Seele stahl?
Wo bist du hin, als seiner Stimme Zauber
Zum erstenmahl mein bebend Herz durchdrang
Und räthselhafter Ahndung leises Tönen
Mir im bewegten Busen tief erklang? –
Ach du entflohst – doch schön're Stunden kamen,
Die Scheu verschwand, ein ruhigeres Glück
Entblühte mir in der geliebten Nähe,
Und rief den innern Frieden mir zurück.
Da wagt' ich's erst mir selbst es zu gestehen,
Dass ich ihn liebte, und in seinem Blick
Lag mir, im Glanz der Hoffnung aufgeschlossen,
Die Zukunft, und ein lächelndes Geschick.
Und mich durchschauerte, wie eines Gottes Nähe,
Sein ernstes Wort, das Liebe zu mir sprach.
Ein Echo, das in meinem Innern wohnte,
Klang jede Sylbe seiner Rede nach.
Er musste scheiden – viele Monden schwanden,
Mein trauernd Herz erhielt sich ihm getreu.
Still flossen meine Tage hin, wie Thränen,
Und meine Liebe blieb mir immer neu.
Da kehrt' er wieder – zitternd ihm entgegen
Zu fliegen, und an der geliebten Brust
Ein freudiges Willkommen! ihm zu stammeln,
Schien mir des Daseyns höchste, reinste Lust.
Doch nun verstummet, leise Klagetöne,
Erneuert nicht den ewig heissen Schmerz.
Es kehrte die Gestalt des Freundes wieder,
Doch ach – erkaltet war für mich sein Herz.
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
LZH
|
閔如霖
|
遊迎恩寺甯氏園林
|
逕轉金沙淨,
壇依石洞幽。
樹深寜受暑,
蜩咽似迎秋。
空翠含雲落,
新泉帶雨流。
歸驂楊柳陌,
十里暮煙浮。
|
T1
|
自然、宇宙与地方感
|
T1
|
T1
|
T1
|
ITA
|
Giambattista Basile
|
I. Santa Cristina
|
Di Cristo in croce essangue
amante sviscerata,
nel suo duol, nel suo sangue
Cristina trasformata,
sente dentro al suo cor mesto e doglioso
amorosa pietade, amor pietoso.
Brama con lui patire
e sferze e spine e croci;
seco desia morire
fra’ suoi tormenti atroci;
e, gravida d’amor, nel cor istesso
ciò che brama e desia le resta impresso.
Talché ne l’alma sente
i medesmi flagelli,
la corona pungente,
i chiodi acuti e felli
e, nel suo duol cangiata acerbo e forte,
prova seco ad ogni or viva la morte.
Né sazia l’alma immersa
d’esser ne’ suoi martíri,
in lui tutta conversa,
vuol ch’anco il corpo aspiri
a trasformarsi ne l’amato Cristo
e a far d’eterna gloria eterno acquisto.
Col chiodo aspro e mortale
trafigge il piè beato;
ma in amoroso strale
il ferro trasformato,
con soave d’amor dolce ferita
a la carne dá morte, a l’alma vita.
Gusta l’assenzio e ’l fele,
ma quel licor l’è dolce
vie piú che d’Ibla il mele,
si ’l cor le nutre e molce:
stupendi effetti del divin amore,
ch’amareggia le labbra e sana il core.
Fu d’alto amor altrice
al suo celeste amante
e vera imitatrice
de le sue piaghe sante,
e ben mostrò mirabilmente come
di Cristo corrispose a l’opre, al nome.
Or degnamente in cielo
gode, fra spirti eletti,
del suo amoroso zelo
piú soavi diletti,
e dolcemente di mirar s’appaga
di Cristo in lei le piaghe, in lui sua piaga.
|
T5
|
神圣、超验与智慧
|
T5
|
T5
|
T5
|
ZHO
|
周启垠
|
枪声没有停止
|
竖起耳朵,我们在倾听
夜晚里贴着地球倾听,远远的听
寂静的地球并不寂静
枪声没有停止,我能够听见
星星和星星在碰撞
石头和石头在碰撞
穿越的是那些穿着迷彩服隐身的人
隐不去的一切,就在大脑中显影
我们已倾听得太久,父辈们祖辈们
都有这个姿势,我们压低了身子太久
审判在时间面前的挑衅者
跪倒在正义面前的侵略者
都能听见,还真的能听见
一些心滴血,一些土地崩溃
贴着地球往远处听,真的
很多声音都没有停止
就卧在森林的一侧,卧在山海的一侧
竖着耳朵,听远一点的大地
听星球在轮转,听潮水在起伏
听见我们该听见的一切
经历我们该经历的坚守
|
T4
|
社会、权力与历史
|
T4
|
T4
|
T4
|
FIN
|
Aki Salmela
|
Kala
|
Tämä on herkullinen kala, mutta hyvin ruma, ja siksi se muistuttaa elämää kun se makaa keittiön teräspöydällä niin lopullisesti omasta ympäristöstään riisuttuna.
Sen silmissä on vielä meren kirkas kosteus, syvä käänteinen taivas joka vielä voisi kelvata meille mysteeriksi.
Jos painat korvasi lähelle voit kuulla meren kuiskaavan sen suurien suomujen alta, ja voit miltei erottaa vaimean viestin joka sen mukana on noussut meren painostavasta syvyydestä.
Kaikki syvät vedet ovat pimeitä, se voisi kuiskata, jos se olisi osallinen tästä kielestä, mutta koska se ei ole, se tyytyy vain huokaamaan.
Ja miten keveästi meri huokaa kuolleen kalan suomuissa, kuin vilpitön suru siitä ettei elämä ymmärrä itseään kaikissa osallisissaan.
Ja miten keveästi meri kuiskaa kuolleen kalan suomuissa kuin nereidi meille tuntematonta nautintoa.
Ja miten keveästi meri kuiskaa kuolleen kalan suomuissa kuin aallot jotka tuovat ja vievät ajattelua, ja kaikkia meitä jotka olemme sille alisteisia.
Ja mitä kaikkea vielä meri kuiskaisi kuolleen kalan suomuista, ellei tämä kala olisi illallinen sinulle joka kärsimättömänä odotat katetussa pöydässäsi, katsellen merta joka nälkäisenä liikehtii kuun puoleensavetävässä valossa.
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T3
|
T3
|
FAS
|
جبران خلیل جبران
|
سادگی از ته دلبستگی ام پیدا بود
|
من نه عاشق بودم
و نه محتاج نگاهی که بلغزد بر من
من خودم بودم و یک حس غریب
که به صد عشق و هوس میارزید
من خودم بودم دستی که صداقت میکاشت
گر چه در حسرت گندم پوسید
من خودم بودم هر پنجرهای
که به سرسبزترین نقطه بودن وا بود
و خدا میداند بی کسی از ته دلبستگیام پیدا بود
من نه عاشق بودم
و نه دلداده به گیسوی بلند
و نه آلوده به افکار پلید
من به دنبال نگاهی بودم
که مرا از پس دیوانگیام میفهمید
اِکولالیا در اینستاگرام
آرزویم این بود
دور اما چه قشنگ
که روم تا در دروازه نور
تا شوم چیره به شفافی صبح
به خودم میگفتم
تا دم پنجرهها راهی نیست
من نمیدانستم
که چه جرمی دارد
دستهایی که تهی ست
و چرا بوی تعفن دارد
گل پیری که به گلخانه نرسد
روزگاریست غریب
تازگی میگویند
که چه عیبی دارد
که سگی چاق رود لای برنج
من چه خوشبین بودم
همهاش رویا بود
و خدا میداند
سادگی از ته دلبستگیام پیدا بود
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T3
|
T3
|
ENG
|
Frankau, Gilbert
|
EYES IN THE AIR
|
Our guns are a league behind us, our target a mile below,
And there's never a cloud to blind us from the haunts of our lurking foe —
Sunk pit whence his shrapnel tore us, support-trench crest-concealed,
As clear as the charts before us, his ramparts lie revealed.
His panicked watchers spy us, a droning threat in the void;
Their whistling shells outfly us — puff upon puff, deployed
Across the green beneath us, across the flanking grey,
In fume and fire to sheathe us and balk us of our prey.
Below, beyond, above her,
Their iron web is spun!
Flicked but unsnared we hover,
Edged planes against the sun:
Eyes in the air above his lair,
The hawks that guide the gun!
No word from earth may reach us save, white against the ground,
The strips outspread to teach us whose ears are deaf to sound:
But down the winds that sear us, athwart our engine's shriek,
We send — and know they hear us, the ranging guns we speak.
Our visored eyeballs show us their answering pennant, broke
Eight thousand feet below us, a whirl of flame-stabbed smoke —
The burst that hangs to guide us, while numbed gloved fingers tap
From wireless key beside us the circles of the map.
Line — target — short or over —
Comes, plain as clock-hands run,
Word from the birds that hover,
Unblinded, tail to sun —
Word out of air to range them fair,
From hawks that guide the gun!
Your flying shells have failed you, your landward guns are dumb:
Since earth hath naught availed you, these skies be open! Come,
Where, wild to meet and mate you, flame in their beaks for breath,
Black doves! the white hawks wait you on the wind-tossed boughs of death.
These boughs be cold without you, our hearts are hot for this,
Our wings shall beat about you, our scorching breath shall kiss:
Till, fraught with that we gave you, fulfilled of our desire,
You bank,— too late to save you from biting beaks of fire,—
Turn sideways from your lover,
Shudder and swerve and run,
Tilt; stagger; and plunge over
Ablaze against the sun,—
Doves dead in air, who clomb to dare
The hawks that guide the gun!
|
T4
|
社会、权力与历史
|
T4
|
T4
|
T4
|
TUR
|
Cenap Şahabettin
|
Güzel Sözler
|
Hakiki büyük adamlar
Güzel ağaçlara benzer
Dallarında yuvalar kurulur
Gölgesinde yorgunlar dinlenir
Çiçeklerine sürünenler
Güzel koku alırlar
Meyvesiyle açlar doyar ve yaprakları arasından dökülen güneş damlaları toprağa hayat verir.
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T5
|
T3
|
HUN
|
Komjáthy, Jenő
|
APPONYI ALBERTHEZ
|
Hazafiság! milyen kopott e szó!
Használja minden utcakoptató.
Te új varázst, új fényt adtál neki,
Zászlónkat üde szellő lengeti.
Bár nagyra termett, elnyomott e nép.
Nemes szived jogos haragban ég,
Ha látod az ál-népbarátokat,
Kiket ujongva szolgahad fogad.
S beszélsz. Magasra nyúlik termeted,
S magas célra röpíti lelkedet.
Lélekben is kiválsz e nép közül,
Téged rendelt az ég is őrszemül.
Nagy látkör az, amit szemed belát,
Föllebbentéd jövendőnk fátyolát;
Ragyogni látsz, közelgni messze célt,
Miért e nemzet színe egykor élt.
Dús örökükbe léptek korcsok, ím,
Szétszedve osztozkodnak rongyain,
Törött vázákon, fényes csontokon,
De elhagyatva sír az árva hon.
Beszélj! Szavadra egy ország figyel:
A kishitű s a meddő irigyel;
Csak törj előre bátran, lelkesen:
S úr léssz, ne félj, minden magyar sziven!
Bár gúny, irigység, káröröm fogad,
Csak rajta, űzd ki a kufárokat!
S e népnek, - ó, mily fényes hivatás! -
Te léssz vezére, senki más.
|
T4
|
社会、权力与历史
|
T4
|
T4
|
T2
|
POR
|
Daniel Maia-Pinto Rodrigues
|
Anoitece na Aldeia
|
Anoitece na aldeia e numa animação de fábula as pessoas recolhem às casas.
Das chaminés, pelos telhados o fumo já faz parte da noite.
O amarelo das janelas pontilha o preto.
O vento perdeu-se no bosque e as crianças, nos cobertores usufruem do medo.
Pelas imediações da aldeia os lobos aproximam-se da realidade.
|
T1
|
自然、宇宙与地方感
|
T1
|
T1
|
T1
|
IND
|
Dorothea Rosa Herliany
|
Buku Harian Perkawinan
|
ketika menikahimu, tak kusebut keinginan setia.
engkau bahkan telah menjadi budak penurutku.
dunia yang kumiliki kubangun di atas bukit batu dan padang ilalang.
kau bajak jadi ladang subur yang mesti kupanen dalam setiap dengus nafsuku.
kupelihara ribuan hewan liar, kujadikan prajurit yang akan menjaga dan memburumu.
dan kutanam bambu untuk gagang tombak dan sembilu.
berlarilah sejauh langkah kejantananmu, lelaki!
bersembunyilah di antara ketiak ibumu, membaca gerak tubuh dan persemaian segala tumbuhan bijak: ajarilah aku membangun rumah dan dindingtakberpintu.
memenjara penyerahanku yang kaubaca dengan bahasamu.
tapi aku menikahimu tidak untuk setia.
kubiarkan diriku bertarung di setiap medan peperangan.
aku panglima untuk sepasukan hewanhewan liarku --yang selalu bergairah memandangmu di atas meja makan.
sekarang biarlah kudekap engkau, sebelum kulunaskan puncak laparku!
2000
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
BEN
|
রোমেন রায়হান
|
বধ্যভূমির
|
উঠে আসে হাতের চুড়ি
মাথার খানিক চুল
বুলেট ফুটো পরার কাপড়
কিংবা নাকের ফুল।
উঠে আসে চশমার কাঁচ
যুদ্ধে যাওয়ার বুট
উঠে আসে সোনালী দিন
যা হয়েছে লুট।
উঠে আসে রঙিন কলম
গুলতি, খেলার বল
বাবার চোখের স্বপ্ন ওঠে
মায়ের চোখের জল।
একাত্তরে পাকবাহিনীর
পৈশাচিক উল্লাসে
খুলির সাথে আটকে থাকা
বুলেট উঠে আসে।
সদ্য খোঁড়া বধ্যভূমির
এই যে খুলি, হাড়
কেউ জানে না, কেউ খোঁজে না
কোন খানা যে কার।
খুঁজতে যাবার নেই প্রয়োজন
কারণ সবাই জানে
আপন ভেবেই প্রাণ দিয়েছে
ওরা দেশের টানে।
|
T4
|
社会、权力与历史
|
T4
|
T4
|
T4
|
Subsets and Splits
No community queries yet
The top public SQL queries from the community will appear here once available.