language
stringclasses
81 values
author
stringlengths
1
120
title
stringlengths
1
409
text
stringlengths
4
32.8k
theme_code
stringclasses
6 values
theme_category
stringclasses
6 values
deepseek-v3-1-250821
stringclasses
6 values
kimi-k2-250905
stringclasses
6 values
doubao-seed-1-6-lite-251015
stringclasses
196 values
CES
Nevšímal, Augusta Vojtěch
Finanční.
Metla dívka pokojíček, metla dívka síň, našla zlámaný trojníček, těšila se s ním. „Finanční“ se z okna koukal: „Hej, děvečko, hej! Dej si trojník ke mně schovat, já ho mohu potřebovat, jen ho ke mně dej!“
T4
社会、权力与历史
T4
T4
CUSTOM:Finance
CES
Breska, Alfons
Okna.
Jsou okna zlatá v jitřní zoři, jež první svítí v mlhy šer, a jiná jako rubín hoří v červánků záři na večer. Jsou okna snivá, která nítí tajemné světlo měsíce, že jako jasné stříbro svítí do černých stínů ulice. Jsou okna, jež své barvy mění za vlahých letních soumraků, a jimi jdou jak duší snění vidiny bílých oblaků. Jsou okna, která nebe zračí a modrají se azurem, jsou okna, jež se stále mračí v hlubokém stínu ponurém. Jsou okna, kde se hvězdy tísní a mihotají v noci stín, jsou okna shaslá, plná plísní a šerých vláken pavučin. Jsou okna, která nocí plají, když všude světlo shasíná, a pozdě k ránu shasínají, když jitro svítat začíná. Jsou zimní okna oslnivá, kde na sta ledných květů jest, a na sta třpytných snětí kývá, utkaných ze stříbra a hvězd. Miluji okna, která svítí, miluji okna, jež se tmí, miluji všechna pro to žití, jež ukrývá se za nimi. Pro taje, které srdce tuší, když tiše kráčím kolem nich, pro legendy, jež spřádám v duši o životech mně neznámých.
T1
自然、宇宙与地方感
T1
T1
T1
SLV
Avanzo, Miha
ifigenija
Prav tako piše pesmi kot jaz. Ampak drugačne. Neznansko resno jemlje te svoje opravke, fakulteto in pisanje. Kar naprej bi se z mano prepirala. Razjezi se in vpije: očka, očka, tako da mora Franci poseči vmes in pomiriti te sitne otroke.
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T6
CES
Linhart, Ladislav
ALPY.
Ohromné hory pohled v dálku úží na zemi všední v malicherné pýše, však vznášejí jej do závratné výše ku polím sněhovým a květům alpských růží. Nad celý svět! Kde volněji se dýše! Kde světem znavený se poutník vzpruží, kde zase s přírodou se svatou sdruží řka: „Život krásný jest! A krásná lidstva říše!“ A duch můj vzrušený, jenž vždycky výš se vznášel, teď jako bujný oř, zbavený otěží, se vznesl nad skály porostlé protěží, ve výších závratných klid žití teprv našel. Z té výše, jíž lze stěží dosíci, se díval na svět pod ním ležící.
T1
自然、宇宙与地方感
T1
T1
T1
ITA
Silvio Pellico
La Guida
Ognor amai sublimi oggetti, e ognora Un più di tutti: — ah! quei non era Iddio, Non era il sommo Ben ch’or m’innamora! Ma fra i cuori mortali era il più pio Ch’io conoscessi, era alcun nobil cuore Che a virtute innalzasse il desir mio. Quai debbo grazie renderti, o Signore, Che fra mie cieche idolatrie pur mai In beltà vili non ponessi amore! Nell’obblïar tua propria luce errai, Ma negl’idoli miei sempre io bramava L’ineffabile incanto de’ tuoi rai. Se creature troppo io venerava, Erano creature in te invaghite; Era qualch’angiol che ver te volava. Tai luminose tracce ivan seguite Sol dagli sguardi miei maravigliati, E nel mondo io tenea l’orme irretite; Ma perocch’io vedea gli angioli amati Anelare a’ tuoi lumi e benedirti, Io pure i lumi tuoi sempre ho sperati. Intero il voler mio non seppi offrirti Per lungo tempo, e nondimen io ardeva D’annoverarmi fra i più giusti spirti. I conosciuti iniqui io respingeva, E quando d’amicizia ad uom m’unìa, Alto core a mio senno in lui fulgeva. Or non più, non più voglio idolatrìa, Supremamente amar voglio te solo, Benchè ogni fido tuo caro a me sia. Ma perdona se pure infra lo stuolo Delle tue creature predilette Una più ch’altre sulla terra io colo. Ella a fere calunnie non credette, E mi difese da’ nemici miei! Ella a ben far tutti i suoi passi mette, Ella è mia guida, il nostro Sol tu sei!
T5
神圣、超验与智慧
T5
T5
T2
ZHO
潘漠华
月夜
不用泪涟涟了, 不用帕儿频揩了, 踏月华归去,去, 莫追踪妹妹底梦迹! 长留亦无终结, 长迷离亦无归宿; 夜露湿透你肩了, 消熄去心头梦痕。 立在月下,月不知, 想念妹呀妹不知! 凭夜空碧纸,用无墨的文字, 画遍妹妹底小名。
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
IND
Luky Astuty
MENANTIMU DENGAN SANG WAKTU
MENANTIMU DENGAN SANG WAKTU Oleh Luky Astuty Mendera raga pecahkan rasamerintih.. langkahi duriingin pergi menghindar. tapi sedikitpun kaki ini tak mampu tuk beranjak Sekeliling penuh percahan kacamenggumpal dan terlempar menimpakuinginnya aku berlari tp syaraf-syarafku tiba-tiba mati terhenti Waktu tak berhenti berdetakseiring lakonku yang semakin rancusampai kapan terpancarkan sinaran indah penuh bahagiakunanti.. dan kunanti saatnya tiba hampiriku Akupun mulai lemah bagai raga tanpa jiwa Wahai sang waktu ... sabarlah dampingikuhadirkanlah sang bahagia untukkuwahai sang bahagia... datanglah merangkulkukarna ku tlah lama MENANTIMU DENGAN SANG WAKTU
T3
生命、时间与存在
T3
T3
T3
LIT
Alvydas Šlepikas
BLUNKANTI FRESKA
blunkanti rusvo smėlio spalvos freska renesansinės bažnyčios sienoje Kristaus rankos laužiančios duoną jau juosta veidas perskeltas – kasmet vis gylėja plyšys virš galvų ties kupolu plono stiklo vitražas – laikas sudaužė kelis stiklelius – jie dabar pakeisti paprastais pro paprastus – švyti paprasta žiema pro raudonus – raudona: raudonos klevo šakos vis tiesias paglostyti skardinę bažnyčios galvą aš klūpiu užvertęs galvą žiūriu į garus, kylančius man iš burnos – nesimeldžiu: man šešiolika metų – per daug, kad vis dar tikėčiau per mažai, kad jau tikėčiau mano motinos sopranas atsimušęs bažnyčios skliaute pasiblaško kol aukščiausia nata prišala prie raudonos žiemos Kristus žiūri į mane iš senovinės freskos ir mato kiaurai mano mintis net erotinius mano sapnus, užpildančius erdvę tarp bažnyčios ir mokyklos aš klūpiu šaltoje ir apytuštėje navoje beveik ties dangaus skliautu gieda motinos gerklėje įsitaisęs paukštis iš anapus šių sienų ataidi motociklų riaumojimas – kentaurai mano draugai ieško mirties: matau save nebegyvą po sunkiu, dar vaitojančiu žvėrimi – dvokiantis jo kraujas liejas ant mano veido ant sniego ant raudonos žiemos benzinas prisimerkęs Kristus iš apsilupusios freskos norėtų man kažką pasakyti aš klūpiu užvertęs galvą ir nesimeldžiu
T3
生命、时间与存在
T5
T3
T3
LZH
孫轍
擬古四首次楊志行韻
孟冬寒氣至, 眄彼庭中樹。 忽得故人書, 中有相思句。 故人隔異縣, 相望良獨苦。 候蟲鳴廣除, 落葉被衢路。 淒其對揺落, 登髙詎能賦。 白髪生鏡中, 荏苒流年度。 故人歲寒姿, 亦有濟勝具。 相期佩飛霞, 共飲金莖露。
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
CES
Hásek, Josef
SVÉ SESTŘE.
Tys pravila, že jaro přijde znovu a nanese nám vonných růží, že nové květy vzpučí ze sirého rovu a jara smích ve písni ptačí zazvoní, když za suchý list, jejž sem vítr snáší, k nám jabloň čelo přikloní a deštěm květův obsype hruď naši. Já netušil, že naposled se na mne smál Tvůj zářný hled, že Tvého žití jaro – plaché ptáče juž nikdo nazpět nevypláče; já netušil, že ze všech luzných jara dětí jen lilje v čele vykvete Ti. Já myslil, že Ti v zlaté vlasy má ruka vínek k hodu svatebnímu vtká. Však Tobě los byl souzen jiný: má ruka kol Ti čela obmyká jen vínek z rozmariny, když ve spěchu se sklonil ke Tvým rtům ten smutný anděl smrti a s duší Tvou let’ k nebesům.
T2
爱、情感与人际关系
T2
T3
T2
HUN
Vajda János
Mai dalok
I “Engem bámulj, s jutalmazz meg, nép! Engem kövess; erényeim nagyok. Hallgattam, tűrtem, mit se tettem, Én, ládd, én következetes vagyok.” És Hájfejü szentigazat szólt. Csakhogy talán egyéb is kéne már! Türelmes minden gyáva birka, És következetes minden - szamár. II Egész világ fegyverkezik, Vért ont harctéren, vérpadon, Puskát tölt, kardot köszörül A lappon és a macedon. Szalámigyáros talián Hős elődök nyomába lép; A hálósipka őshonán Talpig fegyverben áll a nép. Maroknyi dán az óriás Osztrák-német hadakra tör. Mit bánja ő, hogy elesik, Ha: “tout est perdu hors l’honneur!” Koréa, Kréta, Kandia, Maholnap Szamojédia, Mind véres harcok színhelye, Hol minden ember katona. S a született hős, a magyar? Mit tesz eközben, ő, mi jót? Attila, Árpád sarja most Ír verset és mond dikciót.
T4
社会、权力与历史
T4
T4
T4
ASM
শ্বাহিদুল ইছলাম
আহিবানে তুমি
আহিবানে তুমি নৱ বৰ্ষৰ দৰে মনৰ মৰুদ্যান উৰ্বৰ কৰিবলে, হৃদয়ক হৃদয় দিবলে । বিচাৰি ফুৰো আকাশ বতাহত সিচিঁবলৈ সুপ্ত মৰম তেজ ৰঙা তোমাৰ দুটি ওঁঠত, পাতিম যে কথা হিয়া উজাৰি গাম মই গীত নদীৰ পাৰত; ফুৰিম মই অৰঙ-দৰঙ হিয়াৰ গভীৰ উপত্যকাত আকিম তোমাক মই হৃদয় বাকৰিৰ মহা শূণ্যতাত । যাঁচিম মৰম ভাষাহীন ভাষাত উপভোগ কৰিম দুয়ো ব'হাগৰ কিনকিনীয়া বৰষুণ জাক দুটি দেহৰ অমিয়া সুবাস । আশাৰ বন্তি, সৰগৰ শান্তি মৰম নিজৰা হৈ আহিবানে তুমি ?
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
LZH
張佳胤
逰白雲精舍懐董幼海年丈
青山東峙大江圍, 遷客遺居傍翠微。 倒聽泉聲嵓畔落, 西來霞氣洞中飛。 誅茅祗解談高致, 折檻誰憐履禍機。 前席生還今不賤, 遐荒儻記白雲扉。
T2
爱、情感与人际关系
T4
T2
T2
CES
Heyduk, Adolf
IV. Že jsi kvítkem, jež svůj kalich skrývá,
Že jsi kvítkem, jež svůj kalich skrývá, často jsem si Tebe představoval, které mílek v klínu něhy choval, a jež z rána milým snem se chvívá. Aj zda nejsi růže jemně tklivá, již jsem dávno ve svém srdci schoval, kterou se můj duch byl očaroval, i to srdce, ano pořád zpívá. Rád bych rád je vyzpíval tak zcela, avšak píseň dlouho v srdci žije, sbírá pel svůj, med jak zbírá včela, pak jím svoje zlatá křídla kryje, aby v ráj, v tvé srdce doletěla, kde se v jedno s tvojí láskou slije.
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
RUS
Чёрный Саша
Трубочист
Кто пришел? – трубочист. Длы чего? – чистить трубы. Чернощекий, белозубый, А в руке – огромный хлыст. Сбоку ложка, как для супа… Кто наврал, что он злодей, В свой мешок кладет детей? Разве мальчики – творог? Разве девочки – картошка? Видишь, милый, даже кошка У его курлычет ног. Он совсем, совсем не страшный. Сажу высыпал на жесть, Бублик вытащил вчерашний – Будет есть. Рано утром на рассвете, Он встает и кофе пьет, Чистит пятна на жилете, Курит трубку и поет. У него есть сын и дочка, – Оба беленькие, да. Утром спят они всегда На печи, как два комочка. Выйдет в город трубочист – И скорей на крыши, к трубам, Где играет ветер с чубом, Где грохочет старый лист… Чистит, чистит целый день, А за ним коты гурьбою Мчатся жадною толпою, Исхудалые, как тень. Рассказать тебе, зачем Он на завтрак взял печенку? Угостил одну кошчонку, Ну – а та сболтнула всем… Видишь, вот он взял уж шапку. Улыбнулся… видишь, да? Дай ему скорее лапку, Сажу смоешь – не беда.
T2
爱、情感与人际关系
T2
T4
T2
CES
Buk, A. K.
TRHANOVSKÁ BALLADA
Zní hromu hlas, plá blesků jas a bouří duní širý lán, zní číší zvuk, zní hlasů hluk. – To hody slaví Chodů pán. Hrom divě řval, blesk v skály pral, a tajně chvěl se temný lán, a blesků jas, ozářil kvas, jejž hostům schystal Chodů pán. – „Nuž pohár výš, zni hlasněj' číš, připíjím proroku k zdraví, neb, páni, dnes ta chvíle jest, kdy zhynu, jak prorok praví. – Leč pokál zní, a zpěvy hřmí, já věru se nemusím chvíti, Ó Kozino, ty hrdino! Dnes že mé skončeno žití? Již jako sen zde rok a den a při hodu vesele sedím, a výš a výš svou zvedám číš, a s výsměchem ve tvář tvou hledím...“ Třesk! Rána zní, – a sál se chví, blesk hodovníky mráčí, a chvílí tou komnaty tmou bělostný Kozina kráčí... Zmlk' číší zvuk, ztich' hlasů hluk, a z hloubi oddech' širý lán... Ztich' zpupný hlas, zhas' blesků jas – neb mrtev ležel Chodů pán... Jak mečem přetnut kvasu proud, a každý šeptal: „Boží soud...“
T4
社会、权力与历史
T4
T4
T3
ZHO
骚夏
濒危动物
我毛绒绒的小动物半蜷曲着 我在她的肥油和皮草间 搭城墙捉迷藏 在她的壁上作画 在她壁上作画 甚黏稠 我用指腹按压出房子 吃草的牛羊还有嘶叫 平和的线条是蹄或掌 啮咬和尖牙代表情绪渐强 她胡须贴脸嘴角微扬 耳朵薄能透光 血管兴奋扩张 我爱极了与她辨认 这是房子、吃草、还有牛羊
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T1
FRA
Louis Chadourne
Incertitude
Calme des nuits sur l'Océan Étoiles et feux du navire, Et l'éternel balancement Des houles et de mon désir. Qui donc es-tu, maîtresse amère, Ô volupté de l'abandon ? Le cœur nourri de tes poisons N'atteindra jamais sa chimère. Penché sur ton changeant visage Où se reflètent tour à tour La fuite éperdue du voyage Et le feu lointain de l'amour, Je cherche la trace ambiguë Du dieu malin qui me poursuit Et ne l'ai pas sitôt saisie Que je l'ai déjà reperdue. Louis Chadourne
T3
生命、时间与存在
T3
T3
T3
ENG
Stowe, Harriet Beecher
THE MISERERE.
NOT of the earth that music! all things fade; Vanish the pictured walls! and, one by one, The starry candles silently expire! And now, O Jesus! round that silent cross A moment's pause, a hush as of the grave. Now rises slow a silver mist of sound, And all the heavens break out in drops of grief; A rain of sobbing sweetness, swelling, dying, Voice into voice inweaving with sweet throbs, And fluttering pulses of impassioned moan,— Veiled voices, in whose wailing there is awe, And mysteries of love and agony, A yearning anguish of celestial souls, A shiver as of wings trembling the air, As if God's shining doves, his spotless birds, Wailed with a nightingale's heart-break of grief, In this their starless night, when for our sins Their sun, their life, their love, hangs darkly there, Like a slain lamb, bleeding his life away!
T5
神圣、超验与智慧
T5
T5
T5
HUN
Berzsenyi Dániel
KISFALUDYHOZ SÁNDORHOZ
Mi kellemes hang reszket, ezüsthuron Koncerteket zeng! Aeoli hárfa ez A Rába partján. Oh, mi tündér! Álom-e vagy csalatás ragadt el? Nem, nem csalódtam. Honnom alakjai! Balzsamlehellő hyblai fürtöket Hószin kezekkel homlokára! Kisfaludynk koszorúkra méltó. Pengesd szerencsés lesbosi lantodat! Édes keserved mennyei hangzati Petrarca, Sappho hervadatlan Érdemeit tereád ruházták. Oh, hogy mosolygjon rád Amathusia, S pályádon Eros myrtusi lengjenek! Oh, énekelj még nemzetednek: Mézajakad dalait kivánja. Oh, énekeld még gyenge szerelmidet: Sirhalmodon majd zöld amaranth fakad, S hangját kegyesebb zengedéssel Hamvaidon nyögi Phíloméle. [1803 körül]
T6
语言、艺术与创造
T6
T6
T6
PAN
بیا جی
سُن دا کدوں، سُنان دی کردا
سُن دا کدوں، سُنان دی کردا آ جاوے تے جان دی کردا بیٹھا وی اوہ بُھنجے رہندا اے گل ستویں اسمان دی کردا اوہدا نانواں لِکھ لِکھ ڈھاواں جو رُوح وچ سمان دی کردا میں وی اوہنوں لبھ کے رہنا جیہڑا چُھپن چھپان دی کردا اوہ کوئی عزرائیل تے نہیں نا گل کیوں جِند لے جان دی کردا میں اوہدا دل رکھدی پِھر دی اوہ میرا دل ڈھان دی کردا بیا گل رحمان دی کردی اوہ چندرا شیطان دی کردا
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T5
RUS
Mjatlev I.P.
Борромейские острова и Комо | «Вот достигли мы Бавены...»
Вот достигли мы Бавены. Тут роскошнейшие сцены Новые встречает взор. Близ дороги, между гор, Озеро лежит большое, Совершенно голубое; Как лазурь его вода, И по нем везде суда Разъезжают, и какие Острова тут щегольские! Все другие острова Перед ними трын-трава. Калипсо, Парос, Цирцеи -- Всех заткнули Борромеи За пояс. Меж островков Главный -- остров рыбаков, Где развешаны все сети И белье полощут дети. Островок другой -- скала С башенкой: она была Вроде как бы кордегарда Пяти братиев Маццарда. Промысел их был разбой; Навели здесь страх такой, Что и ездить не решались, И ходить здесь все боялись, И весь край был аларме. Но какой-то Борроме, Знатный барин из Милана, Захватил их атамана, Брата старшего, и вмиг Всех переловил других. Всё их прежнее владенье Обратив в свое именье, Он построил тут дворец Бесподобный, но конец Тем разбою не положен, И разбой не уничтожен, -- Здесь он новый принял вид: Грабит вас трактирщик жид, Особливо а Бавена. В форме только перемена, А кто в руки попадет, Уж того он обдерет! Счет такой ему представит, Что копейки не оставит, И суда ты не проси, Не найдешь его иси. У него в руках полицья И на хлебах вся юстицья. Только въехали -- сейчас Массой окружили нас И гарсоны, и мамзели, Здесь служащие в отеле. И откудова взялись? Тьфу ты пропасть! Провались! Точно воровская шайка! И хозяин, и хозяйка Появились у дверей, Так глядят, что л’он дире, Будто оценять нас стали. Миледи сперва назвали, Там контес, а там пренсес. Тут хозяин мне поднес Книгу, чтоб я расписалась, И я долго любовалась Этой книгой: кель юзаж! Все исписаны ле паж. Имя, званье и приметы, Жительство, и цель, и лета, И как много тут имян, Особливо англичан! Они точно наводняют Л’Итали. Но разъезжают, Впрочем, нынче уже все, Э ле рюс, э ле франсе, Для моцьона, для движенья. Посмотрите прибавленья Хоть ведомостей столиц, Верно, несколько страниц: Господа, артисты, дамы, И купцы, и даже хамы, Капельмейстера жена. А любимая страна Всё Италья. И понятно: Как там весело, приятно! А притом какая честь: В генеральши произвесть Всяк готов за восемь гривен! Даже тот пример не дивен, Что трактирный вдруг поэт Поднесет тебе сонет, Где сравнит тебя с Венерой, И твоих достоинств мерой Здесь один твой кошелек. Кто копейку приберег, Тот ступай в Италью смело: Деньги есть, так в шляпе дело! Вот рефлексии сюжет: Дамам всем здесь тридцать лет, Сорок два всем кавалерам; А уж титлам и сонерам Просто даже нет конца! Именитого лица Титул каждому достался. Например, здесь записался Наш какой-то вояжер Льетенан де л’амперер. Как, я чай, за ним ходили, Величали и честили Здесь его за должность ту! Он поручик, воала ту! Англичане все милорды, А как поглядеть на морды -- Пивоваром назовешь Хоть кого, так не соврешь. А французы с бородами, Все уж графы, и словами Закидают, а, я чай, Как себя ни величай, Дома просто парикмахер, Но такой уж шахер-махер Есть у них, что я сама От французов без ума! Немец, поглядишь, профессор, Иль софрат, или асессор И наверное уж фон! Этой книги се ле тон! Пишут тут же о трактире, Что его нет хуже в мире, Что хозяин ободрал, И что кушанье он дал Нехорошее, гнилое, Или что-нибудь другое. Тут найдете и стихи, И какие чепухи... Мятлева я отыскала... Кстати ж про стихи сказала: Он на них собаку съел, Даже многим надоел! Ба! Иван Иваныч тоже, Нотр ами. Что вижу, боже! И прелестная пренсес, О которой, же конфес, От Бад-Бадена доселе Я мечтала. В самом деле, Весело здесь разбирать Эти книги; отыскать Трафится подчас иную Иллюстрацию такую, О которой след простыл, Но регист здесь сохранил Прежний титул невредимо, Хоть прошла фортуна мимо. Записалась здесь и я, И записка вот моя: «Акулина Курдюкова, Рюс, из города Тамбова, Барыня, проприетер, Разъезжаю пур афер; Третий с небольшим десяток». Тут от головы до пяток Расписала мой портрет, Из учтивости Анет Компаньонкою назвала, Харитона ж величала Я курьером. Л’обержист Как увидел этот лист, С Харитоном подружился, Но он сколько с ним ни бился, Тот ему не отвечал, Только головой качал. Впрочем, я не самозванка, Я -- российская дворянка, У меня в гербе курдюк. Прадед наш с’етет-эн дюк, Эн начальник над стадами, Что с большими курдюками, Там, ла ба, ше ле киргиз. А наш дедушка, сон фис, Перешел к нам волонтером И записан офицером У линейных казаков По фамильи Курдюков. Чай и ужин я спросила, Острова же положила Осмотреть я поутру. Пур Бавена, с’ет-эн тру, Но трактир довольно чистый, А хозяин преречистый -- Он подробно рассказал Мне Бавены весь журнал, Говорил о Бонапарте, Но и поместил на карте Все учтивости свои И ответы все мои. Я порядком поплатилась И на острова пустилась. К нам причалил эн бато, И мы сели осито. Хоть с холстинною палаткой, Но бато довольно гадкий, Даже и подушек нет, Хоть стоял он и ан тет, Главным в лодочной эскадре. В Изола д’абор мы Мадре Приплываем. Славный парк Английский, э же ремарк, Что растений тут коллекцья Всех земель, оно как лекцья Нам, ком ки дире, пратик, АН пасан, де ботаник. Чая, камфары, корицы Тут деревья, и теплицы, Где большой набор цветов, Ели разных тут сортов, И чудесные аллеи Развели тут Борромеи, И куртины. Се плезан, Как спокойно ле фазан По аллеям здесь гуляют, Никогда в них не стреляют. Есть большой старинный дом, В запущении большом, В нем хозяин не бывает, Никогда не обитает, -- Видно, всякий Борромей, Как наш русский Еремей, Про себя лишь разумеет И, как знает, так владеет. Я бы, право, предпочла Этот остров: тут нашла Я природы всей приволье, Настоящее раздолье. А в том острове она, Вся искусством стеснена, Ан аби де кур Фенелла. Но пора в Изола Белла -- Главный остров так зовут, Много прелестей и тут. Уж покуда приплывала, От восторга я кричала: Богатейший, чудный вид! Точно ком юн пирамид Форма собранной тут массы Зелени, и все террасы Друг на друге, диз иль онз, Наверху ж стоит, ан бронз, Пребольшущая ликорна! Каково? Прошу покорно, Как взвезли туда ее! Но внимание мое Я сначала обратила На дворец, куда входила С нами тут юн просесьон. Признаюсь, се ма пасьон -- Следовать за крестным ходом. Посреди толпы, с народом, Я и шла, но вдруг кустод, Знать, заметил нас, и вот Поклонился нам учтиво И просил велеречиво, Чтоб мы с ним вошли в салон, И нам двери отпер он. Согласясь, я улыбнулась, А процессья потянулась По саду. Ле бель-этаж Осмотрели мы. Как паж, Ле кустод ходил за мною. Богатейшею рукою Точно убран се пале: Рококо, си ву вуле, Но вся мебель золотая, Бархатная, и какая Редкостей коллекцья здесь! Люкс старинный точно весь, Прероскошные покои, Штофные везде обои, И парадная кровать, А при ней, как бы сказать, Бенитье с святой водою, Весь из золота, с резьбою И с каменьями: топаз, Изумруды и алмаз Разместил, как видно, тутто В нем Челлини Бенвенуто. Зеркала есть, де камин И штук с семьдесят картин, Даже мало им и места; Написал их всех Темпеста. Про него есть анекдот: Был женат Темпеста тот, Но в другую так влюбился, Что с ней вместе согласился Он жену свою убить, И интриги этой нить Довела до преступленья. Возродились подозренья, Начали его искать, Оставалось убежать Или где-нибудь укрыться. Надобно же так случиться, Что о том был энформе Здешний барин Борроме. Он и приютил Темпесту, А с ним также и невесту, Соучастницу к тому ж. Здесь Темпеста стал ей муж, Но укрыть от угрызенья, От душевного мученья Се пале его не мог. Он, бедняжка, занемог. Борромей, для излеченья, Род придумал развлеченья. Кисти, холст ему купил, За палитру усадил, И Темпеста Борромею Написал всю галерею, Семьдесят почти картин. И во всех сюжет один: Завыванье непогоды, Бури, ужасы природы. Но артист что ни пиши, Положение души Изливается невольно, А Темпесте было больно Грех свой тяжкий вспоминать, И должна была страдать Здесь душа его, и горе Бушевало в ней как море. Тут второй жены портрет. Хороша, в том слова нет, Только ненависть и злоба Так у ней и смотрят в оба. В нижний мы сошли этаж: Стены все ан кокильяж Преузорно тут обиты, Кажет замок Амфитриты Иль Нептуна средь морей, Под волнами, л’он дире, Тотчас явятся тритоны И наяды. Все колонны Мраморные. Ле корниш, Рамы, плинтусы -- тре риш. Плещут кое-где фонтаны. Кресла, стулья и диваны Стиль имеют как-то свой; Кабинет тут восковой Разных фрукт, цветов, Монгола Куклы две, и из Скайола Все полы, и, наконец, И Кановы тут резец Отличился, и в пещеру Здешнюю он ввел Венеру. Тут на лоне спит она: В неге томной, среди сна, Так раскинулась прекрасно, Так мечтает сладострастно, Грудь колеблется, краса Вся наружи, волоса Будто ветерки разносят, Будто поцелуя просят Только дивные уста, Чтоб открыться, и мечта Упоительно объемлет Всякого, и он не внемлет Ничему, одна любовь Всю его волнует кровь! Но мне этого не нужно, Я мадам -- и недосужно; Дам на водку и пойду Погулять эн пе в саду. Сад прекрасно разрисован И на сводах весь основан, И обделан каждый свод В натуральный будто грот, А поляны все в куртины -- Бесподобные картины! И деревья там и тут Симметрически растут, И особенного класса Каждая в саду терраса: Тут простых деревьев ряд, А повыше уж висят На деревьях апельсины, Померанцы, тут малины И смородины кусты, Тут фонтаны, тут цветы, Тут роскошная магнолья; Ну, такого уж раздолья Нет нигде! Вот, антре ну, Говорили в старину Про сады Семирамиды, -- Кажется мне, без обиды Можно их не уронить, Если с этими сравнить. Вот на самый верх взобралась, Тут ликорной любовалась -- Борромеев герб она. Дорожила старина Этим замком феодальным, Чтоб в колене самом дальнем Доблесть помнили отцов И не прятали концов, Как теперь, под складки блузы, Как их спрятали французы, С умыслом, сомненья нет, И как нынче наши бет, Их примеру подражая, Приняли, не замечая, Роль, весьма не седюизан, Бестолковых обезьян! Сверху вид весьма пространный, Но эффект его престранный. Тут вдали встречает взор Цепь Альпийских диких гор, Тут любуется дорогой Он обделанной, пологой, А тут в зеркале воды Отражаются сады И роскошные палаты Борромеев, и, объяты Пламенем высоких чувств, Мы поэзию искусств И природы ублажаем, Их душою понимаем И приветствуем их мир. Воротилась я в трактир, Отдохнула и поела, И в Арону полетела. Есть в Ароне юн статю, В память, видно, де вертю Карла Борромея, деда Нынешних. Его победа Знаменита над чумой. Мне не верилось самой, Что не башня, а статуя На горе, и я, толкуя С почтальоном, ле коше, Говорила: «Се клоше!» И он стал тому смеяться И сказал мне: «Помещаться Могут в ней персон хоть шесть Если кушанье принесть В Борромееву статую, Лестницу найдешь крутую, И ступай хоть дан ле не, Если хочешь дежене». И я очень удивилась, Но войти я не решилась, Потому что я толста: Же не сви паз-ан эта Даже и пролезть в статую, Сцену сделаю такую, Что смеяться будут мне, Чего дье н’а па доне. Тут найдут предмет легенды! И достичь Сесто Календы Мне пора бы, же л’аву. Озеро переплыву, Въеду наконец в Ломбардью И таможенную гвардью Там найду. Эль э север, Трудно с ней иметь афер. Здесь курьезного не встретишь Ничего, одно заметишь -- Через озеро паром. Переправилась на нем, И таможни достигаю; «Порасшарят, уж я знаю», -- Думала, но на паспорт Посмотрел какой-то черт Старый, в старом сюртучишке, Расписаться на афишке Приказал и отпустил. Только книжку захватил Песен Беранже и сказки Де Бальзак, что без развязки. Харитон на водку дал, И рыдван мой поскакал По дороге де Варезе. Уж скажу, ке бель паэзе! Бесподобный пеизаж: Всё сады тут, де виллаж, Виллы, рощицы, ограды, Меж деревьев винограды Составляют ком юн вут. Весело и ехать тут -- Сердцу, кажется, знакомо. Только ночью в город Комо Мы приехали. «Де л’Анж» Тут трактир, э л’он и манж Хорошо, как мне сказали, Да и тут же доказали: Ужин дали щегольской! Из трактира вид какой! Гавань, полная народом, С лодками и пароходом, Озеро д’ен тре бо стиль, А тут площадь э ла виль. Только что я встать успела, Тотчас город осмотрела: Он хорош, иль н’е па маль. Есть большая катедраль, И лицей, и академья, Юн статю, как будто премья Вольту, пур ле гальванизм, Здесь стоит. Патриотизм Комо этим отличился, И скульптор распорядился, Чтоб тут Вольтов столб стоял Из рублевиков. Убрал Самого ж шинелью, фраком, Наделил надменным зраком, Точно будто конкеран. И по мне, иль а се ран! Он завоевал науку: Выкинул такую штуку, С медью цинк когда случил, Что возможность получил С электричеством равняться, Даже с ним и состязаться. Пироскаф ушел тро то, Так взяла я эн бато, То есть собственную лодку. Более гребцам на водку Я, конечно, заплачу, Но зато куда хочу Я поеду невозбранно, И свободно, и пространно Осмотрю, что только есть, -- И скажу здесь лодкам в честь, Что прекрасное устройство, И комфорт, и всё спокойство. Посередке стол стоит, И матерьею обит Зонтик, и подушки тоже, На беседочку похоже, -- Очень ловко было мне. Я взяла эн дежене И отправилась с Анетой. Точно щеголь разодетый, Меж озерами маркиз, Это озеро, кажись. Что-то барское, бонтонно, Живописно, благовонно, Всё прекрасные сады, Замки, дачи, все следы Утонченности и вкуса. Мифологии боюся, А хотелось бы сказать, Что из озера играть Вышли на берег русалки -- Эти виллы: Одескалки, Женно, Пиццо, вилла д’Эст, И не то чтобы модест, -- Королевские палаты! Так роскошны, так богаты! Всё цветы сюр ле террас, И везде комфорта трас, А кругом скалы. Сначала Прямо в виллю д’Эст пристала, Тут богатый, славный дом, И террасы всё кругом, Редкостей же нет нисколько; Залы, сад большой, -- и только. В ней жила пренсес де Галь. Вензель только дан ла саль И театр здесь сохранили. Но ее здесь не любили, И не помнят уж о ней. К лодке воротясь моей, К Франку, доктору, на дачу Завернула наудачу. Здесь близехонько она, Но такая сторона, Что нет докторам и дела. Я ж с ним видеться хотела, Чтоб узнать, что есть могу, Чтобы было а мон гу И в Итальи неопасно. Принял он меня прекрасно, И любезен, и умен, Русских очень любит он, Знает русскую натуру. Здесь он делает фигуру, Часто ходят на совет; И наследника портрет У него висит в гостиной. Но вояж еще мне длинный Озером, э же ле кит. Продолжался мой визит Полчаса. Я с ним простилась И плыть далее пустилась. Разбегается мой взор. Эти виллы между гор, Эти рощи, водопады, Померанцы, винограды И оливы тут и там, По роскошным берегам Пышные дворцы, селенья И эффекты отраженья Этого всего в воде, -- Я подобного нигде Не увижу. Как красиво! Вот и вилла Самарива! На горе стоит дворец, Но близ озера конец Парка чудного и сада. Перистиль и колоннада Бесподобны, а внутри Дивно, где ни посмотри, Вкусом, выбором, манерой. Меж картин Амур с Венерой Здесь Апьани; юн Жоконд Очень ценит ту ле монд, Потому что редки нынче Всюду Леонарды Винчи. Между статуй Паломед Де Канова, -- виден след Вкуса, генья отпечаток, -- Вплоть, от головы до пяток, Вся статуя говорит; В том Канова и мерит: Жизни дух как бы запаян В мрамор, если им изваян. Но искусства образец И Торвальдсена резец, Здесь являет похожденья Александра. Выраженья Не найду, чтоб передать, Что за прелесть! Ну, сказать Словом -- торжество скульптуры! Разные еще фигуры Де Псише, де Купидон Тут найдешь, мез-алон дон -- Их описывать не стоит. Но меня то беспокоит, Что еще далекий путь: Хорошо б на всё взглянуть, Хотя мельком, а домани Быть уж надобно в Милане. К лодке воротясь бегом, Я поехала, кругом Дивные всё пеизажи: Горы, рощицы, вилажи! Лекко, где Манзони взял Спозов милый идеал, Ищет мысль моя здесь бабья. Вот достигли Коденобья, Рыбаков тут ранде-ву. Я теперь переплыву На ту сторону. Вилажьо Тут по имени Беллажьо, И трактир хороший тут. Виллу ж на горе зовут, Помнится мне, Сербеллони, Вид там чудный на балконе! Но пора уж мне назад. Этих дач здесь целый ряд. Более других приметна Вилла Мельдзи, прекокетна! Много статуй и картин, Роскошь мебелей, один Там портрет Наполеона Стоит истинно поклона, -- Пар Апьани, -- получил Его Мельдзи сам, как был Председателем Милана. Наконец вот и Плиньяна! В ней роскошный водопад, И бежит он прямо в сад Здесь с утеса прекрутого Близ квадратного большого Дома, коего стена У горы возведена. А от дома мост проходит Через водопад, наводит Страх па всех, кто поглядит, Как вода клубясь бежит! Но вот чудо: кроме шутки, Истощается он в сутки Раза с два, и нет воды. Дива этого следы И причину уж искали Оба Плинья, -- написали Каждый свой о том трактат, И веков тому назад Уж осьмнадцать. Это странно, Как природа постоянно Чередой своей идет, А что смертный создает -- Рушится и истлевает. Здесь хозяин не бывает, Даже не живет никто. Дальше едет ле бато, Скоро доплывем, и баста! Но вот вилла мадам Паста Между скал и лесом тут. Я любуюсь на приют Той певицы вдохновенной, Слава чья по всей вселенной Так молвой разнесена. Но вот и сама она На балкон свой выступает, Артишоки покупает И торгуется за грош. Как наряд ее хорош! Чепчик старый, душегрейка, А, я чай, ведь есть копейка У бедняжки про запас. Вот по сторонам у нас Торно, Вико, и как раз В гавань въедем. Слава богу! Завтра раньше в путь-дорогу; Нынче поздно, э же фен. До свиданья ж, а демен!
T1
自然、宇宙与地方感
T1
T1
T1
LZH
杜甫
次晚洲
參錯雲石稠, 坡陀風濤壯。 晚洲適知名, 秀色固異狀。 櫂經垂猨把, 身在度鳥上。 擺浪散帙妨, 危沙折花當。 羈離暫愉悅, 羸老反惆悵。 中原未解兵, 吾得終疎放。
T4
社会、权力与历史
T4
T4
T4
LZH
呂端
送英公大師歸終南
衡岳烟蘿紫閣雲, 名高湖外晚遊秦。 清詞古學儒生業, 圓笠方袍釋子身。 竹杖拄歸山裏寺, 篆書留與世間人。 我疑簪組成爲縛, 空仰吾師去路塵。
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T5
POR
Li Shang-Yin
São
tão difíceis os encontros, mais difícil a separação. O vento leste perdeu a força, murcharam todas as flores. Na Primavera, os bichos-da-seda tecem, até morrer, os fios do coração; As lágrimas da vela não secam até o pavio ser cinza. De manhã vendo-se ao espelho: ficará grisalho o cabelo? Repetindo um poema durante a noite, sentirá o arrepio do luar? Não é longe, daqui até ao Rio Escuro — Pássaro Azul, depressa, vigia-me a estrada.
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
ENG
Hewlett, Maurice Henry
v
He came to see me once again, Stiffen'd in his new buff: A few short hours compact of strain, Too hasty for love; For Love can never be confin'd, But asks eternity. To nurse the lov'd one in the mind The bond must first be free. And he, he now serv'd otherwhere And could not be the same; To all the world my love was there And answer'd to his name; But not to me, oh, not to me The kisses of his lips Were as of old, but guardedly, Like sunlight in eclipse. The moment came, I held him close, But had no word to say — Good-bye, sweetheart, Good-bye, Blush Rose: ‘ Twas his old way. Then in a hush which seem'd to rock Me like a leaf about, I heard the pulsing of the clock, Counting my dear life out. And I am here, and you are, where? While the long hours go by, And on my eyes the glaze of care, And in my heart a cry. Bury my heart deep in the grave Where all its grace is hid: What other service should I have Than tend my lovely dead?
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
ZHO
无哲
老人在夜里浇几棵树
逃离二十一点的雨 为步出楼门的老人让出时间 找到路面的积水 她用扫帚 将水收进铁撮子 她用铁撮子 将水移入路边的树坑 路面的积水 浅了 一些树坑的水 满了 在夜里隐约看到 蓬勃的树冠表情趋向丰富 像一把巨伞 将夜幕撑回高处
T1
自然、宇宙与地方感
T1
T3
T1
LZH
李知微
紫水霛源
地脈流霞世不常, 㡬回湧出協和祥。 殷紅色膩臙脂重, 輕艶香飄羅帶長。 已兆雲衢多俊彥, 復昭花縣有循良。 時人不信觀河洛, 清應文明世運昌。
T1
自然、宇宙与地方感
T1
T5
T1
ARA
الشاعر خليفة احميم
قصيدة تِلميذُكُمذاتَ لُقْيَا
لُقمَةُ الشُّعراء شَرابٌ مُقفّى وحَرف مَفرُوم زَكِيّ.. وَدِدتُهُمْ كَوَجْبَةِ شِعْرٍ كَامِلَة.. فتنهّدْتُ بَلاَغَة.. وتَجَشَّأتُ حِلْمًا.. تَفَكّهْتُ مِن خِلالِهِم عَراجِين بُحُور.. ومَا خَوَى وَرَقِي بَعْدَهُم أَبَدًا.
T6
语言、艺术与创造
T6
T6
T6
CES
Schwarzová, Růžena
S BOHEM, LĚTO...
Kam odešly laně, proč růžový měsíc zhas'? Proč prchlo léto, proč nedal se uprosit čas? Proč zářící kapradí zhnědlo, proč vybledl vřes? Proč pláčí břízy, proč zesmutněl veselý les? Kdo rudé a zlaté listí větrům dal bouřným v plen? Kdo řece vzal úsměv a jezírek zneklidnil sen? Proč odešla rosná jitra, kouzelné večery? Kdo uzavřel tančící víly na zámky sedmery? Ó cesto do pohádky, do lesů ztemnělých, zda se ti, zda se ti stýská po bludných krocích mých? Hluboká samoto lesů, palouku zelený, pozdravuj plaché laně, královské jeleny!
T1
自然、宇宙与地方感
T1
T1
T1
ENG
White, Henry Kirk
PART II.
There are who think that Childhood does not share With age the cup, the bitter cup, of care: Alas! they know not this unhappy truth, That every age, and rank, is born to ruth. From the first dawn of reason in the mind, Man is foredoomed the thorns of grief to find; At every step has farther cause to know The draught of pleasure still is dash'd with woe. Yet in the youthful breast, for ever caught With some new object for romantic thought, The impression of the moment quickly flies, And with the morrow every sorrow dies. How different manhood!— then does Thought's control Sink every pang still deeper in the soul; Then keen Affliction's sad unceasing smart Becomes a painful resident in the heart; And care, whom not the gayest can outbrave, Pursues its feeble victim to the grave. Then, as each long known friend is summon'd hence, We feel a void no joy can recompense, And as we weep o'er every new-made tomb, Wish that ourselves the next may meet our doom. Yes, Childhood, thee no rankling woes pursue, No forms of future ill salute thy view, No pangs repentant bid thee wake to weep, But halcyon peace protects thy downy sleep, And sanguine Hope, through every storm of life, Shoots her bright beams, and calms the internal strife. Yet e'en round childhood's heart, a thoughtless shrine, Affection's little thread will ever twine; And though but frail may seem each tender tie, The soul foregoes them but with many a sigh. Thus, when the long expected moment came, When forced to leave the gentle-hearted dame, Reluctant throbbings rose within my breast, And a still tear my silent grief express'd. When to the public school compelled to go, What novel scenes did on my senses flow? There in each breast each active power dilates, Which‘ broils whole nations, and convulses states; Their reigns, by turns alternate, love and hate, Ambition burns, and factious rebels prate; And in a smaller range, a smaller sphere, The dark deformities of man appear. Yet there the gentler virtues kindred claim, There Friendship lights her pure untainted flame, There mild Benevolence delights to dwell, And sweet Contentment rests without her cell; And there,‘ mid many a stormy soul, we find The good of heart, the intelligent of mind. ‘ T was there, O George! with thee I learn'd to join In Friendship's bands — in amity divine. Oh, mournful though!— Where is thy spirit now? As here I sit on favorite Logar's brow, And trace below each well remember'd glade, Where arm in arm, erewhile with thee I stray'd. Where art thou laid — on what untrodden shore, Where nought is heard save ocean's sullen roar? Dost thou in lowly, unlamented state, At last repose from all the storms of fate? Methinks I see thee struggling with the wave, Without one aiding hand stretch'd out to save; See thee convulsed, thy looks to heaven bend, And send thy parting sigh unto thy friend: Or where immeasurable wilds dismay, Forlorn and sad thou bend'st thy weary way, While sorrow and disease, with anguish rife, Consume apace the ebbing springs of life. Again I see his door against thee shut, The unfeeling native turn thee from his hut; I see thee, spent with toil and worn with grief, Sit on the grass, and wish the long'd relief; Then lie thee down, the stormy struggle o'er, Think on thy native land — and rise no more! Oh! that thou couldst, from thine august abode, Survey thy friend in life's dismaying road, That thou couldst see him, at this moment here, Embalm thy memory with a pious tear, And hover o'er him as he gazes round, Where all the scenes of infant joys surround. Yes! yes! his spirit's near!— The whispering breeze Conveys his voice sad sighing on the trees; And lo! his form transparent I perceive, Borne on the gray mist of the sullen eve: He hovers near, clad in the night's dim robe, While deathly silence reigns upon the globe. Yet ah! whence comes this visionary scene? ‘ T is Fancy's wild aërial dream I ween: By her inspired, when reason takes its flight, What fond illusions beam upon the sight! She waves her hand, and lo! what forms appear! What magic sounds salute the wondering ear! Once more o'er distant regions do we tread, And the cold grave yields up its cherish'd dead; While, present sorrows banish'd far away, Unclouded azure gilds the placid day, Or, in the future's cloud-encircled face, Fair scenes of bliss to come we fondly trace, And draw minutely every little wile, Which shall the feathery hours of time beguile. So when forlorn, and lonesome at her gate, The Royal Mary solitary sate, And view'd the moonbeam trembling on the wave, And heard the hollow surge her prison lave, Towards France's distant coast she bent her sight, For there her soul had wing'd its longing flight; There did she form full many a scheme of joy, Visions of bliss unclouded with alloy, Which bright thro’ Hope's deceitful optics beam'd, And all became the surety which it seem'd; She wept, yet felt, while all within was calm, In every tear a melancholy charm. To yonder hill, whose sides, deform'd and steep, Just yield a scanty sustenance to the sheep, With thee, my friend, I oftentimes have sped, To see the sun rise from his healthy bed; To watch the aspect of the summer morn, Smiling upon the golden fields of corn, And taste, delighted, of superior joys, Beheld through sympathy's enchanted eyes: With silent admiration oft we view'd The myriad hues o'er heaven's blue concave strew'd; The fleecy clouds, of every tint and shade, Round which the silvery sunbeam glancing play'd, And the round orb itself, in azure throne, Just peeping o'er the blue hill's ridgy zone; We mark'd delighted, how with aspect gay, Reviving Nature hail'd returning day; Mark'd how the flowerets rear'd their drooping heads, And the wild lambkins bounded o'er the meads, While from each tree, in tones of sweet delight, The birds sung pasans to the source of light: Oft have we watch'd the speckled lark arise, Leave his grass bed, and soar to kindred skies, And rise, and rise, till the pain'd sight no more Could trace him in his high aërial tour; Though on the ear, at intervals, his song Came wafted slow the wavy breeze along; And we have thought how happy were our lot, Bless'd with some sweet, some solitary cot, Where, from the peep of day, till russet eve Began in every dell her forms to weave, We might pursue our sports from day to day, And in each other's arms wear life away. At sultry noon too, when our toils were done, We to the gloomy glen were wont to run; There on the turf we lay, while at our feet The cooling rivulet rippled softly sweet; And mused on holy theme, and ancient lore, Of deeds, and days, and heroes now no more; Heard, as his solemn harp Isaiah swept, Sung woe unto the wicked land — and wept; Or, fancy-led, saw Jeremiah mourn In solemn sorrow o'er Judea's urn. Then to another shore perhaps would rove, With Plato talk in his Ilyssian grove; Or, wandering where the Thespian palace rose, Weep once again o'er fair Jocasta's woes. Sweet then to us was that romantic band, The ancient legends of our native land — Chivalric Britomart, and Una fair, And courteous Constance, doom'd to dark despair, By turns our thoughts engaged; and oft we talk'd Of times when monarch superstition stalk'd, And when the blood-fraught galliots of Rome Brought the grand Druid fabric to its doom: While, where the wood-hung Meinai's waters flow, The hoary harpers pour'd the strain of woe. While thus employed, to us how sad the bell Which summon'd us to school!‘ T was Fancy's knell, And, sadly sounding on the sullen ear, It spoke of study pale, and chilling fear. Yet even then, ( for oh! what chains can bind, What powers control, the energies of mind! ) E'en then we soar'd to many a height sublime, And many a day-dream charm'd the lazy time. At evening too, how pleasing was our walk, Endear'd by Friendship's unrestrained talk, When to the upland heights we bent our way. To view the last beam of departing day; How calm was all around! no playful breeze Sigh'd‘ mid the wavy foliage of the trees, But all was still, save when, with drowsy song, The gray-fly wound his sullen horn along; And save when, heard in soft, yet merry glee, The distant church bells’ mellow harmony; The silver mirror of the lucid brook, That‘ mid the tufted broom its still course took; The rugged arch, that clasp'd its silent tides, With moss and rank weeds hanging down its sides; The craggy rock, that jutted on the sight; The shrieking bat, that took its heavy flight; All, all was pregnant with divine delight. We loved to watch the swallow swimming high, In the bright azure of the vaulted sky; Or gaze upon the clouds, whose colour'd pride Was scatter'd thinly o'er the welkin wide, And tinged with such variety of shade, To the charm'd soul sublimest thoughts convey'd. In these what forms romantic did we trace, While Fancy led us o'er the realms of space! Now we espied the Thunderer in his car, Leading the embattled seraphim to war, Then stately towers descried, sublimely high, In Gothic grandeur frowning on the sky — Or saw, wide stretching o'er the azure height, A ridge of glaciers in mural white, Hugely terrific.— But those times are o'er, And the fond scene can charm mine eyes no more; For thou art gone, and I am left below, Alone to struggle through this world of woe. The scene is o'er — still seasons onward roll, And each revolve conducts me toward the goal; Yet all is blank, without one soft relief, One endless continuity of grief; And the tired soul, now led to thoughts sublime, Looks but for rest beyond the bounds of time. Toil on, toil on, ye busy crowds, that pant For hoards of wealth which ye will never want: And lost to all but gain, with ease resign The calms of peace and happiness divine! Far other cares be mine — Men little crave In this short journey to the silent grave; And the poor peasant, bless'd with peace and health, I envy more than Croesus with his wealth. Yet grieve not I, that Fate did not decree Paternal acres to await on me; She gave me more, she placed within my breast A heart with little pleased — with little bless'd: I look around me, where, on every side, Extensive manors spread in wealthy pride; And could my sight be borne to either zone, I should not find one foot of land my own. But whither do I wander? shall the muse, For golden baits, her simple theme refuse? Oh, no! but while the weary spirit greets The fading scenes of childhood's far gone sweets, It catches all the infant's wandering tongue, And prattles on in desultory song. That song must close — the gloomy mists of night Obscure the pale stars’ visionary light, And ebon darkness, clad in vapoury wet, Steals on the welkin in primæval jet. The song must close.— Once more my adverse lot Leads me reluctant from this cherish'd spot: Again compels to plunge in busy life, And brave the hateful turbulence of strife. Scenes of my youth — ere my unwilling feet Are turn'd for ever from this loved retreat. Ere on these fields, with plenty cover'd o'er, My eyes are closed to ope on them no more, Let me ejaculate, to feeling due, One long, one last affectionate adieu. Grant that, if ever Providence should please To give me an old age of peace and ease, Grant that, in these sequester'd shades, my days May wear away in gradual decays: And oh! ye spirits, who unbodied play, Unseen upon the pinions of the day, Kind genii of my native fields benign, Who were....
T3
生命、时间与存在
T3
T3
T2
TUR
Bayburtlu Zihni
Yıkmış Çadırların Göç Etmiş Leyla
Yıkmış çadırların göç etmiş Leyla Vardım ki boş kalmış yar otakları Dağı mesken etmiş biçare Mecnun Akıtmış gözünden kan ırmakları Zeyd ile göndermiş Leyla'ya name Dedi iyi getirdim ağyarı kama Akıbet yar oldun İbniselama Neyledin ettiğin o misakları Zihni'yim akıttım didem yaşların Yedi yıl bekledim bulak başların Dağıt bu derneği sav savaşların Bozuldu kabail ittifakları.
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
ZHO
于洛生
送别
当你将远行时我有些心痛 想不到送别时是飘雨的天空 我们都将踏上渺茫的前程 也做好准备去度过风雨人生 我会给你写信的…… 不会问你路上 天空响不响雷 身旁刮不刮风; 只问你旅程 手中有没有伞 天上有没有虹……
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
JPN
相真
null
うきたひに なほよをかこつ こころこそ けにかすならぬ みをわすれけれ
T3
生命、时间与存在
T3
T3
T3
RUS
Одоевский Александр Иванович
Тебя уж нет, но я тобою_x005f_x000D_
Тебя уж нет, но я тобою Еще дышу; Туда, в лазурь, я за тобою Спешу, спешу! Когда же ласточкой взовьюсь я В тот лучший мир, Растаю и с тобой сольюсь я В один эфир, Чтоб с неба пасть росой жемчужной, Алмазом слез На бедный мир, где крест я дружно С тобою нес. Но на земле, блеснув слезами, Взовьюсь я вновь Туда, где вечными зарями Блестит любовь.
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
ITA
Giulio Tanini
Poesia
– Quella turba che s’avanza cupo il volto, rosso il cor sotto il drappo di speranza rosso drappo dell’amor: alto canta alla Chimera.... – Sopra azzurro, in faccia il Sol – e s’avanza turba fiera, verso il Mondo – «Cosa vuol?» – – «Veniam da Selva infame di spine dolorose; mangiammo sangue e strame e lágrime sdegnose; crescemmo fra gli stenti per arricchire il mondo; ludibrio delle genti covammo odio profondo; ci splende in cor la luce di civiltà immortale; è Giustizia che adduce sacrosanto Idëale. Dal nostro scarno petto si sprigionan le note del carme benedetto che la Rivolta scote; ché ingorda sete d’oro tropp’odio umano assilla; la fame ed il lavoro acre minaccia instilla. Fondiam la strofa e il canto delle turbe sorelle, schiaffi di riso e pianto fra le genti novelle. Alimentiamo il foco a strugger la catena; corriam di loco in loco con più fervida lena; son millenni di pianto che ’l nostro cor rinserra è del dolore il canto che fa tremar la terra; son millenni d’ingiurie che clamano: Vendetta.... son memori le furie della gente reietta che, in infinite turbe, la rea siepe divise; e’ son l’anime curve che, il felice, derise, e che la spada al core ed alla gola infisse con stigma di dolore nelle fraterne risse. Grido straziante e roco romba sulle cittadi; è la Storia di foco delle tramorte etadi; odon le genti il grido che romba di lontano; vola di lido in lido dalla montagna al piano; accorrono fratelli in falange infinita in cittadi e paeselli a suscitar la Vita. Nostra rossa falange impavida e infinita, ogni catena infrange e avanza redimita. Se lento sembra il passo che pe ’l mondo ci mena, Noi scardiniamo il masso come torrente in piena. Il Pane, il Libro, il Sale, noi chiediam per le afflitte madri, su l’érte scale di fúmide soffitte; entriam nelle segrete a sferrare i ribelli.... strappiamo l’oro al prete per darlo agli orfanelli.... allo scarno reietto.... alla vergin caduta.... al vecchio senza tetto.... alla donna perduta.... inchioderem le porte di tanti ingordi altari ove la Fe’, la Morte, Dio, mercansi alla pari. – ’Chi siete!’ – iroso chiede il truffator di Cristo: Siamo la «NOVA FEDE» che crocifigge il tristo! Dice che noi soffiamo degl’incoscienti in core! Che l’odio suscitiamo in cambio dell’amore! che siamo NICHILISTI, ANARCHICI, canaglia, pezzenti SOCIALISTI degni della mitraglia.... Eppur, l’infame bocca del cannone omicida, del capestro la còcca e il piombo fratricida, noi deprecammo impàvidi e maledimmo, insórti: – ’udite’ – e’ son le orribili strida de’ NOSTRI morti! Nostr’arme son parole che ’l dolor, stanco, suade; terribili parole, più forti delle spade; ma voi di piombo infame ci lacerate i petti.... ....donne.... vecchi.... fanciulli.... che siate maledetti! Questo – tiranni! – arcano Seme, e’ de’ vostri frutti: è l’odio disumano che ne legaste a tutti, e dèe prender sapore e diventar veleno; farvi tremare il core nel duro, avaro, seno. Alta, greve, lucente irta di sbarre e ruote, cariatide rovente che l’Universo scuote; s’èrge Macchina immane e in faccia al Sole ondeggia: maciulla sangue e pane, ma scàrdina la reggia; da’ volanti e martelli il gran cenno minaccia: su compagni-fratelli «INCROCIAMO LE BRACCIA!» Fuma acre, al Sole, ròrida, la terra Siberita; eroe di morti tragiche, Tamìris moscovita, l’occhio ceruleo e mite ma sitibonda iena, vìridi eroiche vite inferra a rea catena! Orridi teschi e spettri volteggiano frementi attorno ai russi scettri offesa delle genti, e aduggiano le tombe velando l’aria pura, mentre su ’l mondo incombe l’ira della Natura. Ma nell’azzurro adèrgesi umano àtomo audace; vola recando ignìvoma con la Morte, la Pace! Nel delle selci all’urto sprizza scintilla e vola: oggi, è con noi risurto Cristo e la sua parola; mite a’ miseri suona generosa ed umìle solo agl’infami tuona con rombo di staffile. Giù l’armi maledette di sangue sozze ed atre; spezziam le baionette e diventin l’aratre, pio ferro che la zolla madre, ferisce e sana; ch’è piaga in cui s’insolla tutta la linfa umana; ch’è tomba, aiuola, cuna, altare, pöesia, fuoco, luce, e che aduna l’umana cortesía nel pensiero sovrano del pöeta immortale, a cui, dovere umano, arma potenti l’ale. O Natura vivente che l’Universo accendi, se il pensator ti sente e tu, per lui, più splendi, ne’ divini pensieri che le stirpi rimpacia; i ferri arma ora fieri della ribelle audacia. Venta tue squille acèrrime nelle forge e sull’onda; sconvolgi, orsù, le ubèrrime zolle, della profonda madre terra sonante scaturigin di Vita, elettrònio radiante ferrugine infinita, che misterioso anèlito d’attrazioni segrete, orïenta in un frèmito del sìsmico magnete Sii l’Inno del Lavoro che purifica e sana; sii il più nobile coro della famiglia umana.... Atomi, Soli e Mari, Laghi, Fiumi, Foreste, Stelle vaganti e chiari Cieli dopo tempeste; in turbine radioso ventate via vostr’ire; brilli maraviglioso il Sol dell’Avvenire! Del ferro, delle mine, del mare, della terra, tristi umane rüine che gemon sottoterra; dicano a voi gli spàsimi d’ambascie inäudite, fame, ignoranza, làgrime, oppressioni infinite! Tutto quanto Natura dal ventre suo fecondo con eterna misura irradia intorno al mondo, ritorna a Primavera nelle frutta, nel grano.... è un amore che impera su un ardente uragano: è l’astro che scintilla in vibrazioni incónte; è la sottil favilla che dormicchia nel monte e che coinvolge l’onte del Vesuvio e del Mare.... – su Màrtiri la fronte: – non più làcrime amare! Camminate con noi o Spettri luminosi; raunate intorno a voi compagni dolorosi, e madri e giovinette che il meretricio spense fra i birri e le manette, ma la Luce redense! Luce etèrea superba che fai, disfai, gloriosa; tu che inverdisci l’erba e impórpori la rosa; che pesi nella mente di Spencer e Rosmini i numeri del Mondo e gli etèrei confini; che lanci sovra il pèlago d’Hertz la parola e l’onda; che Sirio e Arturo tùrbini giù nell’ètra profonda; che le di foco Nèbule, astri, comete e mondi verso Ercole spirìfichi ne’ vòrtici profondi; che ravvolgi di pórpora il Sol giunto all’Occaso; che sei, dal Nulla, splèndida crëatrice del Caso; che, dall’ètere, fuori gli atomi d’òr condensi; che sei diamante.... i fiori.... l’àurea mente che pensi; sei bacio del pudore e làcrima fuggente, e tutto ciò che il cuore fa battere alla gente; che sei Cristo e Giordano Bruno e Savonarola, e Ferrer, dolce e umano che irradia la parola pura, della bellezza radiosa e razionale, la sublime interezza della bontà ideale; esumi i sacri sdegni del crucciato gigante che, fra’ due mari, i segni d’Italia – O padre Dante – linëasti nel verso d’odio e d’amor che sogna e l’uomo e l’universo e l’umana vergogna! Narran le antiche fole che di Memnon l’argilla sonava sotto il Sole all’auròrea scintilla; or suoneran gli anelli delle infrante catene: – insorgete, Fratelli! dalle orribili pene: siano spezzate e in bricioli si spèrdano in faville sull’Orbe rinnovantesi, a mille a mille a mille, spirando il dolce verbo di redenzione in tutti; sia di virtude il nerbo a suscitarne i frutti, bollando l’alma impura di chi nel fango scese.... chi nell’error perdura.... chi l’oro altrui non rese.... chi l’immondo cosacco scaglia su folla ignuda.... chi più di lui vigliacco mangia l’oro di Giuda.... e fiammeggia sul Mondo con fiera lingua audace secol novo, fecondo, di Giustizia e di Pace!
T4
社会、权力与历史
T4
T4
T4
ARA
الشاعر نقولا الترك
قصيدة كيف يخفى عظم ما بي من ألم
كيف يخفى عظم ما بي من ألم والحشى باح بما فيه ألم وغرامي كيف يُرجى كتمه ومسيل الدمع بالإسرار نم وسلوي خانني والصبر مذ شام هول الشوق ولى وانهزم وغدا الحب لقلبي سالباً والجوى تامٍ وطرفي لم ينم لم يعد لي في الهوى من جلدٍ فيه اطفي نار وجدي والضرم ما احتيالي وهوى الأحباب لي آسرٌ والقلب مني في هيم جرد البين مواضي خطبه وسطا جورّا علي وحكم وسقاني كاس بُعد قاتل أورث الجسم نحوًلا وسقم بنت عن خير ربوع بات من بعدها الجفن يسح الدمع دم لي بها قوم كرام فضلوا في الورى من لاذ فيهم لم يضم آل ود وعهود ووفى خير أرباب ذمام وشيم طالما اذكرني الدهر صفا عصرهم في مصرهم اشكو الألم هاتفا من حر قلب حَسرٍ حبذا مصر وذياك الملم ويح قلبي كم رأت بل كابدت من شقاءٍ وبلاءٍ قد أعم أقسم الدهر بأن يرشقها حسداً منه بقسى من نقم ليتها خابت وليت الدهر لو كان أقوى حانثاً فيما قسم قهر القاهرة الدور الذي همَّ بالضنك عليها واقتحم ويك من دورٍ ظلوم جاير ما تولى فيك إلا من ظلم أو تعدى وتصدى للورى فغدا يهجى ويلحى ويذم عم أقطار الدنا خطب الكن انة والأضرار بالأمصار أم ليت لا غرّ بها منذ بدا ذلك العام به الهول هجم ليت شعري أين ما انشاه سل طانها العادل قدماً ونظم أين ترتيب ولاة سلفت طيب الله ثراها ورحم أين أمجاد الورى آل الذرى والارى والحزم فالكل عدم أين زاهي انس أيام الوفا ولياله إذا ما النيل عم أين مغنى كل شادٍ مطرب يسلب العقل بذياك النغم أين أرباب خلاعات بها قد يعيروا اللطف منها للنسم أين أفراد زمان قد علا قدر كل منهم ثم اعتظم أين أبطال الوغى والحرب من كل ذي قلب حكى الصخر الأصم أين غزلان حسان أشرقتْ كبدور وتباهت كالديم ما لأبحار الصفا غاضت وما لشموس الانس غشأها الظلم يا اخلاي انشدوا قاهرة واندبوها بين عرب وعجم فتتوا الأكباد تأويهاّ على تحفة الأمصار ذياك العلم نقطة الحسن التي قد بهرت فوق خد الكون تهواها الأمم بحر خير زاخر مندفق عمَّ وجه الأرض طرّا بالنعم دار آل الفضل والقوم الأولى أتقنوا كل علوم وحكم حرة الذيل التي قد سلمت في البها والحسن من كل التهم كم مليك هم أن يخطبها فابتلاه الله في قصر الهمم إذ هي الغوث الذي لا غيره قط يُرجى وسواها لا يأم حكم الله عليها بالشقا بعد ذاك العز والمجد الاتم حتى لم يبق سوى من قد شكا وبكا ثم على الخد لطم وذليل حاير منذهل من خراب ومصاب قد دهم وجزوع هالع مضطربٍ حسم الخوف حشاه وقسم وبكاء ونواح دايم وهياج وعجاج وغمم لست تلقى غير مسلوب بها ذي هموم يطلب الموت ولم واخا ضنك وشاب شايب وفتى شاخ وفاجاه الهرم من يرى ذا الهول في مصر ولا يذرف الدمع عليها كالديم ما أصابتها سوى العين التي قلعها قد كان أولى واهم يا هنا عيش بها قضيته كم عراني بعده عظم الندم هل ترى من عودة للانس يا مصر فيك وحظوظ تغتنم أو لذاك العدل عود يرتجى وإلى الأمن رجوع كالقدم بدد اللهم عنها كربا هد حصن العز منها وهدم وأدرك الخلق بلطف شاملٍ منك يا رب العطايا والكرم إن عيني من جرى ما قد جرى بالورى مدمعها يحكي الغيم وعلى مصر العلى أم الملا أرخوا ما بي سوى هم وغم
T4
社会、权力与历史
T4
T4
T1
LZH
蔡增澍
珍珠泉用涪翁第二泉韵
寻春访古高人俱, 故宫剥落题楣书。 穿林坐石俯方沼, 清泉的的喷明珠。 地炉瓦鼎烹云腴, 惠山中泠百不如。 买田阳羡亦下策, 未若结宇依明湖。
T1
自然、宇宙与地方感
T1
T1
T1
CES
Taufer, František
MILOSTNÁ.
Před zjevem krásy tvé kdo slov spád může zmoci, ó, jitřní pohádko, v níž červánků sny plují, pravdo dne, přelude večera a dive noci, oblačná záhado, jíž hvězdy touhy probleskují, ty, kouzelnice. Slibem dvou očí zahoříš jak světla bludná nad bahnem života, v němž bezradní se topí, a chladem zavoníš, jak v létě žíznivému studna, však věčně jinotajný klam tvůj slzami rty skropí, vytryskne krví. Co vděky ženinými napověděla’s, to nikdy nedáš, ač písní krve zanícené oblažíš, přec sklameš, jak obloha se nedostižná kleneš, s motýlem v květ sedáš, a jako bouře náhle nejsilnější stromy lámeš a tříštíš srdce. Za nocí srpnových se zjevíš zářným meteorem a v srdce otevřená jako šílenství se vliješ. Jak vlídná vladařka uctívaná jsi každým tvorem a jako vladařka zlá jen bolest na úhory siješ, odíváš žalem. Však kdo by k tobě nešel plameny a pustinami, ten rozkoše by neznal, již má v skále krystal. Ve hmotě ty jsi ukryta, s ní laškuješ jak s námi, a v ní nám zjev tvůj nejmocněji vyvstal, ty, věčně lživá!
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
DEU
Richard von Schaukal
Augen der Mutter
Mutter, deine Augen, deine Augen sind naß! – Kind, ich bin fröhlich, die Freude macht das. Mutter, deine Augen, deine Augen sind naß! Kind, ich bin traurig – traurig zum Spaß. Tweet   Muttertagsgedichte - Gedichtinterpretationen - Gedichtanalysen audible-Hörbücher KOSTENLOS testen Impressum - Datenschutz
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
LZH
周从化
仗剑虎山行
神州嗟浩劫, 四族胜狼群。 民生号饥寒, 民权何处寻? 兴亡匹夫志, 仗剑虎山行。 失败膏黄土, 成功济苍生。
T4
社会、权力与历史
T4
T4
T4
ARA
الشاعر عبد العزيز بن حمد آل معمر
قصيدة أبَا حَسَن ذَكَّرتَنَا العَهدَ والإِخَا
أبَا حَسَن ذَكَّرتَنَا العَهدَ والإِخَا وَعَصراً مَضَى وَالشَّملُ بِالخَيرِ جَامِعُ زَمَانَ اصطَحَبنَا في أمَانٍ وغِبطَةٍ وَللَّدِينَ وَالدُّنيَا لَدَينَا مَوَاضعُ بُنُودُ ذَوِي الإِسلاَمِ تَخفِقُ أَينَمَا تَوجَّهَتش الرَّاياتُ فَالنَّصرُ تَابِعُ فَتمَّت بِهَا النِّعما وَحُقَّ لَنَا الهَنَا وقامَت به فيما لَدَيهِ الشَّرَائِعُ وَلَسنَا نُبَرِّى النَّفسَ مَن أَمرِ سُوئِهَا وَلَولاَهُ مَا حَلَّت عَلَينَا الفَجَائِعُ فَإن حَالَتِ الأحوَالُ عَمَّا عَهِدتُّهَا وَصَارَ مِنَ الأَعدا الصَّدِيقُ المُشَايعُ وبث عنان الخَلقِ في الأَرضِ بَغيُهُم ورَاعَت قُلُوبُ المُؤمِنينَ الرَّوَائِعُ فَصَالِحَةُ العُقبَى لِكُلِّ مُوَحِّدٍ وَإن زَعزَعَتهُ النَّائِبَاتُ الزَّعَازِعُ
T4
社会、权力与历史
T4
T4
T2
ARA
الشاعر محمد فاروق عبد اللطيف
قصيدة اعراض ضميرى الملتهب
..اعراض ضميرى الملتهب.. اعراض ضميرى الملتهب زادت عليه فى رقدتى ولقتنى عاجز عن مواصلة باقى طاقتى فى العلاج ودخات مرحلة الخطر مزنوق فى نفسى بمبدأى بس اللى اخطر م النتيجة فى حسبتى تغير جيناتى القابلة دايما للخضوع فى ملف تحليل الزمن.. خليتنى عايش وسط جيل الضعف وارث من بقايا النخوة فى ضماير ورق محفوظة جوه التلاجات من عمر غيبوبة الوجود.. خلت حدود الدايرة اوسع من مضادات الحياة بالاكرامية.. وفضلت شارد بيه عن باقة القطيع لحسن خلايا العدوة بانت وسط جلد الجزمة زطروف الكيان.. وبقيت بفكر بمتابعت كشفى على امل الرجوع ولا انفد بأخر حبة فاضلين من ضميرى.. ماانا شوفت غيرى بيبنى بين ضلعى الاخير برجه الرخام وعملى دور مسروق فى ارضى عشان عقودى المستباحة ناقصى امضا وكام ضمان.. ومنيش ببان من ضمن معايير النظر مع انى كاتب اسمى بالبونط العريض عشمان ضميرى اللى انكسر من باقى مرجلتى العبيطة يلاقى ترياق الاوادم لحظة الاحساس برعشة جتىى بين الحياة والموت...
T3
生命、时间与存在
T3
T4
T3
IND
Sintya
WARNA KEHIDUPAN
WARNA KEHIDUPAN Oleh Sintya Dirimu begitu Indah bermain dalam imajinasiku Seperti sesosok malaikat tanpa sayap yang memberikan sebuah harapan Tak mampu aku jabarkan secara rinci tentangmu ke pada dunia Penjabaran tentangmu tak akan pernah selesai dalam selembar album Duniapun tidak perlu mengetahuinya Yang mampu aku lukiskan saat ini dirimu adalah pemberi warna baru dalam kehidupanku
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
ZHO
曹臻一
这个时候,棒木村有点冷
在下雨,除了雨声 风有时候也经过 今晚的安慰还是 一面墙,我靠着它 想起你陪我渡过的河 现在,我的对面 有一把椅子空着 如果今夜你也在 我们就一起坐着 什么也都不用说
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
LZH
蔡蒙吉
梅江晚泛二首
罷讀出江岸, 江波滾滾來。 呼舟閒打槳, 載月二更回。
T1
自然、宇宙与地方感
T1
T1
T1
CES
Knösl, Bohuslav
Sonet o víně.
Kéž prázdna pošklebek utopím v číši svojí nad ženu svůdnější, zkad purpur vína plá mi, než navždy umlknu v propasti černé tlamy, zkad děsné předtuchy se v chvílích nudy rojí. Ó lávo života, ó božství nemorálné, v snů harém opojný své vedeš vyznavače, z nichž každý pysky své v tvůj hořící mok máče tu chvilku prodloužil by v moře věků valné. – Kdos stojí za dveřmi, jenž za chvíli juž vkročí a ocel smrtící v má teplá prsa vrazí a ve sloup obrátí mé rozzářené oči... Hoj, sražme sklenky své! Myšlének temní vrazi, se z hlubin ženou blíž, sem k zámkům mým se točí, co doušek poslední svůj požár do tmy hází.
T3
生命、时间与存在
T3
T3
T3
SLV
Snoj, Jože
Mercedes
Tablica rdeča, črna pločevina. Prava kraljica, ta limuzina. V njej šofer poseda, radio navija, si tobak prižiga in se v dim zavija. Divjih konj v motorju je kar cela čreda, a šofer ne migne in krog sebe gleda. Naglica pa taka! pobič mu zakliče. A šofer ne sliši. Kar gospoda čaka.
T4
社会、权力与历史
T4
T4
T4
PAN
حکیم ارشد شہزاد
جیکر ساڈے سجن بیلی آل دوالے ہُندے
جیکر ساڈے سجن بیلی آل دوالے ہُندے غیراں دے پھر سجناں سانوں کاہدے پالے ہُندے انھیاں راتاں دے وچ یارو ٹھیڈے کدی نا کھاندے جیکر لوکاں گلیاں دے وچ دیوے بالے ہُندے جہڑے لوکی انّ غریباں کولوں کھوہ کے کھاون اوہ لوکی نے خورے رانی خاں دے سالے ہُندے لبھّ لیندا میں اوہنوں جے اوہ آپنی تھاں تے ہندا بھاویں رستے دے وچ جِنے مرضی کھالے ہندے کی سی سجنا جے کر ہندا میں تیرا پرچھاواں جدھر جاندوں اسیں وی تیرے نالے نالے ہندے جے کر میں وی نیچاں دے نال یاری لائی ہندی ہاسیاں دی تھاں میریاں بُلھاں تے وی نالے ہندے نگھیاں راتاں دی جے اوہنے قدر پچھانی ہندی کاہنوں اوہدیاں لیکھاں دے وچ اینے پالے ہندے پیڑ پرائی نوں جو لوکی آپنی ہکّ تے زردے اوہ ہی لوکی ارشد دُکھاں درداں والے ہندے
T2
爱、情感与人际关系
T2
T4
T2
ARA
الشاعر عبد الله النكري
قصيدة زَعَمَ الغَواني أَن أَرَدنَ صَريمَتي
زَعَمَ الغَواني أَن أَرَدنَ صَريمَتي أَن قَد كَبِرتُ وَأَدبَرَت حاجاتي وَضَحِكنَ مِنّي ساعَةً وَسَأَلنَني مُذ كَم كَذا سَنَةٌ أَخَذتُ قَناتي ما شِبتُ مِن كِبَرٍ وَلِكِنّي اِمرُؤٌ أَغشى الحُروبَ وَما تَشيبُ لِداتي أَحمي أُناسي أَن يُباحَ حَريمُهُم وَهُمُ كَذاكَ إِذا عُنيتُ حُماتي مِن مَعشَرٍ يَأبى الهَوانَ أَخوهُم شُمِّ الأُنوفِ جَحاجِحٍ سادتاتِ عَزّوا وَعَزَّ بِعِزِّهِم مَن جاوَروا وَهُم الذُرى وَغلاصِمُ الهاماتِ إِن يَطلُبوا بِجَريرَةٍ يَنأَونَها أَو يُطلَبوا لا يُدرَكوا بِتِراتِ
T4
社会、权力与历史
T4
T4
T2
HUN
Ányos, Pál
Penelope Ulisszesnek
Néked, Ulisszesem, küldöm e levelet. Jőjj Penelopédhez; nem kell a felelet. Leomlott már Trója, füstbe ment ereje, Danai leányzók fájdalmik szerzője. Bizony érdemetlen Priamus és Trója, Hogy annyi bánatnak légyen árasztója. Ó vajha még akkor, hogy tartományunkba Intézte hajóját, s Görög várasunkba, Amaz, házasságnak vétkes törvénnyében Veszett volna tenger sötét örvénnyében! Nem fekünném mostan hideg nyoszolyámban, Nem volna unalmam hosszas napjaimban, Sem a kellemetes éjnek töltésében, Nem fáradnék függő gyolcsnak szövésében. Képzelt veszélyidtől mikor nem rettegtem? Sőt attól is féltem, mitől nem félhettem. Ládd, melly nyughatatlan dolog a szerelem! Nem esmér orvoslót tőle vett sérelem. Hányszor hitettem el reszkető elmémmel, Hogy a trójaiak ütköznek férjemmel! Ha pedig Hektornak neve zug fülemben, Csüggednek tagjaim, változom szinemben. Ha Antilokusnak szerencsétlenségét Hallottam, Hektortól esett kisebbségét, - Antilokus tölté szivemet kétséggel, S erőmet felváltá bus erőtlenséggel. Vagy ha Patroklusnak az ál fegyverében Halálát értettem Akhilles képében, - Sirtam a csalárdság rossz kimenetelén, S néked sem bizonyos előmenetelén. Ha Tlepolemusnak emlitették vesztét, Hogy a Liciai király zárta éltét, - Megujult szivemnek nyughatatlansága, A szerencsétlenek foglalatossága. Sőt akárki holt meg görög nemzetemből, Fagylaló hideget facsart ki szivemből. De hív szerelmemet az ég jónak vélte, Mert Trója romlását férjem fellyül élte. A görög vezérek többnyire megtértek, Szép munkájok után nyugodalmat értek. Telnek az oltárok pogány zsákmányokkal, Áldozó tüzhelyek borostyán-ágokkal. Az uj házasultak áldgyák az egeket, Hogy hazavezették bujdosó férjeket. Férjek a meghódult Trója történetét, Fonnyadt méltóságát éneklik s esetét. Olly csudálva hallják a leányzók s vének, Mintha a beszéllő szájától függnének. Sőt van, aki véres tábortok helyeit Asztalán mutattya, s képezi széllyeit; Pergamát pediglen, minden szépségével, Leirja egy kevés bor nedvességével. Erre folyt Szimois, ez Trója vidéke, Ottan volt Priamus háza s királyszéke. Itt volt Akhillesnek, itt férjem sátora, Ott nyargalt Trójának legvitézb Hektora. - Mindezekről Nesztor azt tudósitotta, Akitől az annyát attya megfosztotta, Hozzáadván Dolon s Rézus megölését; Bánhattya ez álmát, amaz kémlelését. S te mertél? - énvelem semmit sem gondolván, Drága vagyonodról éppen nem aggódván, S bizván veszedelmes éjnek homállyába, Menni Tráciai király táborába? De mégis sokaknak ártottál kardoddal, Noha magad voltál megbizott társoddal. Talántán csak azért őrizted éltedet, Mert reám fordittád emlékezetedet. Én ugyan mindaddig rettegve hallgattam, S vakmerőségedet titkon kárhoztattam, Miglen a hirmondó azt nem emlitette, Hogy szerencsés tőröd Rézust megejtette, - De mit használt nékem Trója pusztulása, Görög vitézektől származott romlása, Ha azáltal sorsom jobbra nem változott, S férjem örökösen tőlem eltávozott? Másoknak leomlott, nékem fennáll Trója, Mellynek most a nyertes lakos lett szántója. Már gabona terem, hol hajdan Trója állt, S frigyiai vérrel kövérült földdé vált. Vitézek csontyait, mellyek szélyt hevernek, Szántó vasa sérti a parasztembernek. Leroskadt házaknak földbe ereszkedik Szarvazattya, s fölén pázsit nevelkedik. - Illy vitézség után árvádat busittod, Hogy, miért s melly földön légy? nem utasittod. Akármelly jövevény partunkhoz hajózik, Ezer kérdésimmel terhelve távozik; S, ha mikor Ulisszes férjemet meglátná, Kértem, hogy kezébe levelemet adná. Pilon várassába utánnad küldöttem, De semmi bizonyos hírbe nem ötlődtem. Spártában kerestem utadnak nyomdokát, De ott sem adhatták késedelmed okát. Ó vajha még most is fennállana Trója! (Bár kívánságimnak vagyok átkozója) Tudnám, hogy ott harcolsz, s engedne fájdalmam, Mivel közös volna sokakkal siralmam. Most nem tudom okát terhes félelmemnek, Mégis napról napra nő búja szivemnek. Tengeren s szárazon féltem életedet, Mert siettetheti mindenik vesztedet. Azt is féltem, nehogy, nemed nyomdokain Járván, más kedvesnek függnél ajakain; S ha társadról kérdez, azt fogod felelni: “Paraszt; s csak a gyapjut szokása mívelni.” - De bár kétségeim rendre megcsalnának, S téged a jó egek hazádba hoznának! Atyám is, megunván már késedelmedet, Unszol, hogy más férjnek engedgyem helyedet. Jóllehet unszoljon, tőled meg nem válom, Mert a te vagyonod életem s halálom. De maga is látván ritka hivségemet, Nemigen sarkalja hitetlenségemet. Dulikius, Szamos, Zacintus szigete Nőszni vágyódókat reám eregete. Ellepték házadat, s benne uralkodnak Pusztittván javaid, csak fajtalankodnak. Elhallgatom Médont, Pizandrust, Polibust, Festett Antinoust és Eurimakust, Kiket utazásod késedelmeivel Tartasz saját véred keresménnyeivel. Melanthius, tönnön nyájad pakulárja, Nőszőket ebédre szép juhokkal várja. Utólbszor Irus is, károd árasztója, Előáll, hirednek nem kis pazarlója. - Három erőtlenek mit oltalmazhatunk? Én, öreg Láertes, s idétlen magzatunk. Ezt majd elvesztettem minapi uttyában, Mellyet vén Nesztornak tett tartománnyában. Áldnám az istenek különös kegyelmét, Ha ő zárhatná bé mind a kettőnk szemét. Ezt barmunk s disznaink pásztora sohajtya, Ezt megöregedett dajkád is óhajtya. Már atyád Láertes csüggedt erejével Nem bir a cinkosok feslett seregével. Telemák ereje utóbb öregbedik, Még most segittséged nélkül szükölködik. Én pedig hogy vetnék gátot tolvajinknak? Jőjj, őrző angyala ősi javainknak! Szánd meg magzatodat, kit gyermekségében Utasitthatsz tönnön élted törvénnyében. Szánd meg Láertesnek hanyatló életét, Hogy megadhasd néki végső tiszteletét. Szánny meg engemet is; ki távozásodkor Ifju voltam, elért már a megaggott kor.
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
ITA
Guglielmo Beroardi
Gravosa dimoranza
Gravosa dimoranza ch’eo faccio lungiamente, mi fa sovente - lo core dolere, ed aggione pesanza, ca lo viso piagente de l’avenente - non posso vedere. Gioia par mi s’asconda, temo non mi confonda - lo pensare, und’a gli occhi m’abonda le lagrime com’onda - de lo mare. Piangendo gli occhi mei mi bagnano lo viso, perch’io diviso - son da l’amorosa; lasso, tornar vorrei ov’è il meo core assiso e ’n pena miso, - sì che mai non posa s’eo non ritorno al loco, là ove in sollazzo e ’n gioco - dimorava; ond’eo sono in tal foco, che tutto incendo e coco, - sì mi grava. S’amor mi ’ncende e stringe e facemi languire, lo meo disire - conforta mia spera, che ’ntra lo cor mi pinge la gioi che del martire al meo reddire - la gioiosa ciera mi darà diportando, quella, cui m’acomando - notte e dia. Così doglio alegrando, traportomi aspettando - la gioi mia. Gioia de la sovrana, de li sprendor vernice, ch’imperadrice - asembra, tant’è bella, aspetto prossimana. E sì com’omo dice de la fenice - che si rinovella in foco, eo così faccio, chè ’n fiamma e ’n pena e ’n ghiaccio - mi rinovo; di gioi canto e poi taccio, le vie d’Amor ch’eo saccio - tutte provo. Le vie d’Amor son tante, chè là onde vada o vegna donami insegna - [pur] d’alegramento; non son mai como amante, perchè lo meo cor tegna quella in cui regna - tutto piacimento. Dunqua, sonetto fino, cantando in tuo latino - va in Florenza; a chi m’ave in dimino di’ ch’eo tuttora ’nchino - sua valenza.
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
ZHO
曹戊
玉门停留的六分钟
玉门停留的六分钟 在玉门,列车停靠在站台上 在玉门,列车停靠在站台上 人们离开座位 人们离开座位 老人,孩子,务工的 老人,孩子,务工的 上班的,在同一辆列车上走下来 上班的,在同一辆列车上走下来 一个如此古老的名字 一个如此古老的名字 突然变得现代 突然变得现代 玉门,是春风不度玉门关 玉门,是春风不度玉门关 玉门,突然间的阳光 玉门,突然间的阳光 照在荒凉的日子里 照在荒凉的日子里 成为一首古老的谣曲 成为一首古老的谣曲 一些人从历史的河西走廊走来 一些人从历史的河西走廊走来 在阳光和瞳孔交汇的刹那 在阳光和瞳孔交汇的刹那 西域的驼队从这里 西域的驼队从这里 带走了香料、美人 带走了香料、美人 玄奘求取的真经从这里 玄奘求取的真经从这里 藏身石窟,在过去的几千年 藏身石窟,在过去的几千年 杀人的侠客洗脱了罪名 杀人的侠客洗脱了罪名 青草和牛羊在山下 青草和牛羊在山下 交换了生与死的秘密 交换了生与死的秘密 过去的几千年,在玉门 过去的几千年,在玉门 被众人在站台上几分钟耗尽 被众人在站台上几分钟耗尽
T1
自然、宇宙与地方感
T1
T3
T1
ARA
الشاعر ابن الكيزاني
قصيدة ليلتيْ رامةَ عُودَا
ليلتيْ رامةَ عُودَا واجعلا العهد جَديدا قَرِّبَا ما كان صَفْواً لهوًى منا بَعِيدا وإذا ما بَخِل الدهرُ بإِسعافي فجودا أَذكَرَتْني سَمْراتُ ال حيِّ إِذا مْسنَ قدودا مثلما أَذكرني الرَّبْ رَبُ أَحداقاً وجيدا
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T5
LZH
梁震
荆臺道院
桑田一變賦歸來, 爵祿焉能凂我哉。 黃犢依然花竹外, 清風萬古凜荆臺。
T3
生命、时间与存在
T3
T3
T3
LZH
宋翔凤
记水西风土诗六首
芦笙二尺馀, 参差六竹管。 长声黄钟浊, 短声清徵散。 舞来随节族, 吹去别促缓。 苗女共苗男, 明月山花满。 郎腰衣带长, 儿束花裙短。 相见两相欢, 乌乌意难断。
T1
自然、宇宙与地方感
T1
T2
T1
JPN
道嗣
null
きえかての ゆきもともまつ はるののに ひとりそけさは わかなつみける
T1
自然、宇宙与地方感
T1
T1
T1
ENG
Sandra Meek
Still Life with Dysphonia
In the palace of music, a gathering of the mute: this became the body. In the asphalt’s cracked path, a clutch of frog eggs: a teaspoon of froth, a shoal of dark water haloed blue. Mouths spooked open to O, the choired sky; double artifice, the trebled singers spoking the hall’s spectacular skylight: coins of stained glass pooled to a colossal droplet poising the milling audience, bronze and copper and gold. To make matter what wasn’t between you, you said I love you. Imported for this particular drift, swan that circled the park’s tiny island, alto clef of her neck in reflection among cypress knees, a child being photographed in her dotted-swiss best among the groomed daffodils. All those belled golden throats. Click. Click. The shuttered air recalling what you cupped your ear to—the steeled tracks, the disappearing parallel—what you lowered to the dampened ground for, what you clear your throat for: what isn’t coming, though the soldered ceiling wheels its staff of glazed bones above you: The baton already lifted, cocked.
T6
语言、艺术与创造
T6
T6
T3
ZHO
龚凯健
方  言
我说得很轻,怕惊动砖缝里的苔藓 我说得很轻,怕惊动砖缝里的苔藓 声调在水泥缝里发芽 声调在水泥缝里发芽 像老井底部 像老井底部 一直没有被打捞上来的月亮,在喉头 一直没有被打捞上来的月亮,在喉头 摇晃。每个爆破音都是 摇晃。每个爆破音都是 正在风化的界碑 正在风化的界碑 站牌被普通话重新粉刷 站牌被普通话重新粉刷 锈蚀的辅音蜷缩在废品堆里 锈蚀的辅音蜷缩在废品堆里 辨认彼此残缺的棱角 辨认彼此残缺的棱角 依稀间,我听见儿时高声唱出的童谣 依稀间,我听见儿时高声唱出的童谣 城市删减了古老的颤音 城市删减了古老的颤音 我和一口喑哑的老井 我和一口喑哑的老井 都在练习,将沉默 都在练习,将沉默 死死压在喉咙根部,我害怕在某个拐角 死死压在喉咙根部,我害怕在某个拐角 会听见自己纯正的发音 会听见自己纯正的发音
T6
语言、艺术与创造
T6
T6
T4
LZH
方授
即事
漳海风清诏语闻, 谁教轻入虎狼群。 后师表继前师表, 生祭文催死祭文。 绝食已传过八日, 剖心容易谢三军。 钟陵南向青青草, 欲卜山为丞相坟。
T4
社会、权力与历史
T4
T4
T4
DEU
Hille, Peter
An die Hoffnung
Als geschwunden der kindische Wahn, Es würde sich klären Das Chaos, die Träume, Sich klären zur Dichtung, Werden zur Wahrheit, – – Als gewichen der Wahn, Wie stand ich verzweifelt, Starrte ins Leere, In trostlose Nacht! Sollte mein Auge Geworfen nur haben Den Unglücksblick Ins Strahlenmeer der heiligen Dichtung, Daß ich wanke Ins Dunkel, Wanke ins graue Leben des Alltags? Tiefe, traurig tiefe Nacht! Da seh' ich ein Licht, Ein schwaches schwankendes Licht, Es wird größer, wird heller. – Verschwunden ist's. – Da leuchtet es wieder, Größer und größer, Ich sehe den Stern, Der tröstend mir winkt. Sehe beleuchtet von ihm Deine rosigen Finger, Dein holdes Gesicht, O du meine Hoffnung! Es lichtet schon mehr sich und mehr Das trübe Dunkel. Entgegen schon seh ich mir schimmern Den Himmel des Ruhmes, An deiner Hand Erreich ich ihn bald. Glück nur und Dank und strebender Eifer Schwellt die freudige Seele, Noch eben umnachtet! Dank dir, innigster Dank Dir, Trösterin Hoffnung.
T5
神圣、超验与智慧
T5
T5
CUSTOM:希望
ARA
الشاعر ابن الفرس
قصيدة وَما أَيّامُنا إِلا مَطايا
وَما أَيّامُنا إِلا مَطايا تَخُبُّ بِنا وَما تَشكو كَلالا تَسوقُ إِلى الهَلاكِ وَنَحنُ نَلهُو كَأَنّا قَد عَلِمناهُ مُحالا وَما مَثواهُ غَيرُ جِنانِ عَدنٍ إِلَيها أَزمَعَ اليَومَ اِنتِقالا وَلَيسَ مَقَرُّهُ في حَيثُ أَلقَى عَلَيهِ التُّربَ دافِنُهُ وَمالا لزومٌ لِلمُصَلَّى وَالنَّواهِي يُجيدُ بِأَثمدِ اللَّيلِ اِكتِحالا
T3
生命、时间与存在
T3
T3
T3
SLV
Kette, Dragotin
Literarni pust
Preljubi moji literati, danes je pust – vseh norcev god! Zato ga čemo praznovati, naročil vinski sem vam sod. In pili so; kot gobe suhe vsi literati pili so, poetje, avtorji ko muhe pijani kmalu bili so. Pa kaj je pesnik rekel neki? Pa kaj je novelist dejal? O – da se tam pri kamnoseki že kleše zanj piedestal ... O, da je že svetovno znan, o, in duševni velikan! Oj raste on! Med literati, Devalagiri med gorami; z rokami svetle zvezde klati, a glavo ima nad zvezdami.
T6
语言、艺术与创造
T6
T6
T6
ARA
الشاعر أبو البقاء الرندي
قصيدة سرى والحب أمر لا يرام
سرى والحب أمر لا يرام وقد أغرى به الشوق الغرام وأغفى أهلها إلا وشاة ذا نام العواذل لا تنام وما أخفاه بين القوم إلا ضناه وربما نفع السقام فنال بها على قدر مناه وبين القبض والبسط القوام واشهى الوصل ما كان اختلاسا وخير الحب ما فيه احتشام وما أحلى الوصال لو انّ شيئا من الدنيا للذّته دوام بكيت من الفراق بغير أرضي وقد يبكي الغريب المستهام ألائمي وقد فارقت إلفي أمثلي في صبابته يلام أأفقده فلا أبكي عليه يكون ارق من قلبي الحمام أأنساه فأحسبه كصبري وهل ينسى لمحبوب ذمام رويدا إن بعض اللوم لؤم ومثلي لا ينهنهه الملام ويوم نوى وضعت الكف فيه على قلب يطير به الهيام ولو لا أن مسحت به جفونا تفيض دما لأحرقها الغرام وليل بته كالدهر طولا تنكر لي وعرفه التمام كأن سماءه روض تجلى بزهر الزهر والشوق الكمام كأن البدر تحت الغيم وجه عليه من ملاحته لئام كأن الكوكب الدري كأس وقد رق الزجاجة والمدام كأن سطور أفلاك الدراري قسي والرجوم لها سهام كأن مدار قطب بنات نعش نديّ والنجوم به ندام كأن بناته الكبرى جوار جوار والسهى فيها غلام كأن بناته الصغرى جمان على لباتها منه نظام كواكب بت ارعاهنّ حتى كأني عاشق وهي الذمام إلى أن مزقت كف الثريا جيوب الأفق وانجاب الظلام فما خلت انصداع الفجر إلا قرابا ينتضى منها حسام وما شبهت وجه الشمس إلا بوجهك أيها الملك الهمام وإن شبهته بالبدر يوما فللبدر الملاحة والتمام
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
BUL
Антониу Ферейра
Писмо до Перу де Андраде Каминя
Мнозина се със слава увенчаха — едни с дела, а други — с бранна сила, и статуи богати завещаха. Но повече сълзи бе причинила смъртта на Омир, бард на чест и слава, отколкото съдбата на Ахила. И тъй, сега ме страшно угнетява това, което в теб умря мърцина, то мъка и тревога ми навява. Андраде, ти бе сякаш без родина, земята ни прекрасна отмиля ти, като че ли не ти е татковина. Ония сладки песни, що изпя ти, и твойто звучно име възвисиха, но чужденците с него са благата. Дар благороден имаш, сила лиха, защо земята и езика си отрече, с богатствата ти други се сдобиха! И колкото те повече увлече езикът чужд във сладостна забрава, на зла неблагодарност те обрече. Върни се, о, върни в прегръдка здрава, недей блужда (от все сърце те моля), за да постигнеш истинската слава.
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
DEU
Weise, Christian
Dritte Handlung.
Ach Floretto! laß dein glücke Dir nicht aus den händen gehn Lerne doch in diesem stücke Deine wolfahrt recht verstehn Weil die schönste von der welt: Gleichsam dir zu fusse fält. Schau doch her sie legt sich nieder Brauche der gelegenheit Diese stunde kommt nicht wieder Wo man ihre gunst verstreut Jtzund hast du noch die wahl Fürchte dich ein ander mahl. Brich die rosen von den wangen Welche dir zu ehren blühn Welche dich und dein verlangen Als magneten an sich ziehn Nimm das wollen-weiche pfand Jhrer finger in die hand. Schau die alabaster-ballen An der unbefleckten brust Wie sie auf und nieder fallen Aus begierde zu der lust Welche das verliebte ziel Bloß in dir erlangen will. Wilst du sie noch mehr betrüben? Dieser leib und was sie hat. Stellt sie gantz in dein belieben Drum erfahr es in der that Daß Clarisse wird allein Dem Floretto günstig seyn.
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
LZH
童昱
龍池秋月
草草橫塘一鏡開, 碧天清曉映樓臺。 夜涼風度鐘聲靜, 恐有蛟龍出洞來。
T1
自然、宇宙与地方感
T1
T5
T1
CES
Dyk, Viktor
APOSTROFA NEŠTĚSTÍ
Už zářijový mírní chlad i slunce žáry polední. Je mi, jak někdo by mi kraď pokladů zbytky poslední. Do rukou svojích bere je nejasná, smutná mátoha. V horečce poslední naděje, hladová bytost, ubohá. Hladová bytost. Tlumím sten a výčitky hrot bezděčný. A fascinován hledím jen v zrak strhaný a horečný.
T3
生命、时间与存在
T3
T3
T3
LZH
曹申吉
武昌杂诗
隔岸晴川影, 帆墙触浪奔。 禹功江汉大, 楚俗鬼神尊。 地湿阴常盛, 天低日易昏。 荒洲犹寂寞, 词赋拟招魂。
T1
自然、宇宙与地方感
T1
T4
T1
LZH
汪洋度
吴江舟夜
水驿迢遥望不分, 愁心落叶共纷纷。 扁舟一夜摇江月, 入梦吴歌断续闻。
T1
自然、宇宙与地方感
T1
T2
T1
LZH
吳昌碩
題天竹如花圖
歲寒松柏未全凋, 天竹如花慰寂寥。 老石一拳天位置, 昆侖奴子侍紅綃。
T1
自然、宇宙与地方感
T1
T1
T1
LZH
王师道
寄孟叔敬宣抚
乡里衣冠有几人, 故家复见孟参军。 高怀磊落先投老, 壮岁飞腾已策勋。 归把长竿钓溪水, 醉浮大白卧山云。 卜邻便欲如王翰, 诗酒相从至夜分。
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
LZH
邹湘倜
杨芝林刺史息园
宦海已倦游, 言归谢华膴。 投簪返故园, 经营成别墅。 依冈构丘壑, 高低辟花圃。 涉趣有余欢, 亭轩便容与。 林野娱清旷, 看云倚杖拄。 虑澹轻外萦, 山居胜绾组。 往时牧巴中, 廉能用勤补。 兹脱世网羁, 恬適情无岨。 我钦芝林翁, 肥遯完出处。 游赏戾息园, 佳景凭挹抒。 培植缅旧德, 慈孙能述祖。 进退获居安, 结庐爰得所。
T1
自然、宇宙与地方感
T1
T1
T1
PAN
خاور راجہ
اکھیاں نال نظارے ہُندے، کِھڑ دے پُھلّ بہاراں نال
اکھیاں نال نظارے ہُندے، کِھڑ دے پُھلّ بہاراں نال گیت محبت والے گائے جاندے دل دیاں تاراں نال جنہاں جیوندیاں شکل نہ دیکھی، حالَ پرت کے پُچھیا نہ دیکھو اوہ اج روندے پھردے، کر کر بات مزاراں نال ہووے خیر جفا تیری دی، میں مجرم اس گلّ دی ہاں کیوں میں عمر گزاری تیرے جھوٹھے قول قراراں نال ؟ مسجد وچّ شرابی دا، کی کم ملاں دا میخانے ؟ اک مزدور دا ناتا کی اے شاہاں دے درباراں نال ؟ دشمن دا اج پتہ کرن نوں اسیں کچھارے نکلے ساں دیکھو قسمت، ٹکر ہو گئی، پھر اپنے ہی یاراں نال عزم سی دریاواں ورگا، ہمت وانگ چٹاناں دے ویریاں توں تے مردے نہیں ساں سجناں ماریا پیاراں نال
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T4
LZH
施昱
遊羅漢寺
一到諸天上, 秋風覺更涼。 桂花飄合殿, 松影匝迴廊。 路折山環翠, 泉流石噴香。 真成幽絕處, 塵慮與俱忘。
T1
自然、宇宙与地方感
T1
T1
T1
URD
Bahram ji
دنیا میں عبادت کو تری آئے ہوئے ہیں
دنیا میں عبادت کو تری آئے ہوئے ہیںپر حسن بتاں دیکھ کے گھبرائے ہوئے ہیںافسوس عبادت نہ تری ہو سکی ہم سےگردن نہیں اٹھتی ہے کہ شرمائے ہوئے ہیںالزام نہیں طور جو سرمہ ہوا جل کرموسیٰ بھی تجلی سے تو شرمائے ہوئے ہیںمیں برہمن و شیخ کی تکرار سے سمجھاپایا نہیں اس یار کو جھنجھلائے ہوئے ہیںکعبے سے نہ رغبت ہمیں نے دیر کی خواہشہم خانۂ دل میں جو اسے پائے ہوئے ہیںہے کون سی جا ہو جو ترے جلوے سے خالیمضمون ہم اب دل میں یہی لائے ہوئے ہیںذلت کے خریدار ہوئے حرص کے بندےحاجت کے لئے ہاتھ جو پھیلائے ہوئے ہیںجس قوم میں دیکھا تو تجسس ترا پایامعبد ترے ہر قوم میں ٹھہرائے ہوئے ہیںبہرامؔ غزل اور بھی اک ان کو سنا دےمشتاق تری بزم میں سب آئے ہوئے ہیں
T5
神圣、超验与智慧
T5
T5
T5
LZH
吴訥
遊岝崿山
騎馬野橋西, 殘梅雪滿溪。 興來詩謾寫, 行處劍長攜。 烽火邊關近, 樓船水塞低。 應逢楊鐵笛, 笑我尚羈栖。
T4
社会、权力与历史
T1
T4
T4
IND
Amelia Hafizha
SAKITNYA HATIKU KARNAMU
SAKITNYA HATIKU KARNAMU Oleh Amelia Hafizha Taukah kamu apa yang sedang aku fikirkan saat ini.. Rasa perih dan luka yang kamu goreskan di hati.. Membuatku lemah tak berdaya di sini.. Karna kau tak tau besarnya rasa cintaku.. Semua yang kau inginkan aku lakukan.. Semua yang kau mau aku lakukukan Walau itu harus ku korbankan nyawaku .. AKU MAU .. Tapi kau tak pernah tau dan mengerti hati ini.. Sampai suatu saat aku menangis dalam pangkuan mu.. Tapi kau tak ada respon buat aku.. Aku sedih... Aku luka karnamu .... Betapa hancurnya hati ini sayang .... ---- NO. Urut : 11,293 Tanggal Kirim : 01/08/2013 10:44:30
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
LZH
劉吉
八珍一箸千金價, 往往精庖賤惠文。 莫道形模大剛拙, 剖珠也解獻殷勤。
T4
社会、权力与历史
T4
T4
CUSTOM:外表与内在价值
POR
Carlos Falck
Primeira Tentativa para a Busca da Infância Perdida
Quanto tempo se esvai pela vidraça agora que a manhã se determina em pássaro e mentira e vai em vôo pra nunca mais sequer imaginar, a branquidão dos muros da infância; quanto tempo depõe-se nesse olhar oceano em vazante, lua em minguante, peixe em quadrante; musa aérea passa em seu navio de vidro e inventa horizontes, e cria rios, e deixa do manto azul as lantejoulas frias que vão boiando em ar e claridade. Quanto tempo... quanto vento desfazendo traços desfazendo braços que retêm rosas; quanto tempo nascendo para ser esquecido, confundido com as nuances sem vida do inverno. Vem primeiro o cavalo de brinquedo e relincha no quintal; tem brida e estribos, tem nos olhos as histórias ouvidas, repetidas; mas se dissolve logo: resta um templo, flor entendida como adeus, rios sob pontes e um trem cheio de ninguém atravessando a solidão de um vale aprendido na Bíblia, cheio de pastores e flautistas, cheio de estampas amarelas dos primeiros livros da escola. E nada sobrevive. E nada pode manter a vida em si como uma pedra olhada num momento de tristeza. O mundo é a cidade da infância: se anda pelas ruas na esperança de ver o mais famoso dos gigantes, ou mesmo o alado alazão que seria mais veloz que o próprio vento e mais constante no rosto, ou no retângulo breve da janela. Eis a cidade: festa, bandeirinhas de papel, o coração se abriga nos ruídos e se perde um pouco nas cores pobres das barracas. Quer-se uma andorinha pousada, um caramujo lento, uma menina de tranças, uma violeta na relva, uma borboleta na brisa; quer-se o mundo inteiro em suas coisas puras, mas apenas instalam o telefone; e nada sabem do pranto se em vez de lágrimas se deixa de falar: as mãos puxando a gola de um marinheiro sem mar, sem navio, e sem espada, e mesmo sem um mapa de tesouro; dói sempre ter as coisas mutiladas: ser criança é assim. Primeiro vem o cavalo da infância e a lembrança de todas as batalhas havia um corta-vento silencioso que me lembrava os moinhos de Don Quixote; havia, tudo e tudo se perdia na alma do menino que crescia, do menino zangado com os padres, zangado com o rádio, zangado com a escola cheia de castigos. Quanto tempo se esvai entre um menino e um homem. Há entre os dois apenas a lembrança de uma incineração: a dos sonhos. Alertas, as mãos se estendem para sentir no rosto o que se teve como prêmio do tempo... Tudo é chorar, é sentir que se dissolvem as nuvens onde se descobria ilustrações de histórias de Perrault. Um sopro estranho faz rugir as telhas. É a hora branca da manhã que vem. olhos sem destino espiam da escuridão: descobrem um homem triste, um homem em riste um homem que não grita mas se sente tão louco, tão ainda a nascer neste morrer sem trégua do mundo da razão .
T3
生命、时间与存在
T3
T3
T3
TUR
Adnan Azar
Mola
saçlarımı erken rüzgarlarla dağıttım alnımdaki lekeler eylül ıslıklarından yüzüm kör bir aydınlıkta nedensiz şimdi yani nedensizim, yani yolum uzun, gün kısa alıştım, artık çiçeklerle deniyorum kendimi son kimliğim de aşınmıştı geceye karışmaktan gülüşümün adını bulamayacaklar, biliyorum çocukluğum yaşlanmayacak uğultularda eskiyen günlerde bir ilenç var, bunu da biliyorum resimler yırtılırdı bakışlarımdan, yine de üşümezdim yine de uzanırdım sabahın buğusuna unuturdum göğsümü delen ışıkları seni artık yaz sularında aramıyorum burda geceler yoksul, çocuklar suskun ve binlerce söz ölüsü ellerimde ben de susuyorum, sustum artık sustum ve yüzüm kanamıyor hiç bir güle
T3
生命、时间与存在
T3
T3
T3
ZHO
顾北
长生不老药
如果整个病房都堆满药物 是不是我们就真的 可以长生不死了 医生最相信此一假说 我希望医生是对的
T3
生命、时间与存在
T3
T3
T3
LAV
Liāna Langa
Bezpiederīgie (6.)
Ardievu, homo mediocris! Sapņojam un guļam vēl ikros bāli sārtos.Tik lēna viņu kustība, tik lipīga. Tā, it kā mūsu caurspīdīgās miesaskāds tūlīt nāks un kopā salīmēs. Mēs varam arī paši! Tomer neļaujūdens, kurš vienmēr pār mums nomodā. Es slikti atceros, bet reizēm prātā ataust, ka satikāmies lielā pilsētā,kur karaliskās garneles bij vietējiem tik prasta uzkoda, un sakaitētāsielās, kur dižciltīgi Zemes dēli mori rībināja bungu bungasno spodri nopulēta tērauda. Gaiss bija sviedru pilns un zilā debess sāls pa pastu atceļoja aploksnēsbez adresāta. Tās vaļā vērām, sāli laizījām bez sāta, un viesmīļi arvienuz galda vēstulītes rindoja. Tu vaicāji, vai atpazīstusūtītāju. Es atbildēju: jā. Kolibri manos matos ligzdas tina, bet bija mūsu rokas kā no svina,kad mēģinājām otram pieskarties. Laiktelpā iesprostoti, šūpojāmvien galvas, kur pelēkajā vielā ieaugušās spalvas kā antenasmūs rotāja. Tu teici: raidītāji ieslēgti. Par moluskiem un liesmām, par cilvēkiemun nedzirdamām dziesmām vai varam mākoņiem mēs pastāstīt?Bet bungu rība bija pārāk skaļa. Visapkārt puva lielgabalu gaļa.Es nevarēju tevi saklausīt. Mēs turpinājām galvas šūpot rimti. Drīz nomelnēja visi gadu simti.Joprojām vāji atceros, bet šķiet, mums garām dīvains cilvēksaizlidoja. Tam galva lielāka par zemeslodi bija. Un zobos atbalssmezgli divpadsmit. * homo mediocris - parastais cilvēks
T3
生命、时间与存在
T3
T3
T2
ITA
Giovanni Pegolotti
Appendice
Velocemente per mare una barchetta vidi d'afranto nocchiere eser guidata, e 'n poco d'or da fortuna noiata, sì che 'n iscoglio la poppa saetta. Ma il nocchier, ch'a viltà non si getta, ardito e franco a le sarte procura l'albero, e sé col ferro assicura, fin che passò quell'aire mal coretta. Da po' 'l nocchier, per fornir suo viaggio, alza le vele e prese suo camino per l'alto mare co lieta speranza; e poco caminò, ch'egli ebbe oltraggio dalla fortuna, ché a mal distino la vela e' remi gli fecion, fallanza. Ma l'animo gentil ch'avanza terpidità paura e mondan caso, aiuta quel nocchier, di virtù vaso.
T3
生命、时间与存在
T3
T3
T3
LZH
章訚
送张二贡士
烟霭散春晴, 乱鸦深树鸣。 千山悬落日, 一骑出孤城。 急管催离宴, 飞花乱旅情。 殷勤怀上策, 谒帝向承明。
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
ARA
الشاعر ابن الطيب العلمي
قصيدة ولي لسانٌ يزينه لسنٌ
ولي لسانٌ يزينه لسنٌ أكاد فيه أقاسُ بالصفدي
T6
语言、艺术与创造
T6
T6
T6
JPN
読人不知/能誉
null
わひひとの こころにならへ ほとときす うきにそやすく ねはなかれける
T2
爱、情感与人际关系
T1
T2
T2
ITA
Petronilla Paolini Massimi
Or che tien chiusi i lumi in dolce obblio
Or che tien chiusi i lumi in dolce obblio Il Fanciullo Divin, tacete o venti, E voi fermate il corso, o chiari argenti, Benchè v’incalzi tra le sponde il Rio. Vorrei fermare i miei sospiri anch’io, Se fosse, come voi siete, innocenti; Ma di pentito cuor l’aure dolenti Non turban la quiete al nato Dio. Ch’egli dormendo ancor, l’alto amoroso Pensier ravvolge per disegno e norma Della grand’opra, onde avrem noi riposo. Oh dolce sonno, che per l’Uom riforma L’antico male! Ahi che il Bambin pietoso Veglia a dar vita al Mondo, e par che dorma!
T5
神圣、超验与智慧
T5
T5
T5
LZH
薛三才
春暮花圃即事
退食閒亭自委蛇, 慿軒忽漫問花期。 韶光已過九十日, 闌藥纔舒三兩枝。 乍和酒香風細細, 長留春色景遲遲。 看來最是牽情處, 嬝娜晴絲百尺垂。
T1
自然、宇宙与地方感
T1
T1
T1
ARA
شرف الدين القناوي
قصيدة إِذا عرض الْحَادِي بِطيبَة أَو غَنِي
إِذا عرض الْحَادِي بِطيبَة أَو غَنِي أحن إِلَى الْوَادي وأصبو إِلَى المغنى أهيم فَمَا أَدْرِي أسجع حمايم أم الغيد بالألحان شنفن لي أذنا*** على نايبات الدَّهْر أَرْجُو مُحَمَّدًا يساري فِي الْيُسْرَى يمناي فِي الْيُمْنَى مناي من الدُّنْيَا زِيَارَة أَحْمد وقصدي فِي الْأُخْرَى شَفَاعَته الْحسنى
T5
神圣、超验与智慧
T5
T5
T5
ARA
أمية بن أبي الصلت الداني الأندلسي
قصيدة ترى رضيت وعاد الود أم بقيت
ترى رضيت وعاد الود أم بقيت بقية تتقاضى عودة الغضب
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
ARA
الشاعر أبو بكر العيدروس
قصيدة ولا بسة خضر الحرير سالتها اق
ولا بسة خضر الحرير سالتها اق تراباً فلم تسمح ومالت إلى البعد وقالت لي أعذرني ولا تك عاتبي فثوبي كحناء وحمرته عندي
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
RUS
Радлова Анна Дмитриевна
Страдать умеет терпеливо тело
Страдать умеет терпеливо тело, Телесной скорби веселится дух. Ты подошел, но преклонить свой слух К речам любовным я не захотела, И раненая радость отлетела. Тогда в пресветлых, преблагих глазах Я увидала неба свод горящий, Горящий столб на дремлющих водах, И паруса на легких кораблях, И тонкий воздух гор, едва дрожащий. Ты все принес, и приняла я в дар Твою любовь и солнечный пожар.
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
IND
Reni Saputri
JAUH
JAUH Oleh Reni Saputri Saat raga tak mampu menjamahmusaat mata tak lagi mampu memandangmutapi hati dan cintaku yang mampu rasakan mu Keelok an yang dahulunya mampu ku lihatkeramahan yang dahulunya mampu ku rasakini tak mampu lagi ku temui Ku tau kita di alam yang berbedatapi ketahui lah cinta kita kan tetap bersamalewat butiran huruf ini tak mampu mewakili rasa sayangku Jauh.. sekarang kau jauh pergi. hanya mampu berharap kau bahagia disanacinta ini akan slalu ku jaga untukmu
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
BUL
Фан Ган
Ти не идваш
Как дълъг е пътят — на изток, на запад? — няма кого да попитам. Студено е вече, къде да ти пратя за зимата дрехи не зная. Преди да заминеш фиданка садихме пред входа на нашата къща. Дръвчето порасна, гнездят в него птици, а тебе все още те няма.
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
RUS
Magnitskij M.L.
Храм любви | « В полях смеющихся, зеленых...»
В полях смеющихся, зеленых, Где вьются светлы ручейки, Где тихи ветерки играют, Приятным запахом дыша, -- На холмике, цветочками одетом, Стоит любви прекрасный храм. Богатством, златом не блистает; Он прост, он без прикрас; Из бела мрамора составлен Любви богине в честь. В нем жертвенник прекрасный Гирляндою украшен роз: На нем курятся ароматы, -- И белы голубки под ним сидят; Целуются, объемлются крылами -- Вокруг порхает маленький Амур; Шлем веется на нем пернатый, Звенит в ручонке лук, И Грации за ним порхают. А что на жертвеннике там́.. Твой образ, мила Катинька моя!!
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
ZHO
何植三
农家杂诗(二)
田事忙了,去也是月,回也是月。
T1
自然、宇宙与地方感
T1
T1
T3
BUL
Шида Яба
Още един чадър…
Още един чадър край мен отмина. Снежна вечер. Яба
T3
生命、时间与存在
T1
T3
T3
LZH
秦泮
咏针寄蔡侍御
水淬沙磨复火烘, 吴门惟说蔡家工。 缝纫不独供闺绣, 愿补君王衮上龙。
T4
社会、权力与历史
T4
T4
T4
LZH
羅周
荔枝山鳥
雨過蠻溪斂瘴煙, 猩紅萬朶壓枝鮮。 誰知山鳥偷銜去, 又是紅塵一騎前。
T4
社会、权力与历史
T1
T4
T4