language
stringclasses 81
values | author
stringlengths 1
120
⌀ | title
stringlengths 1
409
⌀ | text
stringlengths 4
32.8k
| theme_code
stringclasses 6
values | theme_category
stringclasses 6
values | deepseek-v3-1-250821
stringclasses 6
values | kimi-k2-250905
stringclasses 6
values | doubao-seed-1-6-lite-251015
stringclasses 196
values |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
LZH
|
胡晉
|
和玄妙道士汪樂全韻
|
矯矯餐霞子,
凝神志不分。
丹書研曉露,
仙服剪春雲。
山水鳴琴悟,
松風煮茗聞。
時能吐佳句,
艶雪舞繽紛。
|
T5
|
神圣、超验与智慧
|
T5
|
T5
|
T5
|
CES
|
Heyduk, Adolf
|
Bratr ochránce.
|
Nemám polí, nemám luk ni chaty,
ty's jen zbyl mi, bratříčku můj zlatý,
leč i tebe na vojnu mi vzali;
osiřím tu s bolestmi a žaly.
Z ňader mých však krve nevystřebou,
sednu na koníčka, dám se s tebou,
nechať deštěm, nechať prachu mraky,
a kde usneš, usnu klidně taky!
Přivážeš-li koně v poli k stromu,
přivážu já svého ještě k tomu;
kam pověsíš palaš z levé strany,
tam dám věneček svůj do ochrany.
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
BOS
|
Asmir Kujović
|
OBALOM KULINA BANA
|
Tvoja ratna kruna od bodljikave žiceSlužila mi je kao radio antena,Poklopac klavira bješe zamka za pticeI prosvirane “noći od bijelog satena”;A to što je ostalo od onog SarajevaMapa je izgubljenih roditeljskih rajeva.
Tamo gdje sam vidio Velikog medvjedaSad su razdrndana zaprežna Kola,Herino mlijeko od Heraklovog ujedaKumova je slama u štali kraj vola.A to što ostade od Kulina i ZmajevaSlijepa je mapa izgubljenih rajeva.
Sjenka sam onog negdašnjeg mladićaKoga sada vidim s novog sprata čistilišta,Miljacka drobi uštap u bezbroj komadićaDok gore se sami ko kumir sred svetilišta.A to što me tišti, dok mislim na Berđajeva,Mapa je iznajmljenih pradjedovskih rajeva.
Zubarskim kliještima sam čupao iz sebeZloćudni gen Samaela neandartalca,Sad ga puštam da kandžama iznutra grebe,Bez njega bih bio kao pčela bez žalca.A to što me grebe, na kraju krajeva,Greben je sa mape praotačkih rajeva.
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T4
|
T3
|
ZHO
|
刘康
|
另一种可能
|
弥散的夜雾会不会是
为了遮掩黑暗中的一只眼睛
大地的灯盏有没有可能
为我们引来失散已久的故人
我所诉诸的文字会不会成为
另一个尽头真实的梦境
一株幼苗和一滴雨水的关系
有没有我们想象中的那么密切
它的成长和谁有关?你所
珍视的那些答案是否轻易
就被一种荒诞覆盖?还是世界
本就如此,那把你曾反复
求证过的钥匙突然某天
就折断在了你熟悉的锁孔
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T3
|
T3
|
URD
|
Mohsin Naqvi
|
Maarka ab ke huaa bhii to phir aisaa hogaa
|
ma.arka ab ke huā bhī to phir aisā hogā
tere dariyā pe mirī pyaas kā pahra hogā
us kī āñkheñ tire chehre pe bahut boltī haiñ
us ne palkoñ se tirā jism tarāshā hogā
kitne jugnū isī ḳhvāhish meñ mire saath chale
koī rasta tire ghar ko bhī to jaatā hogā
maiñ bhī apne ko bhulā.e hue phirtā huuñ bahut
aa.ina us ne bhī kuchh roz na dekhā hogā
raat jal-thal mirī āñkhoñ meñ utar aayā thā
sūrat-e-abr koī TuuT ke barsā hogā
ye masīhā.ī use bhuul ga.ī hai 'mohsin'
yā phir aisā hai mirā zaḳhm hī gahrā hogā
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
LZH
|
趙志科
|
陟銅鼓嶺
|
攀躋直到最高峰,
天下奇觀萃此中。
霞磴擬通青漢路,
雲崖高接紫微宮。
嵐光若護新來客,
勝景難描巧畫工。
便是人間清絕處,
停觀海月上瑤空。
|
T1
|
自然、宇宙与地方感
|
T1
|
T1
|
T1
|
CES
|
Kamenický, František Jaroslav
|
XXXIX. Ve Veróně slavně posvěcený
|
Ve Veróně slavně posvěcený
Syn Slavníkův již se navracuje
Do své vlasti, kde ho pozdravuje
S plésáním lid k víře obrácený.
Ve biskupské roucho oblečený
An již ku Praze se přibližuje,
Pokorně tu s koně sestupuje,
A jde bos až ve chrám osvícený.
A v posvátném lidoplném chrámě
Rozléhá se slavné „Hospodine!“
A lid v skroušených tu slzách plyne.
Aj tu biskup pohnut vztáhne rámě,
Lidu klečícímu v svatém plání
Uděluje – první požehnání!
|
T5
|
神圣、超验与智慧
|
T5
|
T5
|
T5
|
IND
|
Siti Sa'diyah
|
RINDU SANG PUJAAN HATI
|
RINDU SANG PUJAAN HATI
Oleh Siti Sa'diyah
Di malam hari yang gelap sunyi ini
Aku menatap ke kaki langit
Ku lihat rembulan dan bintang
Ketika melihat bulan aku bayangkan seseorang yg ku sayangi
Dan ku brharap bintang itu jatuh dan mengabulkan apa yang ku rasakan
Ku merindukan nya ..
Andai kau ada di sisiku
Dan ku brharap bisa tidur di pangkuan mu dan brmimpi indah brsamamu Oh cinta ku ..
Ku sambut hari esok yang cerah dan penuh senyum semangat
Andai kan do'a ku ini trkabul
Untuk sejenak mengobati rasa rinduku padanya Meskipun rindu itu akan slalu menemani hari-hari ku ..
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
SPA
|
Héctor Miguel Collado
|
Después del desván
|
Si mañana la mano
izquierda
me amanece muda
no confiaré en las palabras.
Las frases serán
un río de astilla
y dedos heridos
Si mañana
un relámpago invalida
mis noches, las mañanas
¿cómo les comunico
el dolor o la alegría?
|
T6
|
语言、艺术与创造
|
T3
|
T6
|
T6
|
ARA
|
ابن معتوق الموسوي
|
قصيدة شرف الوجه في تراب زرود
|
شرّفِ الوجهَ في تُرابِ زَرودِ
حيثُ لَيلى فثمّ مَهوى السّجودِ
واِخْلعِ النّعلَ في ثراهُ اِحتراماً
لا تضعْهُ على نُقوشِ الخُدودِ
واتّبعْ سنّةَ المُحبّينَ فيه
واِقْضِ نَدْباً لواجباتِ الكُبودِ
واِحْذرِ الصّعْقَ يا كليمُ فكم قد
صارَ دكّاً هناكَ قلبُ عَميدِ
واِنشُدِ الرّبْعَ من منازِلِ لَيلى
عن فؤادٍ من أضلُعي مَفقودِ
قد أضلَّ النُهى فضلّ لدَيْها
فاِهتدى في الضّلالِ للمَقصودِ
كم أتاها من قابِسِ نورَ وصلٍ
فاِصْطَلى دونَ ذاكَ نارَ الصُّدودِ
أيّها السائِرونَ نحو حِماها
حسبُكم ضوء نارِها من بَعيدِ
تلكَ نارٌ تَعشو العُيونُ إليها
فتمسُّ القُلوبَ قبلَ الجُلودِ
إن ورَتْ للقِرى فبالنّدّ تُورى
أو لحربٍ فبالوَشيعِ القصيدِ
لا تؤدي سلامَكُم نحوها الري
حُ ولا طَيفُها مطايا الهُجودِ
لم تصلْها حبائِلُ الفِكر والوهْ
مِ ولو وُصِّلَتْ بحبلِ الوَريدِ
شمسُ خِدْرٍ من دونِها كلُّ بَدْرٍ
حاملٌ في النِجادِ فجرَ حَديدِ
لم يزَلْ باسِطاً ذِراعَ هزَبْرٍ
بارزَ النّابِ دونَها بالوَصيدِ
ما رأينا الهِلالَ في معصَمِ الشّم
سِ ولا الشُهْبَ قبلَها في العُقودِ
صاح وا فاقَتي إلى كنزِ درٍّ
بأفاعي أثيثِها مرصودِ
سفرَتْ في بَراقِعِ الحُسنِ فاِعجَب
لجَمال محجَّبٍ مشهودِ
كم ترى حولَ حيّها في هَواها
من كِرامٍ تصرّعت بالصّعيدِ
منهم من قضى ومنهم شقيٌّ
سالمٌ للبَلاءِ لا للخُلودِ
وصلُها يمنحُ المحبَّ شَباباً
وجَفاها يُشيبُ رأسَ الوَليدِ
لا تلُمني إذا تفانَيْتُ فيها
ففنائي في الحبِّ عينُ وُجودي
يا سَقى اللّهُ بالحِمى أهلَ بدرٍ
كم به بين حيّهم من شهيدِ
هل نسيمُ الصَّبا على نارِهم مر
رَ ففيه أشُمُّ أنفاسَ عُودِ
أم عليهِ تَرى الملاعِبَ أم لا
ما عليهِ أملَتْ ذبولُ البُرودِ
أسرةٌ صيّروا الأساوِرَ فيهم
لأسارى القُلوبِ أيَّ قيودِ
كم أبادوا بالبيضِ آجالَ صِيدٍ
وبسُمرِ القَناء آجالَ صِيدِ
شُربُهم يومَ حربِهم من دَمِ الأس
دِ وفي سِلمهِم دم العُنقودِ
حبّذا عيشُنا بأكْنافِ حزوى
لا رَمى اللّهُ ربعَها بالهُمودِ
منزلٌ تنزِلُ الأساورُ منه
في قُرونِ المَها وأيدي الأُسودِ
ومحَلٌّ تحُلُّ منه المَنايا
بين أجفانِ عينِه والغُمودِ
قد حمَتْهُ أيِمّةُ الطّعنِ إمّا
بصُدورِ الرِّماحِ أو بالقُدودِ
لا أرى لي الزّمان يرعى ذِماماً
لا ولا نِسبةً لخيرِ جُدودِ
أصرِفُ العمرَ صرفَهُ بين كذبِ ال
وَعْدِ منه وصِدقِ يومِ الوَعيدِ
والدٌ ليتَهُ يكونُ عَقيماً
لم يلِدْ غيرَ فاجرٍ ومَكيدِ
أبغَضُ النّاسِ من بَنيه لديهِ
ماجدٌ عقّهُ بخُلْقٍ جديدِ
لم نؤمّلْ لولا وُجودُ عليٍّ
منه جُوداً لا ولا وَفاً بعُهودِ
سيّدٌ في الأنامِ أصبحتُ حُرّاً
منذ في جودِه تملّك جِيدي
علَويٌّ له نِجادٌ إذا ما
ذكروه يجُرُّ كلَّ عَميدِ
نسَبٌ في القريضِ يعْبقُ منه
طِيبُ آلِ النّبيّ عندَ النّشيدِ
نبويٌّ منه بكلِّ نَديٍّ
ينثُرُ النّاسِبونَ سِمْطَ فَريدِ
حازمٌ قوسُهُ إلى كلِّ قصدٍ
فوّقَتْ سَهْمَها يدُ التسديدِ
خدمَتْهُ الدُّنا فأوقاتُه البي
ضُ لديه وسودُها كالعَبيدِ
سيفُ حَتفٍ إلى نُفوسِ الأعادي
حملتْهُ حمائِلُ التأييدِ
ألِفَتْ جيشَهُ النّسورُ فكادت
قَبحُها أن تَبيضَ فوقَ البُنودِ
حيدَريٌّ إذا الأكارِمُ عُدّوا
كان منها مكان بيتِ القَصيدِ
ذو خِصالٍ حِسانُها باسماتٌ
عن ثَنايا ترتّلَتْ كالبُرودِ
شِيَمٌ كالفِرِنْدِ أصبحْنَ منه
قائِماتٍ بذاتِ نَصْلٍ جَديدِ
أنجُمٌ في القضاءِ تَحكي الدّراري
كم شَقيٍّ منها وكم من سَعيدِ
ويَمينٌ بنانُها زاخِراتٌ
بالمَنايا وبالعطاءِ المَزيدِ
لُجّةٌ في الكفاحِ تُنتجُ ناراً
لم تلدْها حواملُ الجُلمودِ
أوشكَتْ شُعلةُ المهنّدِ فيها
أن تُذيبَ الدّروعَ ذوبَ الجليدِ
حُبُكٌ فوقَها تُسمّى خُطوطاً
وهْيَ بحرٌ وتلك أمواجُ جودي
صدّقَتْ رأيَ قائِفٍ حين صارَتْ
قال فيها سياسةٌ للجُنودِ
مغرَمٌ في عِناقِ سُمرِ العَوالي
أوَ ظَنّ الرماحَ أعطافَ غِيدِ
عوّذَ المُلْكَ بأسُه بالمَواضي
فحماهُ من نزعِ كلّ مُريدِ
آمرٌ في أوامرِ اللَّهِ ناهٍ
عن مناهِيه حاكمٌ بالحُدودِ
يعرُجُ المدحُ للسماءِ فيأوي
ثمَّ منه إلى جَنابٍ مَجيدِ
عن عليٍّ يورَّثُ العِلمَ والحك
مَ وفصْلَ الخِطاب عن داوُدِ
تستفيدُ النّجومُ من وجهه النّو
رَ ومن حظّه قِرانَ السّعودِ
أينَها منهُ رفعةً ومحلّاً
ليس قدرُ المُفيدِ كالمُستفيدِ
يمُّ جُودٍ تُثني عليه الغَوادي
وكفاهُ فخراً ثناءُ الحَسودِ
حسَدَتْ جُودَه فللبرقِ منها
نارُ حُزنٍ وأنّةٌ للرعودِ
هو في وَجنةِ الزّمانِ إذا ما
نَسبوهُ إليه كالتّوريدِ
ألمعيٌّ يُبري النفوسَ المَعاني
بجُسومٍ من لؤلؤٍ مَنضودِ
سيّدي لا برحْتَ في الدّهرِ رُكناً
للمعالي وكعبةً للوُفودِ
لك من مُطلَقِ الفَخارِ خِصالٌ
غيرُ محتاجةٍ إلى التقييدِ
كلَّ يومٍ تأتي بصُنعٍ عَجيبٍ
خارجٍ عن ضوابِطِ التّحديدِ
فُصِّلَتْ فيكَ جُملةُ الفضلِ والفض
ل وعلمُ الأحكامِ والتجويدِ
عمرك اللَّه يا عليُّ ولا زلْ
تَ سرورَ الأنام في كلّ عيدِ
إنّ شهرَ الصّيامِ عنكَ ليَمضي
وهو يَثني عليكَ عِطفَ وَدودِ
قد تفرّغْتَ فيه عن كلّ شيءٍ
شاغلٍ للدُعاءِ والتحميدِ
وهجرْتَ الرُقادَ هَجراً جَميلاً
ووصلْتَ الجُفونَ بالتّسهيدِ
وعصَيْتَ الهَوى وأعْرَضْتَ عنه
اِمتثالاً لطاعةِ المَعبودِ
قوتُكَ الذِكرُ فيه والوردُ وِردٌ
إن دعاكَ الأنامُ نحو الوُرودِ
فاِسْمُ واِسْلَمْ وفُزْ بأجرِ صِيامٍ
فِطرُهُ فاطرٌ لقلبِ الحَسودِ
واِبقَ في نعمةٍ وحظٍّ سنيٍّ
وعُلاً لم يزلْ وعيشٍ رَغيدِ
|
T5
|
神圣、超验与智慧
|
T5
|
T4
|
T5
|
LZH
|
林材
|
春郊
|
春明錦繡杏花天,
十里香風阡陌連。
昨夜雨聲鳴落葉,
曉來簑笠滿桑田。
|
T1
|
自然、宇宙与地方感
|
T1
|
T1
|
T1
|
DEU
|
Karsch, Anna Louisa
|
Der Pächter und der arme Schäfer
|
Dem reichen Pächter Schinkenrund
Gefiel im nächsten Dorfe
Des schönsten Mädchens Rosenmund,
Sein Herz hatt' gleich dem Torfe
Geglommen, als er sie gesehn,
Es war in Brand gerathen
Und wollte nicht um Rettung flehn,
Denn Dorchens Blicke thaten
Ihm immer tapfern Widerstand.
Er konnte nichts gewinnen
Bei ihrem Lächeln, denn er fand
Der Tugend Sprache drinnen.
Einst saß er in dem Traubenmond
Vor seiner Thür und zechte –
Er war des Zechens sehr gewohnt;
Ein Pächter trinkt mit Rechte
Den jungen Most, den alten Wein
Aus einer großen Kanne,
Die Gläser sind ihm viel zu klein,
Die sind dem Bürgersmanne
Nur angemessen, nur gesund,
Nach kluger Aerzte Sagen –
Aus Kannen trinket Schinkenrund,
Sein Kopf kann Wein vertragen.
Claus Aermlich, Dorchens Vater, kömmt
Recht zu gelegner Stunde,
Auf seinen Schäferstab gestämmt,
Und grüßt mit trocknem Munde
Den Pächter und Gevattersmann;
Der horcht mit schlauem Ohre,
Dankt ihm so freundlich als er kann,
Und frägt nach seiner Dore,
Und trinkts dem alten Weißkopf zu
Mit Bitte, mit Bedingen
Ihm morgen um die Mittagsruh
Sein Dorchen herzubringen.
Er wollt ihr einen Vorschlag thun,
Der werth sey anzunehmen;
Auch sollte Claus im Alter ruhn,
Und ohne Noth und Grämen
Sein Brod genießen, seinen Wein,
Das Herz damit zu laben, –
Claus Aermlich hörts und saget nein,
Ich will, ich mag nichts haben.
Behaltet euren Labetrank,
Ich trinke reines Wasser
Und bin Zeitlebens, Gott sey Dank!
Des Lasterlebens Hasser.
|
T4
|
社会、权力与历史
|
T4
|
T4
|
T2
|
JPN
|
行範(惟宗)
| null |
まつことの あるひといかに をしむらむ かすならぬたに すてられぬよを
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T3
|
T2
|
T2
|
LZH
|
曾宏正
|
留題浯溪
|
開元初政儘精明,
歲晚色□□牝晨。
胡雛養虎自遺患,
馬嵬□襪生戰塵。
幸哉有子繫民志,
宗祏將傾猶未墜。
當時監國若□避,
大物必歸安與史。
較輕量重法受惡,
父子至情休責備。
南內凄凉葉落時,
尚勝公侯草間市。
鏤刻摹寫皆瓌詞,
□□以頌而以規。
我來解嘲千載後,
□起九京共評之。
|
T4
|
社会、权力与历史
|
T4
|
T4
|
T4
|
BEN
|
দাউদ হায়দার
|
প্রেম
|
প্রেম দ্যাখো বয়স মানেনা কোনদিন
ছোটবড় তালার মতো সব বয়সের কপাটে ঝুলে পড়ে হঠাৎ
প্রেম, সবুজ নিসর্গ থেকে পলাতক কয়েদীর মতোন নিঃশব্দে বেরিয়ে
আসে দ্রুত
ঠাঁই নেয় বিভিন্ন লোকালয়ে; খেলা করে সকাল বিকাল
তোলপাড়ে ভেঙে যায় নীলিমার আজীবন আশীর্বাদ-গড়ে তোলে
সুখ-দুঃখ
পড়ে থাকে বয়স্কদের দারুণ চোখ
প্রেম, সেতো বয়স মানে নি কোনদিন- বুঝি তাই
তীক্ষ্ণ চকচকে সোনার ছুরি এনে বসিয়ে দেয় সকল প্রহরে
মেতে ওঠে ভয়াবহ বন্যার জলের মতো বাদশাহী হৃদয়ে-এবং
ছিন্নভিন্ন হয়ে যায় পারিবারিক স্নেহ-মমতা
অথচ শুধু বেঁচে থাকে পরস্পর হৃদয়ের সুন্দর দৃশ্যাবলী !
।২।
প্রেম, একটা ক্ষুধার্ত হিংস্র বাঘ; নিমেষে গ্রাস করে দীর্ঘকায় শরীর
প্রচণ্ড থাবায় কখনো আবার ছিড়ে নেয় লালিত মাংস-ছিটিয়ে দেয়
বিষাক্ত লবণ
জ্বলতে থাকে আজীবন !
প্রেম; য্যানো গোলাপ-নীলিমা-নিসর্গ-নক্ষত্রে মোড়া আদুরে পুতুল-
নির্জনে থাকেনা পড়ে; অথচ একবার উপযুক্ত হৃদয়ে ঠাঁই পেলে কেউই
রুখতে পারেনা সহজে এবং
সৃষ্টি করে বিশাল বাগান
যা কখনো ফেলে রেখে কোথাও যাওয়া যায় না; শুধু ঈশ্বরের মতো
ক্ষমতা সম্পন্ন হয়ে যায়মুহূর্তে !
(কাব্যগ্রন্থ : দাউদ হায়দারের কবিতা ও অন্যান্য)
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
LZH
|
梁宗榘
|
碩甫大公祖莅任數月勤政愛民殆古所謂學道君子也未竟其用遽將移節賜詩留別猥承獎勉謹步原韻答謝呈正
|
驪歌欲唱倍低徊,
兩地關懷切救災。
莫爲蒓鱸辭宦去,
還將竹馬迓公來。
匡時力仗回天筆,
博物光分照世杯。
自愧鉛刀逢拂拭,
誤猜豐獄劍生苔。
|
T4
|
社会、权力与历史
|
T4
|
T4
|
T4
|
HIN
|
Shaheed Bhagat Singh
|
16. तीन शहीद
|
सुखदेव, भगत सिंह, राजगुरु, ये तीनों देश दुलारे हैं, फांसी पै लटक कर जान जो दी, जी-जान से हम को प्यारे हैं । यह मौत नहीं, यह जीवन है, यह मरना नहीं, यह जीना है, नामूसे-वतन पे शहीद हुए, नामूसे-वतन को प्यारे हैं । वह अपनी जान पै खेले हैं, बेलाग है उनकी कुर्बानी, ईसार के चर्खे-बाला पर, रोशन ये चमकते तारे हैं । गांधी ने सुनी जिस वक्त खबर, अफसोस किया औ फरमाया, "मेरी तहरीक के हक में उनके खून के कतरे शरारे हैं" । जब उनकी जवानी का नक्शा, आंखों के आगे आता है, मगमूम हमातन रंजोगम से हो जाते हम सारे हैं । हम अपने शहीदों की, क्यों याद दिलों से दूर करें, क्या और किसी ने भुलाए हैं, क्या और किसी ने बिसारे हैं ? सुखदेव, भगत सिंह, राजगुरु, ये तीनों देश दुलारे हैं, फांसी पै लटक कर जान जो दी, जी-जान से हम को प्यारे हैं ।
|
T4
|
社会、权力与历史
|
T4
|
T4
|
T4
|
ARA
|
Bassam Hajjar
|
مَزارٌ بِجَنبِ الطريق
|
إنّي لا شيء وحديثي عابرٌ، مِثْلي، بين عابرينَ، لذلكَ أتحدّثُ عنكَ إنّي أتحدّث عنكَ لا عن ظلّكَ الجالسِ – وحيداً – تحت سكون الشجرةِ عند المفترَق حيث أعمدة تلغراف قديمة منزوعة الأسلاك، وعابرون يمرّونَ بِسَهْوِكَ ولا يلتفتون إنّي أتحدّث عنكَ لا عن خيالك الماثل أمام عينيّ أو منامي أتحدّث عنكَ لا عن المصباح الذي يرفع الظلَّ إلى مصافِ الساحرات اللواتي كُنّ ظلالاً ماكرة ولا عن الأعراقِ التي استخرجتها الأيدي الحاذقةُ من جوفِ الأرض، ولا عن المناجم التي كانت تُسمّى، في حياةٍ أخرى، مملكةُ الكدّ وأهراء الشقاء لم يبق أحدٌ لا أحد هنا سوى أنتَ ملاذ الهَاجرين بيوتهم إلى الأبد، لا أحد هنا، وملاذُكَ أنتَ مثل هذا الأرق الطويلْ لا أحد هنا يحبّ الحجَرَ أو يأنَس إلى برودتِه وصمتِه حتّى المناماتِ المُرعِبَةِ لم تُبقِ للحجَرِ معنىً حتّى الشجرة العاقر لم تثمر يوماً حصاة إنّي أتحدّث عنكَ، بفصاحةِ التوهّمِ، أنتَ وحدك الحقيقي، صامتٌ وباردٌ ومزهوّ بصمتِكَ وبَرْدِكَ، أنتَ وحدك الحقيقيّ وإذا أعيتنا الحيلةُ في أمرِ موتانا جئنا بتقوانا إليكَ ورِعينَ، مُطرقينَ، مضمومي الأيدي، متوسّلينَ أن تكون ملاذاً لذكرياتنا وحسراتنا وخشيتنا من كونكَ الملاذ الأخير إنّي أتحدّث عنكَ - كما يتحدّث أحياءٌ عن أحياءٍ مثلهم - وأتحدّث عن جوفِكَ الذي هو نارٌ خامدة، نارٌ باردة، عن ملمَسِكَ الخشِن الذي يشبه الضغائن الدفينة، ملمَسِكَ المخادِع الذي يسري خدراً في الجسم إنّي أتحدّث عنكَ أنتَ الحقيقي عن كتابك الغامض كالمتاهِ إنّي أتحدّث عنكَ، لا عن الشواهد والجدران والبيوت والمزارات والصروح عن الحكمة الموروثة عن سلالتكَ الحجريّة أتحدّث عنكَ عن المأثور على قوسِ بابِك: هنا جانبُ الظلِّ رَحْبٌ وأبوابُه واسعةٌ والقاصدون كُثُرٌ وما من طريقٍ إليه كمنزلٍ ريفيّ وسطَ المروج لا درب يهتدي إلى بابهِ الضيّق المتوحّدِ فوق العتبة لا أنا ولا أنتَ ولا المُبصِرُ في منامِه ندري ما الخيالات المترائيّة عند مفترَقٍ قريبٍ بعيدٍ عائمٍ على صفحةِ السرابِ الذي ترفَعُه العيونُ المترقّبة المتعبة المتوهّمة: شخوصٌ نابتةٌ في الوعرِ كمخلوقاتِ التوهّم، - ليست من الأنس وليست من الجنّ - كأشجار سروٍ مُستنفَدٌ هواؤها كأعمدة تِلِغراف صامتة، كأناسٍ ليسوا مثلنا، نحن أرواح البيوت المطمئنّة، كأناسٍ ليسوا مثلكم، أنتم روّاد السُبُل الزائلة، بل كمِثْلِ المقيمين عند المفترق، جنبَ الطريق، أهل المزارات التي لا يأتيها إلاّ غرباءُ حاملين باقاتٍ وزاداً، وشموعاً توقَدُ مرّةً وحيدة لكي تأخذ الريحُ، إذا هبّت ريحٌ، شعلتَها، وتبقى، هناك، شموعاً كأعواد البلّور المطفأة سكينةٌ مُطبقةٌ يرجّها زعيق السيّارات المسرعة إلى حطامها إله ساذَجٌ إلهٌ ساذَجٌ وفتيٌّ وميت إله ساَذَجٌ – وفتيٌّ لأنّه ميت - جَعَلتْ له الأيدي الغريبةُ مزاراً عند المفترق، كومة أحجار رُفِعَت، مُرتَجَلةً، بجانبِ الطريقِ، مطوّقة بباقات وعباراتٍ خُطّت على لوحٍ مُرتَجل، وصورة - ما كانَ لبعض الوقت صورة – في إطارٍ مُرتَجَل لا أحد هنا، وهنا لا تُسمّى القبور – ولو مأهولةً بالموتى – تلك التي يخلّفها المسافرون - قبوراً بل علامات لمسافرين سوف يمرّون بها من بعدهم ويتركون بجوارها قِربَةَ ماء وأطعمةً وأغطيةً وآثار أقدام، هنا لا تُسمّى المواكبُ إليها جنازاتٍ بل أسفار، لا تُسمّى القبور إلى جانبِ الطريق – ولو غير آهلةٍ – قبوراً بل مزارات بيوتٌ مُرتَجلةٌ في العراء لم تكتمل بعدُ ولم يقطنها بعدُ أحدْ لكنّها، منذ البَدءِ، مأهولة بشخصِ الذكريات ولا تُسمّى أضرحةً فلا مَن يرقد فيها مجرّد علاماتٍ يلتفت إليها العابر بسيّارته مُسرِعاً أو المارّ بها سائراً على القدمين، ساهياً، لا أشجار باسقة شاكيةً تحيط بها أو تظلّلها، لا شواهدَ لا أسماء لا أسوار لا شارات لا دروبَ أنصابُ عبورٍ خاطف إذ تمرّ بها مبتعداً تتضاءلُ رويداً قبل أن يحجبها المفترق عن عينيك قبل أن يحجبكَ عنها، المفترق أنتَ لا شيءَ وحديثُكَ عابرٌ، مثلك، بين عابرين لذلك أتحدّث عنّي، أنا، العابرُ قليلاً في ظنِّك ( أيار 2005 )
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T3
|
T3
|
LZH
|
蘇轍
|
次韵子瞻和淵明飲酒二十首
|
尺書千里至,
輟食手自開。
將卜東南居,
故鄉非所懷。
勿言湖山美,
永與平生乖。
鴻雁秋南來,
及春思故棲。
蛟龍乘風雲,
既雨反其泥。
兄弟通四海,
叩門事雖諧。
直道竟三黜,
去國終恐迷。
何如自衛反,
闕里從參回。
|
T4
|
社会、权力与历史
|
T4
|
T4
|
T2
|
PAN
|
افضل احسن رندھاوا
|
سارے اوکھے بھارے صاحب
|
سارے اوکھے بھارے صاحب
توں ہی کاج سوارے صاحب
شعر چہ روح ہووے تے بولے
گونگے لفظ نقارے صاحب
کر گئے چٹ کھیتی سبھ راکھے
لوکی بھکھ نے مارے صاحب
قحط بھچال بیماریاں سوکے
تیرے ہین اشارے صاحب
رجیا غافل، بھکھا حاضر
کھڑا تیرے دربارے صاحب
جہنوں کتے نہ ڈھوئی لبھے
پجیا تیرے دوارے صاحب
مہکاں، رنگ، روشنیاں، لوآں
تیرے نور نظارے صاحب
کلہی دیہہ میں منگدا نہیں
ماڑیاں، محل، چوبارے صاحب
افضل احسن دم دم پل پل
تیرا ناؤں چتارے صاحب
|
T5
|
神圣、超验与智慧
|
T5
|
T5
|
T5
|
LZH
|
汤胤勣
|
题谢卫同钟馗移家图
|
寒云泼墨阴风峭,
冬青叶底休留叫。
老魅梁间忽作声,
四下妖精俱起啸。
两星执法未能诃,
坐见绿芜生白波。
曲逗铜鱼窥宝瓮,
倒骑铁马试金戈。
草烟花雾横铺衬,
十二阑干飞鬼磷。
足健何妨海藏深,
耳顽不怕雷司近。
腓猪疥狗森森立,
虎豹九关随意入。
移山换水奏新功,
镂雪雕冰增旧习。
须臾扇动民间怪,
州闾遍索羔豚赛。
寺中石佛拥来行,
庙里泥神推出拜。
扫帚斜挥簸箕舞,
掇转沙盆齐擂鼓。
长蝎潜舒壁上钩,
短狐暗发溪边弩。
八洞真仙寻敛迹,
河伯土公咸辟易。
适从牖下窃听琴,
又向阶前偷弄笛。
终南进士须垂胸,
挈家远避群魔锋。
鼻息冲开刀两刃,
目光射透甲三重。
清漏滴残更渐急,
玉宇沉沉露华湿。
扶桑涌上一轮红,
髑髅堕地无人拾。
|
T5
|
神圣、超验与智慧
|
T5
|
T5
|
CUSTOM:神魔故事
|
IND
|
Coy Saputra
|
BERTEMAN SUNYI
|
BERTEMAN SUNYI
Oleh Coy Saputra
Kembali lagi berteman sunyi
Mengintai rindu yang bertamu
Menjenguk bintang berdandan indah
Menyapa bulan tersenyum lebar
Saat ini menyulam sepi
Menyibak mimpi dikamar berahi
Di dalam angan tersidai kenangan
Di ampaian awan berbunga rinduan
Indah terasa rindu bercanda
Diriba cinta enaknya rasa
Serawan kasih dicangkir nikmat
Sekawan anginberdesir perlahan
Membilang rindu diputih jemari
Menjahit sendu dierat jemari
Gerimis tiba rindu terguris
Dipotret cinta rindu tertulis...
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
ARA
|
الشاعر أبو العتاهية
|
قصيدة لا والد خالد ولا ولد
|
لا والِدٌ خالِدٌ وَلا وَلَدُ
كُلُّ جَليدٍ يَخونُهُ الجَلَدُ
كَأَنَّ أَهلَ القُبورِ لَم يَسكُنوا ال
دورَ وَلَم يَحيَ مِنهُمُ أَحَدُ
وَلَم يَكونوا إِلّا كَهَيئَتِهِم
لَم يولَدوا قَبلَها وَلَم يَلِدوا
يا ناسِيَ المَوتِ وَهوَ يَذكُرُهُ
هَل لَكَ بِالمَوتِ إِن أَتاكَ يَدُ
يا ساكِنَ القُبَّةِ المُطيفِ بِها
أَحراسُهُ وَالجُنودُ وَالعُدَدُ
دارُكَ دارٌ يَموتُ ساكِنُها
دارُكَ يُبلي جَديدَها الأَبَدُ
تَختالُ في مَطرَفِ الصِبا مَرَحاً
يَخطِرُ مِنكَ الذِراعُ وَالعَضَدُ
تَبكي عَلى مَن مَضى وَأَنتَ غَداً
يورِدُكَ المَوتُ في الَّذي وَرَدوا
لَو كُنتَ تَدري ماذا يُريدُ بِكَ ال
مَوتُ لَأَبلى جُفونَكَ السَهَدُ
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T3
|
T3
|
RUS
|
Глинка Сергей Николаевич
|
К праху Н. М. Карамзина
|
Друзья! на что смущать еще прах неостылый
Бессмертного творца?
Пускай парит любовь над мирною могилой;
Он ближних никогда не огорчал сердца.
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T3
|
T2
|
CES
|
Pavlík, Jaromír Stanislav
|
In lectulo meo per noctes quaesivi, quem diligit anima mea: Quaesivi illum et non inveni.
|
„Proč, dušinko, proč tobě žalu slzy
se ranní rosou třpytí na líčku?“
„Ach pověz, pověz, milý měsíčku,
zda milý ženich můj se vrátí brzy?
l vy tam hvězdy na modravé báni,
co perličkami dolů svítíte,
kam zašel milý můj, zda nevíte?
Ach, bez něho já nemám nikde stání.
Jsem opuštěna jako sirota –
já zemru žalem pro hledání marné –
kam zašlo’s slunce mého života?“
Tu zaslechla jsem tajuplný hlas:
„Jen vytrvej v té chvíli suchopárné,
on ukáže se ti, až přijde čas.“
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
ENG
|
Harper, Frances Ellen Watkins
|
THE BURDENS OF ALL.
|
We may sigh o'er the heavy burdens
Of the black, the brown and white;
But if we all clasped hands together
The burdens would be more light.
How to solve life's saddest problems,
Its weariness, want and woe,
Was answered by One who suffered
In Palestine long ago.
He gave from his heart this precept,
To ease the burdens of men,
“As ye would that others do to you
Do ye even so to them.”
Life's heavy, wearisome burdens
Will change to a gracious trust
When men shall learn in the light of God
To be merciful and just.
Where war has sharpened his weapons,
And slavery masterful had,
Let white and black and brown unite
To build the kingdom of God.
And never attempt in madness
To build a kingdom or state,
Through greed of gold or lust of power,
On the crumbling stones of hate.
The burdens will always he heavy,
The sunshine fade into night,
Till mercy and justice shall cement
The black, the brown and the white.
And earth shall answer with gladness,
The herald angel's refrain,
When “Peace on earth, good will to men”
Was the burden of their strain.
|
T4
|
社会、权力与历史
|
T4
|
T4
|
T4
|
BUL
|
Луис Росалес
|
Из „Осветената къща“
|
СТРАХЪТ от болката е, а не болката, което обикновено ни паникьосва и ни прави жестоки,
което подрива душите,
както подриват брега теченията на реката,
и аз чувствам нейния гърч от дълго време,
и аз почувствах, от дълго време, че ходът на вълните й ни повлича,
разтърсва корените ни, без да ни позволи да растем,
и ни тласка, докато ни събере
в тази стая, която е вече само жаравата на смъртта,
в тази стая, където плочките се повдигат по малко
и вече не могат да напаснат отново,
както разбърканата пръст вече не се смества в дупката си:
навярно с нашето тяло се случва същото,
но, няма значение!,
сега, когато съм в стаята и се върнах от пътуването,
сега, когато се върнах да живея и нося багажа на гърба си,
както се носи маслото за последното причастие,
сега, когато останах сирак, като галерия, където звъни часовник, който не е там,
сега, когато съм заздравял, отворен и на разположение,
подай ми ръка, също както аз прескачах тезгяха, за да стигна до тебе,
подай ми ръка, защото жаждата е като траур
и кара да растат в устата ни карамфилчета, мълчания и карамфили,
подай ми ръка, да, подай ми ръка,
докато почувствам пробита дланта й
и се прелива постепенно тялото ми през онзи отводен канал;
подай ми ръка в гъстотата на нощта и в просветите на деня,
в старостта с прерязаните вени, която ме приютява под покрива си,
в дългите разходки през лятото, където звучат стъпките на мъртвите, заедно със стъпките на живите,
и във влака,
в безутешността, която не свършва, и в невинността, която капитулира,
подай ми ръка, да, подай ми ръка, както в живота, така и в смъртта,
както на земята, така и на небето.
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T3
|
T3
|
CES
|
Tůma, Hanuš Věnceslav
|
Růže polední. (2.)
|
Slunce pálí. – Růže, moje růže,
kde je svěží ranní rosa tvá?
kde ta vůně, kde ta barva živá?
drahá růže má, ty tak jsi mdlá! –
Ach snad zhyneš! Růže, moje růže,
nehyň, nemři, krásné kouzlo mé!
jakby pro Tvůj život čarokrásný
nebylo živého pramene.
A by vyschly vody čistosvěží
v světě celém, drahá růže má!
nesmíš zhynout, pokud jedinou jen
slzu ještě láska v srdci má!
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
ARA
|
الشاعر حسن شرف المرتضي
|
قصيدة وأسعدُ الناسِ من جاءت حوالتهُ
|
وأسعدُ الناسِ من جاءت حوالتهُ
ومن يوازيهِ بين الإنسِ والجانِ
وأتعسُ الخلقِ موعودٌ وما وصلت
إليهِ حاجاتهُ من دون تبيانِ
|
T5
|
神圣、超验与智慧
|
T5
|
T5
|
T3
|
ARA
|
الشاعر ابن الوردي
|
قصيدة صديقك الموصول مقطوع إلى
|
صديقُكَ الموصولُ مقطوعٌ إلى
سوءِ مزاجٍ غالبٍ مستحوذِ
وكيفَ يستحسنُ أن تُخْلِيَهُ
منْ صلةٍ وعائدٍ وَهْوَ الذي
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
ITA
|
Maria Selvaggia Borghini
|
E fermo il piè sulle superbe sponde
|
E fermo il piè sulle superbe sponde,
Che il gran Bavaro Eroe famose ha rese,
Mira a gemer l’Obblìo presso quell’onde,
E la Fama esultar tra mille imprese;
Mira di fiori il suol sparso e di fronde,
Mira eretti trofei, bandiere appese,
E i monti alti ingombrare, e le profonde
Valli armi infrante, e schiere vinte e prese;
E mira Africa oppressa ed Asia doma
Inchinarsi al gran Re, che in alto soglio
Di serto trionfal cinta ha la chioma:
Come spirando un valoroso orgoglio,
Vide stupida un tempo Italia, e Roma
Gli alti Cesari suoi nel Campidoglio.
|
T4
|
社会、权力与历史
|
T4
|
T4
|
T4
|
LZH
|
张南史
|
竹
|
竹价长东南,
别种殊草木。
成林处处云,
抽笋年年玉。
天风起成韵,
池水涵更绿。
閒临庾信园,
数竿心自足。
|
T1
|
自然、宇宙与地方感
|
T1
|
T1
|
T1
|
LZH
|
許正蒙
|
舟經横塘憶桐江舊遊
|
輕舟何揺揺,
來自青谿曲。
層崖落深翠,
新波湛空緑。
我家漸水東,
一川接天目。
對此頗相似,
殊令幽思足。
將攜素心人,
共著桐君録。
|
T1
|
自然、宇宙与地方感
|
T1
|
T1
|
T1
|
IND
|
Fira Muthia
|
PELUKAN YANG MENYIKSA
|
PELUKAN YANG MENYIKSA
Oleh Fira Muthia
Untuk kamu yang tak dapat lagi ku jangkau..
Semakin mencintaimu, semakin sakit rasanya
Entah racun apa yang kau berikan..
Tak sanggup ku melawannya.
Aku memang tertawa lepas didepan banyak orang
Aku memang selalu terlihat baik-baik saja.
Aku memendam perihku seorang diri.
Hanya tuhan yang tahu kapan aku menangis.
Tuan, apa kau masih mempunyai hati?
Apa kau tak sadar betapa besar pengorbananku?
Untuk melihat mu tersenyum...
Aku membunuh diriku sendiri.
Air mata ku menetes setiap mengingatnya
Perbedaan mu dulu, dan sekarang..
Kenangan dibenakku masih terekam tajam
Sedangkan engkau?
Kau bakar semua kenangan kita dimasa silam
Dengan mudahnya dirimu melepaskan ku
Dengan mudahnya dirimu mendapat pengganti ku
Sedangkan aku hanya bisa meronta..
Menangisi dirimu yang menghilang perlahan
Betapa bodohnya diri ku.
Mempercayai janji mu yang kau ucapkan ke setiap gadis
Membanggakan dirimu,
Yang ternyata menikam diakhir cerita
Kamu memelukku,
Lalu membuatku tersiksa dengan pelukanmu itu
Tuan.. doa ku masih menyertaimu..
Walau diriku sudah binasa dari hati mu
Hanya mengingatkan,
Aku manusia.. bukan boneka.
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
HIN
|
Habib Bharati
|
दिया तन माट्टी में घोळ, फेर बी मेरी गेल्यां रोळ
|
दिया तन माट्टी में घोळ, फेर बी मेरी गेल्यां रोळ
मन्नै पाट्या कोन्या तोल, क्यूं लावैं दूज्जे मोल,
मेरा लिकडै़ कोन्या बोल, सहूं रो रो मन मैं ।।
अपनी का भा सब टेक्कैं, ना कोए जात मजहब नै देक्खैं
लिया बीज चाहे खात, चाहे जूती लते भात
लूण तेल और पात, चाही काळी कलम दवात
फेर मेरी गैल दुभांत, कहूं रो रो मन मैं
करूं बस अन्न की पैदावार, बाकी सब चीजां का खरीददार
कदे ओळे कहत का दौर, कदे मरज्यां डांगर ढोर,
जिनके हाथ राज की डोर, वो करते कोन्या गोर,
मेरा चाल्लै कोन्या जोर, सहूं रो रो मन मैं
मैं कहाऊं सूं जमींदार बी, पर बीघे कोन्या च्यार बी
मेरा फूट्या पड़्या मकान, ना रहै कुत्ते का ध्यान
ना पढ़ाणे का उनमान, बेचारे ढोवैंगे अज्ञान,
उनकी बिगड़ज्या जुबान सहूं रो रो मन मैं
मैं सारी उमर कमाऊं, फेर बी बुढ़ापे मैं दुख पाऊं
घलज्या पोळी के मैं खाट, देखूं दो टूकां नै बाट
फेर लेज्या टी.बी. चाट, चाहे बाहमण हूं या जाट
हों पेंशनर के ठाठ दहूं रो रो मन मैं
हबीब भारती सच बतावै, बिन लड़े ना मुक्ति पावै
रहे महलां आळे लूट, बैरी गेर कै नै फूट,
बिन भरे सब्र के घूंट, तज जात मजहब के झूठ,
ले समिति के संग ऊठ कहूं टोह टोह मन मैं
|
T4
|
社会、权力与历史
|
T4
|
T4
|
T4
|
JPN
|
隆勝
| null |
さゆるよの いりうみかけて ともちとり つきにとわたる あまのはしたて
|
T1
|
自然、宇宙与地方感
|
T1
|
T1
|
T1
|
DEU
|
Logau, Friedrich von
|
95.Auff Runcum
|
Runcus ist gewaltig starck; gebe Bauren grossen Nutz,
Künten ihn zum Hebelbaum brauchen für das gröste Klotz.
|
T4
|
社会、权力与历史
|
T4
|
T4
|
CUSTOM:工具与劳动
|
CYM
|
Menna Elfyn
|
Cyplau
|
Murddyn yw byw.
Ninnau, mynnwn ei drwsioat ddiddosrwydd.
Gyda’n dwylo ei saernio at frig adeilad.
Nes clymu o dano nenbren, a wylia holl fynd a dod ein byw heb wybren.
Dau rwymyn cam.
Naddwyd hwy’n gyfan, yn gyffion cytun, yn drawstiau llyfn a llydan.
Cyfarfod dau.
Dyna’r grefft a fagwn wrth amgau dros ffrâm dau gnawd gan asio’r llyfnus gyplau sydd weithiau’n enfysu’n un.
Ar ogwydd uwch yr oerfyd, geubrennau’n chwiffio serch.
Yna’n stond am ennyd.
A’r to mor elwig ar dro yn gwichian cariadwrth ddwrdio’r gwyfyn draw.
I aros tro ei gennad.
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T3
|
CES
|
Mayer, Rudolf
|
Přes věcností věcné změny
|
Přes věcností věcné změny
Setrvá má láska k tobě,
Setrvá, kdy moje boly,
Moje slasti zhynou v hrobě.
Já tě srdcem miloval,
Láska ta mně v duši žila,
A co klenot, nejdražší se
V jejím lůně pohroužila.
Klam-li není přislíbení,
Ze nám duše věčně žijou,
Za hrobem že slastí keře,
Svadlé zde, se nám rozvijou:
Nezahyne moje láska,
Vykvete tam v růži krásnou,
Nad níž bude oko tvoje
Dlít svou září zbožně jasnou.
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
ARA
|
الشاعر محيي الدين بن الشهرزوري
|
قصيدة وَلما شَاب رَأس الدَّهْر غيظاً
|
وَلما شَاب رَأس الدَّهْر غيظاً
لما قاساه من فقد الْكِرَام
أَقَامَ يميط عَنهُ الشيب عمدا
وينشر مَا أماط على الْأَنَام
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T3
|
T3
|
LZH
|
釋祖可
|
乞梅
|
朔風吹盡西山雪,
合有早梅凌雪開。
不應占看野塘上,
分我一枝春色來。
|
T1
|
自然、宇宙与地方感
|
T1
|
T1
|
T1
|
ITA
|
Domenico Gnoli
|
Poesia di Domenico Gnoli - Il mio secreto
|
Poesia di Domenico Gnoli
Il mio secreto
Tacito, come al prato ala
di farfalla sui fiori sparsi,
invisibile, come negli arsi
meriggi canto di cicala,
triste come l'agonia,
passa nella solitudine,
passa nella moltitudine,
ombra dell'anima mia,
il mio perenne secreto:
soffia, e mi spegne sul viso
la fiammella del sorriso,
il desiderio d'esser lieto.
Giù dalla chioma negletta
gli pende un fiore gualcito,
un fior d'oleandro fiorito
sull' orlo d'un'isoletta.
Come un uscito dal profondo
dei sogni, ei va pellegrino;
è circonfuso il suo cammino
dal silenzio del mondo.
Passa con occhi dimessi
all' ombra de le cattedrali
che tagliano i cieli brumali
colla malinconia de' cipressi;
nell' ampio verdeggiamento
traversa i villaggi muti
che spécchiano i tetti acuti
del Neckar nel corso lento;
siede sul lago, la sera,
bianco tra bruni tappeti,
s'imbosca fra i neri abeti
della Foresta Nera,
gli abeti che con lento affanno
scote il brivido del vento,
come un languido sentimento
di cose che non torneranno.
Ascolta l'arguta campana
della lontana chiesetta,
e sulla notturna piazzetta
la queribonda fontana.
Poi varca i torrenti, sale
per l'erte rocce sui ghiacci
dell'Alpi: dagli ardui crepacci
l'aquila distende l'aIe;
e in quegli oceani d'oblio
egli ncorda! Quando imbruna
il sereno sulla laguna
tremola sull'acque un addio;
tremola, Venezia bella,
un addio nel lacrimoso
crepuscolo: sull'ondoso
pianto scintilla una stella.
In riva al Tevere, scorre
l'ampio deserto de' piani,
fissa gli orizzonti lontani
all'ombra d'una vecchia torre:
mesto alla stanca memoria
sale l' odor del passato,
e piega l'erbe del prato
la vanità della storia.
Passa dove il mondo barcolla
tra le letizie e le angosce.
Le desolate conosce
solitudini della folla.
Nei salotti sfolgoranti,
tra le brame guizzanti ai baleni
de' terghi ignudi e de' seni,
ecco farglisi avanti
un altro secreto. Non orecchia
ode i lor passi, nessuno
li vede: si guardano, e l'uno
negli occhi dell'altro si specchia,
si specchia e si guarda muto:
«lo son tu e tu sei io».
E taciti nel cicalìo
si lasciano senza un saluto.
Per lui gli antri della vita
non hanno un'eco: cammina
nella luce vespertina
verso la notte infinita.
Dov' è affondato ne' mari
sterminati un bastimento?
Chi ha udito, confuso nel vento,
l'ultimo grido de' marinari?
Nel concavo cielo passeranno
i secoli, il sole, le stelle,
le nuvole, le procelle
passeranno e non lo vedranno.
E il fior d'oleandro cadrà,
il fiore dell'isoletta,
dalla sua chioma negletta
nel vuoto dell'eternità.
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T3
|
T3
|
BUL
|
Николай Рубцов
|
Нощ в родния край
|
Столетен дъб. Застинали води.
И сенките — прозрачни, издължени.
Тъй тихо — сякаш никога преди
в полята бурен вятър не е стенел.
Тъй тихо — сякаш никога преди
От гръмове не ехтял простора!
Ветрец над езерото не трепти
И сламата не шумоли на двора,
А сред нощта — бекасов сънен вик…
Завърнах се — животът се не връща!
Какво пък? И това ти стига също —
Да продължиш безкрайно този миг,
Когато си далече от беди
Сред сенките прозрачни, издължени…
И тъй е тихо — не като преди —
Че сякаш буря няма пак да стене.
И цялата душа, сега без жал
щом потопиш сред тайнството щастлива,
ще те облее светлата печал,
тъй както лунен лъч света облива.
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T1
|
T3
|
T3
|
CES
|
Krajník, Miroslav
|
Nezapomeň!
|
O nezapomeň v lásky horování,
že ještě jiný žije v tobě cit.
O nezapomeň v dívky objímání,
když srdce k srdci, ret se ke rtu
ne dívce jen, že máš i vlasti žít.
O nezapomeň v lásky horování!
O nezapomeň! viz ta pole holá,
kde dříve krásně kvetla svoboda,
kde sterý tobě tajemný hlas volá,
tak tklivý, že mu srdce neodolá:
hle! hřbitov slávy tvého národa.
O nezapomeň, viz ta místa holá!
O nezapomeň! Blízka snad ta doba,
že bratří tvoji v ruku chopí meč,
by mužem volným stal se každý z roba,
– neb muž a volnost, spolu padli oba –
dej „s bohem“ dívce a spěj s bratry v seč!
O nezapomeň – blízka snad ta doba!
|
T4
|
社会、权力与历史
|
T2
|
T4
|
T4
|
ITA
|
Robert Herrick
|
Poesia di Robert Herrick - Alle vergini, perché facciano buon uso del loro tempo
|
Poesia di Robert Herrick
Alle vergini, perché facciano buon uso del loro tempo
Cogliete le rose finché potete,
Il Vecchio Tempo ancora vola,
E lo stesso fiore che oggi sorride,
Domani sarà morto
La gloriosa lampada del cielo, il Sole,
Diviene sempre più alta,
Presto la sua corsa sarà compiuta,
Ed è prossimo a tramontare.
Quell'età che è la prima è la migliore,
Quando la giovinezza e il sangue sono più caldi;
Ma essendo trascorsa, il peggio, il peggior
Tempo già subentra al precedente.
Quindi non siate riluttanti, ma usate il vostro tempo
E finché potete, sposatevi;
Perché, avendo perduto una volta il primo,
Potreste attardarvi per sempre.
Gather ye rosebuds while ye may,
Old Time is still a-flying;
And this same flower that smiles today
Tomorrow will be dying.
The glorious lamp of heaven, the sun,
The higher he's a-getting,
The sooner will his race be run,
And nearer he's to setting.
That age is best which is the first,
When youth and blood are warmer;
But being spent, the worse, and worst
Times still succeed the former.
Then be not coy, but use your time,
And while ye may, go marry;
For, having lost but once your prime,
You may forever tarry.
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T3
|
T3
|
LZH
|
劉鑑
|
上尚郎中
|
六合陰沉一樣雲,
行人白晝亦黄昏。
貪財吏似方山犬,
逃命民如入峽猿。
典到琴書猶小事,
賣拋田産更銷魂。
先生明共霜臺月,
照徹茅簷幾淚痕。
|
T4
|
社会、权力与历史
|
T4
|
T4
|
T4
|
ZHO
|
关雎
|
七月的风景
|
七月。早晨满载阳光起程
一群光彩的脸——
一丛行走的花朵
伞,是庇护她们的云
池中,荷花相约出水
用含蓄的微笑,收拢
一时走散的目光
荷叶,也是打开的伞
静谧的荷池,花的故事
正在一瓣一瓣复活
西施、貂禅、赵飞燕
以及云下那丛光彩的脸
一只串连古今的蝶
飞来,让池中池边的花
都成了无声的诗
和谐着七月的风景……
|
T1
|
自然、宇宙与地方感
|
T1
|
T1
|
T1
|
SPA
|
Luis Alberto Crespo
|
Pesadilla
|
Un tiempo feo, después de insolación o cansancio:
Levantarse tirado afuera por el temporal,
esa música de cuerdas, el ventarrón
que trae la montaña hasta la puerta,
toda mi familia en los relámpagos.
Nunca se acabó este ruido,
ni el de los muertos barriendo sobre mí, buscando en los baúles
donde el sol no toca fondo.
El aguacero hace brincar el infierno,
y tal vez hay un baúl enterrado detrás de los armarios.
En esta casa, el balcón sigue la raya del horizonte
y un relámpago se lleva a mi mamá bien lejos.
No puedo abrir los ojos. La casa en la calle,
el cuarto de mi papá en los basureros
abierto como una lata.
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T3
|
T3
|
ARA
|
الشاعر السيد عبد الله سالم
|
قصيدة جفن ليلي
|
جفنُ ليلي لن ينامَ
بل بلادًا سوف يُعطي للفؤادِ
سوف يكسو دربَ ليلي بالعبادِ
جفنُ ليلى مرفأٌ فيه الغريبُ
والقريبُ
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T1
|
ENG
|
Sainkho Namtchylak
|
Ocean is great!
|
Flying seegulls at the declining day.
Under the lead cup of clouds the sun is seeking final ray.
I am kneeling down under the look of testifying all curious watchers.
Do they hear the heartbeat of rumbling ocean, of latent strength.
Indifference of perfection of sky is drowned into endless fantasy.
Like if innocence of creator is drawing genius pictures and does not care was it noticed the beauty of the sunset, brilliant simplicity, purity in crown of nature.
|
T1
|
自然、宇宙与地方感
|
T1
|
T1
|
T1
|
CES
|
Radešínský, Viktor Jiří
|
JARU.
|
a z očí tvých vysoká obloha jásavých dálek mi hoří,
mladí, v dlouhých jak večerech zimních duše tebe si vysní,
zas naivní svádíš svou pohádkou letící od jižních moří?
Rci, proč v mizících stopách tvých hvězdy se jiskří z průsvitné šeři
a v žíznivých zornicích vášnivá světla ti lichotně vzplála?
Meze žlutavě svítí a daleké sluncem vody se čeří
a procitlá marnivě zvoní mi touha, co hluboko spala?
a růžová otvíráš poupata, drobounký smích tvůj jež šálí?
Rci, co ve žhavých zornicích milenců za nocí májových hledáš
a dech tvůj proč opojný rty jejich smyslně z večera pálí?
Nechci prožít tvé touhy! A rozlít v svých rythmech tvé lichotné plamy!
Je líto mi květů, jež v podzimech zvadají v bolestných vůních – –!
Dálky se třesou – – Vylhán je smích tvůj a smutny jsou očí tvých plamy!
A konec tvých pohádek hluboko doznívá v rozlitých tůních – –!
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
ARA
|
رؤبة بن العجاج
|
قصيدة وَقَد أَرَانِي لَيِّناً مُبَطَّنَا
|
وَقَد أَرَانِي لَيِّناً مُبَطَّنَا
سَفانِقاً يَحْسَبْنَهُ مُوَدَّنا
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T1
|
T2
|
T2
|
HUN
|
Sándor Tatár
|
Mint ki hagymát...
|
Mint ki hagymától könnyezik,s orrát törölve elgondolkodik:mért zuhan ő megint s megint a szörnyekig,s mért nem hagyja mégsem e boltot itt; Mint ki húst aprít s serpenyőbe vet,s az illat lassan föl, orrába kúsz –megérez egy delejes új erőteret,mely a kételyek mély árkába húz; Mint aki salátát mos s levelez,s az ujjáról ecetes lét lenyal,töpreng, kipróbáljon-e újabb szereket,vagy érje be kávéval s tablettáival; Mint ki gombokat nyomkod s egerész,nem tudhatván, hogy ebből ki mi sül,s hogy mi vezeti kezét: merev ész,lágy(uló) szív vagy Isten, kibicül.
Mint aki már minden leélhetőt leélt;lesöpört konyhaasztal előtte a lét,nem jajong és nem tanúsít erélyt– ha rajta múlna, mint a gőz oszolna szét.
Mint aki már megint rossz verset írt,de eldobni megint nincs ereje –kudarcot beismerni sose bírt;hogy foghatna hát tenni ellene?..
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T3
|
T3
|
BEN
|
মোহাম্মদ রফিক
|
ফড়িং
|
ফড়িং এসেছে ভুলে
জগতের মাঝে,
মেঘ-রোদ্দুরের তপস্যার ধন
স্নেহধন্যা ফুল ও পাপড়ির
কী আনন্দ, পাতার ওপরে বসে
নাড়ায় শরীর রমণীয় যেন
জয় করে নিল পুরো গ্রহ
মাটি ও মানুষ,
আমি তাকে ভুল করে
ভালোবেসে
দু’হাত বাড়াই!
১০.১১.১৪
|
T1
|
自然、宇宙与地方感
|
T1
|
T1
|
T1
|
LZH
|
許邦才
|
九日于麟招登四里山
|
山頭對酌夕陽斜,
下見湖城十萬家。
賸有登高酬令節,
何人真不負黃花。
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T1
|
T3
|
T3
|
JPN
|
顕実母
| null |
ねにたてす もゆるほたるや おもひせく こころのたきの たまとみゆらむ
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T1
|
ZHO
|
龙鸣
|
拒绝污染灵魂的字
|
我看书,只是看纸
活在空白里多么坦然
如果不经意,看到一个鸟字
我的双眼会堆起鸟粪
看到海字,就会有一架
失联客机坠入深海
看到崖字,就会有坠落前的
歇斯底里。看到丘字
埋着一模一样的皮囊
看到刀字,不停地杀人
我也逃不过一场血光之灾
看到哭字,我会奔向雨中
哭成一个泪人
看到笑字,也曾试图
对着镜子强颜欢笑
我在字与字的缝隙里
东躲西藏,
像个疲于奔命的通缉犯
|
T6
|
语言、艺术与创造
|
T6
|
T6
|
T6
|
ARA
|
الشاعر عبد الله النديم
|
قصيدة إليكم يُرَدُّ الأمر وهو عظيم
|
إليكم يُرَدُّ الأمر وهو عظيم
فإني بكم طول الزمان رحيم
إذا لم تكونوا للخطوب وللردى
فمن أين يأتي الديار نعيم
وإن الفتى إن لم ينازل زمانه
تأخر عنه صاحبٌ وحميم
فرُدُّوا عنان الخيل نحو مخيم
تقلبه بين البيوت نسيم
وشدوا له الأطراف من كل وجهة
فمشدود أطراف الجهات قويم
إذا لم تكن سيفاً فكن أرض وطأة
فليس لمغلول اليدين حريم
|
T4
|
社会、权力与历史
|
T4
|
T4
|
T3
|
LZH
|
郭椿年
|
和榴皮題壁韻
|
欲知古寺傳神處,
便是東庵飲酒餘。
誰道逍遙蓬島客,
最能提唱竺乾書。
|
T5
|
神圣、超验与智慧
|
T5
|
T5
|
T5
|
ARA
|
الشاعر أمجد مجدوب رشيد
|
قصيدة أُنْسُ الروح
|
سفورُ الحقِّ يسبيني
وعطرُ الأخذِ يرويني
فَذِي عيني لَدى قلبي
نداء العشق يُفْنيني
بكَ السُّكْرُ بكَ الصَّحْوُ
ونبع النورِ يدعوني
بكَ المحقُ الذ ي يمحو
وموجُ الوجدِ يطويني
أَمِتْ جسمي أَمت ليلي
أمِتْ بَيْني لِتُدْنيني
وعجِّلْ وصلكَ الأحلى
أَمِتْ ظِلِّي لتُشفيني
وعجِّلْ جودك الأعلى
سناء الجود يحييني
وخُذْ روحي أَيا أُنسي
بفيضِ الكافِ والنونِ.
|
T5
|
神圣、超验与智慧
|
T5
|
T5
|
T2
|
LZH
|
杜甫
|
漢州王大錄事宅作
|
南溪老病客,
相見下肩輿。
近髮看烏帽,
催蓴煮白魚。
宅中平岸水,
身外滿牀書。
憶爾才名叔,
含悽意有餘。
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
ARA
|
الشاعر أبو الطفيل القرشي
|
قصيدة وحَامت كِنَانَةُ فِي حَرْبِهَا
|
وحَامت كِنَانَةُ فِي حَرْبِهَا
وَحَامَتْ تَمِيمٌ وَحامَتْ أسَدْ
وَحَامَتْ هُوَازِنُ يوْمَ اللِّقَاءِ
فَمَا حَامَ مِنَّا وَمِنْهُمْ أحَدْ
لَقِينَا قَبَائِلَ أنْسَابُهُمْ
إلى حَضْرُمَوْتٍ وَأهْلِ الْجَنَدْ
لقينا الفوَارِسَ يوْمَ الخَمِيس
وَالعِيدِ وَالسَّبْتِ ثم الأحَدْ
وَأمْدَادُهُم خَلْفَ آذانِهِمَ
وَلَيْسَ لَنَا مِن سِوَانَا مَددْ
فَلَمَّا تَنادَوا بِآبَائِهِم
دَعَونَا مَعَدَّا وَنِعْمَ المَعَدْ
فَظَلْنَا نُفَلِّقُ هَامَاتِهِم
وَلَم نَكُ فِيهَا بِبِيضِ البَلَدْ
وَنِعْمَ الفَوَرِسُ يوْمَ اللِّقَاءِ
فَقُلْ في عَدِيدٍ وَقُل في عَدَدْ
وَلَكِنْ عَصَفْنَا بِهِمْ عَصْفَة
وَفي الحَرْبِ يُمْنٌ وَفيهَا نَكَدْ
طَعَنَّا الفوَارِسَ وَسطَ العَجَاج
وَسُقْنَا الزعَانِفَ سوْقَ النَّقَدْ
وَقُلْنَا عَلِيٌّ لَنَا وَالِدٌ
وَنَحْنُ لَهُ طَاعَةٌ كَالْوَلَدْ
|
T4
|
社会、权力与历史
|
T4
|
T4
|
T4
|
DEU
|
Paul Scheerbart
|
Weltprotz
|
Alles sah ich.
Alles weiß ich.
Alles kann ich.
Was also soll ich?
Sag, was Du willst!
Ich sage stets:
»Ich mag nicht!«
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T3
|
T3
|
DEU
|
Börries Freiherr von Münchhausen
|
Erster Schnee
|
Als ich schläfrig heut erwachte,
und es war die Kirchenzeit,
hörte ich's am Glockenklange,
dass es über Nacht geschneit.
Denn vor meinem hellen Fenster
klang so hell der Glockenschlag,
dass ich schon im Traume wusste:
heute wird ein heller Tag.
Und ich ging und stand am Fenster:
trug die Welt ein weisses Kleid,
und mir ward die ganze Seele
glänzend weiß und hell und weit.
|
T1
|
自然、宇宙与地方感
|
T1
|
T1
|
T1
|
CES
|
Auředníček, Otakar
|
LETNÍ NOC.
|
Jak srdce vyrvané ve mracích zívá,
svou roní krev, jež v jezer hloubi splývá,
to slunce mrouc jak hrozná rána živá.
Jak duchů dech se mlha na zem schvívá.
Je zvonů hudba zvláště sladká, tklivá,
očima hvězd se noc juž na zem dívá,
jak nahých, světlých žen mlh plná niva
a paseka je, u níž slavík zpívá.
Je květů vůně těžce opojivá;
za takých nocí hluboce se snívá,
vše velebné, co hloubi duše zrývá,
kol zní jak melodie sladce snivá.
Pak harmonie divá duší znívá,
vír mlh ji rozechvívá, vábí, kývá,
kdy noc tak velká bývá zádumčivá
a hvězd vždy více mívá jak se stmívá.
|
T1
|
自然、宇宙与地方感
|
T1
|
T1
|
T1
|
ITA
|
Ridolfo di mastro Angelo
|
Desio l'amor del beato battesmo
|
Desio l’amor del beato battesmo
e star con Isach, Iacob ed Aron,
con gli angioli cantare eleysòn:
ma ancora vorria vivere un centesmo,
crescendo sempre fé, ond’io son cresmo;
e tener d’oro il fiume de Gihòn,
ancor d’argento Tigris e Fisòn,
ché molte faria ricch’e me medesmo;
e d’anni venti tornare in quel tempo,
ed essere sano, giolivo e gaio,
e tuttora aiutando quale men pò;
a maristalla vorria un cavai baio,
che mi portasse in un’ora in Baldacche;
quanto la vita dura, non si stracche.
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T5
|
T3
|
T3
|
SLV
|
Lukan, Blaž
|
Oglje
|
OGLJE, drago oglje! Zgodb ni v tvojem očesu,
a vendarle si! Kako si?
GLOG te vsak dan znova utrudi. Veš, Glog nima
krvi. Cedra je gosta od starih sokov, njo
pusti. Mleček, ki se ti pocedi iz prsi, se
lepi: samo dotakni se ga in ga pusti. Lahko te
obsodijo, da se ti pustilo sledi. Vepri so
strašni. Iz vsakega vonja narede greh: zagrizi,
močno zagrizi v dlesen in zbeži. Opomni
ga, drugače pozabi. Voda ti ni. Most ti ni.
Le klasje, drago klasje ti je.
ODGOVORI mi (a glas te ne reši, sledi ni, slonica
gre iz oči, vetrovi so že položni): Čemu si?
NE, ne, ne smeš hiteti. Razmisli. Gosje pero
med zobmi še ne rodi pesmi. Skrij se v zbirko:
čuješ sokove? Čutiš pritisk, zelenilo, osmozo?
Seveda. In čutiš prihod mraza na jesen? Seveda,
čutiš, čutiš! . . .
OGLJE, drago oglje, grozd ni nič bliže grozi
kot ti, zato ga pusti pri miru. Oglej se po
dolini, in še preden te zaskomina, da bi pustilo
sledi, zaspi. V snu smo vendar vsi kot poročeni!
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T3
|
T6
|
LZH
|
西昌寇
|
口占詩
|
頭戴血淋漓,
負母沿街走。
遇我慈悲人,
與汝一杯酒。
我亦有家兒,
雪色同冰藕。
亦欲如汝賢,
未知天從否?
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T4
|
T2
|
RUS
|
Ахматова Анна Андреевна
|
Лишняя песенка
|
Тешил ужас, грела вьюга,
Вел вдоль смерти мрак...
Отняты мы друг у друга.
Разве можно так?
Если хочешь, расколдую,
Доброй быть позволь.
Выбирай себе любую,
Но не эту боль.
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
ARA
|
الشاعر ابن سهل الأندلسي
|
قصيدة وشَى بسِرّيَ في موسى وأعلَنَه
|
وَشى بِسِرِّيَ في موسى وَأَعلَنَهُ
خَدٌّ يُريكَ طِرازَ الحُسنِ كَيفَ وُشي
تَهتَزُّ في بُردِهِ رَيحانَةٌ شَرِبَت
ماءَ الصِبى يا لَهُ رِيّاً وَيا عَطَشي
هَل خالُهُ بِدَمي أَم سَيفُ ناظِرِهِ
قَد ضاعَ ثَأرِيَ بَينَ الهِندِ وَالحَبَشِ
أَودى بِقَلبي لِذاكَ الصُدغِ عَقرَبُهُ
لَو أَنَّ دِرياقَ ذاكَ الريقِ مُنتَعِشي
تَرى العَواذِلَ حَولي كَالفَراشِ وَقَد
حاموا فَأَحرَقتُهُم بِالشَوقِ في فُرُشي
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
ZHO
|
徐钺
|
短歌——自2010年十月
|
亲爱的,喝下又一个夜晚,我们依然
拥有曾经的玫瑰,和彼此
流着盐的身体,流着飓风与宿命季节的脸。
那么多的酒曾在你我的口中成熟
那么多的葡萄,白杏仁,燕麦,黑橄榄
苦或更苦的重量
它们曾摆脱自身的存在,向动脉尽头静静沉淀。
我曾对死亡满怀激情,如今——依然
那命中注定的毁灭速度在秋天重复,像悲伤
自星象大师的手掌脱落,寻找:有我署名的门板。
而你,哦亲爱的,你则寻找钥匙
你打开我所遗忘的空间,将酒杯之外的寂静斟满
你亲吻我未曾署名的苍老
在叶落中,在我哀悼果实的睡梦之中;一年,又一年。
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T3
|
T2
|
T2
|
POR
|
Roberto Evangelista
|
Haicai
|
No casco da tarta-
ruga as rugas do
tempo em fuga.
Pequeno arbusto,
já sombreias a senda
das formigas.
|
T1
|
自然、宇宙与地方感
|
T1
|
T3
|
T1
|
ARA
|
الشاعر محمد بن وهيب الحميري
|
قصيدة أجارتنا إن التعفف بالياس
|
أجارتنا إن التعفُفَ بالياس
وصبراً على استِدرار دُنيا بأبسَاسِ
جَديرانِ أن لا يَبدَءَا بمذلّةِ
كريماً وأن لا يُحوِجَاهُ الى النّاسِ
ولي مُقلَةٌ تنفي القَذى عن جُفونها
وتأخذُ من إيحاش دهرِ بأيناسِ
أجارَتنا إن القِداح كواذبٌ
واكثرُ أسبابِ النجاحِ مع اليَاسِ
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T3
|
T2
|
ZHO
|
姚风
|
大海上的柠檬
|
我要了一杯红茶,你拿来柠檬
问我要不要加糖
我不喜欢加糖,但喜欢柠檬
在阿尔加维,我们坐在树下喝茶
树结满了柠檬和鸟鸣
水太蓝,你把一颗柠檬扔进大海
此刻,只有风坐在我的身旁
不停扯我的衣衫
树叶喧哗,如波浪翻卷
我看见,一颗柠檬向我漂来
整个大海
没有加糖,只有柠檬
只有一颗柠檬
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T1
|
IND
|
Aisyah Yahya
|
RINDUKU BUNDA
|
RINDUKU BUNDA
Oleh Aisyah Yahya
Cukup lama aku menampi resah
Pada kerut wajah sendu itu
Namun hanya puisi ini yang sempat
Kurangkai bersila sendawa
Teruntuk sabarnya bunda melebihi
Egoku yang teramat durhaka
Pada cucuran keringat mu yang merapuh
Telah ku tumpahkan kesah memuakkan
Hingga engkau masih tersenyum simpul
Menelan kalimat-kalimat bijaksana
Membimbing angan ku
Agar tidak liar untuk meraja
Pilu hati mu tak sempat terbaca ku
Engkau begitu sempurna dalam lakon
Hingga izrail begitu mendambamu
Membiarkan aku dalam prahara duka
Membaca hujan yang di makam senja
Pada makam bunda, sebait do'a pun bermukim kerinduan q makin buncah,
Teruntuk bunda ku tersayang,,,,,
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
LZH
|
鄭用錫
|
借菊
|
三徑新開欲倣陶,
愧無素豔負清高。
借人顏色秋花好,
伴我來題九日餻。
|
T1
|
自然、宇宙与地方感
|
T1
|
T6
|
T1
|
DEU
|
[anonymous]
|
CCXXXV.
|
Ein dorff in einem bawren saß,
der gern löffel mit milch aß,
mit einem grossen wecke : | :
Vier wägen spant er für ein pferdt,
sein küch stundt mitten in dem herdt,
vier heuser hett sein ecke.
Umb seinen zaun da gieng ein hoff,
aus käß macht er gut milch,
in sein brot schoß er den backoff,
sein gippen was von zwillich,
mitten in seinem ofen stund die stuben,
feld grub er aus den ruben,
vol städel lag sein hew,
aß zwey bald nach dem ay.
Sechs stell hett er in einem rind,
zwelff weib hett er mit einem kind,
drasch auff waytz seinen tennen. : | :
Vor seinem hund hieng sein bös haus,
viel katzen fiengen ein starcke maus,
voll mist lieffen sein hennen.
Mit dem acker fuhr er gen pflug,
drasch mit koren sein flegel,
den wald er aus dem brenholtz zog,
klobt mit scheider sein schlegel,
viel schöne gärten hett er in baumen,
mest mit sewen sein pflaumen,
vol wysen stund sein graß,
vol kast sein koren was.
Ein dorff in einer kirchen ward,
sein arß steckt auff die spitzbart,
nam den ruck auff die spiesse : | :
Und tratt gar freysam auff den tantz,
sein hut war jm auff seinen krantz,
der jäckel jn erstiesse.
Da schlug er jhm das maul ins faust,
der leder zog den jäckel,
mit dem bawren dem messer laust,
zween schultheis nam ein häckel,
neun bletz wurden auff diesem man erschlagen,
den kirchhoff auff sie tragen,
die klag die freud verzehrt,
das hinder fürher kehrt.
|
T4
|
社会、权力与历史
|
T4
|
T4
|
T4
|
TUR
|
William Butler Yeats
|
Bir Gölge İçin
|
Eğer tekrar geldiysen şehre,
sıska gölge
kendi anıtını izle yada
(acaba işçilerin parası ödendimi?)
arzunca gününü gün et,
yinede denizin tuzlu nefesini,
tadıcaksın,
kırlaşmış gulyabaniler,
insanlar gibi
taşınınca ve
sıska evler
tekrar ihtişamlı olunca.
Keyiflen bunlarla
ve defol tekrar,
(çünkü) onlar hala,
aynı martavalı okuyorlar.
Bir adam,
arzularına hizmet eden,
sadece (onların) bildikleriyle,
eli hiç boş gelmemiş,
torunlarını vermişler
ulvi bir sanıyla,
nazik bir his akar
damarlarında,
yerinden edilmiş
uysal bir kan edasıyla,
ve sıkıntı taşmış acısından,
boğazına kadar,
cömertliği ve rezilliği
yüzünden;
Düşmanın,
bozuk bir ağız
göndermişti sürüsünü,
(onun) üzerine.
Git artık! ,tedirgin yolcu,
ve sarın Glasnevin örtüsüne,
tekrar sessizliğe kavuşuncaya kadar.
Tuzlu nefesi tatma zamanıdır,
ve dinle,
gelmeyen köşelerde;
Yeterince kederli değilmiydin,
yaşarken-
Git! Git Artık!
Mezarında daha emin ellerdesin.
Çeviren:Furkan Emir
Mahlas:Heimlich Rauchen
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T3
|
T3
|
CES
|
Tichý, Jaroslav
|
V. Já pouští jsem, již pálí samum žhavý,
|
Já pouští jsem, již pálí samum žhavý,
Tys oasou, v níž kyne palmy stín,
jsem propastí, již trhá příval dravý,
a Ty jsi nad ní hvězdný baldachýn.
Jsem hlubinou a Ty v ní perlou drahou,
jsem bujný háj a Ty v něm slavíkem,
jsem úhorem, Ty na něm rosnou vlahou,
jsem dítětem – Ty první radosť v něm.
Já horou jsem, Ty údolí mé klidné,
jsem zahradou a Ty můj růžný květ,
jsem blankytem a ty mé slunce vlídné,
jsem člověkem, a Tys můj celý svět!
Jsem temný chrám, Tys obrázek v něm svatý,
jsem stinný les, Tys vonný kolem luh,
jsem bludný poutník, Tys můj cherub zlatý –
jsem velký hříšník – buď můj dobrý bůh!
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
LZH
|
刘以化
|
同人集准提寺晚过渔家
|
城中春较迟,
湖上草先绿。
素友相招邀,
净地联芳躅。
岁月苦奔驰,
昏嫁怜拘束。
觞咏惬幽情,
风物寓遐瞩。
纵论杂古今,
遗形失荣辱。
月出挂城头,
照我松间屋。
疏雨滴花琴,
微风动林烛。
烟际下渔舟,
家在青溪曲。
|
T1
|
自然、宇宙与地方感
|
T1
|
T1
|
T3
|
RUS
|
Плещеев Алексей Николаевич
|
Снова я, раздумья полный
|
Снова я, раздумья полный,
В книгу прошлого гляжу,
Но страниц, отрадных сердцу,
В ней не много нахожу!
Здесь напрасные стремленья -
Там напрасная любовь,
И сильнее год от году
Холодеет в сердце кровь.
А порой и мне казалось,
Счастье было найдено;
То же горе! Только счастьем
Притворялося оно!
С каждым днем дорога жизни
Всё становится скучней...
И, послушный воле рока,
Вяло я бреду по ней!
Без надежды, без желанья,
Как волна катится вдаль...
Впереди не вижу цели,
И былого мне не жаль!
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T3
|
T3
|
LZH
|
劉邦彦
|
雪中登樓望湖上和士亨作
|
小閣青燈對榻懸,
敵寒沽酒不論錢。
夜深擁被清無寐,
起掉坡仙藥玉船。
|
T1
|
自然、宇宙与地方感
|
T1
|
T1
|
CUSTOM:夜饮孤寂
|
ARA
|
الشاعر عبد القادر الجيلاني
|
قصيدة رُفِعَتْ عَلَى أَعْلَى الْوَرَى أَعَلاَمُنَا
|
رُفِعَتْ عَلَى أَعْلَى الْوَرَى أَعَلاَمُنَا
لَمَّا بَلَغْنَا فِي الغَرَامِ مَرامَنَا
نَحْنُ المُلُوكُ عَلَى سَلاَطِينِ المَلا
وَالكَائِنَاتُ وَمَنْ بِهَا خُدَّامُنَا
وَبِبَذْلِنَا لِلحُبّش نِلْنَا عِزَّةً
وَعَلَى الرؤوس تَنَقَّلَتْ أَقْدامُنَا
إِنْ كَانَ أَخَّرَنَا الزَّمَانُ فَإِنَّنَا
فُقْنَا الَّذِينَ تَقَدَّمُوا قُدَّامَنَا
بِالأَخْذِ عَمَّنْ قَابَ قَوْسَيْنِ دَنَا
المُصْطَفَى المُخْتَارِ عَيْنُ مُرَادِنَا
ضَرَبَتْ طُبُولُ العِزِّ فِي سَاحَاتِنَا
وَعَلى السُّهَى شَرَفَاً نَصَبْنَ خِيَامَنَا
فَجَمَالُنَا مَلأَ المَلاَ وَجَلاَلُنَا
لاَ يُسْتَطَاقُ وَلاَ يُفَلُّ حُسَامُنَا
وَلأَجْلِنَا وُجِدَ الزَّمَانُ وكَوْنُهُ
فَالدَّهْرُ عَبْدٌ والزَّمَانُ غُلاَمُنَا
وَلَنَا الوِلاَيةُ مِنْ أَلَسْتُ بِرَبِّكُمْ
رَشَقَتْ قُلُوبَ المُنْكِرينَ سِهَامُنَا
وَخُيُولُنَا مَشْهُورَةٌ بَيْنَ الوَرَى
عَالٍ عَلى كُلِّ الرِّكَابِ رِكَابُنَا
وَجَلِيسُنَا لَمْ يَشْقَ يَوْمَاً فِي الوَرَى
وَمُرِيدُنَا مَا زَال فِي إِكْرَامِنَا
عِشْ يَا مُرِيدِي آمناً فِي غِبْطَةٍ
فَالعِزُّ ثُمَّ العِزُّ فِي عَرَصَاتِنَا
لَوْحُ الوُجُودِ بِصَدْرِنَا مَحْفُوظَةٌ
وَبِسَعْدِنَا فِيهِ جَرَتْ أَقْلاَمُنَا
قَدْ قَالَ لِي رَبُّ البَرِيَّةِ لاَ تَخَفْ
قُلْ مَا تَشَاءُ فَأَنْتَ مِنْ أَحْبَابِنَا
أَنَا قُطْبُ أَقْطَابِ الوُجُودِ حَقِيقَةً
وَجَمِيعُ مَنْ فِي الأَرْضِ مِنْ خَدَّامِنَا
قُطْبُ الْزمانِ وَغَوْثُهُ وَمَلاَذُهُ
وَالأَوْلِيَا جَمْعَاً بِظِلِّ خِبَابِنَا
ثُمَّ الصَّلاَةُ عَلَى النَّبِيِّ مُحَمَّدٍ
وَالآلِ والأَصْحَابِ ثُمَّ صِحَابِنَا
|
T5
|
神圣、超验与智慧
|
T5
|
T5
|
T5
|
RUS
|
Мережковский Дмитрий Сергеевич
|
Нирвана
|
И вновь, как в первый день созданья,
Лазурь небесная тиха,
Как будто в мире нет страданья,
Как будто в сердце нет греха.
Не надо мне любви и славы:
В молчаньи утренних полей
Дышу, как дышат эти травы...
Ни прошлых, ни грядущих дней
Я не хочу пытать и числить.
Я только чувствую опять,
Какое счастие - не мыслить,
Какая нега - не желать!
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T5
|
T3
|
CES
|
Ryba, Jakub Jan
|
Den druhý v Oktávu.
|
Kamž se uteku v své bídě,
V zármutku a v ssoužení?
Kamž se uvrhnu v své nouzy,
Kdež mám hledat přispění?
Lidé nechtí pomoc dáti,
Nad bídným se smilovati –!
Kdež mám tedy přispění
Hledat v těžkém ssoužení?
Nepřátelé s prchlivostí
Škřípí zubů proti mně –
S hněvem očích na mne valí,
Hledíc na mne přehrozně;
Ust svých mstivě otvírají,
Tupíc, haníc vyčítají –*)
Kdež mám tedy přispění
Hledat v těžkém ssoužení?
Závistnícy křivomluvní
Vymejšlejí nepravost
Přičítajíce mně vinny,
By svou nasýtili zlost;
Utrhají, uštipají,
V tom svou celou rozkoš mají –*)
Kdež mám tedy přispění
Hledat v těžkém ssoužení?
Hlad a žížeň oudy suší;
Zyma, vedro ssužuje
Churavé a nahé oudy;
Nemoc tělo skličuje;
Žádný nedbá na vzdychání:
Lépe jest mu hodování –
Kdež mám tedy přispění
Hledat v těžkém ssoužení?
Vstaň a jdi ty k Patronovi
Janu Nepomuckému,
Postěžuj sy, vylí srdce
Zpomocníku Svatému!
Orodování pak Jeho
Vytrhneť tě z kříže tvého.
V Janu doufej přispění
V přetěžkém svém ssoužení!
Na Janovo přimlouvání
Bůh ti v bídě pomůže;
Trpělivě čekej, doufej!
Jan ti pomoc vymůže.
Ujme se tvé nevinnosti,
Potře nepřátelů zlosti.
V Janu doufej přispění
V přetěžkém svém ssoužení!
Závistníků tajné tučky,
Všecku jejich oulisnost;
Utrhačů nectná usta,
Nadýmačů zlobivost
Zahanbí Bůh skrze Jana –
Na ně padne všecka hana.
V Bohu doufej přispění
V přetěžkém svém ssoužení!
V nemocy tvé, v hladu, v žížni,
V nahotě a v trápení
Věř, že neopustí tebe
V zármutku a v kvílení.*)
Kvítí, ptactvo přiodívá,
Laskavě se na svět dívá –**)
V Bohu doufej přispění
V přetěžkém svém ssoužení!
Svatý Jene Nepomucký,
Tobě vskládám prosby své!
Ve všem ssoužení a v bídách
Čekám zpomožení Tvé.
V nouzy, v bídě polehčení,
V truchlivosti potěšení
Bůh mně skrz Tě udělí,
Pomocý svou podělí.
Nermuť se víc v ssužování!
Těš se s dobrým svědomím!
Trpělivě všecko snášej,
Spokojen buď s křížem svým!**)
Těš se s Bohem! – Tenť jest jistě
Nejjistější outočiště.
Jana vzývej nocý dnem!
Tenť jest Zpomocníkem všem.
|
T5
|
神圣、超验与智慧
|
T5
|
T5
|
T5
|
POR
|
Luis Antônio Pimentel
|
Haicai
|
Velho caquizeiro
pinta seus frutos maduros
com o sol do outono...
Pesados de cana
rangem os carros de boi
moendo as estradas...
|
T1
|
自然、宇宙与地方感
|
T1
|
T1
|
T1
|
CES
|
Vrchlický, Jaroslav
|
SEN SOKRATŮV.
|
Pár let dřív, než byl odsouzen
ku číši bolehlavu,
měl starý Sokrat divný sen:
Dlel u moře, vln v splavu;
zřel v kraj, který se stmíval
a v stíny přecházel,
pak na svůj klín se díval,
tam labuť mladou měl.
Ku ňadrům jeho stulena
se toužně k němu tiskla,
mu křídlem hladíc kolena,
zobákem rudým blýskla,
zřel s divnou něhou na ni
ve mocném pohnutí,
jí peří čechral dlaní,
zřel v zrak jí bez hnutí.
Však náhle mocný křídel vzmach
a v let se labuť zvedla,
v červánků tryskla žhoucí nach,
až k horám, k nimž Noc sedla;
tam začla trhat stíny,
jež shrnul Noci hněv,
to s výše prohlubiny
zněl sladký její zpěv.
Jak čistý stříbra jasný tón
to znělo do červánků
a strhalo to mračen shon
kol horských obrů spánku,
a v údolí to znělo
jak filomely kvil,
své Sokrat sklonil čelo
a hloub se zamyslil.
Zněl celý život jemu vstříc
z labutě této zpěvu,
co cítil sám a nemoh říc’,
zde v zářném plálo zjevu,
s čím po léta měl svízel,
zde rozluštěno v ráz,
však vtom zjev bájný zmizel
a v husté mlze zhas’!
Sen prchl. Povstal Sokrates,
šel otevříti dvéře,
hoch sličný k jeho nohám kles’,
zřel v tvář mu v jitra šeře.
Hoch jmenoval se Plato,
jen „Mistře!“ chvěl se ret,
kštic jeho měkké zlato
políbil prvně kmet.
|
T5
|
神圣、超验与智慧
|
T5
|
T5
|
T5
|
TUR
|
Refik Durbaş
|
YANLIŞ VAKİT
|
Kanadı kırık bir yürekle dolaşmadın mı keder denizlerinde günlerin ey ömrüm ey ömrüm geçmiş ve gelecek zamanların değil şimdinin heder dervişleriydi o çocuklar o çocuklar, tenlerinde yanarken tiner sabahın sahibi, akşamın vaktiydiler vaktiydiler anıları silinmiş gurbetlerin gazete manşetlerinde solgun hasretleri hasretleri kimsesiz kimliksiz kıyılardan sabrın aydınlığıyla savrulurdu günlerle günlerle çocukluğum ve gençliğim, ey ömrüm - Şair, yine hangi yanlış vakte bağlandın?
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T3
|
T3
|
ARA
|
أبو نواس
|
قصيدة أمِنْكَ للْمكتومِ إظهارُ
|
أمِنْكَ للْمكتومِ إظهارُ،
أم منكَ تَغْبِيبٌ وإنكارُ
أحَلّ بالفُرْقةِ لوْمي، وما
بان الألى أهْوى، ولا ساروا
إلاّ لأنْ تُقلعَ عن قولها،
مِكْثَارَةُ فينا، ومِكْثَارُ
يا ذا الذي أُبْعِدُهُ للّذي
أسمع فيه، وهو الجارُ!
واحدةُ أُعطيك فيها العَشا،
إن قلتَ إنّي عنكَ صَبّارُ
وثانياً: إن قلتَ إنّي الّذي
أسْلاكَ إن شطّتْ بك الدارُ
ولسمٍ عليه جُنَنٌ للهَوَى،
وضمُّهُ للوِردِ دُوّارُ
أضحكتُ عنه سنّ كِتمانهِ
وكان من شأنيَ إظهارُ
وجنّة لقّبت المنتهَى،
ثم اسمُها في العجْم جُلاّرُ
سُنَّمَ في جنّاتِ عدْنٍ لها
من قُضُبِ العِقيانِ أنهَارُ
وفتيةٍ ما مثْلُهُمْ فِتْيَةُ،
كلّهمُ للقَصْفِ مُخْتَارُ
من كلّ محْض الجَدّ لم يضْمِم
جَيْباً له مذْ كان أزْرارُ
يَلقون في القُرّاءِ أمثالَهُمْ
زِيّاً، وفي الشُّطَّارِ شُطّارُ
نادمتُهم يوماً، فلمّا دجا
ليلٌ وصاروا في الذي صاروا
قمتُ إلى مَبْرَكِ عيديّةٍ،
فانتخبوا الغُرَّةَ واختَاروا
وتحت رحلي طيّعٌ مَيْلَعٌ
أدمجها طيّ وإضْمَارُ
كأنّما برّز من حبلِها
تحت محاني الرّحلِ أسْوَارُ
لا والذي وافَى لرضوانهِ،
سارون حجّاجٌ وعُمّارُ
ما عدلَ العبّاسَ في جوده،
رامٍ بدَفّاعَيّهِ، تيّارُ
ولا دَلوحٌ ألِفَتْهُ الصَّبَا،
لدْنٌ على الملمسِ خَوّارُ
حتى غدا أوْطَفَ ما إنْ له
دون اعتناق الأرض إقصارُ
يا بن أبي العباس أنتَ الذي
سماؤهُ بالجودِ مِدْرَارُ
أتتك أشعاري، فأذريْتَها،
وفيك أشعارٌ وأشعارُ
يرجو ويخشى حالتيك الورى
كَأنّك الجنّة والنارُ
تَقَيّلا منك أباك الذي
جرتْ له في الخيرِ آثارُ
الراكبُ الأمرِ تعايَتْ بهِ
أقياسُ أقوام وأقْدارُ
كأنّه أبيضُ ذو رونَقٍ،
أخلصه الصيقلُ، بتّارُ
حفظُ وصايا عن أبٍ لم تشُبْ
معروفَهُ في الناس أكدارُ
كأنّ ربيعاً كاسمِه جادَه
منفهِقُ الأرجاء مهمارُ
يسقيه ما غَرّدَ ذو عُلْطةٍ
في فَنَنٍ العِبريّ هَدّارُ
من عِصَمِ الناس وقد أستنوا،
ومن هُدى الناس وقد حارُوا
قومٌ كأنّ المُزْنَ معروفُهم
ينميهِمُ في المجدِ أخْطَارُ
حلّوا كداءٍ أبطحيْها، فما
وارت من الكعبةِ أسْتارُ
ليسوا بجانينَ على ناظرٍ
شَوْبانِ إحْلاءٌ وإمْرَارُ
كأنّما أوجههم، رقّة،
لها من اللّؤلُؤ أبْشَارُ
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T5
|
CES
|
Skalický, Prokop
|
V té mlze podzimní...
|
V té mlze podzimní odletíš jako ptáče
ve jiný kraj, kde neuzřím Tě zimu celou,
kde často srdce Tvoje steskem pozapláče
a oblaží snad kohos upomínkou vřelou.
V té mlze podzimní, kdy babí léto vpřádá
se do smrčin i jedlí s bílou jinovatkou,
v té mlze nezasvitne slunce, které lada
kdys zlatilo nám, a tak mnohou chvíli sladkou.
V té mlze podzimní mne opustíš, ó dítě,
až budu pod lipou, s níž listí opadává,
a marně ač, se přece dívat budu skrytě
v té mlze podzimní, zda kdos mi s bohem dává.
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
LZH
|
詹厚斉
|
初凱翁先欲南还欲僕作詩送行而僕今先有行色故為題此爲它日一咲之資也
|
江路夢初回,
猶疑香是雪。
野意正微茫,
踈影寒牎月。
|
T1
|
自然、宇宙与地方感
|
T1
|
T1
|
T2
|
SPA
|
José Watanabe
|
Animal de invierno
|
Otra vez es tiempo de ir a la montaña
a buscar una cueva para hibernar.
Voy sin mentirme: la montaña no es madre, sus cuevas
son como huevos vacíos donde recojo mi carne
y olvido.
Nuevamente veré en las faldas del macizo
vetas minerales como nervios petrificados, tal vez
en tiempos remotos fueron recorridos
por escalofríos de criatura viva.
Hoy, después de millones de años, la montaña
está fuera del tiempo, y no sabe
cómo es nuestra vida
ni cómo acaba.
Allí está, hermosa e inocente entre la neblina, y yo entro
en su perfecta indiferencia
y me ovillo entregado a la idea de ser de otra sustancia.
He venido por enésima vez a fingir mi resurrección.
En este mundo pétreo
nadie se alegrará con mi despertar. Estaré yo solo
y me tocaré
y si mi cuerpo sigue siendo la parte blanda de la montaña
sabré
que aún no soy la montaña.
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T3
|
T3
|
ITA
|
Federico Pesadori
|
Ai casòt d'ingürie
|
-L'è granida, l'è rossa, l'è söl fior!
Do fète 'na palanca! Ardé, ardéla!
Fioi, fioi, curì. Ardé che tòc da cor!
Varda che sangue, ardé cume l'è bèla!
Pagato al banco. -Varda ché che stèla.
Sangue di drago. -Fioi, ma trèma 'l cor.
A m'è scapát la má. Lè pròpe chèla.
L'è rossa che la fa fin pura ai tor.
Par che la gh'ábe 'n sem la farinèta.
- Quand l'è issé dámen amó 'na fèta.
- servito. ardé stö cor cume l'è stagn.
Pèr do palanche 'ndu él an tòch cumpagn?!
Do bèle fète per 'na palanchina!
Daga 'n schifiot a chi ròi lé che cina!
|
T4
|
社会、权力与历史
|
T4
|
T4
|
T3
|
IND
|
Puisi Susan Yorina
|
JIKA
|
JIKA
Puisi Susan Yorina
jika saja kita ga pernah bertemu....
mungkin rasa sakit ini....
ga akan pernah ada......
jika saja kau meninggalkan ku....
tidak dalam kedaan seperti ini...
mungkin akan mudah buat aku...
untuk melupakan kamu.....
tapi..
jangan salahkan aku.....
jika aaku ga akan pernah bisa melupakan kamu.....
karena kamu adalah 'AYAH' .....
dari anak yang berada dalam rahim ku......
karena kamu adalah.......
kenangan terindah ......
dalam perjalanan hidup ku....
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
HUN
|
Faludi Ferenc
|
ECLOGA 4-TA – AZ AGGÓDÓ PÁSZTOR
|
Alcon. Moeris.
Tátra hegye alján Moeris pajtására,
Alconra akadott, szives barátjára.
Kecskés vala Moeris, Alcon pedig juhász,
Alcon jó sipos vólt, Moeris jó madarász.
Alcon.
Buban vagyok Moeri! tegnapi álmamban
Egy szép almát tarték szoritott markomban,
Kitekerte egyki hamissan kezembül,
Most sem verhetem ki aggódó eszembül.
Vallyon mint jelenthet? nem várom jó végét,
Mert érzem szívemnek nagy keserüségét.
A bagoly is huhog, Alexist sem látom,
Ime bum és gondom, vigasztalj barátom.
Moeris.
Alexist szeretted, már nem tagadhatod,
Corydont ismeréd, azt is megvallhatod.
Nála van szép almád, láttam szemeimmel,
Lágyan beszél vele, hallám füleimmel.
Alcon.
Kést vertél szivembe, mint vihette végbe!
Moeris.
Nem tölt sokba, csak egy dévaj mesterségbe.
Egy kis tök kobakkal addig csalogatta,
A mig a gyermeket magához csatlotta.
Reá vala metszve tudós gyenge kézzel,
Egy felfordult méhkas tele lépes mézzel,
Zeng-dong kerülette a méhek rajzatja,
Látszik, kis hajlékát mellyik mint tapasztja.
Más felül Apolló Admetus gulyáját,
Amphrysus vizéhez mint vezeti nyáját,
Hylas kuthoz mint ment, nymphák mint szerették,
Herculestől féltvén őtet mint rejtették.
Ezeket Corydon renddel mutogatja,
S csufos ajándékját néki fitogatja,
Mosolog Alexis, tapsol vig kedvében
És a bolond pásztor döglik örömében.
Alcon.
Oda vagyok Moeri, holnapig nem élek,
A mérges haláltul de immár mit félek,
Ha halva nem találsz még ma merevenyen,
Temess el itt engem, Moeri elevenyen.
Moeri.
Lassan, lassan juhász, kéméld életedet,
Elődbe, öledbe hozom gyermekedet,
Van nékem kis baltám, Bagdaton csinálták,
Nyelét, markolatját gyöngyházzal futtatták.
Van egy drága sipom, a mint Pán beszélte
Hermesnél Apollo látván elcserélte
Egy aranyvesszőért; erdőket, köveket
Vonszon nagy ereje és kemény sziveket.
Tudom, ha meglátja, el fog tüle válni.
A hitván kobakot s urát megutálni.
Alcon.
Szegény biztatás ez! Én is adogattam,
Sok szép ajándékkal jól megrakogattam.
Vólt egy pásztortáskám, béllése, varrása
Teljes csuda annak, s himes megirása:
Bikakép van rajta, leányt hordoz hátán,
Kapaszkodik a szüz, segitségét kiván.
Amott Argus pásztor tehenét legeli,
A mig ő aluszik, Hermes elemeli,
Fejét veszté Argus, és a páva farkán
Juno száz szemeit elosztotta tarkán.
Emett Adonisnak látszik vérzett ujja
S miként kéri anyját, hogy a sebét fujja;
Itt a kertben mulat Aegle a hugával,
Együtt jádzadoznak az arany almával.
Ezt a jeles táskát vetettem nyakába,
És sok szépet belé, de mind csak héába,
Tennen látad Moeri, mi jó hasznát vettem,
Őtet, vig kedvemet vele elvesztettem.
Keljünk: kis gondom van, ott azon az ágan,
Segíts, megköszönöm szépen más világan.
Moeri.
Ott akarsz fulladni? Gondold meg magadat,
Szánd meg árvaságra kelendő nyájjadat.
Kicsúfol Corydon, függve fog találni.
Alcon.
Hát a vizbe ugrom.
Moeris.
Partrul fog piszkálni.
Alcon.
Tudom, mint halok meg: vannak még havasok,
Kifekszem, megesznek ottan a farkasok.
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
LZH
|
许善心
|
奉和冬至乾阳殿受朝应诏诗
|
森森罗陛卫,
哕哕锵璁珩。
礼殚五瑞辑,
乐阕九功成。
|
T4
|
社会、权力与历史
|
T4
|
T4
|
T4
|
FAS
|
آ.کلوناريس
|
این نامه را در قطار بخوان
|
این نامه را در قطار بخوان
باز کردی اگر چمدانت را
دنبال خاطره هایی نگرد که هرگز
نمی خواستی از تو جدا شوند
آن ها را من برداشتم
تا سنگین نشود بار ِتو
و جا باشد برای خاطرات جدیدت
اِکولالیا در اینستاگرام
برای من
این چمدان کوچک
و این راه دراز هم می تواند
بهانه فردا شود
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
ZHO
|
赵子明
|
东东
|
你看他现在多好
住在有天窗的阁楼
干净、吃素、抄经、恋爱、工作
养一盆翠绿的植物
本性和天性在一张脸上
他思考他思考的动机
忘记语言,也诞生语言
在无所着之时感到极大的喜乐
那个时刻,好像长久逗号顿号后的句号
接下来的事情,就是另起一行
春天的樱树,从早到晚都美
我偏爱清晨和深夜
他就像在清晨
一会儿阳光升起,就要披上一层金黄
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T3
|
T3
|
LZH
|
藍鼎元
|
臺灣近詠十首呈巡使黃玉圃先生
|
臺地一年耕,
可餘七年食。
寇亂繼風災,
民間更蕭索。
今歲大有秋,
倉儲補云亟。
穀貴慮民饑,
穀賤農亦惻。
厲禁久不弛,
乃利於奸墨。
徒有遏糴名,
其實竟何益。
估客既空歸,
裹足此寥寂。
何如撙節之,
一艘一百石。
窮年移不盡,
農商惠我德。
幸與諸當途,
從長一籌畫。
|
T4
|
社会、权力与历史
|
T4
|
T4
|
T4
|
SPA
|
Enrique Vázquez de Aldana
|
Safo
|
Es la Grecia inmortal, la que su lira
siempre aclama en su lírico torneo
pues de su inspiración el centelleo
resplandece ante el pueblo que le admira
Por el templo de Venus, do se inspira
ella se emancipó del gineceo:
y al goce le cantó, cantó al deseo
de aquel amor que inflama y que delira
Abandonada en bello plenilunio
llora la hermosa hetaria su infortunio
en un raudal de lágrimas ardientes;
llega luego de un mar a la alta roca,
y después que a Faón llama y evoca
se sepulta en las ondas transparentes.
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
Subsets and Splits
No community queries yet
The top public SQL queries from the community will appear here once available.